Když jsme začali projednávat rozpočet na rok 1947, řekli jsme, že začínáme rozpočtovat bez jakýchkoli podkladů po šestileté okupaci, po šestiletém rozkrádání národního majetku, řekli jsme, že jsme jako stát zchudli nejméně o 25 procent. Rozpočet na rok 1946 byl tedy prvním rozpočtem osvobozené republiky, byl to rozpočet mobilisace pracovních sil, mobilisace národních hospodářských sil a prostředků. Rozpočet na rok 1946 měl tedy ráz improvisační, bez pevných podkladů, jak to také ukazuje výkaz účinů, neboť celá řada položek v rozpočtu pro rok 1946 byla podpreliminována a opět mnoho jiných předpokládaných výdajů nebylo možno uskutečnit.

Hospodářský život na začátku tohoto roku na zásadách znárodňovacích dekretů se teprve započal formovat. Rozpočet na rok 1947 překonal již stadium hospodářského přechodu, takže odpovídá již všem theoretickým zásadám, které se po rozpočtu požadují. Tedy rozpočet na rok 1947 je druhým rozpočtem obnovené republiky a prvním rozpočtem budovatelského plánu vlády Národní fronty. Je to tedy rozpočet, který má zajistit zdárný výsledek dvouletého plánu, uskutečnění tohoto plánu má pak zajistit natrvalo všechny velké revoluční vymoženosti a vytvořit předpoklady k tomu, aby politická a národní svoboda byla doplněna sociálním blahem všech pracujících. Státní rozpočet na rok 1947 vychází správně z této nutnosti doby a je zpracován tak, aby všestranně pomáhal k jeho provedení a uskutečnění.

Jsme-li dnes po všech stránkách našeho národního života na tom lépe než jiné státy, pak se tak stalo jenom na základě předpokladů vytvořených velkými revolučními proměnami, prostě proto, že vlivy velkého průmyslového, finančního a velkoagrárního kapitálu ve státním hospodářství a na život v republice byly znemožněny a rozhodujícím činitelem stal se tu lid a celý národ. Státní rozpočet z doby předmnichovské republiky je nám toho nejlepším dokladem, neboť veřejné finance byly nástrojem a prostředkem v rukou hrstky velkokapitalistických magnátů, kteří ze svých sobeckých třídních zájmů řídili hospodářství v republice, a o veřejných finančních prostředcích nerozhodoval přece parlament, ale orgány velkokapitalismu, kartely, svazy průmyslníků a bank.

V lidové demokracii a v lidové demokratické republice stal se hospodářem lid a jeho orgány. Rozpočet na rok 1947 je tedy rozpočtem reálným, pravdivým a odpovídá našim hospodářským možnostem poválečným. Je to důkazem konsolidujících se poměrů hospodářských. Je jednotný, jasný a úsporný. Již tato skutečnost, že vláda opustila konstrukci rozpočtu řádného a mimořádného, je znakem konsolidačním. Mimořádný rozpočet je známkou rozpaků státní správy, jak učiniti občanstvu rozpočtový schodek příjemným. Tomu tak není u rozpočtu na rok 1947, a když státní správa byla ochotna se zřetelem ke všem okolnostem, které byly v souvislosti s budovatelským plánem, předložiti tak rozsáhlý rozpočtový elaborát, znamená to, že aparát státní správy z velké části pracuje již dobře.

Nicméně však hlavním úkolem orgánů státní a veřejné správy musí býti úsilí v podporování všech produktivních sil národa při plnění úkolů, uložených dvouletým plánem. To vše souvisí s otázkou organisace práce ve státních a veřejných úřadech. Nemůžeme si však zastírat skutečnost, jakými byrokratickými a starými methodami se ještě dnes úřaduje a jak se nyní dobré úřednictvo stává obětí tohoto zastaralého úřadování. Kolik desítek milionů by se ušetřilo, kdyby se nám podařilo dáti veřejné a státní správě pružnou organisaci, kde by se v plné míře mohla uplatnit iniciativa a obětavost stovek dobrých státních úředníků, kteří nyní jsou ve své výkonnosti brzděni jak byrokratickým duchem a řádem, který vládne v těchto úřadech, tak také úředníky-byrokraty starého typu, kteří vidí svůj hlavní úkol v tom, aby pracovali v duchu starých řádů, a nemohou pochopit novou dobu. Jedním z hlavních úkolů parlamentní kontrolní a úsporné komise, kterou v nejbližších dnech zvolíme, je podle mého názoru, nalézti cestu k nápravě v této věci a přispěti tak k tomu, aby naše veřejná správa byla reorganisována v duchu moderních hospodářských a demokratických zásad.

Musí býti zvlášť zdůrazněna odpovědnost všech referentů pověřených prováděním určitých úkolů. Takovým zásahem parlamentní kontrolní a úsporné komise můžeme zajistit hospodárnost všude ve státě a ušetřit tak státu desítky milionů zbytečných výdajů, které jsou nyní odčerpávány z národního důchodu produktivně pracujících. Dnešní doba vyžaduje zvýšenou hospodárnost, vyžaduje od nás všech, abychom v žádném případě nežili nad poměry. Šetřit s každou korunou, vážit a zkoumat každou částku vydání, to bude úkol odpovědného hospodáře. Soutěžit v práci na dvouletce, ale soutěžit zároveň v úspornosti - to musí býti naším každodenním příkazem doby. (Potlesk.)

Vítáme s povděkem rozdělení výdajových položek ve státní rozpočtu na rok 1947 do tří přehledných skupin. Je to v prvé řadě skupina, která zahrnuje osobní a věcnou režii státní správy; za druhé je to skupina, která obsahuje vydání spojená s podporou hospodářského života, výdaje na sociální péči, zdravotní péči, na kulturu a službu bezpečnosti; konečně pak třetí skupina obsahuje výdaje spojené s udržováním a rozmnožováním státního majetku a výdaje spojené s udržováním veřejného majetku vůbec.

Velmi dobrým kladem rozpočtu na rok 1947 je jeho jasnost a přehlednost. Každý občan může z předloženého rozpočtu dobře zjistit, jak drahá je státní režie, a to jak osobní, tak i věcná, kolik stát vrací občanstvu přímo, ať ve formě podpor na nějaká zařízení k dobru občanů nebo přímých příspěvků sociálního a zdravotního charakteru, jako jsou vyživovací příspěvky pro rodiny osob nastoupivších vojenskou presenční službu, podpory obětem fašistické persekuce a války, náklad na péči o mládež atd.

Dalším významným rysem předloženého státního rozpočtu je státní péče o široké a lidové vrstvy. Srovnáme-li v rozpočtu uvedenou částku k těmto účelům preliminovanou, 9.472 mil., s částkami vyhrazenými tomuto účelu v dobách prvé republiky, na př. v r. 1938, kdy bylo věnováno na tyto účely 890 mil., vidíme zcela jasně, jak nový lidově-demokratický režim dokumentuje svůj vývoj k dokonalejším a spravedlivějším sociálním řádům, vidíme, že se zájem o sociální zabezpečení pracujícího lidu nevyčerpává toliko sliby, nýbrž že vláda sliby dané v Košickém vládním programu plní v rozsahu a tempu jí možném, vyvolávajícím uznání československého pracujícího lidu a budícím respekt i v cizině.

Dále je v rozpočtu na rok 1947 také jasně vidět, kolik stát vydává na udržování státního majetku v daném stavu a na jeho další rozmnožování. Tato rozpočtová jasnost je jeho velkou předností, neboť umožní nejen snadné srovnávání čísel rozpočtu navzájem, ale i kontrolu účinů, takže pak při sestavování státních závěrečných účtů se téměř automaticky ukáží položky, které byly špatně odhadnuty, a bude tedy možno okamžitě pátrati po příčinách překročení rozpočtu.

Předností rozpočtu na rok 1947 je také jeho pravdivost. V rozpočtu jsou obsažena všechna vydání, k nimž se stát zavázal, takže spolu s nákladem na investice tvoří tato vydání částky, jež překročeny nebudou. Překročení v této skupině státních výdajů by mohlo nastati jen tehdy, kdyby novými zákony měly státu vzniknouti nové závazky, a to bude také jeden z úkolů kontrolní a úsporné komise, aby se tak nestalo. (Potlesk.) Poněvadž však nejpodstatnější vydání státu, které souvisí s likvidací škod a újmy, které jednotliví lidé utrpěli válkou, jest již zachyceno, jako je tomu u podpor obětem fašistické persekuce a války, lze míti za to, že z těchto titulů plynoucí zatížení státu je již podchyceno a do budoucna se nejenom nebude zvyšovati, nýbrž se naopak bude menšiti.

Konečně i osobní a věcná režie státu se stabilisuje. Všechny akce na odčinění válečných křivd na státních zaměstnancích jsou zhruba skončeny. Cenová hladina se stabilisuje a budovatelský program Národní fronty předpokládá, že ceny budou podstatně klesat. Lze proto právem očekávat, že v budoucnu ani tyto položky nebudou překročeny, ba naopak bude dosaženo i úspor, poněvadž jistě bude převedeno několik desetitisíc zaměstnanců ze státní a veřejné správy přímo do výrobního procesu, jak to žádá resoluce, přijatá rozpočtovým výborem. Zde opětně bude spočívati velký a těžký úkol na komisi kontrolní a úsporné. Nepochybuji, že se jí podaří tohoto čestného úkolu se zhostit.

Tedy s hlediska pravdivosti, pokud se týče vydání, možno prohlásit, že rozpočet na rok 1947 tento požadavek splňuje. Celková státní vydání jsou pro r. 1947 odhadnuta na 73 miliard a rozpadají se na několik základních skupin, které dávají rozpočtu jeho ráz. Rozpočet má nesporný charakter budovatelský, charakter odstraňování škod z války a uspíšení přechodu do doby míru. Ve vydání jest asi 30% věnováno normální státní režii, asi 9% lidové správě národních výborů a téměř 30% na investice, ať již rozmnožující státní majetek novými zařízeními anebo ochraňující dosavadní majetek před zkázou. Konečně máme v rozpočtu asi 5% vydání, která bezprostředně souvisí s likvidací války a s novou přestavbou naší společnosti. Je to především příspěvek osidlovací a reemigrační náklady různého rázu. Odpočítáme-li tedy z rozpočtových vydání ty položky, které mají povahu jednorázovou a další roky se opakovati nebudou, to jest osidlovací příspěvek, náklady na reemigraci atd., dostaneme sumu, která představuje sumu státních výdajů, s nimiž bude nutno zhruba po několik roků počítat jako s konstantním státním vydáním; lze ovšem míti za to, že budou mít mírně klesající tendenci. Rovněž ve vydáních investičních i ve vydáních ostatních je mnoho položek, kterými se vlastně likvidují škody války. Po zahlazení těchto škod bude možno více věnovat na pravé investice, které budou bohatství státu rozmnožovat.

Je proto již z rozpočtu na rok 1947 viděti tendenci rozpočtů pro léta budoucí, a to směrem ke snižování nákladů neproduktivních a ke zvyšování podílů, které v rozpočtu bude možno věnovati na pravé investice a tím podporovati růst blahobytu celého národa. Je-li možno již z letošního rozpočtu odhadnouti rozpočtovou tendenci pro budoucnost, tedy třeba konstatovati, že je to další klad tohoto rozpočtu.

Pokud jde o příjmy roku 1947, rozpočtová vydání jsou kryta rozpočtovými příjmy ve výši 48 miliard 400 milionů, to znamená, asi do výše cca 68%. I když výnos vlastního peněžního hospodářství činí téměř 33 miliard a výnos podniků včetně tabákové režie 9¹/₂ miliardy, jsou ostatní příjmy až na UNRRU také pravidelné povahy, takže možno počítat s tím, že i po odpadnutí výtěžků z UNRRY je na budoucí léta zachycena příjmová základna dosti vysoká a má tendenci ke zvýšení. Tento příznivý moment je tím hodnotnější, že výtěžky z UNRRY odpovídají těm mimořádným nákladům, které jsou v bezprostřední spojitosti s likvidací přechodných válečných a poválečných poměrů. Příjmy státní, se kterými se počítá v r. 1947, jsou odhadnuty po mém soudu spíše nízko než vysoko, neboť skutečné účiny, jak byly zjištěny nejvyšším účetním kontrolním úřadem v r. 1946, tedy v tomto běžném roce, ukazují, že daňové inkaso se vyvíjí skutečně dobře, takže odhad příjmů na r. 1947 měl svůj reálný podklad. Tato skutečnost nás tedy opravňuje k optimismu. Rozpočet na rok 1947 nese tedy všechny znaky opravňující k dobré naději na vývoj státního hospodářství v Československé republice do budoucna.

Rozdíl mezi příjmy a vydáním na r. 1947 se jeví jako schodek cca 25 miliard. Je to dosti značný schodek. Tento schodek bude kryt úvěrem, tedy prakticky vzrůstem státního zadlužení. Ale to není věc vzbuzující velkou starost. Po každé válce jsou schodky obvyklým zjevem. Již to, že při zvětšeném rozsahu rozpočtu na rok 1947 je schodek menší, než tomu bylo pro rok 1946, je dalším znakem svědčícím o počátku dobrého vývoje poměrů u nás, a to tím spíše, že v rozpočtu na r. 1947 je mnoho dalších znaků, poukazujících na to, že schodky v příštích letech se budou radikálně snižovat, až budou úplně odstraněny.

Kladným znakem právě tohoto rozpočtu, který projednáváme, je také ta okolnost, že celý schodek je vyvážen investicemi, a to investicemi věcnými, rozmnožujícími nový přínos státního majetku, anebo investicemi umožňujícími generální opravy státního majetku před zničením, a konečně dále ještě investicemi sice neobvyklými, ale velmi cennými, totiž vydáními umožňujícími reemigraci krajanů z ciziny a přesídlení do pohraničí. Téměř 2¹/₂ miliardy vkládáme do této investice, jíž máme získat pracovní síly. Je to tedy vydání na získání nejdůležitějšího předpokladu zdaru budovatelského plánu. Také to, že můžeme přesídliti své krajany z ciziny do vlasti a že můžeme očistiti svou půdu od Němců, je velká věc, že na ni samou bychom si vypůjčili třeba 100 miliard, kdyby se to bylo mohlo udělat před r. 1938. (Potlesk.)

Paní a pánové, když si tedy vypůjčíme peníze na krytí rozpočtového schodku, jenž vznikl z takovýchto důvodů, můžeme se s plnou důvěrou dívat budoucnosti v tvář. Dále vykazuje rozpočet na rok 1947 všecky znaky konsolidace a má v sobě všechny prvky, které nás opravňují k tomu, abychom se s důvěrou a radostí dívali vstříc budoucnosti, neboť i náš český a slovenský pracující lid si jako dobrý hospodář pečlivě sestavil předpoklad svého hospodářství na r. 1947 se zřetelem na všechny vztahy a okolnosti, které se v hospodářském životě státu uplatňují v nové době, t. j. v době počínající uznávat skutečnou hodnotu pracujícího člověka. Právě ta skutečnost, že ručitelem tohoto státního rozpočtu je svobodný pracující člověk v lidově demokratickém státě, je další zárukou, že i při schváleném rozpočtu se vrcholnou měrou uplatní šetrnost, která je známou vlastností českého a slovenského člověka, takže až sněmovna bude zkoumat státní závěrečný účet za čtyřicátý sedmý rok, bude zjišťovat, že výsledky takto rozpočteného roku budou končit ještě větším úspěchem účetní závěrky. (Potlesk.) Když jsme tedy prozkoumali a zvážili státní rozpočet na r. 1947, můžeme s klidným svědomím prohlásiti, že je to rozpočet dobrý, a proto jménem klubu komunistických poslanců prohlašuji, že budeme pro tento budovatelský rozpočet hlasovat bez výhrady. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bašťovanský. Dávám mu slovo.

Posl. Basťovanský: Slávne Národné shromaždenie!

Dňom 1. januára 1947 vstúpi do platnosti nielen nový finančný zákon, ale súčasne s ním prikročíme aj k uskutočňovaniu veľkého dejinného diela - k realizovaniu dvojročného budovateľského plánu. Za takejto súvislosti je prirodzené, že štátny rozpočet na r. 1947 bude na sebe viditeľne niesť pečať úsilia o uskutečnenie dvojročnice Gottwaldovej vlády, dvojročnice, ktorá je symbolom i ďalším rozvinutím tej novej československej hospodárskej a sociálnej politiky, ktorá vedie k prebudovaniu našej spoločenskej skladby na základoch skutočnej ľudovlády a vedeckého plánovania, na základoch plánovitého hospodárstva.

Keď naše Národné shromaždenie prikročuje k prerokovaniu tak závažnej matérie, ako je osnova finančného zákona na rok 1947, ktorý je prvým rokom prevádzania dvojročnice, bude nielen účelné, ale priamo nevyhnuteľné, aby sme sa jednak poobzreli na doteraz vykonané dielo, na cestu, ktorú sme už prekonali, a na všetky tie prekážky a ťažkosti, s ktorými sme sa pri tom stretávali, jednak aby sme si náležite ujasnili podmienky a okolnosti, s ktorými ideme plniť ďalšiu - a možno azda povedať - rozhodujúcu časť nášho národného a štátneho programu, programu našej národnej a demokratickej revolúcie. Býva i v tzv. normálnych časoch zvykom dobrého hospodára, že na sklonku roku robí si bilanciu svojho dvanásťmesačného gazdovania a pripravuje si plány pre rok nastávajúci; tým záväznejšia je však pre činiteľov, zodpovedných za naše štátne a verejné hospodárenie vôbec, povinnosť starostlivo hodnotiť výsledky doterajšieho úsilia, skúmať predpoklady ďalšej práce, stanoviť cesty, ktorými bude treba kráčať, a realisticky zvážiť únosnosť a možnosť do života uvedenia predsavzatých plánov.

Úlohy nie sú malé, naopak, sú väčšie, než si dovolila vziať na svoje plecia v minulosti hociktorá československá politická generácia, a je teda len samozrejmé, že aj zodpovednosť všetkých nás za naše činy, za naše úmysly a ciele je nezvyčajná, je mimoriadne veľká. Musíme si predovšetkým všetci bez výnimky jasne uvedomiť, že ešte ani zďaleka neboly rozptýlené všetky tie mrákavy na oblohe nášho národného a štátneho života, že celé naše politické, hospodárske i sociálne úsilie deje sa stále ešte v tieni prežitej strašnej vojny a jej hrôz v znamení liečenia jej následkov a rán ňou spôsobených a že cesta k plnému zotaveniu z vojnového pustošenia a z povojnového rozvratu vedie cez tvrdú a obetavú prácu, cez uvedomelú ukáznenosť v požiadavkách i potrebách celého nášho občianstva, v tvorivej a nadosobnej svornosti všetkých složiek národa.

Nerozborná národná solidarita a schopnosť povzniesť sa nad úzke strannícke a osobné záujmy, ktoré dodávaly nášmu oslobodeneckému boju takú priebojnosť a takú mravnú veľkosť, majú v našom verejnom živote stále ešte svoje dobré, ba nevyhnutné opodstatnenie. Svornosť a úzka spolupráca našich politických strán, nezáludná a úprimná budovateľská politika v rámci Národného frontu je dnes práve takým kategorickým imperatívom, národnou a štátnou nevyhnutnosťou, ako ňou bola v dobe boja proti nemeckým a maďarským okupantom alebo v období rekonštrukcie a kladenia základov novej ľudovodemokratickej republiky.

Ak s tohoto hľadiska posudzujeme vývin pomerov v našej republike za uplynulý rok, mžeme s potešením konštatovať, že napriek všetkým rozdielnostiam v náhľadoch, napriek všetkým rozporom a nedorozumeniam, ktoré se objavovaly, vedely sa naše politické strany napokon povzniesť nad svoje úzke partajné záujmy a v prospech národa a štátu sjednotiť sa v znamení spoločného budovateľského úsilia. Boli sme svedkami takejto jednoty našich politických strán najmä pri rokovaniach o programe Gottwaldovej vlády, neskôr pri vypracovaní a schvaľovaní dvojročného plánu, ako aj pri prípravách a prácach na finančnom zákone pre rok 1947. Všetky uvedené dokumenty - a prirodzene aj ich uskutočňovanie - sú vo svojej konečnej úprave výsledkom, dielom spolupráce všetkých našich politických strán a presvedčivo zvýrazňujú nutnosť podriaďovať sa spoločným a vyšším celonárodným potrebám a prekonávať dočasné neshody a antagonizmy v prospech celku.

Nie je to kapitál na zahodenie, to uvedomelé úsilie o krotenie strannícko-politických vášní a rozporov, o ich udržovanie v dovolených medziach v záujme dobrej veci, v záujme republiky a jej nového ľudovo-demokratického zriadenia. Treba pokladať za veľké šťastie nášho ľudu, že napriek všetkému vábeniu a klamu nepodľahol nezodpovednej demagógii reakcie, ukrývajúcej sa mnoho ráz i pod krídlami našich vládnych strán, a nedal sa sviesť s osvedčenej cesty národnej jednoty na nebezpečné chodníčky rozbíjačstva a latentných strannícko-politických mocenských zápasov. Toto si uvedomujeme o to s väčším zadosťučinením, že na príkladoch celého radu europských zemí - a to nielen porazených - vidíme, kam vedie cesta opačná, cesta občianskych bojov a bezuzdných mocenských zápasov, o ktoré sa t. č. usiluje práve reakcia vo veľkej väčšine štátov na svete. Stačí napríklad vývin pomerov v Grécku, ktoré sa svíja v kŕčoch krvavej občianskej vojny, alebo vo Francúzsku, ktoré sa nemôže oslobodiť z reťazy nekonečných vládnych a politických kríz, aby sme si znova overili prednosti politiky národnej jednoty, politiky Národného frontu, založenej na solidarite a spoločenstve záujmov všetkých složiek národa. Ak sa teda s hrdosťou dívame na doteraz vykonané dielo obnovy a konsolidácie a ak ideme v ústrety nadchádzajúcemu roku so smelými plánmi na likvidovanie ťažkého dedičstva vojnovej pohromy a na trvalé dvíhanie životnej úrovne nášho ľudu, tak si súčasne musíme uvedomiť i svoju nemalú zodpovednosť za ďalší vývoj pomerov v republike, ako aj rozhodný a rozhodujúci význam udržania doterajšej budovateľskej línie našej národnej a štátnej politiky. (Potlesk.)