Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. dr Krajina. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Krajina: Slavné ústavodárné Národní shromáždění:

Žádná revoluce si nedělá rozpočet, a proto nebyla v tomto směru výjimkou ani naše národní revoluce po 5. květnu 1945. Revoluce je už za námi. Jdeme do obtížného údobí konsolidačního a budovatelského, které již naopak potřebuje rozpočtu velmi dobře promyšleného a státnicky prozíravého.

Náš druhý rozpočet je schodkový, a to silně schodkový. Na tom by celkem nebylo nic divného a špatného, vždyť to bude ještě dlouho trvat, než se nám podaří zacelit rány, utrpěné válkou a okupací. Schodkům, které plynou z výdajů nutných pro nezbytné úkoly rekonstrukční a budovatelské a pro sociální účely, se nelze vyhnout a nemáme proti nim námitek, pokud jsou úměrné našim hospodářským silám. Poněvadž jsme však upřímnými a přesvědčenými socialisty, nemůžeme stále mlčky přihlížeti k tomu, aby se rozrůstaly výdaje vynakládané na úřady, dnes už nepotřebné, a na přepych a representaci, kterou nelze zodpověděti v době, kdy ještě tolik našich lidi strádá.

Rozpočet je jedním z nejdůležitějších státních zákonů, jímž se po stránce hospodářské vytyčuje cesta, kterou se máme brát v příštím roce. Jak hluboko bude veřejné hospodářství zasahovat do hospodářství každého našeho občana, plyne již z toho, že zabírá celou polovinu našeho národního důchodu. Domníváme se, že je to krajní hranice, kterou nesmíme překročit. Rozpočet přichází do plena sněmovny z rozpočtového výboru vlastně beze změny. Znamená to snad, že byl sestaven s tak úzkostlivou pečlivostí, že nebylo možno ani malé položky vyškrtnouti? Všichni víme, že nikoliv, a nejlépe to vědí poctiví členové rozpočtového výboru, kteří se tím podrobněji zabývali.

Nesmíme se však vzdávat. Zásada pracovat a šetřit nesmí v lidové demokracii platit jen pro lid, musí platit také pro zástupce lidu a pro úřady; nesmí být prázdným heslem, nýbrž živou skutečností. O to se musí postarat parlamentní úsporná a kontrolní komise, s jejímž zřízením již nesmí být déle prodléváno. Není pro některá místa právě nejlepším vysvědčením, že zákon o parlamentní úsporné a kontrolní komisi nebyl dosud vydán. Pro to lze stěží najíti omluvu. Neběží totiž o osnovu nějak složitou, aby muselo býti na ní pracováno třebas rok; naopak je to zcela jednoduché a prosté. Osvědčený vzor jsme měli v parlamentním úsporném a kontrolním výboru již za prvé republiky, a kromě toho byl ještě letos na jaře v Prozatímním Národním shromáždění podán poslanci Národní fronty iniciativní návrh zákona o zřízení a působnosti parlamentní úsporné a kontrolní komise. Skutečnost, že od té doby uplynulo marně 8 měsíců, není známkou příliš velkého porozumění pro finanční situaci, v níž se nalézáme. Není to jen finanční situace sama o sobě, je to otázka životní úrovně a zdraví širokých vrstev našeho lidu. Daňové břemeno těžce doléhá i na ty, kterým by se mělo spíše dávat než brát. Máme zvýšené daně v době, kdy se jinde snižují. Tak nelze dále pokračovat. Nechť se parlamentní úsporná a kontrolní komise pokusí alespoň při provádění tohoto rozpočtu a kontrole státního hospodaření prosaditi to, co se nepodařilo a co se ani v tak krátké lhůtě podařit nemohlo rozpočtovému výboru. Za tuto dodatečnou úsporu sklidí parlamentní úsporná a kontrolní komise lásku a vděčnost všeho našeho lidu. Jsem hluboce přesvědčen, že šetrnost je nevyhnutelná a že neméně nevyhnutelná je kontrola; tím nevyhnutelnější, čím je méně smyslu pro úměrnost a odpovědnost na místech, která nejhlouběji sahají do státní pokladny. Skutečnost, že původní rozpočtové nároky resortní činily 140 miliard, je vlastně důkazem pro to, že smysl pro úměrnost a odpovědnost zde neexistuje.

Spořádané veřejné hospodářství má však ještě jinou důležitou souvislost, neboť je předpokladem, abychom mohli zavést pořádek do naší měny. Všichni zajisté chceme, aby naše koruna byla zdravá a pevná. Proto musíme také řádně hospodařit. Měnovým opatřením loňského podzimu jsme získali organisačně-technické předpoklady pro opravdovou měnovou reformu. Nesli bychom plnou odpovědnost za to, kdybychom si v tomto směru podkopávali půdu pod nohama tím, že bychom nebyli dostatečně prozíraví ve veřejném hospodářství.

Majetkové dávky jsou dalším krokem na cestě ke konečné nápravě naší měny. Musí býti vybrány co nejrychleji, aby se finanční správa mohla věnovati běžným úkolům. Při provádění se leckde naráží na tvrdosti, které nebyly zamýšleny. Je důležité, aby byly pružně a rychle odstraňovány. Majetkové dávky ovšem nejsou posledním opatřením měnovým. Vzhledem k situaci, v níž jsme se po osvobození octli, bylo nám od počátku jasno, že všecky důvody hospodářské, právní, mravní i mezinárodní mluví pro to, aby byly přesně zjištěny ztráty a škody, které jsme utrpěli válkou a německou okupací, a aby byly uvedeny do souvislosti s majetkem zkonfiskovaným u nás Němcům a zrádcům, aby tak byl vytvořen měnový fond, který by obstaral vypořádání přebytku kupní síly, vzniklé německým inflačním způsobem financování války.

Konstatujeme proto na jedné straně se zadostiučiněním a na straně druhé s lítostí, že teprve nyní se konečně jedná o zřízení likvidačního měnového fondu, jehož nutnost byla od počátku nevyhnutelná. Každému z nás musí záležet na tom, aby byly konečně sanovány zejména vklady širokých vrstev našich drobných střádalů, u nichž jsou v četných případech jedinou nadějí a zajištěním pro stáří. Nesmí být proto opomenuto nic, co by bylo s to zjednati předpoklady pro uvolnitelnost těchto vkladů. Konfiskovaný německý majetek je určen k nápravě měny a ne pro to, aby se jeho rozdílení používalo k účelům politické agitace na účet státu a širokých vrstev jeho lidu. Lid chce, aby jeho vklady, na něž šetřil korunku ke korunce ze skrovných výtěžků své práce, byly opět dobré a opět volné, aby si drobný člověk mohl přilepšit v nouzi, nemoci a stáří, aby si mohl poříditi, co mu již léta chybí v domácnosti a co si nyní nemůže koupit, protože jeho drobný a těžce nastřádaný groš, ať již pochází z doby předválečné či válečné, je nyní vázán.

Čím více stržíme za konfiskáty, tím rychleji budeme s to dokončiti nápravu naší měny. Rychlé dokončení naší měnové reformy je přáním celého národa, a je to přání odůvodněné a zdravé. Nejen proto, že to prospěje těm, jejichž vklady budou takto sanovány a po příp. postupně uvolněny, nýbrž že to prospěje především celému našemu národnímu hospodářství. Proto žádáme, aby zákon o měnovém fondu byl projednáván s největším urychlením a aby v něm bylo stanoveno, že do měnového fondu vplynou veškeré konfiskáty, které lze v zájmu zdravé měny a zajištění úsporných vkladů převáděti jen za náležitou náhradu.

V celkové konstrukci rozpočtu vítáme snahu ministra financí, aby novým jeho uspořádáním, zejména rozdělením na vlastní správní výdaje, na výdaje funkční a investiční byl získán lepší přehled o povaze a účelu jednotlivých druhů státních výdajů. Litujeme jen, že se panu ministru nepodařilo uskutečniti úmysl, ohlášený v jeho výkladu rozpočtovému výboru 2. října letošního roku, aby totiž v rámci státního rozpočtu byl také podán obraz o hospodářství veřejnoprávních svazků a znárodněných podniků tak, aby nebylo operováno pouze saldem, vcházejícím do rozpočtu státního, ale aby byly vykázány také příjmy a výdaje, respektive těžby a náklady, z nichž toto saldo vyplývá.

Z tohoto úmyslu nezůstalo víc, než nepostačující údaje v důvodové zprávě, obsahující zase jenom odhalovaná salda, která nic neříkají, zvláště pokud se mluví u znárodněných podniků o ziscích nebo ztrátách, aniž bylo přesně řečeno, jsou-li to zisky čisté nebo hrubé, jsou-li v těchto číslech obsaženy odpisy nebo investice, po případě úhrada závazků, plynoucích z náhradového řízení.

Obávám se, že je moje informace správná, že uváděné zisky u národních podniků jednotlivých sektorů ministerstva průmyslu jsou zisky hrubé, rovnající se rozdílu celkového finančního příjmu a výrobních nákladů. Daleko správnější by však bylo uváděti čistý zisk, který zbude z hrubého zisku po odečtení odpisů výdělkové a obratové daně a po zaplacení přídělu závodní radě a reservnímu fondu. Neboť tak jako soukromé podnikání, musí i hospodářství znárodněných podniků stavěti na základu čistého a nikoliv hrubého zisku. K správnému posouzení rentability národních podniků bylo by třeba srovnat jejich výnos s hrubým kapitálem, a konečně bych doporučoval zjistit, jakou částkou se podílejí národní podniky zejména na výnosových daních a zda to souhlasí s jejich rozpočty na r. 1946, po př. 1947.

Chtěl bych v této souvislosti jasně vysloviti naše stanovisko k znárodněným podnikům, aby nebylo třeba znovu a znovu vyvracet skreslování a podezírání, které se veřejnosti stále předkládá. Pro nás je otázka znárodnění určitě a definitivně rozřešena znárodňovacími dekrety z 24. října 1945, které byly jednomyslně schváleny všemi stranami Národní fronty v Prozatímním Národním shromáždění. Jimi byla vedena pevná a trvalá hranice mezi sektorem znárodněným a soukromým, jak vyplývá také ze slavnostních projevů, učiněných tehdy při manifestaci na Václavském náměstí dne 25. října 1945. Tehdejší náměstek, nynější předseda vlády Gottwald tehdy prohlásil: "Zestátněním vedoucích posic národního hospodářství stanovíme pevné hranice mezi znárodněným a soukromým sektorem hospodářství. Proto jsme se rozhodli neprovádět zestátňovací akci etapově, nýbrž najednou. Chceme míti - jak se říká - čistý stůl, chceme, aby každý věděl, na čem je, čili jinými slovy, chceme právní jistotu." v tomtéž smyslu se tehdy vyjádřil ministr průmyslu Laušman: "Všude zatím mluví o etapách nacionalisace, kdežto my jsme je provedli najednou a zjednali jsme ihned na všechny strany jasno."

Jestliže nyní my, českoslovenští národní socialisté, spolu s ostatními stranami Národní fronty pevně trváme na provedeném již znárodnění a nepřipustíme, aby jakýmkoli způsobem byly od něho hledány cesty zpět, právě tak plným právem se rozhodujeme, aby také s jiných stran nebyly činěny pokusy rozšiřovat znárodněný úsek našeho hospodářství ještě nad dohodnutou míru, ať již vytvářením nových znárodněných podniků, nebo t. zv. suchou cestou tím, že by administrativními opatřeními byly podniky soukromého nebo družstevního podnikání začleňovány do podniků znárodněných, anebo že by byla neznárodněným podnikům znemožňována existence odpíráním přídělů hmot, pracovních sil nebo možnosti soutěžení. V tom sledujeme pevně a neochvějně politiku Národní fronty, vyjádřenou ve vládním projevu z 8. července t. r., kterým byla znárodňovací akce prohlášena za ukončenou, právě tak jako jednomyslnou vůlí tohoto ústavodárného Národního shromáždění, které jednomyslně přijalo zákon o dvouletém hospodářském plánu, jehož § 15, odst. 2 jasně stanoví, že všem druhům podnikání, ať státního či samosprávného či znárodněného nebo soukromého či družstevního se zaručuje plná rovnoprávnost při provádění dvouletého plánu.

S naším kladným stanoviskem k znárodněným již podnikům není v rozporu, naopak z něho přímo vyplývá povinnost, abychom se s veškerou svědomitostí starali o hospodářské výsledky těchto podniků a abychom v tom směru žádali nejúplnější informace.

Proto nás předložený státní rozpočet po této stránce neuspokojuje. Trváme na tom, aby byly sněmovně předloženy nejen úplné a přesné výsledky jejich hospodaření v období uplynulém, ale také náležitě odůvodněné rozpočtové prelimináře pro rok příští, a to nikoliv jen v povšechných a nedefinovaných číslech zisků a ztrát celých odvětví, ale v podrobných, účetnicky sestavených přehledech pro jednotlivé podniky. Jsme přesvědčeni, že tak bude pak možno správně odlišit ony podniky, které k našemu velkému uspokojení hospodaří dobře, od oněch, v jejichž organisaci a vedení se staly chyby, které musíme odstraniti i za cenu výměny neschopných osob.

Příslušná ministerstva, která rozhodují o obsazování vedoucích míst v našem průmyslu, nesmějí trpěti žádné politické straně, ani té nejsilnější, ani té nejslabší, aby na místa rozhodující o hospodářském rozmachu nebo neúspěchu našeho státu byli dosazováni jen političtí exponenti a nikoliv vždy jen vynikající odborníci, jejichž jména jsou dostatečnou zárukou úspěchu. Každá strana má možnost předložiti seznam svých nejlepších odborníků každého průmyslového sektoru. Budou-li z nich vybráni vždy jen ti nejschopnější, nemůže proti takovéto praxi nikdo míti námitek. Prozatím nemůžeme býti spokojeni s dosavadním jmenováním, neboť řada nejlepších odborníků příslušných průmyslových sektorů je ze stranických důvodů vyřazována z možnosti, aby mohla přispěti k lepšímu hospodářství v našich znárodněných podnicích.

Stejně žádáme revisi a nové jmenování představenstev národních podniků. Jsme-li totiž přesvědčeni, že při jmenováni ústředních ředitelů a jejich náměstků nebyli vždy zvoleni vhodní jedinci, tvrdíme, že se při jmenování představenstev staly omyly, které vším právem můžeme označiti jako lehkomyslné. Představenstvo podle statutu nese velikou odpovědnost a je tudíž nesporně třeba, aby členy představenstev byli jmenováni jenom ti nejlepší z nejlepších.

Při velkých úkolech, které národní podniky očekávají, je až překvapující, jak nepatrné je procento skutečných odborníků v těchto představenstvech. Je nutno také zrevidovati případy, ve kterých vedoucí úředníci příslušného znárodněného sektoru jsou členy představenstva, což je v hrubém rozporu s jejich posláním. Tato revise nebude těžká, neboť při ní mohou býti k disposici nestranné vědecké instituce, vysoké školy a zasloužilí a osvědčení naši vynikající jedinci.

Jsme si dobře vědomi, že ústřední ředitelé a vedoucí úředníci mají býti dobře placeni. Nemůžeme však souhlasiti s tím, aby byly někde nadměrné platy, a to se zřením na současnou peněžní situaci našich znárodněných podniků. Každý si dnes musí uvědomit, kolik obětí si vyžádala u nás německá hrůzovláda. Těm, kteří měli příznivější osud a přestáli nejtěžší dobu naší vlasti, musí býti ctí a radostí, že mohou pro svou osvobozenou vlast budovati pevné základy i při odměnách, které by snad zcela neodpovídaly jejich zodpovědnosti a jejich pracovním schopnostem. Svou pionýrskou prací se zapíší do dějin našeho znárodněného průmyslu čestně vedle těch, kteří dovedli pro národ v dobách nejchmurnějších přinésti oběti největší, své životy. Jsem pevně přesvědčen, že v tomto názoru souhlasí se mnou nejen pan ministr financí, ale celý český a slovenský národ.

V předloženém rozpočtu postrádáme opatření úplného přehledu o příjmech a výdajích územní samosprávy zemí, okresů a obcí. Bude úkolem vlády, aby opatřila pro příští rok takové zákonné podklady a administrativní opatření, aby tento přehled mohl již být do státního rozpočtu začleněn. Má to význam nejen pro možnost náležitého posouzení úhrnných nákladů naší veřejné správy, ale také pro správný posudek o poměru, v jakém jsou na nich účastny země české a Slovensko.

V naší veřejnosti vzbuzuje pozornost a nepříznivé komentáře poměrně vysoký náklad na některé instituce slovenské. Tak na příklad srovnáme-li náklady na ústřední úřady, t. j. ministerstva a příslušná pověřenectva, shledáváme někde překvapující nepoměr. Tak u ministerstva financí je náklad 76,9 mil., u pověřenectva 66,2 mil., u ministerstva techniky 46,3 mil. a 87,0 mil. u pověřenectva, u ministerstva výživy 45,2 mil. a 67,7 mil. u pověřenectva.

Z těchto čísel není ovšem možno přímo vyvozovat úsudky, protože organisační struktura je různá a pověřenectva na Slovensku obstarávají některé agendy, které jsou v českých zemích svěřeny zemské samosprávě. Ale i když srovnáme náklad na Slovenskou národní radu - po vyloučení neorganicky tam začleněného statistického a plánovacího úřadu - ve výši 50 mil. s nákladem na ústavodárné Národní shromáždění, který činí 91 mil., zdá se nám, že slovenská položka je neúměrně vysoká.

Uvedené příklady dokazují, jak je důležité porovnávat celkové náklady veřejné správy i včetně výdajů samosprávných, abychom také v otázce poměru českých zemí k Slovensku měli ve finančním ohledu úplně jasno.

V rozpočtu nám vadí také značná roztříštěnost některých agend do různých resortů. Tak na příklad kromě zahraničních agend, soustředěných v ministerstvech zahraničních věcí a zahraničního obchodu, máme ještě zahraniční přidělence v ministerstvech informací, zemědělství a výživy, nehledě k položkám na mezinárodní záležitosti v ministerstvu školství, průmyslu, sociální péče a pod. Zvláště zaráží, že značné položky na reemigraci zahraničních krajanů jsou rozděleny mezi ministerstvo vnitra (880 mil.) a sociální péče (526 mil.), v čemž zase značné náklady připadají na zahraniční orgány (96 mil. a 12 mil., to jest 108 mil.). Z toho plyne náš požadavek, aby bylo provedeno krajní zjednodušení a soustředění agend ve veřejné správě, což je nezbytný předpoklad úspornosti. Mělo by se také nejen uvažovati, ale přímo provésti soustředění agendy národního pozemkového fondu, fondu národní obnovy, osidlovacího úřadu, bývalého státního pozemkového úřadu a konečně osidlovací agendy IX. odboru ministerstva zemědělství do jediného úřadu, které se vesměs vydávají za jedině kompetentní při rozhodování o těchto věcech.

Kolosální zvýšení rozpočtu některých resortů proti poměrům předválečným bývá vysvětlováno mimořádnými úkoly, které doba dřívější od státní správy nevyžadovala. Ale tyto argumenty nás těžko přesvědčují, pohlížíme-li na příklad na rozpočet ministerstva vnitra ve výši 7.112 mil., v němž pouze položka na národní bezpečnost činí 3.268 mil. Předválečný náklad na celou agendu ministerstva vnitra v letech 1929 až 1936 se pohyboval ve výši 630 až 710 milionů Kč, v r. 1937 dostoupil výše 778 mil. a pro r. 1938 byl rozpočten na 937 mil. Kč. Jestliže dnes samotná položka na národní bezpečnost je čtyř až pětinásobkem nákladu na celou předválečnou agendu vnitřní správy - a při tom nemůžeme říci, že bychom měli více bezpečnosti než před válkou - tedy se nemůžeme ubránit úsudku, že zde jsou vydání přeexponována a že udržujeme nadbytečně velký policejní aparát, který se pak z nedostatku jiného zaměstnání stará i o věci, po kterých mu nic není. (Potlesk.)

Podobně i 9¹/₂miliardový rozpočet ministerstva sociální péče musí býti podroben účinné pozornosti a kontrole parlamentní úsporné a kontrolní komise. Ministr financí sám naznačil, že na příklad podpor, určených pro válečné poškozence, je mnohdy zneužíváno lidmi, jejichž sociální postavení nevyžaduje, aby byli předmětem veřejné péče. Musíme dbát toho, aby v tomto oboru byli odstraněni všichni příživníci, a zejména obecně dbát toho, aby pod tituly sociálními, kulturními nebo jinak líbivě označenými nebyl vydržován předimensovaný administrativní aparát, aby nebyly poskytovány subvence a podpory institucím, které svou nehospodárnosti a mnohdy zneužíváním veřejných prostředků přispívají k obecné nespokojenosti s veřejným přepychem, o kterém tak výstižně mluvil generální zpravodaj posl. Firt.