Je jasné, že provádění plánovaného přidělování pracovních sil je nesporně problémem velmi těžkým a snad těžším než plánování výroby, přídělu surovin atd., neboť jde o člověka, jemuž mají býti zachovány všechny svobody a zejména právo na vlastní svobodný život; přesto však při upřímné, cílevědomé práci mohou se najíti formy a způsoby, jak nejlépe tento ožehavý problém mobilisace pracovních sil vyřešiti.

Zde právě vidíme, jak jednotlivé problémy sociální politiky se navzájem prolínají a mezi sebou navzájem souvisí, jak právě vyřešení správného rozdělení pracovních sil bylo by podstatně usnadněno již vyřešeným problémem národního pojištění, bytové péče, péče o mládež a dětí, pracující matku, rozřešením vážné otázky současných poměrů, v nichž žijí tělesně vadní, avšak určitých pracovních úkonů schopní invalidé, pensisté a důchodci.

A nejen tyto, ale ještě i další úkoly musíme v zájmu dvouletého plánu úspěšně zdolati, ať se týkají bytového stavebnictví, otázky právě dnes tak ožehavé a neodkladné, či slušného zaopatření vojenských a válečných poškozenců, obětí války a fašistické persekuce, k jejichž určité části právě z řad dělníků, rolníků a soukromých zaměstnanců, jakož i samostatně výdělečných máme dosud nesplněné závazky, nebo péče o naše reemigranty a repatrianty, péče o naše zahraniční krajany, péče o tělesně i mravně vadnou mládež.

A ještě další sociální otázka, vyžadující okamžitého zásahu, stojí před námi. Nemůžeme již dále trpěti, zatím co na jedné straně národ napíná všechny své síly ke zdolání tak gigantických úkolů, aby na druhé straně nepatrná část darebáků, sabotérů, lenochů a darmošlapů okrádala národ o vytvořené hodnoty a těmito hodnotami šmelinařila, neboť právě tento mor, který pomalu zase znovu zachvacuje další jednotlivce, jest právě na poli sociální péče pociťován nejbolestněji a nejtíživěji. Bude proto potřebí vyhověti volání všech pracovitých, poctivých občanů tohoto státu a konečně zákonnou cestou s těmito upíry lidské společnosti definitivně zúčtovati.

A tu teprve, uvědomujíce si velikost, nutnost a naléhavost před námi stojících problémů, s nimiž se musíme stůj co stůj vypořádati, porozumíme oněm vysokým číslům, v rozpočtu sociální péče se jevícím. Jest ovšem samozřejmé, že jen a jen čísla tyto zhruba nanesené problémy nevyřeší a že především bude potřebí ochotné, obětavé, poctivé a nezáludné práce všech občanů tohoto státu, parlamentem a vládou počínajíc a tisíci drobných pracovníků v dílnách, na polích a v kancelářích končíc. A zdůrazňuji, že práce poctivé a nezáludné, práce, kterou by se splnily závazky, vyplývající z dvouletého plánu, a ne práce, která by svědčila, že v našem novém národním společenství tvoří se nová vrstva farizeů a zákoníků, kteří před veřejností slibují ano, ano a potají osnují a kují plány, jimiž by samé základy budovatelského plánu podkopali.

Bude vůbec potřebí zanechati všech záměrných pletich, obviňování, politického kramaření a odpoutati se už konečně od způsobů tak oblíbených za dob první republiky, která nakonec stala se služkou pro 23 politických stran, jež místo aby vychovávaly lid k demokratickému, státotvornému občanství, nedokázaly nic jiného než rozeštvání celého národa, aby pak nakonec od tohoto hanebného výsledku své činnosti utekly a ponechaly opuštěný, zrazený národ na pospas nejúhlavnějšímu nepříteli, jehož vražednickým cílům tak dokonale připravily půdu.

A je pouze jediná zbraň proti tomuto strašnému nebezpečí, se kterým musíme dotud počítat, dokud naším sousedem bude 70 milionů nenávistných Němců: jednotná, pevná, nerozborná Národní fronta všech poctivých Čechů a Slováků. A za tuto jednotu musíme jít do boje, do boje na všech úsecích našeho národního života.

Přirozeně, že do tohoto boje za lepší život nepůjdeme, zejména zde na poli sociální péče, se zbraněmi a metodami, patřícími nenávratné minulosti, nýbrž musíme konečně zúčtovati s duchem staré sociální péče, která tříštila a tříští veliké dílo lidově demokratické sociální politiky, jejíž devisou pro příští doby musí zůstati požadavek, aby lidé, kteří po celý svůj život vytvářeli blahobyt společnosti, nebyli touto společností odměňován nouzí a strádáním v době, kdy všechny tvůrčí síly již vyčerpali.

Ti všichni právě v této historicky významné době vzhlížejí k nám v očekávání splnění svých tužeb a na nás je, abychom, jsouce tímto lidem povoláni vytvořiti zde nejlepší podmínky budoucího spravedlivějšího a šťastnějšího života, dokázali, že starost a péče o pracujícího člověka není pro nás pouhou frází, nýbrž že chceme skutky a činy dokázati své vlastenectví a lásku k národu a tak připustiti, aby příští generace při hodnocení naší práce a pronášení soudu nad námi neshledaly nás lehkými. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je paní posl. Kleinerová. Udeľujem jej slovo.

Posl. Kleinerová: Pane předsedo, paní a pánové!

Preliminovaná suma 8,602.962.000 Kčs pro ministerstvo sociální péče znamená 12 procent celého rozpočtu. To je číslo zavazující a je nutno, aby se stalo předpokladem skutečně řádného výkonu sociální péče. Proto je zapotřebí, aby práce ministerstva v příštím roce byla naprosto ekonomická, aby mezi výdaji na provádění sociální péče a mezi dosaženými výsledky byl poměr co nejpříznivější. K tomu je zapotřebí plánu dlouhodobého, účelově opodstatněného, programově i methodicky promyšleného. V exposé pana ministra sociální péče, jak bylo dáno rozpočtovému výboru, tento plán postrádáme. Veřejnost i státní správa věnují sice stále velké částky na provádění sociální péče všeho druhu, sociální politikové vedle toho usilují o zlepšení hospodářských podmínek a o zvýšení úrovně širokých vrstev, avšak při skutečném provádění sociální péče rozhodnuti o tom,komu, a jak mnoho a v jaké formě se má dostat sociálního opatření, spočívá ve většině případů na osobách, které do svého obtížného působení přinášejí jenom dobrou vůli a životní zkušenost. Pro řešení sociálních problémů jednotlivců i rodin je třeba mnohem více. Špatné a nesoustavné provádění sociální péče znamená totiž nejen sociální pohromu pro člověka nebo rodinu, ale podvrací především důvěru široké veřejnosti v lidově spravovanou sociální péči. A připojuje-li se ještě k nedostatku odborných vědomostí nedostatek osobní odpovědnosti, takže sociální pracovník respektuje více osobní hlediska nežli zájem veřejnosti, jsou výsledky sociální péče zvláště ostře kritisovány. Široká veřejnost očekává od všech nositelů lidové sociální správy, že si budou vědomi především toho, jak důležité úkoly jim byly svěřeny a jak veliké obnosy mají spravovati. A hlavně jde o odpovědnost za spravedlivé provádění svěřených jim úkolů.

Proto největším úkolem ministerstva sociální péče je bdíti nad výchovou nových sociálních pracovníků s hlediska účelnosti denní praxe. Jen tak půjdou sociální pracovníci na kořen sociálních případů, porozumějí příčinám a nebudou jenom hmotnou pomocí utvrzovat často rodinu v přesvědčení, že špatný způsob života a nedostatečná péče o děti jsou schvalovány bez námitek. Moderní a pečlivě plánovaná sociální péče má na starosti především postavit do samostatného života osoby, které samy svými silami nestačí splnit své povinnosti k rodině, ke společnosti, a umožnit jim, aby své povinnosti plnily v souhlase se společenským řádem. To jsou základní požadavky, kladené na ústřední plán sociální péče celostátní. A budou-li správně plněny, bude rozpočet příštích let o mnoho položek menší.

Povinnost, které nemůže být ministerstvo sociální péče zbaveno, je dozor nad prováděním zákonů, jejichž osnovy samo předložilo. Na příklad zákon o bytové péči. V době popřevratové slibovalo si naše obyvatelstvo všech vrstev opravdové změny v bytových poměrech a v distribuci uvolněných bytů. Způsob, kterým je dnes spravována sociální péče bytová, nevede rozhodně k žádoucímu cíli. Odborníci v bytových otázkách usoudili, že po vyklizení bytů po Němcích a zabrání velkého počtu bytů v pohraničí bytová tíseň nejenom poleví, ale že zvýšíme úroveň bydlení. A zatím neodborný způsob provádění bytové péče po revoluci staví nás dnes před těžkou bytovou krisi. Škody, které byly způsobeny nedostatkem odborných znalostí a nedostatkem odpovědnosti, jsou nenahraditelné.

Právě tak je tomu se zákonem o pracovní povinnosti mládeže, který rovněž vyšel z iniciativy ministerstva sociální péče. Povinný pedagogický, sociální a zdravotní dohled nad mládeží, který byl ministerstvu uložen resolucí v zákoně, není prováděn. Okupací fysicky oslabená mládež s těžkými morálními škodami potřebuje zvlášť pečlivého dohledu zdravotního i pedagogického. Svízelná situace v zemědělství rozhodně nebyla těmito pracovními brigádami mládeže vyřešena, protože mládež bez dozoru a bez odpovědných instruktorů nepodala potřebný výkon. Mravní a zdravotní škody, kterými v mnohých případech mládež prošla, rozhodně nejsou v rovnováze s pomocí, kterou zemědělství přinesla.

Směrnice k zákonu 164/46 Sb. o zařazení invalidů do práce nebyly také dosud vydány a tak se stává, že dnes invalidé z koncentračních táborů a barikád bloudí zoufale po pracovních úřadech a národních výborech, není jim dána žádná pracovní možnost a protože jejich pense jsou nedostatečné, život stává se nepřetržitou bídou. A je právě na ministerstvu soc. péče, aby za těmito lidmi stálo celou vahou svého úřadu. Z těchto nedostatečných opatření totiž vznikají nové sociální případy, které jsou nejenom nesnází lidově demokratické republiky, ale také novou položkou v příštích rozpočtech.

Ministerstvo sociální péče nevyužívá dostatečně aktivní položky, kterou přispívají zahraniční organisace sbírkami na naše sociální úkoly. Nejde jenom o nepatrné příspěvky. Postižená území republiky dostala veliké příspěvky především od American Relief for Czechoslovakia, t. j. ze sbírek našich krajanů v Americe, od Mezinárodního červeného kříže a jiných institucí. Ne dost včasné a přesné zprávy o rozdělení sbírek stávají se příčinou zastavení dalších darů. Přesnost a dochvilnost v této administrativě má velký praktický a bezprostřední význam.

Sem patří také otázka rozdělení výtěžků z akce UNRRA. Částky, která byla preliminována pro sociální a zdravotní péči, nebylo, viděno očima odborníků, správně využito. V rozpočtu mnoha ministerstev vyskytuje se položka sociální a zdravotní služby ve značných částkách. Soustředěním a plánovitým usměrněním mělo být úhrnné částky lépe využito. Opatření hodnotných doplňků ústřední zdravotní a sociální péče zůstalo by trvalou pomocí, z níž by mělo užitek několik generací a ne, jak se to dnes stalo. Roztříštěním celkové částky z výtěžku UNRRA nastávají nejenom kompetenční spory o sociální a zdravotní úkoly jednotlivých ministerstvech, ale chybějí věci, kterých je velmi třeba. Na potřebné vybavení klinik nezbytným zdravotním zařízením - přístroje na narkosu, transfusní aparáty, protézová péče - nebylo vůbec pamatováno, ačkoliv je to základní otázka naší dnešní zdravotní a sociální služby. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Ministerstvo sociální péče stojí před nejtěžším úkolem: bude vybavovat dvouletý plán pracovními silami. Otázka ženského nasazení do produktivní práce není dosud plně rozřešena. A tu bych chtěla především poukázat na to, aby ministerstvo nezapomnělo nic, co by mohlo poškodit za těchto nových podmínek rodinu. Rozbitá rodina znamená nové problémy v hledání úhrady na sociální řešení otázek z toho vznikajících. A naopak musíme dát ministerstvu všechny prostředky a klást především váhu na to, že základem a nejlepší formou péče o dítě a dospívající mládež je péče rodinná. Mnohým se toto tvrzení bude zdát staromódní a neodpovídající dnešním poměrům. A těm bych pak chtěla říci, že na Světovém kongresu mládeže, který se před několika týdny konal v Londýně a kterého se zúčastnilo mezi nejlepšími experty světa i 20 delegátů ze sovětského Ruska, to by a právě zástupkyně Sovětského svazu, která obhajovala k velkému překvapení přítomných zástupců význam rodiny. Když po jejím projevu došlo k debatě a zástupci ostatních zemí se netajili překvapením nad výroky sovětské delegátky, tato znovu zdůraznila, že v této zásadní otázce došli v Sovětském svazu stejně jako v zemích jiných ke konečnému závěru, že základem a východiskem sociálního pokroku je a zůstává rodina. Proto je nutno všechno poskytnout, co slouží k zakládání rodin a jejich upevňování. Tady je iniciativa ministerstva sociální péče zvlášť na místě. Populační komise, organisovaná při ministerstvu sociální péče nebo při ministerstvu zdravotnictví, nepomůže. Je nutno dokázat čin. To znamená daňové úlevy pro rodiny s početnými dětmi, ohledy při přidělování bytů, půjčky mladým manželstvím a umožnění opravdového mateřského štěstí. Jen tak jsme schopni vyrovnat hrozivou číslici mezi úmrtím a narozením v našem státě a dát potřebné základy rodinnému životu. Pilířem státu je mravná a zdravá rodina a tímto pilířem si nedáme za žádných okolností pohnout, nechceme-li dojít ještě k horším koncům, nežli o kterých mluvil můj klubovní kolega dr Kácl. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pí posl. Jungwirthová.

Posl. Jungwirthová: Dámy a pánové.

Dovolte mi nejprve několik slov k celkové činnosti ministerstva zdravotnictví. Nevybudovali jsme ani za prvé republiky velkou tradici tohoto ministerstva. Ani tehdy nedovedli jeho správcové soustředit na otázky svého resortu tu pozornost naší veřejnosti, které si zaslouží. Zdá se, že v této nepříliš průbojné a nepříliš iniciativní tradici chceme pokračovat i v obnoveném státě. Skutečně jsme od května loňského roku málo slyšeli o činnosti tohoto ministerstva. Zatím co jiné resorty si dovedly získat pozornost a sympatie svou aktivností a namnoze revolučními zásahy do národního a hospodářského života, bylo kolem ministerstva zdravotnictví ticho, takové nějaké spokojené nebo ustrašené ticho, je aby se ničím zbytečně a bez donucení nepohnulo. Kolik jsme při tom propásli, bylo vidět na př. při projednávání otázky Podolského sanatoria. Zde jsme o myšlenku vyvlastnění musili bojovat a soukromý zájem použil všech cest a cestiček, aby nás od toho odvrátil. Více iniciativy v době revolučního kvasu mohlo nám přivést více prostředků k provádění skutečně velkorysé zdravotnické péče.

Nechceme rekriminovat, chceme jen podtrhnout, co platí i dnes: ministerstvo zdravotnictví by mohlo být jedním z nejdůležitějších našich resortů, kdyby využilo všech šancí, jež jsou mu k disposici. Komu jinému jsou - nebo mají být - lépe známy v číslech a diagramech škody, které na tělesném i duševním zdraví národa napáchala válka a okupace?

Ministerstvo zdravotnictví by to mělo být, které fakty, slovy, tiskem, rozhlasem mělo burcovat celou naši veřejnost i nás poslance, abychom otázce národního zdraví věnovali svrchovanou a účinnou pozornost. Ministr zdravotnictví má plné právo, aby byl ministrem takřka obávaným, ministrem, který upozorňuje, zapřísahá a vyhrožuje, že podkopeme pracovní schopnost národa teď a ohrozíme jeho vývoj do budoucna, nebudeme-li dbát jeho hlasu. Nic takového se neděje a naše veřejnost a naši poslanci mohou proto klidně dále podřimovat v lhostejném klidu, ministerstvo zdravotnictví je rušit nebude.

Odborníci se dlouho dohadovali, pracuje-li se v ministerstvu zdravotnictví vůbec podle nějakého plánu. Od vyjití 9. čísla Zdravotnické revue učinili alespoň tu příjemnou zkušenost, že nějaký plán zde je, že je upotřebitelný, i když není průbojný. Heslo o dvouletce zalehlo tedy i do tichého paláce ve Sněmovní ulici.

Celkovou činnost ministerstva zdravotnictví podrobil důkladné a odborné kritice můj klubovní kolega dr Bláha ve zdravotnickém výboru sněmovny při rozboru exposé p. ministra. Já jako laik se v krátké lhůtě mohu dotknout jen některých problémů v souvislostí s rozpočtem.

Boj proti kojenecké úmrtnosti a otázky populační. Plakáty na nárožích by měly vykřikovat její vysoká čísla, novináři by je měli zásluhou ministerstva zdravotnictví znát zpaměti, dobrá a užitečná práce, která se koná v propagaci správné výživy kojenců, by měla býti náležitě popularisována, o naší malé porodnosti by se mělo psát a mluvit, a nikoliv aby se celá činnost a propagace schovávala jen do poraden pro matky a děti a do brožurek, které se nedostanou na knihkupecký trh a které mimo tento okruh nikdo nezná. Proč ministerstvo zdravotnictví nevyvolá hotovou kampaň pro další zřizování kojeneckých oddělení při nemocnicích, proč neřekne, že máme v Praze jen jediný ústav pro nedonošené děti, jichž se dnes následkem válečného oslabení matek rodí hrozivé procento a jež musí být zachraňovány? Proč nezainteresuje celou veřejnost pro zřizování kojeneckých ústavů, které vedle jiného pečují o správnou výživu kojenců? Potom by se nemohlo dostat do rozpočtu na tak důležité úkoly pouze 6 milionů. Pan ministr by nás měl všechny obvinit za to, že na poradny pro matky a děti dostává jen 27 mil. Kčs. Překvapuje dále, vzato namátkou, nízký propočet nákladů na jednotlivé úseky v ochraně zdraví při preventivní a zdravotní péči o mládež, na př. náklady na populační a eugenická opatření 200.000 Kčs pro zemí Českou. Rovněž náklady na udržování poraden pro duševní zdraví dětí ve výší 180 tisíc Kčs pro moderní propagaci mentální hygieny právě v dětském věku jsou nesmírně nízké. Ve skupině ochrany zdraví zvláště výdaj na podporu obcím na ochranu rodiček v částce 100.000 Kčs je příliš nízký a opět nesvědčí o zvláštním porozumění pro populační otázku, hlavně pro problém natální úmrtnosti.

Máme katastrofální nedostatek zdravotnického personálu, také nedostatek dětských lékařů, což jistě přispívá k vysokým číslům kojenecké a dětské úmrtnosti a vede k nervositě a krajní přepracovanosti v léčebných ústavech vůbec. Ani zde nemůžeme ministerstvo zdravotnictví ušetřit výtky, že neučinilo vše, aby se povolání ošetřovatelské stalo přitažlivým a rentabilním. Dovedla-li najít různá odvětví průmyslu, na př. textil, moderní a nové cesty, jak získat pracovníky a přilákat pracovní dorost, mělo a musí to učiniti i ministerstvo zdravotnictví. Dále jen detail o lékařích vůbec: Pro zabezpečení zdravotní služby v pohraničí není dosud zákonného podkladu k tomu, aby zemské národní výbory mohly překládat praktické a odborné lékaře do pohraničí podle místní potřeby. Ministerstvo zdravotnictví se nepostaralo o to, aby pro lékaře v pohraničí byly reservovány byty a ordinace po odsunutých německých lékařích.