Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dalším řečníkem je pan poslanec
Kobylka. Dávám mu slovo.
Posl. Kobylka: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Při projednávání poštovního
zákona klub poslanců čs. strany národně
socialistické cítí, že je jeho povinností
zdůrazniti velikou a záslužnou práci
naší poštovní správy. Je nasnadě,
že výkon poštovní služby je důležitým
prvkem v našem hospodářském a konečně
i státně-politickém životě a
že je nutno jenom litovat, že ne vždy a všude
důležitost této činnosti byla a je oceňována.
Vzpomeňme jen prvých porevolučních
dnů, kdy pošta začala sloužiti občanstvu
a státu ihned a bezvýhradně. Její
zaměstnanci nečekali na žádné
výzvy, ale ihned se sami uchopili ze své vlastní
iniciativy úkolu znovuvybudování a nejrychlejšího
uvedení provozu naší pošty v život,
ať v úseku služby listovní, telegrafní,
telefonní či stavební. Telefonní a
telegrafní síť, v dobách prvé
republiky jistě dobře vybudovaná, byla válečnými
událostmi těžce poškozena. Telegrafní
i telefonní spojení bylo většinou přerušeno,
dálkové kabely na mnohých místech
porušeny a zařízení radiotelegrafní
ústředny v Praze z velké části
bylo Němci odneseno. Přes všechny obtíže
je v Čechách již dnes spojení obnoveno.
Pouze na Moravě a na Slovensku jsou zatím ještě
poměry poněkud horší, ale to jenom proto,
že tyto země byly nesporně válkou více
postiženy.
Chvályhodná je také snaha ministerstva pošt
o nové uspořádání v telefonní
službě, kde proniká tendence, aby byly stále
zřizovány, a to v co největším
počtu, soukromé účastnické
stanice, které jsou nutným předpokladem k
rychlému, ale také racionálnímu pracovnímu
tempu. Chci jenom zdůraznit, že je nutno míti
stále na zřeteli budování automatisace
telefonního provozu, aby mohla býti uvolněna,
zvláště nyní, kdy toho je zvláště
zapotřebí, spousta lidských sil. Jsme v řadě
28 států až na 24. místě co do
počtu telefonních stanic na 100 obyvatel. Na př.
v Americe připadá na 100 obyvatel 16, u nás
pouze 1,3 stanic.
Víme také, že po dobu německé
okupace nebylo téměř žádného
rozšiřování sítě ani ústředen,
že německá správa různými
nařízeními jakýkoliv rozvoj brzdila
a že poštovní správa nyní pracuje
se zvýšeným úsilím, aby všechny
nedostatky byly co nejdříve odstraněny. Přes
to, že je mnoho překážek, a jednou z největších
bolestí je obtížné shánění
potřebných součástek a materiálu,
počet hlavních telefonních stanic se zvýšil
od roku 1938 o celých 35,17 %.
Také počet moderních dálnopisných
strojů, použitých k vybavení telegrafních
vedení, je vyšší než před
válkou. Československá poštovní
správa rozeslala všem evropským telegrafním
správám návrh, aby byla zřízena
mezinárodní automatická telegrafní
síť, jejíž ústředna by byla
v Praze. Bude-li tento návrh uskutečněn,
stane se Československo jedním z nejdůležitějších
evropských telekomunikačních evropských
středisek.
Musíme dále uznati dobrou vůli naši
poštovní správy, jíž také
připadá starost o rozhlas po stránce technické.
Za povstání byla v činnosti jen rozhlasová
vysílací stanice Praha-Strašnice. Ostatní
vysilače byly v rukou Němců až do konce
války. Strašnický vysilač byl udržen
v chodu v kritických dnech jen obětavostí
poštovního personálu a posádky. O významu
vysilačů za bojů v Praze a okolí snad
není třeba se šířiti. Některé
vysílací stanice byly po osvobození v takovém
stavu, že nebyly schopny vůbec provozu. Těžce
byla také poškozena vysílací stanice
v Dobrochově, která se opravuje a snad již
začátkem příštího roku
bude dána do provozu.
Při tomto velikém snažení budiž
vyzdvižena skutečnost, že poštovní
správa splnila všechny tyto úkoly při
tom, kdy sama snížila počet zaměstnanců
o 1500 a nyní ještě hodlá uvolniti dalších
2000 sil pro zapojení k budovatelskému úkolu
na jiném místě.
Nám, parlamentu, vedle úkolů dávati
zákony připadá jistě povinnost hodnotiti
snažení jednotlivých složek národa,
a tu se domnívám, že musíme vznésti
s tohoto místa apel, aby byla také řádně
a prakticky i po stránce hospodářské
a finanční ohodnocena služba též
našich zaměstnanců poštovních správ.
Poukazuji na nedostatečné platy našich pošťáků,
zvláště v dnešní době. Jejich
průměrný roční příjem
totiž činí jednotlivě cca 34.000 Kčs.
A to je jistě částka, která sotva
postačí pro nejnutnější výživu
rodiny, rozhodně však nestačí na ošacení
a ostatní nezbytnosti. A taky v těchto vrstvách
stoupá zadluženost rodin našich pošťáků.
Je nutno kvitovati, že zde je dobrá vůle ministerstva
pošt, ale je nutno zdůrazniti, že bude povinností
také parlamentu s tímto těžkým
problémem se co nejdříve vyrovnati.
Je nutno dále vyzdvihnouti s povděkem iniciativu
ministerstva pošt, že při zajišťování
vhodných budov z německého majetku bylo pamatováno
na rekreační střediska pro poštovní
zaměstnance. Bylo tak získáno více
než 30 objektů pro tyto sociální účely.
(Předsednictví převzal místopředseda
Tymeš.)
Nebudiž nikdy zapomenuto také činnosti našich
poštovních zaměstnanců v odboji, kde
nesporně prokázali za doby nesvobody svou oddanost
a věrnost republice. Pomáhali nejen vlasti, ale
i nespočetným řadám jednotlivců,
zejména persekvovaným, žalářovaným,
vdovám a sirotkům. Dosud nejsou úplně
známa přesná čísla, ale asi
z 35.000 českých pošťáků
bylo jich v době protektorátu téměř
2. 000 z politických příčin zatčeno
a uvězněno v různých věznicích
a koncentrácích zde i po celém Německu.
Přes 350 jich bylo popraveno a umučeno, na 100 jich
padlo v osvobozovacích bojích a na 100 jich bylo
v těchto bojích zraněno. Na práce
do říše bylo jich za okupace posláno
téměř 7. 000 a 50 jich tam zahynulo.
Za poctivou práci musíme poskytnouti naší
pošťácké obci také poctivou a slušnou
odměnu, abychom v ní měli trvale hospodářsky
zabezpečenou a lidsky spokojenou složku našeho
státního a národního života.
(Potlesk.)
Místopředseda Tymeš (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Rožnay. Dávám mu slovo.
Posl. Rožnay: Slávna snemovňa!
Spravodajca o zmienenom zákone podrobne vyložil, v
čom spočíva význam nového poštovného
zákona. Mne ostáva zdôrazniť, že
prijatím nového poštového zákona
sa dovršuje a dochádza vonkajšieho výrazu
tiež šťastná spolupráca poštových
zamestnancov českých a slovenských, prerušená
v neblahých vojnových rokoch a od mája 1945
zase znovu obnovená. Chcel by som sa ešte stručne
dotknúť toho, v čom je význam nového
poštového zákona pre Slovensko.
Čo sa špeciálne Slovenska a jeho pošty
týka, nebolo na tom skôr o mnoho lepšie než
zeme české. Špeciálne pre Slovensko
sú zvláštne zákony, ktoré sú
z roku 1850, teda len o 13 rokov mladšie, ako bývalý
zákon rakúsky, platný v Čechách,
z roku 1837. Ale toto novšie dátum zákona u
nás platného sa nijako neprejavovalo v predpisoch.
Bol to zákon skoro rovnakej konštrukcie a náplne,
ako zákon rakúsky, ba možno povedať, že
bol holou jeho recepciou. Jeho ustanovenia zastaraly behom času
rovnakou mierou, ako jeho rakúsky vzor. Dokonca možno
tvrdiť, že v istom smere pôsobil uhorský
poštový zákon ešte väčšie
ťažkosti, ako v zemiach českých spomenutý
rakúsky zákon. České zeme boly na
tom o to lepšie, že tu platil dôchodkový
trestný zákonník z roku 1835, ktorý
mal zvláštne ustanovenia o stíhaní poštových
dôchodkových priestupkov. Na Slovensku sme však
nemali jednotného a uceleného zákonného
predpisu, ktorý by bol obdobný dôchodkovému
trestnému zákonu. V českých zemiach
nahradil túto normu tzv. třicátkový
řád, pochádzajúci ešte z druhej
polovice 18. storočia a nebolo vzácnosťou,
že tento poriadok mnohí z poštových zamestnancov
na Slovensku za celý svoj život ani nevideli, pretože
to bola muzeálna vzácnosť. Samozrejme uhorský
poštový zákon s týmto třicátkovým
řádom počítal ako s doplňujúcou
normou.
Pritom však nerozvádzam ďalšiu ťažkosť,
že totiž všetky autentické texty týchto
zákonitých noriem boly na Slovensku maďarské
a nespomínam ani ostatných ťažkostí,
ktoré spôsobilo hlavne v poštovej administratíve
používanie zmienených zastaralých a
nemoderných zákonitých predpisov. Myslím,
že nie som ďaleko od pravdy, keď poviem, že
ku každej citácii starých poštových
zákonov s ich archaickou dikciou, ktorá upomínala
na doby a štátoprávne pomery dávno minulé,
sa ako slovenskí, tak aj českí poštoví
zamestnanci odhodlávali len s najväčším
sebazaprením.
Všetkých týchto ťažkostí a
ešte mnohých iných sa nový poštový
zákon zbavuje a do novej doby vstupuje československá
pošta tiež s novými predpismi, ktoré obsahujú
právne základy pre ich činnosť. Na novom
poštovom zákone vyzdvihujem zvlášť
tú cennú okolnosť, že je koncipovaný
s hľadiska dlhého trvania dôb budúcnosti,
že je stručný a jasný a že pamätá
na predvídaný budúci rozvoj pošty tak
vhodne štylizovanými predpismi, že iste pretrvá
najmenej toľko generácií, koľko pretrvaly
oba staré poštové zákony.
Vidím hlavne tiež v predpisoch o poštovom tajomstve
a v prísnych sankciách na jeho porušení
záruku, že dôvera našej verejnosti, na
ktorej je vlastne pošta vybudovaná, ešte stúpne
a že z tejto dôvery bude mať pošta len prospech.
Sú to práve tie najmodernejšie cudzie štáty,
ktoré poštovému tajomstvu poskytujú
zákonitú ochranu a náš štát
sa teraz medzi nich včleňuje. Keďže tiež
všetky ústavy moderných štátov
zaručujú občanom tajomstvo listovné,
potom aj v poštovom tajomstve musíme vidieť určitú
anticipáciu tohoto občianskeho práva, ktoré
bude včlenené aj do chystanej novej ústavy
československého štátu.
Novému poštovému zákonu slúži
tiež ku cti, že v ňom pošta uložila
svojim orgánom ako zákonitú povinnosť
neodkladne vybavovať sťažnosti na výkon
poštovej služby a rýchle odstránenie zistenej
závady. Toto ustanovenie nesmie byť chápané
tak, žeby takého predpisu bolo treba práve
len u pošty. Poštová správa tým
dáva výraz tomu, že jej hlavnou úlohou
je slúžiť verejnosti rýchlo, presne a
spoľahlivo, a podobné ustanovenie by malo byť
vkladané do všetkých zákonitých
osnov, pretože odpovedá novému duch u našej
demokracie a novému názoru na poslanie verejných
úradov.
Ďalšia veľká prednosť nového
poštového zákona spočíva v unifikácii
predpisov o porušení poštového zákona.
Tej by bolo najmä treba, pretože tu stojíme na
pôde trestného práva zvláštneho
druhu, a bolo pociťované ako zvlášť
ťažké, že pri rovnakej skutkovej podstate
na Slovensku a v českých zemiach postupovalo sa
odlišne, čo samozrejme nijako neprispievalo k posíleniu
dôvery verejnosti v dokonalý právny poriadok.
Prajeme si, aby poštový zákon ako prvý
unifikačný zákon, vydaný od doby obnovenia
samostatného československého štátu,
našiel skoro ďalších následníkov
aj v iných sektoroch práva, ktorých ešte
mnoho čaká na svoje sjednotenie.
Celistvosť a nedeliteľnosť štátu je
každou unifikačnou osnovou ako by znovu potvrdzovaná
a upevňovaná. Novým poštovým
zákonom padá posledná bašta právneho
dualizmu v sektore nášho poštovníctva
a zahajuje sa, ako všetci dúfame, nová a šťastná
éra československej pošty. (Potlesk.)
Místopředseda: Tymeš (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Langerovi.
Posl. dr Langer: Vzdávám se slova.
Místopředseda Tymeš: Pan zpravodaj se
vzdává slova, přistoupíme proto k
hlasování. Osnova má 6 částí,
18 paragrafů, nadpisy částí, nadpisy
paragrafů, nadpis zákona a úvodní
formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 6 částmi, 18 paragrafy, nadpisy
částí, nadpisy paragrafů, nadpisem
zákona a úvodní formulí, podle zprávy
výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Z usnesení předsednictva podle § 54, odst.
1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé
čtení.
Ad. 1. Druhé čtení osnovy zákona
o poště (poštovní zákon) (tisk
204).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Langer: Nejsou.
Místopředseda Tymeš: Není jich.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji ústavodárné Národní
shromáždění přijalo ve čtení
prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.
Nyní přistoupíme k projednávání
odstavce druhého pořadu, jímž je
2. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Ústí nad Labem za souhlas s trestním
stíháním posl. Tichého (tisk 187).
Zpravodajem je pan posl. Štětka, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Štětka: Paní a pánové!
Okresní soud v Ústí n. Lab. podal ústavodárnému
Národnímu shromáždění
žádost dne 30. července t. r. za vydání
a souhlas k trestnímu stíhání poslance
ústavodárného Národního shromáždění
Tichého pro přestupek podle zákona
o ochraně cti.
Imunitní výbor pojednal o obsahu jak žaloby,
tak trestního oznámení a došel k názoru,
že posl. Tichý se sice dopustil nebo mohl dopustit
svými výroky tohoto deliktu, ale že tento čin
nepřevyšuje anebo nemůže převýšit
důležitost poslanecké imunity, a proto navrhl
a usnesl se doporučiti ústavodárnému
Národnímu shromáždění,
aby posl. Tichý k trestnímu stíhání
vydán nebyl.
Místopředseda Tymeš (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
se nekoná. Přistoupíme k hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby ústavodárné Národní shromáždění
nedalo souhlas k trestnímu stíhání
posl. Tichého.
Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění usneslo
se nedáti souhlas k trestnímu stíhání
posl. Tichého.
Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
třetího odstavce pořadu, jímž
je
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Přerově, odd. V, za souhlas s trest.
stíháním posl. Kaďůrka (tisk
188).
Zpravodajem je pan posl. Doležel, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Doležel: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Páté oddělení okresního soudu
v Přerově požádalo podáním
ze dne 2. srpna t. r. předsednictvo ústavodárného
Národního shromáždění
o souhlas k trestnímu stíhání posl.
Kaďůrka pro přestupek ublížení
na cti podle § 2 zák. 108/33 Sb.
Imunitní výbor pojednal o této záležitosti
podrobně a jednomyslně se usnesl doporučiti
ústavodárnému Národnímu shromáždění,
aby posl. Kaďůrek k soudnímu stíhání
vydán nebyl, poněvadž tato záležitost
nepřevyšuje zájmy nerušeného vykonávání
poslaneckého mandátu posl. Kaďůrka.