Místopředseda Petr: Prosím o klid.
Posl. Synková (pokračuje): Ale abych
se neodchýlila od původní myšlenky,
po slavném přijetí dvouletky bylo nám
všem jasné, že k splnění tohoto
velikého úkolu je zapotřebí především
jednoty. Nyní, kdy by se zdálo, že právě
v rozpočtové debatě se tato jednota projeví,
jsme byli svědky toho, že se používá
demagogických argumentů, kritiky pro kritiku, ba
že je dokonce používáno i vyložených
nepravd. Jsou to metody nedůstojné zástupců
lidu v lidově demokratickém parlamentě. Je
nám známo, a doufám, že je to známo
i ostatním pánům poslancům, že
za krátkou dobu od našeho osvobození nemůže
ještě všechno býti tak, jak bychom si
přáli. Ale k odstranění našich
nedostatků se nedostanem onou cestou, kterou nám
ukázali někteří páni poslanci,
nýbrž poctivou positivní kritikou, usilovnou
a společnou - slyšíte - společnou prací
a ne takovou dělbou práce, že jedni budou dřít
a nést všechnu odpovědnost a někteří
budou sice formálně souhlasit, ale při tom
při každé příležitosti budou
házet klacky pod nohy a kalit vodu. Zdá se, že
páni zapomněli, že tento rozpočet není
jen vnitřní záležitostí sněmovny
a příslušných odborníků,
jako tomu bývalo v předmnichovské republice.
Tento rozpočet a tato debata je sledována širokou
veřejností a tak jako až dosud, i tentokráte
si náš lid bude moci udělat úsudek o
pravém poměru jednotlivých stran především
k dvouletce. A tak se mi zdá, že v této debatě
se projevilo veřejně to, co někteří
zástupci některých stran prohlašují
na důvěrných schůzích svých
funkcionářů. Zdá se, že pro své
úzce stranické či snad osobní zájmy
by byli opět jednou ochotni poškozovat zájmy
naší tak těžce vybojované republiky.
A nyní mi dovolte několik slov o státním
rozpočtu a našich ženách. Mohu říci,
že naše ženy poslouchají na schůzích
velmi pozorně vše to, co se týká naší
velké státní kuchyně, neboť poučeny
těžkými zkušenostmi let minulých
chápou, že mezi státním hospodářstvím
a jejich vlastní domácností je úzká
souvislost. Naše ženy jsou spokojeny, když vidí
se strany odpovědných činitelů upřímné
úsilí o úsporné hospodaření
s národním důchodem jak s hlediska dnešních
potřeb, tak s hlediska položení základů
pro naše nové plánovité hospodářství
bez krisí a strašlivých sociálních
otřesů. Mohu směle říci, že
naše ženy okamžitě pochopily, že je
třeba přeřadit přebytečné
síly z úřadů do výroby, a s
uspokojením uvítaly usnesení rozpočtového
výboru o přeřazení více než
100.000 státních zaměstnanců.
Máme řadu případů, že
šly samy dobrým příkladem vstříc
a hlásily se dobrovolně do závodů,
neboť ženy, které samy musí hospodařit
a obyčejně zastávati funkci finančního
ministra, mají dobře vyvinutý smysl jak pro
úsporná opatření finanční,
tak i pro racionální využití pracovních
sil, které tak často musí dělat ve
své vlastní domácnosti v zájmu vyrovnaného
rozpočtu.
Chtěla bych se dotknouti některých výdajových
položek našeho státního rozpočtu,
které nad jiné jasněji ukazují hluboký
přerod, který prožíváme. V prvé
řadě je to rozpočet ministerstva soc. péče,
který je preliminován vysokou částkou
9.471 mil., což představuje 12,4 % z celkového
státního rozpočtu a proti minulému
roku představuje zvýšení o 5 1/4
miliardy, a řadí se svou výší
k rozpočtu ministerstva národní obrany. Tato
v minulých rozpočtech naší republiky
nebývalá částka na sociální
účely našeho lidu je ještě zvýšena
o 1.116 mil. z kapitoly UNRRA. Celá řada sociálních
opatření, která byla učiněna
v poslední době a která přímo
nebo nepřímo znamenají hospodářské
zlepšení především pro sociálně
nejslabší, se projevila teprve v rozpočtu na
rok 1947, což je tím větší oběť,
že tato opatření děláme v době,
kdy jsme ještě nemohli odstranit všechny škody
napáchané okupanty a zrádci, a při
velikých finančních nákladech, kterých
si vyžádá naše dvouletka. Radostným
zjevem je, že z našeho rozpočtu zmizela navždy
položka na nezaměstnané, která po dlouhá
léta první republiky představovala 80 % celkového
rozpočtu ministerstva soc. péče a přesto
zajišťovala jen asi 1/3 nezaměstnaných
k životu naprosto nepostačující podporu.
Naše ženy ještě nezapomněly na ony
těžké doby, kdy se stávaly mnohdy jedinými
živiteli rodin, ony doby, kdy ženy byly vyhazovány
ze státních a veřejných služeb,
kdy u rolníků a živnostníků si
exekutoři podávali dveře. V našem rozpočtu
se však objevila řada nových, dříve
nebývalých položek, jako péče
o rekreaci pracujících, zřizování
domovů pro těhotné ženy, příplatky
na polední stravování zaměstnanců,
příspěvky na zařízení,
určená pro blaho zaměstnanců, a jiné,
které jasně ukazují, že v našem
lidově demokratickém státě je péče
o pracující lid postavena na prvé místo.
Nyní bych se chtěla dotknouti bolavého místa
v našem životě. Je to naše velmi vysoká
kojenecká úmrtnost, která řadí
náš kulturně i hospodářsky velmi
vyspělý stát v tomto směru mezi státy
nejzaostalejší. Naši lékaři a veřejní
činitelé se touto otázkou zabývají
a vždy byli ujišťováni ministrem zdravotnictví,
že ministerstvo má pro všechna opatření
jimi navrhovaná co největší porozumění.
Zdá se mi, že toto porozumění se mělo
projevit především ve státním
rozpočtu.
Nám všem jest jasno, že musíme udělati
rychlá a účinná opatření,
která však, bohužel, učiněna nebyla.
V rozpočtu ministerstva zdravotnictví je položka
na boj proti kojenecké úmrtnosti ve výši
16 mil. Kčs. Ve vysvětlivkách se dovídáme,
že z této částky má býti
financováno velmi mnoho, jako na př. práce
odborných zdravotnických pracovníků,
prohloubení dosavadní činnosti, povinná
evidence těhotných žen a novorozenců,
sledování příčin kojenecké
úmrtnosti, léčebná péče
v kojeneckých ústavech, výchova matek v poradnách
a zdravotnická tělovýchova.
Opravdu nevím, a dovolím si pochybovat, že
boj proti kojenecké úmrtnosti u nás bude
skutečně účinný, zvláště
také proto, když veliká propagační
akce ministerstva zdravotnictví pro snížení
dětské úmrtnosti byla zadána soukromé
reklamní kanceláři pana Hanuše Frankla,
se kterým ministerstvo zdravotnictví již uzavřelo
smlouvu pro tuto akci, která bude, jak se zdá, také
financována z těchto 16 mil. Kčs.
Domnívám se, že jediným povolaným
činitelem pro tuto propagační akci, která
je pro náš stát tak důležitá,
je ministerstvo informací, které má po ruce
všechny moderní prostředky propagandy.
Jsme si vědomi, že snížit kojeneckou úmrtnost
jest veliký úkol, který tak rychle nemůžeme
zvládnout. Myslím však, že bychom mohli
dosáhnout značných úspěchů
alespoň v oněch okresech, kde kojenecká úmrtnost
je nejvyšší, přesným zjištěním
příčin a okamžitým opatřením
k jejich odstranění. Ochotných spolupracovníků
z řad odborníků je dosti a správně
vedenou propagandou bychom mohli zainteresovati všechny ženy,
které by nám rády pomohly.
Jednou z našich slabin je také to, že nemáme
dostatečný počet mladých porodních
asistentek. Máme celkem 1.630 porodních asistentek,
z toho 437 mezi 60 až 70 lety a 207 mezi 70 až 90 lety.
Vzhledem k nedostatku lůžek může jen 40
% našich žen rodit v ústavech a zbývajících
60 % rodiček jest odkázáno na pomoc porodních
asistentek.
Uvážíme-li, že musíme vyměnit
na 700 přestárlých porodních asistentek
a že kapacita dosavadních škol je 90 žákyň
ročně, tedy vidíme, že na tomto poli
nás čekají veliké úkoly a že
v nejbližší době se bude musit ministerstvo
zdravotnictví zabývati velmi důkladně
otázkou dorostu, zajištění a sociálního
pojištění porodních asistentek, nechceme-li,
aby na zdraví našeho národa byly napáchány
další škody. Na zřizování
poraden je pamatováno v rozpočtu ministerstva zdravotnictví
30 mil. Kčs a v rozpočtu ministerstva sociální
péče 39 mil. Kčs. Naše ženy by
uvítaly, kdyby síť poraden byla rozšířena
co nejvíce, mám však oprávněnou
obavu, že při špatném rozdělení
našich lékařů narazíme i zde
na značné potíže.
Nyní několik slov k výchově dívek
k mateřství. Mladé dívky se u nás
učí všemu možnému, ale dosud jsme
se nesnažili připraviti je morálně i
prakticky k jejich velikému úkolu mateřství.
Na všech školách, tedy i na středních,
by mělo býti teoretické vyučování,
které by bylo doplněno praktickým výcvikem
v poradně nebo jeslích, neboť znalosti správné
péče o kojence, jež by si osvojily všechny
dívky již ve škole, by nám v budoucnosti
zachovaly spoustu zdravých dětí, o něž
nyní zbytečně přicházíme.
Tak jako řada jiných evropských států
stojíme i my před řešením problémů
naší populace. Odsunem 2 a 1/2
milionu Němců z naší republiky se stal
tento problém ještě ožehavějším.
Hospodářská krise let minulých se
projevila katastrofálně na naší porodnosti,
ženy se bály rodit do bídy a hladu, spoustu
lidí jsme ztratili mimořádným způsobem
za okupace, takže po léta jsme měli jen o málo
více kolébek nežli rakví. Do budoucnosti
je to stav neudržitelný, který by ohrožoval
samo bytí našeho národa. Je sice pravda, že
v několika posledních letech naše porodnost
stoupla, avšak v r. 1943 překročila svůj
vrchol a od roku 1944 začíná křivka
porodnosti opět klesati. V r. 1945 vykazujeme více
rakví než kolébek. V tomto roce se beze sporu
projevil vliv války a květnové revoluce.
V r. 1946 se situace již lepší a od února
letošního roku vidíme vzestupnou tendenci.
Uvážíme-li, že teprve čtvrtým
dítětem je u nás rodina populačně
aktivní, při velkém procentu bezdětných
manželství a systému rodin s jedním
a dvěma dětmi, jichž je u nás 51 %,
dojdeme k přesvědčení, že porodnost
u nás musí býti zvýšena. Tu můžeme
zvýšiti v prvé řadě tím,
že široké vrstvy budou míti plnou důvěru
v naší lidově-demokratickou republiku a že
budou přesvědčeny, že děti, jež
se narodí, budou míti příznivé
podmínky pro svůj vývoj a život. Dvouletý
plán jest ona cesta upevnění důvěry
lidu a zvýšení životní úrovně.
Dalším úkolem bude, aby naše péče
o matku a dítě byla vybudována na nejširší
základně, neboť potom i u nás bude každé
dítě vítaným hostem u stolu života.
Dalekosáhlá péče o matku a dítě
je nutná nejenom s hlediska populačního,
ale také proto, abychom dalším desetitisícům
žen umožnili zařaditi se do výroby.
Počet jeslí jest u nás velmi malý.
Teprve náš znárodněný průmysl
začíná budovati závodní jesle.
Podle neúplného hlášení ÚRO
máme v Čechách a na Moravě 8 závodních
jeslí a 58 závodních dětských
domovů, ve kterých jsou umístěny závodní
jesle a mateřské školky.
Řada podniků, hlavně znárodněného
průmyslu, kde pracují ženy, připravuje
vybudování závodních jeslí
v nejbližších měsících a
tak nejedna položka "příspěvek
na zařízení určené ku blahu
zaměstnanců" se promění v jesle
nebo mateřské školky a bude sloužit k
blahu těm nejmenším. Lépe jsme na tom
s mateřskými školkami, kde jsou umístěny
děti od tří let. Podle hlášení
Státního úřadu statistického
jsme měli v Čechách a na Moravě 949
mateřských školek a 1. října
1946 již 2.961 školek, z toho 1.758 v Čechách
a 1.203 na Moravě. Na Slovensku jsme měli r. 1936
120 mateřských školek, v r. 1946 336 mateřských
školek. Vidíme, že přes velké poválečné
potíže a přesto, že zde není ještě
jednotného plánu, zvýšil se počet
mateřských školek od r. 1943 v Čechách
a na Moravě o 85 % a na Slovensku se skoro ztrojnásobil.
Beze sporu je to značný pokrok proti minulosti,
ale nyní již nedostačuje našim nynějším
potřebám a hlavně neodpovídá
potřebám dvouletého plánu. V rozpočtu
ministerstva školství a osvěty je preliminováno
158 mil. Kčs na předškolní výchovu,
ale není tam ani jedna položka, ze které by
se dalo předpokládat, že síť mateřských
školek bude rozšířena. Stále musíme
míti na zřeteli, že v zájmu dobrého
chodu našeho hospodářství a v zájmu
péče o naše děti je, aby jesle a mateřské
školky byly rozšířeny v co největším
měřítku. Musíme znáti celý
plán právě vzhledem k dvouletému plánu,
abychom věděli, co udělá stát,
co naše lidová správa a co naše znárodněné
podniky, neboť nezapomínejme, že se musíme
postarat o vhodné budovy a o dostatek školeného
dorostu.
Situace je dnes taková, že velké části
žákyň pěstounských škol
hrozí, že nebudou moci dochodit kurs prvního
ročníku a budou musit dříve do praktické
práce pro velký nedostatek školených
sil. Zdá se, že někteří činitelé
na ministerstvu školství nedbají potřeb
dvouletky, staví se proti jednoročnímu studiu
a chtějí prosadit čtyřleté
školení pěstounek. V Brně jest již
zahájena čtyřletá pokusná škola
a v Jihlavě též. Nejsme proti tomu, abychom
měli co nejkvalifikovanější pěstounky,
ale napřed musíme krýti nutnou potřebu
krátkodobými kursy a teprve potom budeme moci pomýšlet
na školení dlouhodobé. Myslím, že
právě zde se naskýtá překrásné
pole působnosti pro Národní frontu žen,
která společně s příslušnými
úřady a s Revolučním odborovým
hnutím může udělat veliký kus
práce. V několika případech naše
ženy sáhly ke svépomoci a obstaraly samy všechny
práce potřebné ke stavbě jeslí
nebo mateřských školek. Myslím, že
to je cesta, která nám pomůže ušetřit
značné částky našeho národního
důchodu.
Velikým přínosem, na který nesmíme
zapomínat, je, že ministerstvo zemědělství
přispělo letošního roku mnoha miliony
na zřizování žňových útulků.
V řadě vesnic to bylo poprvé, kdy děti
byly svěřeny odborné péči,
a vesnickým ženám v době největší
práce byly uvolněny ruce.
Po prvé v historii Československa se objevila v
kapitole ministerstva sociální péče
položka na zmechanisování práce žen
v domácnosti, i když je to pouze 7 milionů;
ale již ten fakt sám, že se do státního
rozpočtu dostává tato položka, je dokladem
toho, že naši odpovědní činitelé
jsou si vědomi, kolik drahocenné energie by se dalo
ušetřiti zmechanisováním práce
v domácnosti a použít racionálněji
ve výrobě. Je to slibná naděje do
budoucnosti hlavně pro ony ženy, pro které
návrat domů ze zaměstnání stále
ještě znamená jen změnu šichty
a které po nocích a nedělích musejí
vykonávat úmorné práce ženy v
domácnosti a matky. Důstojným předchůdcem
ministerstva sociální péče bylo v
tomto směru ministerstvo zemědělství,
které již v tomto roce přidělilo vesnickým
ženám celou řadu elektrických praček
a usnadnilo jim tu nikým neuznanou dřinu od svitu
do svitu. S radostí konstatuji, že tuto novou cestu.
Cestu usnadnění práce našim ženám,
ukazují právě komunističtí
ministři, kteří vidí v ženách
rovnoprávné občany Československé
republiky, vycházejí z jejich potřeb a starají
se o ulehčení jejich práce.
Celé naše hospodářství a v prvé
řadě náš rozpočet je podřízen
velikému budovatelskému úkolu - dvouletému
plánu. Počítali jsme, že největší
potíže budeme míti s prováděním
mobilisace pracovních sil. Když odpovědní
činitelé mluvili o nutnosti zařadit 200.000
žen do práce, zdálo se, že hned na počátku
bude zapotřebí udělat řadu zákonných
opatření k mobilisaci žen. Dnešní
zkušenosti nám však ukazují, že ze
všech míst republiky se ženy radostně
hlásí do práce, že pochopily hluboký
význam dvouletého plánu a potřeby
naší republiky, že chtějí přispět
k zlepšení hospodářských poměrů
svých rodin, již také proto, že vědí,
že za svou práci budou spravedlivě odměněny.
To je dík našich žen republice, že provedla
skutečné zrovnoprávnění žen.
Národní fronta žen hlásila, že
ze samotného obvodu vyšehradského se hlásí
do práce 1.200 žen. Takových příkladů
máme mnoho. Okamžitě bychom mohli zařadit
desítky tisíc žen, které se nám
hlásí. Praxe však ukazuje, že v daném
okamžiku nejsme s to umístit všechny uchazečky.
Ministerstvo průmyslu společně s ministerstvem
sociální péče bude muset rychle zjistit
potřebu ženských pracovních sil především
v znárodněném průmyslu, bude muset
vymezit obory určené ženám a provést
účelné přeřazení sil.
Je pravda, že teprve v průběhu roku 1947 budeme
moci postupně zařazovat do výroby ženy,
které se nám tak ochotně hlásí,
a teprve tak, jak se náš průmysl bude rozjíždět,
budeme moci zařazovat ženy také na půldenní
práce. Největší zkušenosti s polodenní
prací měla Anglie za války. Mezinárodní
úřad práce vydal studii nazvanou "válka
a zaměstnání žen", kde se uvádí:
"v Anglii byly ženy povolávány postupně,
nejprve svobodné, které nepracovaly. Potom se ukázalo,
že i vdané ženy chtějí pracovat
aspoň polodenně a konečně byly provedeny
přesuny žen ze zaměstnání pro
celek méně důležitých do zaměstnání
důležitějších. Byla učiněna
opatření, aby podniky organisovaly polodenní
zaměstnání žen. Počet žen
zaměstnaných půldenně stále
vzrůstal. V r. 1942 jich bylo 250.000, v r. 1943 650.000
a v r. 1944 900.000. Pracovní výsledky byly přitom
velmi dobré, tak jako u žen zaměstnaných
celodenně". Tato zkušenost nám ukazuje,
že v průběhu dvouletého plánu
budeme muset zařadit ženy na půl dne do práce.
Zkušenosti našich spojenců nám ukázaly,
že ženy se dobře uplatnily ve všech oborech,
i tam, kde byla žena dříve zvláštností.
Nejlepší vysvědčení ženám
dal generalissimus Stalin, který prohlásil 6. listopadu
1944: "Navždy vejdou do historie nevídané
pracovní výkony sovětských žen,
na jejichž bedrech spočinula hlavní tíha
práce v továrnách, závodech, kolchozech
a sovchozech".
Pro nás pro všechny je radostným zjevem, že
naše ženy, které tvoří 51.7 % našeho
obyvatelstva, ukázaly takové pochopení pro
potřeby naší republiky. Od prvého okamžiku
osvobození účastnily se naše ženy
budovatelské práce. Odpracovaly miliony hodin v
brigádách, jejich zásluhou jsme mohli loňského
roku jako jeden z prvních států včas
zahájit školní vyučování,
neboť ony se postaraly o vyčištění
a úklid škol. A stejně tomu tak bylo i letos.
Ony pomohly sklidit úrodu, očesat chmel, odklízet
trosky, upravovat silnice, žádná práce
jim nebyla dost obtížná a našly také
novou cestu k vesnickým ženám tím, že
po mnoha nedělích vyjížděly na
vesnice švadlenské brigády, které šily
na vesnicích pro ty nejpotřebnější.
Zde bych chtěla upozornit na to, že naše komunistky
byly první, které organisovaly ženské
brigády. Letošního roku odpracovaly naše
ženy jenom v pražském kraji půl milionu
pracovních hodin na brigádách. Bylo by si
přáti, aby těchto akcí v daleko větším
měřítku se zúčastnily také
příslušnice jiných stran Národní
fronty. Neboť zde nejlépe můžeme dokázat
naší lásku k republice, zde se sbližuje
vesnice s městem, inteligence s dělnictvem, tvoří
se skutečná Národní fronta a roste
nový, nesobecký člověk.
Ani jako stachanovky nezůstaly naše ženy pozadu.
Jen namátkou uvádím, že v Průhonicích
je vedoucí slévárny žena, pod jejímž
vedením byl v poslední době zvýšen
výkon o 100 % proti roku 1944. Tento závod byl již
dvakrát vyznamenán v národní soutěži.
Nesčíslněkrát od revoluce byly naše
ženy vyznamenány za dobré výkony; osvědčily
se všude tam, kam byly postaveny. Podíváme-li
se, kolik žen je dnes zařazeno do výrobního
procesu, tedy i ten největší odpůrce
zrovnoprávnění žen musí pochopit,
že bez žen lidově demokratickou republiku nevybudujeme.
Podle posledních statistických údajů
je u nás celkem zaměstnáno: v zemědělství
2,117.000 osob, z toho 1,166.000 žen. V průmyslu,
obchodě a živnosti je zaměstnáno celkem
1,832.000 osob, z toho 512.000 žen. Soukromých a veřejných
zaměstnanců je 797.000, z toho 300.000 žen.
Celkem je u nás zaměstnáno 4,748.000 osob,
z toho 1,979.000 žen. Ve srovnání s celkovým
počtem ženského obyvatelstva je zaměstnáno
31 % žen; ve srovnání s celkovým počtem
všech pracujících činí ženy
41.5 %. V zemědělství činí
procento zaměstnaných žen 50.3 %. Je přitom
celá řada průmyslových odborů,
kde ženy představují polovinu i více
zaměstnanců. Na př. v průmyslu papíru
tvoří ženy 42.9 %, v tiskařském
41.3 %, v kožedělném 43.8 %, v textilu 62.7
% a v průmyslu oděvním dokonce 74 %. V roce
1930 bylo z celkového počtu ženského
obyvatelstva zaměstnáno 30.4 %, z celkového
počtu všech pracujících činilo
procento ženských pracovních sil 23.3 %. Dnes
činí 41.5 %.