Místopředseda Tymeš.
Zapisovatelé dr Kokeš, dr Neuman.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Fierlinger, Široký,
dr Šrámek, dr Zenkl; ministři
dr Dolanský. dr Drtina, Ďuriš,
dr Franek, Hála, V. Kopecký,
Laušman, Majer, dr Nejedlý, Nosek,
dr Procházka, dr Ripka, arm. gen. Svoboda,
Zmrhal; státní tajemník Lichner.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
200 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: zástupci tajemníka
NS dr Záděra, dr Ramajzl.
Výklad ministra financí dr Dolanského o vládním
návrhu finančního zákona republiky
Československé, kterým se stanoví
státní rozpočet na r. 1947.
Místopředseda Tymeš (zvoní):
Zahajuji 23. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal
jsem posl. Slívovi, Šlingovi, dr Novotnému,
dodatečně na včerejší schůzi
posl. Švermové, na dnešní a včerejší
schůzi posl. Čížkovi.
Přikročíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž je
Výklad ministra financí dr Dolanského
o vládním návrhu finančního
zákona republiky Československé, kterým
se stanoví státní rozpočet na r. 1947.
Prosím pana ministra financí, aby se ujal slova.
Ministr financí dr Dolanský (uvítán
potleskem): Slavné ústavodárné
Národní shromáždění!
Předložení státního rozpočtu
zástupcům lidu znamená každoročně
ve státním hospodářství mezník,
u něhož se na chvíli zastavujeme a jednak se
ohlédneme zpět po vykonaném díle,
jednak ohlašujeme svůj program pro nejbližší
období; zároveň si vláda vyžaduje
pro tento program ústavní votum důvěry.
Předešlý rozpočet, předložený
mým předchůdcem, měl historický
význam ten, že dokumentoval vzkříšení
našeho státu a položení základu
našich československých lidovědemokratických
řádů po šestiletém období
tmy a poroby. Je pro mne mimořádnou ctí,
že mi připadl úkol předložiti slavnému
ústavodárnému Národnímu shromáždění
státní rozpočet na rok 1947, který
je nejen druhým rozpočtem obnovené republiky,
ale zároveň prvým rozpočtem budovatelského
plánu vlády. Cílevědomé úsilí
o plánovitou a sociálně spravedlivou výstavbu
republiky, vtělené do dvouletého budovatelského
plánu, výrazně určuje ráz předkládaného
rozpočtu; nad to pak je tento rozpočet od slavného
podepsání zákona o dvouletém hospodářském
plánu panem presidentem republiky dne 28. října
prvním velikým krokem k provedení dvouletého
hospodářského plánu.
Naše dvouletka je dnes kriteriem veškerého našeho
konání na poli hospodářském,
politickém i kulturním. Co ji podporuje, je dobré,
co ji ohrožuje, je špatné. S dvouletkou stojí
a padá naše národní budovatelské
dílo. Ne proto, že si ji někdo vymyslel a zamanul,
nýbrž proto, že je to jediná cesta, kterou
nejrychleji můžeme překonat důsledky
války a okupace a dostat se kupředu. Můžeme
proto, že jsme k ní jako národ dozráli.
Dvouletka je plodem růstu materiálních a
duchovních sil našeho národa, jí vytváříme
materiální basi, na níž se bude rozvíjet
blahobyt a kulturní rozmach národa.
Dvouletý hospodářský plán učinil
státní rozpočet nástrojem plánovaného
vskutku národního hospodářství;
to znamená, že úkoly státní správy,
rozpočtem vymezené a podložené, jsou
tentokráte po prvé záměrně
řízeny společným, jednotným
programem. Ale i ostatní úkoly budovatelského
plánu, jak v oboru státního hospodaření
příjmového, tak i v oboru finančního
zajištění výdajů k provádění
programu v ostatních odvětvích státní
a veřejné správy, mají v rozpočtu
místo, úměrné jejich významu.
Srovnáme-li situaci, ve které jsme nyní při
předložení státního rozpočtu
na rok 1947, s dobou jen 9 měsíců vzdálenou,
kdy byl sestavován rozpočet předešlý,
vidíme významný pokrok: odsun Němců
byl již ukončen, a jak pravil pan president, "budeme
si vládnout sami, se všemi přednostmi, povinnostmi
a těžkostmi". Osídlení pohraničí
bude již brzy zhruba dokončeno. Znárodněné
úseky našeho hospodářství se
organisují a konsolidují. Zlidovění
správy, zčásti již zákonem provedené,
dostane pevnou tvářnost novou ústavou, jež
je základním úkolem tohoto Národního
shromáždění. Podlomení hospodářské
základny a převahy velkokapitalistické vrstvy
se zpečeťuje. Rostoucí účast
širokých lidových vrstev na díle výstavby
stmeluje jednotu národa.
Každý, kdo objektivně pozoruje vývoj
našich věcí, musí uznat, že tento
vývoj ukazuje v nejrozmanitějších oborech
kladné prvky podstatné závažnosti. Nelze
dosti oceniti skutečnost, že v našem státě
je již od revoluce zachováván sociální
klid a že velmi brzy byl obnoven i právní řád
a pořádek, arci na základech národní
revolucí již změněných; rozvrácená
dopravní síť opět ožila poměrně
rychle v míře byť ne normální,
tedy aspoň nejnutnější; přísun
a distribuce spotřebních statků téměř
nebyly přerušeny; zvýšená prvovýroba
a obnovený přísun surovin ze zahraničí
podnítily naši výrobu, která si opět
dobývá místa na zahraničním
trhu a je s to dodávati i domácímu trhu zboží,
které ještě nedávno nebylo lze normálně
získat; úroveň výkonnosti znatelně
stoupá; radikální ozdravovací řez
měnové reformy zastavil inflaci Němci způsobenou;
přes přísná její omezení
a přes thesauraci části oběživa
funguje naše peněžnictví dobře.
Nespokojencům ukažme po všech těchto stránkách
poměry v některých jiných státech.
Nezastírejme si ovšem, že jsme mnohé z
těchto problémů zvládli jen s velmi
vydatnou pomocí našich spojenců, zejména
s technickou pomocí Rudé armády a blahodárnou
působností organisace UNRRA. Nezapomínejme
též na příznivý vliv dobré
úrody.
Na druhé straně nechtějme však přezírat
nedostatky a vady, jakož i obtíže, jež se
nám postaví ještě v cestu. Předstupujeme
před národ s obrovskými nároky
pracovními, arciť nikoliv v tom smyslu, že člověk
je pro práci a že lopota v potu tváře
je smyslem lidského života, ale právě
naopak: že práce je pro člověka, pro
zdokonalení a povýšení jeho života.
A položit základy k tomu chceme svojí dvouletkou.
Dovolte, abych nyní nastínil hospodářské
cesty, jimiž se ubíral náš vývoj
v poslední době, a podklady, na nichž jsme
přistoupili k vybudování tohoto rozpočtu.
Rozpočtový plán musí vyrůstat
z hospodářského života země.
Dovolte mi proto, abych aspoň v několika stručných
číslicích se zmínil o naší
výrobě zemědělské a průmyslové
v letošním roce, o jejím vzestupu proti roku
minulému, a abych její výsledky srovnal i
s dobou předválečnou. Při projednávání
zákona o dvouletém hospodářském
plánu mělo ovšem Národní shromáždění
příležitost zabývat se do podrobnosti
naší nynější hospodářskou
situací a výhledy do budoucna, které jsou
ve dvouletém hospodářském plánu
konkretisovány. Hodlám se proto v dalším
výkladu obmezit jenom na některá nejzávažnější
výrobní data.
Máme právě za sebou letošní sklizeň.
Přesná data nemám sice k disposici,
ale podle předběžných odhadů
můžeme konstatovat, že sklizeň byla velmi
uspokojivá.
Na doklad uvádím některá data z českých
zemí podle předběžných odhadů
státního úřadu statistického:
V chlebovinách (t. j. pšenice, žito a sourež)
činí letošní sklizeň 1,762.000
tun, t. j. o 241/2 % méně
než průměr v desetiletí 1928/1937. Průměrný
výnos na 1 ha činil 15,72 q, t. j. o 3,9 % méně
než v průměru let 1928/37. Proti roku 1945
jeví se vzestup ve sklizni o 13 % a ve vydatnosti na 1
ha o 151/2 %.
U ječmene dosáhla sklizeň 391,741 tun, čili
o 121/4 % nad loňskou úrodu.
Letošní sklizeň je o něco málo
nad polovici předválečného průměru.
Na 1 ha připadal letos výnos 15,6 q, kdežto
předválečný průměr činil
20,4 q.
Raných brambor se sklidilo 312.500. tun, t. j. o 261/2
% více než loni a o 54,7 % nad předválečný
průměr. Také hektarový výnos
byl lepší - činil 121,7 q, předválečný
průměr byl pouze 96,9 q.
Rovněž pozdních brambor byla nadprůměrná
úroda. Sklizeň činila 6,539.000 tun, tedy
sice o 41/4 % méně než
předválečný průměr,
ovšem z menší plochy. Výnos na 1
ha dosahuje 164,6 q, průměrný výnos
let 1928/1937 činil jen 150 q. Proti loňsku je úroda
vyšší asi o 1/3.
Cukrovka vykazuje sklizeň 3,685.300 tun, tedy o 131/4
% menší než desetiletý předválečný
průměr. Hektarový výnos činí
256,4 q a je o 81/2 % nižší
než předválečný. Letošní
výtěžek je o 211/2 %
vyšší než loni a také ve výnosnosti
na 1 ha jsme se proti r. 1945 zlepšili o 15 %.
Olejnin se sklidilo téměř 35.000 tun, kdežto
v desetiletí před válkou činila průměrná
sklizeň jenom 9.155 tun; letošní sklizeň
je tedy proti předválečné skoro čtyřnásobná,
ovšem z plochy, která je více než 7 X
větší než plocha věnovaná
olejninám před válkou. Hektarový výnos
činil letos 4,9 q, před válkou 9,5 q, je
tedy přibližně poloviční. Proti
loňsku nastal u olejnin pokles asi o 1/4
jak v celkové sklizni, tak ve výnosovosti, třebaže
plocha byla stejná. Souvisí to s mimořádným
jarním suchem a škodami způsobenými
blýskáčkem řepkovým a larvami
dřepčíku.
Výsledky letošní sklizně jsou tedy až
na olejniny vesměs podstatně lepší než
v r. 1945 a v množství čestně obstojí
ve srovnání s průměrnými daty
za poslední předválečné desetiletí.
V průměrných hektarových výnosech
zůstali jsme ovšem za předválečným
průměrem, ale i zde je proti roku 1945 značné
zlepšení. Menší hektarový výnos
souvisí se špatným stavem půdy po válce,
s určitým nedostatkem hnojiv a také s menší
intensitou v obdělání půdy, která
je dána nedostatkem pracovních sil; také
příroda uplatňuje ovšem své vlivy,
objevilo se nám to na příklad v dobrém
v nadprůměrné úrodě brambor
raných i pozdních, ve špatném u olejnin.
Uvedu ještě několik dat o produkci živočišné,
zase z českých zemí. V lednu až srpnu
letošního roku bylo poraženo 361.000 kusů
jatečného skotu a 856.000 vepřů; měsíční
průměr činí tedy 45.000 kusů
skotu a 107.000 vepřů. Měsíční
průměr celého roku 1946 činil u skotu
47.000 kusů, u vepřů 256.000 kusů,
takže v počtu kusů jsme letos do srpna dosáhli
u skotu více než 95 % a u vepřů asi
42 % měsíčních průměrů
roku 1936. Váha poražených zvířat
a jejich výtěžnost v mase a tucích byla
ovšem nižší než před válkou.
V celkové váze vyrobeného masa jsme letos
v měsíčním průměru produkovali
jen 62 % hodnoty z roku 1936, v tucích jenom 40 % měsíčního
průměru z tohoto roku. Měsíční
průměr snůšky vajec za leden až
srpen 1946 činil 67.700 kusů, t. j. 53 % průměru
roku 1937. Měsíční průměrná
výroba mléka činila letos do srpna 1,353.000
hl, průměr roku 1937 pak činil 2,919.000
hl; dosahujeme tedy zatím 461/2 %
předválečného průměru.
Dojivost na jednu krávu činila před válkou
něco přes 5 l denně, dnešní průměr
činí něco nad 3 l.
Rovněž stavy hospodářského zvířectva
se postupně lepší. Podle sčítání
k 1. červenci 1946 měli jsme v českých
zemích 448.000 kusů koní, 3,175.000 kusů
skotu (z toho 1,506.000 krav) a 1,888.000 kusů vepřů,
z toho 257.000 prasnic. V celkových počtech máme
ve srovnání s průměrem předválečných
let 1934/38 koní 112 %, skotu celkem 971/2
%, krav 811/2 %, vepřů
celkem 74 %, prasnic 78 %. Počet koní je tedy o
něco vyšší než před válkou,
rovněž celkový stav skotu je už uspokojivý.
V počtu krav jsme zatím pozadu a stav od ledna do
července t. r. o něco poklesl. Počet vepřů
činí jen asi 3/4 předválečného
stavu, ale vzrůstá: za první pololetí
tohoto roku přibylo vepřů o 109.000 kusů
a zvlášť výrazný je přírůstek
prasnic, kterých bylo v červenci o 33.000 kusů
více než v lednu, takže jsou tu předpoklady
pro další vzestup.
Mluvil jsem k vám o zemědělství v
číslech, která jsou pro poslech málo
poutavá. Ale prosím, abyste uvážili,
kolik je za nimi života, jakou obrovskou práci statisíců
lidí tato čísla představují.
Tu jsme u jednoho z nejdůležitějších
problémů našeho zemědělství.
U problému pracovních sil. Podle posledních
statistických dat bylo v českých zemích
k 1. září t. r. 1,588.000 osob v zemědělství
stále zaměstnaných, z toho 62.000 Němců.
K tomuto dni se v zemědělství nedostávalo
celkem 192.000 pracovních sil. Tento stav se v závěrečné
fázi odsunu Němců ještě podstatně
zhoršil. Hodně se dá odpomoci mechanisací
zemědělské práce, o kterou usilujeme.
Přes to však se musíme postarat, aby pracovních
sil v zemědělství přibývalo
a aby pracovní podniky byly v zemědělství
takové, abychom čelili úniku do měst.
Srovnáme-li počet pracovních sil, které
byly k disposici, s pracovními výsledky, musíme
dát našim zemědělcům dobré
vysvědčení. Jejich pracovní výkon
byl na výši, i když se v nárazových
pracích v době žní a podzimní
sklizně nemohli obejíti bez výpomoci pracovníků
z měst a průmyslu.
Opakuji, že pracovní výsledky zemědělců
byly dobré. Zemědělci si proto zaslouží
spravedlivé odměny, kterou jim vláda přiznala
ve zlepšených výkupních cenách
za letošní sklizeň, i když to působilo
a působí ve státních financích
určité obtíže.
Ve výrobě průmyslové včetně
stavebního průmyslu bylo u nás zaměstnáno
v českých zemích k 1. lednu t. r. 1,040.800
osob; odpočítáme-li Němce, kterých
bylo 232.200, zbývalo 808.600 osob osazenstva bez Němců.
K 1. říjnu t. r. zvýšil se poněkud
celkový stav osazenstva na 1,045.200 osob, z čehož
už jen 88.500 připadalo na Němce, takže
osazenstvo bez Němců činilo 956.700 osob.
Z těchto čísel vyplývá, že
jsme v těchto třech čtvrtletích roku
1946 nejenom úplně vyrovnali úbytek Němců,
který činil 143.700 osob, ale dosáhli ještě
určitého, třebas nevelikého zvýšení
o 4.400 osob. Vyloučíme-li osazenstvo stavebního
průmyslu, u kterého nám chybí srovnávací
data za r. 1937, činilo celkové osazenstvo v průmyslu
v českých zemích k 1. říjnu
t. r. 1,009.700 osob, bez Němců 922.700 osob. Vyjádřeno
v procentech ve srovnání s rokem 1937 měli
jsme v celku k tomuto datu v průmyslu 84 % stavu osazenstva
z roku 1937, bez Němců 77 %, tedy bez Němců
asi 3/4 předválečného
stavu. To jsou ovšem data celková, v některých
průmyslových oborech je stav příznivější,
v některých zase méně příznivý.
Data o stavu osazenstva po skončení odsunu Němců
nemám zatím k disposici. Myslím však,
že mohu konstatovat, že úbytek pracovních
sil v průmyslu, který nastal odsunem Němců,
jsme v celku zvládli dobře.
Ze Slovenska mám k disposici data o osazenstvu v průmyslu
k 1. dubnu 1946. K tomuto dni bylo tam v průmyslu zaměstnáno
131.000 osob. Slovensko má situaci potud snazší,
že prakticky nemělo v průmyslu problém,
jak nahradit odsunuté pracovní síly. Předpokládáme-li,
že se stav slovenského osazenstva od dubna příliš
nezměnil, můžeme odhadnout celkový počet
osob v průmyslu činných k 1. říjnu
t. r. v celém státě na 1,174.000 osob.
Máme-li splnit dvouletý plán - a ten splnit
musíme - bude třeba kádry průmyslového
dělnictva podstatně doplnit. Zde se musí
jednotlivec plně podřídit zájmům
celku a zařadit se na takové pracoviště,
kde je ho nejvíce třeba.
Porovnáme-li počet úředníků
a majitelů v závodě činných
s počtem dělníků a učňů,
zjistíme, že v českých zemích
připadá na 1 úředníka resp.
majitele 5,3 dělníků, na Slovensku 7,4 dělníků,
v celém státě v průmyslu 5,5 dělníků.
Tento poměr, na Slovensku podstatně příznivější
než v českých zemích, není uspokojivý
a bude proto třeba věnovat této věci
pozornost.
Chci ještě uvést několik dat o tom,
jakých výsledků jsme letos v průmyslové
výrobě dosáhli.