Těmito zjednodušeními byly učiněny první kroky v přípravě jednotného zákona o daních spotřebních - generální daň spotřební - upravující celé nepřímé zdanění podle zásad moderních správních metod a podle novodobých zásad hospodářských a hledisek sociálních.

e) Poplatky.

Ve skupině poplatků jsme do konce září t. r. dosáhli celkového příjmu téměř 2 miliardy 200 milionů, tedy o 31 % více, než činí rozpočtová částka. Vývoj této mnohotvárné skupiny státních příjmů byl tedy příznivý, na Slovensku podstatně příznivější než v českých zemích.

Přebytky nad rozpočtovou částku se projevily především v oboru kolků. Je to výsledkem jednak postupujícího rozvoje právního a obchodního styku, jednak valorisace sazeb, k níž došlo zákonem č. 37/1946 Sb. Příjmy, shrnuté pod účetní pojem "právní poplatky", zůstaly v celku pod rozpočtovou kvotou; přebytky té složky "právních poplatků", na niž dopadá citovaný zákon č. 32/1946 Sb., nestačily vyrovnat schodky, které se jeví u poplatků pojišťovacích a pak hlavně u poplatků nemovitostních a u daně darovací, resp. dědické.

Další významné přebytky proti rozpočtu - asi 62 % - vykazují dopravní daně železniční a dávka z jízdného za osobní dopravu na drahách; výnosová čísla těchto dávek dokumentují rozvoj naší železniční dopravy jak v českých zemích, tak zejména také na Slovensku, které v těchto dávkách relativně české země předstihlo.

Absolutně sice menší, ale relativně velmi významné přebytky proti rozpočtu vyplynuly také u dávky z telefonních poplatků - přebytek 148¹/₂ % - a u dávky za úřední úkony ve věcech správních - přebytek 60 %.

f) Monopoly.

Výnos monopolů za dobu do konce září činil téměř 2¹/₄ miliardy Kčs a předstihl rozpočtovou částku skoro o 80 %.

Je to především výsledkem monopolu lihového, na nějž z celého výnosu skupiny monopolů připadá asi 95 %. Monopol lihový byl u nás zaveden zákonem č. 30/1946 Sb. s účinností od 1. března 1946.

V českých zemích bylo ovšem lihové hospodářství zachyceno finanční správou po německém monopolu a vedeno již od konce války dále jako monopol; na Slovensku byl monopol ustaven 1. března 1946.

Válečné zásoby asi 172.000 hl lihu byly přes tehdejší správní a dopravní potíže včas zajištěny jak ve skladech, tak i v dopravě. S nepatrnými dodávkami lihovarů, které do konce roku 1945 činily 65.000 hl, byl získán základ pro omezené, ale přece jen spořádané a pravidelné krytí spotřeby. Vážné stížnosti na distribuci se nevyskytly. Prodejní ceny lihu upravila vyhláška ministra financí ze dne 24. září 1945, Ú. l. č. 107/I. Za zbytek r. 1945 odvedla monopolní správa do státní pokladny 273 mil. Kčs.

Rozpočet na r. 1946 počítal s českými a slovenskými zásobami ve výši asi 176.000 hl, s celkovou výrobou asi 340.000 hl, s celkovým odbytem asi 435.000 hl a pro státní pokladnu s výnosem asi 1.500,000.000 Kčs. Vývoj výroby a zvláště odbytu předstihl však odhady a také příjem státní pokladny stoupne proto do konce roku 1946 značně přes 2 miliardy Kčs.

Lihový monopol vede svou odbytovou politiku tak, že starý líh bude letos úplně vyprodán a část nové výroby vytvoří zásobu a reservu, nutnou pro hladký přechod lihového hospodářství z jedné kampaně do druhé. Letos bylo nutno pomoci našemu zemědělství jednak zlepšenou cenou bramborů, jednak zvýšenou výrobou bramborového lihu. Dosavadní výnos monopolu byl by ovšem těmito opatřeními značně snížen; proto bylo nutno od 7. října t. r. zvýšiti plnou prodejní cenu ze 125 Kčs na 175 Kčs za abs. litr. Tímto zásahem, který jest zároveň také jedním z prostředků proti rostoucímu alkoholismu, zůstane i při očekávaném poklesu spotřeby dosavadní výnos lihového monopolu pravděpodobně zachován.

Monopol solní odvedl zatím částky, které se v součtu z českých zemí a Slovenska přesně rovnají předpokládané rozpočtové kvotě. Jeho strukturu bylo nutno zčásti pozměniti, poněvadž nyní skoro veškerá sůl je dovážena z celní ciziny. Od 1. července 1946 převzala nákup soli z ciziny, dosud prováděný firmou Solné mlýny v Olomouci, správa solního monopolu při ministerstvu financí. Prodej soli buď v nezměněném stavu nebo po zpracování v podniku Solné mlýny, společnost s r. o. v Olomouci, provádí rovněž správa solního monopolu. Touto reorganisací odpadá měsíční placení licenčního poplatku při dovozu.

Slovensko odebírá v rámci celostátní obchodní smlouvy s SSSR třetinu veškerých dodávek soli, docházejících do ČSR ze Slatinských dolů. V případě, že tyto dodávky nedostačují, dodává Slovensku potřebnou mletou sůl správa solního monopolu v Praze. Vlastní výroba soli v solivarech na Slovensku - Prešov, Solná Baňa - je prozatím malá, činí asi 1000 vagonů ročně.

Situace zásobení solí se ponenáhlu zlepšuje a podle dosavadního stavu hospodaření dá se očekávati, že celkový zisk ze solního monopolu za rok 1946, jehož zbytek, nevyčerpaný dosavadními splátkami, odvede monopolní správa státní pokladně do konce tohoto roku, bude činiti více než dvojnásobek částky rozpočtem předvídané. Zvýšení monopolního zisku ze soli se dá odůvodnit několika výhodnými nákupy jedlé soli v cizině, se kterým se při stanovení rozpočtového prelimináře nemohlo ještě počítati.

Monopol umělých sladidel je sice výnosově málo významný, ale relativně - ve srovnání s rozpočtem - jsou jeho výsledky z celé skupiny monopolů nejvýznamnější: dosavadní výnos činí 24 miliony Kčs, což je téměř pětinásobek rozpočtové kvoty.

Výrobu umělých sladidel provozuje v Československé republice Spolek pro chemickou a hutní výrobu, národní podnik, dř. Pražské chemické závody a. s., ve svých továrnách v Bohumíně a v Neratovicích.

Příznivý vývoj výnosu monopolu lze vysvětlit několika okolnostmi:

a) Některá průmyslová odvětní musejí odebírat sacharin, ježto přidělené množství cukru jim nedostačuje, jako výrobny limonád, hořčice, pivovary, pokud jde o černé pivo, výrobny šuměnek atd.;

b) byla obnovena síť velko a maloprodejů umělých sladidel, které se zásobily umělými sladidly;

c) spotřební dávka, obsažená v cenách umělých sladidel, byla vyhláškou ministerstva financí ze dne 18. dubna 1946, č. 1121, Úř. l. částka 74, zvýšena, s čímž nebylo v rozpočtu počítáno.

Lze očekávati, že rozpočtová částka 5 milionů Kčs bude do konce roku překročena šestkráte.

Monopol výbušných látek, co do výnosu z monopolů nejmenší, zůstává zatím více než o 50 % pod rozpočtovou kvotou. Jeho výnos činí pouhých 4¹/₂ milionu Kčs. Souvisí to patrně se zlevněním cen výbušnin, k němuž došlo vyhláškou ministerstva financí ze dne 4. července 1946, Úř. l. č. 118/I. Jde o monopol sice výnosově malý, ale administrativně velmi jednoduchý, neboť monopolní výroba je soustředěna v několika málo podnicích.

Výsledky čs. tabákové režie za období do konce září 1946 splňují rozpočtové předpoklady - obdobně jako u většiny ostatních monopolů. Čs. tabáková režie ze své složky v českých zemích odvedla za toto období do státní pokladny 2 miliardy 329 milionů Kčs a překročila tím již v září o 30 milionů celoroční rozpočtovou částku, předpokládanou jako zisk v tomto roce. Slovenská složka tabákové režie odvedla do konce září t. r. 912 milionů, což se zhruba rovná ³/₄ celoroční rozpočtové částky, takže lze předpokládat, že Slovensko do konce roku dosáhne plné preliminované částky.

Tento stav je velmi příznivý, poněvadž i kdyby Slovensko nedosáhlo přebytku nad rozpočtovou částku, tedy při nejmenším všechno, co tabáková režie z českých zemí odvede do státní pokladny v posledním čtvrtletí tohoto roku, bude znamenati přebytek nad výnos rozpočtem předpokládaný. Zvýšený příjem z prodeje amerických cigaret není v celkovém zisku tabákové režie zahrnut a bude odveden státní pokladně odděleně ve prospěch rozpočtové kapitoly "Všeobecná pokladní správa", ve které je z tohoto titulu v rozpočtu na rok 1947 preliminovaná částka 572,385.000 Kčs. Tento příjem má ovšem svou protiváhu ve výdajích, které státní pokladně nově v tomto roce vznikly. Je totiž třeba takto získat úhradu pro rozdíl zvýšených výkupních cen obilí, který nemohl býti kryt zdražením chleba a mouky a má býti vyrovnán z výtěžku prodeje cizozemských cigaret za ceny podle nedávné úpravy.

Tyto ceny jsou předmětem kritiky. Podal jsem své vysvětlení již v debatě v rozpočtovém výboru sněmovny a nebudu je proto opakovat. Chci jen znovu zdůraznit, že dnešní cena americké cigarety jest tři a půl násobkem předválečné ceny kvalitní cizozemské cigarety u nás. Nevybočuje tedy naprosto z mezí naší celkové cenové úpravy. Je ovšem pravda, že dnes konsumují americkou cigaretu i lidé, kteří by před válkou k cizí specialitě z cenových důvodů sotva sáhli a pro jejichž domácí rozpočet je takový druh kuřiva závažnou položkou. Jde však o nevyhnutelné opatření na kratší dobu. Doufám totiž pevně, že již v příštím roce budeme moci přistoupit k úplnému uvolnění prodeje tabákových výrobků, takže konsum se pak bude moci obrátit k druhům, jež budou cenově vyhovovat požadavkům každého kuřáka. Na výsledky tabákové režie se nemůžeme dívat stejnýma očima jako na výsledky jiných státních podniků. Zde je smíšena složka podniková se složkou dávkovou. Podíl dávkový ve výsledcích tabákové režie lze pro rok 1946 odhadovati zhruba na ²/₃. I tak je ovšem nad veškeru pochybnost, že poměr podnikových nákladů a těžeb je u tabákové režie náležitě vyvážen a že tedy tabáková režie posuzována jako podnik - je aktivní.

Tento fakt je tím více potěšující, když uvážíme všechny mimořádné potíže poválečné doby, s kterými se hospodaření tabákové režie v minulém i v tomto roce muselo vyrovnat a jež v dohledné budoucnosti budou jen postupně odpadávat.

Mluvil jsem o tom obšírně v rozpočtovém výboru sněmovny v říjnu t. r. Je to hlavně otázka opatření dostatečného množství tabáku potřebné kvality. Pro předválečný rozsah výroby potřebujeme ročně 19 milionů kg tabáku, z čehož můžeme krýti z vlastní produkce nejvýše 8-9 milionů kg. Celých 10 milionů kg zbývá tedy na dovoz, a to hlavně v druzích vyšší kvality. Zajistili jsme si určitá kvanta tabáku v USA, v Bulharsku, v Turecku a z nouze jsme se nemohli vyhnout ani nákupu hotových tabákových výrobků na př. v Jugoslavii a v Indii. Dovoz ovšem naráží na překážky, poněvadž většinou jde o styk kompensační a dodávky příslušného zboží od nás do ciziny nevyvíjejí se někdy tak rychle, jak bychom potřebovali. Je přirozené, že musíme dbáti také toho, aby dovoz tabáku zapadal do celkového našeho dovozního plánu a nezatěžoval naše devisové možnosti na úkor statků důležitých pro hospodářskou výstavbu.

Ke starostem o dostatek suroviny přistupují ještě další problémy, které pro tabákovou režii vyplývají jako důsledky období okupace a války, zejména obnova poničených továren na tabák a jiných objektů, obnova a modernisace výrobních zařízení a pod.

Počátkem roku 1946 byla dokončena 53. čs. třídní loterie, která probíhala ještě za doby peněžní plethory a jejíž losy v počtu 110.000 kusů po 1.000 K byly vyprodány. Hrubý zisk 53. čs. třídní loterie činil téměř 17 milionů K. Pro další, 54. čs. třídní loterii, která započala 10. dubna 1946, přistoupila loterní správa v důsledku všeobecného zvýšení cenové hladiny k úpravě ceny třídních losů na 1.600 Kčs za los a loterii - při současném snížení počtu vydaných losů na 80.000 kusů. Měnová opatření a s nimi souvisící nová úprava hospodářských čísel měly vliv na průběh 54. čs. třídní loterie, takže muselo býti vzato z losového trhu přibližně 11.000 losů. Tato okolnost způsobila, že předpokládaný hrubý zisk 54. čs. třídní loterie v částce 19¹/₂ milionu Kčs poklesl na cca 15 milionů. Nyní v listopadu byla zahájena nová, 55. čs. třídní loterie, opět s 80.000 losy po 1.600 Kčs. Prodejní situace jeví se po tahu I. třídy, vykonaném 11. listopadu 1946, podstatně příznivěji než předchozí.

Vedle čs. třídní loterie provozuje podnik státních loterií ještě další státní dobročinné loterie. Kdežto třídní loterie jest jediná pro celé státní území, je státní dobročinná loterie pořádána jednak ředitelstvím státních loterií v Praze, jednak pověřenectvem financí v Bratislavě. V obou případech je vždy celý zisk státních dobročinných loterií odváděn dobročinným institucím, hodným veřejné podpory. V prvé polovině roku 1946 byla v Praze pořádána státní dobročinná loterie ve prospěch Lidic, Ležáků a jiných obcí, zničených nacistickým násilím, a to o 600.000 losech po 10 Kčs. Více než 90 % vydaných losů bylo prodáno a hrubý zisk činí částku převyšující 3 miliony Kčs. V druhém pololetí 1946 probíhá 40. státní dobročinná loterie ve prospěch dobročinných ústavů, hodných veřejné podpory, o 300.000 losech po 10 Kčs.

Tento vývoj státních příjmů, poměrně velmi příznivý, proti rozpočtovým předpokladům, má svou - v podstatě ovšem jen zdánlivou -obdobu ve vývoji státních výdajů.

Jednotliví páni členové vlády jistě podají Národnímu shromáždění při projednávání jednotlivých kapitol rozpočtových výstižná vylíčení o rozvoji činnosti svých resortů v mezích jimi použitých státních prostředků; omezím se proto v dalším jen na čistě finanční stránku státního výdajového hospodářství.

Ačkoliv v prvých devíti měsících letošního roku vyvíjely se státní výdaje v jednotlivých odvětvích státní správy nestejnoměrně, zůstal jejich úhrnný výsledek daleko za rozpočtovou kvotou. Tak došlo k nezvyklému zjevu, že účetně vykazuje hospodaření tohoto období v celém státě úsporu proti rozpočtu ve výši asi 11 miliard Kčs.

To je úspora účetní; hospodářsky však v podstatě nejde o úsporu, neboť povinnosti, příp. úkoly státu se nezmenšily, nýbrž jejich plnění se pouze odsunulo. Jde tu především o odsunutí investiční a rekonstrukční činnosti a pomocných služeb, které měly být v letošním roce rozvinuty v rámci rozsáhlých úvěrů mimořádného rozpočtu; úspory u hlavy I tohoto rozpočtu dosáhly koncem září v celém státě 7.171 mil. Kčs. Dále je tu odklad úrokové služby státního dluhu, který zadržel ve státní pokladně částku 2.697 mil. Kčs.

Úspora na mimořádném rozpočtu je tak veliká, že přivozuje v českých zemích výsledek státního hospodářství v částce 232,8 mil. Kčs; výdaje na řádný rozpočet v českých zemích jsou samy o sobě o 2.231,3 mil. Kčs nad úhrnem řádných příjmů a je tedy hospodaření na řádný rozpočet i v českých zemích pasivní. Na Slovensku pak je přes značnou úsporu úhrn výdajů u mimořádného rozpočtu v částce 2 miliardy Kčs přece jen tak vysoký, že spolu se schodkem řádného rozpočtu způsobuje celkově značný schodek slovenského státního hospodářství, totiž 1.740,4 mil. Kčs.

Posuzujíce tyto účetní výsledky, musíme míti na zřeteli, že ve výdajích českých zemí jsou zahrnuta téměř veškerá vydání povahy celostátní, jako je náklad na kancelář presidenta republiky, ústavodárné Národní shromáždění, armádu, ministerstva zahraničních věcí a zahraničního obchodu. Naproti tomu příjmy, z nichž jsou tyto výdaje hrazeny, pramení jen v českých zemích, neboť státní finanční hospodaření jen z těchto zemí je zapojeno na ústřední státní pokladnu v Praze.

Kdybychom tedy provedli rozvrh společných výdajů podle nějakého měřítka na obě části státu, jevily by se celkové výsledky slovenského hospodářství nepříznivěji, než vyplývá z číslic, které jsem uvedl, u českých zemí pak by se vykázané výsledky úměrně zlepšily. Hlavní důvod nepříznivých výsledků slovenského státního hospodářství je znám: Jsou to těžké ztráty, utrpěné za války, které na jedné straně oslabily daňovou kapacitu Slovenska a na druhé straně vyžadují vysokých výdajů na rekonstrukci. A pak ovšem dosud trvající slabší potenciál slovenského národního hospodářství.

Než vraťme se nyní k analyse celostátních účetních výsledků, které jsem uvedl. Příčiny vysokých úspor na rekonstrukčních a investičních úvěrech, tedy příčiny toho, že investiční a rekonstrukční činnost ve státním sektoru se letos, zejména v českých zemích, nerozvinula v žádoucí míře, jsou zčásti tytéž, o kterých jsem hovořil s povšechného hospodářského hlediska. Je to tedy i v tomto úseku nedostatek některých druhů stavebních hmot, který brzdí i použití těch druhů materiálu, jichž potřeba by byla o sobě kryta; dále je to snížený stav stavebního dělnictva, způsobený odlivem preferovaných zaměstnání a do samostatného podnikání, zejména v pohraničí; ve strojním úseku pak nedostatek strojů dovážených a nedostatek surovin potřebných k výrobě. Dalšími příčinami jsou snad i určité přecenění možností, jež došlo výrazu ve výši úvěrů na rok 1946 rozpočtených, a i tempo složitého správního aparátu. Rozhodně však nehrály tu roli žádné překážky finančního rázu, neboť investiční úvěry byly již v dubnu ministerstvem financí ze 67 %, později pak úplně uvolněny. Hospodářsky příznivější byl v tomto oboru vývoj na Slovensku, kde bylo jen na mimořádné investiční a rekonstrukční účely vydáno téměř tolik jako v českých zemích.