Skladba rozpočtu a problém samosprávy.
Předkládám jménem rozpočtového
výboru plenu slavného ústavodárného
Národního shromáždění
ke schválení státní rozpočet
na rok 1947 i text finančního zákona tak,
jak jej předložila vláda. Ke změnám
nedošlo. Nikoliv proto, že by proti celku rozpočtu
i jeho jednotlivostem nebylo námitek, nýbrž
proto, že časová tíseň nedovolila
tak vážnou věc, jakou by bylo podrobné
zkoumání a případné snižování
v jednotlivých kapitolách. Rozpočtový
výbor ponechal tuto věc pro parlamentní úspornou
komisi. Pan ministr vnitra ohlásil, že návrh
příslušného zákona je připraven,
a pan ministr financí nás ujistil, že příště
už bude předkládán rozpočet k
1. listopadu, o což jsme v úvodu k rozpočtové
debatě ve výboru žádali. I přijali
jsme proto obě ujištění pánů
ministrů s velkým povděkem. Ale naše
- třeba krátká - výborová rozprava
o rozpočtu a všech problémech, které
se v něm zračí, nebyla marná a doufáme,
že oplodní nejen finanční správu
při sdělávání rozpočtů
příštích, nýbrž i celou
státní správu a že bude též
dobrým podkladem pro parlamentní úspornou
komisi.
Poměrně značná pozornost byla věnována
skladbě rozpočtové, protože se pochopilo,
že na ní závisí i účelné
hodnocení rozpočtu. Zmíním se jen
letmo o některých připomínkách,
kterými bylo poukázáno na příklad
na nehotovost ústavní, jak se zračí
v zařízení slovenské samosprávy
a jejích potřeb, na př. statistiky, která
je zařazena k rozpočtu Slovenské národní
rady. Byly porovnávány výdaje Slovenska s
výdaji českých zemí v souvislosti
s položkami příjmovými ze zemí
českých a Slovenska. Bylo debatováno o tom,
zda text finančního zákona, koncipovaný
na základě dohody ze dne 28. června 1946,
vyhovuje zásadám slovenské samosprávy.
O tom mluvil posl. dr Kočvara. Bylo ukazováno
na komulaci různorodých položek ve všeobecné
pokladní správě. Zmiňuji se rovněž
jen letmo o návrhu posl. Šulíka, aby
byly obnoveny staré práce na finančním
řádu, který by upravoval pro všechny
skupiny státního hospodářství
sdělávání rozpočtu, hospodaření
podle rozpočtu i kontrolu jeho.
Rozprava se zabývala tím, co jsem řekl ve
své úvodní zprávě v rozpočtovém
výboru o rozdělení rozpočtu státní
správy na vlastní správní výdaje,
investice a ostatní správní výdaje.
Pan ministr financí souhlasil, že za investice se
zde počítají též i nepravé
investice odpovídající obnově a že
bez majetkové bilance, kterou za dnešního stavu
nelze sestavit, nemůžeme přijíti k rozsahu
pravých investic a že potřeby dvouletého
plánu vedly k tomuto přejmenování
a rozeskupení. S tím souvisel podnět k jinému
uspořádání těchto tří
skupin výdajových, který pan ministr uváží
pro rozpočet příští.
Obšírnější rozprava se týkala
tak zvané III. skupiny rozpočtu z dob první
republiky, která soustřeďovala úděly
samosprávným svazkům a fondy. Tu nesdílel
pan ministr můj názor, že by bylo žádoucno
vrátiti se k této skupině. Ve svém
doslovu poděkoval jsem panu ministrovi financí za
to, že odpovědí na můj podnět
otevřel možnosti demokratické diskuse o celém
problému samosprávných financí a samosprávy
vůbec.
Argumenty, které pan ministr financí uvedl ve své
odpovědi, jsou tyto:
a) "Skupina taková je proti finanční
zásadě rozpočtu hrubého při
rozpočtování výnosu státních
daní." Obávám se, že tato zásada,
která se týká jen opatřování
příjmů, není ani u jedné jediné
daně dodržena, abychom mohli vypočísti
a říci podle rozpočtu, co daň vynesla
a co stálo její vybírání. Jestliže
tedy určitá daň, z níž se úděl
dává, se rozdělí ve dvě části,
z nichž první se ponechá jako úhrada
státní správy a druhá se vykáže
jako úděl samosprávy, nic se neztratí
pro poznatek, kolik stálo její vybírání,
když to nevíme.
b) "Skupina taková se příčí
finanční zásadě o jednotnosti rozpočtu."
Tato zásada říká, že prostě
všechny příjmy a výdaje státu,
jeho správy, fondů a podniků tvoří
jednotné hospodářství. Neboť
samozřejmě pro jednotné hospodářství
musí býti i rozpočet jednotný. Ale
vždyť náš státní rozpočet
sám se už odklonil od této dřívější
rakouské zásady jednotného rozpočtu,
v němž byly státní podniky včleněny
prostě mezi odvětví státní
správy, a který se podobal účtování
živnostníka, který by promíšeně
zapisoval výdaje své domácnosti s výdaji
svého podniku. A dále příjem reparací
a obnovovacího fondu nebyl také zařazen do
rozpočtu, protože poplyne do měnového
fondu. A tento fond není součástkou státního
hospodaření? Právě tyto fondy patří
též do skupiny III.)
c) "S hlediska státního hospodářství
jsou úděly stejným výdajem jako každý
druhý a nelze mluviti o průběžnosti
příslušných hospodářských
hodnot větším právem nežli u kteréhokoliv
státního příjmu." Tím
má býti řečeno, že běží
o jednotné hospodářství, pro které
musí být jednotný rozpočet. Ale ani
to nepřiléhá. Hospodářství
státní záleží v opatřování
prostředků a užitek jejich upotřebení
se hodnotí podle věcných účelů,
jimž se prostředky věnují. Musíme
tedy v hospodářství každém, tedy
i v hospodářství státním, srovnávati
užitek výdajů s nákladem úhrady,
abychom mohli říci, že užitek převažuje
náklad (škodu, útisk). A jaký užitek
bychom srovnali s tímto nákladem při vydání
na úděly? Ten bychom z hospodářství
státního vůbec nemohli seznati, ten bychom
musili teprve hledati v hospodářství jinému,
u samosprávy. Z toho plyne, že tu nejde o výdaj
stejného rázu, jako u každého jiného,
a že tu jde o jinou průběžnost nežli
u jiných příjmů, které jsou
věnovány ke krytí státních
účelů a jichž náklad (škoda)
se srovnává s užitkem v témže hospodářství.
Zde se kříží hospodářství
dvě.
d) Pan ministr shledával skupinu III samosprávných
údělů ne sice za správnou, ale za
možnou, když se úděly platily podle závazných
norem zákonů. Zde však je po mém skromném
soudu postup nejen možný, ale i správný,
stejně jako když stát vybíral samosprávné
přirážky pro samosprávu. Opatřoval
prostředky ne pro své, nýbrž pro cizí
hospodářství, a nedisponoval jimi podle svého
hodnocení a relativního užitku, nýbrž
jako prostředky svěřenými.
e) Dává-li stát úděly ze všeobecných
státních příjmů, pak je dává
buď z přebytku nebo na dluh. Ale co je přebytek
vlastního státního hospodářství,
se nepozná, zahrnujeme-li do jeho výdajů
i některé obecné upotřebení
peněz v cizím hospodářství.
Máme zájem na tom, jak vypadá vlastní
hospodářství nenafouknuté výdaji,
které jsou hospodářské výdaje
samosprávy i s jeho přebytkem či schodkem,
protože pak víme také, jak vypadá po
včlenění výdajů na úděly
a z čeho je poskytuje, zda z přebytku či
z dluhu, protože úděl buď odčerpává
přebytek, nebo rozmnožuje schodek státního
hospodářství. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím paní
poslankyně a pány poslance o klid.
Zpravodaj posl. Firt (pokračuje):
f) Toto křížení dvou veřejných
hospodářství vyžaduje, aby bylo napřed
odpreparováno, aby se seznal stav vlastního hospodářství
státního, a pak aby bylo ze zvláštní
skupiny rozpočtové zřejmo, jak působí
úděly samosprávě na toto hospodářství.
V této skupině proti výdajům na úděly
bude státní úhrada a) z daní, které
jsou zákonem k tomu určeny, b) z přebytku
státního hospodářství, pokud
na to stačí, c) z úvěru státního
na zbytek.
Zmiňuji se o této rozpravě poněkud
obšírněji jen proto, že se v ní
odráží zásadní poměr státního
hospodářství k samosprávě.
Pan ministr financí poukázal k těsnějšímu
poměru samosprávy se správou státní,
protože národní výbory konají
těž funkce ústředního státu,
nejen funkci dřívější samosprávy.
To bylo přece i dříve u obcí, pokud
šlo o t. zv. přenesenou působnost, i u obcí
se samostatným statutem, s funkcí magistrátní.
Pan posl. Janouš vidí v hospodaření
národních výborů a státu jediné
hospodaření a předvídá, že
vývoj spěje nezadržitelně k pronikavému
sjednocení veřejného hospodaření,
rozuměj státního i samosprávního,
v jednotném hospodaření státním.
Pan posl. Spáčil naznačil, že
příští příjmy samosprávy
budou záležeti ze tří skupin, a to:
1. z vlastních dávek a poplatků, 2. z pevné
apanáže státní, 3. z třetí
části, která však by byla pohyblivá
a jakýmsi ventilem, kde by se mohlo tlačit na úspornost.
Pan posl. Neuman kladl důraz na zachování
nezávislosti samosprávy.
Hospodářství státní i samosprávné
se doplňuje jistě v jakýsi celek, protože
obojí se opírá o společný základ
hospodářský. Bude zásadní otázkou
politickou i hospodářskou, má-li se všechno
postátnit, co bylo dříve spravováno
samosprávně. Rozpočtový výbor
pochopitelně do bližších podrobností
debatu nerozvinul. Budiž mi dovoleno připojiti toto:
Funkce samosprávy byla veliká, v ní jsme
se učili odpovědně hospodařit veřejnými
prostředky, samospráva byla nám oporou demokracie
a vychovala nám politické myšlení a
osobnosti pro spravování státu, měla
i velkou funkci hospodářskou, protože ochota
k příspěvkům pro zřejmé
účely bližší je větší
nežli pro vzdálené, nezřejmé
účely státní. Samospráva přinesla
velké oběti pro mnoho úkolů kulturních
a hospodářských, dříve než
se jich ujal stát. Činila tak hospodárněji,
protože přizpůsobovala úkol místní
potřebě. Klade se otázka, máme-li
se toho všeho vzdát.
Ale samospráva, která žije ze státních
peněz, není žádná samospráva,
protože nemůže jeden poroučet a druhý
platit, nemůže se hospodařit s cizími
penězi. Domáhala-li by se samospráva údělů
jen proto, že je to pohodlnější než
přijímat odpovědnost za břemena, která
by uložila svým občanům, zbavila by
se finanční odpovědnosti, ale bez finanční
odpovědnosti nemůže být samostatného
hospodářství a není hospodárnosti.
(Potlesk.) Samospráva, která by žila
nakonec hlavně ze státních údělů
a úvěru, ztratila by svůj vlastní
smysl. Samospráva se musí domáhat toho, aby
ji stát nevydržoval úděly, ale aby jí
postoupil celé daně, které jsou v úzké
souvislosti s místní samosprávou, jako na
př. daň domovní. Nebo by měla kvotu
daní jiných, na př. výdělkové,
tak, aby samospráva získala vlastní základnu
pro celé své hospodářství i
úvěr. (Potlesk.)
Proto mám za to, že nemáme spojovat stát
se samosprávou a hospodářství státní
s hospodářstvím samosprávním,
nýbrž naopak oddělit obojí, aby se obojí
správně samostatně hodnotilo. Údělový
systém, který je pohodlný, podlamuje finanční
odpovědnost a tím úspornost samosprávy
jako vždy, když se hospodaří s cizími
penězi. (Potlesk.) Jsme tedy i zde na rozcestí,
které je charakterisováno touto třetí
skupinou, o niž jde.
Řekl jsem ve svém úvodu k debatě v
rozpočtovém výboru, že tento rozpočet
je se zřetelem ke svému hospodářskému
podkladu, národnímu produktu a národnímu
důchodu příliš vysoký a neúnosný.
To bylo dotvrzováno téměř všemi
řečníky. Pan posl. dr Chytil ukázal
na nemožnost soustředit těžisko do daní
obchodových při exportní povaze státu.
Pan posl. inž. dr Ješ poukázal na nemožné
zvýšení daně důchodové
už následkem zvýšení soustavy hospodářských
čísel, které při progresivitě
daně má za následek, že týž
reálný důchod, ale vyjádřený
nyní vyššími čísly, se nyní
zdaňuje podle vyšších čísel,
ne podle nezměněného důchodu, a tudíž
mnohem vyšším procentem. Týž pan
poslanec vypočítal, že z příjmů
státních připadá na hlavu - starce
i stařeny a nemluvňata v to počítaje
- 2.730 Kčs.
Je pravda, jak bylo v rozpravě s několika stran
řečeno, že rozpočet je prostě
výsledkem jistých objektivně daných
skutečností, ale je na vládě a na
nás, abychom tyto skutečnosti postupně změnili.
Neboť tento stav, pro rozpočet daný na př.
přemírou zaměstnanců, není
důsledkem okupace, nýbrž řekněme
si upřímně, důsledkem politiky (Potlesk.)
a jsme za tento stav, který není žádnou
přírodní či jinou nutností,
nýbrž tím, co z něho uděláme,
odpovědni, a to, jak jsem ve výboru řekl,
každý podle míry své pravomoci.
Bylo poukázáno k tomu, že tento rozpočet
není ani úplný a neobsahuje ani povinností
státních, které nezávisí na
jeho volné úvaze. Také pan ministr národní
obrany poukázal též ještě k jisté
neúplnosti. Naproti tomu bylo panem předsedou vlády
vysloveno přesvědčení a odhodlání,
že už v příštím roce dojde
k reorganisaci správy, k odsunu státních
zaměstnanců k produktivní práci a
že rozpočtových čísel nebude
ani dosaženo. Rozpočtový výbor uvítal
toto prohlášení předsedy vlády
s radostí, neboť z něho vidí, že
vláda nepodléhala optimismu, vyjadřovanému
často tím, že celý rozsah rozpočtu
nedolehne na životní míru, jestliže se
bude hradit úvěrem. Nechci opakovat, co jsem o této
věci řekl již ve výboru, jen bych chtěl
dodat: Svět se na nás dívá a poslouchá
naše vývody a rozezná argumenty silné
od slabých. Vůbec musíme brát zřetel
nejen k těm, o nichž můžeme mít
za to, že jim nemohou rozumět, nýbrž k
těm, kdož věci rozumějí.
Při všech výkladech ve výboru se vrací
myšlenka osobní a věcné únosnosti
rozpočtu a daní, což jest pro tento náš
československý parlament charakteristické.
Ukazuje to, jak silně nás ovlivňuje hospodářské
myšlení a jaké zásluhy o nás
má naše školství a naše finanční
věda. Ukazuje to, jak si stále víc a více
uvědomujeme, jak mnoho záleží na způsobu
upotřebení veřejných prostředků.
Veřejný luxus se platí z kapes nejchudších
poplatníků a není proto únosný.
(Potlesk.) Únosnost věcnou vyjádřil
výstižně pan posl. Sajal slovy, že
finanční hospodářství má
ponechati poplatníku alespoň tolik prostředků,
aby mohl opět načerpati dostatečné
síly investovat a konkurovat s cizinou. Doplnil bych k
tomu, aby měl k tomu ještě také dosti
chuti. Věci nemají jít tak daleko, že
by se nakonec vyměřilo podniku skoro tolik daní,
kolik my výnosu. Každá soustava daňová
zasahuje více méně rušivě do
podnikání a produktivity, ale na druhé straně
zase svým způsobem tuto produktivitu rozmnožuje.
Pan ministr financí řekl na př. velmi správně,
že i opatřování právní
jistoty má svou hospodářskou funkci, a v
tom s ním velmi rádi a z plna srdce souhlasíme.
Ale i vše to, čím činí stát
občany lepšími, t. j. zdravějšími
a vzdělanějšími, zlepšuje i jejich
práci.
Produktivní výdaje jsou tedy nejen ony, za které
se přímo tvoří nové užitečné
služby a statky, nýbrž i to, co k tomu nepřímo
napomáhá. Snažíme-li se zdvihnouti produktivitu
v národě, pak to však neznamená jen
absolutní rozmnožení statků, protože
produktivita vyjadřuje poměr mezi prací a
produktem, jak to výstižně vyjádřil
posl. Kliment v rozpočtovém výboru,
když řekl, že jde o to, aby "výrobní
hodnota", t. j. hodnota výrobku a odpracované
hodiny, dostala náplň, jakou měla před
válkou. (Potlesk.) Je to závažná
věc, protože byla řečena ústy
zkušeného odboráře. Jen tak se zlevní
jednotka statků a uskuteční se slova posl.
Chytila, že drahotu je třeba léčit
produktivitou.
Nejen veřejné, i soukromé hospodářství
může míti mrtvé položky pracovní,
které dostávají mzdu a plat, ale nemají
oné "náplně", o níž
mluvil posl. Kliment. Poměr mezi množstvím
práce a hodnotou produktu se zhoršuje. Co může
udělati jeden, nemají dělati dva. Velmi mnoho
se poukazovalo v rozpočtové debatě k nehospodárnosti
v tomto smyslu ve státní správě, k
tomu, že 4 až 5 resortů se stará o tutéž
věc, že úřadování národních
výborů je těžkopádné,
že se vypravují z venkova početné delegace
k úřadům, že se obesílají
velkým počtem úřednictva porady, spojené
často s nákladným hoštěním,
které je nepříjemné jak poctivým
úředníkům, tak i veřejným
činitelům. (Potlesk.) Dále že
se zřizují nové zbytečné instituce,
jako zřizování ženských referentek
u Národních výborů pro ženské
otázky venkova, ač je o to postaráno u Zemědělského
svazu. Dále se mluvilo o někdy zbytečných
přidělencích u zastupitelských úřadů,
o přebujelosti inspektorátů, zbytečném
množství výchovných orgánů,
revisorů. O zkresleném obraze státních
podniků (tabáková režie), o nedostatečně
vymezené kompetenci ústředních úřadů
a o škodách hospodářských, které
z toho plynou. Za snesení celého tohoto materiálu
musíme býti vděčni kromě těch,
které cituji jinde, těmto členům rozpočtového
výboru: poslankyni Žáčkové-Batkové
a poslancům Bugárovi, Falťanovi, Fuskovi,
Hornovi, Janoušovi, poslankyni Kleinerové,
poslancům Klimkovi, Kočvarovi, Lindauerovi, Novákovi,
Skaunicovi, Součkovi, Štětkovi, Tornovi
a jiným. To vše bylo vyjádřeno i řadou
resolucí rozpočtového výboru, na které
upozorňuji plenum Národního shromáždění,
vládu, ministerstvo informací a československý
tisk pak zvlášť.
Dvě resoluce jsou věnovány generálnímu
sekretariátu Hospodářské rady a Státnímu
plánovacímu úřadu, z nichž jedna
doporučuje novou zákonnou úpravu, která
by provedla sloučení obou těchto institucí,
a druhá žádá, aby generální
sekretariát nezřizoval zatím bez souhlasu
parlamentního výboru žádné nové
orgány v souvislosti s dvouletým plánem.
Pan předseda vlády upozornil v téže
souvislosti, že náklad na generální
sekretariát bude daleko vyvážen zamezením
ztrát z dřívějšího tříštění
sil v hospodářství, zavedením jednotného
řízení a pod. To je jistě správná
připomínka, s níž plně souhlasíme.
Parlamentní úsporná komise jistě též
přihlédne k tomu, že cena jednotného
řízení není jen tímto nákladem
zapravena. Řízené hospodářství
je obstaráváno jednak úřady, kterými
se nahrazuje dřívější cenotvorný
proces na trzích statků, kapitálu a práce,
a ústředími, které ceny nyní
tvoří, jako jsou nejvyšší úřad
cenový, úřad ochrany práce, peněžní
a devisové ústředí a k tomu úřad
plánovací a všechny svazy, které řídí
distribuci statků podle řízených cen
- a není jich málo. Ale tím není ještě
celá cena řízeného hospodářství
zaplacena. To byla první armáda úředníků
pro řízené národní hospodářství,
a bylo by záhodno její práci i s věcnými
potřebami vyčísliti. Ale to není vše,
to je účet jen na straně veřejné
správy: na druhé straně je v soukromých
i znárodněných podnicích druhá
armáda veřejné správy, protože
veřejné řízení u těchto
podniků vyžaduje od nich tolik práce statistické,
evidenční, výkazů, žádostí,
intervencí, zdržování, když se
ve veřejné správě neúřaduje
přesně a obratem, že možná tato
práce daleko převažuje onu, která se
pro týž účel koná ve veřejné
správě. A na tuto druhou armádu veřejné
správy se někdy zapomíná, když
se hovoří o nákladu řízeného
hospodářství. Tento obojí náklad
musíme postaviti proti ekonomii jednotného řízení.
Hodnotíce toto řízení, musíme
se tázati, zda prospěch z něho převažuje
náklad řízení, protože kdyby
ho jen vyvažoval, nebyl by užitečný, nebyl
by to pokrok. I tento počet bude žádoucno jednou
udělati. Všechno zbytečné úřadování
je mrtvou položkou v bilanci národní práce
a snižuje produktivitu. Musíme se naučit hospodařit
nejen statky, ale i prací a lidskými energiemi.
Rozpočtový výbor poukázal i k některým
případům zbytečného anebo neúměrného
vydávání peněz. Posl. Hora
zjistil, že se na udržování aut v jednom
úseku státní a veřejné správy
vydává sto milionů, a na nákup nových
aut rozpočteny další 54 miliony. Posl. Benda
uvedl, že obec s 89 obyvateli dostala 200 tisíc Kčs
subvence na postavení kulturního domu. Posl. dr
Neuman uvedl, že obec o 600 obyvatelích někde
v pohraničí má 13 zaměstnanců.
Poukázáno bylo k nevýhodným nájemním
smlouvám s milionovým nájemným. I
resoluce rozpočtového výboru přináší
ukázky.