Posl. Charvát: Pane předsedo, paní a pánové!

Důležitými složkami našeho kulturního života jsou rozhlas a film. Tyto složky se mohou řádně uplatniti jedině tehdy, jsou-li postaveny na pevném hospodářském základu. Při projednávání rozpočtu se chci právě těmito hospodářskými problémy našeho filmu a rozhlasu zabývat.

Dekretem č. 50 bylo stanoveno, že k provozu filmových podniků je oprávněn jedině stát. Podle toho by bylo lze soudit, že výsledky tohoto provozu jakožto provozu státního se objeví v příslušné kapitole rozpočtové. To by se dalo očekávati tím spíše, že oficielně bylo dáno do tisku, že jen státní filmová půjčovna odvedla státní pokladně svůj zisk 100 mil. Kčs. Měla by tedy alespoň tato částka býti zahrnuta do rozpočtu, což se však nestalo. Státní filmový provoz se totiž v rozpočtu nijak nezrcadlí. Důvody pro to mohou býti dvojí. Jednak že dekret č. 50 nebyl dosud proveden, nebo proto, že byl proveden jinak, než v něm bylo stanoveno. Již při projednávání minulého rozpočtu prohlásil pan ministr informací, že čistý přebytek filmového oboru za září až listopad 1945 po odpisech a zřízení daňové reservy činí 25 mil. Kčs. Tato částka nebyla však pojata ani do rozpočtu na r. 1946 a ani v rozpočtu na r. 1947 ji nelze nalézti. Při tom jsou však již na stát podávány žaloby z titulu provozních závazků, a stát, resp. finanční prokuratura v dohodě s ministerstvem informací vstupuje do těchto sporů jako strana žalovaná. To má ovšem svoje dalekosáhlé důsledky, neboť stát tím uznává, že ručí za závazky z provozu. Pak by však bylo nutno, aby tyto položky byly pojaty do rozpočtu, který je jinak neúplný.

Při této příležitosti je nutno se zabývati celkově hospodářskými poměry v tomto oboru, jak se ve skutečnosti vyvinuly. Víme, že vydání dekretu č. 50 předcházela velká kampaň, ve které se vypočítávalo, že stamilionové zisky v tomto oboru plynou do kapes soukromníků, a volalo se po okamžitém vydání dekretu, aby zisky, které v některých novinách byly vypočítávány kolem 400 milionů ročně, připadly státu. Dekret byl skutečně vydán a ministerstvo informací se již dnem 1. září 1945 ujalo absolutní vlády a organisace ve filmovém oboru. Pan ministr informací ustanovil celou řadu zplnomocněnců pro jednotlivé složky oboru, vydal ihned nařízení o přejímání podniků a skutečně také ve většině případů již tito zplnomocněnci provoz převzali. Nechme dnes stranou otázku, zda k tomuto jednání zde bylo zákonné zmocnění; tuto věc bude nutno ovšem také řešit, obzvláště nyní, když v meziministerském připomínkovém řízení bylo zjištěno, že dekret č. 50 je tak nedostatečný, že nelze na jeho základě vydat ani vládní nařízení, ani provésti organisaci oboru a že bude proto nutno vydati nový zákon. To ostatně bylo uloženo ministerstvu informací i v rámci dvouletého plánu se lhůtou do 31. října 1946, ale pokud je nám známo, dosud návrh takovéto normy parlamentu předložen nebyl.

Jak jsem již uvedl, v rozpočtu se neobjevila žádná položka výdajová, tím méně položka příjmová, ač před vydáním dekretu se státu slibovaly stamiliony a dokonce i během uplynulého roku se tvrdilo - a sám p. ministr to prohlásil - že tento obor vykáže značný zisk. Jak však ve skutečnosti hospodaření ve filmovém oboru vypadá? V tisku jsme četli mnoho varovných zpráv doložených vždy číslicemi, avšak na ty nebylo se strany ministerstva reagováno, takže ve veřejnosti vzniklo přesvědčení, že tu není něco v pořádku. Ministerstvo informací v příloze rozpočtu pod nezávazným titulem "předběžný přehled hospodářského plánu" uvádí jakási čísla do budoucna, bohužel však neodpovídají dosud nabytým zkušenostem. Ježto pan ministr informací již při loňském rozpočtu uváděl některá čísla, která se nyní nikde nevyskytují a která tedy neměla reálný podklad, snažil jsem se opatřiti si sám některá data.

Celý filmový obor je rozčleněn na 4 složky. Jsou to ateliery, laboratoře, vlastní produkce filmu, distribuce a kina. Každá tato složka má své vlastní a navzájem si konkurující, ale také vzájemně se kontrolující a vyrovnávající zájmy. Zásahem ministerstva informací byly však tyto složky sloučeny a mají býti vedeny a dirigovány centrálně shora. Důsledky se již projevily. V oboru vládne chaos, nelze zjistiti spolehlivě, kde ztráty vznikají, a celý obor je čím dále tím více zbyrokratisován. V roce 1938 zaměstnávaly všechny jmenované 4 složky celkem 11.520 zaměstnanců, nyní je jich tam 17.763. K tomu přistupují ještě nově zřízené obory, finanční a hospodářský s 292, filmový ústav s 87, kinofikace se 45 zaměstnanci, a konečně záhadná Československá filmová společnost s 55 zaměstnanci. K tomu nutno dodati, že se v roce 1938 vyrobilo v našich atelierech 41 filmů nákladem 30,500.000 Kčs, od revoluce do konce tohoto roku je to pouze 8 filmů - nikoliv, jak p. ministr uvedl, 18 - s nákladem více než 150 mil. Kčs.

Zvláštní pozornost zasluhuje mamutí organisace hospodářská a finanční. Toto oddělení je kapitolou samo pro sebe, neboť ačkoliv disponuje vlastně státními prostředky, nevykazuje výsledky svého hospodaření zřejmě žádnému státnímu kontrolnímu úřadu. Nedávno uzavřelo dokonce 30milionovou bankovní půjčku, nemluvě ani o neoprávněném používání fondu ve výši 70 mil. Kčs, který vznikl z 50haléřových příplatků, vybíraných při každé vstupence do biografu na podporu československého filmovnictví. Charakteristickou pro tuto hospodářskou a finanční organisaci je skutečnost, že jejím šéfem je zubní lékař, a nyní k němu byl přejmenován ještě úředník nemocenské pojišťovny. Šéfem kontrolní účetní služby je klempíř, a když jeden z účetních mu s pochvalným úmyslem sděloval, že jeden biograf vede podvojné účetnictví, rozhorleně prý prohlásil: Tak je dejte zavřít!

Po osvobození byla u německých filmových půjčoven zajištěna částka přes 57 mil. korun. Jakým způsobem bylo s touto částkou naloženo, nebylo přes několikeré připomínky v tisku dosud vysvětleno, ačkoliv jde o částky, které nesporně podléhají konfiskaci.

Také v dovozu filmu je situace neutěšená. Před rokem 1939 jsme dováželi průměrně 325 filmů ročně za 25 mil. Kčs. Od revoluce do října 1946 bylo dovezeno pouze 110 filmů, za které máme zaplatit 150 mil. Kčs. Tento nepříznivý vývoj byl zaviněn zřejmě neodborností při uzavírání smluv, ale také přímými zásahy ministerstva, které na příklad nařídilo zakoupiti od překupníka 25 amerických filmů podřadné kvality, které dříve byly kupovány jen výjimečně a velmi lacino, nyní však byl za ně zaplacen obnos přímo horentní. Tyto smlouvy byly uzavírány bez předchozího souhlasu Národní banky, takže banka právem odpírala povolení transferu. Těmito smlouvami vznikají státní závazky ve výši více než 150 mil. Kčs, aniž jejich vznik byl podložen právní normou a dokonce aniž na ně bylo v minulém nebo v tomto rozpočtu pamatováno. Při tom má stát ručit za všechny závazky dovozní, neboť převzal zásahem ministerstva informací veškerý provoz těchto podniků, jak to jasně říká již zmocnění pana ministra zplnomocněncům, kde se výslovně uvádí, že ode dne převzetí se děje provoz jednotlivých oborů na účet státu a plynou tudíž od tohoto dne všechny provozní příjmy k dobru a všechny provozní výdaje k tíži státu.

Jestliže tedy bylo hospodařeno na účet, jméno a nebezpečí státu, třeba zatím i bez zákonného podkladu, je nepochybně nutno, aby toto hospodářství a tyto výdaje a příjmy státu byly zachyceny přímo v příslušné kapitole rozpočtové. Poněvadž se tak v našem případě nestalo, jest kapitola tohoto ministerstva neúplnou a parlamentu se zabraňuje nejen v jeho právu, ale i v jeho povinnosti kontroly.

Ministerstvo informací počítá v příštím roce s výlohami ve výši 325 mil. Kčs. Celé ústavodárné Národní shromáždění si vyžádá nákladu pouze 91 mil. Kčs, ministerstvo pošt pouze 45 mil. Kčs, ministerstvo vnitřního obchodu 101 mil. Kčs, zahraničního obchodu 140 mil. Kčs, ministerstvo průmyslu, kontrolující celý znárodněný průmyslový sektor, má rozpočet 379 mil. Kčs. Nutno se tedy nad výší výdajů ministerstva informací zamysliti, a to tím spíše, že rozpočet - jak jsem již uvedl - není úplný.

Nutno dále podotknouti, že ministerstvo informací proti výslovnému ustanovení dekretu č. 50, jímž se vyhrazuje pravomoc upraviti organisaci a správu tohoto sboru vládě, provádí tuto organisaci o své vlastní újmě, jak i pan ministr v rozpočtovém výboru přiznal, a to dokonce nově i poté, když v meziministerském připomínkovém řízení bylo shodně téměř všemi ministerstvy konstatováno, že ministerstvo informací není oprávněno zříditi podnik, který by měl povahu samostatné právnické osoby a který by měl převzíti nejen veškeré provozní prostředky oboru, ale i veškerá podle dekretu č. 50 státu příslušející oprávnění, a že k tomuto účelu bude nutno usnést a vydat nový zákon. Ministerstvo přeneslo nyní moc oboru na tento fakticky jím zřízený, ale bez právního podkladu existující útvar, dokonce jmenovalo jeho ústředního ředitele a jeho náměstky. To učinilo ministerstvo poté, když jeho zástupci v připomínkovém řízení uznali, že bez vydání nového zákona nelze Československou filmovou společnost zříditi, a vzali návrh na vládní nařízení a na zřízení této společnosti a vydání jejího statutu zpět. Při tom se v plánu preliminuje na vydání tohoto illegálního útvaru 6,820.000 Kčs. Nelze připustiti, aby takovýmto způsobem byl parlament stavěn před hotová fakta a tím jaksi donucován po příp. k vydání zákona podle vůle některého ministerstva. Případ je o to vážnější, že obor, ze kterého dříve plynulo státu kromě daně obratové jen na daních přímých více než 40 milionů Kčs ročně, dnes nejen státu mimo obratovou daň, a to ještě placenou jednou složkou za celý obor, žádných daní neodvádí, nýbrž naopak z dosavadní správy, prováděné ministrem informací, vznikla státu zatížení ve výši dnes ještě přesně nezjistitelné, avšak jistě do desítek milionů jdoucí. Podle plánu nehodlá ministerstvo informací ani v příštím roce odvádět z celého oboru kromě obratové daně žádných jiných daní. Při tom zřejmě k částečné sanaci oboru zařazuje ministerstvo do filmového plánu příjem z propagace dvouletky ve výši 18 milionů Kčs.

Prosím váženou sněmovnu, aby si tento "Předběžný přehled hospodářského plánu" dobře prohlédla, neboť pro nedostatek času nelze se jednotlivými jeho položkami zabývati. Bylo by to také zbytečné, neboť ve státním rozpočtu, až na onu záhadnou položku 18 milionů, se z filmového hospodářství nic neobjevuje. Ale proto nemělo ani ministerstvo předkládati tento komplikovaný a nejasně označený dodatek k rozpočtu, neboť ani schválením rozpočtu nemůže být tento dodatek schválen, což považuji za nutné konstatovati.

Dosavadní způsob provozu celého oboru v centrálním státním vedení se neosvědčil a ani v budoucnosti se pro hospodářskou strukturu a povahu věci osvědčiti nemůže. Ministerstvo informací bylo na tyto hospodářské skutečnosti předem odborníky upozorněno a na všechny závady bylo za uplynulých 18 měsíců vícekrát poukazováno. Otázky prestižní a stranicko-politické musí ustoupiti stranou tam, kde jde o zájem státu. Jestliže dosavadní způsob organisace a správy filmového oboru se po žádné stránce neosvědčil, musí býti z toho vyvozeny důsledky a nalezeno takové řešení, které zabezpečí uspokojení jak hospodářských, tak i kulturně-politických zájmů státu. Prestiž ministerstva neutrpí, dozná-li chyby, které se staly, a bude-li zde vůle k poučení z těchto chyb a k nápravě.

Tato cesta je pro ministerstvo o to snazší, neboť svá opatření učinilo bez zkušeností a volilo u nás dosud nové a nevyzkoušené cesty a způsoby. Prestiž ministerstva by však velmi těžce utrpěla, kdyby hodlalo přes zjištěné chyby a právní nedostatky svého jednání v něm pokračovati, až by se dospělo k hospodářskému zhroucení celého oboru. Když již bylo zjištěno, že s dosavadním právním předpokladem se nevystačí, pak nelze než co nejrychleji vydati právní podklad nový, a to jedinou v našem státě přípustnou cestou, totiž přes ústavodárné Národní shromáždění. (Výborně!) V této práci chceme pana ministra informací plně podporovati.

Nutno si dále všimnouti poměrů v našem rozhlasu. Náš rozhlas, třebaže od revoluce uplynula doba více než půldruhého roku, není dosud organisačně upraven. Před nacistickou okupací byl u nás rozhlas ustaven jako společnost s ručením omezeným, ve které měl stát kapitálovou většinu a rozhodující vliv ve sboru jednatelů a v dozorčí radě. Za okupace se stal rozhlas v Čechách a na Moravě pouhou filiálkou berlínského Rundfunku. A co se stalo po revoluci?

Na Slovensku bylo alespoň učiněno opatření, aby provoz rozhlasu a jeho hospodaření se děly v legalisované formě národní správy. Jak se však mají věci v Čechách a na Moravě, kde vysílání rozhlasových pořadů obstarává instituce, která se zatím nazývá Československý rozhlas, společnost s r. o.? (Výkřiky.) Je to společnost obchodního práva? Čí je to společnost snad státní či národní, nebo nějaký jiný podnik podle příslušného zákonného ustanovení? Za státní ani národní podnik náš rozhlas dosud prohlášen nebyl, a společnosti obchodního práva, zvláště společnosti s ručením omezeným, býti nemůže, poněvadž tu není právního aktu, kterým by byl jako společnost po skončení okupace konstituován, a poněvadž má sice jednatele, určené zcela jednostranně ministerstvem informací, ale nemá vůbec žádné dozorčí rady, která by dohlížela na jeho hospodaření. (Potlesk.)

Nemá tedy náš rozhlas dosud žádné organisační základny, třebaže ministr informací letošního května, když se ve vládě jednalo o dělení rozhlasového poplatku mezi poštu a informace, vzal na sebe závazek, že dá vypracovat příslušnou organisační normu v nejbližší době.

My si ovšem představujeme, že bude navržena a přijata taková úprava našeho rozhlasu, která umožní, aby se na kontrole rozhlasového vysílání podílely přiměřeně všechny složky Národní fronty (Potlesk.) a aby tedy rozhlasové vysílání přestalo býti výlučnou doménou složky toliko jediné. (Potlesk.) Je tu nutná radikální náprava, neboť dosavadní stav je výsměchem základním zásadám skutečné demokracie. Ideologie jedné politické strany nesmí býti nadále ve svobodném státě rafinovaným způsobem vnucována celému národu, a to právě touto institucí, která má býti vedena zásadami čisté nadstranické objektivity. (Potlesk.) Jedině společná kontrola, prováděná přímou účastí na vrcholné správě rozhlasového vysílání, umožní, aby rozhlasu přestalo býti tak nápadně využíváno k propagaci určité ideologie, aniž by se zastáncům opačného světového názoru dala příležitost nikoliv k propagování tohoto jejich názoru, nýbrž alespoň k jeho skromné obraně.

Ovšem že nemáme zájem toliko na kontrole toho, co se rozhlasem vysílá, co se smí nebo nesmí vysílat, kdo v rozhlase smí nebo nesmí mluvit a v něm vůbec účinkovat, ale máme zájem na kontrole toho, jak se hospodaří s obrovskými částkami, které se rozhlasu dávají k disposici a s nimiž rozhlas hospodaří, aniž má jakékoliv podnikatelské risiko. Tyto částky, jak ukazuje rozpočet podniku Československá pošta v zemích českých, mají příštího roku činit 280 milionů Kčs. To je totiž podíl, který poštovní správa přikazuje rozhlasové společnosti z výtěžku vybraných rozhlasových poplatků a s kterým hospodaří rozhlas bez jakéhokoliv risika, které má každý podnikatel.

Jak se však hospodaří s těmito penězi, inkasovanými namnoze od těch nejpotřebnějších? A jak je postaráno o to, když rozhlasová instituce nemá vůbec žádné dozorčí rady, aby požadavek všeobecné radikální úspornosti se uplatnil také v tomto úseku veřejné služby? Jak je postaráno - když všichni se musíme uskrovňovat - aby náš rozhlas nevydával nad poměry a na pouhý luxus? Uspokojivých odpovědí na všechny tyto otázky může se nám dostati teprve tehdy, až rozhlas bude postaven na řádnou organisační a naprosto nadstranickou základnu. (Potlesk.)

Projevují se snahy, aby náš rozhlas, totiž to, co se zatím nazývá rozhlasovou společností, neměl na starosti toliko programovou stránku rozhlasu a péči o rozhlasové budovy, ale aby dostal pod svou přímou kontrolu, to jest do svého přímého provozu, i rozhlasové vysílače. O ty se dosud starala a stará naše pošta po osvědčeném vzoru mnoha jiných vyspělých států. Takové snahy byly by věcí velmi povážlivou, a to zejména s hlediska hospodářského. My máme u nás jako všude jinde dvojí druh radiových vysílačů. Jedny radiotelegrafní, které se zabývají dopravou telegramů, zvláště v mezinárodním styku, a druhé, které se zabývají vysíláním rozhlasových pořadů. Obojí vysílače staví, udržuje a vůbec provozuje poštovní správa, která si k tomu účelu s velkým nákladem vyškolila celý štáb odborníků a opatřila rozsáhlá a pomocná zařízení. Kdyby se měla uskutečnit myšlenka, že provozování rozhlasových vysílačů má napříště obstarávat rozhlasová společnost sama svými lidmi a svými zařízeními, znamenalo by to, že bychom v našem státě, který jistě není žádnou velmocí, museli udržovat dvojí štáb odborníků pro radiové vysílače a dvojí technickou organisaci této věci: jednu věnovanou poštovním stanicím radiotelegrafním a druhou vysílačům rozhlasové společnosti. Není také pochyby, že kdyby stavba a obsluha rozhlasových vysílačů přešla ze sféry ministerstva pošt do sféry ministerstva informací, ministerstvo informací by ihned vybudovalo, po případě podstatné rozšířilo zvláštní technickou administrativu, aniž by bylo možno přiměřeně zredukovat obdobnou administrativu ministerstva pošt. Že to vše by bylo naprosto nehospodárné a že by to bylo zařízení na naše poměry více než luxusní, je na bíle dni. A přicházet s takovou myšlenkou v době, kdy se volá po všemožných úsporách ve veřejné administrativě, je věc přímo absurdní.

Považoval jsem za svou povinnost učiniti tyto připomínky k projednávanému rozpočtu ministerstva informací, s nimž jinak naše strana souhlasí. Věřím, že se nám při dobré vůli na všech stranách podaří jak z našeho filmového oboru, tak i z rozhlasu vybudovat instituce, které budou pro stát znamenat hospodářský přínos a budou skutečnou chloubou československé demokracie. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je paní posl. Pažoutová. Uděluji jí slovo.