Zákon o dvouletém hospodářském plánu stanoví mimo jiné celkový investiční program našeho národního hospodářství a praví, že v tomto programu jsou zahrnuty potřeby státu, samosprávy i ostatního hospodářství. Přesné vymezení těchto podílů není v zákoně podáno.

V tom směru získáváme z návrhu rozpočtu na rok 1947 tento obraz: Civilní státní správa a státní podniky preliminují pro vlastní investiční potřebu celkem 16.412 mil. Kčs. Z toho připadá na vlastní investice, prováděné v rámci dvouletého plánu 11.871,9 mil. Kčs, na vlastní investice mimo dvouletý plán 3.499,3 mil. Kčs a na ostatní investice 1.040,8 mil. Kčs, celkem 16.412 mil. Kčs.

Účast samosprávy na investicích podle dvouletého plánu je odhadnuta u staveb pozemních, silničních, mostních a vodohospodářských, jakož i v úseku bytových staveb asi na 4,5 miliard Kčs; na ostatní investice mimo dvouletý plán lze pak u samosprávy počítati asi 2,0 miliardy Kčs, takže celkový náklad na investice svazků územní samosprávy v roce 1947 lze odhadovati na 6,5 miliardy Kčs.

V prvém roce dvouletky je tedy rozpočtena účast veřejného sektoru na investicích podnikaných v rámci tohoto plánu takto: stát 11,9 miliardy Kčs, svazky územní samosprávy 4,5 miliardy Kčs, dohromady 16,4 miliardy Kčs.

Pokud jde o sektor samosprávný, opakuji, že podle rozpočtového návrhu přispěje stát samosprávným svazkům na úhradu jejich investic úhrnnou částkou 1.687 mil. Kčs, z kteréžto částky patrně určitý, dnes neodhadnutelný díl připadne též na úhradu investic dvouletého plánu.

Pokud jde o státní sektor, převažuje v plánu investic značně podíl státních podniků - 8,3 miliardy Kčs - nad podílem vlastní státní správy - 3,6 miliardy Kčs - což zhruba odpovídá i předválečným poměrům investičních potřeb u obou těchto skupin. U státních podniků pak vystupuje do popředí potřeba obnov - 5,1 miliardy Kčs - nad potřebou na pravé investice, tedy nad rozšiřováním provozní podstaty - 3,2 miliardy Kčs; to vyplývá z potřeb dnešní poválečné situace.

Srovnáme-li státní investice, prováděné v rámci dvouletého plánu, podle účelů, stanovených zákonem o tomto plánu, zjistíme tento podíl státní správy na částkách, uvedených pro jednotlivá hospodářská odvětví:

na průmysl a řemeslnou výrobu okrouhle 200 mil. Kčs, na zemědělství okrouhle 200 mil. Kčs, na dopravu, včetně staveb v dopravě, okrouhle 7.600 mil. Kčs, na opravu bytů zničených válkou a opatření nových bytů okrouhle 500 mil. Kčs, a na pozemní, vodohospodářské, dopravní a jiné veřejné stavby okrouhle 3.200 mil. Kčs.

Kromě těchto investic jsou zařazeny do investičního rozpočtu státní správy a státních podniků nemalé částky na investice neobsažené ve dvouletém plánu, které, jak zákon o plánu stanoví, mohou být prováděny jen pokud potřeba surovin a pracovních sil pro ně bude kryta z místních zdrojů, a taky že suroviny a pracovní síly nebudou odňaty plnění úkolů, stanovených dvouletým plánem. Tyto investiční výdaje mimo plán dosahují vcelku asi 4 a půl miliardy Kčs. Tak na př. částka asi 340 mil. Kčs je určena na vnitřní zařízení a vybavení škol; mimořádné opravy a úpravy státních budov a státních obytných domů, jakož i opatření budov a pozemků pro civilní státní správu jsou preliminovány částkou asi 240 mil. Kčs, udržování státních silnic a mostů vyžaduje nákladu asi 700 mil. Kčs, na úpravě a splavnění řek a stavbě přístavů a přehrad mají být prováděny práce nákladem asi 160 mil. Kčs, na investice civilního letectví je počítáno přes 230 mil. Kčs, na investice zdravotních zařízení 111 mil. Kčs vedle dalších částek zařazených v kapitole UNRRA atd.

Výše zmíněný úhrn investic, zahrnutých do dvouletého plánu v částce okrouhle 11,9 miliardy Kčs, nevyčerpává arci celý podíl státu na provádění tohoto plánu. Mimo sektor investiční věnuje stát na provádění plánu další částky v úhrnné výši 1.175 mil. Kčs, které podle své povahy jsou zařazeny mezi výdaje funkční, zvané v předloženém rozpočtovém návrhu "ostatními osobními výdaji". O této skupině výdajů pojednám v dalším výkladu. Spolu s uvedenou částkou 1.175 mil. Kčs dosahuje celý náklad, který má státní pokladna uhraditi z titulu provádění dvouletého hospodářského plánu, něco přes 13 miliard Kčs. Tento náklad uhradíme úvěrem.

Skupina t. zv. funkčních výdajů poskytuje jednotlivým odvětvím státní správy prostředky na plnění státních funkcí mimo vlastní režijní potřebu, tedy všude tam, kde stát plní své úkoly finanční cestou, nikoliv službami svých orgánů.

Tato skupina je číselně těžištěm celého rozpočtu, jak je patrno již z přehledu předeslaného rozboru státních výdajů; tvoří totiž téměř polovici všech státních výdajů. U ní si také nejvážněji klademe otázku rozpočtového schodku, neboť jde o výdaje z největší částky trvalé povahy, které by měly být hrazeny z běžných rozpočtových příjmů. K těmto výdajům je stát dílem zavázán platnými předpisy, jejichž řadu naše zákonodárství stále rozmnožuje, dílem jsou subvencemi plynoucími z volné úvahy. Nemohu zamlčet, že v uplynulém roce bylo novými zákony uloženo státu nové břemeno těchto výdajů dosahující v úhrnu téměř dvaceti miliard Kčs, aniž byla pro ně novými zdroji příjmu zabezpečena rozpočtová úhrada; dal jsem poříditi seznam těchto zákonných předpisů, který tvoří přílohu textu tohoto mého výkladu. Musíme se vážně zamysliti nad tímto vývojem; uvážíme-li, že ze státních příjmů v úhrnné částce 48.400 mil. Kčs musí býti především uhrazeny režijní (vlastní správní) výdaje, které jsou v rozpočtu vyčísleny pro civilní správu částkou 21.095 mil. Kčs, a náklad na národní obranu v částce 9.500 mil. Kčs, tedy celkem 30.595 mil. Kčs, je jasno, že pro úhradu poloviny funkčních výdajů nemáme řádné rozpočtové krytí, nýbrž musíme je hraditi úvěrem. Tím tato výdajová skupina konkuruje výdajům investičním, zejména výdajům podle dvouletého plánu, které mohou s hlediska hospodářského právem být odkázány na úvěr. Není pochyby, že jak s hlediska trvalosti, ba spíše ještě tradiční expansivnosti funkčních výdajů, tak s hlediska tlaku na úvěrové reservy našeho hospodářství, které by měly být k disposici především potřebám dvouletého plánu, stojíme před zjevem nežádoucím, přes který nebudeme moci přejíti k dennímu pořádku. Zvýšený význam funkčních výdajů můžeme sledovati též zajímavým srovnáním s rokem 1937. Tehdy sice nebyl rozpočet rozčleněn tak, abychom mohli z něj vyčísti bez značných nesnází výši funkčních výdajů, které byly zahrnovány prostě ve věcných výdajích, poněvadž však druhá složka věcných výdajů, výdaje režijní (vlastní správní), se ve vývoji zhruba přizpůsobují celkovým pohybům výdajů osobních, můžeme na rozdílu poměrného vzestupu sledovati změnu celkového podílu funkčních výdajů.

V roce 1937 činil úhrn výdajů vlastní státní správy včetně přídělů fondům a samosprávě 11.278 mil. Kčs; z toho činil úhrn osobních výdajů 4.314 mil. Kčs, čili 38,25 %. Podle návrhu rozpočtu na r. 1947 činí úhrn výdajů 76.305 mil. Kčs; z toho připadá na osobní výdaje 16.243 mil. Kčs, čili 21,29 %.

Rozdíl obou poměrných čísel nám ukazuje přibližně, oč dnes vzrostl podíl funkčních výdajů státní správy v úhrnu rozpočtu. Povšimněme si tudíž těchto výdajů blíže.

Z celkového jejich úhrnu v částce 37.218 mil. Kčs vylučme především částky, které tvoří příspěvky, příp. zápůjčky, poskytované státním podnikům na úhradu investic a provozovacích ztrát, vzniklých náklady na odstraňování válečných škod, 9,437 mil. Kčs. Tato částka odpovídá hlavě II mimořádného rozpočtu na rok 1946.

Kromě toho vyjměme z nich výdaje určené pro dvouletý plán hospodářský, na které jsem již výše poukázal. Jde o úhrnnou částku 1.175,3 mil. Kčs. Mezi tyto výdaje patří na př. částka 100 mil. Kčs na obnovu Lidic a Ležáků, dále různé příspěvky strojním družstvům a okresním strojním stanicím v částce 108 mil. Kčs, na zvelebení průmyslu potravinářského (219 mil. Kčs), na technické výzkumnictví a lidovou i uměleckou výrobu (52 mil. Kčs), příspěvky na mechanisaci a stavební obnovu v zemědělství (158 mil. Kčs), obnovu mlýnů, cukrovarů, mlékáren, chladíren atd. v částce 180 mil. Kčs, zřízení společných stravoven pro dělnictvo (105 mil. Kčs) a jiné.

Dále ještě odečteme výdaje z akce UNRRA, pokud náleží do skupiny funkčních výdajů, které mají úhradu v účelových prostředcích, v částce 1.489 mil. Kčs.

Po odečtení těchto částek zbývá z celkového úhrnu funkčních výdajů ještě částka 25.116,7 mil. Kčs.

Nejvýznačnější její složky jsou:

a) v oboru všeobecné pokladní správy: příspěvek na úhradu státního dluhu 2.726,4 mil. Kčs; příspěvek Likvidačnímu fondu měnovému 400 mil. Kčs; příspěvek Svazu pro hospodaření obilím a příspěvek na krytí ztrát u olejnatých semen 572,4 mil. Kčs; příděly Fondům a svazkům územní samosprávy a záloha na mimořádnou dotaci těmto svazkům 6.335,5 mil. Kčs; ostatní 1.190 mil. Kčs; celkem 11.224,3 mil. Kčs,

b) v oboru ministerstva sociální péče: výdaje na zřízení a ochranu práce (bez nákladů na úřady ochrany práce), včetně příspěvků státní správy účelovému jmění pro včleňování do práce 389,9 mil. Kčs; příspěvky nositelům veřejnoprávního pojištění, refundace sociálních dávek, které tito nositelé zálohově vyplatili na účet státu a výplaty starobních podpor 3.220,6 mil. Kčs; všeobecná a ústavní péče o mládež (bez nákladů na dětské domovy) 509,2 mil. Kčs; podpora bytové výstavby 428,1 mil. Kčs; zaopatření vojenských a válečných poškozenců a obětí fašistické persekuce 3.619,9 mil. Kčs; výdaje na provedení reemigrace a umístění reemigrantů 515,8 mil. Kčs; ostatní 168 mil. Kčs; celkem 8.860,5 mil. Kčs,

c) v oboru ministerstva vnitra: pohraniční osidlovací příspěvek podle projednávané osnovy zákona 1.000 mil. Kčs; náklady na reemigraci krajanů 834 mil. Kčs; vyživovací příspěvek pro rodinné příslušníky osob povolaných k činné službě vojenské 300 mil. Kčs; ostatní 106 mil. Kčs; celkem 2.240 mil. Kčs.

Každý z nás jistě souhlasí s tím, že stát dokumentuje svůj vývoj k dokonalejším a spravedlivějším hospodářským a společenským řádům silným akcentem sociálním ve svém hospodářství. Sám se o to snažím ve svém oboru, jak dokazuje podnikaná berní reforma a právě vydaný zákon, jímž se mění některá ustanovení o dani důchodové.

Je mi jasné, že zejména také bědy doby poroby vyžadují zmírňujících zákroků státu. Ale jsem povinen upozorniti naléhavě na toto:

První, co musíme mít na zřeteli, jest, aby také veřejné finance a rozpočet pomáhaly k splnění dvouletého plánu, jehož cílem je nakonec překonání chaosu, způsobeného válkou a okupací, přechod do mírového hospodářství a zvýšení životní úrovně národa.

Hodnotíce s tohoto hlediska vydání státu, musíme zejména v dnešní době podřizovati zájem jednotlivců i skupin zájmům celonárodním. (Potlesk.) Proto, nemůžeme-li některé nové úkoly státu omeziti, musíme pro ně opatřiti úhradu v jiných sektorech, s hlediska celku méně důležitých, nechceme-li se vydávati v nebezpečí, že zvyšováním daňového břemene odčerpáváme větší část národního důchodu a tím proti duchu a smyslu dvouletky způsobíme nikoliv zvýšení, nýbrž snížení životní úrovně.

V tomto směru musíme však jednati rychle, aby takováto úsporná opatření se projevila ještě včas v novém rozpočtovém roce.

Převládající složkou vlastních správních, t. j. režijních výdajů, je náklad na platy a mzdy zaměstnanců, který z celkového úhrnu těchto výdajů v částce 21.095 mil. Kčs činí 12.175 mil. Kčs, obojí bez národní obrany. Připočteme-li k této částce obdobné náklady ve státních podnicích v částce 12.432,6 mil. Kčs, zjistíme úhrnný rozpočtený náklad na platy a mzdy státních zaměstnanců v částce 24.607,6 mil. Kčs. Vedle toho jsou ze státní pokladny placeny pense uvedené v návrhu u vlastní státní správy částkou 2.530,8 mil. Kčs, u státních podniků pak částkou 2.461,9 mil. Kčs, celkem tedy 4.992,7 mil. Kčs.

Celkový náklad státu na platy, mzdy a pense dosahuje tudíž v návrhu rozpočtu na rok 1947 částky 29.600,3 mil. Kčs. Poznamenávám, že v tom nejsou zahrnuty výdaje účtované na rozpočtových položkách "Náhrady cestovních výloh", "Náhrady stěhovacích výloh a odlučné" a "Náhrady jiných služebních výloh", které celkem jsou preliminovány téměř 1 miliardou - přesně: 973,5 mil. Kčs, z toho připadá na prvou položku 708 mil. Kčs, na druhou 257,2 mil. Kčs a na třetí 8,3 mil. Kčs. Tyto výdaje smíšeného rázu jsou v návrhu rozpočtu zařazeny mezi výdaje věcné povahy.

Celkový personální náklad v částce téměř 30 miliard Kčs je značná částka, třebas z ní nelze dovozovati, že platové poměry státních zaměstnanců jsou skvětlé; naopak jsme si vědomi, že je v nich mnoho nesrovnalostí a že vyžadují definitivního uspořádání. Tento stav plyne ovšem z válečných a poválečných poměrů, které s několika hledisek zasluhují, abychom personálním výdajům tohoto rozpočtového návrhu věnovali pozornost.

Proti dobám před druhou světovou válkou zvýšil se náklad na platy a mzdy u aktivních zaměstnanců asi na 263 % a u pensí asi na 208 %. V roce 1937, resp. 1938 činil průměrný plat jednoho aktivního zaměstnance asi 17.000 Kč, nyní činí asi 36.000 Kčs, což odpovídá indexu 212, t. j. platy zaměstnanců vlastní státní správy a státních podniků byly zvýšeny průměrně na 212 %. Plat jednoho příjemce odpočivných a zaopatřovacích platů činil v roce 1937, resp. 1938 asi 10.500 Kč, nyní činí 22.800 Kčs, což odpovídá průměrnému zvýšení asi na 217 %.

Toto porovnání především ukazuje, že platy veřejných zaměstnanců nemohly být v průměru zvýšeny tak, jak se zvýšila cenová hladina - je to jeden v tvrdých následků všeobecného zchudnutí, které přivodila činnost okupantů a válka. Jak jsem o tom již hovořil v souvislosti s rozborem poměrů cenových, je obecné zchudnuti a tudíž proti dobám mírovým nepopíratelné snížení životní míry skutečností, kterou nelze jinak odstranit než úsilovným vypětím všech sil k odstranění válečných a okupačních škod, tedy práci, prací a opět prací.

Vedle toho je však z uvedeného srovnání patrno, že státní náklad na zaměstnance se zvýšil mnohem více než činí průměrný vzestup platů u jednotlivce, čili poměrné zhoršení platového průměru k průměrnému vzestupu státního nákladu na zaměstnance je vyvoláno rozmnožením stavu zaměstnanců. V roce 1938 měla republika asi 460.000 zaměstnanců a asi 230.000 pensistů, celkem 690.000 příjemců platů. Nyní jest ve službách republiky asi 570.000 zaměstnanců a odpočivné a zaopatřovací platy jsou vypláceny asi 210.000 příjemcům. Celkem tudíž vyplácí republika platy 780.000 osobám. Připočtěte k této číslici rodinné příslušníky a poznáte, jak veliká část našich občanů z celkového počtu asi 12 milionů hlav náleží k úseku veřejnozaměstnaneckému.

Při zmíněném srovnávání je třeba pamatovat, že v r. 1938 již počet zaměstnanců stoupal a že v udávaných tehdejších počtech jsou také zahrnuti příslušníci státní správy v Podkarpatské Rusi. Nejnižší počet zaměstnanců byl v roce 1934, kdy činil asi 400.000. Naproti tomu dlužno připustit, že správní struktura dnešního státu a jeho úkoly vyžadují zajisté v určitých oborech státní správy a státních podniků více pracovních sil. Zjistiti skutečnou potřebu sil je úkolem šetření, které bylo uloženo jednotlivým resortům. Ačkoliv tedy nemohu již nyní určiti přesný počet přebytečných sil ve státní správě a státních podnicích, mohu odhadnouti přebytek zaměstnanců s přihlédnutím ke stavu z roku 1938 asi na 100.000 Tyto síly pak budou v rámci prováděné národní mobilisace pracovních sil převedeny do soukromého hospodářství, které trpí hrozivým nedostatkem sil. Uvedené zmenšení počtu státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků je tím nutnější, uváží-li se také, že odsunem německého obyvatelstva zmenšil se celkový počet obyvatelstva státu, takže proti 15,3 milionu v roce 1938 možno počítati v přítomné době s počtem obyvatelstva asi 12 milionů. Ze srovnání počtu obyvatelstva s počtem zaměstnanců vyplývá, že v roce 1934 připadal 1 zaměstnanec vlastní státní správy a státních podniků na 38 obyvatel, v roce 1938 na 33 obyvatel, v roce 1946 na 25 obyvatel a po odsunu Němců na 20 obyvatel. Počítá-li se však ještě se zaměstnanci územní samosprávy, jeví se poměr počtu obyvatel na jednoho veřejného zaměstnance takto: v roce 1934 29 obyvatel, v r. 1938 26 obyvatel, v roce 1946 18 obyvatel a po odsunu Němců 15 obyvatel. Jest ovšem samozřejmé, že převedení zaměstnanců do soukromého hospodářství bude se také týkati zaměstnanců svazků územní samosprávy, kde přebytky jsou u mnohých oborů vyšší než ve státní správě. Ačkoliv nemáme zatím přesných dat o stavu všech těchto sil, můžeme počítati s přebytkem nejméně 40.000 až 50.000 pracovních sil. Úspor vzniklých tímto převodem bylo by pak možno použíti k úhradě zvýšení nákladů v novém platovém zákoně, jenž by pak mohl býti základnou, na níž by spočívala zabezpečená slušná existence veřejných zaměstnanců.

Podotýkám, že úspory ty se arci neprojeví hned plně ve státním rozpočtu na rok 1947, protože v tomto roce budou teprve převody postupně prováděny. Shrnuji tedy výklad o personálních poměrech a o naší personální politice v tom smyslu, že je upřímnou a rozhodnou snahou vlády upravit co nejdříve definitivní platové poměry veřejných zaměstnanců. Tuto snahu nebude však možno realisovat dlouho, dokud přebytek těchto zaměstnanců nebude převeden do oněch úseků našeho hospodářství, kde může být platnou složkou přispět zvýšení životní úrovně našeho lidu.