Pátek 22. listopadu 1946

V prvé řadě si chci všimnout základní výroby, výroby uhlí, surového železa, surové oceli a elektřiny. Data, která uvedu, jsou celková - za české země i Slovensko.

V těžbě kamenného uhlí byl letos zatím nejlepší výsledek v měsíci říjnu - 1,251.00. tun. Měsíční průměr v roce 1937 činil 1,398.000 tun, je tedy říjnový výsledek jen o 101/2 % pod předválečným průměrem. Průměrná měsíční těžba kamenného uhlí za leden až říjen t. r. činila 1,170.000 tun, t. j. o něco více než 831/2 % průměru z roku 1937. Proti loňsku je letošní měsíční průměr téměř o polovinu lepší.

Těžba hnědého uhlí je letos o více než 50 % lepší než v roce 1945 a pohybuje se stále nad měsíčním průměrem z roku 1937, který činil 1,490.000 tun. Průměrná měsíční těžba letos, včetně října činí 1,614.000 tun, t. j. 1081/3 % měsíční těžby předválečné.

Výroba surového železa vykazuje zatím měsíční průměr 76.700 tun, t. j. 543/4 % průměru z roku 1937. Proti loňsku je tu však zlepšení téměř o 60 %. O něco příznivější jsou výsledky výroby surové oceli. Letošní měsíční průměr činí 135.400 tun, je tedy o 70 % lepší než v r. 1945 a představuje 701/2 % měsíční výroby z roku 1937. O výrobě elektřiny mám k disposici celostátní data toliko do července t. r. Průměrná měsíční výroba dosahovala 433 milionů kWh, t. j. 1261/2 % měsíčního průměru z roku 1937.

Z kovoprůmyslu uvádím data o výrobě lokomotiv a železničních vozů. Lokomotiv bylo letos vyrobeno do konce září 104 kusy, výroba za celý rok 1937 činila 74 kusy. Železničních vozů bylo do září vyrobeno 6.668 kusů, celoroční výroba v roce 1937 vykazovala 1.725 kusů.

Ve výrobě cementu dosahujeme letos měsíčního průměru 64.000 tun, t. j. asi 60 % měsíční výroby z roku 1937.

O výrobě cihel nejsou po ruce srovnatelná statistická data. Vývoj není však uspokojivý, průměrná měsíční výroba dosahovala letos toliko asi jedné třetiny průměru z roku 1937.

Výroba papíru v českých zemích vykazuje letos měsíční průměr za leden až srpen 12.600 tun, kdežto průměr v roce 1937 činil 16.200 tun. Dosahujeme tedy jen asi 78 % předválečné výroby.

Ve výrobě příze nemohu pro nedostatek dat sdělit přesnější výsledky, vcelku však vykazuje tato výroba zatím jenom asi 42 až 43 % průměrného množství z roku 1937, což ovšem souvisí s obtížemi v získávání surovin.

Snažil jsem se mluvit k vám o stavu naší průmyslové výroby zase jen v číslech. Jsou to suchá fakta, ale zato tím výmluvnější. Myslím, že s nimi můžeme býti v daných poměrech spokojeni. Podařilo se nám vcelku dobře zvládnout problém náhradních sil za odsunuté Němce, podařilo se nám dostat doly do výkonnosti téměř 100 %, podařilo se nám rozjet naše továrny, jak nám to jen přísun surovin dovolil. V oborech, které jsou závislé jenom na naší práci, vykazujeme výsledky vcelku dobré. Velmi dobré jsou také výsledky ve stavbě lokomotiv a železničních vagonů. V oborech, kde je důležitá zahraniční surovina - výroba železa, textil - jsme zatím dosti daleko za svou výrobní kapacitou. Výsledky pracovní se za půldruhého roku naší svobody velmi zlepšily - průměrná měsíční hodnota odbytu v průmyslu dosahuje už 10 miliard 600 milionů, při čemž v lednu činila hodnota odbytu 8.235,7 a v červnu 12.363,6 milionů Kčs. Máme za sebou prvé stadium v obnově výroby - podchycení všech závodů, opravy aspoň největších válečných škod. Postup v těchto začátcích dál se sice s hlediska celkových našich potřeb, ale převážně spočíval na iniciativnosti osazenstva a vedení jednotlivých závodů. Nyní potřebujeme jen vyrovnat rozdíly, které se leckde jeví, napravit počáteční chyby, přejít k přísné plánovitosti, a stmelit všechny závody v jeden celek, který jednotně a pevně půjde za společným cílem: za splněním dvouletky, za zvýšením výroby, zvýšením životní míry.

V roce minulém i letošním muselo se naše hospodářství vypořádat s organisačním úkolem v dějinách jedinečným, s odsunem Němců. Věděli jsme, jaké hospodářské obtíže to pro nás bude znamenat. Ale ty nemohly být na překážku, ty musíme překonat. Odsun Němců byl pro nás ne aktem odplaty, ale otázkou zajištění naší národní existence do budoucna. Proto jsme na něm bezpodmínečně museli trvat a proto jsme jej museli provést.

Provedení odsunové akce si vyžádá přímého nákladu z veřejných prostředků přes 1/2 miliardy Kčs. Další pasivní položkou je dotace, kterou podle ujednání se spojeneckými okupačními úřady v Německu poskytujeme odsunovaným Němcům v říšských markách, jež k tomuto účelu uvolňuje Národní banka Československá k tíži Fondu národní obnovy. Do 8. října 1946 bylo takto uvolněno 9991/2 milionu říšských marek.

Odsunová akce dále znamenala značné pracovní zatížení veřejných úřadů. Byly do ní zapojeny orgány služby správní, dopravní, zdravotní, orgány vojenské a v neposlední řadě i orgány finanční správy, jejichž úkolem bylo zejména brániti úniku cenných majetkových hodnot, které se Němci snažili - mnohdy rafinovaným způsobem - ilegálně vyvážeti. Dík zkušenosti a obezřetnosti celních orgánů se podařilo značnou část těchto majetkových hodnot zajistiti.

Podle stavu ke konci září t. r. činily skutečné náklady na odsun 1101/4 milionu Kčs, náklady na internační a sběrná střediska pak 280 milionů Kčs, celkem tedy téměř 400 milionů. Sestava těchto nákladů není ovšem docela přesná a pak vůbec chybí data za říjen, takže celkové náklady na odsun budou podstatně vyšší.

II.

Zahraniční obchod.

1.

Vývoj v roce 1946.

V úzké spojitosti se stavem výroby, zvláště průmyslové je zahraniční obchod. V tomto oboru jsme překonali v minulém roce největší počáteční nesnáze, které souvisely s poválečným hospodářským stavem u nás uvnitř a s poměry kolem nás, které činily z našeho území skoro ostrov, komunikačně téměř nedostupný. Poměry v mezinárodní dopravě železniční i říční se však postupně lepšily a urovnávaly, takže dnes - třebas s obtížemi a neúplně - přece jen už máme spojení se světem. Hodnota našeho dovozu i vývozu měsíc od měsíce stoupá. V červenci t. r. překročil měsíční úhrn vývozu po prvé 1 miliardu Kčs a tuto úroveň si zachovává. Dovoz přiblížil se téměř 1 miliardě až v srpnu a podržel stoupající tendenci i v září. Vývoj je tedy zatím slibný.

Celková hodnota našeho dovozu od ledna do září t. r. činila 5 miliard 835 milionů Kčs, hodnota vývozu pak bezmála 8 miliard, z čehož vyplývá zatím aktivní saldo 2 miliardy 159 milionů. Srovnáme-li tato data s celoročními výsledky posledního předválečného normálního roku 1937, vidíme, že nominelně jsme za tři čtvrti roku dosáhli v dovozu 53 % a ve vývozu dokonce 67 % příslušných celoročních hodnot z roku 1937. Na toto srovnání je ovšem třeba se dívat střízlivě. Není v něm obsažena hodnota zboží UNRRA a hlavně - není v něm respektován posun hospodářských čísel, který proti roku 1937 nastal u nás i za hranicemi. Přesnější přepočet hodnot z r. 1946 do číselné úrovně roku 1937 dal by nám teprve jakýsi obraz o skutečném objemu našeho letošního zahraničního obchodu. Použiji pomůcky velmi schematické a hrubé, budu-li předpokládat, že dnešní hospodářská čísla jsou přibližně trojnásobkem čísel z roku 1937. Podle toho dosahoval by náš dovoz za leden až září t. r. toliko necelých 18 % celoročního úhrnu r. 1937, náš vývoz pak asi 22 % vývozu za celý rok 1937. To by znamenalo, že dovoz měl býti asi čtyřnásobný a vývoz asi 31/2 násobný, aby se svým objemem vyrovnal zahraničnímu obchodu v příslušných měsících rok 1937. Nechci z tohoto hrubého a velmi přibližného srovnání vyvozovat závěry. Přece jen však je zřejmé. jak mnoho máme v zahraničním obchodě dohánět, abychom se dostali na předválečnou úroveň. A export je jednou z existenčních otázek našeho rozvitého průmyslu a našeho životního standartu.

Naším národním bohatstvím vždy byly naše pracovité a dovedné ruce. Zjednali jsme si uvnitř podmínky, aby tyto ruce mohly pracovat spokojeně, a staráme se o to, aby pracovaly tam, kde se jejich dovednost uplatní co nejlépe a nejproduktivněji. V dvouletém plánu čekají nás tu velké úkoly a důležité je, abychom byli v zahraničním obchodě mimořádně pružní a pohotoví. Máme po válce velké možnosti, nesmíme však přijít pozdě. Příkladem tu může být velká Britanie, která předstihla již předválečný objem svého vývozu, a to i za cenu přechodné újmy na domácí spotřebě.

Skladba našeho zahraničního obchodu v letošním roce je uspokojivá a blíží se velmi těsně skladbě z roku 1937. V dovozu převažují suroviny a polovýrobky, které representují téměř 49 % (v r. 1937 pak 571/2 %), ve vývozu vedou hotové výrobky podílem 60 % (v r. 1937 asi 72 %). Podle druhů zboží vedou z dovozu nerostné oleje, železná ruda a bavlna, ve vývozu železné výrobky, sklo, cukr, chmel, textilní zboží, stroje a ostatní kovodělné výrobky. I v tomto směru se hodně blížíme poměrům předválečným. Ovšem v některých důležitých surovinách nebyla dovozní kvanta zatím uspokojivá; na př. v bavlně nebo vlně dovezli jsme letos zhruba jen asi 1/10 množství, které jsme odebrali za celý rok 1937. Rovněž v kaučuku a zvláště surových kožích dovážíme zatím kvanta nedostačující. Také položka strojů se v dovozu zatím nerozvinula tak, jak by obnova naší výroby vyžadovala.

Hlavním problémem dalšího rozvoje našeho vývozu je ovšem otázka dostatku surovin. Otázka, zda naše ceny při stanoveném kursu koruny jsou schopny konkurence, jest, myslím, zodpověděna skutečným vývojem. Je fakt, že do ciziny i při těchto cenách prodáváme a že bychom mohli umístit všechno, co dokážeme vyrobit. Krásným dokladem toho byl úspěch prvního poválečného pražského veletrhu. Zatím dokud je stále hlad po zboží, můžeme prodávat dobře. A postupně, jak bude stoupat produktivita našich závodů, budeme moci své exportní ceny přizpůsobovat tak, abychom v mezinárodní konkurenci kvalitou i cenově dobře obstáli i v dobách, kdy nabídka zboží a výběr bude větší než nyní. Obtíže ovšem jsou a budou. Uvedu jen příkladmo cenový vývoj na trhu bavlny nebo změnu relace mezi markou a dolarem. Ale překážky jsou na to, abychom je překonávali.

Pokud jde o směr našeho zahraničního obchodu, nastaly tu proti době předválečné pochopitelně změny. Ve vývozu bylo letos zatím na prvém místě Švýcarsko s podílem téměř 18 % na našem vývozu, na druhém místě pak SSSR, na který připadá 121/2 % vývozu a který má zase primát v dovozu (podíl asi 13 %) a začíná se projevovat jako významný partner v našem zahraničním obchodě. Dalšími nejdůležitějšími odběrateli našich výrobků jsou USA, Švédsko, Rakousko, Německo a Nizozemsko, dále Dánsko, Belgie, Maďarsko, Velká Britannie a Jugoslavie, jmenujeme-li je v sestupném pořadí, jak se tyto země letos podílely na našem vývozu.

Opakuji, že jsme v zahraničním obchodě dosáhli zatím slušných úspěchů. Je teď na nás, abychom dosavadní vzestupnou linii udrželi a hlavně abychom zahraniční obchod jak v dovozu, tak ve vývozu náležitě usměrnili, aby harmonicky zapadal do cílů, které jsme si položili ve dvouletém hospodářském plánu. Finanční správa učiní se své strany vše, co může rozvoji zahraničního obchodu prospět, ať již je to v politice celní či devisové nebo úvěrové. Jen namátkou zde uvádím, že v oboru celním bylo na př. podle vládního nařízení č. 28/1934 Sb. prozatím na dobu do konce roku 1946 povoleno, aby zboží dovážené ze Spojených států amerických, z Bulharska, Finska, Italie, Rakouska a Rumunska bylo vyclíváno stejnými celními sazbami jako zboží dovážené ze smluvních států, přesto, že výměna zboží s těmito státy není dosud upravena řádnou obchodní smlouvou. Se zájmem sledujeme také snahy o odstranění překážek mezistátní výměny zboží, jež byly důvodem k přípravám Světové obchodní konference. V rámci těchto přípravných jednání přispěli jsme řadou podnětů směřujících ke zjednodušení celních formalit, jež namnoze jsou citelnou překážkou zahraničního obchodu.

2.

Zahraniční úvěry s hlediska obchodní politiky.

Dovolte, abych v souvislosti s výkladem o zahraničním obchodě promluvil také o problematice našich zahraničních úvěrů s aspektu obchodně-politického. S hlediska státního dluhu zmíním se o těchto úvěrech později.

Všeobecně lze říci, že se československá vláda včas postarala, aby bezprostředně po osvobození byly k disposici úvěrové prameny, z nichž by bylo lze krýti nejnutnější potřeby surovinové a potravinové. V přehledu zahraničního zadlužení uvádím, které státy a v jaké výši nám tyto úvěry poskytly. Myslím, že můžeme vděčit z valné části kromě dodávek ze Sovětského svazu dodávkám hrazeným z těchto úvěrů, že nedošlo k citelnému přerušení naší výroby pro nedostatek surovin a že se nevyskytly mezery v zásobování. Zde ovšem dodávky zboží UNRRA byly také podporou velmi vydatnou, za kterou jsme upřímně vděčni.

Z těchto úvěrů vyplynuly nám cenné zkušenosti, které možno shrnouti takto:

a) Přísně se dbá, aby z úvěrů bylo čerpáno jenom k produktivním účelům nebo ke krytí nejnutnějších potřeb v sektoru vyživovacím. Vynasnažíme se však, aby potřeby vyživovacího sektoru byly podIe možnosti kryty běžným naším vývozem a nikoliv ze zahraničního úvěru.

b) Problémem není jenom uzavření úvěru, ale stejně důležité je rychlé čerpání z úvěrů již uzavřených, jinými slovy řečeno: najít na trhu zboží, které bychom za úvěr mohli koupit. Poukazuji jmenovitě na těžkosti čerpání z kanadského úvěru a na poměrně malý obnos použitý z anglického obchodního úvěru, kteréžto úvěry byly sjednány již v roce 1945. Z kanadského úvěru od března m. r. jsme na př. použili jenom 4 miliony kanadských dolarů z úvěru 19 milionů kan. dolarů, z 5 milionů liber britského obchodního úvěru pak necelé 2 miliony liber.

c) Konečně je nutno vyzdvihnout, že z úvěrů jsou dosti velké částky blokovány obchody, které povolovací oddělení ministerstva zahraničního obchodu již povolilo, ale jež nebyly ještě uskutečněny. Tak povolení vydaná v rámci 5 milionového britského obchodního úvěru vyčerpávají celý úvěr, a Národní banka Československá je proto nucena reservovat z uzavřených úvěrů příslušné devisy, které nemohou být použity až do té doby, než se obchody uskuteční.

Tento problém souvisí úzce s problémem nedostatku zboží na světových trzích a s těžkostmi, které z toho vyplývají a zaviňují, že se uskutečnění obchodů oddaluje.

Pokud jde o úvěry v budoucnosti, rozhodujícím faktorem pro posouzení naší příští úvěrové potřeby je dvouletka. Chtěl bych zdůraznit, že dvouletka je sestavena tak, abychom nebyli odkázáni na cizí pomoc a aby plán mohl býti splněn vlastními silami československého lidu. Na druhé straně je důležité, že získáním úvěru v zahraničí lze umožnit snadnější provádění dvouletky a že nedojde k okamžitému zatížení národního důchodu. Získání zahraničních úvěrů má tedy pro splnění dvouletky svůj vážný význam, i když není činitelem rozhodujícím.

Získání úvěrů nebylo by jenom v zájmu našem, nýbrž i v zájmu mezinárodním, v zájmu obnovení a oživení vzájemných mezinárodních styků obchodních a platebních, které přirozeně probíhají oběma směry, k nám i od nás, takže prospěch přímý nebo nepřímý je vždy oboustranný. Československo nebylo nikdy špatným partnerem v mezinárodních stycích, ať politických nebo hospodářských. Je naší chloubou, že jsme své závazky - i platební - plnili přesně, i když to bylo pro nás těžké a když jsme leckde viděli, že opačný postup se vyplácel. V této své linii setrváme i v budoucnu. Dokladem na příklad je obnovení služby československé půjčky z roku 1922. Pokládáme za věc národní cti platit, co jsme nebo budeme dlužni.

Dnes nelze ještě vyčíslit naši úvěrovou potřebu. Pracuje se však na vývozním a dovozním plánu, z jehož zůstatku dostaneme jasnější obraz o výšce našich úvěrových potřeb. Zatím lze odhadovati celkovou potřebu asi na 350 milionů $.

Jako další chtěl bych poukázat na některé momenty, které podtrhují naši úvěrovou potřebu. Je to především rostoucí rozsah našeho zahraničního obchodu, o němž jsem již mluvil.

V souvislosti s obchodní bilancí na rok 1947 chtěl bych dále poukázat na to, že v příštím roce nemůžeme počítat s dovozem UNRRA. Bude proto nutno krýt naším vývozem dovoz náhradního zboží. Dále je tu zřejmá diference mezi skutečně dovezeným a vyvezeným zbožím a mezi povoleními, která vydalo ministerstvo zahraničního obchodu. Při posuzování tohoto rozdílu vychází najevo, že v budoucnosti budou kladeny větší požadavky na náš dovoz, jmenovitě surovin. Třeba podtrhnout, že většinou jsme dováželi suroviny a že stroje - jak jsem již uvedl - se neobjevují jako větší položky v obchodní bilanci. Požadavky na dovoz budou tedy zvýšeny i s tohoto hlediska.

Vzhledem na obtížné poválečné poměry musí československý dovozce zaplatit za dovoz buď v hotovosti nebo proti dokumentům, a to v době, kdy dovážené zboží je ještě na cestě do Československa. Na druhé straně vývozce dostane zaplaceno zboží až po dodání.

V neposlední řadě je také důležité, že přepravné přes Německo - a tudy jde mnoho z našeho dovozu i vývozu - budeme musit platit v dolarech.

Uvedl jsem jenom nejdůležitější okolnosti, které ukazují, jaký význam budou mít zahraniční úvěry pro ulehčení naší devisové situace. Pokud jde o typy úvěrů, které chceme uzavřít, budeme potřebovat úvěry jak krátkodobé, tak i dlouhodobé.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP