Poštovní výhradou se rozumí výhradní
právo státu dopravovati určité věci
a zřizovati, jakož i provozovati podnik k dopravě
těchto věcí. Dopravou pak rozumí se
všechny úkony, které jsou nutné k tomu,
aby zásilka se dostala z rukou odesilatelových do
rukou adresátových, tedy podání, skutečná
doprava a dodání zásilky. Podnikem má
býti vyjádřeno zařízení
potřebné k této dopravě. Jde o pojem
nejširší a nelze ho srovnávati s pojmem
podniku podle zákona podnikového č. 404 z
roku 1922. Věcmi, podléhajícími této
poštovní výhradě, rozumějí
se písemnosti bez ohledu na to, zda jsou uzavřeny
nebo otevřeny a jakým způsobem jsou pořízeny,
jen když obsahují aktuální sdělení
určitým adresátům. Dopravní
výbor nahradil pojem "oznámení"
pojmem "aktuální sdělení",
ježto dospěl k názoru, že pojem věcí,
podléhajících výhradě, je takto
přesněji určen. Rozumí se tím,
že na základě aktuálního sdělení
má adresát nebo jiná osoba buď něco
vykonati nebo nevykonati nebo sdělení pouze vzíti
na vědomost. Pozbude-li tudíž písemnost
rázu aktuálního sdělení, přestává
také býti věcí podléhající
poštovní výhradě. Slovem "oznámení"
nebylo možno tuto pojmovou jemnost tak výrazně
vyjádřiti. Osnova používá širšího
pojmu "písemnosti" místo dosavadního
pojmu "psaní", kterýžto pojem byl
vykládán ze tří různých
hledisek a byl v právní literatuře předmětem
živé diskuse. Poněvadž věci, podléhající
poštovní výhradě, musí být
určeny určitým osobám, znamená
to, že nepodléhají poštovní výhradě
takové písemnosti, které nesvědčí
určitým osobám, adresátům,
nýbrž jsou určeny celému okruhu blíže
neoznačených osob, jako na př. letáky
a obchodní prospekty, které se rozdávají
na ulicích, veletrzích a pod.
Výjimky z poštovní výhrady jsou také
připuštěny, ale nutno je vykládati přísně
restriktivně. V prvé řadě se dovoluje
doprava věcí, které jsou jinak vyhrazeny
poštovní výhradě, v místě,
to znamená v katastrálním obvodu obce, ve
které odesilatel má buď své bydliště
anebo svůj podnik. Zde možno písemnosti také
určitým osobám volně dopravovati,
buď osobně anebo osobou, zjednanou k tomu za úplatu
nebo bezplatně. Osnova dokonce dovoluje také soukromou
dopravu do jiného místa, ale pouze pod podmínkou,
že dopravované věci nejsou určeny různým
adresátům nebo nepocházejí od různých
odesílatelů. O dalších dvou výjimkách
z výhrady poštovní byla řeč v
úvodu při všeobecném hodnocení
navrhovaného poštovního zákona.
Poštovní výhradou udělené právo
provádí stát prostřednictvím
pošty, která je oprávněna zřizovati,
udržovati a rušiti k tomu účelu určené
vlastní poštovní zařízení,
čímž se rozumí poštovní
úřady, poštovny, vlakové pošty,
poštovní kursy, pochůzky, jízdy, schránky
a vůbec veškerá zařízení,
která k dopravě pošty mohou sloužiti.
§ 5 vypočítává také jinou
činnost pošty než pouze dopravu věcí
podléhajících poštovní výhradě
a také zmocňuje poštu, aby vykonávala
další služby, kterých snad dnes ještě
nekoná, k nimž je hustou sítí svých
služeben a zařízení obzvláště
dobře uzpůsobena, ovšem teprve po předchozím
souhlasu věcně příslušného
ústředního úřadu, kterýmžto
omezením se dává ochrana soukromému
podnikání proti event. přílišné
podnikavosti pošty.
§ 6 zavádí služební povinnost pošty,
což odpovídá významu pošty jako
veřejného dopravního prostředku, sloužícího
obecnému prospěchu, který musí poskytovati
své služby každému, nerozlišuje,
o koho běží. Je přirozené, že
musí být poště přiznáno
právo, aby své služby omezila, odepřela
nebo zastavila, vyžaduje-li toho zájem veřejný,
na př. za války, nebo bezpečnost poštovních
zaměstnanců nebo zásilek tam, kde se na př.
často opakuje přepadání poštovních
doručovatelů, nebo kdyby k dopravě byla předána
zásilka, zejména otevřená, s obsahem
nemravným nebo jinak urážlivým a závadným
z důvodů veřejných. Pošta sama
vydává předpisy, které stanoví
podmínky pro používání pošty,
dále práva a závazky pošty a těch,
kteří pošty používají, a
konečně také poplatky za používání
pošty.
V § 8 je zaručeno poštovní tajemství,
podle kterého nesmějí ani zaměstnanci
poštovní, ani jiní zaměstnanci v poštovní
službě, byť i jen dočasně činní,
podávati nikomu zprávu o poštovním styku
určitých osob nebo o obsahu poštovních
zásilek. Je zaručeno, že pouze odesilatel,
adresát nebo jejich zákonití i právní
zástupci mohou požadovati zprávy o poštovních
zásilkách. V některých případech
je ovšem nutno vydávati poštovní zásilky,
a to soudům a úřadům. Podle poštovního
zákona ovšem může se tak státi
pouze v případech, které stanoví zákon.
Otevírání poštovních zásilek
je dovoleno poště pouze za určitých
podmínek a pouze v určitých případech,
které jsou v zákoně přímo vytčeny,
a to podle návrhu dopravního výboru v zájmu
zjednodušení této právní normy.
Tyto výjimky ze zákazu otevírati poštovní
zásilky jsou odůvodněny jak zájmem
pošty jako dopravce, tak také zájmem použivatelů
pošty a jsou pro nerušený výkon poštovní
služby i z důvodů veřejného pořádku
nezbytné.
S veřejnoprávní povahou pošty souvisí
také oprávnění, přiznávaná
jí paragrafy 9 a 10, a to zadržovací právo
pošty, nepřípustnost exekuce a zajišťovacích
úkonů na peníze, plynoucí poště
z její činnosti nebo přijaté pro státní
pokladnu, dokud nebyly vydány příjemci, a
na dopravní prostředky pošty, ať již
poštovní nebo soukromé, zákaz nařizovati
poště výkony nebo ukládati jí
taková břemena, kterými by mohl býti
porušen chod služby, dále povinnost autodopravců
dopravovati za určitých podmínek poštovní
zásilky a povinnost úřadů a orgánů
státní a jiné veřejné správy
poskytovati poště účinnou pomoc na její
požádání. Bez těchto oprávnění
nebylo by možno zaručiti řádný
výkon poštovní služby a poštovních
práv.
§§ 11 a 12 jednají o stížnostech
uživatelů pošty a o odpovědnosti pošty
za věci poštou dopravované a zaručující
uživatelům pošty nárok, aby jejich stížnosti,
jakož i nároky byly bezodkladně vyřízeny.
§§ 13 a 14 jednají o trestních sankcích.
Osnova znamená také zde významný pokrok
proti dosavadnímu značně roztříštěnému
stavu právnímu. Nejenže unifikuje základy
poštovnictví v zemích českých
a na Slovensku, ale zavádí také jednotné
posuzování trestných činů proti
výhradním právům pošty.
Osnova vyniká stručností, jednoduchostí,
srozumitelností a jazykovou čistotou. Je významným
přínosem na polí zákonodárném
svými průkopnickými ustanoveními v
několika směrech.
Ústavně-právní výbor doporučuje
ústavodárnému Národnímu shromáždění,
aby osnovu poštovního zákona schválilo
podle vládního návrhu s dodatky a změnami,
navrženými dopravním výborem. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
K této věci jsou přihlášeni řečníci
a proto zahájíme rozpravu. Řečníky
jsou: pp. posl. Sedlák, Vičánek,
Kobylka, Rožnay.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému
řečníku, jímž je pan posl. Sedlák.
Posl. Sedlák (uvítán potleskem):
Slavná sněmovno!
Je jasné, že věnujete pozornost záležitostem
podle délky projevu; vynasnažím se tedy být
velmi stručný.
Je pozoruhodné, že jsme v roce 1918 rozmlátili
mnoho rakousko-uherských orlů s naších
úředních budov. Ale nestačil nám
celý život naší prvé demokratické
republiky k tomu, abychom z našeho státního
a veřejného života odklidili všecko to
rakousko-uherské smetí. Odklízíme
to tedy také ještě tentokráte a je jistě
zásluhou této sněmovny, že tentokrát
jsme použili koštěte opravdu železného,
když z té staré rakousko-uherské líhně
odklízíme dva vyslovené vousáče
zákon z r. 1850 a 1837 ze staré rakousko-uherské
monarchie. Mohu dnes k tomu jen říci: Stvořili
jsme nebo připravili jsme zákon dobrý. Ale
zákon sám o sobě není všecko.
Potřebuje dobrých prostředků a spokojenosti
těch, kterých se především týká.
Když se podíváme na ty prostředky, tu
musíme vidět všecka ta zbořeniště,
všecky ty nepodařené budovy, ve kterých
jsou naše poštovní úřadovny, a
musíme si při té příležitosti
uvědomit, že to jsou ty naše representační
domy, které nás dělají většími,
které nám umožňují, abychom byli
více obyvateli celého státu a nejenom těch
vesniček, ve kterých jsme se narodili. Tedy musíme
tady napravovat a tady zlepšovat.
Především si musíme, přátelé,
uvědomit, že tím, kdo dá tomuto zákonu
život, jsou poštovní zaměstnanci, a rád
bych tu připomněl všecka ta hrdinství,
kterými se tato naše modrá mírová
armáda proslavila. Na sklonku naší prvé
republiky v r. 1938, když evakuovali své poštovní
úřady z pohraničí, když utíkali
a nesli ten poslední pytel našich státních
cenin, nechávali tam své rodinné svršky
a dbali o to, aby vystěhovali poslední státní
hodnotu, nezapomínajíce, že k těmto
hodnotám patří obraz našeho nesmrtelného
presidenta Tomáše Garrigue Masaryka. (Potlesk.)
Rád bych též připomněl, jak na
začátku naší nové republiky dokázali
nasadit opravdu všecky síly k tomu, aby naši
poštovní dopravu zbavili všeho toho nezdravého
a zločinného, co se s přirozenou válečnou
morálkou na naši poštovní správu
napojilo. Máme příležitost zhodnotit
tuto skutečnost, když použijeme toho osvědčeného
železného koštěte a zbavíme se
také všech služebních, disciplinárních
a platových zákonů, které ne dost
statečné a ne dost spravedlivě hodnotí
zásluhy a činnost našich státních
a veřejných zaměstnanců. Tedy také
zde máme svůj úkol.
A nakonec dovolte, abych řekl, že naše pošta
má dobrou příležitost nastoupit v lepším
rámci k dvouletému plánu. Je jen zapotřebí,
abychom v této souvislosti poděkovali té
modré armádě a panu ministrovi, který
připravil tento dobrý zákon, a abychom se
společně postarali o to, co měl na mysli
dopravní výbor sněmovny, když zejména
velmi pečlivě propracoval paragraf, starající
se o to, aby bylo zachováváno za všech okolností
listovní tajemství (Potlesk.); hodnota naší
demokracie není dána tím, kolik okrašlovacích
slov připojíme ke slovu "demokracie",
ale jak málo důvodů budeme potřebovat
k tomu, abychom do jednoho z výsostných občanských
prav, do práva listovního tajemství, zasahovali
pod sebe závažnějšími, úřednějšími
důvody. Klub soc. demokratů vítá tuto
osnovu a bude pro ní hlasovat. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dalším řečníkem je p. posl. Vičánek.
Uděluji mu slovo.
Posl. Vičánek: Slavná sněmovno!
Osnova nového poštovního zákona, která
má býti schválena, představuje významný
mezník v dějinách našeho poštovnictví.
Až do nynější doby platí v zemích
českých a na Slovensku odlišné zákonné
normy pro poštovní styk. V zemích českých
je to zákon z roku 1837, na Slovensku zákon z roku
1850. Vzhledem k době vzniku obou těchto poštovních
zákonů je přirozené, že s dnešního
hlediska mají mnoho vad a nedostatků. Jsou proniknuty
duchem tehdejší absolutistické doby, která
pohlížela na poštu jako na vlastnictví
panovníkovo, který občanům jen z milosti
dovoloval používati tohoto státního
zařízení. Naprosto cizím pojmem byla
tehdy tak zvaná služební povinnost pošty,
kterou nový návrh poštovního zákona
konstituuje. Další vadou těchto zákonů
je okolnost, že rakouský poštovní zákon
i zákon uherský byly vydány v době,
kdy pozemní doprava se obstarávala výhradně
koňskými vozidly a kdy železniční
doprava byla teprve v začátcích. Lze si proto
snadno domysliti, že zákona, který má
býti normou pro dopravní styk a při tom počítá
jen s tak skromnými dopravními prostředky,
je možno v době moderního dopravnictví
používati jen za cenu násilných právních
konstrukcí a řešení per analogiam.
S hlediska celostátního se dualismus poštovních
zákonů projevuje nepříznivě
tím, že brání stabilisování
právních poměrů mezi poštou a
veřejnosti a ztěžuje výkon poštovní
administrativy i vnitřního chodu poštovní
služby, soudnictví a veškeré legislativy,
neboť po každé při úpravách
poštovního styku, vydání poštovních
předpisů nebo při judikatuře ve věcech
poštovních je nutno stále a stále přihlížeti
k oběma dualistickým normám. Kromě
toho již zevně působí každá
citace těchto starých zákonů z dob
absolutistické monarchie odpudivě, neboť veřejnost
správně vyciťuje, že dopravní norma
musela za tak dlouhou dobu od svého vydání
zastarati. Není zajisté třeba dalšími
důvody dokládat, že je svrchovaně třeba,
aby se poštovnictví v našem moderním státě
opíralo o novou právní normu, která
by mu poskytla základ pro další rozvoj, zejména
též pro úspěšné zdolání
těch úkolů, které poště
ukládá dvouletý budovatelský vládní
program.
Že se podařilo uskutečnit vydání
nového poštovního zákona právě
v našich dnech, náleží k radostným
zjevům naší porevoluční doby.
Dosvědčuje se tím snaha všech vedoucích
činitelů naší poštovní správy
odstranit nedostatky, stojící v cestě rozvoji
pošty, která je důležitým instrumentem
veřejného a hospodářského života.
Máme tedy před sebou, dámy a pánové,
osnovu poštovního zákona, která uskutečňuje
sjednocení všech základních poštovních
norem. Je to zákon, který je vůbec prvním
unifikačním zákonem, který se na parlamentní
půdě projednává od květnových
dnů loňského roku, neboť také
Slovensko se tímto novým zákonem oprošťuje
od někdejšího poštovního zákona
z roku 1850 a nový poštovní zákon bude
platit i na jeho území. Tak po dlouhé době
dualismu se dostává československé
poště společného a trvalého právního
základu pro její další úspěšnou
činnost.
Poštovní správa, z jejíž iniciativy
tato osnova poštovního zákona vyšla, byla
si plně vědoma, že by neobstála před
soudem dějin, kdyby nové normě nevtiskla
pečeť lidově-demokratického zřízení
československého státu a zvláštní
charakter našeho národního ducha. Myslím,
že se dobře zhostila úkolu na ní vloženého
a že nový poštovní zákon, koncipovaný
pod aspektem nejen současné doby, ale daleké
budoucnosti, odpovídá změněným
základům a tempu moderního života.
Nové koncepce poštovního zákona bylo
třeba již z toho důvodu, že pošta
zaujímá ve státě postavení
významné. Přestala být nejen místem,
kde se prodává známka nebo podává
balík; pošta jako státní podnik se ubírá
vývojovou cestou státního hospodářství
a finančnictví a stala se technickým rozvojem
i prohlubováním svého provozu a svých
služeb nezbytnou součástí našeho
hospodářství. Při dnešní
široce rozvětvené činnosti pošty
jsou hospodářští i finanční
činitelé státní i soukromí
nuceni obracet se při každém závažnějším
opatření finančně hospodářském
na její pomoc. Vidíme součinnost pošty
při opatřeních měnových, hospodářských,
statistických, devisových a jiných. Vedle
dopravy zpráv a drobného zboží vidíme
její důležitou práci v tom, že
v převážné většině
obstarává spojení jednotlivých finančních
celků uvnitř státu i mezinárodně;
hospodaří s velkými částkami
peněz a s veřejným kapitálem, je tedy
pošta velkou pokladnicí finančních celků
a svou likvidností podmiňuje hospodářský
život.
Protože se naše národní hospodářství
musí vyvíjet jako nedílný celek, byla
i v sektoru poštovním nezbytným předpokladem
unifikace základních norem poštovního
práva. Výsledkem těchto unifikačních
snah je nový poštovní zákon. Při
budování jeho osnovy bylo dbáno toho, aby
se nerecipovala z předchozích norem ustanovení,
která se uplynutím více než jednoho
století stala zastaralými a odporujícími
modernímu politickému pojetí. Nová
náplň poštovního zákona je přizpůsobena
dnešním životním potřebám
a svou pružností bude vyhovovat požadavku služby
veřejnosti. Nový poštovní zákon
vyvěrá ze zjevu, který vidíme kolem
sebe ve všech úsecích našeho hospodářského
života, totiž ze snahy po rychlé obnově.
Dosažení i překonání předválečné
úrovně poštovního provozu je aktuálním
úkolem pošty ve dvouletém hospodářském
plánu a není pochyby, že nový poštovní
zákon, který se uskutečňuje právě
na prahu dvouletky, se stane vydatným pomocníkem
pro úkoly, které poštovní správa
má ve svém oboru splniti. Bude tomu tak již
proto, že řádný právní
základ umožňuje v každém směru
dokonalou souhru všech pracujících a tím
i zvýšení jejich výkonu.
Vedlo by daleko, kdybych zde chtěl rozvinout dokonalý
obraz materie osnovy. Učinil to konečně zpravodaj.
Zjišťuji toliko, že hladké projednávání
osnovy v meziresortním řízení a ve
výborech ústavodárného Národního
shromáždění potvrdilo, jak s potěšením
zjišťuji fakt, že naše československá
pošta se těší živým sympatiím
veřejnosti, která ví, co pošta znamená
pro její hospodářské i kulturní
zájmy.
Dovolte mně, abych s tohoto místa veřejné
poděkoval autorům osnovy, kteří ji
připravovali ještě za těžké
doby okupace jako dar naší nové republice,
věnovali ji neobyčejnou píli i právnický
důvtip a dovedli věc ke zdárnému konci.
Děkuji také dopravnímu výboru sněmovny
a zároveň vyslovuji přesvědčení,
že změny, které výbor uskutečnil,
hodnotu osnovy jenom zvýšily. Nepochybuji, že
takto vzniklo dílo, které bude vynikajícím
přínosem ke zdokonalení našeho právního
řádu.
Dovolte mi však, abych při této příležitosti
také poděkoval všem zaměstnancům
československé pošty za jejich obrovskou dosud
vy konanou práci, zejména po osvobození území
naší republiky, kdy pošta byla jedním
z prvních prostředků, které fungovaly
při opravdu nadlidském nasazení sil a všech
schopnosti všech zaměstnanců pošty. (Potlesk.)
Jsme si vědomi, že poštovní zaměstnanci
od nejvyšších úředníků
až do posledního smluvního zaměstnance
pokud ještě existují splní své
úkoly i nadále tak, jak je za horších
a obtížnějších poměrů
plnili v době, kdy jejich výkon znamenal vždycky
dosažení cíle a zachování častokrát
velkých a vynikajících hodnot státních.
(Potlesk.) Budiž jim za to vzdán výslovný
dík. (Potlesk.)
O novém poštovním zákonu doufáme
všichni, že bude dobře šli žit nejenom
nynější poštovní generaci, ale
že pod záštitou tohoto zákona povedou
i budoucí generace československou poštu k
novým dnům jejího rozkvětu. (Potlesk.).