Důvodová zpráva na str. 321 nás šetrně
připravuje na to, že nestane-li se zázrak,
nemůže státní pokladna nejen v roce
příštím, ale ani v dalších
letech čekati mnoho od našeho znárodněného
průmyslu.
Tím se zásadně liší náš
státní rozpočet od rozpočtů
SSSR, kde ještě v posledním válečném
roce 1945 plných 50 procent, a před válkou
dokonce 80 procent, t. j. 4/5 státních
příjmů činily výnosy výrobních
státních podniků. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Ševčík.)
Jsme si plně vědomi neutěšeného
poválečného stavu a všech dnešních
potíží našeho průmyslu, který
svou soutěživostí před válkou
býval pýchou naší republiky. Tyto potíže
má však soukromý průmysl tak jako znárodněný,
ne-li větší, a přece zůstává
aktivním a poplatným.
Museli bychom se rdíti studem nejen před bývalými
fabrikanty a správními rady dříve
akciových, dnes znárodněných průmyslových
podniků, ale i před celým svým národem
a celým světem, kdyby i náš znárodněný
průmysl nestal se aktivním a poplatným a
kdyby výrobky československého průmyslu
nejen soukromého, ale i znárodněného
nenašly si svou kvalitou a konkurenčními cenami
opět cestu do celého světa. Nepřestávám
věřiti, že náš průmysl ve
světové soutěži obstojí a v hospodářství
našeho státu vezme na sebe takovou funkci, jakou mají
výrobní státní podniky v SSSR.
Pan ministr financí ohlásil slibnou daňovou
reformu, kterou chce daňová břemena spravedlivě
rozložiti na poplatníky a berní službu
zjednodušiti. Naše znárodněné banky,
pojišťovny a průmyslové podniky musí
již teď míti ušlechtilou ctižádost
sejmouti tíhu státních daní s masy
poplatníků malých a středních
a svou poplatností státi se dominujícím
činitelem ve státním rozpočtu. Bylo
by krutou nespravedlností a také naší
společnou vinou a hanbou, kdybychom ve státě
lidově demokratickém, jak naší republice
a demokracii stále říkáme, chtěli
zachovati systém daní spotřebních,
nepřímých, při čemž by
sociálně nejslabší s nejpočetnějšími
rodinami zůstali státními poplatníky
největšími. Daňový systém
nepřímých daní spotřebních
vytýkali jsme všem našim dřívějším
vládám a parlamentům jako asociální.
Náš státní rozpočet na rok příští
bude pro všechny občany a poplatníky nesmírně
tíživý, protože jeho státní
vydání bude činiti na hlavu 6.108 Kčs
proti 5.451 Kčs roku letošního; nikoli tedy
třikrát, nýbrž desetkrát tolik
co roku 1932, v němž rozpočtová státní
potřeba činila 9.318,000.000 Kč, tedy pouhých
621 Kč na osobu.
Abychom poznali skutečnou tíhu daňových
břemen našich občanů, museli bychom
k platebním povinnostem, plynoucím ze státního
rozpočtu, připočísti ještě
dávku z majetku a majetkového přírůstku,
která je splatná do 15. ledna příštího
roku, maximální dávky obecní a dávky
sociálně pojišťovacích ústavů.
Bezprostředním a ustavičným stykem
se svými spoluobčany přišel jsem k radostnému
poznání, že dnes největším
a nejsvětějším bohatstvím na
světě jsou všem jejich životy, rodiny
a svoboda našeho národa.
Naši politicky vyspělí a obětaví
občané plní své povinnosti ke státu
ne-li snad vždy nadšeně, tedy přece aspoň
trpělivě. Všichni jsou si plně vědomi
toho, že se ztrátou svobody byli by ztratili vše.
Daňová břemena musí však být
únosná, nelze je zvyšovati do nemožností.
Největší výdajovou položkou státního
rozpočtu jsou platy, mzdy, pense, cestovné a odlučné
státních zaměstnanců. Činí
sice 30 a půl miliardy Kčs a přece - užívám
čísel pana ministra financí - průměrný
plat aktivních zaměstnanců je dnes pouze
ročních 36.000 Kčs proti 17.000 Kč
roku 1938 a u pensistů pouhých 22.800 Kčs
proti 10.500 Kč roku 1938. Je tedy idey platů aktivních
zaměstnanců 212, pensistů 217 vedle indexu
průměrných a zasloužených mezd
průmyslového dělnictva 302 a proti indexu
velkoobchodních cen životních potřeb
293. Index cen maloobchodních, za které nakupujeme,
je neskonale vyšší.
Těchto několik čísel stačí
pro posouzení bědného a neudržitelného
stavu, ve kterém se nacházejí státní
a veřejní zaměstnanci. Bída státních
zaměstnanců tkví v jejich množství,
v hypertrofii státních úřadů.
Připadal-li roku 1938 na 33 obyvatel 1 státní
zaměstnanec, je dnes 1 státní zaměstnanec
pro pouhých 20 obyvatel. Při 15 milionech obyvatel
roku 1938 měla republika aktivních zaměstnanců
460.000, pensistů 230.000, tedy celkem 690 tisíc
osob. K 1. prosinci t. r. při 12 milionech obyvatel je
ve službách republiky aktivních zaměstnanců
570.000, pensistů 210.000, celkem 780.000 osob. Proti roku
1938 má dnes naše republika o 3,149.000 obyvatel méně,
t. j. o 21 procent. A tak, kdybychom ani nepřihlíželi
k předválečnému restrikčnímu
zákonu, měla by naše republika míti
dnes také o 21 % aktivních zaměstnanců
méně než roku 1938, tedy jen 364.000, nikoli
570.000.
Podle odhadu samého pana ministra financí a resoluce
rozpočtového výboru mělo by odejíti
ze státních úřadů nejméně
100.000 osob. Prosím, nechť odejdou, ale především
nekvalifikovaní, jichž přítomnost na
jiném místě bude republice prospěšnější.
Pak by úprava platů, která by uspokojila
státní a veřejné zaměstnance,
byla snadno řešitelná. Jejich platy bez nivelisace
by mohly býti trojnásobné proti roku 1938
a ještě by takové řešení
přineslo miliardové úspory státnímu
hospodářství. Státní a veřejní
zaměstnanci hypertrofii úřadů nezavinili.
Trpí tedy bídou nevinně a rychlá úprava
jejich poměrů je nutná. Restrikce některých
ministerstev a v některých ministerstvech a v jiných
úřadech mohla by se provésti již zítra
a bez obavy, že by vznikly poruchy ve státní
administrativě.
Pan dr Kokeš zde mluvil dlouze o naší
bezpečnostní službě, o Sboru národní
bezpečnosti a o vybudování naší
vnitřní bezpečnosti. Paní a pánové,
myslím, že tady je malé nedorozumění.
Pokud jsem slyšel, nikdo z nás nemluvil proti Sboru
národní bezpečnosti, ale proti početnosti
členů SNB a proti těm, kteří
nemají kvalifikaci pro to, aby v tak vážném
a důležitém sboru zůstali. (Potlesk.)
Já sám považuji na příklad za
naprosto zbytečné, ba přímo marnotratné,
zaměstnávají-li se v naší národní
republice bezpečnostní orgány - ať již
z devótní horlivosti nebo z dlouhé chvíle
nebo z jiných důvodů - zjišťováním
politické příslušnosti našich občanů
a detektivním sledováním života a zvyků
našich politických lidí některých
stran Národní fronty přes to, že demokracii
a republice zůstali věrni. Znám ty touhy
po omezování osobní svobody, jsou patrny
na mnohých místech. Připomínám
to k rozpočtu z úzkostlivé obavy, abychom
s našimi československými korunami hazardním
způsobem nepromarnili také své nejsvětější
statky, svobodu individuální a s ní i svobodu
celého národa.
Šéfem naší veřejné správy,
tedy národních výborů, obcí,
okresů a zemí je pan ministr vnitra. Od platnosti
prvního samosprávního zákona, od r.
1862 nikdy snad neměli správcové zemí,
okresů a zejména obcí, tedy jejich starostové,
tolik starostí jako dnes. Předsedové národních
výborů jsou dnes skutečnými starosty.
Finanční zákon na rok 1947 a osnova zákona
tisk 202, která bude projednávána parlamentem,
upravují, lépe řečeno omezují
hospodářství naší samosprávy.
Má se tak státi petrifikováním nevolnického
protektorátního stavu naší samosprávy.
K dnešní situaci našich korun a k finančnímu
zákonu poznamenávám:
Naše komuny zchudly. Jejich resortní ministr jim vzal
bezpečnostní stráž a svěřil
jim jen její vydržování. Pan ministr
průmyslu jim odňal podle dekretů čís.
100 až 103 z roku 1945 Sb. aktivní energetické
podniky, dosud bez jakékoli náhrady, a poctil je
zatím jen tou důvěrou, že jim nechal
úrokování a umořování
jejich investičních dluhů. Pan ministr financí
s panem ministrem vnitra odňali samosprávě
vybírání všech jejich přirážek
a navrhují uložiti všem obcím vybírání
všech obecních dávek v maximální
výši. V kap. 25 státního rozpočtu
dávají územní samosprávě
za vybrané a jí vzaté přirážky
jako náhradu nevalorisované náhradní
příděly jen ve výši výnosu
přirážek z r. 1943 a v pohraničí
dokonce ve výši jednotných přirážek
z r. 1936.
Tyto náhradové státní příděly
mají činiti v příštím
roce 4 miliardy Kčs. Kde je potřebí mimořádné
pomoci, mohou samosprávné svazky dostati zálohové
pomoci, půjčky, v celkové částce
2 miliard. Při udělování náhradních
přídělů samosprávě nepřihlíží
se tedy k vzestupu hospodářských čísel,
která se projeví v předpisu a výnosu
státních daní a náhradních
přirážek na berní rok 1947. Potřeba
samosprávných svazků odhaduje se pro příští
rok na 12 miliard. Polovina, tedy 6 miliard, se má uhraditi
dávkami, které obce samy musí vybírati.
Pan ministr zemědělství podle dekretů
čís. 12 a 28 z roku minulého převzal
a do správy státních lesů a statků
odevzdal již 610.000 ha lesů. Protože při
přidělování lesů samosprávě
je náramně skoupý, je novelisace dekretu
čís. 12/45 Sb. nanejvýš žádoucí.
Paní a pánové, já se ptám:
Může pan ministr zemědělství,
který tak často a rád kritisuje vše
z první republiky, tedy i hospodářství
státních lesů a statků, míti
nějakou radost z výsledků dnešního
hospodaření na vyvlastněných - bez
náhrady - státních statcích a lesích,
když § 8 skupiny II finančního zákona
říká, že konečný jeho
přebytek, určený státní pokladně,
je celých 8,672.000 Kčs? Může míti
nějakou radost z toho, že na tento nepatrný
výnos z ohromných státních latifundií
v kap. 25, tit. 17, na potřebné pravé investice
ve státních lesích a statcích od vlastní
správy státní se vypůjčuje
pouhých 113 mil. Kčs a na investice dvouletky pouhých
197 mil. Kčs? Kdo komu může býti v hospodaření
příkladem? Státní lesy a statky našim
zemědělcům, nebo naši zemědělci
státním lesům a statkům? Odpověď
je samozřejmá.
Je mi nesmírně smutno, když musím na
základě čísel projednávaného
finančního zákona pro rok příští
konstatovati, že by státní pokladna zela prázdnotou,
kdyby byla odkázána jen na poplatnost a přínos
znárodněného průmyslu a podniků,
podobných státním lesům a statkům.
Rád a s největším uznáním
říkám, že panu ministru financí
ulehčují svou prací a obětavou poplatností
jen široké vrstvy dělníků, zemědělců,
státních, veřejných i soukromých
zaměstnanců, obchodníků, řemeslníků,
soukromých podnikatelů a osoby svobodných
povolání.
Já nemluvím oposičně. Jsem odhodlaným
stoupencem svornosti a jednoty v národě. Říkám
jen trpkou pravdu. Musíme se učit mluvit a poslouchat
každou pravdu bez rozčilování a hněvu.
Pravdomluvnost pak měla by se opět i u nás
státi nezbytnou ctností každého ministra,
poslance a žurnalisty. Zopakujeme-li si, že náš
státní rozpočet na rok příští
se rovná 45,81 % a s obecními dávkami 50
% našeho národního důchodu, musíme
se starostlivě ptáti: Quo vadis, republiko?
A odpověď na tuto otázku může býti
jen jediná: Hledá kontrolní a úspornou
parlamentní komisi, vybavenou nejširší
pravomocí a složenou z nejschopnějších
i nejstatečnějších poslanců.
Hledá také občany, kteří by
demokratickou a národní naši republiku více
zbožňovali než přeceňovali. (Potlesk.)
Podpredseda dr Ševčík: Slovo má
ďalej pán posl. dr Bunža.
Posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Státní rozpočet určuje pro potřebu
ministerstva vnitra na r. 1947 částku 7.428 mil.
Kčs. Je to částka, která u srovnání
s výdaji rozpočtu na r. 1938, které činily
893,799.800 Kčs, budí při nejmenším
velký zájem. Pan ministr vnitra odůvodňoval
toto zvýšení proti r. 1938 jednak dvojnásobným
zvýšením osobních a trojnásobným
zvýšením věcných nákladů
proti r. 1938 a pak novými úkoly, které převzalo
ministerstvo vnitra. Pan ministr prohlásil dále
v rozpočtovém výboru, že v hospodaření
úvěrovými prostředky byla zachovávána
úzkostlivě zásada hospodárnosti v
resortu ministerstva vnitra. To by ovšem nestačilo,
kdyby se tato zásada neuplatnila ve všech složkách
veřejné správy. Je nepochybné, že
dosavadní lidová správa je příliš
komplikovaná a drahá. Bude nutno v prvé řadě
co nejdříve legislativně upraviti rozsah
a činnost jednotlivých orgánů lidové
správy, a to na základě jednoduchosti a hospodárnosti.
Lidová administrativa musí být rychlá,
pružná a spolehlivá a nesmí vésti
k tomu, aby lidoví zástupci v administrativě
tam dělali politické byrokraty a svou neodborností
brzdili chod veřejné správy. Zástupcové
lidu ve veřejné správě musí
býti pokud možno také odborníky, musí
býti hbití a pracovití a neúřadovat
ve svých referátech jen pro úřadování
nebo pro svou politickou stranu, nýbrž pro všechny
občany. (Potlesk.)
Je nezbytně nutno co nejdříve vymeziti poměr
mezi referentem, t. j. zástupcem lidu, a úředníkem
a stanoviti pokud možno rozsah osobní odpovědnosti
nejen úředníka, ale i voleného zástupce
a konečně vymeziti kompetenci jednotlivých
orgánů veřejné správy. Bude
úkolem ústavodárného Národního
shromáždění vyřešiti jasně
a konečně otázku, jednak jak má býti
organisována veřejná správa, jednak
zda a pokud národní výbory se mají
pokládati za orgány veřejné správy
a pokud samosprávy. Je jisto, že nynější
vývoj vede k naprostému ústupu samosprávy,
na jejíž místo nastupuje zlidověná
veřejná správa státní. To se
projevuje již nyní a má být potvrzeno
také tím, že tyto orgány - národní
výbory - domnělé samosprávy nemají
si opatřovati samy prostředky potřebné
k hospodaření, nýbrž mají býti
dotovány ze státní pokladny. Toho důkazem
je vládní návrh o zatímní úpravě
finančního hospodaření svazků
územní samosprávy a některých
jiných osob veřejného práva. Toto
pojetí národních výborů jakožto
orgánů výhradně státní
správy odporuje demokratickým principům našeho
státu, jimž právě územní
samospráva je základním činitelem
demokracie. Stojíme na stanovisku, že územní
samosprávu nutno zachovat a všemožně ji
podporovat, neboť je to principielní požadavek
lidové demokracie. (Potlesk.)
S problémem územní samosprávy souvisí
také problém, jak ji organisovati. Již dříve
byla nadhozena otázka, zda bude vhodnější
pro náš stát organisace veřejné
správy a samosprávy na podkladě zemského
či župního zřízení. Není
pochyby o tom, že tento problém musí býti
definitivně vyřešen v nové naší
ústavě. Jsme toho názoru, že zavedením
župního zřízení a zrušením
zemských celků by se neprospělo ani státu
ani občanstvu. I když pomineme historické momenty,
které nás poutají k zemím, také
župní zřízení jeví se
prakticky neúčelným. Předně
povede nutně k státnímu dualismu. Nebylo
by již zemí, nýbrž pouze správní
oblast česká a správní oblast slovenská,
každá se svými centrálními resp.
jim na roveň postavenými úřady. Administrativa
se tím zdraží, neboť na př. V zemích
českých namísto dvou zemských národních
výborů vyvstane větší počet
menších národních výborů,
které převezmou agendu dosavadních zemských
národních výborů. Také styk
občanů s těmito novými správními
orgány župními bude ztížen, neboť
silniční a železniční síť
není k tomu vybudována a zapojena. I v nalézací
a normotvorné činnosti bude proti nynějšímu
stavu určitá při nejmenším nejednotnost,
neboť každý župní národní
výbor si bude rozhodovat a nařizovat podle svého.
Rozhodně by se tím neprospělo právní
jistotě. A uvádím ještě jeden
praktický případ, mluvící proti
župnímu zřízení. Představme
si, jak dlouho asi a jak bude vypadat a kolik bude stát
případná likvidace zemských národních
výborů. To jsou jenom naznačené důvody,
které mluví proti župnímu zřízení
a tím pro zachování zemské samosprávy
jako nejvhodnějšího způsobu organisace
veřejné správy a samosprávy.
Ministerstvo vnitra odůvodňuje vysoké položky
svého resortu m. j. také tím, že lidská
práva a svobody, zaručené ústavou,
bezpečnost osoby, jakož i veřejného
a soukromého majetku, bdění nad veřejným
pořádkem a veřejnou mravností tak,
aby každý poctivý občan mohl žíti
bez obav v klidu, vše to vyžaduje zvýšené
ochrany a z toho důvodu také vyšších
osobních stavů Sboru národní bezpečnosti.
Ve zprávě se uvádí, že ve Sboru
národní bezpečnosti je proti roku 1938 o
11.437 osob více. Je to číslo úctyhodné
a nutno se nad ním trochu zamysliti a kriticky o něm
uvážit. Objektivně je nutno přiznat,
že některé zvláštní úkoly,
které s sebou přineslo osvobození a revoluční
doba, vyžádaly si řady úkolů
a osnov, určených k řešení a
zvládnutí těchto úkolů. Šlo
zejména o odsun Němců, který zaměstnal
značnou část bezpečnostního
sboru, avšak 29. října 1946 oslavili jsme den,
kdy v podstatě byl odsun ukončen. Zbývá
jen nepatrné množství Němců,
z nichž ještě část bude odsunuta
na jaře.
V době od osvobození až do ukončení
odsunu Němců byly bezpečnostní poměry
v důsledku jejich přítomnosti a občasného
prolínání ze sousedního Německa
a Rakouska neklidné a nejisté a vyžádaly
si, zejména v pohraničí, přítomnosti
větších jednotek Sboru národní
bezpečnosti. Avšak ukončením odsunu
nastalo i v tomto směru značné uvolnění.
Nelze proto již vlastně na rok 1947 odůvodňovati
vyšší stavy Sboru národní bezpečnosti
těmito úkoly. Bylo by ovšem nerozumné
žádat okamžité snížení
počtu příslušníků Sboru
národní bezpečnosti ve všech složkách
národní bezpečnosti bez ohledu na jejich
důležitost. Nemůže být na př.
námitek, aby v kriminální službě,
která po všech stránkách svědomitě
plní své úkoly, jak dokazují čísla
dosažených výsledků v kriminalistice,
byla plně vybavena po stránce osobní i věcné.
V pořádkové službě, t. j. u bývalého
četnictva a uniformované policie státní,
obecní, výkonné, bude však nutno učiniti
pořádek v počtu členů se zřetelem
na systematiku a nepřecpávati tuto složku zejména
důstojnickými místy. Je třeba uvážiti,
zda je nutné, aby proti 200 důstojníkům
býv. četnictva v roce 1938 musilo jich býti
nyní 1.200. Mnozí z nově přijatých
jsou osoby jistě zasloužilé v domácím
a zahraničním odboji, jejich přijetí
a povýšení může snad míti
svoje lidské odůvodnění, pokud se
tak dálo jen s objektivních hledisek, ale tento
vysoký stav nemůže býti základnou
pro zákonnou systemisaci těchto míst. Pro
systemisaci musí býti rozhodnou jen potřeba
a nikoli faktický stav.
Je třeba dotknouti se také další velmi
důležité složky naší bezpečnosti,
zpravodajské služby. Nevíme, jaká položka
připadá na osobní výdaje zpravodajské
služby, víme však, že mimo státní
zpravodajskou službu dotuje stát také ještě
zpravodajské orgány zemského bezpečnostního
referenta, orgány t. zv. ZOBu. Tyto orgány tajné
zpravodajské služby, které povětšině
každý zná, neboť vystupováním
a neodbornou prací se ihned vyzradí a vnášejí
jen neklid a nejistotu mezi občany, jsou úplně
zbytečné a není důvodu, proč
má být jimi zatěžována státní
pokladna. (Potlesk.)