Proti těmto úsporám došlo v některých odvětvích také k překročení rozpočtové kvoty, zejména v důsledku nových zákonných závazků státu uložených a v důsledku personálních opatření. Tak u odpočivných a zaopatřovacích platů došlo k překročení o 200 mil. Kčs v důsledku výplaty přídavků podle zákonů č. 155/1945 Sb. a č. 39/1946 Sb.; dále u ministerstva vnitra i pověřenectva vnitra, kde jsou skutečné osobní výdaje vyšší o 319 mil. Kčs, případně 32 mil. Kčs vyšší, a to v oboru správy národních výborů a v českých zemích též v odvětví národní bezpečnosti. Převážně v osobních výdajích došlo k překročení kvoty též u pověřenstva financí. Větších úspor bylo dosaženo na Slovensku u pověřenstev sociální péče a zdravotnictví.

Celkový obraz účetních výsledků státního hospodaření za leden - září 1946 je tedy tento:

Úhrn výdajů činil 29.816,6 mil. Kčs, z toho připadalo na české země 24.487,5 mil. Kčs a na Slovensko 5.330,1 mil. Kčs.

Úhrn příjmů činil 28.310,0 mil. Kčs, z toho připadalo na české země 24.720,3 mil. Kčs a na Slovensko 3.589,7 mil. Kčs. Z porovnání obou úhrnů vyplynul celkový schodek 1.507,6 mil. Kčs.

Povšechnou představu - byť jen velmi hrubou - o hospodářství státních podniků ukazují nám stavy jejich běžných účtů, vedených u ministerstva financí a u pověřenstva financí.

Podle stavu těchto účtů ke konci září 1946 obdržely státní podniky za prvých devět měsíců t. r. ze státní pokladny úhrnnou zálohu - po odpočtu odvodů - v částce 1.272 mil. Kčs; z toho připadá na podniky v zemích českých, včetně ústředních podniků, ležících v těchto zemích, 1.191 mil. Kčs, tedy poměr značně příznivější pro Slovensko. V celku je stav finančního hospodářství státních podniků důkazem trvající neurovnanosti poměrů; neboť ve vykázaném výsledném přebytku záloh podnikům poskytnutých v částce 1.272 mil. Kčs je již kompensován úhrn odvodů tabákové režie, která má relativně větší váhu na Slovensku než v českých zemích. Musíme si uvědomovat, že v jejím výtěžku je vysokým procentem obsažena spotřební dávka z tabáku, obsažená v prodejních cenách tabákových výrobků; tento příjem by bylo třeba pro srovnávací účely podnikových těžeb odečísti a celkové pasivní výsledky podniků by se tím ještě značně zvýšily. I tak je úhrn odvodů tabákové režie předstižen výší záloh, které v uvedeném období potřebovaly státní dráhy a která činí 3.566 mil. Kčs.

Pasivní stav běžných účtů státních podniků jeví se ovšem ve stavu státní pokladny vedle již zmíněného účetního schodku z hospodaření vlastní státní správy v částce 1.507 mil. Kčs.

Pokud bychom dnes chtěli sledovati, resp. odhadovati vývoj stavu státního hospodaření v posledním čtvrtletí, můžeme tak činiti pouze na podkladě pokladních výsledků jeho uplynulé části, případně podle výkazů očekávaných potřeb a úhrad v části zbývající.

Koncem září činila hotovost státní pokladny celkem 5.421 mil. Kčs. V říjnu do ní vplynul výnos 3 % umořitelné půjčky v částce 3.500 mil. Kčs, o níž blíže pojednám v oddílu o státním dluhu. Po úhradě říjnového schodku v částce 1.447 mil. Kčs zbylo ve státní pokladně 7.474 mil. Kčs, z nichž asi 4³/₄ miliardy je vázáno pro stanovené účely, t. j. pro zadrželou úrokovou službu státního dluhu a zbytek prostředků z výtěžků akce UNRRA. Tato pokladní hotovost bude patrně do konce roku zcela vyčerpána očekávanými schodky rozpočtového hospodaření, neboť ke konci roku je třeba počítati se značně vystupňovanou výdajovou činností jednotlivých oborů státní správy. Můžeme tedy odhadovati, že letošní státní hospodářství skončí schodkem asi ve výši 9-9,5 miliardy Kčs.

Budiž mně nyní dovoleno zmíniti se stručně o otázkách našeho státního dluhu, pokud se vynořily před sestavením tohoto rozpočtu. Především o dluhu vnitřním.

V době našeho osvobození činil vnitřní státní dluh okrouhle 73 miliard Kčs, z čehož připadalo na dluh československý z doby před okupací 27,1 miliard Kčs, na dluh protektorátní 33,4 miliard Kčs, na dluh slovenský 12,5 miliard Kčs, celkem tedy 73 miliard Kčs.

Od osvobození do konce r. 1945 vzrostlo vnitřní zadlužení o 3 % pokl. poukázky, splatné v r. 1967, vydané v zemích českých v částce 3,2 miliardy Kčs, 3 % pokl. poukázky, splatné původně 1. prosince 1945, vydané na Slovensku v částce 2 miliardy Kčs, a 1¹/₈ % přechodné zadlužení u Poštovní spořitelny v Praze v částce 1,2 miliardy Kčs, celkem tedy 6,4 miliardy Kčs. Koncem roku 1945 dosáhl tedy vnitřní státní dluh částky 79,4 miliardy Kčs.

Více než dvě pětiny tohoto zadlužení vznikly z inflačních potřeb okupantů. Celý tento dluh s výjimkou přechodného zadlužení u Poštovní spořitelny v částce 1,2 miliardy Kčs, které bylo sjednáno až v prosinci 1945, představuje kapidluh částky 79,4 miliardy Kčs.

Za této situace vznikla v souvislosti s měnovou reformou nutně otázka, zdali je vůbec účelno, aby tento kapitál ve starých penězích byl úrokován, zatím co vázané vklady se podle dekretu o obnovení čs. měny neúrokují. Rozpočtové provisorium na rok 1946 - zákon z 20. prosince 1945, č. 160 - a finanční zákon na rok 1946 z 29. března 1946, č. 59 Sb. tuto otázku nerozřešily. Oba tyto předpisy zmocnily toliko vládu, aby nařízením upravila úrokovou a umořovací službu; než se tak stane, byla celá služba státního dluhu zastavena. Pokud jde o úmor, bylo jeho zastavení vysloveno již rozpočtovým provisoriem na rok 1945 - dekret č. 52/1945 Sb. - protože bylo od počátku jasno, že nejprve musí být zásadně vyjasněna řada problémů, které vznikly v důsledku okupace a války. Jako při všech dosavadních normativních úpravách, totiž snížení úroků a zastavení úmoru v r. 1933, druhé snížení úroků a unifikace v r. 1936, opětné zastavení úmoru a omezení služby na domácí blok v době po Mnichově, jde i zde pouze o to, aby nároky věřitelů ze státního dluhu, které nemají býti nikterak brány v pochybnost, byly co nejjednodušším způsobem přizpůsobeny hospodářské situaci národního celku.

Nyní hodláme obnoviti úrokovou službu vnitřního státního dluhu, a to z těchto důvodů:

1. Asi 80 % státních papírů jest v majetku peněžních a pojišťovacích ústavů a ve zbývajících 20 % jest kromě soukromníků zahrnut i majetek nadací, fondů, obcí atd.; tato malá skupina, u níž by byla dána obdoba se vklady, nemůže tedy býti směrodatná při rozhodnutí o úrokování nebo neúrokování, rozhodnutí o tom může však býti pro všecky věřitele pouze jednotné. Neplacením úroků bylo by ohroženo hospodářství peněžních a pojišťovacích ústavů, u nichž nejde o vlastní, nýbrž o svěřené prostředky, a které buď musí svoje vlastní závazky plniti dále - jako veřejné pojišťovny - nebo aspoň potřebují příjmu z úroků k úhradě své režie, jako peněžní ústavy, jejichž režie v nových poměrech stoupla a jimž odpadly příjmy z německých papírů a pod.

2. Třeba též uvážiti, že mnohdy jest státní správa a její finanční situace posuzována, doma i v cizině také podle toho, jaký postoj zaujímá ke státnímu dluhu. Bylo by i v zájmu příznivého vývoje státního úvěru, kterému připadne v novém hospodářství zvláště významná úloha, aby byla zachována prestiž, jíž se státní papíry vždy těšily. I to mluví pro to, aby byla udržena kontinuita dluhové služby, nepřerušená ostatně ani za okupace.

Jest proto nejen možné, ale i účelné, aby dluhová služba státního dluhu byla konána i v této přechodné době, ovšem za předpokladu, že bude přizpůsobena potřebám měnové reformy a přispěje k ní svým dílem. Měnová sanace přinese státu ať v té či oné formě značné zatížení. Jest proto nutno snížiti náklady na státní dluh již existující, což nelze účinně provésti jiným způsobem než snížením úroků. Nízkých úrokových sazeb potřebuje však naše hospodářství ke svému rozvoji a přispěje tudíž toto opatření - protože úroky ze státního dluhu mají vliv na celou soustavu úrokových sazeb - i v tomto směru k budovatelskému programu.

Vypracovali jsme tudíž osnovu vládního nařízení o úpravě služby vnitřního státního dluhu v roce 1946; jakmile bude vládou schválena, bude možno přikročiti k výplatě úroků za rok 1946, kdežto služba úmorová zůstane odložena až do konečné úpravy, až na některé málo významné výjimky, na př. stavební losy. Úroky budou vyplaceny za celou dobu od zastavení, ovšem sazbami sníženými. Při stanovení úrokových sazeb se jednak přihlíží k tomu, že poslední státní půjčka byla vydána s úrokovou sazbou 3 %, jednak se rozlišuje mezi dluhem československým a dluhem z doby okupace; již předpisy vydávané zahraniční vládou rozlišovaly státní dluh československý od dluhů sjednaných držiteli vykonané moci na území republiky v době nesvobody, a při tomto rozlišení setrvává i zmocnění ve finančním zákoně, o něž se vládní nařízení opírá. Úroky z dluhu československého se vyplatí nanejvýše sazbou 3¹/₂ %, t. j. úroky přesahující tuto sazbu - z dosavadních půjček 4¹/₂ % a 3³/₄ % - budou sníženy na 3¹/₂ %, úroky z dluhu doby nesvobody budou vyplaceny maximální sazbou 3 %. Snížení přinese státní správě úsporu přes 400 mil. Kčs ročně a bude po něm zúročeno 3 % nebo níže okrouhle 71 % celého státního dluhu. Finanční správa byla by si přála dosáhnouti ještě větší úspory, avšak ostřejší snížení - na př. s maximální sazbou 3 %, což by při diskriminaci dluhů z doby nesvobody vedlo k sazbě nižší než 3 % pro tyto dluhy - způsobilo by již kromě nežádoucích všeobecných hospodářských reflexů značné nesnáze peněžním a pojišťovacím ústavům jakožto největším věřitelům.

Úprava tato - i když by byla prodloužena na další rok, jak s tím počítá finanční zákon na r. 1947, - jest ovšem provisoriem a bude ve vhodné chvíli nahrazena konečnou úpravou zákonnou, při níž dosavadní dluh československý, protektorátní a slovenský bude sjednocen a všechny dosavadní dluhopisy vyměněny za nové.

Jak vyplývá již z výkladu o vývoji státního hospodaření v r. 1946, činily dluhy, emitované v r. 1946, celkem 9,5 miliardy Kčs. Nehledíme-li k přechodným zálohám Poštovních spořitelen, které se splácejí z výtěžku nejbližších úvěrních operací, když dostoupí určité výše, byly v r. 1946 vydány pouze 2 vnitřní emise:

1. Začátkem roku 1946, když přechodné zálohy Poštovních spořitelen v Praze a v Bratislavě dosáhly téměř částky 2,5 miliardy Kčs, přikročila finanční správa k vydání 1¹/₂ % pokladničních poukázek, splatných 20. dubna 1947, ve výši 6.000 mil. Kč - z toho v zemích českých 4.000 mil., na Slovensku 2.000 mil. - na které poskytla Národní banka přejímacím ústavům - s výjimkou poštovních spořitelen, které upsaly celkem 600 mil. Kč - 1 % lombardní zápůjčku. Z této emise splatila finanční správa předčasně k 20. říjnu 1946 jednu miliardu.

2. Pozvolna postupující tvorba nových úsporných vkladů vytvořila předpoklady pro vydání dlouhodobé půjčky a její umístění v pevných rukou, byť zatím v omezeném měřítku. V červenci tohoto roku uzavřelo ministerstvo financí dohodu s konsorciem peněžních ústavů o vydání 3 % umořitelné státní půjčky ve výši 4.500 mil. Kčs. Půjčka tato byla vydána ke dni 16. října 1946 při upisovacím kursu 100 - a má býti umořena v letech 1957-1986 buď nákupem nebo slosováním.

Půjčka byla umístěna dvojím způsobem:

a) Do t. zv. trvalé držby peněžních ústavů a veřejných i soukromých pojišťoven podle stavu jejich úsporných vkladů, resp. jejich trvale uložitelného jmění v nové měně ku dni 30. června 1946. Východiskem jsou tu zákony č. 77/1938 Sb., platný v zemích českých, a č. 82/1942 Sl. z., platný na Slovensku, o povinnosti peněžních ústavů, podniků, fondů a některých sociálních zařízení, ukládati část prostředků ve státních půjčkách. Při stanovení percentuelních kvot úsporných vkladů, které mají býti uloženy v nové půjčce, bylo pro země české převážně použito v dohodě s konsorciem peněžních ústavů vyšších sazeb slovenských, jež mají též býti vodítkem při vypracování jednotné normy, upravující povinnou držbu státních papírů.

b) Do t. zv. volné držby peněžních ústavů a veřejných pojišťoven podle další jejich potřeby ukládací s možností umístění půjčky u klientely. To znamená i možnost, že by se aspoň na jednom malém úseku obnovil trh státních cenných papírů, což by připravilo vhodnou půdu i pro pozdější větší emise.

Z emise umístěno v zemích českých 3 miliardy Kčs, na Slovensku 1¹/₂ miliardy Kčs.

V zemích českých připadají cca ²/₃ na držbu trvalou a ¹/₃ na držbu volnou; na Slovensku okrouhle ¹/₃ na držbu trvalou a ²//₃ na držbu volnou.

Včetně této nové emise dosáhlo celkové vnitřní zadlužení státu okrouhle 89 miliard Kčs.

V oboru státních dluhů zahraničních sjednaných až do konce roku 1938 bylo v září 1946 upraveno obnovení služby 8 % zahraniční půjčky z r. 1922 dohodou se zástupci organisací majitelů zahraničních cenných papírů, totiž britské, americké a holandské. Výsledkem jednání bylo zejména snížení úrokové míry na 6 %, bezúročné vyrovnání úrokových zadrželostí z doby války během devíti let, prodloužení doby oběhu o 8-9 let, snížení výpovědní prémie z 8 % na 1 % a odvod dluhopisů v československém majetku k předčasnému úmoru, čímž se sníží dlužný kapitál z dosavadních Ł 2,217.500 na Ł 927.200 a z $ 3,682.800 na $ 1,619.300.

Zároveň s touto konversí státní půjčky byla za účasti ministerstva financí dohodnuta konverse 7¹/₂ % půjčky hl. města Prahy z r. 1922 a 8 % půjčky města Karlových varů z r. 1924 a úprava jejich služby. Při tom se nová úprava pražské půjčky přidržuje vzoru půjčky státní, kdežto u půjčky karlovarské byly vzhledem k velmi obtížné hospodářské situaci dlužníkově dosaženy úlevy ještě větší, t. j. škrtnutí poloviny nedoplatků a snížení úroku na 4 %. Protože se současně dohodou s věřiteli upravuje i služba zahraničních obligací Škodových závodů z r. 1930, znamená to, že se již v prvním roce po skončení války dospělo u všech československých zahraničních půjček k úpravám, které i při obtížích, způsobených následkem války a okupace, plně respektují zájmy věřitelů. V otázce závazků z převzatých dluhů rakousko-uherských vůči Společné pokladně v Paříži zaujala československá vláda stanovisko, že jest ochotna jednati o všeobecné úpravě platné pro všechny dlužnické státy.

Ve skupině nákupních úvěrů, sjednaných za války a o válce, byly z úvěru poskytnutého kanadskou vládou v celkové výši 19 milionů kanadských dolarů až dosud vyčerpány 4 miliony kanadských dolarů a čerpání úvěru prodlouženo o 1 rok. Z úvěru, poskytnutého britskou vládou v celkové výši 5 milionů liber, bylo až dosud vyčerpáno 1,970.000 Ł. Z úvěru, poskytnutého vládou švédskou, byla dosud vyčerpána polovina, t. j. 12 milionů švédských korun. Uvolnění druhé poloviny úvěru jest vázáno na československý vývoz do Švédska, jehož stav umožňuje vyčerpati zbývající částku 12 milionů švédských korun, jakmile se ukáže toho potřeba.

Během roku 1946 uzavřela vláda některé další úvěrové smlouvy.

Z úvěrů k nákupu přebytků válečných zásob americké armády v Evropě bylo vyčerpáno celkem 7 milionů dolarů. K dalšímu zvýšení čerpání dluhu z tohoto úvěru nedojde. Dne 16. října 1946 byla uzavřena dohoda, kterou nám poskytuje Brazilie úvěr 20 milionů amerických dolarů na nákup důležitých surovin pro československý průmysl a některých potravin; úrok činí 3 %. V tomto měsíci byla uzavřena smlouva s velkou Britannií, kterou se Československu poskytuje úvěr ve výši 2¹/₂ milionu liber na nákup britských válečných přebytků. Úroková sazba u tohoto úvěru činí ¹/₂ % a první polovice z čerpané částky má býti splacena v roce 1949 a druhá v roce 1950.

Jak jsem uvedl již ve svém výkladu v rozpočtovém výboru z 3. října 1946, patří sem též úvěry, které nebyly sice státem přímo kontrahovány, za které však Československý stát převzal záruku. Jde o úvěr, sjednaný mezi Národní bankou Československou a firmou Hambros Bank Ltd. v Londýně ve výši 1 mil. liber; tento úvěr slouží k financování vzájemných obchodů se šterlingovou oblastí. Se strany ameriské Export-Import Bank získali jsme obdobným způsobem dva účelové úvěry, totiž 20 milionů dolarů na nákup americké bavlny a 2 mil. dolarů na nákup amerického tabáku.