Jinak, pokud jde o úvěry nákupní, poukazuji na to, co jsem již řekl ve výkladu o vývoji zahraničního obchodu.

Finanční hospodářství našeho státu v poválečné době se neobešlo bez státních záruk, jejichž význam proti době předválečné se značně zvýšil. Jejich funkce záleží v tom, že podniky a zařízení, která jsou v podstatě hospodářsky zdravá a pro veřejné blaho nezbytně nutná, mohou dosíci úvěrů, nutných k plnění jejich veřejně důležitých úkolů. Státní záruky umožňují nám v podstatné míře vývoz našich výrobků a tím opatření i patřičných devis pro účely našeho hospodářství a podporují nákup surovin v cizině potřebných pro náš průmysl. Použití státních záruk umožňuje státní správě řešiti i úkoly, které by se zdály jinak velmi obtížnými se stanoviska finančního a budou nezbytným prostředkem při financování dvouletého plánu. Z nejdůležitějších se uvádějí státní záruky podle dekretu č. 78/1945 Sb. o přechodném finančním zabezpečení hospodářských podniků, kterými se umožnilo převésti podstatné složky našeho průmyslového podnikání z doby revoluční do klidnějších poměrů a o jehož rozšíření i na Slovensko se jedná novelisací zmíněného dekretu, dále záruky podle zákona č. 86/1946 Sb. o stavební obnově, jichž pomocí řeší se celá problematika zničených a poškozených objektů v souvislosti s válečnými událostmi a nepřátelskou okupací. Konečně instituce státních záruk byla uznána i jako vhodný prostředek pro urychlené inkaso majetkových dávek.

K informaci uvádím, že v r. 1946 do dnešního dne bylo v českých zemích převzato státních záruk:

1. podle dekretu č. 78/1945 Sb. o přechodném finančním zabezpečení hospodářských podniků cca za 5.407,000.000 Kčs, 2. podle finančního zákona č. 59/1946 Sb. cca za 555,000.000 Kčs, 3. na nákup bavlny a tabáku v USA podle zákona č. 111/46 Sb. o zahraničních úvěrech za 1.100,000.000 Kčs.

Státní záruky podle zákona č. 86/46 Sb. o stavební obnově jsou limitovány na 10 miliard Kčs.

Na Slovensku byly poskytnuty pověřencem financí státní záruky podle finančního zákona na provozní, rekonstrukční a investiční úvěry podle posledního stavu ve výši asi 724 mil. Kčs; na úvěry takto zaručené bylo podnikům skutečně vyplaceno přes 325 mil. Kčs.

Je pozoruhodné a potěšující, že v posledních měsících vzrůstá ochota peněžních ústavů poskytovati úvěr bez státní záruky, a že i mnohé úvěry se zárukou se mění na úvěry normální, bez záruky. Je to nepochybná známka postupující konsolidace našeho podnikání. Dochází k proplácení zaručených úvěrů a k jejich převádění na normální úvěry.

Návrh státního rozpočtu na r. 1947.

Dovolte, abych nyní po vylíčení stavu našeho hospodářství národního i státního obrátil vaši pozornost k vlastnímu smyslu naší dnešní schůze, t. j. k návrhu státního rozpočtu na rok 1947. Je to první rozpočet dvouletého hospodářského plánu. Přesto, že od schválení zákona o dvouletce uplynuly teprve 3 týdny, podařilo se nám zařaditi do návrhu rozpočtu všechna vydání, která z dvouletky pro státní správu a státní podniky v příštím roce vyplývají.

Dříve však než přejdu k rozboru rozpočtových vydání, chtěl bych vyzvednout snahu vlády, aby byla co nejvíce snížena rozpočtová vydání bez újmy nutných potřeb a úkolů hospodářských a sociálních. Této vůli dala vláda výraz v návrhu § 27 finančního zákona, podle něhož provede snížení výdajů o další 3 miliardy Kčs. Rozvrh této částky provedla vláda ve schůzi dne 19. t. m. - rozvrh je uveden v příloze tohoto výkladu, který jsem si dovolil pánům členům ústavodárného Národního shromáždění doručit - takže nebylo již možno usnesené úspory vyčísliti v jednotlivých položkách, titulech, a kapitolách návrhu rozpočtu. Prosím proto také, abyste měli na paměti, že další analysa výdajů vychází z původních nesnížených číslic.

Úhrn státního rozpočtu na rok 1946 činil 64 miliard Kčs, úhrn návrhu rozpočtu na rok 1947 činí 76,3 miliardy Kčs, čili tento rozpočet je o 12,3 miliardy Kčs vyšší než rozpočet předchozí. Úhrny, které jsem právě srovnával a které určují objem rozpočtu, jsou úhrny výdajové; z rozpočtových příjmových zdrojů můžeme totiž, stejně jako loni, uhradit jen část výdajů a úhradu schodku musíme opatřit úvěrem.

Rozpočtové příjmy jsou úhrnem v návrhu odhadnuty na 48.294 mil. Kčs proti 37.792 mil. Kčs v roce předchozím a činí letos 63,29 % z úhrnu výdajů proti 59,05 %, jimiž byla opatřena rozpočtová úhrada loňského roku. Očekávané zvýšení příjmů činí tedy celkem 10.502 mil. Kčs. Schodek, s nímž návrh počítá, činí 28.011 mil. Kčs, čili 36.71 % úhrnu výdajů, oproti 26.208 mil. Kčs, s nimiž jsme počítali v roce běžném a které dosahovaly 40,95 % úhrnu výdajů v roce 1946 předpokládaných. Schodek návrhu rozpočtu na rok 1947 je tedy proti roku předchozímu vyšší o 1.803 mil. Kčs.

Na celkovém zvýšení výdajů jsou nestejně účastny tři hlavní bloky rozpočtového hospodaření vlastní státní správy, totiž hospodaření ústřední, českých zemí a Slovenska. Nejvyšší vzestup jak na straně příjmů, tak na straně výdajů vykazuje rozpočet Slovenska - výdaje se zvyšují o 47,72 %, příjmy i 114,50 % - zatím co nejnižší rozdíly jsou v hospodaření ústředním u výdajů činí vzestup 9,50 %, u příjmů 21,54 %. Rozborem jednotlivých skupin osvětlím blíže příčiny těchto pohybů. Částka přes 76 miliard představuje ohromné břemeno, které však ještě neobsahuje všechny druhy veřejného zatížení našeho národního hospodářství, zejména potřebu samosprávných svazků, nekrytou státními příděly. V dalším dovolím si vyložiti příčiny tohoto neobyčejného zvýšení státních potřeb. Nyní bych chtěl nejprve poukázati na poměr objemu rozpočtu k národnímu důchodu. Klademe-li si otázku úměrnosti a únosnosti státní rozpočtové potřeby, musíme hledati odpověď ve srovnání s národním důchodem.

Postavíme-li proti sobě data celkového národního důchodu a objem rozpočtového hospodaření od r. 1929, tedy od vrcholu hospodářské konjunktury až do roku 1938, zjistíme tento vývoj jejich vzájemného poměru: skutečné výsledky státního hospodaření činily z počátku asi 18 % národního důchodu, při prohlubování hospodářské krise let třicátých zvýšily se okrouhle na 22 % a za rozmachu zbrojní konjunktury před Mnichovem dosáhly 28-29 % národního důchodu. Na tomto poměru setrval i rozpočet na rok 1938, který uvádím proto, že závěrečný účet nebyl publikován; avšak ani skutečné výdaje tohoto mimořádného roku jej v celku nepřekročily. V roce 1946 zvýšil se však rozpočet na 44,14 % odhadovaného národního důchodu. Skutečné výsledky budou ovšem asi jiné, protože z rozpočtu nebude asi 16 miliard Kčs vyčerpáno.

Na rok 1947 počítají předběžné odhady asi se 160 miliardami národního důchodu. Rozpočet ve výši 76 miliard dosahuje tedy téměř 48 %, čili skoro polovice národního důchodu. Příčina této nepříznivé relace je jasná: Nominální národní důchod se zvýšil proti době předválečné jen v důsledku zvýšení hladiny hospodářských čísel, státní rozpočet se však zvýšil nadto ještě potřebou na úkoly, které jsou nutny k nápravě škod, vzešlých z války a okupace. Čili: ačkoliv jsme zchudli, musíme nésti nyní břemeno těžší než dříve. Na jiném místě zodpovím otázku, zdali všechny úkoly, které jsme si uložili, musíme a jsme s to hraditi právě nyní, v době mimořádného vzepjetí k provádění dvouletého hospodářského plánu.

Srovnávajíce data z doby předmnichovské s daty nynějšími, musíme si býti vědomi, že předmnichovský státní rozpočet i národní důchod se týkaly též Podkarpatské Rusi - z rozpočtu na ni připadalo asi 4 % ve výdajích a její podíl na národním důchodu ČSR odhaduji asi na 1,5 %; dále, že na tehdejším národním důchodu měli nemalý podíl též Němci, dnes odsunutí. Konečně pak musíme při tomto srovnávání počítati v minulosti též s břemenem samosprávných přirážek, které v tehdejší době neprobíhaly státním rozpočtem a pohybovaly se v úhrnu mezi 1,5-2,5 miliardami Kčs.

Chceme-li pak naše poměry posouditi podle poměrů v cizích státech, musíme rovněž postupovat velmi opatrně. Záleží předně na tom, jak je v tom kterém státě vymezován národní důchod; velmi mnoho pak závisí také na tom, jaké úseky hospodářské činnosti procházejí státním rozpočtem, což je v různých státech velmi rozličné. Jde-li na př. o stát, ve kterém jsou státu přiřčeny úkoly užší než u nás a některé úseky jsou z části nebo zcela ponechány v sektoru soukromém, jako školství, železnice a j., nelze objemy rozpočtů onoho a našeho státu srovnávat bez přiměřené úpravy.

Přes tyto výhrady je jasné, že předložený rozpočet v navržené výši pohybuje se v takové relaci k národnímu důchodu, jaké dosahovaly rozpočty některých velkých spojeneckých národů jen v dobách jejich krajního válečného vypjetí. To nám budiž výstrahou a vodítkem v naší výdajové politice.

Úhrn státních výdajů v celkové výši 76,3 miliardy Kčs je rozdělen mezi tři hlavní úseky státního hospodářství, totiž hospodářství ústřední, zemí českých a Slovenska tak, že na ústřední výdaje připadá 33,09 %, na výdaje zemí českých 46,83 % a na Slovensko 20,08 %.

Naproti tomu ve státních příjmech je ústřední úsek mnohem slabší. Tvoří pouze 18,33 % proti 62,77 % zemí českých a 18,90 % podílu Slovenska na celkových příjmech. Z pozorování příjmů a výdajů dospíváme u jednotlivých úseků k různým výsledkům: schodek ústředního hospodářství činí 64,86 % úhrnu výdajů tohoto úseku; to jest způsobeno skutečností, že v zásadě dosud není ústavně vyřešena otázku úhrady ústředních výdajů a že jako ústřední příjmy jsou rozpočtovány jen příjmy ústředních orgánů, zejména výnos ústředních podniků (tabákové režie); zajištění rovnováhy ústředních výdajů a příjmů, a to rovnováhy nejen rozpočtové, ale i pokladní, je tedy do budoucna otevřeným úkolem.

U českých zemí je vykázán schodek částkou 5,355,0 mil. Kčs, který činí 14,99 % úhrnu výdajů tohoto úseku. U Slovenska je počítáno s rozpočtově nekrytými výdaji v částce 6.170,3 mil. Kčs, což odpovídá 40,28 % úhrnu výdajů slovenského úseku. Přes značný vzestup výdajů slovenského úseku - o 47,98 % proti roku 1946 - je totiž počítáno s ještě vydatnějším zvýšením příjmů o 115,21 %, takže proti roku 1946 je schodek o něco vyšší.

Dříve než přejdu k podrobnější analyse, chtěl bych ještě zvláště podtrhnout jeden charakteristický rys rozpočtu na rok 1947. Je to jeho lidově demokratický charakter, který dochází výrazu v preliminovaných výdajích na takové potřeby, které se týkají státní péče o široké lidové vrstvy, jako výdaje na sociální péči, na zdravotnictví, kulturu a pod. Specifická váha těchto nákladů je tím významnější, uvážíme-li, že se k nim vláda Národní fronty odhodlává v poměrech velkého ochuzení, které způsobila válka a okupace a přes nebývalé investiční náklady, kterých vyžaduje dvouletý hospodářský plán. Vždyť na př. jen přímé škody válečné se odhadují na 75 miliard, škody měnové na 160 miliard a investice dvouIetého plánu, jejichž náklady procházejí státním rozpočtem, činí 13 miliard na rok 1947. Jde tu o záměrnou politiku vlády Národní fronty, zlepšiti hospodářské postavení právě těch sociálně nejslabších, což se stalo řadou zákonných opatření, k nimž došlo již v minulém roce, ale jejichž provádění si vyžaduje běžných nákladů v roce 1947.

Je to především v oboru sociálního pojištění zlepšení důchodů starobních, invalidních, vdovských i sirotčích, v oboru péče o válečné poškozence první světové války zvýšení jejich požitků, nová péče o oběti fašistické persekuce o oběti druhé světové války, podstatné zlepšení péče o dítě a mládež, zejména o dorost, v kterémžto směru byla podána Národnímu shromáždění osnova, upravující zákonně tuto péči. Dále všestranná péče o repatrianty a reemigranty. Nechme promluvit několik číslic: Tak v rozpočtu na rok 1938 činil úhrn celé kapitoly sociální péče 890 milionů Kč. Podle rozpočtu na rok 1947 činí úhrn této kapitoly 9 miliard 472 miliony Kčs. Po odečtení výdajů na administrativu zbývá na uvedenou sociální péči 8 miliard 860 milionů Kčs. Tím však nejsou náklady na sociální péči vyčerpány. Kromě výdajů na sociální péči v jednotlivých resortech, které dosahují rovněž značných částek, je preliminováno v kapitole 28 "UNRRA" dalších 1,270,000.000 Kčs. V tom jsou zahrnuty zejména výpomoci početným rodinám, ošacovací a stravovací akce, a to jak pro mládež, tak i pro studující, dále na vybudování a vybavení poradny pro matky a děti, jeslí, dětských útulků denních, vybudování ústavů pro tělesně i mravně vadnou mládež, zotavovacích a rekreačních táborů pro mládež a pracující, na opravu hornických bytů a domů (112 milionů Kčs), na vybudování ústavu lidské práce, středisk společného stravování a kantin pro dělnictvo 10 milionů Kčs, na zřízení záchranných stanic na dolech, ozdravoven pro horníky a jiné zaměstnance 40 milionů a pod.

Celkově činí náklady na tuto péči bez výdajů na administrativu okrouhle přes 10 miliard Kčs. Tato částka se v důsledku usnesení vlády podle § 27 návrhu finančního zákona sníží asi o ³/₄ miliardy Kčs.

Obdobnou politiku provádí vláda Národní fronty v oboru zdravotní péče. Tak v rozpočut na rok 1938 činil úhrn příslušné kapitoly 167 milionů Kč. V rozpočtu na rok 1947 stoupá více než desateronásobně na 1 miliardu 719 milionů Kčs. V tom je zahrnut nejen vyšší náklad na nemocnice na Slovensku, které v mezidobí byly zestátněny, nýbrž i vyšší potřeby na různé zdravotní ústavy, vyšší částky na příspěvky samosprávným svazkům na udržování nemocnic, na různé akce na potírání epidemií, dále jsou zahrnuty do rozpočtu ministerstva zdravotnnctví zvýšené náklady na zdravotní péči o dítě a náklad na veterinární službu a její prohloubení. Tím však opět není náklad na zdravotní službu vyčerpán. K tomu přistupuje výdaj 893 miliony Kčs, zařazený do kap. 28 "UNRRA". Z této částky téměř polovina, t. j. okrouhle 400 milionů Kčs, je určena na výstavbu nemocnic, léčebných a zdravotních ústavů a okresních domovů lidového zdraví. Další podstatnou částkou je pamatováno na zdravotní péči o dítě a školní mládež. I v tomto případě se věnované částky sníží podle zmíněného ustanovení asi o 74 mil. Kčs.

Potřeba v oboru ministerstva školství je ve vzestupu výdajů proti roku 1946 vyjádřena 10,67 %, avšak v preliminované částce 6.522,3 mil. Kčs nesmíme spatřovat celý náklad, věnovaný ze státního rozpočtu na rozvoj našeho kulturního života a zejména nesmíme při srovnávání s dobou předválečnou zapomínati, že další prostředky jsou preliminovány v ministerstvu informací a dále porůznu v jiných resortech, jako v oboru ministerstva zemědělství, techniky, dopravy a j.

Příkladem některých zvýšených nákladů uvádím, že náklad na Národní divadlo vzrostl proti roku 1938 okrouhle z 10 milionů na 58 milionů Kčs, podpory na divadelnictví z 8 mil. Kčs na 50 mil. Kčs; lidová výchova je prováděna státem a v roce 1947 je na ni počítáno nákladem 74 mil. Kčs proti asi 2 až 3 mil. Kčs před válkou, r. 1937; dále poukazují na zestátnění České filharmonie, zřízení Akademie musických umění, pedagogických fakult, nových universit a na vyšší podporu vědeckých institucí, jakož i na zvýšené náklady na prohloubení tělesné výchovy.

Rozčleníme-li si výdaje vlastní správy zhruba podle jejich hospodářského účelu, obdržíme tyto skupiny: 1. Vlastní správní (režijní) výdaje 21.095 mil. Kčs. 2. Národní obrana 9.500 mil. Kčs, celkem 30.595 mil. Kčs. 3. Ostatní správní (t. j. funkční) výdaje 37.218 mil. Kčs, celkem 67.813 mil. Kčs. 4. Investiční výdaje 8.492 mil. Kčs. Celkový úhrn výdajů tedy činí 76.305 mil. Kčs.

Ve srovnání se skladbou rozpočtů předválečných je nejcharakterističtější, třebas nikoli největší složkou tohoto rozpočtového návrhu skupina výdajových prostředků, věnovaná investicím. Považuji při této příležitosti za účelné promluvit nejen o hořejších investicích vlastní státní správy, ale zároveň i o investicích státních podniků. Tyto činí dalších 9.606,7 mil. Kčs. Společný vzrůst investičních výdajů obou složek je úměrný našemu úsilí pozvednout naše hospodářství co nejdříve na úroveň doby předválečné, přes těžké škody, utrpěné dlouhou dobou okupace a války, a nadto získat výchozí posice pro další jeho rozmach.

V době předmnichovské bývalo v našem státě vydáváno na investice ze státních prostředků průměrně asi 1,7 miliardy Kčs ročně, počítáme-li průměr let 1926-1938, a to u vlastní státní správy, u státních podniků a fondů dohromady. V letech 1936-1937, tedy v době poměrně normální, zvýšila se tato číslice asi na 2 miliardy Kčs. Vezmeme-li v počet asi trojnásobné zvýšení cenové hladiny, odpovídalo by tomuto nákladu v nynější době přibližné 6 miliard Kčs. V návrhu rozpočtu na rok 1947 je však počítáno s výdaji na investice všeho druhu částkou 18 miliard Kčs; odpočteme-li z této číslice příspěvek na investice svazků územní samosprávy v částce 1.687 mil. Kčs, zjistíme náklad rozpočtený pro vlastní investiční potřebu státu včetně státních podniků ve výši téměř 16¹/₂ miliardy Kčs, tedy o 10¹/₂ miliardy více, než činila normální potřeba před válkou. To nás přivádí k formální příčině tohoto mimořádného vzrostlého investičního programu, totiž k dvouletému hospodářskému plánu.