Pan ministr financí velmi správně odůvodnil potřebu obnovit úrokovou službu vnitřního státního dluhu poukazem na to, že státní správa a její finanční situace je posuzována doma i v cizině podle toho, jaký postoj zaujímá k státnímu dluhu. Toto jeho odůvodnění platí však stejně i pro poměr mezi vkladateli a peněžními ústavy, které dělají prostředníka mezi vkladateli a konečným dlužníkem, jímž je do značné míry stát. Nepřispělo by k vývoji dobrého poměru mezi vkladateli a peněžními ústavy, kdyby si peněžní ústavy ponechávaly celý příjem z obnovené úrokové služby státního dluhu a majitelům vázaných vkladů se nedostalo ani sebemenšího zúročení úspor, které jim zbudou po zaplacení majetkových dávek.

Vedle toho po obnovení úrokové služby u státních dluhopisů musíme uvážit také okolnost, že soukromí držitelé těchto dluhopisů, mezi nimiž jsou převážně majitelé větších kapitálů, dostanou od státu úroky za celou dobu, zatím co drobní střadatelé, kteří své úspory ukládají u peněžních ústavů, by nedostali žádné zúročení.

Dále máme pochybnosti o tom, zda je vyšší zúročení u dluhopisů státních, vydaných před okupací, dostatečně odůvodněno jak s hlediska potřeb státní pokladny, tak s hlediska hospodářské účelnosti. Rozdílné zúročení státních dluhopisů z doby předválečné a dluhopisů z doby okupace, které jsou mezi jednotlivé peněžní ústavy rozděleny nerovnoměrně vlivem okolností čistě nahodilých, vytváří neoprávněné rozdíly ve výtěžcích a nákladech mezi jednotlivými ústavy.

Doporučovali bychom proto v zájmu úspory nákladů na státní dluh a vytvoření nižší úrokové základny pro budoucí vývoj i v zájmu vytvoření jednotných výnosových podmínek mezi všemi peněžními ústavy, aby úroky z předválečných dluhopisů byly sníženy také na 3% a nebyla dávána neoprávněná výhoda nahodilé skupině majitelů předválečných dluhopisů, které podle sdělení pana ministra financí mají být zúročeny 3¹/₂%.

Konečně musíme projevit obavy, zda jsou přípravy pro uvolňování vkladů na správné cestě s hlediska administrativní účelnosti. Považujeme za zcela zbytečné provádět nákladné statistické šetření o sociálním rozvrstvení vkladatelů, když otázka příspěvků k úhradě následků neblahého dědictví po nacistickém režimu je prakticky již vyřešena zákonem o majetkových dávkách. Zásady pro postupné uvolňování vázaných vkladů po zaplacení těchto dávek mohou být docela dobře stanoveny rozumnou úvahou, která by vzala ohled na všechny okolnosti, důležité pro posouzení sociálních a jiných zřetelů. I když budeme mít tu nejkrásnější statistiku o sociálním rozložení vkladů v březnu příštího roku - a nevím, je-li to tak docela jisté, že v té době už bude - bude si muset nakonec sednout několik lidí, dát hlavy dohromady a uvažovat, jaké praktické směrnice pro uvolňování by byly nejrozumnější. Budou dělat za několik měsíců to, co by mohli dělat už teď. Práce na statistickém zpracování obrovského množství přihlášek k dávkám může sice přinést zajímavé přehledy pro rozmanité studie, patří však podle našeho názoru do skupiny těch případů málo produktivní agendy veřejné správy, které nám zbytečně zatěžují chod důležitějších prací a na které pan ministr ve svém výkladu o zhospodárnění veřejné správy právem poukázal.

Paní a pánové, pan ministr financí ve svém výkladu předestřel nám také problematiku otázky počtu a platů státních zaměstnanců, na kterou musí narazit každý, i když se jen povrchně zabývá rozborem rozpočtu. Otázka státních zaměstnanců je v poslední době předmětem vážných úvah i neodpovědné demagogie. Jistě se nikdo z nás neodváží tvrdit, že by byl ochoten nésti odpovědnost za to, aby poplatnictvo na straně jedné neslo náklady, spojené s nadbytečným počtem státních zaměstnanců, a na straně druhé trpělo, aby produktivní hospodářský život byl podvazován nedostatkem pracovních sil. Je už také konečně v zájmu státních zaměstnanců samých, aby tato otázka byla s urychlením vyřešena, poněvadž neustálé zdůrazňování příliš velkého počtu státních zaměstnanců vytváří kolem nich atmosféru, jako by byli nutným zlem našeho veřejného života.

I když v navrhovaném státním rozpočtu položka, kterou si vyžadují náklady na platy a mzdy státních zaměstnanců, daleko převyšuje trojnásobek položky z roku 1938, víme dobře, že toto zvýšení nemohlo se projevit ve zvýšení platů a mezd. Domníváme se, že ani do budoucnosti nelze uvažovat o podstatném snížení této položky a že úspor, získaných snížením počtu státních zaměstnanců, má být použito k zlepšení jejich platů. Poněvadž však zejména v poslední době je problém platů státních zaměstnanců velmi ožehavý a je uváděn v souvislosti se zvýšením, ke kterému došlo u dělnických mezd, myslím, že je třeba uvésti některá čísla, která vrhnou správné světlo na poměr mezi mzdami našich dělníků a platy státních i ostatních zaměstnanců.

Podle sdělení pana ministra financí činí průměrný plat státního zaměstnance 36.000 ročně, to je 263% průměrného platu státního zaměstnance v r. 1937, kdy činil 17.000 korun ročně. V souvislosti s tím je poukazováno na zvýšení, kterého mezitím doznaly mzdy dělnické. Mám po ruce čísla o dělnických mzdách z měsíce května letošního roku. v tomto měsíci činil průměrný střední denní výdělek dělnický 80 korun 66 haléřů. Jsem přesvědčen o tom, že celoroční průměr denního výdělku dělnického je přibližně tentýž. V porovnání se statistikami z doby předválečné, pokud vykazovaly průměrnou denní dělnickou mzdu, je třeba postupovat velmi opatrně. Je pravda, že až do r. 1937 průměrná dělnická denní mzda nebyla vyšší než 20 korun; v r. 1935 činila dokonce pouhých 15.93 Kčs. Podle toho by tedy průměrná dělnická mzda činila dnes více než čtyřnásobek proti době předválečné. Nesmíme však zapomínat, že statistiky, vykazované ústřední sociální pojišťovnou v prvé republice, nemohly být přesné, poněvadž nezachycovaly - v důsledku podpojištění celé jedné pětiny dělnictva - mzdy, které byly vyšší než 36 Kčs denně a jejichž připočtení by jistě podstatně zvýšilo předválečný průměr. Ale i když připustíme, že dělnické mzdy činí dnes trojnásobek mezd předválečných, nesmíme se dát strhnout k závěrům, kterými bychom se měli řídit u ostatních skupin zaměstnanectva. Vždyť i při tomto zvýšení dělnické mzdy činí měsíční průměr 1.920 Kčs a průměr celoroční 23.000 Kčs. Vidíme, že je zde stále ještě podstatný rozdíl mezi mzdami dělnickými a ostatních zaměstnanců v neprospěch dělnictva. Doposud má 81% našich dělníků plat nižší než 3.000 Kčs měsíčně. 54% dělníků má pak plat nižší než 2.000 Kčs měsíčně. Proto je velmi neodpovědné poukazovat na výjimečně případy dělnických mezd, na tak zvané špičkové výdělky dělníků, poněvadž pouhých 6% našich dělníků má platy vyšší než 4.000 Kčs měsíčně a pouze 1,87% jich má vyšší měsíční příjem než 5.000 Kčs.

Z uvedených čísel je tedy zřejmo, že zvýšením dělnických mezd jsme jen do určité míry vyrovnali trvalou disparitu mezi mzdami dělnickými a platy ostatních zaměstnanců z dob prvé republiky. Nesmíme také zapomínat, že až do r. 1938 nebylo možno u dělnických mezd odstranit snížení, ke kterému došlo v letech hospodářské krise. Stejně tak si musíme jednou říci, že mluvení o hospodářské demokracii by zůstalo platonickým po tu dobu, pokud by se také neprojevily důsledky nového chápaní uspořádání našich společenských poměrů ve mzdové a platové soustavě. Jestliže jsme vyrovnali tak veliké rozdíly mezi platy dělníků a ostatních soukromých zaměstnanců, pak tím jenom odstraňujeme záměrnou a velkorysou sociální korupci, kterou prováděli kapitalisté. Tak, jak byli tvrdí při posuzování požadavků dělnictva a při stlačování jejich mzdové a celé životní úrovně, tak byli mnohem povolnější tam, kde šlo o požadavky jejich ostatních zaměstnanců. Záměrně pak stavěli proti sobě dvě skupiny námezdně pracujících. Víme přece dobře, že již v prvé republice chápali uvědomělí soukromí zaměstnanci tento pro ně velmi ponižující postup zaměstnavatelů.

Domnívám se proto, že jenom neinformovanost o skutečných průměrných mzdách našeho dělnictva je příčinou netrpělivosti nebo dokonce nevraživosti ostatních vrstev zaměstnanectva. Z toho, co jsem uvedl, je, myslím, zřejmo, že naše dělnictvo nese ve stejné míře důsledky obtíží, které musíme překonávat při obnově našeho hospodářského života a že i na jeho straně nelze považovat za neoprávněné naděje na zvýšení životní úrovně, ať už zvýšením mezd nebo snížením cen. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Proto považuji za svou povinnost s tohoto místa vysloviti uznání funkcionářům Ústřední rady odborů, kteří při řešení otázek mzdových postupují s odpovědností a se zřetelem k potřebám celého našeho hospodářského života, i když je to někdy nepopulární. Stejně tak je však třeba odsoudit současně stranickou demagogii, která je někdy prováděna v platových otázkách zaměstnanectva. To, k čemu došlo v souvislosti s jednáním o výši vánoční výpomoci, nám vnuká obavy, že v zájmu stranicko- politické agitace je na leckterých místech ochota obětovat klid mezi zaměstnanectvem problematickému agitačnímu úspěchu. Zdůrazňuji ovšem, že i po tom, co jsem řekl, je nám samozřejmé, že nejenom naše dělnictvo, ale i státní zaměstnanci přinášejí značné oběti znovuvybudování našeho hospodářského života, Není dnes zaměstnanecké skupiny, která by nepociťovala tíhu dnešních cen. Musíme míti ovšem odvahu k vysvětlování a opakování jednoduché pravdy, že zvýšení životní úrovně našeho lidu je závislé na zvýšení kupní síly jeho důchodů. To pak je podmíněno trvalým zvýšením výrobnosti práce, o které musíme usilovat v rámci dvouletého plánu.

Za nejvýznamnější událost letošního roku v našem životě lze jistě považovat úspěšné provedení odsunu Němců z Československa. Historický význam tohoto činu byl již mnohokrát náležitě oceněn. Uskutečňujeme tak jeden ze základních článků nového pojetí výstavby Československé republiky jako národního státu Čechů a Slováků. Víme všichni dobře, že odsun Němců je však pouze jednou částí tohoto problému. Druhá nás bude ještě delší dobu zaměstnávat. Je to osídlení našeho pohraničí, kde stále ještě budeme zápasit s mnoha obtížemi, než bude úspěšně zakončeno.

Chci však upozornit na další okolnost, která je důsledkem odsunu Němců. Připomeňme si zkušenost, kterou jsme učinili na pařížské mírové konferenci. Domnívali jsme se, že pro splnění našich požadavků, které jsme konferenci předložili, stačí ta okolnost, že jsme jedním z vítězných států, který v boji proti nacismu přinesl značné oběti a jehož požadavky se týkají států poražených. Ukázalo se však, že jsme svoje síly přecenili. A kdo má příležitost sledovat veřejné mínění v ostatních evropských státech, pozná, že ne všude byla dostatečně pochopena nutnost odsunu Němců a naše úsilí o vytvoření národního státu Čechů a Slováků. Nemám na mysli odpůrce Československa, pro které odsun Němců a všechno to, co s ním bylo spojeno, bylo a je jenom příležitostí k štvanicím proti nám. Ukazuje se však, že i ve státech, které byly postiženy okupací stejně jako my, a u skutečných přátel naší republiky nebyla doposud pochopena historická nutnost odsunu Němců z Československa. Je to dokladem toho, že naše oficiální zahraniční propaganda má velmi mnoho nedostatků a neuvědomuje si, že je třeba, aby všechno to, co by mohlo býti příčinou neporozumění mezi námi a starými přáteli Československa, bylo náležitě odůvodňováno a za hranicemi vysvětlováno.

K naší zahraniční politice vyjádří náš klub stanovisko při rozpravě o kapitole ministerstva zahraničí. Chci tu proto jenom konstatovat radostnou skutečnost, která je patrně výsledkem několika posledních lekcí, kterých se nám dostalo v našich zahraničně-politických vztazích. Tak jako si sami chceme své věci vyřizovat po svém, nepleťme se do věcí, jež se nás netýkají. Zdá se konečně, že i u nás je jasno, že naše spojenecké smlouvy nás nezavazují k tomu, abychom se při každé vhodné i nevhodné příležitosti starali o odstranění posledních zbytků sympatií, kterým se na Západě těšíme. Hlavní směrnicí naší zahraniční politiky je zajištění bezpečnosti Československa. Může-li vůbec býti zajištěna pro případ příštích konfliktů, pak je její jedinou zárukou naše nejtěsnější spojenectví se Sovětským svazem, které nás zabezpečuje proti všem možným útokům se strany nového Německa. S této cesty se nedáme svésti žádnými, zejména ne hospodářskými výhodami, jež se s oblibou stávají prostředkem mocenského nátlaku. (Potlesk.) Bylo by však chybou domnívati se, že naše spojenecké svazky na obranu proti útoku se strany Německa nejsou rozumnými lidmi na Západě chápány. Ty nerozumné bychom stejně těžko přesvědčovali. Těžko pochopitelné by však bylo na Západě, kdybychom zapomínali, že i tam máme velmi mnoho přátel mezi pokrokovými a zejména socialistickými živly, které s neobyčejným zájmem a účastí sledují naše úsilí o výstavbu demokratického a socialistického státu. (Potlesk.) Jsem přesvědčen, že cesta, kterou jsme nastoupili v Československu, stane se příkladem pro mnohé ostatní evropské státy a že by bylo neprozřetelné, kdybychom si uzavírali cestu k pomoci tam, kde nám bude kdykoliv přátelsky poskytnuta.

Paní a pánové! Již prvé přípravné práce na nové ústavě nám znovu ukazují, jaké zkoušce bude podrobeno ujišťování, jež jsme tak často slyšeli s tohoto místa od slovenských pánů poslanců. Zkušenosti, kterých jsme nabyli z nového uspořádání poměrů na Slovensku po osvobození naší republiky, nás mohou již opravňovat k zaujetí stanoviska, jak má vypadat ústavní uspořádání vzájemného poměru mezi Čechy a Slováky v jednotném státě. Chtěl bych ubezpečit mluvčí Slovenska, že česká veřejnost bude velmi pozorně sledovat jednání o definitivní úpravu vzájemného poměru a že je zneklidněna obavami o to, aby úsilí o zabezpečení skutečné jednoty našeho státu nebylo jenom jednostranné.

Vývoj poměrů na Slovensku, chování se povereníctev vůči ústředním úřadům a konečně postup některých pánů poslanců při projednávání zákona o dvouletém plánu a některé velmi oficiální projevy slovenských vedoucích činitelů nás nezbavují obav, že jsou na Slovensku síly snažící se o to, aby v rámci Československé republiky bylo zachováno samostatné Slovensko. Je proto třeba, aby na Slovensku bylo známo, že i trpělivost české veřejnosti má své meze. Máme pochopení pro ochotu Slováků spoluvládnout v celém státě. Menší pochopení může však býti vyžadováno od české veřejnosti pro odpor, se kterým se setkávají zásahy ústředních úřadů na půdě Slovenska. Vím, že větší část odpovědných slovenských činitelů si upřímně přeje a také snaží o nejvhodnější způsob rozřešení nejožehavější otázky existence naší republiky. Ale také právě na jejich adresu pravím docela otevřeně, že na Slovensku nelze ustupovat před živly, které v obnovení Československé republiky spatřují jenom příležitost, jež umožňuje Slovensku vyhnouti se všem důsledkům, které by pro ně měla někdejší existence samostatného Slovenského státu, poraženého v řadě ostatních spojenců nacistického Německa a nesoucího všechny důsledky z toho vyplývající.

Jestliže jsme doposud byli velmi zdrženliví a trpělivě jsme očekávali, že zkušenosti nashromážděné za dobu existence Slovenského státu a zejména po osvobození přispějí k posílení myšlenky jednoty Československé republiky i na Slovensku, pravíme velmi důrazně, že při řešení této otázky v ústavě bude celá česká veřejnost od slovenských zástupců vyžadovati jasnou řeč. My v českých zemích víme dobře, zač bojovali ti skuteční vojáci bansko-bystrického povstání. Nešlo jim jen o vyhnání Němců ze Slovenska: bojovali za obnovení Československé republiky a za odstranění tisovského režimu v jakékoli formě. (Potlesk.) Víme, jak mnozí z nich jsou dnes zklamáni právě vývojem poměrů na Slovensku. Jsem však přesvědčen, že oni a společně s nimi všechny skutečně pokrokové síly na Slovensku, které si uvědomují, jak často je dnes zneužíváno jejich boje za svobodu pro zachování tradic tisovského státu ve slovenském životě, zabrání nebezpečí, které by nutně muselo nastat, kdyby nebylo možno dosáhnouti dohody, jež by zabezpečovala naprostou jednotnost československého státu.

Podrobnější rozbor rozpočtových položek, týkajících se Slovenska, by jistě ukázal, jaké důsledky v hospodářském životě našeho státu by mohlo míti rozumné a jednotné uspořádání poměrů mezi Čechy a Slováky. Český lid bude ochoten přinášeti oběti tomu, aby životní úroveň slovenského lidu byla přiblížena životní úrovni v českých zemích. Zprůmyslnění Slovenska a vybudování jeho hospodářství na výši hospodářství zemí českých může však býti úspěšné pouze za předpokladu, že Slovensko jak hospodářsky, tak i politicky bude pevnou součástí jednotné Československé republiky. (Potlesk.)

Vím, že moje slova budou posuzována nepřívětivě, ale je už na čase, abychom mluvili jasnou řečí.

Paní a pánové, předložený návrh rozpočtu nám znovu dokazuje, že ještě dlouhou dobu dopředu bude třeba pevné spolupráce a spoluodpovědnosti v Národní frontě, abychom mohli pokračovat v úspěšném díle obnovy, které nám již nyní získalo velmi mnoho obdivu v ostatním kritickém světě. Škoda, že se naše propaganda nestará dost o to, aby důkladně seznámila naši veřejnost s hospodářskými i politickými poměry v ostatních evropských státech, s tím, jak je oceňováno naše úsilí a jeho výsledky na poli hospodářské výstavby státu, jakým silným dojmem působil zejména na Západě způsob našich květnových voleb, které jistě právem jsou tam považovány za nejdemokratičtější volby, ke kterým od konce války na evropském kontinentě došlo, s jakým zájmem jsou sledovány naše úspěchy při budování rozumné organisace společenského celku, naše socialisace při zachování všech základních demokratických principů. Jsem přesvědčen, že by se náš lid s ještě větším úsilím a mnohem větší energií vrhl do práce na uskutečnění dvouletky a trpělivě snášel obtíže, které ještě musíme překonávat.

Klub sociálnědemokratických poslanců bude hlasovat pro rozpočet, i když řada připomínek, které navrhl v rozpočtovém výboru, nebyla přijata. Vyjadřujeme tím důvěru k vládě Národní fronty a přesvědčení, že jednota Národní fronty je nejdůležitějším předpokladem našich dalších úspěchů ve výstavbě osvobozeného státu.

Děkuji jménem klubu sociálnědemokratických poslanců také panu ministru financí za jeho skvělý, vyčerpávající a informativní výklad, kterým nám uvedl návrh státního rozpočtu. S příkladnou otevřeností nás informoval o všech ožehavých problémech našeho hospodářství a poskytl nám cenný materiál pro posuzování všech hospodářských problémů. Sdílím jeho názor, že je třeba, abychom se na věci dívali klidně, bez nervosy a jako dosud nasadili své síly, abychom co nejvíce pokročili v rekonstrukci naší republiky. (Potlesk.)