Předložený rozpočet ministerstva školství staví dobré základy k rozvoji kultury i školství u nás. Gottwaldova vláda zvyšuje vydání na ně o 1 ¹/₂ miliardy proti r. 1946 a dává na ně víc, než dával rozpočet ministerstva školství mírového roku 1937.

Bude-li ministerstvo školství hospodařiti podle rozpočtu, bude-li spolupracovati s učitelstvem všech stupňů školství ve všech věcech, které se týkají škol a učitelstva, vytvoří podmínky pro klid a pro zlepšení finanční situace školských zaměstnanců. To je cesta k úspěchu také v oblasti školské. Nebude jistě nikoho, kdo by nechtěl v tomto úsilí ministerstvo školství podporovati. S naší strany mohu tu slíbiti, že nám jde jen o spravedlnost, a ta nastane, opustí-li ministerstvo školství stranickou personální politiku, při čemž slibujeme, že je budeme ve všem podporovat. A tuto spravedlnost budeme bránit.

Nakonec prohlašuji: Předložený rozpočet ministerstva školství je dílem solidním, je v něm pamatováno na budování nejen oblasti hmotné, ale i kulturní. Hospodářský pořádek je podkladem i pro pořádek v kultuře, poněvadž jí dává podmínky k rozkvětu. Naše lidová demokracie zajišťuje i našemu školství, že se bude vyvíjeti k velikým cílům. Je dobře známo, že naše školství bylo kapitalismem potlačováno, ale je také známo, že pracující lid a lidová demokracie má nejvyšší zájem o vzdělání širokého lidu, protože sociální a kulturní povznesení lidu jdou ruku v ruce. Hodnotíme rozpočet s tohoto hlediska a mohu prohlásit, že strana komunistická bude v těchto kulturních věcech rozpočet schvalovat a bude pro něj bez výhrady hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena pí posl. Uhlířová.

Posl. Uhlířová (uvítána potleskem): Paní a pánové!

Dovolte mně, abych se v dnešní rozpravě o státním rozpočtu na r. 1947 mohla podrobněji dotknouti kapitoly 10, t. j. rozpočtu ministerstva školství a osvěty. Nežli však přikročím k řeči, kterou jsem si pro dnešní plénum připravila, ráda bych reagovala na některé vývody p. posl. Koubka, který mluvil přede mnou. Nemohu ovšem reagovat na všecky, protože to by byly potom dva samostatné referáty a to by mně pravděpodobně můj vlastní klub "stopl" čas. Ale i tak si pospíším, abych přece jenom mohla odpovědět na to, co nebylo správného v referátu předešlého řečníka. Pan kolega Koubek se dotkl toho, že prý máme falešnou starost o studentstvo, které dnes tvoří pracovní brigády. Když prý se zasazovaly do práce dělnické děti, že jsme tuto starost neměli. Pane kolego Koubku, vy jste učitel jako já, vy dobře víte, že mezi naším studentstvem je při nejmenším polovina z dělnických rodin. Tedy naše starost o studentstvo se stejně dotýká všech vrstev, z nichž toto studentstvo pochází. My jsme tady v parlamentě odhlasovali zákon o pracovní povinnosti mládeže. Prosím, my za tím, co jsme odhlasovali, stojíme, ale my také víme, že mládež není jediná pracovní reserva, které by bylo nutně potřebí, aby vždycky přišla první na řadu. A my také víme a všichni objektivně musíme uznat, že tato akce nebyla dosti promyšlena a připravena ani po stránce pedagogické (Hlučný potlesk.), ani po stránce technické, ani po stránce zdravotní, že tady závady jsou, a my před nimi s objektivního hlediska oči zavírat nesmíme. Kdybyste si, pane kolego Koubku, přál, posloužím vám řadou důkazů, které podepřou mé tvrzení.

Stejně tak důrazně se musím zastat vysokoškolského studentstva. Celý kulturní svět, paní a pánové, oslavuje 17. listopad (Hlučný potlesk.), který osvědčil nejlepší měrou spolehlivost a národní uvědomění vysokoškolského československého studentstva. (Hlučný potlesk.) Dneska říkat, pane kolego Koubku, že vysokoškolské studentstvo má fašistické sklony, to odmítám se vším důrazem. (Hlučný potlesk.) Tvrzení, že se tam jeví methody, které ukazují na zlatou mládež a na fašistické sklony, odmítám se vším důrazem. (Hlučný potlesk.) Naše studentstvo, paní a pánové. . ., (Hluk. Výkřiky.) Klid a zhluboka dýchat! . . . naše studentstvo vysokoškolské má jednu jedinou vadu, že se ve své zdrcující většině nehlásí ke straně p. kolegy Koubka a proto pravděpodobně není demokratické. (Hlučný potlesk.) Chápu, že vás rozčílily volby do spolku vysokoškolského studentstva. No, budiž, ale toto studentstvo je při nejmenším tak demokratické a má republiku tak rádo jako vy, který byste si chtěl na to dělat výhradní právo. (Potlesk.) Tedy prosím, podle toho mne celkem nepřekvapuje tón, kterého jste užil ke kritice mnohých zařízení dnešního ministerstva školství, protože já tento tón poslouchám takřka v každé schůzi kulturního výboru sněmovny, a tedy ten dnešek je jenom jakoby tečkou za tím, co jsme již tady slyšeli. Ministr školství a osvěty dr Stránský je člověk tak vysokých kvalit (Hlučný potlesk.) a pro tento úřad tak vysoce kvalifikován při nejmenším - jako byl jeho předchůdce. On také svůj úkol jako ministr školství splní, splní jej v duchu národním, splní jej v duchu tohoto státu, splní jej v duchu státně-politického prospěchu republiky Československé a nemáme obavu, že československé školství pod správou dr Stránského utrpí jakoukoliv újmu.

Pokud se týče tělesné výchovy žactva, vyvíjí se tak, jak to vypadá s tělesnou výchovou i mimo školu. O této otázce nechci hovořit do podrobností, dostala bych se daleko, ale říkám a podtrhuji znovu, že tyto nemístné útoky odmítáme. O personální politice ministra školství není třeba mluvit. Je to člověk tak vysoce snášenlivý, a odpověděl vám, pane kolego Koubku, v kulturním výboru sněmovny dostatečným způsobem. Mne jen udivuje, že jste znovu při rozpravě o státním rozpočtu přinesl toto na přetřes. Tedy to by tak asi bylo zhruba, nač mám reagovat, mám-li opravdu uvést na pravou míru tvrzení, jež neoprávněně a způsobem, kterého si ministerstvo školství nezaslouží, v této síni bylo přede mnou předneseno. (Potlesk.)

A teď mně dovolte, abych se vrátila ke svému vlastnímu referátu.

Celková vydání ministerstva školství jsou stanovena na rok 1947 částkou 6.522,274.000 Kčs. Roku letošního byl tento rozpočet 5 ¹/₂ miliardy, takže zvýšení se jeví zhruba o 1 miliardu. Vyčíslila jsem si některé položky, ale protože jsem vyčerpala už značnou část svého času, musím se omezit a podotknu jen tolik, že v rozpočtu ministerstva školství je vydání rozděleno jednak na dozor na školy a jednak na ostatní vydání. Z toho největší položka připadá na školství národní, a to téměř 50 %. Kromě toho věnujeme celou řadu milionů a stamilionů na různé jiné účely, které náleží do oboru ministerstva školství. Tak na př. Věnujeme na umění přes 100 mil. Kčs. Z toho připadá na Národní divadlo v Praze největší částka. Ráda bych se u této skutečnosti poněkud pozdržela.

Národní divadlo v Praze je státní scéna a tudíž je samozřejmé, že potřebný náklad na ně, pokud není kryt z vlastních prostředků divadla, musí uhradit státní pokladna. Nemohu. V této souvislosti nemyslet na ostatní divadla v republice a nemohu se nedotknout při této příležitosti zvlášť situace Národního divadla v Brně. To už mně, paní a pánové, laskavě odpusťte, poněvadž Brno je jaksi mému srdci přece nejbližší. Pro rok 1946 měl stát vyplatiti Brnu subvenci ve výši 15 milionů Kčs, 7 mil. Kčs dalo město Brno a země Moravskoslezská. Kromě toho poskytuje Brno zdarma divadlu dvě divadelní budovy a letošního roku muselo společně se zemským národním výborem zaplatiti zálohu na nevyplacenou státní subvenci. V roce 1945 jsme pro brněnské Národní divadlo dostali 5 milionů Kčs, letos až do prosince nic. Paní a pánové, sama jsem podnikla křížovou cestu po jednotlivých referentech na ministerstvu financí, abychom dostali slíbenou státní subvenci. A do dnešního dne herci v Brně čekají, aby jim mohly být vyplaceny gáže, a ředitelství divadla má obavy, že je nesežene, a někdy je česká veřejnost brněnská stavěna před skutečnost, že druhá největší scéna v republice by mohla být také zavřena. Je proto jen přirozené, že se Brno dovolává, aby mu bylo měřeno stejně jako Praze. Vím, že se připravuje nový divadelní zákon, že bude nutno přeorganisovat dosavadní stav divadel v Československé republice. Je nám dobře známo, že v prvních měsících po převratu minulého roku bylo mnoho překotného zařízeno právě v tomto oboru a že v této neuváženosti a nepromyšlenosti se mnohá divadla dostala do takové situace, z níž se dnes nemohou dostat a proto likvidují. To, prosím, musíme míti také na mysli, když budeme řešit tuto situaci. Jestliže žádáme u příležitosti zpracovávání nového divadelního zákona, aby brněnská scéna byla postátněna a aby naše brněnské Národní divadlo bylo postaveno na roveň divadlu pražskému, je to jistě požadavek jenom spravedlivý. Ale je také nutno, aby divadla všecka bez rozdílu si byla vědoma těžké finanční situace státu, aby všecka ředitelství našich scén v republice především úzkostlivě počítala a šetřila tak, jak bude muset šetřit státní pokladna; aby divadla počítala především na své vlastní síly a vlastní prostředky, aby opravdu stát ze svého musel doplácet co nejméně. (Potlesk.)

Rozpočtový výbor sněmovny nesnížil cifru státního rozpočtu, ale věříme, že tak učiní úsporná kontrolní parlamentní komise. Věříme, že spatří světlo světa ještě do konce tohoto kalendářního roku, a vkládáme do ní opravdu velikou naději. Mysleli jsme si, že se uskuteční už loňského roku, kteréžto skutečnosti jsme se marně dovolávali a marně se na ni těšili. Předložený zákon tedy jistě splní všechny tyto naděje. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Řekla jsem, že největší náklad ve školství si vyžádá školství národní. Když uvážíme tuto skutečnost, pak také logicky nám z toho vyplyne, že i armáda těch, kteří jsou zaměstnáni v tomto sektoru, je nejpočetnější a jejich odpovědnost největší, protože dávají základ výchovy i výuky všem občanům republiky.

Ale podívejme se, paní a pánové, jak se jim za to měří. Vzpomínám si velmi dobře, když se za prvé republiky hledaly úspory pro státní pokladnu, vždycky se nejdříve sáhlo na učitelstvo. Šlo se cestou nejmenšího odporu. A co děláme dnes? Všecky kategorie státního zaměstnanectva mají lepší existenční podmínky než učitelstvo. Byly upraveny mzdy a platy ve všech možných oborech, jen učitelé stále čekají - a nelze říci, že stále stejně trpělivě - až se dočkají splnění svých požadavků. Už v Prozatímním Národním shromáždění jsem s tohoto místa několikrát žádala, aby kompetentní činitelé věnovali plnou pozornost požadavkům o existenční zlepšení nejen aktivních učitelů, ale také pensistů. A výsledek? Učitelé mohou pravděpodobně žít z ideálů. Také ministr školství v rozpočtové debatě poukázal na neúnosné existenční postavení učitelstva a proto očekáváme, že náprava bude zjednána brzy. Konstatuji, že bylo při nejmenším nemístné, byla-li tato řeč v tomto shromáždění zlehčována. Prozatím jen víme, že se připravuje nový platový zákon, jímž se má hodnotit výkon zaměstnanců. Tedy už nikoliv jen automatický postup podle odsloužených let, kdy platila kvalifikace a také ohled sociální. Jeho vydání však je ještě ve velikých dálkách a proto je absolutně nutno, aby pomoc byla okamžitá. Nelze čekat, až tento zákon vyjde. To může trvat rok i déle.

Stavíme se také plně, jako politická strana, za uchování definitivy učitelstva všech kategorií i ostatních zaměstnanců státní a veřejné správy. (Potlesk.) Vždyť tato skutečnost, skýtající existenční jistotu, pomáhala ulehčovat nedostatečné hodnocení jejich práce.

Naší pozornosti si plně zaslouží obzvláště učitelstvo v pohraničí. Paní a pánové, domnívám se, že není zapotřebí, abych v tomto sboru hovořila o důležitosti poslání učitelstva na hranici státu. Šlo tam mnoho idealistů dobrovolně - a nebyli to zlatokopové - a šlo jich tam mnoho také proto, že tam byli služebně přeloženi. Stesky, jež od nich slyšíme, jsou veliké. Nedávno konalo schůzi učitelstvo okresu mosteckého, které vtělilo své požadavky v resoluci, již podepsalo 210 učitelů tohoto okresu a ve které se praví doslovně, že životní podmínky učitelstva v pohraničí klesly pod snesitelnou úroveň. Není sporu ani pochyby o tom, že učitelstvo s největším nadšením a pílí pracovalo a opět pracuje na výstavbě československého školství. Vždyť na to čekalo celých nekonečných 6 let. Svou práci neomezuje jen na školu, ale je činno ve všech úsecích kulturního a veřejného života. Při tom absolutně nemůže vystačit s platem. Zadlužuje se a pak je jen přirozeným důsledkem, že utíká od učitelského povolání do soukromých služeb, kde se mu dostává až třikrát lepších existenčních podmínek, nežli má v učitelském povolání. Důsledek toho se také projevil při přihláškách na pedagogickou fakultu v malém množství posluchačů, poněvadž středoškolští maturanti dávají přednost zaměstnání v soukromých službách, kde nacházejí lepší existenční podmínky. Všecek tisk se už mnohokrát zabýval učitelskou bídou, ale tak mně, prosím vás, řekněte, proč to nespravíme, proč to neprovedeme? Myslím, že tady bude opravdu potřebí, abychom tuto věc, pokud se týká existenčního postavení vychovatelů národa, rozřešili co nejdříve. (Potlesk.) Či není peněz na tyto spravedlivé požadavky? Domnívám se, že úsporná parlamentní kontrolní komise najde prostředky, že bude vědět, kde a kolik by se dalo ze státního rozpočtu ušetřit, a že jí to nedá ani tak příliš mnoho práce. Veřejně reklamujeme, aby učitelstvo všech kategorií příště vždy a ve všem bylo postaveno na roveň státním zaměstnancům, veškeré školství aby bylo zestátněno a učitelstvu v pohraničí aby se dostalo takové úpravy služného, aby mohl plnit zdárně své poslání na nejzazší výspě republiky. Při této příležitosti znovu poukazuji na kuriositu, která není nikde jinde než u učitelského stavu, kde se za jednu přespočetnou hodinu platí 2,60 Kčs. Najděte mi, prosím vás, v republice člověka, který bude dneska pracovat za 2 koruny 60 haléřů za hodinu. (Potlesk.) Že není? Myslíte, že neexistuje? Ó ano, je to český učitel, vychovatel národa, který se marně dožaduje, aby tento výsměch nynějším mzdovým poměrům byl odstraněn. Učitelstvo se domáhá, aby při daňových a platových úpravách nebyl činěn rozdíl mezi učitelkami vdanými a svobodnými, aby bylo vybudováno učňovské školství, tato popelka mezi československými školami, aby při obsazování ředitelských míst na školách bylo pamatováno na ženy, protože doposud se tak vždycky neděje. (Potlesk.)

Je také naprosto nutné, aby byla odstraněna veliká křivda, spáchaná na učitelkách mateřských škol, pro které byla vládním nařízením číslo 16 z roku 1944, tedy v době nesvobody, utvořena nová platová kategorie se značně sníženými platy, ačkoliv § 14 učitelského zákona ze 24. června 1926, č. 104 Sb., jim zajišťoval plat učitelek domácích nauk. Obracím se na vládu republiky, aby odstranila toto neoprávněné a nemorální zařízení, které už dávno mělo být zrušeno. (Potlesk.)

Zvláštní pozornost musíme věnovat malotřídním venkovským školám. Víte, že se tam učí v odděleních, čímž je práce učitele nesmírně ztížena. Bylo by proto jen spravedlivo, aby se těmto učitelům dostalo zvláštních výkonnostních přídavků.

Učitel pracuje ve škole i mimo ni. Za kulturou a vzděláním musí chodit do města, chce-li žít jako kulturní člověk. Je proto nesmírnou křivdou pro venkovské učitele činovné skupiny D. Zrušme je okamžitě a nečekejme na nový platový zákon. Venkovský učitel věčně zápasí s nedostatkem hmotných prostředků, a pak se divte, že jsou mnozí zatrpklí a že se ideály stěhují do nenávratna! (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Jsme na prahu dvouletky. Šedesátitisícová armáda československého učitelstva může udělat velikou propagandu tomuto plánu vlády Národní fronty a zadarmo, bez zvláštních příplatků (Potlesk.) a bez zvláštní položky ve státním rozpočtu, čímž ministerstvo informací ušetří několik desítek milionů, které má v rozpočtu na tento účel. (Výborně! - Potlesk.) Máme velké povinnosti k vychovatelům národa. Budujeme nový svobodný stát. Sbíráme z trosek všechny duchovní i mravní síly národa, které byly otřeseny touto druhou světovou válkou, chceme uskutečnit i kulturní dvouletku. Chceme odstranit z národa kořistnictví, nepoctivost, chceme zpevnit socialistický řád, zkonsolidovat naše znárodněné podnikání, vychovat lepšího českého člověka; bez účinné pomoci učitelstva to nepůjde.

Nejlépe to formuloval pan president letos v létě při návštěvě v Olomouci, když řekl, co je naší snahou. "Půjde nyní v podstatě v posledních důsledcích o zrození nového člověka, o vytvoření harmoničtější lidské osobnosti s rovnováhou citů a rozumu, osobnosti s čistým, pokorným srdcem a osvíceným rozumem. Bude to člověk skromnější, vědomě a dobrovolně se podřizující zákonům humanity a lidské sympatie. Bude to člověk s novým vyznáním víry v lidskou bytost, v novou demokracii, jež má být režimem nového lidství, s novým přesvědčením, že člověk nemůže a nesmí svého bližního utiskovat ani znásilňovat ani vykořisťovat. (Potlesk.) Bude to demokracie kriticky svobodná a hospodářsky socialisující, nová, lidsky vyrovnanější, humánnější, demokracie humanitní, jak říkával Masaryk. Prakticky to znamená, že prvním stupněm ke zjednání nápravy je jasné a úplné uvědomění si stavu, v němž jsme, a plné pochopení stavu, který provedením přerodu chceme uskutečniti. Druhým stupněm pak je vědomé působení ke zlepšení dnešního stavu výchovou školní a výchovou dospělých." Tady právě my všichni, kteří patříme k té velké učitelské armádě, ministerstvo školství s celým velkým tímto aparátem školským a kulturním máme veliký úkol před sebou a nebojíme se, paní a pánové, že bychom jej nesplnili. Učitelstvo v minulosti vždycky dokázalo, že dovede své povinnosti plnit, nejen ty, které mu nařizuje zákon a školní řád, ale že dovede plniti povinnosti nepsané, poněvadž cítilo a chápalo, že ono je tou solí národa, že je ho potřebí k tomu, aby opravdu bylo zapojeno do té lidovýchovné, kulturní práce, do veškerého veřejného dění v národě i ve státě. (Potlesk.)

Jsme si vědomi toho, že vytváříme nejen - u nás, ale v celém světě nový světový mír a že toto na nás klade zvýšené požadavky a především, co máme všichni na mysli, že jde o nového člověka. Novým člověkem, mravně vysoko stojícím, který chápe svoje postavení v tomto novém světovém řádu, teprve dosáhneme splnění dvouletého hospodářského plánu. Jinak, paní a pánové, nikoliv. (Potlesk.) To tedy pro nás znamená, že s dvouletkou hospodářskou musí pokračovat stejně dvouletka kulturní a dvouletka mravní (Potlesk.), a my se k této práci všichni dobrovolně hlásíme; my víme, že je pravdou to, co řekl president republiky, že cesta za novým člověkem bude dlouhá. Tuto cestu chceme zkrátit, chceme pomoci vytvořit tohoto nového člověka, aby to bylo co nejdříve. Za pomoci celého národa, českého i slovenského, a především spolehlivé armády učitelstva obou národů tento ideál uskutečníme a také brzy probojujeme. Je jenom potřebí, abychom k učitelstvu byli spravedliví a uznalí.

Myslím, že nemusím ani zvlášť zdůrazňovat, že českoslovenští národní socialisté pro rozpočet ministerstva školství budou rádi a ochotně hlasovat. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Charvát. Uděluji mu slovo.