Mluvil-li jsem v úvodu o tom, že máme u nás úřady, které již nepotřebujeme nebo jejichž potřeba je méně naléhavá, dovolte mi, prosím, paní a pánové, abych se dovolával toho, že nejen ve Spojených státech amerických a ve velké Britannii, nýbrž také v Jugoslavii bylo již zrušeno ministerstvo informací, jehož důležitost je jistě nesporná jen v době válečné. A jestliže se uvažuje o zrušení ministerstva informací také v Rumunsku, bylo by zajisté také pro naši státní pokladnu dobré, kdyby se mohlo brzy přikročiti k jeho likvidaci, a to tím spíše, že se často poukazuje na jeho stranické - a nikoli státní - a nezřídka přepychové informování naší i zahraniční veřejnosti. (Potlesk.) Dnes již velmi početného personálu tohoto ministerstva by pak bylo možno použíti v době nedostatku pracovních sil namnoze k jinému účelu. (Potlesk.) Byl by to zajisté dobrý příspěvek také k hospodářským, kulturním i jiným účelům republiky.

Náš rozhlas musí přestat sloužit stranicko-politickým účelům, neboť to nemůže prospívati představě, že naše lidovláda je stejně spravedlivá ke všem politickým stranám, jak se na poctivou demokracii sluší. Musíme také přestat v novinách a rozhlase s nadměrným optimismem o našem hospodářství. Takováto propaganda slouží jen k tomu, aby se u nás jak ve veřejném, tak i v soukromém životě žilo nad poměry, v přepychu, zatím co by bylo na místě v střídmém, střízlivém občanském životě hledati ozdravění našeho hospodářství. Propaganda ještě neudělá nic lepším, než jaké to je. A nepravdivá propaganda může vážně poškodit věc v očích národa politicky tak vyspělého, jako je národ náš.

V naší zahraniční politice se ukázala až příliš jasně škodlivost jednostranného a neobjektivního psaní části našeho tisku a některých veřejných nebo rozhlasových projevů odpovědných činitelů ve státě. Zatím co zahraniční ministerstvo za naši zahraniční politiku odpovídá, nemá dosud vlivu na to, aby jeho práce nebyla rušena nevhodným veřejným a úředním zpravodajstvím.

Také v hoštění a representaci by měla nastoupiti důstojná skromnost namísto povýšenecké honosnosti, která neodpovídá našemu volání po mezinárodní pomoci k hospodářskému zotavení našeho státu. Tím méně by měly býti dokonce úřední komise záminkou k nemírnému hoštění, které je mnohým veřejným činitelům nezřídka trapné.

Chceme-li míti mnoho věcí lepších než dříve, mohlo by to platiti také o armádě jako ochránkyni naší svobody a samostatnosti. Chceme ji mít lepší hlavně proto, že je dosud tu a tam tendence připravit ji o důvěru, kterou každá armáda musí v národě mít. Záměrně se operuje při tom hesly, že armáda prvé republiky zklamala, protože nebojovala. Jsou proto velmi závažná slova ministra nár. obrany generála Ludvíka Svobody, která pronesl 6. listopadu t. r. na sjezdu absolventů vysoké školy válečné ročníků 1926 a 1936: "Je a zůstane historickou skutečností, že naše předmnichovská armáda, pokud se týká její československé složky, byla mravně, materielně i vojensky na výši. Také není pravda, že armáda v roce 1938 zklamala. Armáda nezklamala, nýbrž se toliko podřídila rozhodnutí ústavních činitelů, které bylo logickým důsledkem mezinárodní situace. Jsme-li ještě dnes tu a tam svědky určité nedůvěry k naší armádě, pak nezapomeňme, že tyto pochyby pramení hlavně z nesprávného hodnocení naší armády v době Mnichova. Na prvním místě třeba si uvědomit", pokračoval ministr národní obrany, "že i při dnešním budování armády navazujeme na československou tradici husitskou, legionářskou, na klady naší armády předmnichovské..." To jsou tedy slova pana ministra národní obrany.

Československá strana národně socialistická stála vždy a plně za armádou prvé republiky a stojí dnes za armádou dvojnásobně. (Potlesk.) Chtěl bych proto na tomto místě zdůrazniti: Armáda je taková, jakým je její velitelský sbor. Byla-li předmnichovská armáda dobrá, musíme připustit, že byli dobří i její velitelé. Víme dobře, že nejen na čelných, nýbrž na všech místech stáli velitelé, většinou legionáři, jimž věřila a byla vděčná republika.

Zákon číslo 72/1946 dal ministru národní obrany možnost vyloučit z velitelského sboru, a to jak z řad důstojníků, tak i rotmistrů, lidi nehodné a nespolehlivé, kterých - jak dnes víme - bylo velmi málo. Zákon sledoval rychlou očistu velitelského sboru a brzkou konsolidaci a unifikaci armády. V žádném případě nesledoval tendenci odstranit velitele někomu nepohodlné. Ke své lítosti dnes vidíme, že strohé vykládání tohoto zákona a jeho příkré provádění vzbudilo neklid a nelibost do té míry, že je otázkou, zda se podaří v příštích letech velitelský sbor uklidnit natolik, aby mohl cílevědomě a klidně pracovat. Nestrpíme, aby se z armády vylučovali lidé schopní a poctiví pod záminkou nedostatečné výše illegální činnosti, jejíž rozsah nebyl nikým předem stanoven, a byl-li již určen, pak jenom dodatečně. (Potlesk.) Nebylo by ani žádoucí ani prospěšné vylučovat z budování armády dokonce národní bojovníky z první světové války, když se nijak proti své národní cti za druhé světové války neprovinili. Vždyť přece několikrát za války vládní činitelé ze zahraničí zdůraznili, a to zejména prostřednictvím přijatých zpráv našich tajných vysílaček, aby se předčasně nic nepodnikalo, že včas budou vydány patřičné směrnice a shozeny zbraně. Přišly také instrukce, aby do zahraničí nebyli posíláni další důstojníci, zvláště vyšších hodností, neboť pro nevelikou početnost naší zahraniční armády nebylo pro ně náležitého umístění. Proto je naprosto neodůvodněna příkrost, jíž se dnes užívá hlavně proti mnohým zasloužilým legionářům z první světové války. Příliš strohý výklad zákona č. 72/46 nás donutí, abychom uvažovali o jeho novelisaci. Je přece těžko vysvětlitelné, když jsou propouštěni z armády lidé, kteří dostali za boje za svobodu a samostatnost vyznamenání s dekrety, v nichž bylo výslovně podotknuto, že udělená vyznamenání jsou výrazem vděčnosti národa, který nikdy nezapomene obětí přinesených za jeho osvobození.

Zatím co se z armády odhání značný počet odborníků, zatím co jiní jsou opět znechucováni nejistotou, budou-li skutečně a trvale přijati, jsou naproti tomu přijímáni jiní mladí i starší důstojnici na základě zásluh spíše stranicko-politických než národních a vojenských, z nichž někteří dělají překotnou a v demokratické armádě naprosto nevysvětlitelnou kariéru. A na druhé straně jsou zase důstojníci s prokazatelnou zásluhou o organisaci naší zahraniční armády v druhé světové válce, kteří teprve čekají, budou-li či nebudou v armádě vítáni. (Slyšte!) Jsme pro každou obrannou činnost zpravodajskou, pokud bude míti na zřeteli výlučně chránit armádu i stát před živly řemeslně a úmyslně armádu poškozujícími. Nesmíříme se však nikdy s tím, aby se pátralo mezi veliteli, důstojníky a vojáky jen z důvodů evidenčních a stranických. Obranné zpravodajství má býti ponecháno v pravomoci příslušných velitelů a je naprosto zbytečné, aby byla tvořena zvláštní organisace. Pro udržení kázně v armádě je naprosto nezdravé, když mladí a nižší důstojníci OBZ nepodléhají velitelům posádek, k nimž jsou přiděleni. Náš člověk pracuje velmi rád, ví-li, že není sledován a že jeho služební kariéra nezávisí na nějaké nahodilé zprávě stranicky zaujatého člověka. Kdo je obeznámen s poměry v první armádě, ví, že osvětová a mravní výchova se sítí vojenských zátiší byla na takové výši, jako snad v žádné jiné armádě. Autoři výchovy dosud slouží, bohužel ne na takových místech, na jakých by pro svou zkušenost a zdatnost sloužiti měli.

Nyní máme v armádě Hlavní správu výchovy a osvěty, která začíná znovu, aby se po čase přišlo tam, kde už jsme jednou ve výchově byli. Pro naši armádu je velmi nákladné zřizovat zvláštní odbor s několika sty důstojníky, rotmistry a vojíny, kteří jsou takto odnímáni vojskovým tělesům. Máme-li dnes volební právo od 18 roků, přichází branec do presenční služby vojenské již s určitým politickým přesvědčením, které v demokratickém státě je třeba respektovat, takže dnes osvětový důstojník, je-li příslušníkem některé strany, působí v jeho přesvědčení více zmatku než užitku. Proto bude nutno co nejdříve důkladně revidovati problém politické výchovy v naší armádě.

Jsme pro moderní vybavení armády vším, čím by se její budoucí úloha usnadnila a čím by se ušetřila naše cenná krev. Naše strana bude podporovati vše, čím by se zvýšila kvalita armády po stránce mravní, vědecké i materiální. Budeme bdít nad morálkou armády.

Rádi bychom konstatovali cílevědomou snahu bezpečnostních odborníků, vybudovati bezpečnostní službu na úrovni, která by převyšovala její úroveň předválečnou. Neznáme však příčin předimensovanosti správní služby vůbec, neboť zatím co v ní bylo v resortu ministerstva vnitra zaměstnáno dříve přibližně 38.000 osob, dnes je jich 77.000.

K rozpočtově neúnosným výdajům je nutno počítati v resortu ministerstva vnitra především zřízení osvětové služby Sboru národní bezpečnosti, která vyžaduje náklad více než 2 mil. Kčs a je využívána pouze k plnění stranických zájmů. Zpravodajská služba, jejíž potřeba ve státě má býti z nejdůležitějších, je přetížena živlem laickým, což vyžaduje nákladů, které pak nejsou úměrné jejich výsledkům. Tomu lze odpomoci v prvé řadě tím, že se nadstranicky odpolitisuje tato služba a svěří se její vedení výhradně do rukou osvědčených odborníků.

Přímým důsledkem neodborného vedení bezpečnostní služby jsou také nedostačující opatření proti černému obchodu, který škodí celému národu.

Široké vrstvy pracujících nejen věří v úspěch budovatelského úsilí dvouletého vládního plánu, ale ze všech sil se chtějí přičinit o tento úspěch. Vědí, že závisí na každém z nás, na společném našem přičinění, na svorné a poctivé práci. V společném budovatelském díle souhlasí převážná část pracujících se všemi nezbytnými opatřeními, aby při naprostém zachování spravedlnosti byli k práci přinuceni ti, kdo se jí dosud pod nejrůznějšími záminkami vyhýbají. Úsilí o vyšší pracovní morálku do značné míry již nalezlo plné porozumění a podporu. Nezbytným předpokladem poctivé pracovní morálky je především právní bezpečnost a jistota a praktické uplatnění všech ústavních svobod. Vyskytují-li se ještě dnes v továrnách, dílnách, kancelářích a obchodech nepěkné zjevy stranické nesnášenlivosti a násilí jedněch vůči druhým, které vrcholí až zbavováním místa z důvodů odlišné stranické příslušnosti, musíme učiniti vše, aby takovéto nedemokratické a nesocialistické zjevy byly zcela a co nejradikálněji vymýceny. Právní jistotu a bezpečnost pracovního poměru je nutno zabezpečiti také řádnou úpravou pracovního soudnictví.

Při této příležitosti bych rád zdůraznil nezbytnost slušné existenční úrovně každého poctivě pracujícího člověka jakéhokoliv odvětví práce. Nejúčinnějším prostředkem v tomto směru je jistě zvýšení reálné hodnoty platů a mezd. Spravedlivé hodnocení pracovního výkonu musí stejně platit pro dělníka jako pro soukromého nebo veřejného zaměstnance. Nelze se však nezmíniti o určité nesrovnalosti ocenění pracovního výkonu zaměstnanců veřejné správy. Právem bylo při projednávání rozpočtu ministrem školství a osvěty dr Stránským poukázáno zejména na bídné poměry učitelstva, které v celých stovkách přebíhá k daleko lépe placené službě, na příklad v podnicích znárodněného průmyslu. A naprosto nedostačující platy mají všichni státní zaměstnanci.

Otázky zdraví národa mají býti pronikavě řešeny uzákoněním národního pojištění, které se musí týkati všech vrstev a složek národa a k němuž má československá strana národně socialistická nejkladnější poměr. Vítáme-li novou úpravu hornického pojištění, přáli bychom si podobné úpravy i pro ostatní pracovní odvětví. Zvláštní zřetel je pak nutno věnovati těžkým poměrům, v nichž živoří ti, které úraz, invalidita nebo stáří zbavilo výdělečné schopnosti a uvrhlo do poměrů, hraničících s bídou a všemi jejími průvodními zjevy. Poměry pensistů a důchodců jsou toho druhu, že jejich vyřešení patří k nejnaléhavějším povinnostem nás všech.

Chtěl bych se alespoň dotknout ještě otázky, která právě v těchto dnech naplňuje mysli příslušníků námezdně pracující vrstvy národa. Je to otázka voleb do skupin jednotné odborové organisace. Hluboce lituji, že nejvyšší statutární orgány této významné složky našeho veřejného života zaujaly odmítavé stanovisko k našemu požadavku, aby byly tyto volby prováděny s plným uplatněním základních demokratických zásad, to jest na podkladě poměrného zastoupení. Jak docházejí zprávy o průběhu těchto voleb, jest stále zřetelnější, že nelze při volbách do závodních skupin mluviti o demokracii, tedy o uplatnění vůle členstva vůbec. Není přece demokratický volební řád, který stanoví, že teprve na přání jedné třetiny volebního shromáždění se koná volba tajně, lístky. V případě, že navrhovaná listina nezíská tímto způsobem nadpoloviční většinu, je možno voliti toliko aklamací, při níž vítězí těžko kontrolovatelným počtem zdvižených rukou kandidát, který dostane mezi všemi navrženými největší počet hlasů, což prakticky při větším počtu protinávrhů znamená, že nemusí být a často také není zvolen skutečnou většinou. Stejně nedemokratický je po téměř celoročním váhání předložený volební řád do závodního zastupitelstva zaměstnaneckého, do závodních a zaměstnaneckých rad, s nímž dosud není zkušeností, ale o kterém lze předem říci, že rozhodně nepřidá vážnosti tomuto důležitému zastupitelskému orgánu.

Jako zaměstnanecká vrstva našeho lidu hledá svoje zastání v ústřední radě odborů, která má býti proto vždy nadstranická, tak zase je oprávněným požadavkem zemědělců, aby mohli míti svou veřejnoprávní instituci moderního a demokratického rázu, v níž by skuteční zemědělci sami rozhodovali a jednotným hospodářským úsilím byli spoluúčastni na všech věcech, dotýkajících se veškerých zemědělských zájmů kulturních, hospodářských a sociálních. (Potlesk.) Poněvadž si ovšem nepřejeme, aby z takovéto instituce mohla vzniknouti nová, čistě stavovská politická strana, proto je tím oprávněnější náš požadavek, aby při organisování všech našich zemědělců byl jednotný jejich Svaz, který by měl býti spíše československý, než jen český a zase jen slovenský, řízen zástupci, vzešlými z demokratických a poměrných voleb, v němž by každá politická strana měla jen takové zastoupení, jaké by odpovídalo skutečné svobodné vůli našich zemědělců. (Potlesk.) Při této příležitosti konstatuji jménem československé strany národně socialistické, že pokládáme dnešní politickou strukturu čtyř politických stran v zemích českých za dostatečnou a že nedovolíme, aby pod tím či oním označením mohla u nás vzniknouti politická strana stavovská.

Pokud se týče politických útoků ministra zemědělství na některé členy naší strany, jsem zmocněn prohlásiti, že trváme na vyšetření právního opodstatnění takového činu. Naši příslušnici, dr Feierabend a dr Suchý nám prohlásili, že neusilovali nikdy o založení páté strany u nás. My nemáme důvodu, abychom jim nevěřili. Kdyby se vyšetřováním prokázalo, že v tomto směru něco podnikali, co by se neslučovalo se stanoviskem naší strany, pak zajisté z toho naše strana vyvodí důsledky. Kdyby se však naopak ukázalo, že obvinění proti nim vznesená byla neopodstatněná, budeme z toho vyvozovati důsledky proti veřejnému obviňovateli našich příslušníků. (Potlesk.)

Letošní sklizeň obilí, píce a zvláště podzimní sklizeň brambor a cukrové řepy vyžadovala přímo nadlidského vypětí sil našich zemědělců. Zemědělci splnili svůj úkol, i když byli nuceni překonávati veliké obtíže, vyplývající především z nedostatku pracovních sil na venkově. Dosavadní řešení této palčivé otázky je naprosto nedostatečné a proto je právem kriticky posuzováno jak samými zemědělci, tak i příslušníky městských vrstev, kteří se dobrovolně přihlásili k práci v zemědělství. Venkovský člověk po své vysilující a stachanovské práci na jaře, v létě a na podzim touží po klidu, který mu zpravidla přináší doba zimní. Jeho život je tak úzce spjat s životem přírody, že v době, kdy příroda odpočívá, věnuje se zemědělec přípravám pro práci v nové sezoně a domácím pracím, zvláště ve chlévě a v stodole. To je také doba, kdy se může na venkově nejvíce čísti a kdy zemědělci potřebují klid, aby se mohli věnovati také věcem kulturním. V nynější době však nelze mluvit o klidu v našich vesnicích, ale naopak: venkov je velmi zneklidněn a vzrušen. O to se postaralo ministerstvo zemědělství svou letákovou akcí, jež nemá příkladu v našem veřejném životě. (Výkřiky. Potlesk.) Předchází totiž meziministerskému, vládnímu a posléze parlamentnímu projednávání osnov zákonů a snaží se ovlivniti široké vrstvy zemědělského obyvatelstva některými tendenčně vyzvednutými zásadami těchto chystaných osnov, zatím co jiná, méně populární ustanovení zamlčuje nebo uvádí jenom povšechně. Již z důvodů zásadních a formálních musí býti tento postup ministerstva zemědělství se vším důrazem odmítnut (Potlesk), poněvadž znamená omezování zákonodárné moci řádně zvolených zástupců lidu.

Jde tu celkem o šest osnov zákonů velikého dosahu. Provedení těchto zákonů tak, jak byly ministerstvem zemědělství navrženy, mohlo by otřást nejen celým zemědělstvím, ale i celým naším národním hospodářstvím. Jak obsah, tak i neobvyklý způsob zveřejňování dosud neprojednaných osnov zákonů vyvolal velké zneklidnění celého venkova a může vážně ohroziti zemědělskou výrobu v samých počátcích dvouletého budovatelského programu vlády. (Potlesk.) Kdyby se tyto zákony staly skutkem tak, jak jsou v zásadách navrženy ministerstvem zemědělství, byl by u nás nepochybně rozvrácen právní řád, beztak již atakovaný dosavadní praxí s retribučními dekrety, a bylo by ohroženo soukromé vlastnictví a přímo vytvořen podklad pro vznik toho, co by se velmi podobalo kolchozům a sovchozům.

Před prováděním revise držby půdy ve vnitrozemí je bezpodmínečně nutno dokončiti velké dílo osidlování pohraničí, jak to má také na zřeteli budovatelský program třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků.

Od zemědělců se požaduje zvýšení výroby v dvouletém plánu. Aby mohli zemědělci tento úkol splnit, potřebují klidu, právní jistoty a odstranění cenové a mzdové disparity. (Potlesk.) V pohraničí je třeba provést s urychlením zaknihování půdy novým nabyvatelům, pokládáme však za zbytečné, ne-li nebezpečné, aby se takovéto zaknihování nahrazovalo hromadným zaknihováním celým obcím. O to vše musíme usilovat nejen k vůli zemědělcům, ale v zájmu celého národa a klidného vývoje naší republiky.

Hospodářské výsledky nás vybízejí k tomu, abychom věnovali v zájmu celého našeho hospodářství mimořádnou pozornost našemu řemeslu. Jak vyplývá ze statistických dat, vychovávalo řemeslo až dosud ³/₄ odborných pracovníků, z nichž značná část odchází do nejrůznějších oborů průmyslových, do dílen státních drah, k poště, do komunálních podniků, a řemeslníci se zde všude uplatňují jako dobří odborníci.

Péči o učně a učňovským školám je nutno věnovati mnohem více pozornosti než dosud. Výcvik a vzdělání řemeslníků nesmí ovšem skončiti jejich učební dobou. Tovaryšům i samostatným řemeslníkům musí býti usnadněn další výcvik a prohloubení vzdělání v příslušných odborných ústavech, které musí býti vybudovány jako dokonalá síť zvelebovací služby. Tyto ústavy musí býti vybaveny nejnovějším strojním zařízením a surovinami, jež dosud u nás náležitě zpracovány nejsou, a musejí dostati poslední ukázky světové techniky práce.