Přistoupíme proto ke druhé části podrobné rozpravy, t. j. k části kulturní a sociální, zahrnující ze skupiny I, Vlastní státní správa; kap. 10, Ministerstvo školství a osvěty, Pevereníctvo školstva a osvěty, kap. 11. Ministerstvo informací, Povereníctvo informácii, kap. 21, Ministerstvo sociální péče, Povereníctvo sociálnej starostlivosti, kap. 22, Ministerstvo zdravotnictví, Povereníctvo zdravotnictva.

Ze skupiny II, Správa státních podniků: § 10, Státní statky zemědělských škol, § 11, Uhřiněvský školní závod zemědělský, § 12, Školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě, § 13, žabčický školní závod zemědělský, § 14, Zemědělský školní závod Vysoké školy veterinární v Brně-Nový Dvůr, § 15, Státní veterinární ústav v Ivanovicích na Hané, § 16, Státní lázně, § 17, Státní tiskárny a Úřední list, § 18, Československá tisková kancelář, § 22, Štátne kúpele, § 24, Ústav pre školský a osvetový film, § 24, Zpravodajská agentúra Slovenska, § 27, Štátne nakladateľstvo.

V této části rozpravy jsou přihlášeni tito řečníci: pp. posl. Koubek, Uhlířová, Charvát, Pažoutová, Hušek, Bacílek, Homola, Lesák, Fránek, Hatina, dr Linczényi, Olbracht, dr Kácl, Trojanová, Skaunic, Jaroš, Kleinerová, Jungwirthová, dr Bureš, Urbánek, dr Langer, Rychtera, Kulichová-Sutórisová, Vítek, Půček, dr Steiner a Synková.

Uděluji slovo prvému řečníku k této části, p. posl. Koubkovi.

Posl. Koubek: Paní a pánové!

Mám-li mluvit o rozpočtu ministerstva školství a osvěty, mohu hned v úvodu zjistit, že rozpočet je nejen úsporný, ale takový, že klade dobré základy k velkému rozvoji na úseku školském a kulturním vůbec, bude-li ministerstvo školství hospodárně vydávati, poněvadž na příjmy nemůže počítat. Stravuje totiž 84 % na osobní platy, které jsou dány zákonnými předpisy. Rozpočet je zároveň důkazem, že když myslíme na hospodářské budování státu především, nezapomínáme ani na kulturu a dáváme jí všechny předpoklady k zdárnému vývoji. Stojíme na prahu roku, v němž se připravujeme na úspěšné provádění dvouletého plánu nejen v oblasti hospodářské, ale i kulturní. Jako každý podnik, každá instituce, každá vesnice, koná i škola přípravy, aby její práce byla úspěšná a v souhlase s prováděnou dvouletkou. Nemylme se, že pro školu nezbylo jiných úkolů, a opusťme již staré myšlení, že škola je tu jen proto, aby učila. Ona je tu také proto, aby hledala nové výchovné prostředky. Školství se oprávněně vyčítalo, že se opožďuje za současnou dobou - a byla to pravda. Proto z našich škol, i z nejvyšších, vycházeli lidé, mající hodně vědomostí, ale tak nepraktičtí, že nechápali, co se ve světě kolem nich děje a co od nich nová doba žádá.

Dnešní školství se staví doprostřed všeho toho, co se u nás děje s opravdovou vůlí pomáhati naší společnosti k nastolení spravedlivých sociálních řádů. Výzkumný ústav pedagogický Jana Amose Komenského v Praze a jeho pobočka v Brně vypracovaly dvouletý plán, který bude pomáhati školám. Připraví jim pomůcky i návody, aby školy po stránce pedagogické, didaktické i hospodářské dané úkoly zvládly. Program připravily již dříve. Je jím v oblasti výchovné a vyučovací plán, jak naplniti školy ideály lidově demokratického zřízení našeho státu, aby z nich vycházeli uvědomělí občané, kteří jednou převezmou z našich rukou řízení státní. Škola jim bude dávat nejen potřebné vědomosti k tomu, ale i takové zásady, aby se skutečnostem, v nichž se naše republika zrodila, nejen nezpronevěřili, ale dále je rozvíjeli. Škola nemůže měřiti ani říci, kolik duševních statků vyrobila, ale může tak pracovati, aby dala národu mládež duševně sjednocenou a dobře vyzbrojenou pro nadšenou práci národní. To je ta produktivita školství, která sice není vyjádřena vysokými čísly na investice, ale která i výrobnímu procesu přináší klady, protože takto připravená mládež také do něho přinese lepší a kvalitnější práci. Čím vzdělanější je budoucí pracovník, tím lépe a úsporněji pracuje. To si musíme uvědomit, chceme-li spoluhodnotit také s tohoto, řekněme, hospodářského hlediska, když rozebíráme rozpočet našeho školství. To musí také škola státu vrátit, vždyť na ní věnuje víc než osm a půl procenta celého našeho státního rozpočtu. Bude-li škola pracovati na splnění úkolů, jak jsem je stručně vyjádřil, plánovitě i s nadšením, bude-li i tu soutěžiti v úkolech pro jejich splňování, bude i ona pracovati v souhlase a v duchu myšlenek dvouletého plánu. Také škola je významnou institucí ve státě. Je naším ušlechtilým cílem, aby se stala vzorem obětavé práce a příkladem cílevědomé snahy. Naše nová škola jistě s nadšeným výkonem pomůže odstraniti nejenom v mládeži, ale i jejím prostřednictvím v široké veřejnosti některé nedostatky, které jsou dědictvím neblahých dob: pocit malosti příslušníků našeho národa, sklon k ustupování před překážkami, nevíru v budoucnost, špatnou pracovní morálku a jiné vlastnosti, které jsou všeobecnými následky války a projevují se u nás mnohem méně než v západních státech. A je pro nás radosti, že můžeme konstatovat, že zde se okupantské a zvláště Moravcově propagandě nepodařilo zanésti do škol a do naší mládeže duševní rozvrat, lehkomyslnost a skepsi. Je to zároveň důkazem obětavé a statečné práce našich učitelů, kteří dětem vštěpovali národní hrdost a sebevědomí.

Škola, jak jsem již řekl, sepne krátce celou problematiku dvouletky ve své oblasti tak, že úspěšně zladí vnitřní svou práci v duchu zásad občanské výchovy pro výchovu lidovou a demokratickou. Nebude to ovšem jen nová thematika jednotlivých školních předmětů, řízená s tohoto hlediska, ale i použití nových vyučovacích a výchovných metod, které se osvědčují ve výstavbě našeho státu. Půjde tu o nový poměr mládeže k fysické práci i o změnu celého prostředí školy po vnitřní a vnější stránce.

Mnoho se u nás kritisuje a mluví o tom, náleží-li k těmto novým výchovným prostředkům také organisování pracovních brigád. Z dosavadních zkušeností můžeme však potvrditi již dnes, že se dobře osvědčují a mají docela i dobrý vliv na vlastní práci školní. Mají s nimi na příklad dobré zkušenosti na dívčím reálném gymnasiu v Hradci Králové, kde mládež, studující dívky na tomto ústavě, dobrovolně a po školní práci pracují v místních závodech a vydělané peníze věnují většinou na školní potřeby. Tato mládež na příklad, když se dověděla, že je potřebí rychle složiti s železničního vagonu klády pro blízkou stavbu a že vedoucí stavby si nemůže rychle zaopatřit dělníky, nabídla se sama a dívky pracovaly s takovou obětavostí, že jim vedoucí stavby s dojetím poděkoval slovy, že tak obětavé dělníky již dávno neviděl. Tato mládež na výzvu ředitelky, že je potřebí pomoci zpustošenému východnímu Slovensku, odříkala si různá přilepšení, méně si sladila kávu a přinesla tolik cukru a různých věcí, že jejich sbírka měla pěkné výsledky. Obětavá pomoc a ochotná pracovní výpomoc v závodech pro naši výrobu důležitých, to je ten nový duch, kterými jsou naše nové školy vedeny. A toto zapojení školy do života nijak neohrožuje výsledky vlastní práce školy, to jest studium, ale i tyto výsledky jsou lepší. A tak bych mohl ukazovat i příklady pracovní obětavosti na mnohých středních školách stejně jako na dívčích odborných i na školách měšťanských, na nichž se mládež nadšeně a sama hlásila k polním pracím i v blízkých závodech, aby pomohla našim zemědělcům sklidit úrodu a závodům splnit úkoly pro hospodářskou obnovu našeho státu důležité.

Zkušenosti na těchto školách ukázaly, že mládež, která prošla pracovní brigádou, je ukázněnější a s opravdovou vážností chápe i význam školní práce. I ti chlapci a děvčata, kteří s počátku s nedůvěrou nastupovali práci v brigádě a kteří se dali strhnout pracovním nadšením druhých, vrátili se z ní uspokojeni s vědomím, že vykonali kus dobré práce, a byli ochotni znovu pomáhati. Poznali nejen namáhavost práce dělníků, ale i její důležitost a sblížili se s nimi. A toto vytváření jednoty budoucích duševních pracovníků s pracovníky fysického díla vštěpuje mládeži nový názor na důležitost každé práce. Toto poznání pomůže z našeho společenství odstranit všechny hráze a umělé závory mezi jednotlivými pracovníky na různých pracovních úsecích našeho národa. A to je to, čeho se mnozí přátelé starých řádů a stoupenci podřaděnosti a nadřaděnosti různých pracovních odvětví tolik obávají. Naší mládeží proniká vědomí, že není práce vyvolené, na níž se mohou podíleti jen někteří, kteří prošli určitým školením, nýbrž že je jednotná práce pro národ důležitá, ať někdo pracuje na úseku správním nebo ve škole, v továrně nebo v závodě, na poli nebo na silnici, v dole nebo na dráze. To je ta výchova k opravdovému společenství, v němž bude práce samozřejmostí a radostí. Pracovní brigády pomáhají tento nový názor vytvářeti, dávají škole krásný úkol národní i státní. Zdá se mi, že náš nejvyšší školský úřad, naše ministerstvo školství a osvěty tyto dobré výsledky pracovních brigád přehlíží a jejich význam dosud neoceňuje. Ozývá-li se pak nadto z určitých kruhů strach z mravního ohrožení mládeže v pracovním použití, je to špatné vysvědčení právě pro tyto kruhy. Daly svým dětem jistě vratké mravní základy, když se obávají, že jakmile své dospívající děti pustí ze svého dozoru, podlehnou mravní zkáze. Jejich obavy jsou sobecké, protože dokud se do práce zařazovaly dělnické děti, jejich cit pro mravní ohrožení mládeže nebyl pobouřen. Práce ještě nikoho nezkazila a nezkazí ani jejich děti. A každý, kdo na jedné straně v tisku pláče nad úpadkem morálky mládeže a na druhé straně pomlouvá pracovní brigády, nemyslí to s mládeží poctivě. Také my jsme pro to, aby se žáci učili co nejpilněji, a také pro nás jsou pracovní brigády jen dočasným opatřením, avšak s tím, že mládež pomáhá společenskému celku, vytváří a upevňuje se její charakter. V pracovním styku s dělnictvem se naše mládež naučí poznávati nejen fysickou práci a její důležitost, ale osvojí si i dobré zkušenosti pro vlastní prakticky život.

Našemu školství, které tvoří jeden z předpokladů pro splnění dvouletého plánu i na hospodářských úsecích, musí býti dány také pro to organisační podmínky.

Očekáváme, že ministerstvo školství a osvěty předloží co nejdříve vládě i parlamentu k projednání a schválení zákona zákon školský. Dosud je totiž naše školství organisováno v podstatě podle zákona z roku 1869, který spočívá na kapitalistických zásadách a který vědomě v duchu těchto zásad rozděluje naší mládež již ve věku školou povinném na tu, která má býti vyvolena pro vedoucí místa, a na tu, která je určena pro těžkou fysickou práci. Nový základní zákon školský, který byl v ministerstvu školství a osvěty vypracován již v době, kdy toto ministerstvo řídil universitní profesor ministr dr Zdeněk Nejedlý, zavádí do organisace školské pořádek. Sjednocuje školství v zemích českých i na Slovensku, postátňuje je, spojuje mládež ve věku školou povinném do jednotné školy, zajišťuje výběr nadaných dětí pro další vzdělávání nejen mládeže městské, ale i venkovské, nejen podle majetku rodičů, ale podle jejich schopnosti, budí úctu ke každé práci, k duševní právě tak jako k fysické, prodlužuje docházku školní do patnácti let, sjednocuje mateřské školství a velký zřetel věnuje rozvoji učňovského školství i odborných škol. Stará se o regulaci žactva na studium podle potřeb státu a dbá, aby na vysoké školy odcházela mládež nejschopnější.

Jistě je správné - a nikdo o tom nepochybuje - že se pro studium nemá rozhodovati mládež v jedenácti letech, ale až ve věku pozdějším, kdy již lze bezpečněji zjistiti, má-li k němu opravdové nadání. Jde tu tedy o spojení nižší střední školy s měšťanskou, jde o sociální spravedlnost, neboť do nižší střední školy se hlásila mládež dělnická jen v nepatrném procentu, právě tak jako málo dětí z t. zv. vyšších tříd společenských chodilo do školy měšťanské. Nelze tvrditi, že jen tyto vrstvy mají děti nadané a že nadaných dětí je tak málo z rodin právě dělnických. Pořádkem ve školství přestane také vyhrožování některých nemoudrých rodičů, že když se jejich děti nebudou učit, půjdou na měšťanku a na ševcovinu. Tak se naší mládeži nespravedlivě vštěpovala neúcta k práci tělesné a naše mládež, místo aby se naučila vážit si tělesné práce, byla systémem školským vedena k odporu a považování tělesné práce za něco méněcenného. Náš průmysl a produktivní obory vůbec mají jistě zájem na tom, aby byl příliv mládeže i do těchto oborů regulován podporou technického vzdělání, které základní zákon školský umožňuje.

Jednotnou soustavou školskou nebude žádný žák poškozen a bude pravidelně postupovat. Dostane se i k nejvyšším stupňům vzdělání, bude-li mít k tomu schopnosti. Kdo straší rodiče, že jednotná škola mládež poškodí, mluví z průhledných důvodů nepravdu. Naopak, právě základní zákon školský zajišťuje pravidelný a normální postup všech žáků.

Je tedy brzké uzákonění jednotného školství zájmem státním, v zájmu pořádku ve školství i v zájmu jeho zdárného vývoje vůbec. Není proto divu, že i tento zákon, budovaný v duchu lidové demokracie, naráží na překážky v některých kruzích, které se strachují o výsady pro své děti. Je proto v zájmu výchovy mládeže, aby široká veřejnost, zvláště pracující třída, osudy zákona sledovala a po případě k jeho uskutečnění pomohla. Nesmíme se na školství dívati jako na podnik úřadů školských a učitelstva, ale jako na citlivý kulturní organismus celého národa.

Našimi školami prochází celý národ, v jedné generaci téměř 2 miliony žáků. Jen na vysokých školách je na 50.000 studentů. Nemůžeme tedy býti lhostejni k tomu, co se ve školách děje, a zejména se nemůžeme klidně dívati na poslední události při volbách fakultních spolků na školách vysokých. Některé skupiny studentů nejsou totiž tmelem naší Národní fronty, ale zneužívajíce jména demokracie uchylují se k methodám známých národně sjednocených studentů a právě tak jako oni urážejí studenty ostatních slovanských národů i pracující lid provokativními návrhy k vystoupení z Revolučního odborového hnutí i ze Svazu české mládeže.

Nejde o to, že se studenti národně socialističtí a lidovečtí zařazují do t. zv. demokratické fronty proti našim studentům i studentům sociálně demokratickým, ale jde o to, aby jich nebylo zneužíváno fašisujícími skupinami k nekalým cílům. My si vážíme všech opravdových studentů, kteří jsou přívrženci lidově demokratických řádů, kteří milují pracující lid, kteří považují každého pracujícího člověka za rovnocenného člena naší národní společnosti. Odmítáme však ty studenty, kteří jsou nepřáteli lidu a jeho lidově demokratického řádu, kteří by chtěli obrátiti krok dějin zpět, kteří se cítí nadřazenými nadlidmi, aby si vydobyli nějaké zvláštní společenské výsady. Jen proto zanášejí neklid do řad studentstva a jsou ještě tak licoměrní, že se nazývají demokratičtí a pokrokoví. Tyto skupiny - to je ten zbytek "zlaté mládeže", které jde, jak jsem řekl, o třídní výsady - svými oposičními návrhy vlekou mládež, která však je brzy pochopí, protože je většinou opravdově demokratická a pokroková.

Tyto skupiny dále zapomínají, že právě pracující lid jim svou prací umožňuje, aby mohli studovat, a očekává od nich, že se jednou stanou oddanými pracovníky na díle národní výstavby. Toho by si měla naše vysokoškolská mládež býti vědoma a neměla by zapomínati, že pracující lid má tolik síly, že nestrpí žádné fašistické reakční a protinárodní provokace, kdyby se měly stupňovati. Očekáváme, že pan ministr školství jako ministr odpovědný za zdárný vývoj našeho školství pronese včas varovná slova.

Školství musí vykonati vše pro duchovní sjednocení národa a učitelstvo musí být nadšeným šiřitelem všech jednotících myšlenek, neboť jen tak nám bude vycházeti ze škol mládež vlastenecká, hrdinná, opravdu demokratická, připravená vždy a proti všem chrániti všechny vymoženosti revoluce i nedotknutelnost hranic našeho státu.

Ministerstvo školství věnuje málo snahy sjednocení tělesné výchovy. Nedovedu si představiti, že by výchovné působení školy mělo být ohrožováno tím, že by se mládež již ve škole rozdělovala do několika tělovýchovných spolků a po opuštění školy měla státi v oboru tělesné výchovy od sebe oddělena hranicemi spolkových stanov. Neznám důvod, proč by politické strany měly mít své zvláštní organisace pro tělesnou výchovu a proč by se měli mladí lidé právě v nich oddělovat. Sjednocení tělesné výchovy je eminentním zájmem státním, zejména s hlediska výchovy k brannosti, jak náš ministr národní obrany gen. Svoboda a jiní význační činitelé již několikrát zdůraznili. Ministerstvo školství má zvláštní odbor pro tělesnou výchovu. Zná výsledek široké ankety, která vyzněla pro sjednocení, a jeho mlčení opravdu nelze pochopiti.

Našemu školství musí být dány i jiné hospodářské podklady. Ministerstvo školství musí v brzké době připravit zákon o vydávání učebnic, které musí vydávat jen stát, neboť učebnice se nesmějí státi předmětem výdělku který nakonec zaplatí rodiče našich žáků a stát sám v subvencích na učebné pomůcky.

Z debat v rozpočtovém výboru o rozpočtu ministerstva školství je opravdu pozoruhodný projev pana ministra školství o učitelské bídě. Je pravda, že učitelské platy jsou minimální ve všech kategoriích učitelských, zvláště však na venkově a v pohraničí, a je pravda, že odměny učitelské za přespočetné hodiny jsou jen nedostatečné. Čekáme teď, co ministerstvo školství pro zlepšení těchto poměrů učiní. Je však třeba po pravdě říci, že tuto bídu učitelskou nezavinila naše vláda Národní fronty, ale vláda předmnichovské republiky. Všechny učitelské zákony byly tu proti vůli organisovaného učitelstva s naší strany odhlasovány a hlasovala pro ně i strana pana ministra školství. Kdyby si ti, kdož panu ministrovi projev připravovali, přečetli staré ročníky učitelských časopisů a zvláště "Učitelských novin", byli by se přesvědčili o resolucích a výpočtech, jimiž učitelské organisace zlepšení platů odůvodňovaly. Není správné srovnávati učitelské platy s kategoriemi soukromých zaměstnanců, poněvadž zaměstnavatel je jiný, a pan ministr školství je srovnává s nejpříznivějšími vyhláškami platovými pro soukromé zaměstnance, které nejsou obecné. My těmto zaměstnancům, i když mají vyšší platy, jejich platy přejeme a nechceme vzájemným vyčítáním stavět učitele a ostatní zaměstnance proti sobě, poněvadž jsme věrnými příslušníky jednotného odborového hnutí, v němž je spojen všechen pracující lid a které všechen pracující lid, tedy i učitelstvo, dovede k lepším časům. Chceme-li však dojíti k zlepšení finanční situace učitelstva, chceme-li dojíti ve školách ke klidu, musíme učitelstvu říkat pravdu. Odsun nejméně 100.000 zaměstnanců a hospodářské výsledky z dvouletky vytvoří předpoklady k zlepšování situace všeho lidu a tím i učitelů. Naše strana prokázala, že je přítelem škol a učitelstva, a bude pana ministra podporovati ve všem, co ve prospěch učitelského stavu činí.

Ministerstvo školství však může vyvinouti více úsilí, aby se odměny za přespočetné hodiny zvýšily, protože tu jde o návrh vládního nařízení o úpravě učitelské učební povinnosti, která je nespravedlivě vyměřena zvlášť učitelstvu obecných škol, a tím se může přičinit o stanovení odměny za hodiny přesčasové. Úprava tato je možná v mezích rozpočtu ministerstva školství, nastoupí-li tu cestu úspornosti, kterou jsem v rozpočtové debatě naznačil.

Ministerstvo Nejedlého učinilo vše, aby v těžké situaci učitelstvu ulehčilo. Odstranilo potupnou kategorii výpomocných učitelů, započítalo léta dlouholetým učitelským čekatelům, pomáhalo uskutečniti zákon o započítání vojenské služby, reaktivování pensionovaného učitelstva, přičinilo se o zákon o vysokoškolském vzdělání i o ústavě pedagogickém, připravilo zákon o zrovnoprávnění učitelek domácích nauk, který tu budeme co nejdříve projednávati. Svaz zaměstnanců školství a osvěty s Ústřední radou odborů připravily zákon o vyrovnání platů se všemi veřejnými zaměstnanci stejné vzdělanými, který tu rovněž budeme brzy projednávat. To jsou výsledky práce za rok, kdy universitní prof. dr Nejedlý ministerstvo školství řídil. Je to bilance jistě pozoruhodná, neboť uskutečnila vše, zač učitelské generace za koaliční vlády první republiky po dvacet let marně bojovaly.