Konkrétní případy činnosti těchto orgánů ZOBu byly předneseny již ve výboru bezpečnostním. Je nejvýš na čase, aby vláda ve smyslu svého usnesení o sjednocení zpravodajské služby a zřízení jednotného řídícího orgánu zpravodajské služby při předsednictvu vlády ihned přikročila k provedení těchto usnesení a dbala, aby organisace i jednotliví orgánové této služby zůstali utajeni a podle toho vystupovali a pracovali, a zpravodajští orgánové t. zv. ZOBu aby byli ihned zrušeni. (Potlesk.) Prospěje se tím zpravodajské službě samé, přispěje to ke klidu a bezpečí občanstva a beze sporu se tím také ušetří. Pokud jde o rozsah této složky národní bezpečnosti, mějme vždycky na mysli, že jsme státem demokratickým a nikoliv státem policejním. (Potlesk.)

Dalším problémem bezpečnostní služby, jímž je nutno se zabývati s hlediska účelnosti odborné a ovšem i výdajové, je také osvětová služba u Sboru národní bezpečnosti. O této věci bylo mnoho napsáno a také mnoho diskutováno ve výboru bezpečnostním. Nejsme proti osvětové výchově občansko-mravní, národní a nadstranické na těch místech, kde to má svoje odůvodnění, t. j. ve školních učilištích a ve výchovných střediscích Sboru národní bezpečnosti. V těchto případech jde vesměs o mladé lidi, procházející dobrým výcvikem, a je nutno dáti jim i povšechnou mravní, národní i občanskou výchovu. V těchto školách a učilištích mají dostati zdravé základy a pak v praktickém životě na stanicích a úřadovnách musejí se sami vzdělávati tak jako každý jiný veřejný zaměstnanec a občan vůbec. Mají k tomu dosti času i příležitosti prostřednictvím tisku, veřejných přednášek, filmu, rozhlasu a své odborové organisace. Není však třeba, aby na jednotlivých velitelstvích byl k tomu účelu zvláštní orgán, který se nestará ani tak o osvětu, jako o osobní informace o jednotlivých členech národní bezpečnosti, zejména pokud jde o jejich politické zaměření, aby těchto informací mohl pak použíti při návrzích na jmenování nebo na přemístění. (Potlesk.) Toto poručníkování osvětových instruktorů a důstojníků má neblahý vliv na soudržnost Sboru národní bezpečnosti a podkopává autoritu nadřízených vůči nižším hodnostem. Bylo proto již v bezpečnostním výboru ústavodárného Národního shromáždění vysloveno přání, aby byla osvětová služba účelněji organisována a umístěna. Bude tím vnesen klid do bezpečnostního sboru a získá se řada osob pro skutečný výkon bezpečnostní služby. Nelze ovšem pokládati také za šťastné a spravedlivé řešení úspornosti v osobních výdajích bezpečnostní služby, ke kterému se uchylují vyšší velitelství Sboru národní bezpečnosti a po příp. i ministerstvo vnitra, kdy nezákonným způsobem posílají do pense řady poměrně mladých zasloužilých a zkušených příslušníků býv. četnictva a policie. Jde vesměs o osoby ne starší 55 let, s kterými se vyvolá superarbitrační řízení, učiní se nemocnými, uznají se v důsledku toho neschopnými služby a pošlou se do pense. Nic se tím ovšem neušetří, poněvadž na jejich místa čekají již noví příslušníci Sboru národní bezpečnosti a také jsou ihned na ta místa dosazeni. Nehledíc ani na nezákonný, nedemokratický a asociální postup vůči těmto postiženým, uškodí se tím bezpečnostní službě, neboť se zbavuje bezpečnostní sbor zkušených a vzdělaných praktiků v plné výkonnosti. (Potlesk.) Naše veřejnost očekává, že zákon o Sboru národní bezpečnosti, na který již čekají jak členové bezpečnostního sboru, tak i široká veřejnost, všechny tyto nadhozené problémy uspokojivě vyřeší s hlediska účelnosti i úspornosti.

Chtěl bych se ještě několika slovy zmíniti o kap. 7 rozpočtu, t. j. o ministerstvu spravedlnosti. Toto ministerstvo s příslušným povereníctvem je mezi ostatními resorty poměrně nejskromnější, i když výdaje rozpočtu pro rok 1947 proti rozpočtu 1946 jsou o 42 mil. Kčs vyšší. Stouply totiž výdaje Slovenska o 55,5 mil. Kčs, kdežto úhrn výdajů ústředních s výdaji zemí českých je o 13,5 mil. Kčs nižší. Při tom činnost ministerstva spravedlnosti, povereníctva spravedlivosti a veškerých soudních orgánů byla velmi rozsáhlá a úspěšná. Velmi intensivní byla činnost ministerstva spravedlnosti v oboru legislativním, neboť z celkového počtu 101 zákona, dosud uveřejněných, týkalo se 22 justičního oboru. Legislativní úprava týkala se civilního i trestního práva formálního i hmotného. Rozsáhlou a těžkou práci vykonaly také mimořádné lidové soudy a lidoví žalobci, jak vyplývá z vysokých čísel vyřízených případů. Tuto těžkou a nevděčnou práci zvládli lidoví žalobci a mimořádné lidové soudy s velikou pečlivostí a odpovědností, a pokud nebyly všechny případy vyřízeny do konce tohoto roku, není to vinou těchto orgánů, nýbrž spíše v důsledku toho, že materiál byl bezpečnostními orgány předkládán pozdě a nedostatečně připravený.

Soudcové i všichni orgánové justiční a vězeňské služby si zasluhují nejvyššího uznání za všechnu vykonanou práci. Nejlepšího uznání by se jim však dostalo řádnou a jednotnou úpravou platových a služebních poměrů, u soudců pak zejména parifikací platů českých a slovenských justičních zaměstnanců včetně automatického postupu.

Bezpečnost a justice, to jsou dvě nejdůležitější složky státního organismu. Obě musí míti absolutní důvěru všeho občanstva; proto musí býti nejvýše objektivní a nadstranické, musí býti strážci právního řádu, ochránci veřejného pořádku a všech ústavou zajištěných občanských práv. (Potlesk.) Vždyť pro tyto statky bylo v nedávné době prolito tolik slz a položeno tolik životů nejlepších našich lidí! Toho si musí býti vědomi orgánové bezpečnosti i spravedlnosti a jednati vždy tak, aby bezpečnost a justice byly v každé době a za všech okolností nejpevnějším pilířem naší demokracie. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. dr Vojtěch Erban. Dávam mu slovo.

Posl. dr Erban: Pane předsedo, paní a pánové!

Jenom několik poznámek k rozpočtové položce ministerstva národní obrany. Především po formální stránce bych řekl, že, bohužel, samozřejmě i tato rozpočtová kapitola, neobyčejně důležitá sama o sobě, byla projednána stejně nakvap, jako nakvap byl projednán celý rozpočet. Měli jsme doslova jenom několik málo hodin v rozpočtovém výboru na celou tuto závažnou položku, takže poslanci neměli dosti času a dosti možností, již se zřetelem také na to, že tisk příslušné kapitoly byl pozdě dodán, aby podrobně prozkoumali jednotlivé alespoň nejzávažnější části této položky. Věřím pevně, že tímto způsobem byl rozpočet projednáván vůbec naposledy a že příštího roku bude projednáván důkladně.

Celková suma, která byla předložena rozpočtovým výborem plenu Národního shromáždění, činí v oboru ministerstva národní obrany po snížení o 449 milionů Kčs, jímž bylo vyhověno přání vlády, 9.051 milionu Kčs. Je samozřejmé, že tato položka je podstatně vyšší, než byla položka ministerstva národní obrany v rozpočtovém období 1946. Je třeba uvážit, a tím je odůvodněno toto zvýšení, že úkoly vojenské správy a naší armády vzrostly a že tím vzrostly i náklady. Vzrostly náklady především personální, ale také náklady materiální.

Personální náklady vzrostly především, tak říkajíc, díky Národnímu shromáždění, které provedlo ještě v minulém období Prozatímního Národního shromáždění provisorní úpravu platů vojenských gážistů, dále úpravu náležitostí délesloužících a úpravu žoldu mužstva. Kromě toho se nyní konečně dočkáváme, že léčebná péče vojenských gážistů je upravována na výši obdobnou té, kterou mají státní a veřejní zaměstnanci. Výslovně jsem podotkl, že úprava platů vojenských gážistů, jak byla provedena Prozatímním Národním shromážděním a jak podle ní zní preliminář rozpočtu ministerstva národní obrany dnes předkládaný ke schválení Národnímu shromáždění, může býti chápána jen - a tak také tolerována - jako provisorní úprava s tím, že v dohledné době musí být projednán návrh zákona o definitivní úpravě platů vojenských gážistů z povolání.

Mimo tyto personální náklady byly zvýšeny i náklady materiální, zejména v oborech, kde se provádějí investice, jež, bohužel, nemohou býti tak rozsáhlé, jak by si povaha tohoto důležitého sektoru naší veřejně služby vyžadovala, jak by si vyžadoval význam národní obrany a budování jejich objektů.

Paní a pánové, je třeba, abychom si všichni uvědomili politický dosah požadavku budování armády. Tu neběží jenom o to, aby Národní shromáždění vyslovovalo více nebo méně intensivní souhlas s touto položkou, nýbrž aby politicky docenilo její význam, aby politicky docenilo vývoj v budování naší armády také do budoucna, u vědomí té objektivní situace politické a světové, která je nám hlavním důvodem pro to, abychom svou vojenskou moc a svá obranná opatření budovali už teď, půldruhého roku po nedávno skončené válce.

Prozatím trvají, bohužel, ve světě ty základní příčiny válek, které byly příčinou válečných konfliktů dříve, zejména také první války světové. Trvají imperialistické rozpory, trvají velkokapitalistické konflikty v měřítku evropském a světovém, a dokud budou trvat a dokud ve velké části světa bude trvat společenský a hospodářský řád, který je živnou půdou pro tyto konflikty, do této doby potencionálně nezbytně musí trvat nebezpečí válek, i když uvážíme, že mír, který je nyní budován na mírové konferenci a spoluprací vítězných velmocí, bude přece jenom utvořen, upevněn a na dlouhou a dlouhou dobu zajištěn. Československá republika specielně má neobyčejně výhodné mezinárodní postavení dnes, kdy její státní a národní bezpečnost a nezávislost je kryta po linii vojenské, řekl bych, především bojovým svazkem armády československé a armády sovětské; je kryta a zajištěna spojeneckou smlouvou se Sovětským svazem, která je namířena proti jakémukoli útoku se strany Německa nebo každého, kdo by se s Německem k útoku proti nám spolčil.

Se zřetelem k této základní směrnici naší zahraniční politiky, kterou vybudoval president republiky a které stojí v čele, můžeme považovati své mezinárodní postavení za nejpevnější, jaké je v dané situaci světové politiky možné. Při tom prosím, aby byla uvážena role britských labouristů, role dnešní britské vlády, která nesporně v tom velmocenském konfliktu hrála roli činitele smírčího a v tomto smyslu i činitele tvůrčího, činitele, který hledá cesty k dorozumění a ke spolupráci těch velmocí, bez nichž je vybudování světového míru prakticky nemožné. Jak neobyčejně významná je tato úloha britských labouristů a dnešní britské vlády a jak velmi na ní záleží, toho dokladem jsou také slova generalissima Stalina, která pronesl, tuším, k dopisovateli kterési britské agentury, či při návštěvě britských poslanců v Moskvě. Stalin mluvil o dvou cestách k socialismu. Je třeba to doplnit zejména i tam, kde uvažujeme o perspektivách naší branné politiky, že jsou zde dvě cesty k jednomu cíli, dvě cesty k míru a k osvobozené pracující společnosti, a s našeho hlediska státního a národního dvě cesty k zabezpečení státní a národní svobody, nezávislosti a bezpečnosti. Obě dvě cesty musí býti uznávány a respektovány. Bez obou dvou těchto cest není vybudování trvalého míru vůbec možné, není představitelné a možné, aby pokrokové síly, jež usilují o trvalý mír, mohly bez opory o tyto dvě cesty dojít ke kladnému a žádoucímu cíli. Pokud se tedy týče vlastní položky ministerstva národní obrany, nutno uvážiti, že tady dochází k ušetření 449 milionů korun na úkor, řekl bych, důležitých potřeb armády. Armáda i tak koná velké služby, které nejsou dostatečné naší veřejností a našimi politickými činiteli doceněny. Armáda pomáhá v rámci pracovní mobilisace, pomáhá zejména našim zemědělcům, pomáhá při úpravě komunikací tím, že staví mosty pro civilní účely a koná i jiné ženijní práce, z nichž užitek plyne pro jiné civilní potřeby občanské. Já prosím, abychom aspoň při této příležitosti jako Národní shromáždění uznali zásluhy, které v oboru pracovního vypětí celého národa armáda měla za míru, které má teď a které bude míti i v budoucnosti. (Potlesk.)

Zkracuje se délka služby presenční a služby u náhradní zálohy. Jen mimochodem podotýkám, že je samozřejmé, že vojenská správa musí i nadále vycházeti vstříc všude tam, kde tíživé sociální okolnosti, zejména nedostatek pracovních sil u zemědělců, vyvolávají nutnost, aby tam či onde byla učiněna úprava služby, ať už v rámci služby presenční nebo služby u náhradní zálohy. Vojenská správa tu vychází vstříc, nakolik je jí to možné, a já jen konstatuji, že i v dalším bude muset vycházeti vstříc a že o její dobré vůli není třeba pochybovat. Je tedy zkracování délky presenční služby i délky služby u náhradní zálohy opatřením z důvodů úsporných. Vojensky účelné to není. Bylo by nestatečné nepřiznat, že civilista, který slouží dva nebo tři měsíce - mám na mysli službu po zkrácení služby u náhradní zálohy - nemůže se státi plně kvalifikovaným vojákem. Ale dnes jsou takové okolnosti hospodářské i sociální, že armáda tu musí vycházeti vstříc potřebám, řekl bych, civilního budování státu, je třeba především vytvářet předpoklady pro to, aby armáda mohla býti v budoucnosti silná, a proto také i se strany naší armády jsou tyto oběti armády nutné a my je vítáme tím spíše, že je armáda činí dobrovolně.

Je otázka, kde ušetřit. Při tom mi, paní a pánové, dovolte, abych na prvém místě jmenoval s neochvějnou tvrdošíjnosti případ, kde ušetřit nelze. Mám zase na mysli příděl kuřiva zdarma vojákům. Proč jsme tak tvrdošíjní, proč tak bezpodmínečně trváme na tomto požadavku, ačkoli víme, že zrovna na úkor přídělu kuřiva vojákům by bylo lze ušetřiti nějaký milion. Je to tak: Před válkou dostával voják 1.50 Kč denně. To byl jeho žold. A za 1.50 Kč si mohl koupit 10 Vlast nebo 15 Zorek. Dneska má žold 10 Kčs, ale za to si může koupit 10 Partyzánek. Jinými slovy: Přes několikanásobné absolutní zvýšení jeho žoldu proti stavu před válkou má žold fakticky nižší. Protože při budování naší armády musíme v prvé řadě pomýšleti na to, abychom po stránce sociálního zajištění svých vojáků aktivních i presenčně sloužících vykonali všechno, co je v našich možnostech, nemůžeme dopustiti, aby se šetřilo na nejzákladnějších právech prostého vojáka, t. j. občana povolaného k výkonu vojenské služby a nesoucího to břemeno výkonu presenční služby často s neobyčejným zatížením nejen pro něho, ale i jeho rodinu. (Potlesk.) Já to vím, čtyři cigarety zdarma denně, to stojí 218 milionů korun. Jestliže se na jedné straně ušetří zkrácením vojenské služby presenční i služby u náhradní zálohy, je třeba najíti ještě další položky, kde by bylo možno ušetřit. Doporučuji k bedlivé úvaze netoliko vojenské správě, ale všem orgánům a institucím státní a veřejné správy, aby se podívaly v prvé řadě na to, jak se hospodaří s benzínem a s automobily, aby se pokusily ještě najíti položky, kde by bylo možno ne nějaký, ale mnoho milionů s jistotou ušetřit. Na právech vojáků šetřit nelze nikterak. Tak to bylo pojato také v rozpočtovém výboru a sociální demokracie by nemohla dáti souhlas k celé položce, kdyby neměla jistotu, že vojákům toto jejich minimální sociální právo bude zajištěno alespoň tak, aby přídělem nějakého počtu cigaret zdarma jim byl žold fakticky vyrovnán aspoň přibližně na tu výši, kterou měl při 1.50 Kč denně před válkou.

Voják musí býti chápán jako pracující člověk. A mluvíme-li o nutnosti obrany a chápeme-li ji, tedy v tomto vysokém státnickém smyslu je práce, kterou vykonává svou službou v armádě, prací vysoce produktivní, i když vím, že národohospodářsky, s běžného hlediska, produktivní není, jako nejsou konec konců produktivní války.

Je tedy nezbytné postarati se o sociální zabezpečení našich branců v prvé řadě. A to znamená, že se musíme postarat o toto: 1. aby československý voják měl jistotu, že jeho právo na práci bude uskutečněno jeho uspokojivým zaměstnáním jak před nastoupením presenční služby, tak i po skončení této služby; 2. je to zmíněná již nutnost zvýšení platu vojenských gážistů z povolání; 3. zajištění, lepší a dokonalejší zajištění rodin branců, kteří slouží, branců, kteří konají presenční službu pro národ a stát. Posléze ještě úprava léčebné péče o vojenské gážisty z povolání. Ale dále také investice, a to rozsáhlé investice, neboť svoji armádu nemůžeme nechat všelijak bydlet, nemůžeme dopustit, aby byla ubytována v zastaralých objektech, zdraví nebezpečných, při čemž podotýkám, že tu nejde jenom o kasárny, ale že tu běží v prvé řadě o nemožné nemocnice.

A ještě jedna bolestná otázka. Je spíše na adresu národních výborů. A bylo by dobře, aby Národní shromáždění to adresovalo skoro jako výzvu.

V rozpočtu je velká položka na odlučné, které je třeba platit vojenským gážistům z povolání jedině proto, že v místě, kde slouží, jim nemohou býti zaplaceny byty, takže bydlí a pracují jinde nežli jejich rodiny. Je to stejně zbytečné zatížení, a to mnohamilionovou položkou, jak v tom případě, kde se poněkud zbytečně zapomíná na bývalé zahraniční vojáky a na jiné osvědčené příslušníky národního boje za osvobození, o které se musí starat vojenská správa jedině proto, že nová naše republika prozatím pro ně nenašla vhodnou existenci a namnoze existenci žádnou. Nakonec vojenská správa to hradí z rozpočtové položky, několikamilionové položky, určené specielně na tento účel. I tady je velká možnost ušetřit a to hned dvakrát. Jednak začleněním do produktivního pracovního procesu lidí, kteří v něm z nepochopitelných příčin nejsou, a za druhé odstraněním oné naprosto neproduktivní položky v rozpočtu ministerstva národní obrany.

Po té stránce se nemohu nedotknout dopisu ministra národní obrany gen. Svobody, a prosím, aby bylo pochopeno, že tento dopis byl nejvýše nutný, že byl plně na místě a že nejen příslušníky československé branné moci, kteří bojovali na východních i západních frontách za války, ale všemi příslušníky národního boje za osvobození je plně akceptován, že s ním plně souhlasíme a považujeme ho za moudrý státnický čin. (Potlesk.)

To je další věc, jako u toho kuřiva. Je mi líto, ale v této věci neustoupíme. Podotýkám a zdůrazňuji: neustoupíme a ustoupit nemůžeme. Chápu, že zahraničních vojáků není mnoho, chápu, že běží o existenční zajištění jenom asi 4.000 lidí, vím, že kdyby všichni dohromady volili jednu jedinou politickou stranu, ať by si vybrali kteroukoli, že by se z jejich hlasů na mandát nevybralo, ale tato hlediska nemohou býti vedoucí tam, kde běží nejen o ocenění zásluh, ale o lidskou a demokratickou spravedlnost těm, kteří pro republiku prokázaně něco udělali. (Hlučný potlesk.)

Zvláštní kapitolou, ne vždy zcela potěšující, je kapitola naší vojenské representace v zahraničí. Ta není vždycky dobrá. A nejen že není vždycky dobrá, ale já tady prosím, aby Národní shromáždění si povšimlo faktu, že nás na různých postech v zahraničí jako vojenští představitelé republiky představují lidé, kteří své služby v zahraničí zneužívají k tomu, aby neodpovědným způsobem kritisovali a ostouzeli republiku, která je vyslala do zahraničí proto, aby hájili její zájmy. Proto mluvilo-li se tady dnes o nutnosti bedlivého střežení našich zájmů tohoto druhu v oboru naší zahraniční služby vůbec, v centrále i venku, myslím, že je na čase, aby vojenská správa včas a důkladně učinila všechna opatření, nutná k tomu, aby v zahraničí zastupovali naši armádu a náš stát lidé, kteří stojí na jeho půdě, lidé, kteří s koncepcí nové Československé republiky souhlasí.