Důvodová zpráva na str. 321 nás šetrně připravuje na to, že nestane-li se zázrak, nemůže státní pokladna nejen v roce příštím, ale ani v dalších letech čekati mnoho od našeho znárodněného průmyslu.

Tím se zásadně liší náš státní rozpočet od rozpočtů SSSR, kde ještě v posledním válečném roce 1945 plných 50 procent, a před válkou dokonce 80 procent, t. j. ⁴/₅ státních příjmů činily výnosy výrobních státních podniků. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Jsme si plně vědomi neutěšeného poválečného stavu a všech dnešních potíží našeho průmyslu, který svou soutěživostí před válkou býval pýchou naší republiky. Tyto potíže má však soukromý průmysl tak jako znárodněný, ne-li větší, a přece zůstává aktivním a poplatným.

Museli bychom se rdíti studem nejen před bývalými fabrikanty a správními rady dříve akciových, dnes znárodněných průmyslových podniků, ale i před celým svým národem a celým světem, kdyby i náš znárodněný průmysl nestal se aktivním a poplatným a kdyby výrobky československého průmyslu nejen soukromého, ale i znárodněného nenašly si svou kvalitou a konkurenčními cenami opět cestu do celého světa. Nepřestávám věřiti, že náš průmysl ve světové soutěži obstojí a v hospodářství našeho státu vezme na sebe takovou funkci, jakou mají výrobní státní podniky v SSSR.

Pan ministr financí ohlásil slibnou daňovou reformu, kterou chce daňová břemena spravedlivě rozložiti na poplatníky a berní službu zjednodušiti. Naše znárodněné banky, pojišťovny a průmyslové podniky musí již teď míti ušlechtilou ctižádost sejmouti tíhu státních daní s masy poplatníků malých a středních a svou poplatností státi se dominujícím činitelem ve státním rozpočtu. Bylo by krutou nespravedlností a také naší společnou vinou a hanbou, kdybychom ve státě lidově demokratickém, jak naší republice a demokracii stále říkáme, chtěli zachovati systém daní spotřebních, nepřímých, při čemž by sociálně nejslabší s nejpočetnějšími rodinami zůstali státními poplatníky největšími. Daňový systém nepřímých daní spotřebních vytýkali jsme všem našim dřívějším vládám a parlamentům jako asociální.

Náš státní rozpočet na rok příští bude pro všechny občany a poplatníky nesmírně tíživý, protože jeho státní vydání bude činiti na hlavu 6.108 Kčs proti 5.451 Kčs roku letošního; nikoli tedy třikrát, nýbrž desetkrát tolik co roku 1932, v němž rozpočtová státní potřeba činila 9.318,000.000 Kč, tedy pouhých 621 Kč na osobu.

Abychom poznali skutečnou tíhu daňových břemen našich občanů, museli bychom k platebním povinnostem, plynoucím ze státního rozpočtu, připočísti ještě dávku z majetku a majetkového přírůstku, která je splatná do 15. ledna příštího roku, maximální dávky obecní a dávky sociálně pojišťovacích ústavů.

Bezprostředním a ustavičným stykem se svými spoluobčany přišel jsem k radostnému poznání, že dnes největším a nejsvětějším bohatstvím na světě jsou všem jejich životy, rodiny a svoboda našeho národa.

Naši politicky vyspělí a obětaví občané plní své povinnosti ke státu ne-li snad vždy nadšeně, tedy přece aspoň trpělivě. Všichni jsou si plně vědomi toho, že se ztrátou svobody byli by ztratili vše. Daňová břemena musí však být únosná, nelze je zvyšovati do nemožností.

Největší výdajovou položkou státního rozpočtu jsou platy, mzdy, pense, cestovné a odlučné státních zaměstnanců. Činí sice 30 a půl miliardy Kčs a přece - užívám čísel pana ministra financí - průměrný plat aktivních zaměstnanců je dnes pouze ročních 36.000 Kčs proti 17.000 Kč roku 1938 a u pensistů pouhých 22.800 Kčs proti 10.500 Kč roku 1938. Je tedy idey platů aktivních zaměstnanců 212, pensistů 217 vedle indexu průměrných a zasloužených mezd průmyslového dělnictva 302 a proti indexu velkoobchodních cen životních potřeb 293. Index cen maloobchodních, za které nakupujeme, je neskonale vyšší.

Těchto několik čísel stačí pro posouzení bědného a neudržitelného stavu, ve kterém se nacházejí státní a veřejní zaměstnanci. Bída státních zaměstnanců tkví v jejich množství, v hypertrofii státních úřadů. Připadal-li roku 1938 na 33 obyvatel 1 státní zaměstnanec, je dnes 1 státní zaměstnanec pro pouhých 20 obyvatel. Při 15 milionech obyvatel roku 1938 měla republika aktivních zaměstnanců 460.000, pensistů 230.000, tedy celkem 690 tisíc osob. K 1. prosinci t. r. při 12 milionech obyvatel je ve službách republiky aktivních zaměstnanců 570.000, pensistů 210.000, celkem 780.000 osob. Proti roku 1938 má dnes naše republika o 3,149.000 obyvatel méně, t. j. o 21 procent. A tak, kdybychom ani nepřihlíželi k předválečnému restrikčnímu zákonu, měla by naše republika míti dnes také o 21 % aktivních zaměstnanců méně než roku 1938, tedy jen 364.000, nikoli 570.000.

Podle odhadu samého pana ministra financí a resoluce rozpočtového výboru mělo by odejíti ze státních úřadů nejméně 100.000 osob. Prosím, nechť odejdou, ale především nekvalifikovaní, jichž přítomnost na jiném místě bude republice prospěšnější. Pak by úprava platů, která by uspokojila státní a veřejné zaměstnance, byla snadno řešitelná. Jejich platy bez nivelisace by mohly býti trojnásobné proti roku 1938 a ještě by takové řešení přineslo miliardové úspory státnímu hospodářství. Státní a veřejní zaměstnanci hypertrofii úřadů nezavinili. Trpí tedy bídou nevinně a rychlá úprava jejich poměrů je nutná. Restrikce některých ministerstev a v některých ministerstvech a v jiných úřadech mohla by se provésti již zítra a bez obavy, že by vznikly poruchy ve státní administrativě.

Pan dr Kokeš zde mluvil dlouze o naší bezpečnostní službě, o Sboru národní bezpečnosti a o vybudování naší vnitřní bezpečnosti. Paní a pánové, myslím, že tady je malé nedorozumění. Pokud jsem slyšel, nikdo z nás nemluvil proti Sboru národní bezpečnosti, ale proti početnosti členů SNB a proti těm, kteří nemají kvalifikaci pro to, aby v tak vážném a důležitém sboru zůstali. (Potlesk.) Já sám považuji na příklad za naprosto zbytečné, ba přímo marnotratné, zaměstnávají-li se v naší národní republice bezpečnostní orgány - ať již z devótní horlivosti nebo z dlouhé chvíle nebo z jiných důvodů - zjišťováním politické příslušnosti našich občanů a detektivním sledováním života a zvyků našich politických lidí některých stran Národní fronty přes to, že demokracii a republice zůstali věrni. Znám ty touhy po omezování osobní svobody, jsou patrny na mnohých místech. Připomínám to k rozpočtu z úzkostlivé obavy, abychom s našimi československými korunami hazardním způsobem nepromarnili také své nejsvětější statky, svobodu individuální a s ní i svobodu celého národa.

Šéfem naší veřejné správy, tedy národních výborů, obcí, okresů a zemí je pan ministr vnitra. Od platnosti prvního samosprávního zákona, od r. 1862 nikdy snad neměli správcové zemí, okresů a zejména obcí, tedy jejich starostové, tolik starostí jako dnes. Předsedové národních výborů jsou dnes skutečnými starosty.

Finanční zákon na rok 1947 a osnova zákona tisk 202, která bude projednávána parlamentem, upravují, lépe řečeno omezují hospodářství naší samosprávy. Má se tak státi petrifikováním nevolnického protektorátního stavu naší samosprávy. K dnešní situaci našich korun a k finančnímu zákonu poznamenávám:

Naše komuny zchudly. Jejich resortní ministr jim vzal bezpečnostní stráž a svěřil jim jen její vydržování. Pan ministr průmyslu jim odňal podle dekretů čís. 100 až 103 z roku 1945 Sb. aktivní energetické podniky, dosud bez jakékoli náhrady, a poctil je zatím jen tou důvěrou, že jim nechal úrokování a umořování jejich investičních dluhů. Pan ministr financí s panem ministrem vnitra odňali samosprávě vybírání všech jejich přirážek a navrhují uložiti všem obcím vybírání všech obecních dávek v maximální výši. V kap. 25 státního rozpočtu dávají územní samosprávě za vybrané a jí vzaté přirážky jako náhradu nevalorisované náhradní příděly jen ve výši výnosu přirážek z r. 1943 a v pohraničí dokonce ve výši jednotných přirážek z r. 1936.

Tyto náhradové státní příděly mají činiti v příštím roce 4 miliardy Kčs. Kde je potřebí mimořádné pomoci, mohou samosprávné svazky dostati zálohové pomoci, půjčky, v celkové částce 2 miliard. Při udělování náhradních přídělů samosprávě nepřihlíží se tedy k vzestupu hospodářských čísel, která se projeví v předpisu a výnosu státních daní a náhradních přirážek na berní rok 1947. Potřeba samosprávných svazků odhaduje se pro příští rok na 12 miliard. Polovina, tedy 6 miliard, se má uhraditi dávkami, které obce samy musí vybírati.

Pan ministr zemědělství podle dekretů čís. 12 a 28 z roku minulého převzal a do správy státních lesů a statků odevzdal již 610.000 ha lesů. Protože při přidělování lesů samosprávě je náramně skoupý, je novelisace dekretu čís. 12/45 Sb. nanejvýš žádoucí.

Paní a pánové, já se ptám: Může pan ministr zemědělství, který tak často a rád kritisuje vše z první republiky, tedy i hospodářství státních lesů a statků, míti nějakou radost z výsledků dnešního hospodaření na vyvlastněných - bez náhrady - státních statcích a lesích, když § 8 skupiny II finančního zákona říká, že konečný jeho přebytek, určený státní pokladně, je celých 8,672.000 Kčs? Může míti nějakou radost z toho, že na tento nepatrný výnos z ohromných státních latifundií v kap. 25, tit. 17, na potřebné pravé investice ve státních lesích a statcích od vlastní správy státní se vypůjčuje pouhých 113 mil. Kčs a na investice dvouletky pouhých 197 mil. Kčs? Kdo komu může býti v hospodaření příkladem? Státní lesy a statky našim zemědělcům, nebo naši zemědělci státním lesům a statkům? Odpověď je samozřejmá.

Je mi nesmírně smutno, když musím na základě čísel projednávaného finančního zákona pro rok příští konstatovati, že by státní pokladna zela prázdnotou, kdyby byla odkázána jen na poplatnost a přínos znárodněného průmyslu a podniků, podobných státním lesům a statkům. Rád a s největším uznáním říkám, že panu ministru financí ulehčují svou prací a obětavou poplatností jen široké vrstvy dělníků, zemědělců, státních, veřejných i soukromých zaměstnanců, obchodníků, řemeslníků, soukromých podnikatelů a osoby svobodných povolání.

Já nemluvím oposičně. Jsem odhodlaným stoupencem svornosti a jednoty v národě. Říkám jen trpkou pravdu. Musíme se učit mluvit a poslouchat každou pravdu bez rozčilování a hněvu. Pravdomluvnost pak měla by se opět i u nás státi nezbytnou ctností každého ministra, poslance a žurnalisty. Zopakujeme-li si, že náš státní rozpočet na rok příští se rovná 45,81 % a s obecními dávkami 50 % našeho národního důchodu, musíme se starostlivě ptáti: Quo vadis, republiko?

A odpověď na tuto otázku může býti jen jediná: Hledá kontrolní a úspornou parlamentní komisi, vybavenou nejširší pravomocí a složenou z nejschopnějších i nejstatečnějších poslanců. Hledá také občany, kteří by demokratickou a národní naši republiku více zbožňovali než přeceňovali. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Slovo má ďalej pán posl. dr Bunža.

Posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Státní rozpočet určuje pro potřebu ministerstva vnitra na r. 1947 částku 7.428 mil. Kčs. Je to částka, která u srovnání s výdaji rozpočtu na r. 1938, které činily 893,799.800 Kčs, budí při nejmenším velký zájem. Pan ministr vnitra odůvodňoval toto zvýšení proti r. 1938 jednak dvojnásobným zvýšením osobních a trojnásobným zvýšením věcných nákladů proti r. 1938 a pak novými úkoly, které převzalo ministerstvo vnitra. Pan ministr prohlásil dále v rozpočtovém výboru, že v hospodaření úvěrovými prostředky byla zachovávána úzkostlivě zásada hospodárnosti v resortu ministerstva vnitra. To by ovšem nestačilo, kdyby se tato zásada neuplatnila ve všech složkách veřejné správy. Je nepochybné, že dosavadní lidová správa je příliš komplikovaná a drahá. Bude nutno v prvé řadě co nejdříve legislativně upraviti rozsah a činnost jednotlivých orgánů lidové správy, a to na základě jednoduchosti a hospodárnosti. Lidová administrativa musí být rychlá, pružná a spolehlivá a nesmí vésti k tomu, aby lidoví zástupci v administrativě tam dělali politické byrokraty a svou neodborností brzdili chod veřejné správy. Zástupcové lidu ve veřejné správě musí býti pokud možno také odborníky, musí býti hbití a pracovití a neúřadovat ve svých referátech jen pro úřadování nebo pro svou politickou stranu, nýbrž pro všechny občany. (Potlesk.)

Je nezbytně nutno co nejdříve vymeziti poměr mezi referentem, t. j. zástupcem lidu, a úředníkem a stanoviti pokud možno rozsah osobní odpovědnosti nejen úředníka, ale i voleného zástupce a konečně vymeziti kompetenci jednotlivých orgánů veřejné správy. Bude úkolem ústavodárného Národního shromáždění vyřešiti jasně a konečně otázku, jednak jak má býti organisována veřejná správa, jednak zda a pokud národní výbory se mají pokládati za orgány veřejné správy a pokud samosprávy. Je jisto, že nynější vývoj vede k naprostému ústupu samosprávy, na jejíž místo nastupuje zlidověná veřejná správa státní. To se projevuje již nyní a má být potvrzeno také tím, že tyto orgány - národní výbory - domnělé samosprávy nemají si opatřovati samy prostředky potřebné k hospodaření, nýbrž mají býti dotovány ze státní pokladny. Toho důkazem je vládní návrh o zatímní úpravě finančního hospodaření svazků územní samosprávy a některých jiných osob veřejného práva. Toto pojetí národních výborů jakožto orgánů výhradně státní správy odporuje demokratickým principům našeho státu, jimž právě územní samospráva je základním činitelem demokracie. Stojíme na stanovisku, že územní samosprávu nutno zachovat a všemožně ji podporovat, neboť je to principielní požadavek lidové demokracie. (Potlesk.)

S problémem územní samosprávy souvisí také problém, jak ji organisovati. Již dříve byla nadhozena otázka, zda bude vhodnější pro náš stát organisace veřejné správy a samosprávy na podkladě zemského či župního zřízení. Není pochyby o tom, že tento problém musí býti definitivně vyřešen v nové naší ústavě. Jsme toho názoru, že zavedením župního zřízení a zrušením zemských celků by se neprospělo ani státu ani občanstvu. I když pomineme historické momenty, které nás poutají k zemím, také župní zřízení jeví se prakticky neúčelným. Předně povede nutně k státnímu dualismu. Nebylo by již zemí, nýbrž pouze správní oblast česká a správní oblast slovenská, každá se svými centrálními resp. jim na roveň postavenými úřady. Administrativa se tím zdraží, neboť na př. V zemích českých namísto dvou zemských národních výborů vyvstane větší počet menších národních výborů, které převezmou agendu dosavadních zemských národních výborů. Také styk občanů s těmito novými správními orgány župními bude ztížen, neboť silniční a železniční síť není k tomu vybudována a zapojena. I v nalézací a normotvorné činnosti bude proti nynějšímu stavu určitá při nejmenším nejednotnost, neboť každý župní národní výbor si bude rozhodovat a nařizovat podle svého. Rozhodně by se tím neprospělo právní jistotě. A uvádím ještě jeden praktický případ, mluvící proti župnímu zřízení. Představme si, jak dlouho asi a jak bude vypadat a kolik bude stát případná likvidace zemských národních výborů. To jsou jenom naznačené důvody, které mluví proti župnímu zřízení a tím pro zachování zemské samosprávy jako nejvhodnějšího způsobu organisace veřejné správy a samosprávy.

Ministerstvo vnitra odůvodňuje vysoké položky svého resortu m. j. také tím, že lidská práva a svobody, zaručené ústavou, bezpečnost osoby, jakož i veřejného a soukromého majetku, bdění nad veřejným pořádkem a veřejnou mravností tak, aby každý poctivý občan mohl žíti bez obav v klidu, vše to vyžaduje zvýšené ochrany a z toho důvodu také vyšších osobních stavů Sboru národní bezpečnosti. Ve zprávě se uvádí, že ve Sboru národní bezpečnosti je proti roku 1938 o 11.437 osob více. Je to číslo úctyhodné a nutno se nad ním trochu zamysliti a kriticky o něm uvážit. Objektivně je nutno přiznat, že některé zvláštní úkoly, které s sebou přineslo osvobození a revoluční doba, vyžádaly si řady úkolů a osnov, určených k řešení a zvládnutí těchto úkolů. Šlo zejména o odsun Němců, který zaměstnal značnou část bezpečnostního sboru, avšak 29. října 1946 oslavili jsme den, kdy v podstatě byl odsun ukončen. Zbývá jen nepatrné množství Němců, z nichž ještě část bude odsunuta na jaře.

V době od osvobození až do ukončení odsunu Němců byly bezpečnostní poměry v důsledku jejich přítomnosti a občasného prolínání ze sousedního Německa a Rakouska neklidné a nejisté a vyžádaly si, zejména v pohraničí, přítomnosti větších jednotek Sboru národní bezpečnosti. Avšak ukončením odsunu nastalo i v tomto směru značné uvolnění. Nelze proto již vlastně na rok 1947 odůvodňovati vyšší stavy Sboru národní bezpečnosti těmito úkoly. Bylo by ovšem nerozumné žádat okamžité snížení počtu příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve všech složkách národní bezpečnosti bez ohledu na jejich důležitost. Nemůže být na př. námitek, aby v kriminální službě, která po všech stránkách svědomitě plní své úkoly, jak dokazují čísla dosažených výsledků v kriminalistice, byla plně vybavena po stránce osobní i věcné. V pořádkové službě, t. j. u bývalého četnictva a uniformované policie státní, obecní, výkonné, bude však nutno učiniti pořádek v počtu členů se zřetelem na systematiku a nepřecpávati tuto složku zejména důstojnickými místy. Je třeba uvážiti, zda je nutné, aby proti 200 důstojníkům býv. četnictva v roce 1938 musilo jich býti nyní 1.200. Mnozí z nově přijatých jsou osoby jistě zasloužilé v domácím a zahraničním odboji, jejich přijetí a povýšení může snad míti svoje lidské odůvodnění, pokud se tak dálo jen s objektivních hledisek, ale tento vysoký stav nemůže býti základnou pro zákonnou systemisaci těchto míst. Pro systemisaci musí býti rozhodnou jen potřeba a nikoli faktický stav.

Je třeba dotknouti se také další velmi důležité složky naší bezpečnosti, zpravodajské služby. Nevíme, jaká položka připadá na osobní výdaje zpravodajské služby, víme však, že mimo státní zpravodajskou službu dotuje stát také ještě zpravodajské orgány zemského bezpečnostního referenta, orgány t. zv. ZOBu. Tyto orgány tajné zpravodajské služby, které povětšině každý zná, neboť vystupováním a neodbornou prací se ihned vyzradí a vnášejí jen neklid a nejistotu mezi občany, jsou úplně zbytečné a není důvodu, proč má být jimi zatěžována státní pokladna. (Potlesk.)