Je samozřejmé, že nový platový zákon bude hodnotiti zaměstnance nejen podle předběžného vzdělání a délky služební doby, nýbrž zejména podle povahy a významu služby, podle dosaženého výkonu a kvality práce, kterou zaměstnanec koná, jakož i se zřetelem na stupeň odpovědnosti.

Mimořádná doba ukládá každému mimořádné úkoly. Věřím, že všichni veřejní zaměstnanci to pochopí a splní úkoly na ně kladené. Je to zejména dvouletý ulán, který velmi podstatnou měrou počítá s účastí veřejných zaměstnanců a umožňuje jim, aby v ušlechtilém závodění mezi sebou a v poměru k ostatním složkám národa rozvinuli svoje schopnosti a přispěli k vzestupu životní úrovně všeho lidu. Řekl jsem, že nynější doba ukládá každému mimořádné úkoly. Kladu přitom důraz na slovo "každému", neboť nastávající vzrůst pracovního břemene by neměl být předmětem stanutí těch, kdož jsou již dnes přetíženi. Právě ostatní, méně pracovně zatížení, musí převzíti hlavní tíhu zvýšené pracovní potřeby.

Chci dále zdůrazniti, že ozdravění veřejné správy, po němž se jak ve veřejnosti, tak i v tisku volá, nelze dosáhnouti jen pouhým snížením počtu veřejných zaměstnanců, neboť problém personální je nerozlučně spjat s problémem organisačním. Je nezbytně nutno provésti reorganisaci veřejné správy, spočívající v důsledné revisi nynější organisace veřejných úřadů a v odstranění zbytečné agendy. Je jasné, že snížení počtu zaměstnanců samo o sobě by z valné části neobstálo a vedlo by po čase, jak jsme již v prvé republice získali zkušenosti, k opětovnému zvýšenému přijímání sil do státních služeb na úkor národní produktivity. Na staré hříchy v tomto směru doplácíme ještě dnes zvýšeným břemenem pensijního etátu.

Proto tedy je třeba přistoupit k reorganisaci veřejné správy bez odkladu, energicky a plánovitě. Míním tím především její decentralisaci v nejširším smyslu slova.

Upřímné a účelně provedená decentralisace přinese zjednodušení a zlevnění státní správy; uvede v praxi volání po přiblížení státní správy k lidu; a je ještě jedním ze vhodných prostředků pro řešení slovensko-českého poměru. V podstatě spočívá v tom, že vyšší úřady nemají již býti přetěžovány konkrétní agendou, nýbrž mají především vykonávat funkce řídicí. To znamená ovšem zvýšení odpovědnosti nižších úřadů a tudíž také pohotovou a účinnou kontrolu se strany řídících úřadů. Není to tedy oslabení státní správy, nýbrž zrychlení jejího chodu. Zároveň třeba učinit opatření, aby úředníci nižších úřadů, na něž bude přeneseno větší měrou samostatné rozhodování, byli převychováni k vědomí, že širší vymezení pravomoci je spojeno s úměrným vzrůstem odpovědnosti, a tomu musí odpovídat i výběr pro vedoucí místa těchto úřadů. Musí tomu odpovídat také změna vztahu k vykonané práci. Jsme dosud mnohde zvyklí - a je to ještě staré rakouské dědictví - na práci extensivní, t. j. na práci vydatnou spíše časově než pracovním efektem.

Na samosprávu je v návrhu rozpočtu ve všeobecné pokladní správě zařazena částka 4 miliardy 335¹/₂ milionu Kčs.

Na národní výbory - zemské, okresní a místní - připadají 4 miliardy 32 miliony Kčs, t. j. 93 %, na samosprávu zájmovou - obchodní a živnostenské komory a Jednotný svaz zemědělců - 254 miliony, t. j. 5.8 %, a zbytek na některé fondy, Fond živelní a Fond pro stavbu a podporu nemocnic, 49¹/₂ milionu Kčs, t. j. 1.2 %.

Podíl českých zemí z celkové publikované částky činí 77³/₄ %, 3 miliardy 367 milionů Kčs, a podíl Slovenska 22¹/₄ %, 968¹/₂ milionu Kčs. Ze srovnání bychom ovšem měli vyloučit částky, se kterými je počítáno na ty složky samosprávy, jež nemají svůj pendant na Slovensku - t. j. samosprávu zemskou a Fond pro podporu a stavbu nemocnic. Bez těchto částek připadalo by pak na české země 70¹/₄ % a na Slovensko 29³/₄ % prelimináře.

Největší složku celé preliminované částky tvoří příděly, kterých se samosprávě dostává místo přirážek k přímým daním. Tyto příděly činí celkem 3 miliardy 572 miliony Kčs, tudíž 82 %. Zbývající 763¹/₂ milionu Kčs jsou úděly z daně domovní, úděly hlavním městům, příspěvky na úpravu dluhů okresů a obcí a v českých zemích úděly z daně z piva a z výnosu dávky za úřední úkony při udělování honebních lístků.

Kromě těchto částek je ve všeobecné pokladní správě ještě zařazena další položka 2 miliardy Kčs, určená k tomu, aby z ní byly poskytovány zálohy těm okresům a obcím, u kterých by nemohla být podle platných předpisů uhrazena ani nejnutnější potřeba řádného rozpočtu na rok 1947. Rozdělením této částky je pověřen v zemích českých ministr vnitra v dohodě s ministrem financí. Příslušné zemské národní výbory předloží odůvodněné návrhy. Pro Slovensko je z této částky určeno 270 milionů Kčs. Na Slovensku rozhodne rozdělení pověřenec vnitra v dohodě s pověřencem financí, podle pokynů ministra vnitra udělených v dohodě s ministrem financí. O vrácení záloh, které budou takto poskytnuty, do státní pokladny bude rozhodnuto zvláštním zákonem.

Na investice samosprávy přispěje stát podle rozpočtu na rok 1947 částkou 1 miliardy 686¹/₂ milionu Kčs, z čehož připadá na ústředí 11 milionů, na české země 970¹/₂ milionu a na Slovensko 705 milionů Kčs.

Celkem tedy v návrhu rozpočtu na rok 1947 vyhrazeno samosprávě 8 miliard 22 miliony. Tato významná částka představuje 16¹/₂ % celkových předpokládaných státních příjmů v roce 1947, které touto cestou přejdou z rukou státu do disposice samosprávných svazků.

Bylo původně mým úmyslem začlenit určitým způsobem do státního rozpočtu i samosprávu. Dovolím si v dalším výkladu vysvětlit, proč k tomu zatím nedošlo.

Můžeme-li řádnou rozpočtovou potřebu svazků územní samosprávy na rok 1947 odhadovat zhruba na 12 miliard Kčs, představují příděly ze státní pokladny včetně záloh, na které je pamatováno částkou 2 miliard, asi poloviční krytí celé rozpočtové potřeby samosprávy. Druhá polovice této potřeby je odkázána na vlastní zdroje samosprávy, výnos vlastních dávek a poplatků, výnos vlastního jmění a pod.

Investiční potřeba svazků územní samosprávy, v níž se počítá s nákladem 4¹/₂ miliardy Kčs na investice v rámci dvouletky a 2 miliardy Kčs na ostatní investice, je kryta státním příspěvkem 1 miliardy 686¹/₂ milionu Kčs do výše 26 %. Zbytek - 4 miliardy 800 milionů Kč - představuje nároky svazků územní samosprávy na úvěrový trh.

V rozpočtu na rok 1947 počítáme s celkovými příjmy v celém státě ve výši 48,400 milionů Kčs. Tato částka je o 10,608 mil. Kčs, t. j. o 28 %, vyšší než příjmy řádného i mimořádného rozpočtu na rok 1946.

V příjmech na rok 1947 jsou zahrnuty: 1. veřejné dávky a monopoly 32.878 milionů Kčs, t. j. 68 %, 2. saldo státních podniků 7.966 mil. Kčs, t. j. 16¹/₂ %, 3. příjem z dodávek UNRRA 3.666 mil. Kčs, t. j. 7¹/₂ %, 4. ostatní příjmy 3.890 mil. Kčs, t. j. 8 %.

O příjmech na veřejných dávkách a monopolech promluvím obšírněji v dalším.

Aktivní saldo státních podniků činí téměř 8 miliard. V rozpočtu na rok 1946 se počítalo se saldem státních podniků něco málo nad 2 miliardy, takže v roce 1947 se předpokládá saldo skoro čtyřikrát větší. Tento předpoklad umožňují očekávané výsledky tabákové režie, o kterých se ještě zmíním.

Příjem z dodávek UNRRA je preliminován částkou přibližně stejnou jako v roce 1946, zvýšení činí toliko 166 milionů Kčs. Tyto příjmy vyplynou jednak z dodávek, které ještě od UNRRY dostaneme, jednak z dodávek již došlých, které jsou v distribuci a nebyly ještě vyúčtovány.

Ostatní příjmy týkají se v prvé řadě - co do velikosti - všeobecné pokladní správy a pak ostatních kapitol rozpočtových. Uvedu v sestupné řadě data kapitol, jejichž příjmy převyšují 100 milionů: všeobecná pokladní správa - bez salda stát. podniků - 1.525 mil. Kčs, ministerstvo vnitra 531 mil. Kčs, ministerstvo zdravotnictví 447 mil. Kčs, ministerstvo zemědělství 241 mil. Kčs, ministerstvo národní obrany 188 mil. Kčs, ministerstvo techniky 181 mil. Kčs, ministerstvo dopravy 156 mil. Kčs, ministerstvo spravedlnosti 139 mil. Kčs, všechny ostatní kapitoly v celku 482 mil. Kčs.

Poznamenáváme, že proti roku 1946 není v rozpočtu na rok 1947 zařazen ani příjem Fondu národní obnovy, ani příjem z reparací. Těchto prostředků bude v roce 1947 a dalších použito pro účely měnové reformy.

a) Všeobecně.

Z celkového úhrnu příjmů v rozpočtu vlastní státní správy na rok 1947 připadá na veřejné dávky 32.878 milionů Kčs, což znamená plných 68 %. Srovnáme-li předpokládaný výnos veřejných dávek s celkovým úhrnem rozpočtových výdajů, vidíme, že ze 43 % jsou výdaje kryty z běžných daňových zdrojů. Odhaduje-li se národní důchod na rok 1947 na 160 miliard, vyplývá z toho, že instrumentem veřejných dávek - pokud jsou zahrnuty ve státním rozpočtu - provedeme nové rozdělení celé pětiny národního důchodu.

Zdanění nepřímé, do něhož zhruba zahrnuji nepřímé daně a monopoly, dále daň z obratu a z poplatků daně dopravní a dávku z jízdného za osobní dopravu na drahách, participuje na veřejných dávkách podílem 54¹/₂ %; zbývající poplatky, v nichž ovšem jsou také ještě některé prvky zdanění nepřímého, mají podíl 4¹/₂ %, na cla připadají 2 % a na přímé daně necelých 39 %. Proti rozpočtu na rok 1946 posunula se tato poměrná čísla poněkud ve prospěch zdanění nepřímého, jehož podíl na veřejných dávkách v roce 1946 činil necelá 53 %.

Tento zjev nepokládám za nepříznivý. Individuálně, resp. sociálně nerovnoměrné důsledky nepřímého zdanění je možno vyrovnati jinými prostředky, na př. příplatky na děti početnějším rodinám, a zvýšenou osobní daňovou únosnost je možno postihnouti vhodným výběrem statků, podrobených nepřímému zdanění, pokud se týče odstupňováním sazeb podle zbytnosti nebo přepychovější povahy toho kterého statku. K těmto myšlenkám se ještě vrátím v další části svého výkladu.

Nyní několik slov o podílu, kterým se na předpokládaném výnosu veřejných dávek účastní české země a Slovensko. V českých zemích očekáváme příjem 26¹/₂ miliardy Kčs, na Slovensku 6.647 milionů Kčs; vyjádřeno v procentech - v českých zemích se má vybrat zhruba 80 % a na Slovensku něco málo nad 20 % veřejných dávek. Podíl Slovenska dosahuje tedy pětiny celého objemu veřejných dávek a proti roku 1946 se dosti zvýšil. Je to způsobeno částečně tím, že v rozpočtu na rok 1947 jest u přímých daní i na Slovensku započítána kvota, jež odpovídá samosprávným přirážkám a dá se odhadovati asi na 425 milionů Kčs. V rozpočtových číslech slovenských se objevuje přírůstek, jejž lze přičítati hlavně tomu, že slovenské kraje zpustošené válkou se rychle konsolidují a tak daňová kapacita Slovenska vzrůstá.

V celku posuzováno, počítáme proti roku 1946 se zvýšením výnosu veřejných dávek o 7 miliard Kčs, t. j. o 27¹/₃ %, z čehož připadají na české země 4 a na Slovensko 3 miliardy. Ve slovenské kvotě jest ovšem započteno zmíněné technické zvýšení z titulu samosprávných přirážek, které není novým zatížením, takže na vlastní zvýšení na Slovensku zbývá něco přes 2¹/₂ miliardy. Hospodářské poměry na Slovensku se vyvíjejí tak, že předpokládané zvýšení výnosu o 2¹/₂ miliardy, což činí 63¹/₂ %, se jeví přiměřené.

Promítneme-li si počet obyvatel do předpokládaných výnosů dávkových, zjistíme poměrné číslo, které nám udává podíl z veřejných dávek na 1 obyvatele. Podle sdělení státního úřadu statistického máme k 1. listopadu t. r. - po odsunu - 12,151.000 obyvatel, z toho v českých zemích 8,706.000 a na Slovensku 3,445.000. Podle toho činil by z veřejných dávek celostátní roční podíl na hlavu 2.706 Kčs. V samotných českých zemích je tento podíl vyšší než celostátní, činí 3.013 Kčs, na Slovensku naopak nižší, 1.929 Kčs. Tato čísla vyjadřují poměr fiskální vydatnosti českých zemí a Slovenska, který zhruba činí 3:2. Doufejme, že postupující industrialisace Slovenska, na niž je ve dvouletce bohatě pamatováno, brzy způsobí, že se tato měrná čísla ještě více přiblíží. O daňovém zatížení na hlavu podávají ovšem obraz částečně nepřesný, poněvadž v sektoru nepřímého zdanění a cel vystihují sice území, kde je dávka vybrána, nikoliv však území, na němž je dávka v konečné fázi při spotřebě skutečně placena. To ovšem platí i o poměru, který se jeví mezi celkovým výnosem veřejných dávek v českých zemích a na Slovensku a který lze podle rozpočtu na rok 1947 vyjádřit čísly 4: 1. Poznamenávám, že podle dosavadních výsledků v roce 1946 činil slovenský podíl na celostátních dávkových příjmech - po započtení účinů na přirážkách - 15,1 %, což odpovídá zhruba poměru českých zemí a Slovenska 6:1.

b) Přímé daně.

V rozpočtu přímých daní se projevují důsledky připravovaných legislativních opatření: jednak osnovy zákona o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a některých jiných osob veřejného práva, dále osnovy zákona, který má pro Slovensko provésti úpravu zvláštní daně výdělkové v zásadě obdobně, jak ji provedl dekretem presidenta republiky č. 97/1945 Sb. pro země české, a konečně osnovy zákona o dani ze mzdy.

Prvá osnova byla již schválena vládou a předložena Národnímu shromáždění k projednání. Podle osnovy se nemají k přímým daním na léta 1946 až 1948 vybírati samosprávné přirážky, místo nich má se dostati příslušným subjektům ze státní pokladny náhradových přídělů, k jejichž úhradě má stát vybírati k přímým daním náhradní přirážky jednotnou sazbou pro celé státní území, s výjimkou Prahy, Brna a Bratislavy, kde je u činžovní daně sazba nižší než v ostatních místech.

Jednotlivé přímé daně, ke kterým se dosud vybíraly přirážky, jsou proto do rozpočtu zasazeny částkami proti roku 1946 podstatně vyššími, poněvadž je v nich zahrnuta u každé daně i nová náhradní přirážka, a to jak v českých zemích, tak na Slovensku. Proto není dobře možné srovnávat preliminář podle jednotlivých daní a dokonce i srovnávání celkového úhrnu přímých daní s rozpočtem na rok 1946 je obtížné, poněvadž v českých zemích byly sice v roce 1946 do skupiny přímých daní zařazeny i samosprávné přirážky jako samostatná položka, nebylo však tomu tak na Slovensku. Kvotu, o kterou se slovenská část přímých daní na rok 1947 technicky zvýšila v souvislosti s náhradní přirážkou, můžeme - jak jsem již řekl - odhadovat podle účinů na přirážkách na ³/₄ roku 1946 asi na 425 mil. Kčs.

Druhá osnova se týká zvláštní daně výdělkové na Slovensku. Její zásady jsou již projednány a jakmile osnova projde meziministerským řízením, bude předložena vládě. Tato osnova je nutná, aby podniky, které této dani podléhají, zejména podniky národní, měly v celém státě stejné daňové zatížení a tedy jednotnou kalkulační základnu. Pro rozpočet vyplývá z této připravované normy určité zvýšení položky zvláštní daně výdělkové na Slovensku.

Konečně je to osnova o dani ze mzdy a platů, která bude prvním krokem daňové reformy, vymezené v základních rysech v budovatelském vládním programu. Osnova, která má nabýti účinnosti příštího roku, byla již meziministersky projednána a v nejbližší době ji předložím vládě. Osnova má dosavadní srážkovou daň důchodovou přebudovat v daň ze mzdy a platů, v daň, která má spravedlivě a únosně postihovat miliony našich námezdních pracovníků. Musí se vyrovnat s faktem, že v našem novém sociálním uspořádání není mzda osob ve služebním poměru výslednicí mocenského postavení zaměstnavatele a zaměstnance, nýbrž spravedlivým vyjádřením sociální užitečnosti každého zaměstnance. To ovšem znamená, že příspěvek, který má zaměstnanec odvésti ze své mzdy jako daň na potřeby národního celku, musí býti vyměřen tak, aby byl v náležitém poměru k průměrné osobní únosnosti zaměstnancově, t. j. aby ponechával každému slušnou životní míru podle početnosti rodiny a postihoval tedy mírněji mzdy nižší a ostřeji mzdy ve vyšších stupních, ale aby při tom jeho sazba nerušila stupnici sociální užitečnosti, jejímž výrazem je výše mzdy. Proto nemůžeme zůstat u progresivní daňové sazby v dosavadní úpravě, u níž s rostoucím důchodem mechanicky a stále rychleji stoupá procento, které se ze mzdy na dani odnímá. To pak vede k důsledku, že částky, které někdo vydělá proto, že podal větší výkon než průměrný nebo že pro své schopnosti je postaven na zodpovědné, řídící místo, smrští se po zaplacení progresivní daně na zbytky tím nižší, čím vyšší byla odměna za zvýšenou sociální užitečnost tohoto pracovníka. Odkrojí-li daň tím větší část mzdového zvýšení, čím větší byl produkt nadprůměrného pracovního vypětí, láme se tím do značné míry smysl mzdového nadlepšení, kterého se má takovému pracovníku dostati právě za jeho vyšší užitečnost pro kolektiv. A přirozeně psychologické důsledky takové daně vedou pak k poklesu zájmu na vyšším výdělku a tím ovšem také k zmenšené chuti podat vysoký pracovní výkon, na kterém nám bude záležet vždycky a na kterém nám záleží zvláště dnes, v době obnovy a budování a v době dvouletky.