V sektoru úvěrů krátkodobých
budeme ovšem velmi opatrní, protože v nejbližších
dvou letech bude dosti nesnadno spláceti je naším
vývozem. Vynasnažíme se, abychom úvěry
krátkodobé použili podle možnosti k nákupu
surovin a polotovarů, které jdou u nás do
zušlechťovacího řízení a
jsou reexportovány.
V souvislosti s krátkodobými úvěry
uvádím, že podle našich informací
začne od 1. ledna 1947 svoji činnost Mezinárodní
měnový fond ve Washingtoně. Budeme tedy moci
čerpat z Mezinárodního měnového
fondu a krýti tímto způsobem dočasná
pasivní salda platebních bilancí, která
vzniknou v poměru k některým státům.
(Hluk.)
Místopředseda Tymeš (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr Dolanský (pokračuje): Jinak
se finanční správa vynasnaží
kontrahovati hlavně úvěry středo a
dlouhodobé, tudíž takové, při
nichž splácení začne v době,
kdy naše hospodářská situace dosáhne
citelného zlepšení.
V sektoru těchto úvěrů zdůrazňuji
význam Mezinárodní banky, jejímž
členem je i Československo. Ohlásili jsme
u této banky předběžně, že
se budeme ucházet o úvěr postupně
do výše 350 milionů $. V nejbližší
době bude třeba podat konkrétní žádost
o poskytnutí tohoto úvěru s přesným
plánem o jeho použití. Nelze ovšem počítat,
že by nám tento úvěr byl poskytnut najednou,
nýbrž spíše, že bychom protihodnotu
obdrželi v etapách. Upozorňuji však, že
Mezinárodní banka neposkytuje úvěry
jenom pro nákupy ve Spojených Státech. Její
funkce spočívá i v poskytování
úvěrů k nákupu v jiných zemích
a v poskytování záruk za půjčky,
pocházející z jiných pramenů.
Finanční správa i vláda přikládá
velký význam jednání s Mezinárodní
bankou. Máme za to, že Československo jako
stát, který tolik vytrpěl válkou a
ze všech států byl Německem nejdéle
okupován, má právo na pomoc mezinárodní
organisace jako je Mezinárodní banka. Československo
se činně účastnilo při výstavbě
této organisace, stalo se jejím členem, plní
své závazky a bude tuto organisaci, která
má sloužit k rozvinutí mezinárodních
styků, všemožně podporovati. Očekává
pak na druhé straně, že bude účastno
možností, které tato organisace má svým
členům poskytnouti.
V souvislosti s dlouhodobými úvěry se ještě
zmíním o úvěru, který jsme
měli obdržet od Export Import Bank ve výši
50 milionů $. Jak známo, jednání o
tomto úvěru bylo přerušeno. Doufáme
však, že překážky, které k
tomuto přerušení vedly, budou odstraněny.
Snahou finanční správy samozřejmě
bude nekoncentrovat se jenom na jeden finanční trh,
to je Spojené státy, i když jsme si vědomi
důležitosti tohoto trhu. Jiní vládní
činitelé a také já v rozpočtovém
výboru sněmovny jsem podal objektivní obraz
o stavu jednání se Spojenými státy.
Příčiny, které vedly k přerušení
jednání, byly takto objasněny. Od té
doby československá vláda projevila ochotu
jednat o věcech, které vláda Spojených
států pokládá za důležité
a které se nám zdály podstatnými pro
zlepšení styků s vládou Spojených
států. Vláda i finanční správa
je rozhodnuta pokračovat v této politice. Československo
jako stát se zdravou hospodářskou základnou,
s dvouletým plánem před sebou může
klidně hledět vstříc budoucnosti,
neboť konec konců jsou to hospodářské
poměry - i když nepodceňuji význam politických
- které jsou pro poskytování úvěrů
rozhodující. Chtěl bych poukázat v
této souvislosti na úvěr brazilský
a sjednaný úvěr s Velkou Britanií
k nákupu vojenských přebytků. Tyto
úvěry byly uzavřeny po přerušení
úvěrových jednání ve Spojených
státech, což dokazuje, že úvěrová
schopnost Československa je ve světě příznivě
posuzována. Bude záležet tedy na tom, abychom
se dívali na věci klidně, bez nervosy a jako
dosud nasadili všechny své síly, abychom co
nejvíce pokročili v rekonstrukci naší
republiky.
Nemenší důležitost pro hospodářství
a zejména zahraniční obchod má otázka
cenová. Cenová úprava, kterou jsme provedli
v závěru minulého roku, měla za úkol
zbaviti cenovou hladinu deformace z doby válečné
a posunouti ji do takové úrovně, která
by odpovídala celkové situaci hospodářské
a měnové. Tyto posuny byly počátkem
tohoto roku již v plné účinnosti. Cenový
vývoj v roce 1946 nesouvisí tedy již s touto
celkovou úpravou a probíhal jen pod vlivy běžných
výkyvů cen domácích a do značné
míry i zahraničních.
V lednu 1946 začínali jsme s indexem cen velkoobchodních
266,9 - ve srovnání s březnem 1939. Tento
index zahrnuje již hodnoty celostátní, tedy
i Slovensko. Do září stoupl tento index na
293,6, tedy zhruba o 10 %. Vzestup nastal v sektoru zboží
domácího, hlavně v červnu zvýšením
cen surového slévárenského železa
- došlo k němu v důsledku zavedení t.
zv. slévárenského příplatku,
čímž jsme se v surovém železe dostaIi
nad úroveň cen na světovém trhu -
a v srpnu zvýšením cen cihel téměř
o 30 %. V sektoru zboží dováženého
došlo k několika výkyvům - hlavní
byl však v srpnu prudký vzestup cen důležitých
surovin, obecných kovů (mědi, olova a zinku)
a pak americké bavlny, která stoupla z 26 Kčs
na 46 Kčs, tedy více než o 2/3.
V září pokračoval vzestup cen zboží
dováženého, bylo to na př. zase olovo.
Index říjnový, který nemám
dosud k disposici, bude vykazovat vzrůst v oboru zboží
domácího - jsou to nové ceny obilnin z letošní
sklizně. Porovnáváme-li změny v oboru
zboží dováženého a v oboru zboží
domácího, vidíme, že od ledna do září
vzrostl index u zboží z ciziny o 23 %, kdežto
u zboží domácího o 71/2
%. Vývoj cen velkoobchodních byl tedy mnohem
výrazněji dotčen cenovými výkyvy
v zahraničí než u nás. Mluvil jsem o
prudkém vzestupu cen americké bavlny v srpnu; od
té doby nastal náhlý pokles a zase vzestup
- uvádím to jen jako příklad fluktuace
cen v zahraničí, která u takové důležité
suroviny má své reflexy na ceny u nás a ovšem
i na soutěživost našeho exportního průmyslu.
Indexy životních nákladů měly
dosud vývoj úplně klidný a hodnoty
ze září neliší se prakticky od
hodnot lednových.
Ceny jsou u nás předmětem širokého
zájmu - v tisku, v debatách, v domácnostech.
Tato veřejná kritika je zdravá a má
své výsledky: u řady statků mohlo
dojíti k přezkoušení kalkulace a k redukci
cen. Rád bych jen upozornil, že cenový tlak,
který se v domácnostech pociťuje, má
mimo jiné také jednu významnou příčinu,
na kterou jednotlivci při svých kritikách
většinou zapomínají: je to naše
celkové zchudnutí, jako důsledek okupace
a války. Není možné, aby se toto zchudnutí
neprojevovalo v životní míře, v tom,
že se zatím musíme uskrovnit ve svých
potřebách, které se nám leckdy jeví
cenově nedostupné. Nejde to jinak, škody z
doby války musíme odstranit rekonstrukcí
a modernisací, abychom zase mohli vyrábět
tolik, jako před válkou. Na tuto hospodářskou
obnovu, která je drahá, si jako národ musíme
vydělat tím, že se zatím vzdáme
určité části své potřeby
ve prospěch této obnovy. A náklady obnovovací
- ty se do určité míry projevují také
v cenách, které nás pak vedou k úspornosti,
k tomu, že ještě nějakou dobu si nemůžeme
koupit leckteré věci, které bychom si rádi
koupili a na které nám nezbývá peněz.
Pro srovnání uvedu, že nominální
index průměrných mzdových sazeb veškerého
průmyslového dělnictva dosáhl v prosinci
minulého roku hodnoty 302,3, letos v červnu stoupl
na 302,6 a od té odby zůstává nezměněn.
Tato indexní hodnota odpovídá svou výší
indexům cenovým a dokazuje, že vztah mezi hladinou
cenovou a mzdovou byl při úpravě cen a mezd
vyvážen správně. Mzdový index
ovšem informuje toliko o hodinové mzdové sazbě,
nikoliv o skutečných výdělcích,
které jsou v celku vyšší vzhledem k práci
přes čas a někde také vzhledem k "černým"
mzdám, které se bohužel leckde vyskytují.
Dále je důležité, aby národohospodářská
hodnota odpracované hodiny dostala také co nejdříve
aspoň tutéž náplň, jakou měla
před válkou. Celkově však je doba potřebná
k výrobě určitého množství
statků zatím delší než před
válkou. Souvisí to s horším technickým
vybavením závodů, někdy také
s jinou kvalitou zpracovávaného materiálu,
ale hlavním činitelem je tu pracovní výkonnost.
Tu musíme zvýšit, to je velkým úkolem
závodních rad i jedním z úkolů
naší dvouletky. Pracovní vypjetí některých
jednotlivců ukázalo a ukazuje, že technická
možnost zvýšení výkonu tu je. Jde
teď o to, aby snaha po vyšším výkonu
stala se všeobecnou - mravním příkazem
každého. Zvýšíme-li výkon,
snížíme režii a můžeme pak
také snižovat ceny. Jiné cesty není.
Mluvil jsem o tom, že v cenách je vyjádřen
i náklad na hospodářskou obnovu. Pak je ovšem
velmi důležité, aby tato "rekonstrukční"
část ceny skutečně přišla
tam, kam patří, do výroby a aby ji výrobce
také do podniku skutečně investoval, což
se u některých podnikatelů vždy neděje.
Bude třeba věnovat zvýšenou pozornost
cestě, kterou zboží prochází
od výrobce ke spotřebiteli, aby podíl, který
zůstává prostředníkům,
byl sice spravedlivý, ale přiměřený
našemu celonárodnímu zchudnutí a nepodvazoval
svou výší naši regenerační
schopnost.
Dovolte, abych nyní obrátil Vaši pozornost
k naší měně, která je základem
stability cenové.
Když jsme koncem října minulého roku,
tedy téměř právě před
rokem, podnikli rázné kroky k nápravě
své měny, okupantským režimem rozvrácené,
měli jsme co činit s ohromným blokem 120.986
mil. K oběživa, podloženého z největší
části bezcennými pohledávkami za býv.
německou říší a říšskými
peněžními ústavy. Dali jsme do oběhu
jen tolik oběživa nového, kolik odpovídalo
nejnutnější potřebě, a podle
vývoje této potřeby jsme později postupně
emitovali oběživo další.
Objem oběživa, který se po provedení
výměny starých platidel a neutralisaci valné
části starých platidel ve formě vázaných
účtů silně smrštil, byl podle
hospodářské potřeby a podle sociálních
hledisek vyplývajících z dekretu o obnově
československé měny doplňován,
takže ke konci r. 1945 dosáhl výše asi
30 miliard Kčs. Od této doby vykazují měsíční
přírůstky oběhu stále klesající
tendenci. Ke konci měsíce října dosáhl
efektivní oběh platidel částky 41.602
mil. Kčs a žirové závazky Národní
banky Československé 7.200 mil. Kčs.
Ve veřejnosti setkáváme se s názorem,
že výše tohoto oběhu přesáhla
snad již míru hospodářské potřeby;
vychází se obyčejně z toho, že
průměrně trojnásobnému vzestupu
cenové hladiny proti době předválečné
měl by odpovídati přibližně trojnásobný
objem oběhu platidel. Tento závěr nesprávně
hodnotí dané skutečnosti. Přehlíží
v prvé řadě, že objem oběživa
je spoluurčován rychlostí oběhu platidel.
Tempo peněžní cirkulace se proti předválečným
poměrům značně zvolnilo thesaurací
a udržováním vyšších hotovostí
v životě hospodářském - důsledek
návyku z doby okupační. Thesaurovaná
částka se podle odhadu státního úřadu
statistického pohybuje kolem 8 až 10 miliard Kčs,
podle některých jiných odhadů je snad
i vyšší. Thesaurovaná platidla nejsou
aktivní kupní silou a měl-li by se srovnávat
skutečně hospodářsky účinný
oběh různých časových úseků,
bylo by nutno je z celkového oběhu odpočísti.
Srovnáváme-li nynější oběh
nových platidel s výší oběhu
před měnovou reformou, musíme přihlédnouti
také ke zvýšení cenové hladiny,
k němuž došlo až po vydání
nových platidel. Podle indexu velkoobchodních cen
lze toto zvýšení vyčísliti téměř
dvojnásobkem. To znamená, že při zvýšení
cenové hladiny je zapotřebí k uspokojení
potřeby oběhu téměř dvakrát
tolik platidel, čili s tohoto hlediska činí
dnešní oběh asi 20 % oběhu před
měnovou reformou. Proto postrádají podkladu
kritiky, vycházející z ryze početního
určování poměru oběživa
před měnovou reformou a - po měnové
reformě a vyvozující z toho, že měnová
reforma se nesetkala s očekávaným výsledkem.
Opakuji proto, co jsem již nedávno prohlásil
v rozpočtovém výboru, že vynakládáme
poctivé úsilí, abychom upevnili normální
funkci peněz a zabezpečili zdar započatého
reformního díla. I pro úsek měnový
očekáváme velkou podporu ze zvýšení
výrobnosti, jak je předvídá dvouletý
hospodářský plán Národní
fronty. Ve správě měny počínáme
si s veškerou opatrností řádných
hospodářů, i když při tom nemůžeme
očekávat plnou spokojenost na všech stranách.
Opakuji znovu, že nepřipustíme rozvrat své
měny jakožto přirozeného a nezbytného
podkladu budovatelského díla. K jakékoliv
nové měnové operaci, jako na př. kolkování
nebo výměna peněz a pod., nemáme naprosto
důvodu. Podobné zprávy roztrušují
jen rozvratníci a nepřátelé státu.
Věnujme nyní pozornost příčinám
vzrůstu našeho nového oběživa.
Není sporu, že hlavní příčinou
je mimořádné uvolňování
vázaných vkladů, na druhém místě
pak převody z vázaných vkladů na účty
státu a jiných veřejných subjektů
placením veřejných dávek za dobu před
měnovou reformou. To jsou prameny, kterými prýští
z blokovaného reservoiru starého oběživa,
přeměněného nuceně na vklady,
do oběhu nových platidel značné částky.
Rozsah mimořádného uvolňování
je patrný z těchto dat: v době od 15. XI.
do 15. XII. 1945 uvolněno 601 mil. Kčs, v době
od 15. XII. do 15. I. 1946 uvolněno 3.945 mil. Kčs,
v době od 15. I. do 15. II. 1946 uvolněno 2.898
mil. Kčs, v době od 15. II. do 15. III. 1946 uvolněno
1.815 mil. Kčs, v době od 15. III. do 15. IV. 1946
uvolněno 1.989 mil. Kčs, v době od 15. IV.
do 15. V. 1946 uvolněno 1.721 mil. Kčs, v době
od 15. V. do 15. VI. 1946 uvolněno 1.580 mil. Kčs,
v době od 15. Vl. do 15. VII. 1946 uvolněno 1.469
mil. Kčs, v době od 15. VIl. do 15. VIII. 1946 uvolněno
1.236 mil. Kčs, v době od 15. VIII. do 15. IX. 1946
uvolněno 608 mil. Kčs.
Nepopírám, že postupné uvolňování
vázaných vkladů podle hledisek individuelní
potřebnosti bylo nutné, aby byly tlumeny deflační
tendence, plynoucí z počátečního
silného smrštění objemu oběživa.
Na druhé straně nemůžeme však přehlédnouti,
že uvolňováním vázaných
vkladů dávány do oběhu - ovšem
v jiné vnější úpravě -
v podstatě tytéž špatné peníze,
jaké jsme blokovali; proto musí uvolňovací
politika postupovati svrchovaně opatrně a prováděti
přísný výběr v požadavcích
na uvolňování vkladů. Považuji
proto za příznivý zjev, že množství
mimořádně uvolňovaných peněz
postupně klesá, a to dosti příkře,
jak ukázala prve zmíněná data. Hospodářský
život tedy přivyká nutnosti, vyvíjeti
se na podkladě peněz opatřených vzrůstající
hospodářskou činností, jak také
očekávali původci měnové reformy.
Rozsah pohotových peněžních prostředků
v nové měně vzrůstá, jak ukazuje
tato řada:
31. prosince 1945 bylo uloženo v nových penězích
u peněžních ústavů v českých
zemích 6.690 mil. Kčs, na Slovensku 2.746 mil. Kčs,
celkem 9.436 mil. Kčs.
Do 30. června 1946 vzrostly tyto vklady v českých
zemích na 22.702 mil. Kčs, na Slovensku na 5.639
mil. Kčs, celkem na 28.341 mil. Kčs a do 31. července
1946 se zvýšily ještě v českých
zemích na 25.294 mil. Kčs a na Slovensku na 6.213
mil. Kčs, celkem tedy na 31.507 mil. Kčs.
Podle těchto dat, získaných státním
úřadem statistickým, překročily
tedy celkové vklady u našich peněžních
ústavů 31 miliard; podle dalších zpráv
potrval tento pozvolný příliv i v dalších
měsících; jeho částečnou
protiváhou je ovšem částka uvolněných
starých peněz, jak jsem se o tom již zmínil.
Podotýkám ještě, že ze značné
části zůstávají uvolněné
peníze thesaurovány a nevracejí se do peněžních
ústavů. Vím, že vzhledem k zvýšené
hladině hospodářských čísel
je třeba udržovat větší hotovosti
než dříve, avšak udržování
pohotových částek větších,
než je potřeba pro nejbližší dobu,
je s hlediska majitele zbytečné a s hlediska celku
škodlivé. Thesauraci, se kterou se dnes setkáváme,
vysvětluji si jako důsledek zvyku platit všechny,
i obchodní dodávky hotovými, zvyku zdomácnělého
za politického a hospodářského neklidu
okupační doby, dále jako reakci na přísná
opatření měnové reformy a také
očekáváním sestupného cenového
vývoje. Ačkoliv i v thesauraci je obsažen určitý
kladný moment, totiž samozřejmá důvěra
k trvalé hodnotě naší koruny, je to
přece v podstatě zjev velmi nevítaný,
který ztěžuje hospodářský
rozvoj.
Jako druhý, podstatně ovšem méně
významný důvod vzrůstu oběživa
uvedl jsem platby vázanými penězi na veřejné
daně a dávky. U Poštovní spořitelny
v Praze bylo za dobu zavedení nové měny do
konce října 1946 složeno na účty
státní a na účty Národních
výborů celkem 5.363,1 mil. Kčs z vázaných
vkladů; v tom jsou obsaženy platby na státní
daně, které mohu vyčísliti zatím
jen do konce září, částkou
3.569,1 mil. Kčs. Naproti tomu arci stát, příp.
v podstatně menším rozměru též
Národní výbory převedly ze svých
účtů na vázané vklady jiných
osob v době od listopadu 1945 do října 1946
celkem částku 2.449,8 mil. Kčs, o kteroužto
částku se tedy opět snížil volný
oběh ve prospěch vázaného bloku. Čisté
zvýšení volného oběhu, vyplývající
z těchto převodů, činí tedy
2.913,3 mil. Kčs.
Ze Slovenska mám zatím po ruce jen data o převodech
z vázaných účtů na státní
daně; tyto převody činily za listopad a prosinec
1945 částku 147 mil. Kčs a za leden až
září 1946 částku 374,2 mil.
Kčs, celkem tedy 521,2 mil. Kčs.
Dalším, a to zcela normálním, dosud
ovšem málo významným důvodem
rozmnožení oběživa, který se však
přece zejména v poslední době opět
uplatnil, je zvýšení úvěrových
obchodů cedulového ústavu; dále pak
nákup devis.
Chci tento výklad o našem oběživu uzavříti
zjištěním, že jeho dnešní
stav nemůže zavdati podnět k obavám
přesto, že jeho skladba nás neuspokojuje, protože
v něm převládá složka nepružná
nad pružnou, totiž nad oběživem vydaným
na podkladě bankovních obchodů. Dalšímu
rozmnožování oběživa uvolňováním
vázaných vkladů má se zabrániti
zřízením likvidačního měnového
fondu, o jehož úkolech promluvím ještě
dále; osnova zákona o tomto fondu prošla již
připomínkovým řízením.