Jen krátce chtěl bych se ještě zmínit o bolavém problému platových poměrů zdravotnického personálu. Je to problém nejvýš aktuální, který musí být rozřešen, chceme-li míti vůbec naději, že si budeme moci opatřit dostatečný počet ošetřovatelek, sociálně zdravotních pracovnic, porodních asistentek, laboratorních sil a ovšem i lékařů pro státní správu zdravotní.

Pokud se týče zaměstnanců ústavních, hlavně ústavních lékařů a ošetřovatelského personálu, prohlašuji, že nelze v tomto případu mluvit o porušení zásady nezvyšování mezd. Jde o to, aby byla podle běžných směrnic zaplacena těmto lidem skutečně vykonaná práce. O nic víc! A ujišťuji vás, že kdyby ošetřovatelka nebo sekundární lékař v některé venkovské nemocnici byli placeni hodinovým platem s příslušnými sazbami pro práci přes čas a v noci jenom jako pomocní dělníci, stoupl by jejich plat velmi často až o 100 % proti dnešnímu.

Stejně je tomu s platy obvodních lékařů. Každý, kdo je do věci zasvěcen, uzná, že jsou nemožné, že neodpovídají zejména požadavkům a úkolům, které na rozdíl od dřívější doby staví dnes před tyto lékaře nynější rozsah preventivních zdravotnických opatření, jejichž hlavní tíha leží na jejich bedrech. Ale skutečná pasivní resistence, ba úporný odpor příslušných byrokratických činitelů v ministerstvu zdravotnictví prostě jakékoliv úsilí o nápravu v tomto směru znemožňuje. Stejně si počíná toto oddělení ve věci platového zařazení pracovníků Státního zdravotního ústavu, kde zřejmě úmyslně po celé dlouhé měsíce nevyřizují zařazení lidí, kteří jim patrně nejsou sympatičtí pro svou politickou příslušnost. Doufejme, že zdravý průvan dvouletky pronikne i do těchto síní v ministerstvu zdravotnictví a že si tam stanoví pro vyřizování podobných záležitostí zaměstnanců termíny ve slušných úřadech obvyklé.

Celá léčebná péče bude ovšem v době, doufejme snad blízké reorganisována ze základu uskutečněním prvních etap národního pojištění. Teprve toto pojištění učiní léčebnou péči v dostatečné míře dostupnou všem vrstvám obyvatelstva. Zejména na venkově s jistotou můžeme očekávat mocný vzestup zdravotní úrovně obyvatelstva, které si dnes prostě nemůže dostatečnou a hodnotnou léčebnou péči zaplatit. Budeme dbáti při projednávání příslušných osnov, aby národní pojištění bylo skutečnou demokratickou institucí, aby jeho činnost a jeho zařízení stála pod přímou kontrolou lidu a aby léčebná péče jím poskytovaná vlastně monopolně byla nejvyšší dosažitelné úrovně.

Ještě k dvěma otázkám chci připomenout několik slov. Pokud se týče problému populačního, má v podstatě dva aspekty: sociální a zdravotnický. Sociální aspekt lze vyjádřiti zcela stručně a prostě: Je třeba zabránit, aby narození onoho čtvrtého resp. pátého dítěte, které znamená pro nás teprve populační přírůstek, neznamenalo současně a nutně jako dnes doslovnou proletarisaci každé dělnické, úřednické i rolnické rodiny.

Zdravotnický aspekt, kromě snížení kojenecké úmrtnosti předpokládá likvidaci řemeslného potratářství, jak již zde bylo o tom mluveno. Neboť nemůžeme sice statisticky přesně si zjišťovat počet kriminálních potratů u nás je-li to těch 150.000 ročně nebo jak odborníci někteří uvádějí, dokonce 300.000 ročně. Rozhodující je, že v každém případě, a v tom se shodují všichni, je víc plodů zločinně vyháněno, nežli jich ženy donosí. Novelisace § 144 trestního zákona je nevyhnutelná, chceme-li tomuto zlu učiniti přítrž.

Velkou starost způsobuje všem zdravotnickým, pedagogickým i bezpečnostním činitelům vzrůstající alkoholismus. Je na místě, aby tu nejenom národní výbory využily do nejzazších možností své široké pravomoci a postihovaly opilce tvrdě, hlavně veřejným pranýřováním, ale i poskytnutím patřičného ošetření ve vhodných místnostech až do vystřízlivění. Je také třeba požívání alkoholických nápojů jako mravně nejnižší druh požitků zdaniti na nejvyšší ještě prakticky možnou míru, v každém případě na několikanásobek dnešního zdanění, aby se podstatně snížila dostupnost této neřesti hlavně pro mládež.

Závěrem bych chtěl jenom říci: v otázkách zdravotnických rozhoduje se o něčem významnějším, než jsou hodnoty majetkové. Rozhoduje se o samotné živé substanci národa, o tom nejvýznamnějším a nejpodstatnějším, co člověk má - o zdraví, o životě! Úroveň našeho zdravotnictví rozhoduje o tom, zachová-li se při zdraví, zůstane-li na živu dítě, matka, pracující občan, o jejichž záchranu bojuje ve všech svých zařízeních a složkách preventivních i repressivních. Možná, že dnes či zítra to bude někdo z našich či vašich nejbližších, paní a pánové, o kterého tu půjde. Proto musíme hlasovat pro tuto kapitolu s vědomím, že za lidský život, za každý lidský život, žádná cena není dost veliká. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Urbánek.

Posl. Urbánek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vyvésti svůj národ z bídy, utrpení a hospodářského ochuzení, postaviti jej mezi nejpřednější státy a národy, kam nesporně patří svou duchovní kulturou, svou pílí, sociálním cítěním, to je úkolem nás všech bez rozdílu stran a přesvědčení.

V rozpočtu na r. 1947 vidíme snahu zhostiti se tohoto úkolu se ctí a odpovědností. Zvýšení rozpočtových cifer vzbudilo v našem občanstvu zaslouženou a také starostlivou pozornost. V mém ostravském kraji, kraji průmyslovém, zvláště v řadách našich dělníků, úředníků a zaměstnanců se odpovědně chápe, že tomuto současnému přechodu do normálnějších a lepších poměrů bude třeba přinést ještě mnohou oběť. I prostý člověk jistě správně domýšlí, že velké úkoly obnovovací a budovatelské vyžadují ode všech nejen pracovní výkon, ale i větší finanční oběti. Kdybychom ve všech složkách svého národa zvedli výkon práce aspoň o 50 %, okamžitě by se to blahodárně objevilo i v našem rozpočtu, jehož výše by nemusela činit ani 50 miliard. Kvantum pracovního výkonu zvýší tedy rozsah našeho národního důchodu, a to nelze čekati jen od horníků, dělníků, sedláků a úředníků, ale i od ostatních složek národa.

Jestliže posuzujeme náš rozpočet, musíme přihlédnout ke všem skutečnostem chlapsky a otevřeně. Široké vrstvy našeho občanstva musí pochopit, že účinky daňového zatížení zmírňují výdaje pro účely sociální, zdravotnické, kulturní, obnovovací, z nichž mají přímý nebo nepřímý prospěch právě tyto nejširší kruhy obyvatelstva. V tom se projevuje lidově-demokratický ráz naší republiky, jenž proniká i na pole hospodářské a do státní politiky finanční, která nepovažuje rozumně výdaje na sociální a kulturní účely za pouhá finanční břemena, nýbrž za nutné úkoly státního hospodářství. Bude naší velkou starostí, aby ve vývoji našich státních rozpočtů i financí znárodněný sektor našeho hospodářství uplatnil se zvýšenou měrou, zvýšeným podílem na státních příjmech.

Znárodnili jsme přes 2000 podniků průmyslových a potravinářských, bankovních a pojišťovacích, z nichž bude vybudováno asi 260 národních podniků, a některé z nich se stanou mohutnými hospodářskými jednotkami. V rozpočtu na rok 1947 vykazuje se celkový zisk těchto podniků jen na 200 milionů Kčs, kterážto částka se musí bezpodmínečně, a to co nejdříve zvýšit.

Musí se přikročit ve státním hospodářství k náležité úspornosti, a to hlavně ve veřejně správě, v průmyslu a podnikání. Technika a mechanizace práce, patřičná ekonomisace zlevní a zvýší výtěžky práce a dá možnost přesunu zaměstnanců do produktivní práce. Odborníci tvrdí, že důsledným vyřešením této otázky dalo by se dosíci úspor na 3 až 6 miliard Kčs ročně. Bude třeba hledat klíč k postupnému zlepšování našeho finančního hospodářství.

Jako člen technického výboru dovolím si upozornit, že není doposud u některých ministerstev jasně vymezena jejich kompetence. Vzniká tím tříštění agendy, a to zvláště technické, které v poslední době dostoupilo závažného rozsahu. Jsou to jmenovitě ministerstva sociální péče, zdravotnictví, průmyslu, zemědělství, dopravy, která se zařídila pro výkony čistě technické, patřící výhradně do oboru ministerstva techniky. To způsobuje různé kompetenční spory a zásahy, jež již nyní brzdí a mohou nadále brzditi, nebude-li v této věci zjednána včas náprava, řádný výkon technické služby. Tak je příznačné, že část téže agendy podle zákona o stavební obnově vede ministerstvo techniky a část stejného úkonu provádí ministerstvo sociální péče. Nechci snižovat zvláštní postavení ministerstva národní obrany i ministerstva dopravy ve věcech stavebních, ale nelze to říci o ministerstvech ostatních.

Je škoda, že nebylo dáno ministerstvu techniky při jeho tvoření vymezení jeho kompetence, takže nyní se musí s ostatními resorty o technickou agendu smlouvat. Tím se brzdí výstavba státu, což se zvláště pociťuje v krajích válkou postižených. Tyto kraje, zvláště Opavsko, Krnovsko, čekají na uplatnění zákona o stavební obnově. V praxi se však ukázalo, že tento zákon má některé nedostatky jak po stránce finanční, tak po stránce administrativní. S potěšením konstatuji, že ministerstvo techniky u vědomí nedostatku tohoto zákona chce v nejbližší době předložiti osnovu na jeho doplnění. Tyto doplňky musí odstranit nedostatky zákona a toto opatření přispěje k urychlené a plynulé výstavbě poškozených budov a tím k většímu uspokojení postižených občanů. U nás na Ostravsku a Opavsku je mnoho dělníků, úředníků a zaměstnanců, kteří mají svá obydlí zničena a peněžní ústavy jim odmítají úvěr na 3 % s poukazem, že s jednoprocentním rozdílem úrokovým k úhradě své agendy nevystačí.

Při velké bytové nouzi budeme se starat, aby bylo při plánování velkých průmyslových měst pamatováno na dělnická sídliště. Umožní se tak soukromá iniciativa v oboru stavebnickém a bude třeba, aby při konfiskování půdy v blízkosti průmyslových měst bylo na tuto potřebu pamatováno.

Musím zde veřejně pochválit velké pracovní úsilí tisíců drobných lidí, kteří svá zničená obydlí bez finanční pomoci státu opravili, kteří jsou pro ostatní složky našeho národa opravdu vzorem. Těm, kteří mají své domky úplně zničené, musíme umožnit, aby je mohli za finanční pomoci státu v rámci zákona o stavební obnově znovu vybudovat.

Chtěl bych se aspoň několika slovy dotknouti situace v našem hornictví po stránce finanční. Pan ministr průmyslu při výročí znárodnění průmyslu oznámil veřejnosti výsledky hospodářství našeho znárodněného průmyslu za rok 1946, tak jak jsou odhadovány, a tu figuruje náš báňský průmysl se ztrátou přes jednu miliardu Kčs. Je to položka zdrcující, která vyžaduje, abychom se starali ihned o nápravu, nemá-li náš báňský průmysl přijít do finanční krise. Tyto nepříznivé finanční výsledky jsou způsobeny jednak paušální úpravou cen v říjnu 1945, jednak také nepříznivým výkonem na hlavu. V říjnu 1945 byly ceny uhlí bez ohledu na nynější výrobní metody zvýšeny o 90 % a podle Statistického věstníku činí nyní index ostravského kamenného uhlí kusového 229,3 % proti březnu 1939. Díváme-li se na index ostatních průmyslových výrobků, vidíme, že index kamenného uhlí je přesto pod většinou indexů průmyslových výrobků. Mohu také konstatovati, že kamenné uhlí u nás je také levnější než v ostatních zemích Evropy, mimo Polsko. Deficity báňského průmyslu vznikají hlavně v revírech kamenouhelných, z nichž některé menší revíry trpí také velikými obtížemi těžebními.

U nás v Ostravě, kde máme nejdůležitější kamenouhelný revír, dosáhla již těžba v měsíci srpnu jednoho milionu tun ročně, na kteréžto výši se udržela i v říjnu. Menší revíry vykazují jistý pokles, zvláště v okrajových částech republiky, který je částečně zaviněn odchodem Němců, kteří nemohli býti ještě plně nahrazení. I když se mluví všeobecně o nedostatku uhlí, jsme ve srovnání s evropskými zeměmi ve šťastnější posici. V západní Evropě se odhaduje uhelné manko na 17-40 milionů tun, což je dáno nižší těžbou západních zemí mimo Francii, podstatným snížením těžby v Anglii, která nemá přebytku pro vývoz, a katastrofálně nízkou těžbou v Porúří.

I když ještě není výkon na hlavu na potřebné výši, díváme se s pýchou na naše horníky, kteří den ze dne zvyšují své výkony. Brzké uskutečnění nového hornického pojištění bude jistě spravedlivým splněním požadavků hornictva, aby horník po celoživotní těžké práci byl si jist, že na stáří bude zabezpečen.

Zákon o hornickém pojištění má ve svém navrhovaném obsahu mnoho nedostatků, zvláště se dotýkajících báňských úředníků. Věřím, že při projednávání tohoto zákona naskytne se dosti příležitosti, aby zákon byl doplněn, a to tak, aby vyhověl všem složkám pracujícím v hornictví.

Chceme dosáhnouti toho, aby do našeho hornictví se hlásili lidé z vlastní vůle a také aby naše mládež nalezla zalíbení v hornické práci. U nás v pohraničí i při svém těžkém existenčním postavení zůstal horník věren svému národu a vlasti a nikdy nezradil. Náš stát bude se proto starat, aby této spolehlivé složce národa byly splněny všechny hospodářské a sociální podmínky šťastného života.

Do nových poměrů chceme jíti s vědomím, že naše republika potřebuje to nejzdravější, nejpoctivější a nejobětavější úsilí ke zdolání všech potíží. Musíme se v našem veřejném životě zbavit všech malicherností, které byly do našeho života po revoluci vneseny. Běžte do továren, do šachet, hutí a podniků a ptejte se, jak se dívá náš drobný pracující československý člověk na život kolem sebe, jak tito lidé sledují pozorně a s pochopením veliký zápas o zachování měny a stabilitu hospodářských čísel, který vyžaduje opravdu tvrdých, nepopulárních, ale nezbytně nutných přechodných opatření. Kritické hlasy těchto poctivých lidí nesmějí býti podceňovány a nesmí jim býti přisuzována stranicko-politická záměrnost. Proč muselo tisíce odborářů čekat téměř jeden a půl roku na prováděcí nařízení k dekretu o závodních radách, aby mohly býti provedeny řádné demokratické volby v našich závodech, odkud vyvěrá celý náš hospodářský život? A když toto nařízení přišlo, nemůže nás ještě plně uspokojit, ale věříme, že jednou bude mu dána patřičná demokratická náplň.

Před rokem bylo zde z některých lavic pokřikováno na mého kolegu Dečiho, také dělnického poslance, když kritisoval a odůvodňoval v době pracovního úsilí celého národa neproduktivnost a zbytečnost závodních milic. Dnes jsou jeho připomínky plně rehabilitovány zrušením závodních milic, jejichž existence uznána na nejvyšších odpovědných místech za zbytečnou. Kolik lidu, kolik svorného úsilí, kolik vzájemné pracovní důvěry a elánu mohlo býti připraveno, kdyby nebylo rušivých zásahů neodpovědných a neschopných lidí, kteří zasahovali do života na závodech a dokonce i do vedení podniků.

Dnes musíme tmelit všechny složky národa a všechny složky zaměstnanectva do svorné odpovědnosti, neboť vidíme, a také dělník to chápe, že hospodářská čísla našeho rozpočtu nejsou úměrná pracovním výkonům. Budou nám proto vrcholné pracovní výkony příkladem k dosažení trvalé pracovní výkonnosti. Naše závody a podniky potřebují, aby z nich bylo vypuzeno politické stranictví a nastolena pravá politická soudnost. Dočkali jsme se radostného sjednocení českých odborů, jejichž jednotu a nepolitičnost chceme do posledního dechu bránit. Nedopustíme, aby jich mohl někdo ve svém záměru zneužívat, neboť věříme, že jednotná rodina odborářská přispěje rozhodující měrou k hospodářskému ozdravění našich podniků, které svými hospodářskými výsledky dají nám v příštích státních rozpočtech možnost pamatovati ve zvýšené míře na naše veterány práce-pensisty a na všechny ostatní sociální úkoly, které bude třeba ještě postupně splňovat.

Dělnictvo a zaměstnanectvo ostravského kraje, jehož jsem mluvčím a zástupcem, splnilo a splňuje do posledního písmene zákon své lásky a povinnosti k svému národu a státu. Svou prací se přičiní, aby číslice příjmů v rozpočtu na příští rok byly příznivější, neboť věří, že není pro člověka světější služby než sloužit své vlasti, svému národu. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Uděluji slovo dalšímu řečníku, kterým je pan posl. dr Langer.

Posl. dr Langer: Paní a pánové!

Každoročně při projednávání rozpočtu jsou státní a veřejní zaměstnanci předmětem vážných a starostlivých úvah. Náklady na jejich platy a mzdy jsou nejvyšší položkou rozpočtových výdajů a pohybují se na samých hranicích únosnosti. Dalo by se očekávati, že životní úroveň státních a veřejných zaměstnanců je proto vysoká. Ve skutečnosti je však naopak nízká. V jejich řadách zahnízdila se trvalá peněžní tíseň. V druhé polovině měsíce se již většině z nich nedostává. Nemohou si popřáti nic z toho, co zvýšená výroba poskytuje. Vysoká částka, vynaložená na jejich platy a mzdy, nepřináší ovoce. Zásady rozpočtové rovnováhy a únosného hospodaření nedovolují však, aby částka na platy a mzdy státních a veřejných zaměstnanců byla snad zvýšena. I tomu, kdo není vědecky vyškoleným národohospodářem, je jasno, že další vydání na platy státních a veřejných zaměstnanců, aniž by byl národní důchod předem zvýšen, nemůže býti z dosavadního důchodu odssáto.

Jsme tudíž postaveni před otázky: jsou státní a veřejní zaměstnanci odsouzeni k tomu, aby zůstali trvale v tomto stavu nedostatečného odměňování své práce, v tomto stavu trvalé peněžní tísně, v tomto stavu pověstné státně a veřejnozaměstnanecké lesklé bídy? Nelze zlepšit jejich nezáviděníhodné postavení? Nelze dosáhnout toho, aby konečně jednou již byli zbaveni věčných starostí o nejzákladnější hmotné potřeby, nutné k výživě a výchově jich rodin? Na tyto otázky možno odpověděti.

Postavení státních a veřejných zaměstnanců může býti trvale a podstatně zlepšeno. Je však nutno nastoupiti takovou cestu, která k tomu cíli opravdu může dovésti. A jaká byla dosavadní cesta, kterou se nastupovalo při řešení tísnivých otázek státně a veřejnozaměstnaneckých? Je to starý, stále opakovaný, ale zato bezúčinný lék. Peněžní přídavky, peněžní výpomoci, vyrovnávací platy atd., jak se všechny ty příštipky jmenovaly, při čemž i tato t. zv. pomoc přicházela vždy opožděně, nové a nové tituly a nové a nové služební a platové řády, které uspokojovaly několik jedinců, ale pro celek znamenaly vždy další zhoršení. Jiných cest nebylo. Režim, který toto dělal, neměl zájmu, aby státní a veřejní zaměstnanci byli opravdu dobře placení a aby, oproštěni od všedních starostí o rodinu, mohli se stát svobodnými a uvědomělými občany, kteří by mohli úspěšně a sebevědomě zasahovat do zákulisních machinací kapitalistické kuchyně. Měl naopak zájem, aby je udržoval ve svém područí právě jejich podřízeným a hmotně závislým postavením. Nakrmil je zato nepřehledným množstvím vysokých a honosných titulů a tím, že zavedl nazírání na státní a veřejné zaměstnance podle hesla: komu dal Bůh úřad, tomu dal i rozum. Dosáhl, čeho chtěl. Státní a veřejné úřady se odcizily lidu a byla vytvořena hluboká a do dnešního dne všude ještě nepřeklenutá propast ničím neodůvodněné povýšenosti vůči dělníkům a ostatní pracující třídě vůbec. Tak vznikl rozdíl mezi halenou a bílým límečkem, bylo vytvořeno pochybné výsostné společenské postavení státních a veřejných zaměstnanců, ale jejich sociální poměry naproti tomu se zhoršovaly a zhoršovaly. Platový zákon z roku 1926 postavil dokonce průměrného československého státního a veřejného zaměstnance na nejnižší existenční úroveň evropskou, a to v době, kdy v celém světě vrcholila poválečná hospodářská konjunktura. Zato jsme měli a dodnes máme zachovány sekční šéfy, vládní rady, vrchní odborové rady, vrchní rady, koncipienty, koncipisty, vrchní ředitele, vrchní kontrolory, vrchní správce, vrchní tajemníky, vrchní revidenty, asistenty,oficiály, oficianty, podúředníky, zřízence, plně a neplně zaměstnané posly a pomocníky a ve skutečnosti jen hromadu bídy.