Tyto zkušenosti byly a jsou, myslím, dostatečně trpké, aby každý státní a veřejný zaměstnanec si mohl uvědomit, že dosud užívané způsoby nemohou zlepšit jeho postavení a že je nezbytně nutno nastoupiti novou, zcela odlišnou cestu. Prvním předpokladem nápravy je však náležité a jasné uvědomění si příčin, proč stav, který nutno zlepšiti, je špatný. Důvodů, proč lidé vyhledávají a vyhledávali státní a veřejnou službu a proč jí dávají přednost před sektorem výrobním, je několik.

V prvé řadě je to pověstná státní pense. To je ten oslňující maják, pod nímž již zahynulo tak mnoho vynikajících schopností, jakož i mladistvých snů do budoucnosti. Kvůli pensi, kterou bude pobírat ve věku, kdy jeho potřeby a potřeby jeho rodiny jsou minimální, a kterou bude pobírat jen krátkou část svého života, je kdekdo ochoten spokojit se po celou dobu své činné služby, t. j. po převážnou část svého života i špatným platem.

Další příčina tkví v tom, že ve státní a veřejné službě je to jisté. Zde jsme u pramene všech škodlivých jevů, spojených s dnešním pojetím definitivy, jako je neodstranitelnost z funkcí a ze služby vůbec bez ohledu na výkon. Proto je vůbec možné a je to obvyklým ať je iniciativní či pasivní, svědomitý či vlažný, chytrý či tupý, pilný či líný, každý jede stejným tempem předem stanoveným na vlnách své státně a veřejnozaměstnanecké kariéry k vytouženému cíli a často i účelu - k pensi. Vysoký výkon pracovní omezuje se proto na vzácné jednotlivce, poněvadž stejně odměňovaný nižší výkon dovedl již odejmout chuť k práci i velmi ctižádostivým dříčům.

Zásada "za málo peněz málo muziky", vžitá v důsledku špatně honorované práce, vedla a vede zase k práci, či lépe řečeno nepráci, podle hesla: Jen abychom nikde nenarazili, t. j. k šibrování a odmítání odpovědnosti a tím i k nekonečně zdlouhavému projednávání jednotlivých případů.

Třetím důvodem je skutečnost, že služba státních a veřejných zaměstnanců je za dnešních poměrů vpravdě povětšině lehčí než služba v sektoru výrobním. I toto je velmi významný moment, který přitahuje jako magnet.

Čtvrtý důvod spočívá v nezdravém povýšeneckém nazírání, jakoby státně a veřejnozaměstnanecká služba byla něco víc než jiná služba. Vzniklo to z neoprávněného a škodlivého pojetí práv a povinností státních a veřejných zaměstnanců, kteří při výkonu své služby často rozhodují o osudech svých spoluobčanů. Toto nadřaděné pojetí bylo uměle a úmyslně i zákonnou cestou živeno, jen aby se vytvořila kasta státních a veřejných zaměstnanců a aby se nemohla sblížit s lidem. Takový názor na pracovní poměr lidské marnivosti sice lichotí, ale státu škodí a demokracii přímo ničí.

Může se stát, že můj ne zcela vyčerpávající výpočet bude nepříznivě posuzován a že mi bude snad vyčítáno, že mám špatný poměr k státním a veřejným zaměstnancům a že nedoceňuji jejich práci a že ji snižuji. Jsem však přesvědčen, že takový názor, který vůbec neodpovídá skutečnosti, mohou míti pouze ti státní a veřejní zaměstnanci, kteří právě by se neradi rozloučili s tím, co ze státních a veřejných zaměstnanců tvoří zvláštní kastu a co je zároveň nejvíce škodlivé jim samým i ostatním občanům.

Jsem toho názoru, že státní i veřejní zaměstnanci, jejichž práce jako celku je nesmírně záslužná, si plně zasluhují, aby se s nimi mluvilo otevřeně, přímo a chlapsky, bez lichotek, ale s opravdovým úmyslem účinně pomoci. Takovou snahou jsem veden. Proto právě však neváhám hovořit i o věcech nepopulárních, i o takových, o kterých se sice mezi zaměstnanci šeptá, ale jichž hlasité vyslovení je tabu - prý ze stavovských důvodů. Takové pojetí je ovšem chybné.

Mezi státními a veřejnými zaměstnanci je převážná část takových, kteří mají naprosto kladný poměr k tepu nové doby, ke všem pokrokovým tendencím, a kteří jsou naplněni pracovním nadšením až k sebeobětování. Je jich přemnoho, kteří by mohli sloužit za vzor pracovitosti i těm nejpilnějším z výrobního sektoru. Jejich práce a snaha však je tlumena, často ubíjena a přečasto znehodnocována v očích široké veřejnosti malou částí zaměstnanců, kteří zneužívají všech možností, které dosavadní služební a platový řád státních a veřejných zaměstnanců poskytuje nepoctivým. Tato malá část však způsobuje státním a veřejným zaměstnancům jako celku nedozírné škody.

Dejte si ruku na srdce a rozhlédněte se kolem! Není mezi vámi, ve vašem úřadě, ve vašem oddělení, ve vaší skupině či dílně kromě poctivých, pilných a svědomitých dříčů několik, kteří se práci účinně vyhýbají, byť by o ní naopak rádi a hodně mluvili? Neříkali jste si nesčíslněkrát, že kdyby těch dvou nebo tří z vaší party deseti tam vůbec nebylo, že byste tohoto úbytku vůbec nepocítili a že naopak byste byli šťastni, že se už nemusíte dívat na to, jak tito nehodní kolegové neprávem na prvního pobírají služné? Nepocítili někteří z vás, že váš přednosta je pouhou figurou, která vám nedovede poradit, ba ani ne věcně posoudit vaši práci, a nebyli jste pobouřeni, že právě on má nejvyšší služné? Nereptali jste, že kolega ten nebo onen je stále "nemocen", takže jeho práci musíte za něj dělat, a přece je placen stejně jako vy, nebo dokonce lépe? Nepobouřilo vás, když jste zjistili, že ten nebo onen sice pracuje, ale tak, že vše po něm se musí opravovat? A že přece není proto hůře placen než vy? Nepěnila se vám ještě krev rozhořčením, že dřete za dva nebo za tři, bez uznání a bez vyšší odměny jen proto, že ti ostatní jsou neschopni a nebo neochotni pracovat?

Jakou máte radost, když si vyřizujete na některém úřadě svou věc a oni vás posílají od čerta k ďáblu a nikdo ji nevyřídí konečně? Zůstáváte klidní, když na pátou urgenci se dovíte, že vaše spisy se již opět ztratily? Když u přepážky musíte čekat, poněvadž za přepážkou se odbývá důležitý soukromý hovor mezi zaměstnanci anebo se právě svačí? Když vaše věc nemůže býti vyřízena, poněvadž pan referent je nemocen a vrátí se do služby až za týden či měsíc? Když na svůj dotaz o nutně potřebné informaci dostanete zcela chybné odpovědi?

Jistě mi přiznáte, že na tyto skutečnosti narážíte denně! Doma nebo mezi přáteli si třeba i postěžujete na neuznalost a na zneužívání své nadprůměrné píle a svých schopností tím, že stále více a více na vás nakládají, kdežto od ostatních méně výkonných a schopných že nechtějí nic nebo jen velmi málo, ale že je platí stejné jako vás, nebo dokonce více!

A přece to vše trpíte, poněvadž si myslíte, že to jinak nemůže být. Proto táhnete dále, dřete znechuceni a nespokojeni, anebo, což je nejhorší, hledíte se přizpůsobit!

Ale to vše je chybné, nesprávné a škodlivé. Je třeba, aby si státní a veřejní zaměstnanci uvědomili, že oni sami to jsou, kteří sobě samým mohou nejúčinněji pomoci tím, že se rozhodnou zúčtovat konečně s dosavadním stavem a upřímně si umíní zjednat nápravu, která je možná tím, že co je chybné a se neosvědčilo, se odstraní jako škodlivé a že se zavede vše to, co může vésti k ozdravění poměrů. Je však třeba, aby každý jednotlivec vssál do sebe toto přesvědčení a aby mu přešlo do krve.

Naznačím několik zásad, jichž důsledné provedení je jedině způsobilé přivésti změnu dnešního nevyhovujícího stavu a zlepšiti nakonec i hmotné postavení státních a veřejných zaměstnanců, aniž ovšem by si tento výčet činil nárok na označení "zcela vyčerpávající":

Je to především 1. zvýšení pracovního výkonu těch, kteří nepodávají alespoň slušný výkon průměrný. K tomu je musí přinutit ti, kteří s nimi a vedle nich pracují, ať již domluvou, pohrdáním či jinak. 2. Vyvarování se absencí v práci. Netrpte u svých spolupracovníků ty věčné "pohřby", "svatby", "zubní lékaře", "jednání na úřadech" a ostatní výmluvy na omluvu nedělání. 3. Dělání práce přesné a konečné a vyvarování se výroby zmetků, šetření energií a materiálem. Zakročujte okamžitě proti všem, kteří proti tomuto hřeší. 4. Urychlení úředního řízení a expedice spisů, což je jedním z nejnaléhavějších požadavků, avšak je závislé na dalším požadavku, t. j. 5. na provedení nové organisace práce ve všech úřadech. Požadavek tento je základní. Bez jeho uskutečnění nelze provésti restrikci státních a veřejných zaměstnanců. 6. Přesunutí co nejobsáhlejší kompetence na každého jednotlivého zaměstnance. 7. Zavedení osobní odpovědnosti každého jednotlivého zaměstnance. 8. Uzákonění ručení zaměstnanců za škody, způsobené nezákonným výkonem úřední moci. 9. Vybudování práv a platových poměrů státních a veřejných zaměstnanců na základě výkonnosti a odvolatelnosti z vedoucích a funkčních míst na základě spravedlivého a přiměřeného honorování práce. 10. Provedení decentralisace a dekoncentrace veřejné správy, ovšem tak, aby to neposkytovalo záminku ke zřizování nových míst ve vysokých platových stupnicích. 11. Sloučení takových úřadů, které mají stejnou agendu. 12. Urychlení kompetence mezi jednotlivými ústředními úřady, znemožnit vícekolejnost agendy. 13. Snížení počtu státních a veřejných zaměstnanců na míru skutečně nezbytně nutnou podle zásad, které umožní, aby ze státní a veřejné služby byli odsunuti do výrobního sektoru především ti, kteří neměli ke své dosavadní práci zcela kladný poměr a kteří se zpronevěřili proti národní cti. 14. Další vybudování a bezpodmínečné udržení jednoty pracujících na základě Revolučního odborového hnutí, této nejmohutnější a nejbezpečnější záruky, že zájmy veřejných a státních zaměstnanců budou spolehlivě a odpovědně bezpečně uhájeny tak, aby přinesly co největší prospěch nejen jim samým, ale celé republice.

Je třeba tvrdé práce, zorganisované podle zcela nových metod, je třeba, aby všichni do jednoho se této práce ujali. S čím větší podporou státních a veřejných zaměstnanců budeme k tomuto cíli spolupracovat, tím úspěšnější bude tato práce, tím rychleji povede k cíli, poněvadž právě jednotliví zaměstnanci nejlépe znají a vidí, kde jsou a u koho se ukazují chyby, jež nutno odstraniti. Bude nutno odstraniti rozdíl v hodnocení práce ve službě státní, veřejné, v národních podnicích a ve službě soukromé a konečně i uvnitř těchto jednotlivých skupin. Bude nutno rozšířiti kompetenci každého jednotlivce a zajistit ji přísnými sankcemi odpovědnosti, odpovědnosti skutečné, nikoli papírové. Bude nutno odbyrokratisovat úřady a podniky, zejména pak ministerstva. Bude nutno odstranit s vedoucích míst zkostnatělé a poťouchlé brzdiče pokroku a tajné vyznavače starého řádu. Bude nutno vyřadit všechny méně výkonné síly. Bude nutno nemilosrdně odstranit z úřadu ty, kteří pracují podle zásady: jen abychom nenarazili, a komu dal Bůh úřad, tomu dal také rozum, a zařadit je do tvrdé práce, kde budou přece jen nucení narážet na tvrdý krumpáč nebo na tvrdou kůrku chleba. Bude nutno odstranit všechny přebytečné zaměstnance všude tam, kde je jich více, než je jich nezbytně třeba, a zařadit je do práce tam, kde je jich nedostatek. Bude nutno uplatniti novou zásadu mzdové politiky, že každému pracujícímu musí býti zajištěna taková mzda, která by zaručovala slušné existenční minimum, a vedle toho musí býti odměňovány vyšší pracovní výkony a práce kvalifikovaná, důležitá, těžká, zdraví škodlivá a nebezpečná. Bude nutno dosáhnouti demokracie a reorganisace veřejné správy tak, aby byla výkonná a přesná a aby odpovídala potřebám lidu, který musí poznat, že úřad je pro něj a ne on pro úřad. Bude nutno spravedlivě vyřešit stejný postup stejně kvalifikovaných, stejně výkonných lidí bez ohledu na to, zda konají službu u úřadů výkonných nebo na ředitelstvích nebo u úřadů ústředních. Bude třeba dosáhnouti, aby výběr sil pro ústřední úřady se děl podle schopností a zkušeností, nikoli, jako dosud se často děje, že jsou přijímány síly nejmladší, a tudíž méně ještě zkušené, jen aby nevadily v postupu pánům, kteří v ministerstvech již zdomácněli. Bude třeba znemožnit, aby v ministerstvech rozhodovali o novém způsobu práce, o novém duchu a o novém zaměstnání ti, kteří se staví proti všemu novému a pokrokovému.

Není to žádné znehodnocování práce zaměstnanců ústředních úřadů. Víme velmi dobře, že je jich tam hezká řádka, kteří jsou prodchnuti opravdových duchem a upřímnou snahou po nejlepším výkonu. Víme velmi dobře, že právě v ústředních úřadech pracují jednotlivci často pozdě do noci.

Ale právě tito zaměstnanci sami nejlépe vědí, že ti, o nichž jsem výše mluvil, nejvíce brzdí jejich dobrou práci. Proto je třeba, aby pokrokové živly se spojily proti zpátečnictví, proti nezdravému kunktátorství a proti škodlivému - nikoliv kritickému - konservatismu.

K řešení úkolů nutno ovšem přistoupit vážně a velmi důkladně a předem prozkoumat celý problém.

Uvědomme si, co vše předpokládá snížení počtu státních a veřejných zaměstnanců. K tomu je třeba především naprosté objektivnosti a upřímnosti a dobré vůle všech těch, kteří budou pravoplatně navrhovat a rozhodovat, zda k výkonu úkolů jim svěřených je třeba tolik anebo méně sil. Bude nutno, aby tito lidé se odpoutali od svých sobeckých zájmů a aby se otevřeně přiznali, že právě u nich se vystačí s menším počtem sil, i když tím snad sníží důležitost svého místa, které zastávají, anebo vůbec o své místo přijdou. Je však zároveň třeba, aby i podřízení zaměstnanci hlídali prostřednictvím svých zájmových organisací každý takový návrh a rozhodnutí a aby nepřipustili, aby osobní či stavovské nebo skupinové zájmy přednostů, vedoucích, jakož i sobecké zájmy spolupracovníků znemožnily restrikci, která je jednou z podmínek zlepšení jejich neutěšených poměrů. Musí si uvědomit každý jednotlivec, že každá přebytečná a tudíž nevýkonná síla rozřeďuje částku, která může býti věnována na platy a mzdy tak, že na jednotlivce se dostane o tolik méně, oč více je přebytečných nevýkonných sil.

Každé zatajování a neodůvodněné udržování takové přebytečné výkonné síly znamená další znemožnění zlepšit platy veřejných zaměstnanců.

K účinné restrikci nelze však přistoupit dříve, dokud není uskutečněna nová organisace práce ve všech úřadech. Dokud podle platných předpisů je třeba, aby na jednom spisu bylo 5 anebo i více podpisů, dokud při provádění některého úkolu nutno podle platných předpisů dodržet tolik a tolik formalit, dokud každý úkol musí býti podle platných předpisů přezkoumán tolika a tolika zaměstnanci a tolika a tolika instancemi, dotud nelze účinně uskutečnit tolik žádoucí restrikci státních a veřejných zaměstnanců.

Varuji s tohoto místa s plným vědomím odpovědnosti před tím, aby se přikročilo k restrikci státních a veřejných zaměstnanců ve velkém měřítku dříve, než budou předem zjednány všechny její předpoklady.

K těm, které jsem již výše jmenoval, přistupuje ještě další předpoklad, aby totiž předem byl do podrobností připraven plán, kam budou restringovaní zaměstnanci pracovně přiděleni, a aby tato pracovní místa byla předem volná. Dnes, kdy se na př. od pošt a železnic již přeřazují zaměstnanci do oboru úzkých profilů, jako je hornictví, sklářství a pod., není to problém, poněvadž těchto odborníků je velký nedostatek. Stane se to však velmi vážným problémem, jakmile dojde k převodu ve velikém měřítku, jak to žádá resoluce rozpočtového výboru ústavodárného Národního shromáždění, nejméně 100.000 zaměstnanců. Dnes na př. v důsledku nepřipravenosti nenalézají umístění ženy, které se dobrovolně hlásí do služby. Umístění státních a veřejných zaměstnanců do výrobního sektoru je těžký problém, který nutno dobře uvážiti a předem připravit.

Státní a veřejní zaměstnanci si plně zasluhují, aby tato ožehavá otázka byla vyřešena s největšími ohledy k této tak početně a významné obci občanů. Při restrikci bude nutno přísně dbáti, aby měřítko pro restrikci bylo všade jednotné. Nesmí se stát, aby u jednoho resortu byla potřeba sil hodnocena mírně a resortně-stranicky, u druhého však přísně nebo bezohledně.

Vznáším proto požadavek, aby restrikcí a všemi s tím souvisícími problémy se vážně zabývala a aby ji kontrolovala srovnáním kontrolní a úsporná parlamentní komise za spolupráce nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Je třeba bezpodmínečně zajistit jednotný a nestranný postup. Je třeba tvrdě zasáhnout všude, i na místech nejvyšších, a tam právě v prvé řadě. Všichni si uvědomujeme, že ještě dnes je celá pravda v tom, že ryba páchne od hlavy a že pod svícnem bývá tma.

Chceme-li získat pro restrikční akci důvěru těch, kteří jí budou postižení, musíme jednat nestranně a podle jednoho měřítka a musíme začít u sebe. Jedině tak získáme důvěru zaměstnanců, že tentokráte se řeší úkol odpovědně i s opravdovým úmyslem pomoci.

Proto je nutno postarat se také o to, aby bylo odstraněno vše, co způsobuje, že lidé dávají přednost službě státní a veřejné. Proto nutno ve výrobním sektoru upraviti zajištění pro stáří podle poměrů pensijních, ke kterémužto účelu nutno urychliti uskutečnění národního pojištění, je nutno ústavně-právně zajistit právo každého na práci, aby odpadl magnet, "že je to ve státní službě jisté", je nutno ztížiti práci ve státní a veřejné službě, a to restrikcí personálu a reorganisací práce tak, aby již nebylo tak podstatných rozdílů proti službě v sektoru výrobním, a hlavně je třeba zjednat všem schopným příležitost, aby se mohli náležitě uplatnit také ve státní a veřejné službě.

Cesta, která vede podle uvedeného k trvalému zlepšení hmotných a pracovních poměrů státních a veřejných zaměstnanců, je věru těžká a zdlouhavá, ale je to jediná účinná cesta. Ačkoliv je to cesta únavná, přece vede nejrychleji k cíli.

Vyzývám všechny státní a veřejné zaměstnance, aby si jasně uvědomili naprostou nezbytnost nastoupiti tuto cestu, aby každý ji přijal za svou a aby se každý přičinil o splnění všech úkolů, jež ukládá, bez ohledu na to, že eventuálně on sám určitým způsobem bude postižen. Vždyť i když snad on sám nebude moci těžit přímo z výsledku celé akce, bude tato akce ku přímému prospěchu třeba jeho dětem a za všech okolností všem ostatním spoluobčanům, ježto řeší zároveň nejen poměry jedné třídy či skupiny občanů, nýbrž celého národa tím, že přispívá svým charakterem ke zvýšení celého národního důchodu. Je to proto cesta všech bez výjimky.

Vyzývám státní a veřejné zaměstnance, aby se k uskutečnění tohoto cíle semkli v jeden nerozborný celek bez ohledu na politickou, církevní nebo resortní příslušnost, aby tuto jednotu upevňovali a aby nepřipustili za žádnou cenu, aby jakoukoliv záminkou byla rozkládána, rozleptávána a oslabována, poněvadž pouze v jednotě je jejich síla a úspěch. Věřím pevně, že bude-li udržena pevná jednota státních a veřejných zaměstnanců, podaří se konečně úspěšně vyřešit boj trvající desetiletí - o spravedlivé hodnocení práce státních a veřejných zaměstnanců, právě tak jako se i politické Národní frontě Čechů a Slováků - přes všechny menší vnitřní nesrovnalosti a půtky - až dosud vždy podařilo a jistě i v budoucnosti dále bude dařit udržet jednotu národa ku prospěchu lidu a republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze a sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala dnes v pátek, t. j. dne 13. prosince 1946, o 9. hodině dopolední

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé (tisk 244), kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Končím schůzi.