Další závažnou otázkou národní bezpečnosti je právní postavení jejich orgánů. Příliš dlouho trvalo než ministerstvo vnitra připravilo konečný návrh zákona o SNB a předložilo vládě. Zdá se, že ani jednání ve vládě nevede k rychlému předložení této osnovy parlamentu. A přece kolik nedostatků bezpečnostní služby tkví právě v tom, že není dosud postavena na jednotný zákonný podklad! Změť dosavadních zákonných a organisačních předpisů dává těm, kteří se nechtějí řídit objektivitou a spravedlností při výkony služby, dalekosáhlé možnosti k nesprávnostem. Také materiální postavení jednotlivých složek SNB je upraveno nejednotně, budí škodlivou rivalitu a nepřispívá k její nutné spolupráci. Apelujeme proto znovu na vládu, aby s urychlením dokončila redakci osnovy zákona o národní bezpečnosti. Poslanci čs. sociální demokracie se v bezpečnostním výboru tohoto slavného Národního shromáždění zasadí, aby jeho vydání nebylo zdržováno. Postavení naší vnitřní bezpečnosti na řádný zákonný základ posílí dále vnitřní konsolidaci našeho státu a svědomité a objektivní provádění zákona přinese upevnění důvěry našich národů v bezpečnostní službu. Důvěra, toť nejhodnotnější statek, který může demokratický občan projeviti jako vděčnost těm, kteří jsou povoláni, aby tvořili mocnou záštitu míru a pokoje naší drahé vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je p. posl. dr Veverka. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Veverka: Paní a pánové!

Měl jsem již při rozpravě o rozpočtu na rok 1946 příležitost připojit některé připomínky k osídlovací politice naší republiky, a chci-li dnes opět těmito připomínkami přispěti do rozpravy, mohu hned v úvodu konstatovat, že jsme v oboru osidlovací politiky a péče vykonali velký kus práce a že jsme učinili velký krok kupředu. Byl splněn zejména historický příkaz nynější doby, byl proveden odsun Němců z našich zemí a tím jsme se stali jednotným národním státem Čechů a Slováků.

Loni jsme si často stěžovali, že při provádění osidlovacích úkolů se příliš experimentuje a že dochází velmi často k zbytečným výstřelkům. Je možno přiznat, že se od té doby mnoho změnilo a zlepšilo a že organisace osidlovací činnosti v některých úsecích byla podstatně prohloubena. Ale v celku chybí stále jednotnost systému a plán. Velký úkol osidlovací potřebuje skutečně řádný plán. My provádíme u nás osidlování na podkladě dvou dekretů, č. 12 a 108 z loňského roku. Oba dekrety mají v mnohém směru různé pojetí a také praxe v provádění podle nich se v mnohém směru diametrálně liší a rozchází. Má to za následek, že dochází často ke kompetenčním sporům a že zejména v praktické činnosti nižších prováděcích orgánů - místních a okresních výborů - dochází k zbytečným a nežádoucím kolisím, zmatkům a mnohdy i k chaosu.

Výdaje na zemědělské i nezemědělské osidlování představují v našem státním rozpočtu na r. 1947 částku příliš velikou - je to téměř 1 ¹/₂ miliardy Kčs -, nežli abychom mohli přehlížet zbytečné škody, k nímž při nejednotnosti systému osidlovacího a při nejednotném pojetí osidlovacích úkolů dochází. Je nutno využít každé možnosti, je nutno využít i poslední koruny z miliardových částek, jež jsme do státního rozpočtu na osidlovací péči dali. Snad se jednou, přátelé, dostaneme k tomu, že budeme míti vyčísleny škody, jež vznikly ustavičným odkládáním a nerozhodností při přidělování konfiskovaného nepřátelského majetku do vlastnictví podle dekretu č. 108, který pomalu bude slavit 14 měsíců svého trvání. Tento dekret č. 108 z loňského roku předpokládá vypracování a vyhlášení zvláštních rámcových přídělových plánů. Je ovšem nutno lišit tyto rámcové plány od jakéhosi rámcového přidělování, jež bylo u nás propagováno v květnu před volbami do ústavodárného Národního shromáždění - snad po příliš velkých úspěších s podobným opatřením při přidělování zemědělských usedlostí.

Přátelé, osidlovací úřad nám odhadl, že znovu osidlované a osvobozené pohraničí bude míti při splnění osidlovacího programu místo dřívějších asi 4 mil. obyvatel 2 ¹/₂ mil. obyvatel. Hustota v osidlovaném pohraničí klesne ze 131 osoby na čtvereční kilometr asi na 84 osoby. Neškodí a nemůže vadit toto snížení hustoty v nově osidlovaném pohraničí. Znamená to pak také, že může na každého poctivého a dobrého člověka, který se chce zapojit do práce v osidlovaných krajích, dojít, že se každý může v osidlovaném pohraničí uplatnit. A je trapné, když v současné době projednávaný a propracovaný vládní návrh zákona tisk č. 119 o zkráceném a urychleném přidělování malých a středních majetkových hodnot chce přehlížet kategorii uchazečů, jež dostala tolik a tolik slibů z míst nejvyšších v našem státě a národě. Je to tím trapnější, když i informace úřadů, činitelů provádějících naše osidlování, praví, že jde v případě přidělovaných živností asi o 8 % případů z úhrnného počtu žadatelů a v případě žádosti o rodinné domky ani ne snad o 1 % z úhrnného počtu případů přicházejících v úvahu pro přidělování rodinných domků.

Chyba a velká neodpovědnost je vůbec u nás v tom, že stavíme rádi - nebo aspoň mnozí naši činitelé - proti sobě různé skupiny našeho obyvatelstva. V tomto případě jsou to osvědčivší se národní správci proti přednostním uchazečům a není tomu tak dávno, co v pohraničí byl rozpoutáván spor mezi starousedlíky a přistěhovalci. Loni jsme volali s velkou emfasí, že všichni naši zahraniční krajané - a jejich počet byl přes 1 milion - se musí k nám vrátit, že je u nás v naší osvobozené vlasti potřebujeme, ale praktické zkušenosti jsou bohužel takové, že jen malé procento z té velké armády našich zahraničních krajanů se k nám do osvobozené vlasti vrátí.

Nedávný sjezd reemigrantů byl smutnou přehlídkou nesplněných požadavků a slibů, jež vznesli naši reemigranti na svém sjezdu v celý řetěz resolucí, přání a proseb. Je chyba, že reemigrace a repatriace našich zahraničních příslušníků není vůbec postavena na jednotný a řádný základ a podklad. V předloženém a projednávaném rozpočtu jsou položky na reemigraci jednak v kapitole ministerstva vnitra a jednak v kapitole ministerstva sociální péče. Chybí, bohužel, nutná koordinace při praktickém provádění reemigrace. Nereemigruje se. Nejsou k nám stěhováni, nejsou k nám získáváni, bohužel, naši zahraniční krajané. Snad jsem jediný z našich poslanců, který měl příležitost nahlédnout do vybavení a zařízení soustřeďovacího tábora v Ay ve Francii, kam jsou soustřeďováni naši zahraniční krajané, repatrianti a také osoby českého původu z bývalého německého Wehrmachtu. Není možno vyslovit uspokojení nad vybavením a nad fungováním všech zařízení těchto soustřeďovacích středisk, která mají podporovat reemigraci a repatriaci. Dáváme příliš velké částky k disposici příslušným úřadům, nežli aby z těchto částek nemohla repatriační a reemigrační zařízení být řádně vybavena. Je nutno mít v životě dostatek odvahy, chlapské, čestné odvahy, vyvodit důsledky ze skutečností, před něž jsme stavěni a jež - málo platné - musíme brát na vědomí.

Pan ministr vnitra nám v nedávné schůzi bezpečnostního výboru Národního shromáždění prohlásil, že nejen v americkém a anglickém, ale i v sovětském pásmu obsazeného Německa jsou ověřovány všechny osoby odsunuté z naší republiky a že v důsledku výsledků tohoto ověřování a v důsledku zejména usnesení postupimské konference všechny osoby českého původu a smíšená manželství k nám přijdou zpátky. Pan ministr současně vyslovil politování nad zbytečnými škodami, jež budeme míti z toho, že tyto osoby se k nám musí vrátit a že my je musíme u nás opět umístit.

Přátelé, my voláme po klidné době u vědomí velkých úkolů, jež s sebou nese uzákonění naší dvouletky a jejíž splnění je možné jedině tehdy, když získáme dostatek pracovních sil, i cizí pracovní síly ze zahraničí. Nechci zde opakovat dnes již známé anekdoty o cikánech, kteří u nás úspěšně v pohraničí osidlují a působí. Donedávna byli to ještě zlatokopi, dnes v pohraničí jsou dávány k lepšímu historky o tom, jaké kůlničky na dříví dělají cikáni z bytů, jež jsou jim osidlovacími orgány přidělovány. Je zbytečné volat cizí elementy k nám, když neumíme využít příslušníků naší krve pro nové budování naší osvobozené vlasti.

Pan ministr vnitra nám prohlásil v bezpečnostním výboru Národního shromáždění, že lhůta podle dekretu č. 33 z loňského roku o úpravě státního občanství, podle níž budou moci Němci ze smíšených manželství podávat žádost o navrácení státního občanství, bude v nejbližší době vyhlášena. Bohužel nejsou však vyřizovány ještě žádosti lidí českých o vyjasnění státního občanství, případně o státní způsobilost podle dekretu č. 33 a tím vznikají zbytečné škody, jež mají svůj původ v ustavičném zneklidňování těchto příslušníků našeho národa.

Paní a pánové, máme velký aparát, který představuje naši veřejnou správu. Bylo by nesprávné, aby pracovníci tohoto aparátu měli přesvědčení, že velikost jejich úřadu, jejich aparátu vynikne tehdy, když budou mít stále větší a větší stohy nevyřizovaných případů. Právě naopak, velikost našich úřadů, našeho veřejného aparátu vynikne a bude kvitována tehdy, když naše úřady - a zejména v tomto oboru osidlování - ve věcech státně občanských budou pružnější, rychlejší a když zejména budou konečně vyřizovat žádosti a případy, jež jim byly předány podle příslušných předpisů.

My jsme nazvali náš rozpočet na rok 1947 rozpočtem dvouletky. Paní a pánové, dáváme tentokrát mnoho našemu státu, naší republice, i při tom, když víme velmi dobře, že to bude znamenat velké oběti a velké odříkání příslušníků našeho národa, aby vytčené úkoly mohly být splněny. Chceme - a můžeme snad - plným právem za to chtít, aby ztráty, jež bývají snad někdy i nutné, a to jak ztráty hmotné, tak i ztráty morální, v naší veřejné činnosti, v našem celém životě byly co nejmenší. Příliš často jsme v letech 1938-1945 citovali T. G. Masaryka a příliš často jsme si říkali, že "věrni jeho odkazu zůstaneme". Bohužel, právě v těch věcech příslušníků naší krve, při těch nešťastných starousedlících, při vyřizování případů českých lidí ve smíšených manželstvích zapomínáme, že Masarykovy pravdy se týkají i takovýchto případů a že povinnost a slib náš věrni zůstat příkazu a odkazu Masarykovu platí i pro tyto případy, i pro nynější dobu. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je p. posl. dr Vagašský. Dávám mu slovo.

Posl. dr Vagašský: Slávne Národné shromaždenie!

Pomery, v akých žijeme, nás denne upozorňujú na dôležitosť súdnictva ako nástroja v boji proti zločinnosti. Z novinárskych zpráv, ale aj z prejavov a interpelácií poslancov sa dozvedáme, že citeľné sú škody zapríčiňované majetkovými deliktami a že tu a tam bola porušená aj osobná sloboda jednotlivých občanov. Podobné zjavy sa vyskytujú, pravda, vo všetkých štátoch, ktoré boly postihnuté vojnou, a majú svoje neblahé príčiny na poli mravnom vo zvrátení mravných názorov a v túžbe po ľahkom zárobku. V boji proti tejto mravnej zvrátenosti má republika platné zákony, lebo štát, i keď poskytuje svojim príslušníkom najväčšiu voľnosť a slobodu, musí sa starať o to, aby život občanov nebol rušený neshodami medzi jednotlivcami. Platné právne predpisy upravujú preto pomer jednotlivcov k štátu a naopak, ako aj pomery jednotlivcov medzi sebou. Štátna moc sa má starať, aby nevznikaly neshody, a keď dôjde k takýmto neshodám porušením právneho poriadku, je jej povinnosťou postarať sa, aby spravodlivým spôsobom boly likvidované.

Starosť o zachovávanie a udržovanie právneho poriadku pripadá v značnej miere súdnictvu, ktoré pri značne vzrastajúcej agende, nevynímajúc ani agendu ľudového súdnictva, ťažko môže rýchle a včas zasahovať zvlášť na Slovensku, kde aj podľa starej systemizácie z roku 1938 sa nedostáva celkom 50 % sudcov.

Justičnú správu na Slovensku očakáva teda v najbližšej dobe vážna úloha získať predovšetkým potrebný počet nových uchádzačov do sudcovských služieb. Splniť takúto úlohu znamená ale zjednať výhodnejšie existenčné podmienky pre sudcov, čo sa môže stať len lepšou úpravou služobných platov, aby tieto boly primerané ich ťažkému a zodpovednému povolaniu. Nemusím zvlášť zdôrazňovať ešte, že výhodnejšia platová úprava by zaručovala lepšie obsadenie súdov, čim by bola daná možnosť urýchliť vybavovanie súdnej agendy a sverovať ju hodnotnejším silám.

Povojnové pomery ťažko doliehajú na naše hospodárstvo, a preto je malá nádej, že by sme už v dohľadnej dobe mohli očakávať nápravu zvýšeným náporom sudcovských síl. Zostáva preto justičnej správe na Slovensku len jedna možnosť, ako odbremeniť aspoň čiastočne sudcov, a to dobudovať inštitúciu aktuárov a ju spojiť s kategóriou úradníkov pozemnoknižnej služby.

Platné predpisy dávajú justičnej službe možnosť, aby schopným a zapracovaným kancelárskym úradníkom prepáčila nedostatok predbežného vzdelania, prípadne i nedostatok čakateľskej doby, a aby títo schopní úradníci mohli absolvovať aktuárske kurzy. Takto vyškolené sily odbremenily by sudcov, pri čom by získaly vyššiu služobnú hodnosť a plat.

Takéto opatrenie je žiadúce aj preto, že vojnovými udalosťami na Slovensku boly spôsobené veľké škody na materiále pozemkových kníh, ktoré treba zrekonštruovať skoro na každom súde v menšej alebo väčšej miere, a zvlášť v oblastiach pohraničných je potrebné zakladať nové pozemkové knihy.

Keby sa vyriešily otázky, súvisiace s rozšírením obecného súdnictva, znamenalo by to tiež značné odbremenenie súdov na Slovensku.

Požiadavkou súdnej praxe je rýchle sjednotenie práva platného v oboch oblastiach, aby tak bola daná možnosť riešiť dané právne otázky v celej oblasti republiky jednotne. Úlohou blízkej budúcnosti bude, aby kodifikačné práce na tomto poli prevádzané boly v dohode a za spolupráce Ministerstva pre sjednotenie zákonov. Musíme len ľutovať, že k zriadeniu tohto tak dôležitého ústredného úradu došlo neskorene, keď jeho potreba bola už krajne naliehavá. Žiadame preto, aby bola čím skôr vymedzená kompetencia Ministerstva pre sjednotenie zákonov a aby ono samo určovalo i riadilo príslušné unifikačné práce aj v prípadoch, v ktorých sa majú upravovať nove právne pomery. Veď aj v týchto prípadoch bude treba uvážiť záujmy štátnej složky českej i slovenskej a bude treba tieto normy pripraviť s hľadiska právneho stavu v zemiach českých a na Slovensku.

Konkrétne treba preskúmať a urýchliť kodifikáciu civilného práva, a to osnovu občianskeho zákonníka, osnovu zákona o výkone súdnej moci v občianskych právnych veciach a o konaní v občianskych sporných veciach, teda občiansky súdny poriadok, ďalej osnovu zákona o exekučnom a zaisťovacom konaní, t. j. exekučný poriadok.

Najdôležitejšou úlohou s hľadiska skorého ozdravenia našich pomerov bude urýchlené uskutočnenie dávno želanej celkovej unifikácie trestného práva hmotného i formálneho.

S vďakou kvitujeme úsilie povereníctva, že v naznačenom smere pripravilo už zásady a základný rámec pre kodifikáciu jednotného trestného poriadku a že po dokončení tohto diela má sa prikročiť zase ku kodifikácii jednotného trestného zákona a napokon k textácii celoštátneho zákona o výkone trestov a zabezpečovacích opatrení.

Denná skúsenosť nás názorne poučuje, že na zvýšenej zločinnosti u nás má značný podiel alkohol, a to hlavne u mládeže, lebo požívanie alkoholu značne zoslabuje právne cítenie.

Z uvedeného dôvodu vítame plán justičnej správy na Slovensku, podľa ktorého vo väzeňstve chce venovať zvýšenú pozornosť individuálnej výchove väzňov, najmä mladistvých a to po stránke všeobecného vzdelania, zvýšením vyučovacích hodín, ako aj zväčšením a doplnením väzeňských knižníc poučnými knihami.

I keď teda stav súdnictva na Slovensku je neutešený a čakajú ho ťažké a namáhavé úlohy, jednako len vítame dohodu, podľa ktorej v r. 1947 má dôjsť k sjednoteniu oboch našich Najvyšších súdov. Otázka Najvyššieho súdu bola už predmetom pracovnej porady justičných správ a boly dohodnuté zásady, podľa ktorých by sa mala príslušná osnova normovať.

Želáme si, aby aj pri normovaní osnovy o Najvyššom správnom súde dbalo sa záväzných smerníc pražskej dohody z 2. júna 1945. Článok Vll citovanej dohody totiž stanoví, že pre celé územie Československej republiky sa zriadi Najvyšší správny súd so sídlom v Bratislave a že záležitosti z oblasti práva platného na Slovensku maj ú byť vybavované senátmi zo slovenských právnikov.

Žiadame ďalej, aby v osnove zákona o Najvyššom správnem súde bolo postarané o ustanovenia, ktoré by zabezpečovaly účasť slovenských právnikov pri rozhodovaní aj o takých slovenských veciach, o ktorých v poslednej inštancii rozhodovaly úrady, ktoré nemaj ú sídlo na Slovensku. Nech je v novej osnove zákona o Najvyššom správnom súde pamätané aj na platovú unifikáciu zamestnancov oboch týchto tribunálov.

Pevne veríme, že jednotná súdna organizácia pre celú Československú republiku a spoločné Najvyššie súdy utvrdia v mysli nášho ľudu myšlienku jednoty štátu a budú blahodarne vplývať aj na konsolidáciu pomerov na Slovensku. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: K prvé, politické části podrobné rozpravy není již nikdo ke slovu přihlášen, rozprava o této části je skončena.