V absolutních číslech připadá největší část zvýšení na monopol lihový - 686¹/₂ mil. Kčs; u menších monopolů je zvýšení absolutně málo významné, ale zato velmi výrazné v číslech poměrných: výnos monopolu solního se zvyšuje téměř o ¹/₄ a u monopolu umělých sladidel počítáme s výnosem dokonce 5¹/₂krát vyšším než v rozpočtu na r. 1946. Vysvětlil jsem již, že výsledky monopolů do září 1946 jsou velmi uspokojivé. To nás opravňuje k očekávání, že vyšších výnosových čísel rozpočtu 1947 bude dosaženo.

Příznivý výnos lihového monopolu je způsoben zejména tím, že zavedením monopolu plyne do státní pokladny všechen čistý zisk z prodeje lihu. Ceny pitného lihu, v nichž je zahrnuta i předválečná daň z lihu, byly stanoveny z důvodů prohibičních a z důvodů zbytnosti pitného lihu tak, že část připadající na - daň je proti době předválečné zvýšena přibližně čtyřnásobně (100 Kčs proti 25 Kčs, v poslední době dokonce 150:25). Tímto zvýšením cen pitného lihu není ovšem dotčen líh k účelům průmyslovým, k čištění, pálení, svícení a pohonu, který je prodáván za ceny ztrátové.

V hospodářství monopolu lihového, který je nejvýznamnější a má v roce 1947 vynést celkem 2.210 mil. Kčs, se ovšem tohoto roku začaly naléhavě projevovati staré národohospodářské problémy a úkoly hospodaření s lihem, které budou míti svou důležitost i pro rok 1947.

Za prvé je to tlak či přímo nebezpečí příliš vysoké a drahé výroby v blízké budoucnosti. Prakticky jde v zemědělském lihovarství o dobré zhodnocení bramborových přebytků, které vzrůstají se zmenšením počtu domácích konsumentů, u průmyslových lihovarů pak jde o nutné a výnosné zaměstnávání znárodněných podniků dostatečnou výrobou a rafinací a konečně o novou a stoupající výrobu sulfitového lihu ve znárodněných celuloskách.

Za druhé jde o nové uspořádání domácího odbytu částečně ohroženého zmenšením počtu konsumentů všech druhů lihu. Pilířem je dosud líh za plnou cenu, t. j. pro pitnou potřebu, kterou však z důvodů sociálních, zdravotních a eugenických chceme spíše omezovati než podporovati. Nemůžeme však prozatím přehlížeti, že jen odbyt za plnou cenu vedle nepostradatelného fiskálního výnosu umožňuje slušné zpeněžení lihovarských surovin a ztrátové prodeje lihu technického a motorového, vydaného silné soutěži levnějších látek (líh k pálení - petrolej, líh motorový - minerální oleje).

Za třetí jde vůbec o upotřebení lihu k pohonu motorů. Motorový líh byl totiž již před válkou pojistným ventilem pro nadvýrobu lihu, vynucovanou přebytkem lihovarských surovin, hlavně zemáků. Bylo to nejen u nás, nýbrž i v některých jiných státech, neboť vývoz, o který se i náš lihový monopol snaží, jest na trvalo velmi nejistým a nevýnosným činitelem jak cenou, tak i množstvím v lihovém hospodářství.

Zajisté je pochopitelné, že se tyto hlavní a některé další problémy, namnoze zcela protichůdné, dají řešit jenom opatrným vyvažováním naléhavých zájmů zemědělských, průmyslových, spotřebitelských a zájmů finanční správy.

K výkladu o rozpočtových příjmech povahy dávkové chci připojiti několik slov o příjmech tabákové režie, v nichž je - ovšem bez bližšího rozlišení - kromě složky podnikové zahrnuta významná složka povahy dávkové.

Zisk tabákové režie je na rok 1947 preliminován částkou 9 miliard 59¹/₂ milionu Kčs, z čehož 6 miliard 440¹/₂ milionu připadá na české země, t. j. 71 %, a 2 miliardy 619 milionů na Slovensko, t. j. 29 %. v roce 1946 bylo v rozpočtu počítáno u tabákové režie se ziskem 3 miliardy 513 milionů, takže rozpočet na příští rok je více než 2¹/₂násobný a vykazuje zvýšení o více než 6¹/₂ miliardy. Tato poměrně velmi vysoká rozpočtová částka mohla býti do rozpočtu zařazena proto, že pro příští rok předpokládáme, že výroba našich tabákových továren bude již tak veliká, aby kryla spotřebu předválečné úrovně.

Státní dluh překročil v rozpočtu na r. 1947 po prvé hranici 100 miliard Kčs; zatím co rozpočet na rok 1946 počítá s částkou necelých 98 miliard, předkládaný rozpočet zvyšuje tento úhrn na 108,7 miliard Kčs, v čemž jsou již zahrnuty i některé dosud zcela nevyčerpané úvěry zahraniční, jako úvěr kanadský, britský, švédský a americký. Propočítáme-li toto zatížení na hlavu obyvatele, činí vzhledem k odsunu Němců 8.951 Kčs proti 3.083 Kč v roce 1937; při přepočtení na plochu obdržíme na 1 ha půdy bez rozdílu bonity 851 Kčs proti 333 Kč v roce 1937.

Z přírůstku okrouhle 11 miliard připadá daleko největší část, totiž asi 9.350 milionů, na vzrůst dluhu vnitřního, který se na jedné straně zvýšil o dvě nové emise v částce 9,5 miliard, na druhé straně poměrně nepatrně - asi o 150 mil. Kč - snížil úmorem a účetními odpisy starého čs. dluhu. Dluh zahraniční vzrostl v téže době o necelých 1.800 milionů Kčs, kterýžto přírůstek zahrnuje v sobě t. zv. přebytkový úvěr vlády Spojených států, další čerpání z britského administrativního úvěru a kursové zvýšení úvěru kanadského a švédského (po odečtení úbytku očekávaného u 8 % zahraniční půjčky).

Z celkového vzrůstu dluhu připadá tak okrouhle 85 % na dluh vnitřní a 15 % na dluh zahraniční a tento poměr odpovídá přibližně i celkovému rozdělení našeho zadlužení na složku domácí a zahraniční: podíl vnitřního dluhu na zmíněném úhrnu je asi 90 miliard čili 82 %, zatím co podíl zahraničního dluhu je toliko 20 miliard čili 18 %.

Z vnitřního dluhu asi 90 miliard Kčs připadá přibližně 30 % na státní dluh čs., 37 % na dluh českých zemí z doby okupace, 14 % na dluh slovenský z téže doby a 19 % na nové dluhy po osvobození. S hlediska hospodářského je důležité členění na dluh dlouhodobý a krátkodobý, a mohu s potěšením konstatovati, že na konsolidovaný a tudíž méně tíživý dluh připadá plných 78 %.

Jak je v nynější době pochopitelné, úmor se preliminuje - a to ještě poměrně malou částkou - toliko tam, kde je to nezbytné, totiž v rámci dluhu zahraničního. U dluhu vnitřního se počítá toliko s úrokováním, při čemž celkový náklad obsahuje asi 3,3 miliardy. Vyloučíme-li úrokový paušál 250 mil. na budoucí úvěrové operace a srovnáme-li zbývající výdaj se stavem dluhu, dospíváme k průměrné úrokové sazbě 3,47 %. Podle připravovaného vládního nařízení mají však býti úrokové sazby vnitřního dluhu sníženy. V rozpočtu se sice preliminují výdaje dosavadními sazbami (zmíněných 3,3 miliardy), na druhé straně se však do přijmu zařazuje paušální položka 400 milionů jakožto očekávaný výsledek chystaného snížení; tím průměrné zúročení dluhu klesá na sazbu přesahující jen málo 3 %.

Ostatní příjmové položky v oddílu státního dluhu, mezi nimiž vedoucí místo zaujímají příspěvky společných státních podniků, dosahují přibližně 500 milionů; k úhradě státní správou zbývá tedy okrouhle 2.750 milionů.

V roce 1947 bude našim úkolem, abychom úvěrovými operacemi opatřili velmi značné částky k úhradě očekávaného schodku státního hospodářství, zejména abychom finančně zabezpečili provádění dvouletého hospodářského plánu. Při dnešním stavu našeho peněžního trhu a při očekávaném rozvoj i hospodářství jsem přesvědčen, že se to podaří, budeme-li postupovat ostražitě.

Pokud jde o prostředky naší úvěrové politiky, spatřuji v druhé emisi roku 1946 standardní typ, v němž budeme patrně pokračovat i v dalších letech. Bude nutno usilovat o to, aby byly vhodně podchyceny všechny možné úvěrové zdroje. Hlavními odběrateli státních papírů, jak je to při naší hospodářské struktuře pochopitelné, zůstanou i nadále peněžní a pojišťovací ústavy. Jejich povinnost ukládati část svěřených jim prostředků a reserv ve státních dluhopisech, pokud nebude věc řešena v jiné, širší souvislosti, bude třeba upraviti nově a jednotně pro celé státní území. Co se týče druhů nových emisí, počítá se v podstatě se dvěma typy. Jedním z nich budou, jak již naznačeno, dlouhodobé emise tříprocentní, navazující na půjčku emitovanou v říjnu t. r. Dále, protože bude patrně nutno pro přechodnou dobu zapřáhnouti i peníze krátkodobé, uvažuje se o papírech krátkodobých, eskontovatelných poukázkách, nazvaných snad "budovatelskými poukázkami", připomínajících tak tříměsíční poukázky z doby první republiky. I když se u obou těchto typů počítá především s peněžními a pojišťovacími ústavy jako odběrateli, očekává se, že se podaří umístiti část emisí i u jiných větších investorů. Finanční správa nezapomíná konečně ani na drobnější střádaly a ve snaze získat jejich zájem pro státní dluhopis uvažuje o zvláštních úsporných poukázkách, papírech t. zv. diskontních (bez kuponů a běžného placení úroků), kterýžto typ se v některých zemích těší značné oblibě. Takové poukázky, prodávané na př. za 740 Kčs a splatné po 10 letech částkou 1.000 Kčs, by mohl vydávati stát buď přímo nebo prostřednictvím poštovních spořitelen; za tím účelem je do finančního zákona pojato příslušné zmocnění.

Jak jsem již v úvodních slovech naznačil, je státní rozpočet také nástrojem plánovaného hospodářství. Z této jeho funkce plyne, že musí býti formálně konstruován tak, aby svému úkolu dostál; proto musí býti z rozpočtu patrna účast na plánu, t. j. jakou peněžní částkou přispívá stát na splnění plánu přímo, aby tak také bylo zřejmo, kolik zůstává v plánu vyhrazeno k financování jinými činiteli. Jeho úkolem jest:

a) podati jednotný přehled o hospodářství státní správy,

b) zachytit evidenčně též ostatní úseky veřejné správy a podnikání,

c) poskytnouti doklady pro zjištění, kolik z národního důchodu má připadnouti na spotřebu a kolik na investice.

Tyto požadavky vyplývají ze zásady jednotnosti a úplnosti státního rozpočtu a ten se vlastně funkčně - nikoliv ústavně-právně - rozšiřuje na další úseky, které nejsou tedy vlastním předmětem ústavního schválení Národního shromáždění k účelům hospodářského plánování. Pak je možno také dobře posouditi, zdali prostředků vyhrazených na investice je skutečně používáno způsobem s hlediska národního celku nejúčelnějším, tedy je pak rozpočtem zajištěna kontrola úspornosti a účelnosti. To je velmi důležité, neboť úhrada investic bude prakticky zcela hrazena úvěrem, tedy prostředky odnímanými výrobě statků v jiných úsecích.

Z uvedených požadavků vyplynuly ony změny v konstrukci státního rozpočtu na rok 1947:

1. Proto byla opuštěna konstrukce rozpočtu řádného a mimořádného. Takovým dvojím rozpočtem měl býti dříve dán výraz tomu, že řada vydání je povahy mimořádné, s normálním provozem státní správy nesouvisící. Mimořádné rozpočty byly v době poválečné a v době zvýšeného zbrojení. Mimořádný rozpočet měl občanům ukázat, že státní správa je v pořádku, ale zvýšené nároky na státní pokladnu jsou takové povahy, že větší povinnosti, které se budou ukládati, jsou jen přechodného rázu. To byl ovšem trochu optický klam a způsoboval, že rozpočet byl nepřehledný, neboť některé investice byly uvedeny v rozpočtu řádném, jiné v mimořádném a dokonce i různá vydání na likvidaci mimořádných poměrů, uváděná v rozpočtu mimořádném, lákala k tomu, aby se mnohé položky normální povahy přesouvaly do rozpočtu mimořádného. Rozhodně tím jasnost rozpočtování trpěla. Nové rozdělení rozpočtu dává ovšem mnohem jasnější přehled v důležitých skupinách hospodaření, a tak jednota rozpočtu plně vyhovuje potřebě přehlednosti a kontroly a je starým požadavkem státovědecké theorie i praxe. Proti případným námitkám uvádím, jak již jsem prakticky dokázal v rozboru výdajů, že tato jednotná struktura rozpočtu nepřekáží tomu, abychom si podle potřeby zjistili, jakým způsobem je opatřena úhrada výdajů investičních a správních.

2. K rozpočeu by měla být připojena evidenční skupina IV, Národní podniky.

S hlediska hospodářského plánování by bylo správné na tomto místě vyčísliti úplný přehled očekávaných nákladů a těžeb, ztrát a zisků a zejména podnikových investic národních podniků. To by vyhovovalo potřebám hospodářského plánování.

Pro tento rok musili jsme se však omeziti na přehled očekávaných zisků a ztrát za rok 1947 podle celých jednotlivých odvětví a zařazujeme výkaz o všech do důvodové zprávy.

Národní podniky nejsou prostě hospodářským pokračováním dřívějších hospodářských jednotek, nýbrž procházely v roce 1946 hlubokými strukturálními změnami a jejich organisace se v tomto roce budovala. Bylo nutno rozložiti do jednotlivých složek jednotky budované jen na podkladě kapitálových koncernů a pak je znovu sloučiti v nové hospodářské celky podle potřeb a zásad účelného podnikání s hospodářských a technických hledisk. Tak vzniká řada účelných celků, avšak s hlediska rozpočtování jsou to nové jednotky, které organisačně bylo nutno teprve skloubiti, a proto nemohou dosud odhadovati své výsledky. Za tohoto stavu věcí neměly spolehlivých podkladů z minula pro kalkulaci rozsahu a rozvrhu svého finančního hospodaření. Požadovati více než přehled očekávaných zisků a ztrát nově budovaných hospodářských jednotek bylo by marnou snahou, neboť údaje nemohly by býti spolehlivým hospodářsky odůvodněným měřítkem. Proto se omezujeme v důvodové zprávě k finančnímu zákonu pro rok 1947 na přehled jen zhruba vypočteného očekávaného zisku nebo očekávané ztráty podle celých jednotlivých odvětví. Postupující organisační konsolidace národních podniků nám umožní v rozpočtu na rok 1948 uvésti podrobněji propracované a podložené přehledy rozsahu a rozčlenění jejich hospodářství.

3. Široké oblasti státního hospodaření probíhají státními fondy, z nichž některé jsou nadány samostatnou právní subjektivitou, jiné tvoří pouze účelové státní jmění. Tentokrát nebylo ještě možno všechny fondy do návrhu rozpočtu zařadit, poněvadž některé z nich se teprve budují, jiné pak budou teprve zřízeny (Likvidační fond měnový). Zamýšlým do příštího rozpočtu zařadit hospodářství těchto fondů aspoň evidenčně.

4. Hospodaření svazků územní samosprávy je důležitým úsekem, jehož politika hospodářská musí být v rámci plánovaného hospodářství jednotně řízena. Jejich výdaje, ať povahy konsumní, ať investiční, doplňují činnost státní správy a úhrady těchto výdajů buď přímo plynou ze státní pokladny nebo čerpají z národního důchodu jinak (dávkami, těžbami z vlastního majetku, úvěrem z úspor shromážděných u peněžních ústavů). Považuji tedy za nutné pro přehled veřejného hospodářství, abychom znali již při sestavování státního rozpočtu úhrn a druh výdajů naší samosprávy a způsob její úhrady, tedy její závazné rozpočty. Toto jsme však tentokrát ještě dosáhnouti nemohli, a to z těchto důvodů:

Sestavování a schvalování rozpočtů svazků územní samosprávy přísluší národním výborům. Státní finanční správa nemá přímého vlivu na sestavování a schvalování těchto rozpočtů. Mohly by jí tudíž rozpočtová data poskytnouti jedině zemské národní výbory. Avšak zákonná lhůta k projednání rozpočtů samosprávných svazků na rok 1947 ještě plyne, takže řízení o nich není ještě skončeno. Nelze proto dnes ještě získati přesné výsledky rozpočtů samosprávných na rok 1947. Ústavodárným Národním shromážděním je projednávána osnova zákona o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a některých jiných osob veřejného práva, která obsahuje také ustanovení o formální stránce samosprávných rozpočtů, zejména posunuje řízení o rozpočtech časově tak, aby při předkládání státního rozpočtu k ústavnímu projednání byly již po ruce samosprávné rozpočty definitivně upravené, resp. schválené. Bude tudíž možno při předkládání státního rozpočtu na rok 1948 připojiti také přehled výsledků rozpočtů samosprávných. Tentokrát tedy bylo ještě nutno spokojiti se s odhadem výše výdajů samosprávných svazků, při čemž příjmová stránka rozpočtu samosprávy, pokud plyne ze státní pokladny, jest ovšem vyčíslena přesně.

5. Potřebám plánovaného hospodářství vyhovuje zvláštní vyčíslení výdajů investičních i u vlastní státní správy, čehož v dřívějších rozpočtech nebylo. Tyto investiční výdaje dělíme dále, jak je podrobně uvedeno v důvodové zprávě k finančnímu zákonu, zejména mezi ně zahrnujeme též investiční příspěvky pro svazky územní samosprávy. Lze tedy letos po prvé vyčísti ze státního rozpočtu bez obtíží veškeré výdaje investiční posprávní výdaje" (osobní i věcné), a na výdaje vlastního provozu, které nazýváme "vlastní správní výdaje" (osobní i věcné), a na výdaje funkční, t. j. výdaje, jimiž státní správa plní úkoly, ke kterým je naším řádem povolána (kromě úhrady vlastní režie). Tyto výdaje funkční jsme v návrhu rozpočtu označili jako "ostatní správní výdaje".