Tehdy nebylo dosti ostražitosti na naší straně. Nebylo ani vůle a chuti proti nepříteli republiky, který nás rozhlodával zevnitř, nastoupiti opravdu tak, jak toho zájem našeho národa a státu vyžadoval. Nebylo dbáno přání lidu ani varovných hlasů těch, kteří chápali situaci reálně, a naopak pomocí různých právnických a filosofických floskulí o svobodě slova, přesvědčeni a podobně bylo dovoleno, aby byl stát veden ke katastrofě. Dnešní doba není dobou předmnichovské republiky, a podle potřeb našich národů a našeho státu musíme pečovati o zajištění klidu, pořádku a bezpečnosti v našem státě. Prošli jsme epochou velkých přeměn a dnes již můžeme směle říci, že lví podíl na téměř hladkém dokončení naší národní revoluce, jakož i na zajištění předpokladů pro hospodářský rozvoj republiky mají naše orgány vnitřní bezpečnosti. Byli to příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří po dobu okupace z převážné většiny sloužili věrně svému národu, kteří v době květnové revoluce stáli v prvých řadách bojovníků za svobodu a pak jako první nastupovali do pohraničí, aby společně s národními výbory očistili naší vlast od německé páté kolony. Dnes, po jednom a půl roce činností těchto orgánů v lidově demokratické republice mohu jen konstatovati, že hlavně těmto orgánům děkujeme za to, že je v naší republice klid a pořádek, jaký nevidíme v ostatních státech, které prošly válkou, a že jim děkujeme za to, že nás lid pociťuje, že žije v opravdu spořádaném státě.

Sbor národní bezpečnosti má býti podle našich přání druhou naší armádou pro boj s nepřítelem vnitřním, který je mnohem záludnější a v mnohých směrech nebezpečnější. Nesmíme však zapomínat na to, že tento sbor při ohrožení republiky nepřítelem zahraničním nastupuje v mnohých případech do boje ještě před armádou, jako tomu bylo v roce 1938. Tehdy příslušníci četnictva i policie stáli v jednotkách SOS na hranicích a byli připraveni brániti naši krásnou vlast proti německým uchvatitelům. Od příslušníků Sboru národní bezpečnosti by byla opět v nebezpečí požadována pohotovost k obětem, a je proto naší povinností vybaviti všechny složky Sboru národní bezpečnosti morálně i hmotně tím, co bude zaručovat splnění úkolů na ně vložených. Těchto úkolů nebude málo a budou velké. Hlavně v údobí budování dvouletky budou mít orgány naší vnitřní státní bezpečnosti mnoho práce, a zvládnou-li ji, pomohou tím -nejlépe státu a oběma národům. Víme, že zrádci, kolaboranti a ostatní nepřátelé lidové demokracie, kteří byli zbaveni svých hospodářských a politických posic a pohybují se ve fašistickém podzemí, nespí a že se budou pokoušet všemi prostředky a všemi možnými způsoby překážeti nám při budování. Nejenom to, víme, že se budou snažit roztrušovat nepravdivé zprávy, sabotovat výstavbu našeho státu rušením výroby i distribuce, vyvolávat neklid a nepokoj v našem lidu a k svému zhoubnému dílu přijímat i pomocnou ruku mezinárodní reakce. Náš Sbor národní bezpečnosti musí býti proto připraven ihned a nemilosrdně zasahovati proti nepřátelům naší drahé republiky. Tento sbor musí být prodchnut ideou, že jeho nejsvětější povinností je sloužiti lidu a republice lidově-demokratické a že nesmí dovolit, aby nám nepřátelé republiky rozhlodávali stát zevnitř. Musíme proto našim orgánům bezpečnosti dáti vše, co potřebují, hlavně však výchovu v duchu lidově-demokratickém, dostatek dobrých zbraní, výstroje, motorových vozidel, a příslušníky těchto sborů musíme existenčně zajistiti. Šetřiti na vnitřní státní bezpečnosti v nynější době, kdy máme ve státě ještě pátou kolonu maďarskou a nepatrnou část německé, kdy mnoho živlů nepřátelských lidově demokracii i živlů kriminálních se pohybuje na svobodě a žije z bezpracných důchodů černého obchodu, by bylo chybou a proto nesmíme omezovati výdaje na orgány, které mají zajistit klid a bezpečnost nás všech. Nějaký ten milion, ušetřený na těchto sborech, by nám mohl napáchati nezměrné škody, když by nám nepřátelé tohoto státu pro nedostatek našich bezpečnostních opatření mohli vypalovat továrny, ničit doly a rozrušovat zemědělskou výrobu. Hlavně pohraničí bude ještě dlouho potřebovat zesílených jednotek Sboru národní bezpečnosti, a my jako zástupci lidu máme povinnost zkoumat přání lidu a dbát jeho potřeb. Tři miliony odsunutých Němců nás z hloubi duše nenávidí a veliká většina z nich se nechce smířiti se skutečností, proto se dá v právě nastávající zimě očekávati mnoho incidentů v našem pohraničním území. Hlad žene Němce zpět k nám a nezastavují se ani před nejtěžšími zločiny. Náš lid v pohraničí žádá zesílení bezpečnostních opatření a je to zájem celého státu, aby tam, kde máme většinu svého průmyslu, na jehož chodu závisí úspěch dvouletky, byla také zajištěna bezpečnost každého jednotlivce.

Jedním z hlavních požadavků, které musí býti splněny, má-li Sbor národní bezpečnosti konati dobře svou službu, jest předložení osnovy zákona o Sboru národní bezpečnosti parlamentu k projednání, a to v nejkratší době. Bezpodmínečně je nutno skoncovati s nejistotou právních předpisů o službě a kompetenci Sboru národní bezpečnosti.

Lidově demokratická republika Československá sloučila dosud existující složky vnitřní bezpečnosti v jeden sbor, který v nejtěžších dobách, t. j. v začátcích republiky, vykonal velké dílo na základě revolučního práva; dnes však, kdy budujeme vše podle plánu, je zapotřebí, aby byl tento sbor organisován na podkladě nového zákona. Po tomto zákonu volají i naše národní výbory, neboť tímto zákonem budou rozřešeny všechny kompetenční konflikty a nejasnosti, které ještě dnes jsou na mnohých místech příčinou nesouladu mezi orgány bezpečnosti a zástupci lidu. Sbor národní bezpečnosti jako celek vykonal velké dílo za jeden a půl roku své existence, ale to neznamená, že všichni jednotlivci tohoto sboru jsou opravdu dobrými a upřímnými zastánci a ochránci lidové demokracie. V tomto sboru se ještě dnes setkáváme s lidmi - jsou to hlavně ti jedinci, kteří se k dřívějšímu četnictvu a policii dostali pomocí fašistické anebo agrární legitimace -, kteří se ještě dnes stavějí negativně k lidové demokracii a kteří věří, že jde jen o přechodnou dobu a že se opět vrátí doby agrárních ministrů vnitra, kdy opět bude možno zakročovati proti komunistům. Osobně znám případy těch, kteří se vychloubají, že za první republiky mohli tlouci nynějšího ministerského předsedu Gottwalda jen proto, že je komunista. Jsou i tací jednotlivci, kteří se za doby protektorátu rádi a ochotně přiučili metodám gestapáků a nejsou ochotni vzdáti se těchto metod při konání služby v lidově demokratické republice Československé. Máme v aparátu Sboru národní bezpečnosti živly, které se nechtějí smířit s tím, že již není doba Rakousko-Uherska, kterému věrně sloužili, ani první republiky, doba panství agrárních velmožů, ani doba protektorátu. Tito lidé - a jde většinou o tak vychvalované "odborníky" ve vysokém postavení - se nechtějí smířit s myšlenkou, že by měli být podřízeni lidovým orgánům na okresních národních výborech a že by se měli ze své činnosti těmto orgánům odpovídat. Jde jim naopak o to, zdiskreditovat instituci národních výborů, napadat lidové orgány a zasadit se všemožně o to, aby se zase dostali k moci policejní ředitelé a hejtmani. Je zarážející, že mezi zástupci lidu se nacházejí ti, kteří se t. zv. dobře myšlenými radami ve skutečnosti snaží zvrátiti všechny vymoženosti naší revoluce a dokonce pomluvami a nedoloženými zprávami chtějí dosáhnout toho, aby o naši vnitřní státní bezpečnost pečovali chvalně známí "odborníci" a byli dosazeni k moci.

Aby úspěch naší dvouletky byl opravdu zajištěn, bude zapotřebí, aby ze Sboru národní bezpečnosti zmizeli všichni, kteří se stavějí na odpor opatřením naší vlády a lidových orgánů, kteří nerespektují ani zákonů nové republiky a kteří se domnívají, že svou pasivní resistenci ochromí náš stát. Není jich mnoho, ale nemůžeme ani jediného strpěti na místě tak důležitém jako je Sbor národní bezpečnosti. Je smutné, že odstraňování nespolehlivých lidí se vykládá jako politická msta. Musíme dbáti o to, aby všichni, kdož svým charakterem a politickým smýšlením neodpovídají požadavkům, jež na ně klade lidová demokracie, byli se svých míst odstraněni bez ohledu na to, ke které politické straně patří.

Ještě jednoho bolestivého místa se chci dotknout, a to naší národní očisty. Nikdo z nás si loni v květnu nepředstavoval provádění národní očisty tak, jak se praktikuje nyní. Kdejaký kolaborant má dnes více zastánců, advokátů a právních poradců než poctivý bojovník za svobodu národa, partyzán anebo politický vězeň. Příliš brzy zapomíná náš národ na to, co nám napáchali okupanti, a příliš brzy odpouští zrádcům národa a kolaborantům. Ve starém Řecku i v jiných státech byli zrádci národa trestáni nejtěžšími tresty a obyčejně byli vypovídáni ze země. Bylo hanbou řádného občana, aby se ujal zrádce národa, a dnes jsme svědky toho, že nejenom očistné komise, ale i nalézací komise trestní u okresních národních výborů osvobozují vyložené kolaboranty jenom proto, že se našel nějaký háček nebo paragraf, kterého je možno použíti ve prospěch provinilce. Zdá se, že se zanedlouho najdou lidé, kteří budou obhajovat i německé okupanty, a již dnes je mnoho případů, kde Češi, právní poradci, vymáhají Němcům vrácení majetku. Je mnoho těch, kteří si upřímně přejí, aby již konečně zmizel retribuční dekret i dekret o národní cti jen proto, aby již konečně byli uklidněni, že na ně nedojde. Náš lid se dnes ptá, jak je možné, že lidé, o nichž byli přesvědčeni, že s nimi bude po válce skoncováno, sedí dnes na odpovědných místech a žádná udání nemohou pomoci k nápravě. Liknavé provádění národní očisty může míti pro naše národy nedozírné následky, neboť nakonec to, co měla národní očista dokázat, že totiž zrada a kolaborace se nevyplácí, bude nahrazeno tvrzením, že zrada i kolaborantství se vyplácí. Je proto nutno, aby orgány Sboru národní bezpečnosti ze svého středu odstranily všechny, kdož tam nepatří, a aby nyní, po skončení odsunu Němců, dokončily všechna vyhledávání, týkající se zrádců a kolaborantů, a postavily je pak před lidové soudy nebo trestní nalézací komise okresních národních výborů. Pakliže někteří jednotlivci, kteří sedí v trestních nalézacích komisích okresních národních výborů, nekonají svoje povinnosti a zpronevěřili se úkolům na ně vloženým, buďtež nahrazeni těmi, kteří budou schopni a ochotni dokončiti očistu národa ve smyslu Košického vládního programu a v duchu lidové demokracie československé.

Tato demokracie se projevila dosud ve většině oborů jako demokracie silná, mající před sebou jasný cíl; nesmí proto zůstati do budoucna přítěží našeho zdárného vývoje nevyřešená národní očista. Je ještě čas, a proto všichni dokončeme dílo, jímž jsme povinováni padlým na bojištích i umučeným v koncentračních táborech. Nezapomeňme, že příští generace nás budou soudit hlavně podle toho, jak jsme provedli svou národní revoluci a jak jsme se zachovali ke zrádcům národa. Omilostnění zrádci a kolaboranti již jednou přivedli národ k Lipanům a to se nesmí opakovat.

Jménem komunistické strany Československa prohlašuji, že strana pokládá rozpočet ministerstva vnitra na rok 1947 za rozpočet dobrého hospodáře, a proto poslanci strany budou pro tento rozpočet bezvýhradně hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Caňkář. Uděluji mu slovo.

Posl. Cankář: Paní a pánové!

Začnu tím, čím řečník přede mnou skončil. Se svou stranou pro rozpočet hlasovati budeme. Projednávání a schvalování státního rozpočtu bylo a zůstane vždy a všude vážným státním aktem, který určuje život občanů. Nebylo také jeho projednávání nikdy a není ani dnes lehkým úkolem v žádném státě. Náš státní rozpočet s desítimístnými až jedenáctimístnými čísly je pro nás zvlášť těžkým úkolem. Budíval-li v minulosti rozpočet našeho státu jako aktualita politicko-hospodářská na čas pozornost zpravidla jen členů vlády, parlamentu a malého kruhu interesentů, stal se náš státní rozpočet na rok 1947 svou nadměrností a zvýšeným, téměř 28miliardovým schodkem předmětem pozornosti i obav a proto také záležitosti nejen vlády a parlamentu, ale skutečně všech občanů naší republiky.

Velikost našeho úkolu a tíhu naší odpovědnosti nezmenšuje ani skutečnost, že rozpočty s miliardovými položkami a také miliardovými schodky má dnes, po největší světové válce a v největší světové, dosud neskončené revoluci, mnoho států všech pěti dílů světa. V každé válce ničí se bezuzdné a neodpovědně lidské životy a ostatní hodnoty lidstva. Utrpení a chudoba lidstva jsou pak smutným a neodvratným důsledkem všech válek. Války ochuzovaly vždycky státy poražené. V poslední válce, která byla na světě ze všech nejstrašnější a ve které se nezbytně i proti své vůli nakonec octly národy všech pěti dílů světa, zničilo se tolik lidských životů a tolik hodnot, že zchudly i velmoci vítězné a s nimi i my.

Statistika lidských i ostatních obětí a téměř astronomická čísla našeho i jiných státních rozpočtů a schodků jsou toho důkazem. Bez zahraničních zápůjček na investice, dovozu surovin i zboží a krytí schodků státního hospodářství nemohou se v přítomné době obejíti ani vítězné velmoci. Svou odpovědnost za rozpočtovou práci nemůžeme si také zmenšiti ani omluvou, že do nezaviněné chudoby vrhli nás naši odvěcí nepřátelé, ani namlouváním si, že nejsme na světě státem ještě nejchudším.

Našemu státnímu hospodářství musíme věnovati všechnu svoji pozornost a obětovati mu po případě i svoji popularitu, abychom se nezřítili mezi nejbědnější národy a státy světa. Ve válce, která se všemi hrůzami přináší i nepředvídaná překvapení a vyžaduje nečekaných obětí, těžko se hospodaří vládám a parlamentu. V revoluci pak se nedá vůbec počítati. Přecházíme-li však z let mimořádných událostí do třetího mírového roku, musíme ve státním hospodářství pozorně počítati a úzkostlivě šetřiti.

Z našeho státního rozpočtu na rok 1947 přes to, že byl s takovou pečlivostí připraven a uspořádán, že je s přílohami a důvodovými kapitolami velmi instruktivní, a přes to, že formálnosti vyniká nad předchozí naše státní rozpočty, nemůže přece míti nikdo u nás ani nejmenší radost. A z obsáhlého, důkladného a upřímného exposé pana ministra financí k vládní osnově finančního zákona je patrné, že pro vážné obavy z budoucnosti nemá a nemůže míti z předloženého rozpočtu radost ani on sám.

Dovolte mi, abych v rozpočtové debatě směl citovati T. G. Masaryka ze Světové revoluce: "Nepodceňuji vnější autoritu státu, ale nemohu stát a jeho moc ani přeceňovat, zbožňovat."

Paní a pánové, já nevidím sice dosud v naší republice, že by ji všichni její občané zbožňovali, ale zdá se mi, že téměř všichni její moc a její možnosti přeceňují. Kdybych neměl mít pravdu, nesměl by náš státní rozpočet na rok 1947 vykazovati potřebu přes 76 miliard s úhradou pouhých 48 miliard a se schodkem téměř 28 miliard Kčs, tedy ještě větší potřebu a větší schodek než roku tohoto.

Žijeme-li dnes po válce v trojnásobku cen i mezd, platů a tarifů předválečných, neměl by býti náš státní rozpočet pro příští rok pětkrát větší než v letech 1931, 1933 a 1935, skoro pětkrát větší než v letech předmnichovských při zvýšeném našem ochranném zbrojení v roce 1936, 1937 a 1938, a dokonce šestkrát větší než v letech 1929, 1930, 1932 a 1934, aby naši občané mohli žíti klidně a spokojeně. Abychom mohli šťastně přejíti do normálních hospodářských poměrů, nesměl by si ani náš státní rozpočet svou nadměrností činit nárok na 45 %, po připočtení asi 6 miliard samosprávních dávek na plných 50 % našeho národního důchodu proti 12 % až 16 % v letech 1929 až 1938.

V naší republice bude lépe, až ji bude více občanů zbožňovati a méně občanů přeceňovati. Projednávaný náš státní rozpočet ani při své rozměrnosti není ještě, jak sám pan ministr financí přiznává, pravým obrazem našeho státního hospodářství, protože nezachycuje zcela hospodářství nižších orgánů veřejné správy, hospodářství obcí, okresů a zemí, a protože stále zůstávají otazníkem naše znárodněné podniky, dávka z majetku a majetkového přírůstku, úprava úrokové a anuitní služby našeho státního dluhu vnitřního, kterého máme téměř 89 miliard a při kterém se počítá zatím jen s jeho 3 % úrokováním, nikoliv umořováním, a naše možnosti úvěru zahraničního, kterého máme skoro 20 miliard.

Osnova finančního zákona na příští rok nám všem říká naprosto jasně, že pan ministr financí počítá především a hlavně s masou malých a středních, skutečně pracujících poplatníků, kteří mají ze 48 miliard státních příjmů odvésti státní pokladně na daních přímých, nepřímých, daní z obratu, úrocích z prodlení, celních poplatcích a monopolech 32.878,000.000 Kčs, to jest plné ⁴/₆ očekávaných státních příjmů.

Státní podniky, z nichž je řada pasivních, mají v roce 1947 odvésti státní pokladně pouhých 7.965,000.000 Kčs, tedy pouhou jednu šestinu státních příjmů. Jejich souhrnnou aktivnost a tedy jejich čest musí zachrániti vlastně jen kuřáci, kteří placením horentních cen za kuřivo mají dáti vydělati v roce příštím tabákové režii 9.059,000.000 Kčs. Při cenách odpovídajících jakosti tabákových výrobků pohořela by však nejen tabáková režie, ale shořela by při tom i čest státních podniků.

Prosperitou a tedy i poplatností při veliké potřebě všech výrobků a hladu po každém zboží ještě daleko za státními podniky zůstávají naše znárodněné průmyslové podniky. Vedle řady podniků, které v příštím roce mají býti aktivní 2,5 miliardami Kčs, jsou znárodněné podniky, které jsou vyloženě pasivní a u nichž se očekávají ztráty 2.393,000.000 Kčs. Mělo by tedy 60 % našeho průmyslu - tolik asi ho bylo znárodněno - v příštím roce dáti bez bank a pojišťoven státní pokladně sotva 107,000.000 Kčs, to jest ¹/₄ % všech očekávaných státních příjmů.

Znárodněné banky mají pak státu odvésti 150,000.000 Kčs a pojišťovny 23,000.000 Kčs, celkem 173,000.000 Kčs, tedy ¹/₃ % všech preliminovaných státních příjmů.

O znárodněných podnicích nechám mluviti samu důvodovou zprávu, která na str. 321 finančního zákona říká: "Státní pokladna však nemá ještě naději, že by výtěžky národních podniků v r. 1947 docílené jí přinesly nějaký příjem, neboť disposicemi na vyrovnávacím účtě budou tyto výtěžky plně odčerpány, ba nebudou ani pro označené úkoly stačiti. - Je nutno smířiti se s tím, že ještě dočasně budou výtěžky národních podniků spotřebovány shora vypočítanými odvody z vyrovnávacího účtu." - Kolik roků tato dočasná nemohoucnost národních podniků může trvati, nemá důvodová zpráva odvahu prorokovat. Z vyrovnávacího účtu totiž a o tom se mluví jen potichu - uhradí se nejen programové investice národních podniků a jejich bilanční ztráty, ale i povinné částky do fondu znárodněného hospodářství pro úrokování a umořování cenných papírů, které tento fond bude muset vydati jako náhradu za znárodněný majetek. A výše těchto náhrad dosud stanovena není a dluhopisy za ně vydány nebyly.

Udivuje proto každého, že již dnes - bez uložení a plnění platebních povinností je řada znárodněných průmyslových podniků pasivní. Překvapuje pak zejména, že jsou ztrátovými nejen podniky hornické a hutnické, ale i kovodělné a strojírenské, ba i cukrovarské a energetické. Náš znárodněný průmysl je děckem naší národní revoluce, u jehož narození stály všecky strany Národní fronty. Naplňuje nás proto nikoli škodolibou radostí, ale upřímnou lítostí a hořkostí fakt, že většinou je ztrátový i ten průmysl, který býval vždycky aktivní a chloubou naší republiky. Naše města hořekují nad ztrátou energetických průmyslových podniků, které byly znárodněny, protože byly jejich nejaktivnějšími podniky i při poctivém fatování a placení výdělkové daně, při přesném placení úroků a anuit z investičních zápůjček. Občané těchto měst nemohou uvěřiti skutečnosti, potvrzené našim státním rozpočtem, že jejich dříve aktivní městské elektrárny, plynárny a teplárny se znárodněním staly součástí energetického průmyslu, který je také ztrátový. A ztrátový již teď, ač městům do dnešního dne znárodněný energetický průmysl z převzatých průmyslových podniků nevyplatil ani jedné koruny za ušlý příjem, o kterém mluví § 11, odst. 1 dekretu č. 100/45 Sb., a ani jeden haléř náhrady za majetkový substrát znárodněných obecních podniků, kterou určuje paragraf 8, odst. 2 téhož dekretu presidenta republiky.