Posl. Olbracht (pokračuje): Vím, v Americe se to dělá také, jenže v Americe nemají vládu národní fronty, a když se tam propouštění 15 komunistů z ministerstva osvěty charakterisuje jako politická persekuce, ministři si nestěžují na trpkou křivdu jim a kromě toho tito imaginární ministři nikdy nepronášeli z ciziny projevy, které dávaly mnoho naděje na kulturní praxi docela jinou.

Naše školství pozvedl z nejzoufalejšího chaosu ministr Nejedlý. Jeho vědeckou, pedagogickou i politickou kvalifikaci mu snad nikdo upírat nebude. On je znovu vybudoval a dal mu směr. Ted, má být jeho dílo porušováno. Do školství zasahuje ne politika, nýbrž politikaření, a nejvážnější otázky národa se řeší mechanickými prostředky byrokracie a úzkého stranictví. A nejinak je to i v umění divadelním; to budovaly generace českých umělců slovenských spolu s naším herectvem. Budovaly je s obětmi, s námahou, s nadšením. A v lidově demokratické republice se o českých divadlech rozhoduje bez slovesných umělců, bez herectva, cestou byrokratickou. A to jsou postup a metody nekulturní a nedemokratické a poučí nás, že kulturu a demokracii budeme nuceni hájit proti institucím a osobám, s jejichž odporem jsme naprosto nepočítali. (Potlesk. - Výkřiky posl. Zeminové.) Neslyším vás, milostpaní. Nerozumím vám. (Hluk trvá.) Nerozumím vám, pane tajemníku.

Ale zahajuje se boj ještě na jiné kulturní frontě. Je to zřejmé z nedávných událostí v informačním výboru, z projevů zde v parlamentě a hlavně z kampaní národně socialistického tisku. Je to boj proti ministerstvu informací, proti jedné z našich největších a nejaktivnějších národních institucí. Připusťme, že jde pouze o boj kompetenční; dobře, ale nesmí se dít na účet kultury. Ale pánové útočí přímo na existenci ministerstva informací. Zapomínají totiž, že to je něco zcela jiného než bývalé ministerstvo propagandy, že se mírové poměry u nás vyvinuly jinak než ve státech ostatních, zejména zcela jinak, než tomu bylo za války.

Ministerstvo informací se vývojem věcí stalo střediskem valné části našeho kulturního života (Výkřiky.), jest jím řízen film, rozhlas s desítkami zahraničních spojů, řídí a vydává značnou část českého tisku, provádí účinnou propagaci naší kultury v zahraničí, sjednává s cizinou nejrůznější spojení. (Výkřiky.)

Pánové, kteří si přejete tohoto tak pracně zřízeného orgánu státní moci se zbýti, co chcete dělat s jeho institucemi? Víte, jak velké kulturní škody by to mělo v zápětí, kdybyste je chtěli rozmetat do všech koutů? (Posl. Zeminová: Ani ne takovou škodu, jako když p. ministr Nejedlý mluvil do zahraniční politiky. - Veselost. - Hluk.) Milostivá paní, to jsou dobré vtipy a chápu, že budí ohlas, ale s touto věcí to nemá co dělat. O zahraniční politice já nemluvím.

Dobře, svádějte si na politickém poli boj o ministerstvo informací, kritisujte si je, ale o jeho zrušení byste, pánové, mluvit neměli, a když, vidím v tom trochu nestatečnosti. Ministerstvo informací je nutnou organickou součástí vlády Národní fronty (Výkřiky.), ale hlavně Národní fronty. A nezbude, než že se budete muset jednou rozhodnout, zda jdete s ní anebo proti. (Hlučný potlesk. Výkřiky.)

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Olbracht (pokračuje): Za těchto okolností třeba ustavení Kulturní jednoty jen vítati, poněvadž je tu naděje, že do těchto poměrů může přinésti alespoň trochu pořádku. Třeba ji vítati nejen proto, že zažehnala kulturní rozkol v národě, ale tím, že se bude zabývati otázkami kulturními a nejprve kulturními, může přinésti do našeho veřejného života mnoho dobrého. Tato jednota vzniká cestou jen a jen demokratickou zdola a bez jakéhokoliv zásahu shora. A je jí v našem veřejném životě velmi potřebí, má-li se kulturní jednota z ní přenésti také do celé české politiky a do celého národa. S kulturou, pánové, nelze nakládati byrokraticky ani malicherně stranicky. Je to hodnota příliš velká, a aby se s ní nakládalo nedemokraticky, toho také nepřipustíme. (Potlesk.)

Chceme v dvouletce upravit nejen svůj život politický a hospodářský, nýbrž také svůj život kulturní, a to je problém stejně důležitý a odpovědný. Čeká nás tu v brzké době rozhodování o zákonech, které podstatně změní náš život. Jsou to zejména tiskový zákon, regulace knižního trhu, organisace filmu, divadelní zákon, koncertní ústředna a všechny zákony ostatní. A již to nám jasně dokazuje, že mezi politikou, národním hospodářstvím a kulturou není vlastně hranice žádná. A je-li ještě někde tento omyl, náležející minulosti, byť nepříliš vzdálené, vzdejme se ho! A hranici uměle neobnovujme! Třeba vítati, že si je vláda Národní fronty vědoma významu kultury, že ví, že je to vedle zdraví základ veškerého národního a státního života: zdatností hospodářskou počínaje přes všechny možnosti ostatní až po zdatnost vojenskou. Vítáme, že státní rozpočet dává prostředky - neříkám, že jich dává dosti; dává jich tolik, kolik právě může - abychom kulturu mohli zachovávat a rozvíjet k dokonalosti stále větší. A je nutno dbát, aby prostředků na kulturu bylo používáno kulturně a ve smyslu lidové demokracie. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Lesák. Uděluji mu slovo.

Posl. Lesák: Pane předsedo, paní a pánové!

Pokusím se v úvodu jenom v několika větách odpovědět na některé vývody pana kolegy za klub komunistický. (Výkřiky. - Hluk.) Vím, že bych měl mít povinnou úctu k šedinám pana kolegy, a pokusím se polemisovat způsobem doopravdy slušným. (Posl. Harus: Pane kolego, znáte jeho jméno?) Znám, prosím.

Měli jsme příležitost ke konci projevu slyšet, že ministerstvo informací je něco jiného než ministerstvo propagandy a že se stalo důležitou částí našeho kulturního života. Já bych si dovolil skromně upozornit, že náš dnešní rozhlas je všecko jiné, jenom ne věc kulturní. (Potlesk. - Výkřiky.) Ministerstvo informací má být orgánem Národní fronty a my se budeme muset rozhodovat, zda jdeme s ní a nebo proti ní. Mám dojem, paní a pánové, že se budeme muset spíše rozhodovat, potřebujeme-li pro pořádání státních pohřbů, hostin, pro propagaci festivalu mládeže a sokolského sletu hned celé ministerstvo. Mám dojem, že tento přepych si budeme moci v brzké době odpustit. (Výkřiky.)

Slyšeli jsme zde polemisovat o Kulturní obci a o Kulturním svazu a chtěl bych říci jenom tolik: Měli jste to, páni, dobře vypočítáno s tou Kulturní obcí. Náhodou vám to nevyšlo. Musíte počítat s tím, že vám ještě leccos nevyjde. (Hlas: Vám také ne!)

Pokud se týká Divadla mladých pionýrů a Dětského divadla, slyšeli jsme tady, že byla hojně navštěvována. Ovšem tu hojnou návštěvu musel nejdřív pan ministr Nejedlý poručit. Tam byla totiž povinná docházka, proto byla tato divadla navštěvována. (Výkřiky.) Víme dobře, jak vypadala návštěva jiných divadel, třeba Divadla 5. května, a jak se hospodařilo v těchto divadlech. Myslím, že kulturně neztratíme příliš, když tady zase zachráníme nějaké hospodářské hodnoty. (Výkřiky.)

Slyšeli jsme tady i od jiných řečníků přede mnou debatovat a lkát nad tím, že se nepodařilo sjednotit tělovýchovu tak, jak vy jste si představovali. No, ovšem že se nepodařilo. Taky se nepodaří udržet tu jednotu mládeže, jak jste si ji představovali původně. (Výkřiky.) Ne rozbíječi! Já jsem řekl, že se ji nepodaří udržet tak, jak si ji vy představujete, přátelé. Jednota mládeže, to není jenom organisace. To není jenom stavba, v které se neskrývá nic. To je potřeba taky vnitřku. Tady je potřeba těm mladým lidem dát něco víc nežli čepici, než uniformu. (Výkřiky.)

Chtěl bych, paní a pánové, připojit několik skromných poznámek k debatě o státním rozpočtu s hlediska mladých občanů našeho státu. (Výkřiky.) Všichni mladí lidé u nás jsou si dobře vědomi, že budování obnoveného státu, rekonstrukce rozvráceného hospodářství a tvoření nových řádů vyžaduje si nejen mimořádných požadavků po stránce mravních kvalit občanstva a jeho výkonnosti, ale i mimořádných nákladů hmotných. Stejně tak chápou všichni mladí lidé u nás, že v těchto rušných dobách stojí v popředí zájmu právě ony úžasné revoluční změny v našem životě hospodářském i politickém a že z nich je nutno uvažovat o brzkém nahrazení všech ztrát, jež jsme u nás utrpěli. Upřímně vás však žádám, abyste při všech těchto velkých starostech nezapomněli na všední život kolem sebe, abyste si dobře všimli všech problémů, jež se bezprostředně dotýkají naší mládeže.

Tím, že dáte mládeži organisaci neschopnou života, kterou nakonec musí stát ze státních peněz vydržovat, těžce na ni doplácet, nevyřešíte, přátelé, všechny bolesti, jež se na naší mladou generaci jako smutné dědictví okupace navršily. Kolik učňovských domovů mohlo být postaveno za ty statisíce, které byly od revoluce vyházeny do vzduchu věnováními pro mladé agitátory komunistické strany, sdružené ve Svazu české mládeže. (Hlas: To je lež!)

Zúčastněte se, paní a pánové, jednou lékařských prohlídek naší mládeže v dílnách, ve školách i v kancelářích, budete moci počítat žebra na těch vychrtlých, lety nesvobody zbídačených mladých tělech, dotažte se lékařů, jaký je jejich celkový zdravotní stav, přesvědčte se, jak hrozně řádí mezi těmito mladými lidmi tuberkulosa. Podívejte se do odřených aktovek našich učňů a hledejte kalorie v těch jejich kastrůlcích a hrnečcích. Rozhlédněte se, za jakých hygienických podmínek musí tito mladí lidé nezdraví nebo při nejmenším tělesně slabí do dlouhé hodiny denně pracovat. (Hlas: Vaší zásluhou!)

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Lesák (pokračuje): Žádám z těchto několika málo uvedených důvodů pana ministra zdravotnictví, aby úsporností v jednotlivých oborech své činnosti získal co největší položky pro nejširší zdravotní péči o naši mládež.

Ministerstvo sociální péče pak žádám, aby kromě mizerně a neodpovědně organisovaných brigád mládeže nalezlo laskavě ve svém úctyhodném rozpočtu dostatečné částky, aby českoslovenští učňové a studenti měli příležitost zjistit existenci tohoto ministerstva také z nějakých opatření naší mládeži prospěšných. (Potlesk.)

Paní a pánové, není přece tajemství, že jsme jedním z národů, u jehož obyvatelstva je větší úmrtnost než porodnost. Přes tyto skutečnosti jen velmi málo položek astronomického státního rozpočtu má přímý vztah k řešení tohoto problému. Ten musí v první radě řešit naše mládež. Zvýšení počtu obyvatelstva předpokládá zakládání rodin, a tu je nutná náprava některých zjevů morálních i hospodářských. Je pochopitelné, že celý problém nerozřešíme naráz, ale přikročme alespoň k řešení nejožehavějšímu.

Dejme v Praze na příklad uzavřít jenom semeniště mravního neřádu, hodinové hotely, a zřiďme z nich učňovské a studentské domovy a odstraníme tím hned jeden předpoklad demoralisace. Ve své chaotické bytové politice přestaňme vymýšlet další kategorie občanů s přednostními právy na byty a dejme toto právo těm, kterým patří především: lidem, kteří zakládají nové rodiny. Pomozme těmto mladým rodinám. Nemůžeme-li zvýšit okamžitě platy všech začátečníků - a já chápu, že to nejde dobře -, nechť alespoň ministerstvo sociální péče získá prostředky pro mladé manžele a opatří jim dlouhodobou bezúročnou půjčku, aby si mohli v dnešní drahotě pořídit alespoň bytové zařízení. Starejme se více o nebezpečí, které nám vyrůstá na celém světě v těžké konkurenční soutěži hospodářské. Pomozme mladým lidem, aby moderním "vandrem" získali v cizině zkušenosti a mohli pak svými výrobky a svou prací úspěšně soutěžit. Nechť pan ministr sociální péče v dohodě s Ústřední radou odborů sjedná našim mladým dělníkům a učňům a mladým zemědělcům, aby mohli poznat způsob práce ve vzorných podnicích v zahraničí. Za dnešní hospodářské situace umožněte mládeži přístup k bohatým kulturním zdrojům. Prostředky na všechny tyto akce lze získat velmi snadno šetrností a hospodárností podnikání v celé řadě oborů. Ukáži vám na jednom příkladě, jak připravují republiku o miliony svou neodborností a partajnickou zaujatostí lidé, které dosadil pan ministr informací jako exponenty své strany do našeho státního filmového podnikání.

To, co tito páně ministrovi odborníci natropili v tomto kulturně-hospodářském oboru, hraničí s trestuhodnou neodpovědností. Pan ministr informací dokazoval, že naše filmové podnikání je vysoce aktivní. Mám dojem, že informátoři pana ministra informací informují špatně, poněvadž nelze předpokládat, že by pan ministr sám chtěl tatarské hospodaření v našem filmu nějak přikrašlovat, když zplnomocněnec pro věci hospodářské a finanční v oboru filmu 15. listopadu t. r. podával informaci o definitivním rozpočtu, který prý vykazuje větší pasiva, než se původně očekávalo. A pan ministr informací hovoří o aktivním podnikání, že je filmové podnikání pasivní, o tom, zajisté nejlépe svědčí, že zplnomocněnec pan dr Dvořák s ostatními pány jednali s nejvyšším úřadem cenovým o zvýšení vstupného v kinech. Proč by bylo nutno jednat o zvýšení, kdyby podnikání bylo vysoce aktivní? Podotýkám, že se jednalo o zvýšení asi 3 Kčs na jedné vstupence, což tedy při 70 milionech návštěvníků do roka znamená 210 milionů Kčs.

My jsme provedli znárodnění našeho filmu zestátněním podle presidentova dekretu č. 50/45. Do vínku tomuto podnikání byly vloženy moderní filmové ateliery, organisačně připravené štáby zdatných a zkušených pracovníků uměleckých, technických i hospodářských, dobře zařízené podniky výrobní i obchodní s milionovými kapitály a velký počet dobře vybavených kinematografických provozoven. Byly tu tedy všecky předpoklady ke skutečně úspěšnému a vysoce aktivnímu podnikání.

Chtěl bych při této příležitosti jasně konstatovat, že zmíněný dekret, který usnesením Prozatímního Národního shromáždění se stal zákonem, byl vydán pouze proto, aby umožnil řádnou přípravu a včasné provedení trvalé úpravy oboru. Ale má takové nedostatky, že nebude možno ani za předpokladu dosavadních zkušeností řešit trvalou úpravu vládním nařízením, nýbrž novým řádným filmovým zákonem.

Až dosud byl filmový obor a všichni pracovníci v něm vystaveni libovůlí a neodborností zplnomocněnců, kteří dosud z loňského pověření mají svou skoro neomezenou moc a jejichž činnost je nekontrolovatelná. Letos byl jejich počet rozmnožen o ústředního ředitele, který rovněž nemá pro toto místo nutnou kvalifikaci a jehož činnost nezdravě centralisuje práci oboru v ohromný neproduktivní aparát s mnoha lidmi, zčásti novými, kteří jinde ztroskotali a zakotvili dík svým legitimacím tady v tajuplných úřadech zplnomocněnců.

Kuriositou u Československé filmové společnosti je tak zv. podniková rada, proti níž má vážné námitky i Ústřední rada odborů a které používá ústřední ředitel ke svým mocenským účelům. Chodí totiž přesvědčovat pana ministra, že zaměstnanci stojí bezvýhradně za ústředním ředitelstvím, působila na vydání populární vyhlášky ministra sociální péče o propouštění zaměstnanců ve filmovém oboru bez vědomí a souhlasu úřadu ochrany práce a pod.

Je zajímavé zjistit, jaký je personální stav v tomto oboru dnes. Celý obor je předimensován lidmi. Pan ústřední ředitel je sice ochoten propouštět zaměstnance politicky nepohodlné, pochopitelně, ale zároveň k 1. lednu 1947 má býti přijato více než 100 nových zaměstnanců. Jen ústřední ředitelství, které mělo dosud 63 zaměstnanců, bude jich míti k 1. lednu již 70. Už dnes je filmový obor pracovně tak přesycen, že nemůže takové nesmírné zatížení unést.

V roce 1938 bylo v celém filmovém oboru včetně Slovenska zaměstnáno 11.500 osob, jichž osobní režie činila 88 mil. Kčs. Za okupace bylo v Čechách a na Moravě zaměstnáno 12.000 osob s platem 172 mil. A letos? Počet zaměstnanců zestátněného filmu činí přes 18.000, t. j. o 50 procent více, a jejich osobní režie činí 285 mil. Kčs, t. j. o 65 procent více nežli v roce 1944.

V roce 1938 zaplatili návštěvníci v kinech na vstupném skoro 300 mil. Kč, v roce 1944 přes 800 mil. Kč, letos podle dosavadních výsledků při zvětšeném parku kin o více než polovinu dosáhne tržba sotva 800 mil. Kčs.

Při tom časopis Filmová práce přinesl 28. července zprávu, že soukromé podnikání vydělalo při obratu 760 mil. K v roce 1944 324 miliony K čistého zisku. Zdůrazňuji, prosím, čistého zisku! Pan ministr informací, mluvě o hospodaření ve filmu, pravil, že filmové podnikání je velmi aktivní, a uváděl obrat - podle Rudého práva - v kinech za první rok podnikání 900 milionů Kčs - byl to tedy obrat o 140 mil. Kčs vyšší než v roce 1944. A výsledek je schodek, a to veliký schodek. Jak tedy hospodaří zestátněný film?

Na výrobu českého filmu jsme v roce 1938 při počtu 41 filmů vynaložili 30 mil. Kčs, v r. 1944 nás 10 filmů včetně státních podpor stálo 65 milionů K a letos při 10 filmech bude stát výroba na 150 milionů Kčs. A to není ještě příliš radno mluvit o vnitřní hodnotě těchto filmů, které - až na nepatrné výjimky - jsou mizerné úrovně. I když nelze předpokládat, že by to bylo vlivem celkové linie a působením ministerstva informací, přece jen se domnívám, že film jako umění do tohoto resortu zcela určitě nepatří a že je v zájmu republiky a její pokladny, stejně jako v zájmu úrovně filmů, jej neprodleně přeřaditi.