Ačkoliv procento zaměstnaných žen je
značně vysoké, můžeme s radostí
konstatovat, že ještě z daleka nejsou vyčerpány
všechny reservy pracovních sil a že to budou
právě ženy, které pomohou zdolat největší
obtíže našeho dvouletého plánu.
(Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším řečníkem
je pan posl. Půček. Dávám mu
slovo.
Posl. Půček: Slavná sněmovno!
Dovolte mi, abych se jako zástupce pracující
mládeže ve chvíli, kdy se projednává
státní rozpočet, zmínil o potřebách
a postavení naší mládeže.
Za prvé republiky bývalo při různých
slavnostních shromážděních vyslovováno
heslo: "Mládež je budoucnost národa",
avšak praxe vypadala jinak. Mládež nebyla předmětem
národní péče, ale předmětem
vykořisťování svých zaměstnavatelů.
Pro mladé učně různých povolání
neplatila pracovní doba. Pracovali 12 hodin denně
i více a v neděli dopoledne chodili do pokračovací
školy. Odměnou za jejich práci bývalo
mnohdy pár pohlavků a žďuchanců
do zad. Mladé dělnictvo v továrnách
při stejně kvalifikované práci bylo
placeno mnohem hůře než dospělí.
A platy děvčat byly směšně nízké,
že je nelze nazvat mzdami, nýbrž almužnami.
Na krisi a nezaměstnanost dopláceli především
mladí. Ti byli první z práce vyhazováni,
poněvadž prý jsou mladí a svobodní.
Nezaměstnanost mládež demoralisovala, sváděla
na scestí. Mládež se stávala obětí
lesklých a lákavých hesel, jako tomu bylo
v poválečném Německu, kde nezaměstnanost
mládeže byla zvláště vysoká.
Němečtí fašisté infikovali svou
mládež fašistickým morem a vychovali z
ní katy slovanských národů, učinili
z ní bezduché vykonavatele svých nelidských
přání.
Německo je názorným příkladem
toho, kam až může býti mládež
svedena, nedostane-li se jí řádné
výchovy a té péče, které vyžaduje.
A je velikou ctí naší mládeže,
že ve své velké většině
nepodlehla svodům fašismu a uchovala si svou lásku
k národu a vědomí své příslušnosti
k pracujícímu lidu. V novém lidově
demokratickém řádu dostává
se a dostane se naší mládeži všech
možností kulturního i politického vývoje.
V otázce hospodářské zrovnoprávňuje
se mládež v tom smyslu, že za stejnou práci
dostává stejnou mzdu jako dospělí,
poskytuje se jí řádná dovolená,
zřizují se rekreační tábory
a umožňuje se jí široký přístup
ke vzdělání a kultuře.
Je to po prvé v historii našich dějin, kdy
mládeži se dávají vedle povinností
také práva. Zavedením aktivního volebního
práva od 18 let dává se naší
mládeži možnost spolurozhodovati o všem,
co se v našem státě nového vytváří.
O tom, jak vážně pojímá mládež
přiznaná jí politická práva,
nasvědčuje skutečnost, s jakým elánem
se zapojila do pracovního procesu na výstavbu nové
republiky - a všechny ty řeči o tom, zda volební
právo mládeži přísluší
či nepřísluší, jsou ranou do
vzduchu. Byl jsem svědkem toho, jak někteří
páni poslanci mluvili proti volebnímu právu
mládeže od 18 let v jedné schůzi sociálně-politického
výboru. Nelíbilo se jim, že mládež
v těchto letech spolurozhoduje o věcech národa.
Chtěli by jí toto právo odepřít.
Myslím, že tito pánové ztratili kontakt
s dnešní dobou a dnešní mládeží
vůbec. Opakuji znova, že naše mládež
se aktivně účastní veškerého
hospodářského života, pracuje s elánem
na výstavbě našeho státu a musí
mít také právo o svých osudech rozhodovat.
Dnes již nelze její velký význam v budování
našeho státu přehlížet. Dokladem
toho je poslední kolo národní soutěže.
V dnešní mladé generaci nám vyrůstají
nové typy lidí, jako je na př. student Zdeněk
Feigrle, který studuje s vyznamenáním a při
tom odpracoval 1.611 dobrovolných hodin pro republiku.
(Potlesk.) Byl za to po právu odměněn
v posledním kole národní soutěže
odznakem za obětavost v práci a odznakem hrdinů
práce. Naše mládež v něm vidí
právem svůj vzor a také já považuji
za svou povinnost s tohoto místa mu poděkovat a
projevit přání, aby ve své práci
pro republiku i nadále pokračoval.
Tento příklad však není osamocený.
V tomtéž kole národní soutěže
byla odměněna celá řada skupin a mladých
jednotlivců, jejichž jména jsou již naší
mládeži známa. Naše mládež
má k budování státu nejlepší
poměr. Podíváme-li se na bilanci činnosti
Svazu české mládeže, jednotné
a nadstranické organisace mládeže, vidíme,
že vychovala národu celou řadu nadšených
budovatelů, kteří jsou příkladem
všem pracujícím. Takové výsledky,
jako je 11,166.538 hodin odpracovaných na žních
v létě 1945, 3,016.820 hodin odpracovaných
v soutěži "Budujeme republiku", vynikající
účast na žních r. 1946 a národní
směna dne 27. října, která vznikla
z iniciativy Svazu české mládeže, při
níž bylo odpracováno 4,716.311 hodin a které
se zúčastnily všechny organisace sdružující
mládež, jako Sokol, Junák, DTJ, Svaz brannosti,
školy atd., ukazují, že dnešní mládež
nevidí, že by byla v určitém slova smyslu
prokletou generací, jak to řekl pan ministr Stránský
na schůzi nár. socialistických vysokoškoláků
v Lucerně, ale vidí, že je šťastnou
generací, protože může budovati svou republiku.
Nový budovatelský duch zachvacuje čím
dál tím širší vrstvy mládeže.
Na mnohých pražských i venkovských školách
provádí se nyní akce pomoc závodům,
kde studenti chodí pracovat, aniž by tím nějak
zanedbávali své učení, učební
povinnosti, a tak odpomáhají nedostatku pracovních
sil v závodech. Ve všech krajích republiky
pomáhá mládež svou prací tam,
kde je toho potřeba. Z mnoha případů
uvádím na př., jak Mladí muži
z Domovů průmyslové mládeže ve
Zlíně takřka ve 100 %ním zapojení
ve SČM se zúčastnili výkopových
prací na vodovodu Tlumačov-Zlín. 12.600 hodin
práce je výsledkem této krásné
akce. Nebo žáci letecké koleje ve Valašském
Meziříčí takřka vlastními
silami budují svou školu, ve volném čase
pracují na letišti, stavějí si hangár,
jen aby se mohli vyškolit v dobré navigátory,
radiotelegrafisty, které naše letectví nutně
potřebuje. Tyto příklady ukazují,
že naše mládež má zdravý postoj
k problémům naší republiky.
Proti této velké snaze mládeže stojí
zde hrstky mladých lidí, kteří se
ještě nevymanili z okupantské morálky,
stavějí se negativně k budování
nové republiky, zesměšňují pracovní
brigády a jejich život se vybíjí v kavárnách,
kde podrobují plané kritice všechno nové
a zdravé. Pan posl. Lesák v jednom svém
projevu zde v ústavodárném Národním
shromáždění prohlásil, že
žádná z existujících organisací
mládeže nemá právo mluvit jménem
veškeré mládeže. Naprosto s ním
souhlasím a domnívám se, že si takovéto
právo žádná organisace nepřisvojuje.
Jednotný a nadstranický Svaz české
mládeže si nikdy nepřisvojoval právo
mluvit jménem těch, kteří se vyhýbají
práci a nemají kladný poměr k naší
republice. (Potlesk.) A nikdo si nebude přisvojovat
pravo mluvit jménem těch, kteří včera
na Václavském náměstí ztloukli
mladého člena Svazu národní bezpečnosti,
který jim chtěl bránit v jejich provokacích;
byli zjištěni a bylo na ně uvaleno vyšetřování
pro tento delikt. Tato skupina se rekrutovala z řad některých
našich vysokoškoláků. Bude zajisté
zajímavé zjistit, jaké vlivy působily
na tuto mládež, která podobným způsobem
postupovala a klesla až na takovou úroveň,
že ztloukla zástupce naší bezpečnosti.
(Různé výkřiky.) Svaz české
mládeže si však hrdě přisvojuje
právo mluvit jménem té mládeže,
která již odpracovala pro národ a republiku
mnoho milionů hodin a tím značnou měrou
přispěla k rostoucí konsolidaci našich
poměrů. Svaz české mládeže
se však nikdy nevzdá práva mluvit k veškeré
mládeži. Považuje za svou povinnost získat
všechnu mládež k budování našeho
státu. Jsem přesvědčen, že je
to možné a není to těžké.
Je jen třeba, aby celá naše veřejnost
měla k mládeži správný postoj,
a aby mládeže nebylo využíváno
často k pochybným stranicko-agitačním
cílům. V poslední době jsme svědky
toho, že některé listy často lamentují
nad tím, že válka velmi zhoubně zasáhla
do morálky mladých lidí. Jediným a
osvědčeným prostředkem, jak zvýšit
morálku, je práce. Je nutné odtrhnout tyto
mladé lidi od kavárenských a hracích
stolků a naplnit je novým duchem práce. A
tu je příznačné, že tyto listy,
které tak hořekují nad morálkou mladých,
na druhé straně zesměšňují
pracovní brigády, snaží se podlamovat
pracovní elán mládeže. Tolik se toho
namluvilo u příležitosti zasazení ročníků
1927 a 1928, které byly vyslány na pomoc našemu
zemědělství. Hodnotíme-li dnes význam
této akce, pak není pochyb o tom, že mládež
pomohla zachránit úrodu, které - hlavně
v pohraničních krajích po odsunu Němců
- hrozila kalamita, že pomohla zvládnout nejnutnější
a nejdůležitější práce.
Charakteristické pro tuto akci je, že nezklamala mládež,
ale zklamala určitá část naší
veřejnosti, která se snažila této akce
zneužít ke stranicko-agitačním účelům.
Klasickým příkladem takového postupu
je článek Kamila Fáry v Lidové demokracii
ze dne 5. prosince, kde uvádí citáty z dopisů
jednoho lékaře a činí asi takovýto
závěr: "že přes
varovné upozornění zejména ministerstva
zdravotnictví nebylo dbáno nejprimitivnějších
hygienických opatření a mravnostních
předpokladů." Ptám se, koho ministerstvo
zdravotnictví upozorňovalo na zdravotní závady,
když je jeho povinností tyto závady odstraňovat.
Podle mého názoru bylo třeba pracovat všemožně
k tomu, aby se takovéto závady nevyskytovaly, a
nespokojit se s upozorněním a konstatováním.
Mám zato, že kdyby celá naše veřejnost
pochopila význam této akce a snažila se ji
podporovat, mohlo býti dosaženo lepších
výsledků, zejména ve zdravotní a kulturní
péči. O tom, jak někteří lidé
málo rozumějí potřebám republiky
a jak nejsou ochotni ani v nejmenším něčím
národu přispět, svědčí
tento případ: Holešovická brigáda
SČM se rozhodla mimo tříměsíční
pracovní povinnost odpracovat ještě 9 dní
v rámci národní směny mládeže.
Po svém návratu obdržel jeden člen této
brigády od svého zaměstnavatele dopis tohoto
znění: "Náš člen, pan dentista
Karel Fous z Prahy II., Salmovská 20, nás pověřil,
abychom Vám sdělili, že považuje pracovní
poměr s vámi za zrušený, ježto
jste nenastoupil do zaměstnání do 7 dnů
po skončení pracovního poměru založeného
přidělením. Rovněž jste dosavadního
zaměstnavatele ihned nevyrozumněl o případných
překážkách. O tom Vám dáváme
vědět ve smyslu příslušných
zákonných předpisů." Je jisté,
že takovýto postup onomu brigádníkovi
žádnou chuť do další práce
nepřidá.
Naše mládež je si vědoma toho, že
nemůžeme míti hned všechno takové,
jak bychom si přáli. Naše mládež
chápe, že, jsou-li naše příbytky
rozbité, skladiště vypleněná,
musíme nejprve tyto příbytky znovu vystavět,
skladiště naplnit a pak teprve se budeme míti
dobře. Proto si vzala za svůj úkol plně
se zapojit do dvouletého plánu. že to nejsou
prázdná slova, to dosvědčuje statistika
Ústavu pro výzkum veřejného mínění,
která říká, že úkoly dvouletého
plánu zná daleko větší procento
lidí mladých než dospělých.
V poslední době se hovořilo hodně
o alkoholismu a o tom, že především mládež
musí býti této zhouby uchráněna.
A zase mnozí činitelé jinak mluví
a jinak jednají. V některých pražských
okresech jsou zabavovány našim mladým lidem
jejich klubovny, a tak jsou tito lidé proti své
vůli vháněni do náručí
alkoholismu. Místo, aby se dala mládeži možnost
kulturního života a dobrého pracovního
prostředí, jsou posíláni schůzovat
do hospod. Je povinností naší veřejnosti,
aby nepřipustila návrat k takovýmto starým
poměrům.
Jednota národa je nejsilnější zbraní
v rukou lidu. Historie sama o tom poučuje. Jedna z nejslavnějších
epoch českého národa, doba husitská,
je výrazem jednoty národa. Na jedné straně
stál zde sjednocený husitský lid ve spravedlivém
boji, na druhé straně mnohonásobně
silnější křižácká
evropská reakce. A my víme, jak neblaze skončily
všechny křižácké výpravy,
jak se roztříštily o pevnou hradbu národní
lidové jednoty. Středověké reakci
se nepodařilo ani mnohonásobnou převahou
zlomit sílu sjednoceného lidu. Teprve když
se pánům podařilo tuto jednotu rozložit
a rozdělit národ na Husity a Tábority, byla
odolnost lidu zlomena. A tak Lipany, dějiště
bratrovražedného boje, staly se výstrahou,
ale také poučením pro příští
časy. Národ v jednotě kráčel
od úspěchu k úspěchu, národ
roztříštěný směřoval
k porobě a útlaku.
Po prvé světové válce hrstka kapitalistických
magnátů ovládala a vykořisťovala
národ a přivedla jej nakonec do Mnichova. Tato hanebná
politika se dařila pánům proto, že zde
proti nim nestála sjednocená síla lidu. Národ
nebyl jednotný. Kapitalisté uměle rozdělovali
národ na mnoho stran a straniček a ty se navzájem
štvaly. Řídili se osvědčeným
starým heslem "Rozděl a panuj!" V dobách
nejtěžších sjednocuje se lid proti okupantům
na záchranu vlastní národní existence.
Také mládež se sjednocuje v tomto celonárodním
boji a jednota takto ukutá se přenáší
do budovatelského údobí.
Dnešní reakce nemůže otevřeně
vystupovati. Snaží se proniknouti do některých
stran a odtud rozleptávat jednotu mládeže.
Chtěla by zase mládež a národ rozdělit
na mnoho skupin, štvát je proti sobě a pak
dělat policajta. Avšak dnešní mládež
se nedá zmásti pokryteckými frázemi
skryté reakce, která mluví o nesvobodě
proto, že malé procento starých vládců
nemůže potlačovati velkou národní
masu. Mluví o dnešním nedokonalém právním
řádu, poněvadž tento řád
je namířen proti zrádcům, kolaborantům
a příživníkům a nikoli proti
pracujícímu lidu. Mluví o totalitě,
poněvadž 95 procent národa šlape na paty
hrstce egoistů a nikoliv obráceně.
Zájem reakce je hospodářský a politický
rozvrat a navrácení starých předmnichovských
poměrů. Zájmem české mládeže
je znovuvybudování našeho hospodářství
skutečně národního, zbaveného
všech příživníků a povalečů,
žijících z práce druhých. Cíl
naší mládeže je jasný. Je jím
vytvoření šťastné a opravdu demokratické,
námi všemi milované republiky. My víme,
že cesta k tomuto cíli je dlouhá a těžká.
Proto je třeba jednoty a zase jednoty. Budeme-li a zůstaneme-li
jednotni, zvítězíme a půjdeme cestou
lepší, šťastné budoucnosti. A proto
jednotu mládeže stůj co stůj! (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším řečníkem
je paní posl. Kulichová-Sutórisová.
Dávám jí slovo.
Posl. Kulichová-Sutórisová:
Slávne ústavodarné Národné
shromaždenie!
Dovoľte mi niekoľko pripomienok len letmých a
stručných ku kapitole sociálnej starostlivosti.
Druhá svetová vojna a boj za naše národné
oslobodenie nebol len v znamení ničenia materiálnych
hodnôt, nestál len milióny životov, ale
postavil našu oslobodenú vlasť aj pred mnohé
úlohy hmotnej a technickej rekonštrukcie. Čo
je nie menej povážlivé a vzbudzuje oprávnené
obavy, to je veľká starosť, ako odstrániť
sociálnu a mravnú biedu, do ktorej sa dostaly národy
sveta a tak i naše dva národy po skončení
vojny. Veľké úlohy sú pred nami a s
tohoto hľadiska usudzujúc všetky na odstránenie
sociálnej biedy v tohoročnom štátnom
rozpočte, najmä v jeho kapitole sociálnej starostlivosti
venované čiastky, sú skôr malé
ako dosť veľké, i keď sa nám javia
v pomere k iným rezortom neúmerné, ako napríklad
v porovnaní s rezortom zemedelstva.
Vítame štátny rozpočet v tomto budovateľskom
diele a i keď by sme si želali, aby odstránenie
sociálnej biedy šlo čo najrýchlejšie,
rovnako si želáme, aby naša vlasť stala
sa čím skôr skutočne ideálne
organizovanou spoločnosťou. Nebolo by to však
úplné prianie, keby v organizácii týchto
materiálnych síl chybovala kultúrna a mravná
náplň.
Ide nám menovite o mládež a jej výchovu
či už v rodine, škole a rôznych pracovných
strediskách. Následky materialistického ponímania
života, ktoré sú v dnešnom čase
obvyklým zjavom a ktoré vedú niekedy až
k cynickému nazeraniu mládeže na život,
odporujú kresťansko-mravným základom,
na ktorých náš štát musí
spočívať. Sme povinní voči našej
budúcnosti naučiť našu mládež
správne chápať a upozorniť, že povrchný
lesk a zdanlivá pozlátka v živote nie sú
ešte pravým šťastím, a ťažkou
úlohou našich vychovávateľov, ale i rodičov
je, viesť naše deti od útleho veku k rozlišovaniu
dobra od zla, pravdy od lži. Pociťujem povinnosť
ako žena pred slávnou snemovnou zdôrazniť,
že žiadna školská výchova nedosiahla
by svojho cieľa, keby tu nebolo ženymatky a konsolidovanej
rodiny, ktorá je základom každej usporiadanej
spoločnosti ľudskej a ktorej význam pre národný
a štátny život krásnymi slovami zdôraznil
aj náš pán prezident dr Eduard Beneš na
sjazde čsl. žien.
Československý štát je dielom žien
práve tak ako mužov. Naše ženy pomáhaly
bojovať v odboji po boku čsl. armády a partizánov,
bojovaly a trpely doma, boly mučené, väznené
a mnohé z nich i život položily za našu
samostatnosť. (Potlesk.) Slovenské a české
ženy chcú svorne spolubudovať a zabezpečiť
našu drahú vlasť, splniť na ne kladené
požiadavky, ale bez narušenia ich najvlastnejšieho
poslania v rodine. A tak ako ženy plnila a chcú plniť
svoje povinnosti oproti štátu, je zase povinnosťou
tohoto, aby im poskytol všetky prostriedky a možnosti
pre splnenie svojej kultúrnej a mravnej úlohy. Ide
najmä o usmernenú výchovu žien pre ich
budúce povolanie v každom smere.
Za nesmierne dôležité považujeme, aby okrem
slobodnej voľby povolania bola ženská mládež
dôkladne pripravovaná vo všetkých všeobecných
a odborných učilištiach pre ich najprirodzenejšie
povolanie, to je budúcich žien-matiek. Snaha štátnej
správy o odbremenenie žien pracujúcich v továrňach,
ako i v iných povolaniach, ale najviac u žien roľníckych,
zasluhuje si plnej pozornosti po každej stránke. Preto
v tomto smere venované čiastky nikdy nebudú
dosť veľké pre uľahčenie práce
žien a využitie ich schopností pre iné
ciele výrobné. Len využitím všetkých
možností, ktoré nám dáva technický
pokrok, môžeme dosiahnuť splnenie vznešených
úloh vo výstavbe nášho štátu.
Matériu treba postaviť do služieb ducha, do služieb
rodín a domácností.
Čo znamená využitie technického pokroku,
vidíme najlepšia na Západe a najmä v Amerike,
kde sa venuje veľká pozornosť uľahčeniu
práce žien v domácnosti už od dávnych
čias. U nás vidíme ešte v tomto smere
veľké nezorané pole pôsobnosti štátnej
starostlivosti a preto nemožno dostatočne zdôrazniť
potrebu stavby vodovodov, studní, rozšírenie
elektrizacie, zavedenie elektrických práčovní,
menovite na vidieku, pojazdných dielní na opravu
prádla, družstevný sber a speňažovanie
peria a rôzne iné úseky uľahčenia
ženskej činnosti.
Avšak musíme myslieť na ženu i po stránke
jej zdravia, ako nositeľky života. Potrebné je
zhustiť sieť poradní pre matky a deti ešte
vo väčšom rozsahu, ako je to v dvojročnom
pracovnom pláne rozvrhnuté, zriadiť v každom
okrese putovné zubné ambulatória, organizovať
bezplatné zdravotné prehliadky, zaviesť eugenické
predsňatkové lekárske prehliadky, vybudovať
gynekologické oddelenia pri nemocniciach a zlacniť
pobyt v nich, zaviesť povinné obnovovanie kurzov pre
pôrodné asistentky, umožniť používanie
horského slnka a roentgenu najširším vrstvám
občianstva a konečne zriadiť prepotrebné
dietetické poradne. Rovnako treba umožniť vrstvám
robotníckym i roľníckym využiť možnosti
kúpeľného liečenia a vybudovanie rekreačných
stredisk nielen pre máldež, ale i pre ženy, a
sprístupniť ich celoročne. Pre splnenie zdravotníckych
úloh je nesmierne dôležité i vybudovanie
školy pre sociálne pracovníčky, ktorých
na Slovensku máme dosiaľ len dve a východ ich
úplne postráda. Telesná výchova mládeže
i dospelých pod zorným uhlom známeho hesla
Rímanov: "V zdravom tele, zdravý duch",
má byť na prvé miesto starostlivosti o zdravie
občianstva kladená a usmerňovaná najpovolanejším
k tomu rezortom zdravotníckym.