Podaří-li se nám změniti zásadní postoj k rodičovství, musíme pak učiniti vše, abychom toto rodičovství učinili také krásné a šťastné. A tu je třeba péče zdravotní i sociální, rodinných mezd, spravedlivého daňového systému, přednosti pro otce s dětmi při obsazování míst, při přidělování bytů, dalekosáhlé ochrany těhotných žen a matek, společenského i hospodářského zrovnoprávnění nemanželských matek a nemanželských dětí. (Potlesk.)

Po stránce zdravotní je třeba rozsáhlé péče o matku i o dítě a účinné snížení dětské úmrtnosti, která u nás dosahuje hrozivých čísel. V Praze z tisíce narozených dětí umírá 81, v Plzni 110, v Brně 92, v Ostravě 128, na Sedlčansku 179, na Benešovsku 165, na Prachaticku 162, na Mikulovsku 168 a na Hlučinsku dokonce 298. Bude úkolem zdravotnické dvouletky snížit tato čísla alespoň na evropský průměr.

Jednou z hlavních složek snah o větší populaci musí býti boj proti potratářství. Ať už toto potratářství provádí graduovaný lékař ve své ordinaci či se provádí někde pokoutně, je to zločin, jejž nutno trestat nejvyššími tresty. (Potlesk.) Bude tedy třeba také novelisace § 144 a nikoliv liberálního postupu lékařských znalců a také soudců, jak se až dosud vesměs děje. Pokud z důvodů zdravotních je bezpodmínečně nutno abort provésti, budiž tak možno jenom v ústavech, zásadně zdarma a za sepsání protokolu a uvědomění úředního lékaře.

Paní a pánové, vyčerpal jsem své připomínky a mám nyní ještě nakonec jen jednu všetečnou otázku. Která osvícená hlava vymyslila zimní čas? (Všeobecná veselost.) Mluví se o tom, že vůle lidu je rozhodující. Ať se tato moudrá hlava jde přesvědčiti o tom, jaké mínění lidu jest, já to slyším několikrát do týdne, a ať spočítá také hospodářské škody, které tím vznikají. Ať mi nepovídají nic o nějaké špičce, tu jenom přesunuli o hodinu. Máme staré české přísloví: Ranní ptáče dál doskáče. A my se pouštíme do dvouletky s takovým elánem, že si o hodinu pospíme ráno déle. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pí posl. Trojanová. Dávám jí slovo.

Posl. Trojanová: Paní a pánové!

Při studiu státního rozpočtu je na první pohled patrno, jak zdravotnické úkoly jsou roztříštěny v jednotlivých resortních rozpočtech. Otázky zdravotní řeší ministerstvo sociální péče, školství, zemědělství, výživy a dokonce průmyslu vedle jedině kompetentního ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo sociální péče si zřídilo odborné lékařské oddělení. Při okresních úřadech práce ustanovuje úřední lékaře, mnohdy úplně nezávisle na státním aparátu úředních lékařů. Zatím co voláme po šetrnosti u každého jednotlivce, dovoluje si stát luxus dvojí linie veřejné zdravotní služby. Deficit státního rozpočtu vnucuje mi otázku, jsme-li národem tak bohatým, abychom v tom směli i nadále pokračovat.

Další roztříštěnost je patrna v péči o mládež, která je jednak zdravotní, jednak sociální. Nemůže býti sporu o tom, že prvotní a nejdůležitější je péče zdravotní. To poznali také v Sovětech, kde, jak jsem při nedávném zájezdu zjistila, péče o dítě do tří let patří výhradně ministerstvu zdravotnictví. A co říká náš rozpočet? Na zdravotní péči je věnováno v rozpočtu ministerstva zdravotnictví 143,828.000. Naproti tomu na péči sociální je věnováno v rozpočtu ministerstva sociální péče 506.116.000 Kčs. Komentářů není třeba. Podobně též ministerstvo školství účtuje si zdravotní péči o školní mládež, ministerstvo zemědělství péči o mládež pracující a ministerstvo průmyslu o učňovský dorost. Ani jediný z těchto úřadů nemá k tomu odborných úředníků zdravotnických. Pro tyto otázky máme celý odborný resort ministerstva zdravotnictví, jehož úkolem je prováděti veškerou zdravotnickou péči o dítě, mládež i dorost ať školou povinný nebo pracující v kterémkoli oboru. Jen tak lze předpokládati, že půjde o péči dobře jednotně organisovanou a prováděnou.

Také v rozpočtu ministerstva výživy a zemědělství jsou položky, které příslušejí spíše veřejné zdravotní správě. Jsou to na př. prostředky na péči o hygienické vybavení mlékáren a jich zřizování a veřejné jatky. Obě tyto položky by měly býti patřičně dotovány v rozpočtu min. zdravotnictví a ač rozpočet má býti úsporně a účelně sestaven, vidíme tyto položky letos nově v rozpočtu ministerstva výživy. Při tom však celá odborná služba správ jatek je včleněna a řízena v ministerstvu zdravotnictví. Předvídané příjmy za výkon prohlídky masa vykazují tu slušnou částku 49 milionů; při tom ovšem je ještě ostatní náklad na udržování veřejných jatek obsažen v rozpočtu obcí.

Ministerstvo školství má zařazen úvěr na tělovýchovu. Cvičením utužujeme své zdraví a je třeba, aby odborníci-lékaři vedli tělovýchovu. Nestačí, aby ministerstvo školství zřídilo odborné lékařské oddělení tělovýchovné. Jak v zájmu odborném, tak v zájmu úspornosti a zhospodárnění veřejné správy je třeba, aby byl i tento úsek podřízen odbornému ministerstvu.

Právě v těchto dnech byl vládou schválen návrh zákona o poradenské péči. Osnova zaručuje právo na ochranu zdraví, bezplatnou poradenskou péči, zveřejňuje dosavadní péči a umožňuje tak její jednotné a ekonomické řízení, při čemž počítá s regulovanou spoluprací na této péči interesovaných činitelů jako nositelů sociálního pojištění a dobrovolných organisací. Všechny dosavadní zdravotní poradny včleňuje do ústavů národního zdraví, které jsou pomocným orgánem ONV, a dává podklad k plánovitému dobudování těchto zdravotních středisek. Ústavy národního zdraví budou obsahovati: poradny předsňatkové, pro ženy těhotné, matky, kojence, děti ve věku předškolním i školním, pro dospívající mládež i dospělé, ochranu zdraví všeobecně včetně péče o chrup. Tyto poradny budou ještě doplněny poradnami, zaměřenými na boj proti sociálním chorobám.

Ty z poraden, které musí být svým návštěvníkům snadno přístupné, zejména poradny pro těhotné ženy, matky a kojence, budou zřízeny též jako pobočky ústavu národního zdraví, event. jako místní poradny, po případě poradny pojízdné. Tak bude systémem specialisovaných poraden, spolu vzájemně souvisících, kontrolováno zdraví všeho lidu, a všech věkových stupňů, čímž bude umožněna zdravotní péče o rodinu jakožto o celek na rozdíl od dosavadní roztříštěné a neekonomické péče o jednotlivé osoby. Vždyť buňkou národa není jednotlivec, ale zdravá a mravně zachovalá rodina. (Potlesk.) Soustředěnou péčí o matku a dítě budou dány podmínky k intensivnímu a úspěšnému boji proti kojenecké úmrtnosti. Je to boj, jehož cílem je, aby se děti nejen rodily, ale také zůstávaly na živu. Zmíněná osnova soustřeďuje kompetenci nad poradenskou péčí v ministerstvu zdravotnictví, jež proto po určení kompetence bude muset z rozpočtu na r. 1947 dostat částku, zajištěnou pro tento účel v rozpočtu ministerstva sociální péče.

Roztříštěnost zdravotní agendy má též odraz v poměrech, jaké jsou v ústavech pro duševně choré. Ústavy tyto jsou poloprázdné, avšak stav personálu je udržován ve stejné výši, takže se někde vyrovná počtu nemocných. Tak pražský ústav má toho času 200 nemocných a 180 zaměstnanců, včetně 18 lékařů. Také budov, které zejí prázdnotou ve všech ústavech, mělo by být využito v jiném oboru lékařství. Pak bychom nemusili zatěžovati znovu státní pokladnu nuceným výkupem zbývajících soukromých ústavů, jichž existence jako malých a středních podniků byla zaručena košickým programem a prohlášením vlády ústy jejího předsedy Klementa Gottwalda, že postátňovací proces je ukončen. Je nutno si uvědomiti, že národní zdraví není politikum, není politickou prestižní otázkou, vždyť dnes je ministrem příslušník té a zítra oné strany. Celá Národní fronta musí převzít plnou odpovědnost za tuto důležitou otázku národního života a národního bytí. Základem lékařské služby je zejména praktický lékař, člověk nejen odborně, ale všeobecně vzdělaný, který ve svém pacientovi vidí nejen druh nemoci, ale i člověka se všemi bolestmi, přednostmi a vadami, jehož zdraví je nejvyšším statkem a podporou na něm přímo lpící rodiny. Vyzdvihuji tohoto praktického lékaře, jak nám jej živě a pravdivě líčí Glazarová ve své knize, "Roky v kruhu" a Skácelík ve "Venkovském lékaři". Náš venkov je a ještě dlouho bude odkázán jen na lékaře praktické. Myslím, že právě na praktika má býti kladen požadavek velmi širokého mladicinského vzdělání. Jeho vědění musí být stále rozšiřováno a prohlubováno vzdělávacími kursy. Jen tak mohou praktičtí lékaři zachrániti trvale svou dobrou pověst. Chceme zdravotní síť co nejvíce rozšířiti, a těmi lékařskými tykadly jsou a v budoucnu také zůstanou praktičtí lékaři. Tito budou spolu luštit četné zdravotnické otázky. V nich bude jádro naší budoucí zdravotně-sociální politiky.

Stojíme před velikou otázkou národního pojištění. Je to otázka příštích generací. Základem a hlavní složkou tohoto pojištění budou lékaři. V kruzích lékařských vzniká při tom určitý neklid, neboť se při tom rozhoduje i otázka soukromé praxe, která byla vždy přirozenou součástí lékařské praxe všech kategorií, ať již lékařů praktických nebo odborných. Je pravda, že se vzrůstajícím vlivem nemocenského pojištění a jeho postupným rozšiřováním na ostatní vrstvy národa soukromá praxe lékařská byla zatlačována do pozadí. Lékaři, kteří jaksi podvědomě podceňovali léčení na účet nemocenských pojišťoven, již dávno nečiní rozdíl mezi pacienty soukromými a pacienty nemocenských pojišťoven. Dnes všude zdůrazňují svoji spolupráci s nemocenskými pojišťovnami, jejich poměr k nositelům nemocenského pojištění je správný a tak oboustranná důvěra lékařskou péči nesmírně usnadňuje. Přes tento pokles soukromé praxe je nutno ji zachovat ve všech druzích i při chystaných reformách nemocenského pojištění. Její trvání dává pacientům možnost a svobodnou vůli ve vyhledávání na pensijní pojištění našich ochránců zdraví. V tom jsou naši lékaři skoro vyděděnci. Již v prvé republice se připravoval zákon o pensijním pojištění lékařů, který nebyl realisován. A následek toho je, že se v lékařské komoře a v lékařských institucích množí žádosti o podporu invalidních lékařů, vdov a sirotků po lékařích, kteří vlivem válečných dob a pracovního přepětí umírají v předčasném věku. Jsou tito lékaři, ale i jiní starci pro nás balastem?

Je někdo po celoživotní práci ve svém stáří člověkem zbytečným? Přiznejme si, že ani u nás není dobře postaráno o stáří. Většina starých lidí pobírá buď pensi nebo starobní rentu, ale kam tyto podpory stačí v době nemoci? Máme sice kliniku pro choroby stáří a právě ta nám ukazuje, že těmito chorobami třeba se zvláště zabývati. A kdo se zabývá skutečně těmito chudáky? Razí se heslo, že všechny nemocnice mají být zestátněny. V nemocnicích právě pro tyto chudáky není místa. Dosud staraly se o ně nemocnice řádové. Myslí-li někdo, že je to snadné ošetřování těchto neduživců, zasvěcených smrti, pak se velmi mýlí. Jejich ošetřování vyžaduje největší obětavost, největší sebezapření a skutečnou lásku k bližnímu. Nikdo z nás neví, zda nebude této křesťanské péče a obětavosti potřebovat. Proto je třeba podporovati charitativní činnost co nejvíce. Velkým přínosem pro zdravotní správu je charitativní služba, zejména pro vrstvy sociálně nejslabší. Charita vydržuje dnes 120 stanic pro ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách, z nichž vysílá na 400 ošetřovatelek k odbornému a vesměs bezplatnému ošetření nemocných. Vydržovací náklad činí více než 5 mil. Kčs a příspěvek ze státní pokladny v r. 1945 byl pouhých 400.000 Kčs. Odborné školení pro ošetřovatelské služby v rodinách poskytuje Charita ve své ošetřovatelské škole, vydržované vlastním nákladem.

Poměrně veliký díl ošetřovatelské služby ve veřejných státních nemocnicích zastávají řádové ošetřovatelky, školené ve dvouletých ošetřovatelských školách. Je všeobecně znám vysoce kvalitní výkon jejich služby, který však není mnohdy ani z polovice tak honorován jako výkon ošetřovatelek civilních: léčebné ústavy řádové jsou nepoměrně levnější než ústavy veřejné a spokojují se jen s malou podporou státní.

Nedávný projev presidenta republiky na sjezdu Národní fronty žen varoval nás před zdravotním a mravním stavem naší mládeže ve věku od 18 do 24 let. Upozornil nás na povážlivý vzrůst pohlavních chorob a nutnost boje proti pohlavním nemocem, vyvěrajícím z mimořádných poměrů poválečných. Státní správa zdravotní věnuje problému pohlavních chorob plnou pozornost. Hned v prvních měsících porevolučních vydány byly podrobné směrnice k účinnému čelení venerickým nemocem a hlavně zaopatřeno dostatečné množství penicilinu jakožto nejúčinnějšího léčebného prostředku. Ministr zdravotnictví jmenoval také stálý poradní sbor pro boj proti pohlavním nemocem a prostituci. Základem boje proti pohlavním chorobám zůstane zákon č. 241 z r. 1922. Státní správa zdravotní volá však po jeho novelisaci. Zvláštní důraz bude nutno klásti na prevenci pohlavních chorob a zvýšenou pozornost věnovati problému zvládnutí prostituce. Zcela ji vymýtiti se dosud nepodařilo žádnému zákonu a bude za každého zákonodárství existovati tak dlouho, pokud se radikálně nezmění sám člověk a zejména pokud se nezlepší morálka, pokavad se lidé nebudou řídit 6. a 9. přikázáním Desatera. Je nutno přetvořiti morálku lidstva. Nelze převychovat dnešní starší a starou generaci. Hlavní cíl boje proti prostituci je tedy na podkladě aboličního zákona intensivní práce u mladé generace. Zde musíme začíti s převýchovou, která začne ve školách, půjde do všech pracovišť mladých lidí, k učňům, studentům, do tělovýchovných útvarů i do armády. Musí zastihnouti všechny nastávající muže a ženy bez rozdílu. Ruku v ruce s výchovou k pracovní morálce musí jíti výchova k morálce sexuální, občanské, manželské a rodinné.

Zbývá zodpověděti otázku, co s prostitutkami, pokud se vyskytují. Naučíme-li se na řemeslnou prostituci hleděti jako na asociální živel, žijící na úkor ostatního řádně pracujícího občanstva, zakročíme stejně jako u mužů, kteří z prostituce žijí. K tomu bude nezbytnosti mravnostní ženská policie. Pracovní tábor bude jediným účelným konečným řešením pro řemeslnou, nenapravitelnou prostituci ať u muže či u ženy. Takové opatření by bylo jistě zcela demokratické, protože by řešilo problém prostituce bez rozdílu obou lidských pohlaví a bylo by jistě v souhlasu jak s abolicí, tak s dnešním pojetím a postavením občana ve státě, protože by prostituci vyřazovalo z lidské společnosti, jako to činí a jistě bude činiti u všech ostatních asociálních elementů.

V boji proti pohlavním nemocem se neobejdeme bez boje proti alkoholismu. Všichni jsme svědky značného rozšíření alkoholismu mezi obyvatelstvem naší republiky, zvláště mezi mládeží, a jeho zhoubného vlivu na lidský organismus, který je jím poznenáhlu velmi oslabován po stránce fysické i duševní. Je to alkoholismus, který mezi obyvatelstvem vedle svého vlivu na šíření pohlavních nemocí a prostituce je denní příčinou mnoha dopravních úrazů, úrazů v práci následkem zvýšené únavy a zmenšené pozornosti, je příčinou snížení pracovní morálky, zmenšuje výdělečnou schopnost a ničí nám národní statky, které se s námahou snažíme vybudovat.

Bylo by zbytečné jmenovat všechny důvody, jež nás vedou k tomu, abychom čelili alkoholismu se zvýšenou pozorností a všemi prostředky. A přece se zdá, že není problému alkoholismu věnována dostatečná pozornost z řad příslušných úřadů, hlavně z řad činitelů veřejných prováděním kontroly zákonných opatření. Víme již, že policejní a trestní opatření nestačí zabrániti chorobnému požívání alkoholických nápojů a že je třeba jako v jiných moderních státech i u nás prováděti výchovu propagací, ostřízlivěním, poradenstvím, po příp. léčením alkoholiků. Ministerstvo zdravotnictví vydává ve spolupráci s Československým abstinentním svazem a Svazem charity propagační materiál, plakáty, nálepky, brožurky a oživilo činnost stálého poradního sboru pro boj proti alkoholismu.

Bude nutno uzákoniti zvýšení hranice nedovoleného podávání alkoholu mladistvým podle zákona č. 86/22 Sb. z 16. na 18. rok a z 18. na 20. rok, rozšířit zákaz i na osoby podnapilé a opilé. Uzákoniti krevní zkoušku při nehodách a v práci, povinnou návštěvu alkoholiků v poradnách, prohloubení zákazu podávání lihovin mladistvým i na obchody lahvové, nežalovatelnost alkoholických dluhů i v obchodech, uzávěru výčepu hodinu před výplatou až do příštího dne do rána, policejní uzavírací hodinu na 23. až 24. hod. s přísnými tresty proti viníkům, při opilosti trestat i prodavače lihovin, dále uzákoniti zdanění výroby narkotik ve prospěch protialkoholické práce, a to progresivně podle stupňů lihovin ve volném prodeji, a naopak osvobodit nealkoholní nápoje od daní, nepovažovat opilost za polehčující okolnost při trestních řízeních, avšak bráti ji jako přitěžující.

Kromě toho bude třeba prováděti soustavnou lidovýchovu, a to speciálně pro pracující v závodech, na školách, pro učitelstvo, sociální osvětové pracovníky, a poučovati nejširší veřejnost o škodlivosti alkoholismu. Vítám první krok z podnětu předsednictva vlády uspořádáním veřejného projevu 18. t. m. v ministerstvu zdravotnictví, kde bude závazně vyhlášen program a požadavky soustavného boje proti alkoholismu. Zvítězíme-li v tomto boji, pak si budeme moci říci, že jsme opravdu národem Masarykovým.

Se jménem presidenta Osvoboditele připomínám jeho výrok učiněný při desetiletém trvání naší republiky: "Máme jako jiné země již ministerstvo zdravotnictví, ale", jak Masaryk praví, "náleží mu mnohem větší význam a intensivnější působnost".

Prosím, aby si to připomněli všichni členové tohoto Národního shromáždění, až budeme hlasovat pro rozpočet ministerstva zdravotnictví. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Uděluji slovo dalšímu řečníku, kterým je p. posl. Skaunic.

Posl. Skaunic: Paní a pánové!

Chtěl bych povědět jenom několik málo slov jednak zásadně a potom k sociálnímu pojištění.

Ve všeobecné debatě k rozpočtu jsem uvedl, že nás nemusí znepokojovat rozpočtový schodek, neboť větší jeho část je určena rentabilním investicím, prováděným v rámci dvouletého hospodářského plánu. Při tom jsem projevil také názor, že dnes, kdy máme znárodněn systém peněžnictví, bude umožněno úhradu řešiti normálními úvěrovými operacemi snadněji, nežli tomu bylo kdy jindy.