Hospodářství každého státu
rozhoduje o jeho blahobytu a v tomto hospodářství
především rozhoduje výroba vůbec
a průmyslová výroba zvláště.
Jenom výroba je tvůrcem hodnot, jenom výroba
a její výsledky představují národní
produkt a určují národní důchod.
Dokonale pracující výroba průmyslová
je i pro nás základem zvyšování
životní úrovně. Je třeba proto
věnovat průmyslové výrobě obzvláštní
péči, na jedné straně pro její
všeobecnou důležitost, na druhé straně
pro její zvláštní význam v našem
dvouletém plánu. Vládní program Gottwaldovy
vlády žádá proto, aby znárodněný
průmysl byl co nejdříve dobudován,
postaven na zdravou finanční a obchodní základnu.
Aby generální ředitelství znárodněných
průmyslových odvětví spolu s ředitelstvím
jednotlivých podniků byla odpovědna za hospodárnost
ve svěřených jim podnicích, aby rozhodování
o vlastních otázkách provozu byla svěřena
jen těmto orgánům, aby příslušné
úřady po vypracování potřebných
výrobních plánů soustředily
svoji činnost na kontrolu provádění
těchto plánů a aby nezasahovaly rušivě
do organisace a řádného chodu podniku.
Co to znamená, co je tedy ještě třeba
učinit a na co je třeba upozornit v této
souvislosti? Je třeba upozornit, že dnes po roce,
který uplynul od vyhlášení a uzákonění
znárodnění, nemáme v oboru vyživovacího
průmyslu ustaveny dosud národní podniky ze
znárodněných majetkových podstat,
že nemohli být tudíž jmenováni
jejich ředitelé, odpovědní za chod
těchto podniků, a že nemohla být dosud
ustavena předsednictva znárodněných
podniků vyživovacího průmyslu, která
nesou spoluodpovědnost v zásadních otázkách
podnikového hospodaření.
Znamená to dále, že ve všech oborech průmyslových
nebyly dosud přičleněny konfiskáty
průmyslové k znárodněným podnikům,
že tedy znárodněné podniky ještě
nebyly dobudovány a že tak podniková ředitelství,
pokud již jsou ustavena, nemohou začít pracovat
s hospodářskými jistotami, které jsou
pro zdravé hospodaření podnikové nutné.
Znamená to dále, že ani v jiných oborech
průmyslových, kde již národní
podniky byly vyhlášeny ze znárodněných
podstat, nebyla dosud všude jmenována odpovědná
ředitelství a tím méně odpovědná
představenstva.
Je třeba skoncovat s tímto stavem nejasnosti a neurčitosti,
se stavem nejistoty a se stavem bez záruk a odpovědnosti
ve znárodněném průmyslu. Splnit dvouletý
plán bude dílem odpovědným a vyžadujícím
plné energie, i kdyby znárodněný průmysl
byl již organisačně sklouben od řídících
ministerstev až po poslední závod znárodněného
podniku s mezičlánkem ústředních
ředitelství.
Splnit dvouletý plán by bylo dílem, vyžadujícím
plného vypětí sil, kdyby již byly vybudovány
organisace hospodářské samosprávy,
které by sečlenily znárodněný
i neznárodněný průmysl a dokonale
zladily činnost obou těchto složek výroby.
Jak teprve obtížné bude pro odpovědné
vedoucí znárodněného i neznárodněného
průmyslu provádět dvouletý plán
bez organisace, která je jedním z nejdůležitějších
předpokladů úspěšného
skončení velkého budovatelského díla.
Tážeme-li se dnes, proč není všechno
to skončeno, co skončeno býti má,
nečiníme tak proto, abychom neplodně kritisovali,
ale činíme tak proto, aby dvouletému plánu,
který bude prováděn všemi pracujícími,
byly zaručeny nejlepší předpoklady,
aby úsilí pracujících a jejich námaze,
rozvinutí všech jejich tvůrčích
sil byly dány všechny podmínky, které
plán k svému splnění vyžaduje.
V usneseních vlády ze dne 16. července 1946
se nadto jasně žádá, aby konečně
výroba, její vedení a rozhodování
o ní měly jednotnou linii ministerstvy počínaje
a podniky konče;
aby bylo skoncováno s dnešním stavem, kdy ministerstva
zasahují do otázek a problémů jednotlivých
podniků, o nichž má rozhodovat podnikové
ředitelství, aby se ústřední
ředitelství stala skutečným řídícím
orgánem znárodněných průmyslových
odvětví, aby se ministerstva omezila vůči
ústředním ředitelstvím na vrchnostenskou
činnost, na kontrolu a všeobecné otázky
prosperity podniků;
krátce vyjádřeno: aby ministerstva, ústřední
ředitelství a podniky spolupracovaly ve správně
organisační souvislosti, a nikoliv aby křížily
a zmnohonásobovaly jednoduché organisační
svazky a tak brzdily anebo dokonce bránily úspěšnému,
rychlému a přesnému chodu výroby,
aby podlamovaly a omezovaly činorodou vůli pracujících
rukou i ducha ve výrobě. Vláda dokonce usnesením
ze dne 16. července 1946 žádala, aby návrhy
opatření na úpravu poměrů mezi
ministerstvy a jim podléhajícími podniky
byly předloženy do konce října 1946.
Dnes koncem prosince 1946 takové návrhy dosud předloženy
nebyly, dnes, necelé tři týdny před
zahájením dvouletého plánu, spletité
a neujasněné vztahy mezi ministerstvy a výrobními
podniky, mezi ministerstvy a ústředními ředitelstvími
a mezi ředitelstvími a národními podniky
nebyly postaveny na novou, přesně stanovenou základnu.
Škody vznikající nevyjasněností
organisačních vztahů, škody, jež
dnes nebylo ještě možno vyjádřit
přesnými čísly o ztrátách
ve výrobě, se začnou daleko citelněji
projevovat v okamžiku, kdy hospodářství
řízené přejde v hospodářství
plánované.
Jsme si vědomi toho, že ministerstvo průmyslu
a výživy vznikalo v době budování
státu, v době Košického programu, v
době, kdy úkoly těchto obou resortů
nebylo možno ještě přesně dohlédnout.
Dnes se poměry změnily. Hospodářství
našeho státu se konsolidovalo, úkoly se vyjasnily
a stabilisovaly, takže není důvodu, proč
nepřizpůsobit novému stavu organisaci, která
byla vývojem překonána. V průmyslu
pracuje na milion pracujících. Milion pracujících
vést a usměrňovat tvůrčí
úsilí milionu pracujících v tak živém
organismu, jakým je průmysl, předpokládá
pružný a hybný aparát, dokonale a odborně
školené síly, předpokládá
rozhodování a odpovědnost vyspělých
jedinců. Nejen to, veřejná správa
převzala nové úkoly hospodářské
politiky, přestala administrovat v znárodněném
průmyslu a začala hospodářskou politiku
provádět, tu hospodářskou politiku,
která dříve byla v rukou koncernů
a trustů, Preissů a Beranů. Nestačí
ovšem jen uvědomit si tuto skutečnost, ale
je třeba vyvodit z ní také důsledky.
Nestačí jen mluvit o tom, že při obsazovaní
vedoucích míst ve znárodněném
průmyslu nesmí rozhodovat stranická příslušnost,
nýbrž že musí rozhodovat odborná
znalost a státní spolehlivost.
Nestačí jen mluvit o tom, že každý
má svou osobní odpovědnost za dosažené
výsledky a že bude vyměněn ten, kdo
se neosvědčí. (Předsednictví
převzal místopředseda Tymeš.)
Nestačí jen mluvit o tom, že blaho a prospěch
znárodněného průmyslu musí
býti rozhodujícím činitelem při
všech opatřeních, jež se dějí.
Nestačí jen mluvit o tom, že znárodněný
průmysl a jeho vedoucí orgány s resortními
ministerstvy se nesmějí zbyrokratisovat, nýbrž
že se musejí odbyrokratisovat, ale všechny tyto
věci je třeba také do důsledků
provádět.
Nutno uznat, že dnešní platový systém
státních zaměstnanců a služební
poměry jejich jsou také zábranou, aby průmysl
byl veden tak, jak veden býti má. Nutno také
uznat, že ministerstva vedoucí průmysl měla
v minulých 18 měsících budování
našeho státu zvlášť obtížnou
a nepříliš populární roli.
Naproti tomu není možné nevidět všechny
uvedené velmi vážné skutečnosti
a není možno je také neznehodnotit s jediného
dnes i v budoucnosti rozhodujícího stanoviska: zda
přispějí nebo ztíží provedení
dvouletého planu.
A zde se domnívám, že každý z popsaných
nedostatků nejen může, ale musí býti
odstraněn v době co nejkratší, tak aby
odpovědnost, kterou ministerstva a vedoucí náš
průmysl mají, mohly také skutečně
převzít a aby měly v ruce nástroje,
jak odpovědnosti učiniti zadost.
Milion dělníků rukou i ducha poctivě
pracujících - často za podmínek těžkých
a ne právě snadných - má právo
a nárok na zajištění všech předpokladu,
které přispějí k ulehčení
jejich už tak dost těžkých úkolů
výrobních, jak tomu je v naší dvouletce.
Nesmí býti vynechána žádná
příležitost, která jim pomůže,
aby dvouletý plán byl nejen splněn, ale i
předstižen. (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Ulrich. Dávám mu slovo.
Posl. Ulrich: Slavná sněmovno! Paní
a pánové!
Státní rozpočet udivil prostého občana
nebývalou výší výdajů.
Jsou pětkráte vyšší než v
r. 1938, zatím co průměrný příjem
všech občanů je sotva trojnásobný.
Jestliže jsme letos zaplatili státní pokladně
na daních, normálních dávkách,
clech a monopolech - včetně 3.5 miliard Kčs
za zboží z UNRRY - celkem 38 miliard Kčs, je
těžko představitelné, že bychom
mohli letos zvýšit tyto platby na 48.4, t. j. o dalších
10.6 miliard Kčs - při stejném příspěvku
UNRRY - když na podstatné zvýšení
občanských příjmů není
naděje. Ale i tak má vystačiti státu
tento příjem jen na dvě třetiny výdajů,
na Slovensku dokonce ještě na mnohem méně.
Zbytek musí býti vyrovnán později
nebo na úkor měny.
Pan ministr financí správně upozorňuje
na nebývale vysokou položku 18 miliard veřejných
investic, z nichž 13 je v rámci dvouletky. Vysoké
daňové zatížení vysvětluje
škodami, které způsobila válka, škodami
skutečnými, jež se odhadují na 75 miliard
Kčs, a škodami měnovými, které
činí asi 160 miliard Kčs. Musíme si
tedy tím více utáhnout opasek a znovu rychle
budovat, abychom tím spíše dosáhli dřívějšího
blahobytu.
To jest jen částečná pravda. Není
sporu, že jsme zchudli, ale na druhé straně
zpráva pana ministra ani rozpočet neposkytuje vůbec
přehled o tom, jaké hodnoty v důsledku odsunu
Němců jsme získali a kolik za ně noví
čeští nabyvatelé zaplatí, aby
tak mohly býti nejen vyrovnány škody rodinám
těžce postiženým válkou a persekucí,
ale také spolu s výtěžkem dávky
z majetku a dávky z přírůstku na hodnotě,
aby mohla býti i měna postavena na zdravý
základ.
Tyto desetimiliardové transakce vůbec státním
rozpočtem neprobíhají, jsou zastřeny
rouškou tajemství. Je pravda, že za dané
situace je těžko odhadnouti, jaký bude přesný
příjem Fondu národní obnovy, jakož
i z reparací, ale není tak nesnadné - i když
dosud chybí přesné seznamy - mít už
dnes aspoň odhad nemovitostí. Až se tak stane,
pak nepochybně - i když je nutno vzhledem k novým
sociálně slabým nabyvatelům velmi
střízlivě majetek oceňovat - objeví
se nám nezkreslený a méně utěšený
obraz naší hospodářské situace.
Nově jsme získali 1,650.000 ha půdy zemědělské
a přes milion hektarů lesů, byly zestátněny
doly a nejpodstatnější část průmyslu,
v některých odvětvích lépe
vybaveného než před válkou. To vše
musí býti z rozpočtu vidět.
Jiná věc je, co se s tímto majetkem stalo.
Jak bylo veřejně publikováno, bylo k 30.
listopadu t. r. osídleno v pohraničí 65.589
zemědělských usedlostí kvalifikovanými
uchazeči. Zbývá obsaditi ještě
jen 15.725 usedlostí, které jsou už reservovány
pro nové nabyvatele. To by byl výsledek velmi potěšitelný.
I když je možné získat příděl
až 13 ha, není průměrná plocha
hospodářství v pohraničí větší
než 10 ha a všech kvalifikovaně obsazených
656.000 ha, což činí z celkové výměry
jen 40 %. I kdybychom dalších 20 % plochy - pastvinářská
družstva, velké objekty, půdu určenou
k zalesnění a zarybnění - považovali
rovněž za řádně osídlenou,
co se zbývajícími 40 % neosídlené
půdy? Půda a lesy tvoří 50 % národního
majetku. Ale tyto miliardové hodnoty bez práce zemědělců
nevydají ani jediný krajíc chleba. (Potlesk.)
Z pohraničí se však více lidí
vrací, než tam odchází, a to domácích
i z ciziny. V pohraničí jsou celé obce vylidněny
a nejlepší velkostatky nerozděleny. Tamní
zemědělci marně čekají, až
budou míti příděly pravoplatně
zaknihovány.
Poctiví hraničáři by konečně
rádi věděli, jaké jsou jejich povinnosti,
aby si pak zároveň zajistili svá práva.
Záměrné prodlužování nejistoty
o držbě půdy, ať pod záminkou zcelování
či kolektivního zaknihování, způsobuje
nedozírné škody.
Za této situace není odpovědné, zneklidňuje-li
ministerstvo zemědělství i vnitrozemí
a ohrožuje-li tak neústavním rozesláním
zkresleného výtahu 6 osnov zákonů
zemědělskou výrobu na samém prahu
dvouletky, kdy potřebujeme v prvé řadě
klid. (Potlesk.)
Nikdo z poctivých občanů naší
republiky se nestaví proti sociální spravedlnosti
i v držbě půdy, stejně tak jako nelze
popříti jisté výhody scelování
či zase nevýhody přílišného
drobení půdy. Ale ne každé scelování
přináší prospěch. Musí
býti spravedlivé. Je také vrcholně
nespravedlivé podnítiti ve vnitrozemí zneklidnění
a trhání středních i menších
statků, zatím co v pohraničí i nejlepší
půda leží ladem, vytvářejí
se nové latifundie a je ohrožena bezpečnost
státu.
Proti osnově o dědění, lépe
řečeno o úpravě dědění
zemědělských usedlostí je třeba
se co nejdůrazněji ohradit, neboť je krajně
asociální a zavádí ve 20. století
úplné nevolnictví. Zbavuje zemědělce
práva, aby o svém hospodářství
a tím také o své existenci a nezávislosti
svobodně rozhodoval. Tímto jedovatým duchem,
zcela nedemokratickým a nečeským, jsou prodchnuty
všechny zmíněné osnovy a není
divu, že jsou odmítány poctivými zemědělci,
kteří za svou práci, konanou za nejtěžších
podmínek, klidí takto trpké ovoce. (Potlesk.)
Jsme pro socialisaci, nikoli pro proletarisaci našeho hospodářství.
Pan ministr financí se netají tím, že
výdaje státního rozpočtu představují
již dnes celou polovinu celoročního příjmu
všech občanů republiky. To neuvažujeme
dávky z majetku a z přírůstku na hodnotě.
Sotva bychom byli šťastnější, kdyby
státní rozpočet pohltil národní
důchod celý a kdyby soukromé podnikání
úplně zaniklo. Ne náhodou je pracovní
morálka a produkce v zemědělství na
nejvyšším stupni.
Je na uváženou, že rozpočet není
vyrovnaný. I když diferenci snižuje hodnota investic,
nutno na druhé straně upozornit na to, že i
toho příjmu, který je naznačen, nemusí
být dosaženo, protože se opírá
o zákony, které ještě nejsou schváleny,
jako osnova zákona o dani ze mzdy, zvláštní
daň výdělková na Slovensku atd., a
o hospodářské předpoklady, které
nejsou dosud zajištěny - zvýšená
výroba, pracovní síly.
Není pochopitelné, proč jsou do rozpočtu
pojata úžasná vydání Osídlovacího
úřadu a Fondu národní obnovy 1.159
milionů, když příjmy z titulu osídlování,
až na 77 mil., se zde nejeví. Plynou-li příjmy
do měnového fondu, musí jimi být zatížen
i ve vydáních.
Avšak ani výše výdajů směrem
nahoru není plně zřetelná. Jde tu
o velká stamilionová risika, která stát
má na sebe převzít a která nejsou
v rozpočtu číselně vyjádřena.
Pro příklad všimněme si ministerstva
zemědělství. Nebývá zvykem.
aby zemědělec hovořil kriticky zrovna o rozpočtu
svého ministerstva, zejména o jeho výdajích,
ba dokonce aby si stěžoval na jejich výši.
Ale zde toho dobrého nahoře je přespříliš
mnoho a těch strastí u samých zemědělců
neubývá. Celkové vydání činí
1.415 milionů Kčs, tedy 7krát více
než před válkou. Ale to není zdaleka
všechno. Z titulu UNRRy se dostává na zemědělskou
obnovu dalších 588 milionů Kčs. Z výtěžku
srážek z cen rostlinných a živočišných
výrobků se má vytěžit v r. 1947
120 milionů Kčs a mají být rovněž
ministerstvu zemědělství k dobru. Letošního
roku se srážkami z cen vyzíská asi 650
milionů Kčs. Nevím, proč jsme v odhadu
tohoto zdroje letos tak skromní. Je sice pravda, že
tyto srážky podtrhují výrobu, neboť
i státní statky, které je neplatí,
jsou letos pasivní částkou 600 Kčs
na 1 ha zemědělské půdy; mnohdy jsou
také nesociální; musí je platit i
ubozí horští zemědělci s početnou
rodinou, i když mají jen 21 ha půdy, a je za
ně postaven mnohde bohatý biograf na bohaté
vesnici.
Dávky musí platit i pasivní zemské
statky a statky škol, zatím co výnos dávky
je rozdělován panem ministrem zemědělství
jen podle libovolné úvahy, ač jde o zdroj
stamilionový, který v roce 1947 - jestliže
dávky potrvají - bude jistě nejméně
o 400-500 milionů vyšší než je uveden
v rozpočtu.
Navrhuji proto, aby těchto srážek byly zbaveny
veškeré státní, zemské a jiné
veřejné podniky, které jsou o to více
pasivní.
Jelikož běží o stamilionovou subvenci,
navrhuji, aby celý výnos této dávky
byl specifikován a o jeho použití aby rozhodoval
Jednotný svaz na návrh ministerstva zemědělství
spolu se zemědělským výborem. (Potlesk.)
Stejně tak nechť schvaluje zemědělský
výbor a Jednotný svaz po návrhu ministerstva
zemědělství miliardové částky
z výnosu UNRRy.
V rozpočtu ministerstva zemědělství
neobjevují se ani zdaleka v plném rozsahu státní
traktorové stanice, které jsou budovány v
každém okrese a jsou v programu dvouletky. Jenom tyto
stanice mohou být odběratelem velké většiny
traktorů a cenově je přeplácet, protože
jim má býti poskytnut ročně půlmiliardový
bezúročný úvěr se státní
zárukou. Tyto stanice nejsou vždy budovány
na ekonomicky správných předpokladech a velmi
lehce, ba pravděpodobně brzy se změní
z těchto důvodů tato státní
risika ve stamilionové ztráty, zatím co místním
družstvům, která jsou mechanisace již
schopná, ovšem ne tak luxusně vybavena, ministerstvo
zemědělství dodávku traktorů
znemožňuje.