Pátek 13. prosince 1946

Místopředseda Petr: Prosím o klid.

Posl. Synková (pokračuje): Ale abych se neodchýlila od původní myšlenky, po slavném přijetí dvouletky bylo nám všem jasné, že k splnění tohoto velikého úkolu je zapotřebí především jednoty. Nyní, kdy by se zdálo, že právě v rozpočtové debatě se tato jednota projeví, jsme byli svědky toho, že se používá demagogických argumentů, kritiky pro kritiku, ba že je dokonce používáno i vyložených nepravd. Jsou to metody nedůstojné zástupců lidu v lidově demokratickém parlamentě. Je nám známo, a doufám, že je to známo i ostatním pánům poslancům, že za krátkou dobu od našeho osvobození nemůže ještě všechno býti tak, jak bychom si přáli. Ale k odstranění našich nedostatků se nedostanem onou cestou, kterou nám ukázali někteří páni poslanci, nýbrž poctivou positivní kritikou, usilovnou a společnou - slyšíte - společnou prací a ne takovou dělbou práce, že jedni budou dřít a nést všechnu odpovědnost a někteří budou sice formálně souhlasit, ale při tom při každé příležitosti budou házet klacky pod nohy a kalit vodu. Zdá se, že páni zapomněli, že tento rozpočet není jen vnitřní záležitostí sněmovny a příslušných odborníků, jako tomu bývalo v předmnichovské republice. Tento rozpočet a tato debata je sledována širokou veřejností a tak jako až dosud, i tentokráte si náš lid bude moci udělat úsudek o pravém poměru jednotlivých stran především k dvouletce. A tak se mi zdá, že v této debatě se projevilo veřejně to, co někteří zástupci některých stran prohlašují na důvěrných schůzích svých funkcionářů. Zdá se, že pro své úzce stranické či snad osobní zájmy by byli opět jednou ochotni poškozovat zájmy naší tak těžce vybojované republiky.

A nyní mi dovolte několik slov o státním rozpočtu a našich ženách. Mohu říci, že naše ženy poslouchají na schůzích velmi pozorně vše to, co se týká naší velké státní kuchyně, neboť poučeny těžkými zkušenostmi let minulých chápou, že mezi státním hospodářstvím a jejich vlastní domácností je úzká souvislost. Naše ženy jsou spokojeny, když vidí se strany odpovědných činitelů upřímné úsilí o úsporné hospodaření s národním důchodem jak s hlediska dnešních potřeb, tak s hlediska položení základů pro naše nové plánovité hospodářství bez krisí a strašlivých sociálních otřesů. Mohu směle říci, že naše ženy okamžitě pochopily, že je třeba přeřadit přebytečné síly z úřadů do výroby, a s uspokojením uvítaly usnesení rozpočtového výboru o přeřazení více než 100.000 státních zaměstnanců.

Máme řadu případů, že šly samy dobrým příkladem vstříc a hlásily se dobrovolně do závodů, neboť ženy, které samy musí hospodařit a obyčejně zastávati funkci finančního ministra, mají dobře vyvinutý smysl jak pro úsporná opatření finanční, tak i pro racionální využití pracovních sil, které tak často musí dělat ve své vlastní domácnosti v zájmu vyrovnaného rozpočtu.

Chtěla bych se dotknouti některých výdajových položek našeho státního rozpočtu, které nad jiné jasněji ukazují hluboký přerod, který prožíváme. V prvé řadě je to rozpočet ministerstva soc. péče, který je preliminován vysokou částkou 9.471 mil., což představuje 12,4 % z celkového státního rozpočtu a proti minulému roku představuje zvýšení o 5 1/4 miliardy, a řadí se svou výší k rozpočtu ministerstva národní obrany. Tato v minulých rozpočtech naší republiky nebývalá částka na sociální účely našeho lidu je ještě zvýšena o 1.116 mil. z kapitoly UNRRA. Celá řada sociálních opatření, která byla učiněna v poslední době a která přímo nebo nepřímo znamenají hospodářské zlepšení především pro sociálně nejslabší, se projevila teprve v rozpočtu na rok 1947, což je tím větší oběť, že tato opatření děláme v době, kdy jsme ještě nemohli odstranit všechny škody napáchané okupanty a zrádci, a při velikých finančních nákladech, kterých si vyžádá naše dvouletka. Radostným zjevem je, že z našeho rozpočtu zmizela navždy položka na nezaměstnané, která po dlouhá léta první republiky představovala 80 % celkového rozpočtu ministerstva soc. péče a přesto zajišťovala jen asi 1/3 nezaměstnaných k životu naprosto nepostačující podporu. Naše ženy ještě nezapomněly na ony těžké doby, kdy se stávaly mnohdy jedinými živiteli rodin, ony doby, kdy ženy byly vyhazovány ze státních a veřejných služeb, kdy u rolníků a živnostníků si exekutoři podávali dveře. V našem rozpočtu se však objevila řada nových, dříve nebývalých položek, jako péče o rekreaci pracujících, zřizování domovů pro těhotné ženy, příplatky na polední stravování zaměstnanců, příspěvky na zařízení, určená pro blaho zaměstnanců, a jiné, které jasně ukazují, že v našem lidově demokratickém státě je péče o pracující lid postavena na prvé místo.

Nyní bych se chtěla dotknouti bolavého místa v našem životě. Je to naše velmi vysoká kojenecká úmrtnost, která řadí náš kulturně i hospodářsky velmi vyspělý stát v tomto směru mezi státy nejzaostalejší. Naši lékaři a veřejní činitelé se touto otázkou zabývají a vždy byli ujišťováni ministrem zdravotnictví, že ministerstvo má pro všechna opatření jimi navrhovaná co největší porozumění. Zdá se mi, že toto porozumění se mělo projevit především ve státním rozpočtu.

Nám všem jest jasno, že musíme udělati rychlá a účinná opatření, která však, bohužel, učiněna nebyla.

V rozpočtu ministerstva zdravotnictví je položka na boj proti kojenecké úmrtnosti ve výši 16 mil. Kčs. Ve vysvětlivkách se dovídáme, že z této částky má býti financováno velmi mnoho, jako na př. práce odborných zdravotnických pracovníků, prohloubení dosavadní činnosti, povinná evidence těhotných žen a novorozenců, sledování příčin kojenecké úmrtnosti, léčebná péče v kojeneckých ústavech, výchova matek v poradnách a zdravotnická tělovýchova.

Opravdu nevím, a dovolím si pochybovat, že boj proti kojenecké úmrtnosti u nás bude skutečně účinný, zvláště také proto, když veliká propagační akce ministerstva zdravotnictví pro snížení dětské úmrtnosti byla zadána soukromé reklamní kanceláři pana Hanuše Frankla, se kterým ministerstvo zdravotnictví již uzavřelo smlouvu pro tuto akci, která bude, jak se zdá, také financována z těchto 16 mil. Kčs.

Domnívám se, že jediným povolaným činitelem pro tuto propagační akci, která je pro náš stát tak důležitá, je ministerstvo informací, které má po ruce všechny moderní prostředky propagandy.

Jsme si vědomi, že snížit kojeneckou úmrtnost jest veliký úkol, který tak rychle nemůžeme zvládnout. Myslím však, že bychom mohli dosáhnout značných úspěchů alespoň v oněch okresech, kde kojenecká úmrtnost je nejvyšší, přesným zjištěním příčin a okamžitým opatřením k jejich odstranění. Ochotných spolupracovníků z řad odborníků je dosti a správně vedenou propagandou bychom mohli zainteresovati všechny ženy, které by nám rády pomohly.

Jednou z našich slabin je také to, že nemáme dostatečný počet mladých porodních asistentek. Máme celkem 1.630 porodních asistentek, z toho 437 mezi 60 až 70 lety a 207 mezi 70 až 90 lety. Vzhledem k nedostatku lůžek může jen 40 % našich žen rodit v ústavech a zbývajících 60 % rodiček jest odkázáno na pomoc porodních asistentek.

Uvážíme-li, že musíme vyměnit na 700 přestárlých porodních asistentek a že kapacita dosavadních škol je 90 žákyň ročně, tedy vidíme, že na tomto poli nás čekají veliké úkoly a že v nejbližší době se bude musit ministerstvo zdravotnictví zabývati velmi důkladně otázkou dorostu, zajištění a sociálního pojištění porodních asistentek, nechceme-li, aby na zdraví našeho národa byly napáchány další škody. Na zřizování poraden je pamatováno v rozpočtu ministerstva zdravotnictví 30 mil. Kčs a v rozpočtu ministerstva sociální péče 39 mil. Kčs. Naše ženy by uvítaly, kdyby síť poraden byla rozšířena co nejvíce, mám však oprávněnou obavu, že při špatném rozdělení našich lékařů narazíme i zde na značné potíže.

Nyní několik slov k výchově dívek k mateřství. Mladé dívky se u nás učí všemu možnému, ale dosud jsme se nesnažili připraviti je morálně i prakticky k jejich velikému úkolu mateřství. Na všech školách, tedy i na středních, by mělo býti teoretické vyučování, které by bylo doplněno praktickým výcvikem v poradně nebo jeslích, neboť znalosti správné péče o kojence, jež by si osvojily všechny dívky již ve škole, by nám v budoucnosti zachovaly spoustu zdravých dětí, o něž nyní zbytečně přicházíme.

Tak jako řada jiných evropských států stojíme i my před řešením problémů naší populace. Odsunem 2 a 1/2 milionu Němců z naší republiky se stal tento problém ještě ožehavějším. Hospodářská krise let minulých se projevila katastrofálně na naší porodnosti, ženy se bály rodit do bídy a hladu, spoustu lidí jsme ztratili mimořádným způsobem za okupace, takže po léta jsme měli jen o málo více kolébek nežli rakví. Do budoucnosti je to stav neudržitelný, který by ohrožoval samo bytí našeho národa. Je sice pravda, že v několika posledních letech naše porodnost stoupla, avšak v r. 1943 překročila svůj vrchol a od roku 1944 začíná křivka porodnosti opět klesati. V r. 1945 vykazujeme více rakví než kolébek. V tomto roce se beze sporu projevil vliv války a květnové revoluce. V r. 1946 se situace již lepší a od února letošního roku vidíme vzestupnou tendenci. Uvážíme-li, že teprve čtvrtým dítětem je u nás rodina populačně aktivní, při velkém procentu bezdětných manželství a systému rodin s jedním a dvěma dětmi, jichž je u nás 51 %, dojdeme k přesvědčení, že porodnost u nás musí býti zvýšena. Tu můžeme zvýšiti v prvé řadě tím, že široké vrstvy budou míti plnou důvěru v naší lidově-demokratickou republiku a že budou přesvědčeny, že děti, jež se narodí, budou míti příznivé podmínky pro svůj vývoj a život. Dvouletý plán jest ona cesta upevnění důvěry lidu a zvýšení životní úrovně.

Dalším úkolem bude, aby naše péče o matku a dítě byla vybudována na nejširší základně, neboť potom i u nás bude každé dítě vítaným hostem u stolu života. Dalekosáhlá péče o matku a dítě je nutná nejenom s hlediska populačního, ale také proto, abychom dalším desetitisícům žen umožnili zařaditi se do výroby.

Počet jeslí jest u nás velmi malý. Teprve náš znárodněný průmysl začíná budovati závodní jesle. Podle neúplného hlášení ÚRO máme v Čechách a na Moravě 8 závodních jeslí a 58 závodních dětských domovů, ve kterých jsou umístěny závodní jesle a mateřské školky.

Řada podniků, hlavně znárodněného průmyslu, kde pracují ženy, připravuje vybudování závodních jeslí v nejbližších měsících a tak nejedna položka "příspěvek na zařízení určené ku blahu zaměstnanců" se promění v jesle nebo mateřské školky a bude sloužit k blahu těm nejmenším. Lépe jsme na tom s mateřskými školkami, kde jsou umístěny děti od tří let. Podle hlášení Státního úřadu statistického jsme měli v Čechách a na Moravě 949 mateřských školek a 1. října 1946 již 2.961 školek, z toho 1.758 v Čechách a 1.203 na Moravě. Na Slovensku jsme měli r. 1936 120 mateřských školek, v r. 1946 336 mateřských školek. Vidíme, že přes velké poválečné potíže a přesto, že zde není ještě jednotného plánu, zvýšil se počet mateřských školek od r. 1943 v Čechách a na Moravě o 85 % a na Slovensku se skoro ztrojnásobil. Beze sporu je to značný pokrok proti minulosti, ale nyní již nedostačuje našim nynějším potřebám a hlavně neodpovídá potřebám dvouletého plánu. V rozpočtu ministerstva školství a osvěty je preliminováno 158 mil. Kčs na předškolní výchovu, ale není tam ani jedna položka, ze které by se dalo předpokládat, že síť mateřských školek bude rozšířena. Stále musíme míti na zřeteli, že v zájmu dobrého chodu našeho hospodářství a v zájmu péče o naše děti je, aby jesle a mateřské školky byly rozšířeny v co největším měřítku. Musíme znáti celý plán právě vzhledem k dvouletému plánu, abychom věděli, co udělá stát, co naše lidová správa a co naše znárodněné podniky, neboť nezapomínejme, že se musíme postarat o vhodné budovy a o dostatek školeného dorostu.

Situace je dnes taková, že velké části žákyň pěstounských škol hrozí, že nebudou moci dochodit kurs prvního ročníku a budou musit dříve do praktické práce pro velký nedostatek školených sil. Zdá se, že někteří činitelé na ministerstvu školství nedbají potřeb dvouletky, staví se proti jednoročnímu studiu a chtějí prosadit čtyřleté školení pěstounek. V Brně jest již zahájena čtyřletá pokusná škola a v Jihlavě též. Nejsme proti tomu, abychom měli co nejkvalifikovanější pěstounky, ale napřed musíme krýti nutnou potřebu krátkodobými kursy a teprve potom budeme moci pomýšlet na školení dlouhodobé. Myslím, že právě zde se naskýtá překrásné pole působnosti pro Národní frontu žen, která společně s příslušnými úřady a s Revolučním odborovým hnutím může udělat veliký kus práce. V několika případech naše ženy sáhly ke svépomoci a obstaraly samy všechny práce potřebné ke stavbě jeslí nebo mateřských školek. Myslím, že to je cesta, která nám pomůže ušetřit značné částky našeho národního důchodu.

Velikým přínosem, na který nesmíme zapomínat, je, že ministerstvo zemědělství přispělo letošního roku mnoha miliony na zřizování žňových útulků. V řadě vesnic to bylo poprvé, kdy děti byly svěřeny odborné péči, a vesnickým ženám v době největší práce byly uvolněny ruce.

Po prvé v historii Československa se objevila v kapitole ministerstva sociální péče položka na zmechanisování práce žen v domácnosti, i když je to pouze 7 milionů; ale již ten fakt sám, že se do státního rozpočtu dostává tato položka, je dokladem toho, že naši odpovědní činitelé jsou si vědomi, kolik drahocenné energie by se dalo ušetřiti zmechanisováním práce v domácnosti a použít racionálněji ve výrobě. Je to slibná naděje do budoucnosti hlavně pro ony ženy, pro které návrat domů ze zaměstnání stále ještě znamená jen změnu šichty a které po nocích a nedělích musejí vykonávat úmorné práce ženy v domácnosti a matky. Důstojným předchůdcem ministerstva sociální péče bylo v tomto směru ministerstvo zemědělství, které již v tomto roce přidělilo vesnickým ženám celou řadu elektrických praček a usnadnilo jim tu nikým neuznanou dřinu od svitu do svitu. S radostí konstatuji, že tuto novou cestu. Cestu usnadnění práce našim ženám, ukazují právě komunističtí ministři, kteří vidí v ženách rovnoprávné občany Československé republiky, vycházejí z jejich potřeb a starají se o ulehčení jejich práce.

Celé naše hospodářství a v prvé řadě náš rozpočet je podřízen velikému budovatelskému úkolu - dvouletému plánu. Počítali jsme, že největší potíže budeme míti s prováděním mobilisace pracovních sil. Když odpovědní činitelé mluvili o nutnosti zařadit 200.000 žen do práce, zdálo se, že hned na počátku bude zapotřebí udělat řadu zákonných opatření k mobilisaci žen. Dnešní zkušenosti nám však ukazují, že ze všech míst republiky se ženy radostně hlásí do práce, že pochopily hluboký význam dvouletého plánu a potřeby naší republiky, že chtějí přispět k zlepšení hospodářských poměrů svých rodin, již také proto, že vědí, že za svou práci budou spravedlivě odměněny. To je dík našich žen republice, že provedla skutečné zrovnoprávnění žen.

Národní fronta žen hlásila, že ze samotného obvodu vyšehradského se hlásí do práce 1.200 žen. Takových příkladů máme mnoho. Okamžitě bychom mohli zařadit desítky tisíc žen, které se nám hlásí. Praxe však ukazuje, že v daném okamžiku nejsme s to umístit všechny uchazečky. Ministerstvo průmyslu společně s ministerstvem sociální péče bude muset rychle zjistit potřebu ženských pracovních sil především v znárodněném průmyslu, bude muset vymezit obory určené ženám a provést účelné přeřazení sil. Je pravda, že teprve v průběhu roku 1947 budeme moci postupně zařazovat do výroby ženy, které se nám tak ochotně hlásí, a teprve tak, jak se náš průmysl bude rozjíždět, budeme moci zařazovat ženy také na půldenní práce. Největší zkušenosti s polodenní prací měla Anglie za války. Mezinárodní úřad práce vydal studii nazvanou "válka a zaměstnání žen", kde se uvádí: "v Anglii byly ženy povolávány postupně, nejprve svobodné, které nepracovaly. Potom se ukázalo, že i vdané ženy chtějí pracovat aspoň polodenně a konečně byly provedeny přesuny žen ze zaměstnání pro celek méně důležitých do zaměstnání důležitějších. Byla učiněna opatření, aby podniky organisovaly polodenní zaměstnání žen. Počet žen zaměstnaných půldenně stále vzrůstal. V r. 1942 jich bylo 250.000, v r. 1943 650.000 a v r. 1944 900.000. Pracovní výsledky byly přitom velmi dobré, tak jako u žen zaměstnaných celodenně". Tato zkušenost nám ukazuje, že v průběhu dvouletého plánu budeme muset zařadit ženy na půl dne do práce. Zkušenosti našich spojenců nám ukázaly, že ženy se dobře uplatnily ve všech oborech, i tam, kde byla žena dříve zvláštností. Nejlepší vysvědčení ženám dal generalissimus Stalin, který prohlásil 6. listopadu 1944: "Navždy vejdou do historie nevídané pracovní výkony sovětských žen, na jejichž bedrech spočinula hlavní tíha práce v továrnách, závodech, kolchozech a sovchozech".

Pro nás pro všechny je radostným zjevem, že naše ženy, které tvoří 51.7 % našeho obyvatelstva, ukázaly takové pochopení pro potřeby naší republiky. Od prvého okamžiku osvobození účastnily se naše ženy budovatelské práce. Odpracovaly miliony hodin v brigádách, jejich zásluhou jsme mohli loňského roku jako jeden z prvních států včas zahájit školní vyučování, neboť ony se postaraly o vyčištění a úklid škol. A stejně tomu tak bylo i letos. Ony pomohly sklidit úrodu, očesat chmel, odklízet trosky, upravovat silnice, žádná práce jim nebyla dost obtížná a našly také novou cestu k vesnickým ženám tím, že po mnoha nedělích vyjížděly na vesnice švadlenské brigády, které šily na vesnicích pro ty nejpotřebnější. Zde bych chtěla upozornit na to, že naše komunistky byly první, které organisovaly ženské brigády. Letošního roku odpracovaly naše ženy jenom v pražském kraji půl milionu pracovních hodin na brigádách. Bylo by si přáti, aby těchto akcí v daleko větším měřítku se zúčastnily také příslušnice jiných stran Národní fronty. Neboť zde nejlépe můžeme dokázat naší lásku k republice, zde se sbližuje vesnice s městem, inteligence s dělnictvem, tvoří se skutečná Národní fronta a roste nový, nesobecký člověk.

Ani jako stachanovky nezůstaly naše ženy pozadu. Jen namátkou uvádím, že v Průhonicích je vedoucí slévárny žena, pod jejímž vedením byl v poslední době zvýšen výkon o 100 % proti roku 1944. Tento závod byl již dvakrát vyznamenán v národní soutěži. Nesčíslněkrát od revoluce byly naše ženy vyznamenány za dobré výkony; osvědčily se všude tam, kam byly postaveny. Podíváme-li se, kolik žen je dnes zařazeno do výrobního procesu, tedy i ten největší odpůrce zrovnoprávnění žen musí pochopit, že bez žen lidově demokratickou republiku nevybudujeme. Podle posledních statistických údajů je u nás celkem zaměstnáno: v zemědělství 2,117.000 osob, z toho 1,166.000 žen. V průmyslu, obchodě a živnosti je zaměstnáno celkem 1,832.000 osob, z toho 512.000 žen. Soukromých a veřejných zaměstnanců je 797.000, z toho 300.000 žen. Celkem je u nás zaměstnáno 4,748.000 osob, z toho 1,979.000 žen. Ve srovnání s celkovým počtem ženského obyvatelstva je zaměstnáno 31 % žen; ve srovnání s celkovým počtem všech pracujících činí ženy 41.5 %. V zemědělství činí procento zaměstnaných žen 50.3 %. Je přitom celá řada průmyslových odborů, kde ženy představují polovinu i více zaměstnanců. Na př. v průmyslu papíru tvoří ženy 42.9 %, v tiskařském 41.3 %, v kožedělném 43.8 %, v textilu 62.7 % a v průmyslu oděvním dokonce 74 %. V roce 1930 bylo z celkového počtu ženského obyvatelstva zaměstnáno 30.4 %, z celkového počtu všech pracujících činilo procento ženských pracovních sil 23.3 %. Dnes činí 41.5 %.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP