Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Tymeš.
Zapisovatelé dr Špánik, Štětka.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald; náměstkové předsedy
vlády Široký, dr Šrámek,
dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr
Drtina, Ďuriš, Hála, v.
Kopecký, Majer, dr Nejedlý,
Zmrhal.
217 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: zástupci tajemníka
NS dr Záděra, dr Ramajzl.
1. Zpráva výboru dopravního o vládním
návrhu zákona (tisk 112) o poště (poštovní
zákon) (tisk 204).
2. Zpráva výboru imunitního o žádosti
o kr. soudu v Ústí n. L. za souhlas s trest. stíháním
posl. V. Tichého (tisk 187).
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Přerově, odd. V, za souhlas s trest.
stíháním posl. Kaďůrka (tisk
188).
4. Zřízení výboru právního
a zrušení výboru ústavně-právního.
5. Volba výboru ústavního, právního
a výboru pro kontrolu provádění dvouletého
plánu.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní):
Zahajuji 20. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Slavná sněmovno!
Jménem předsednictva ústavodárného
Národního shromáždění
zdravím s tohoto místa co nejsrdečněji
a nejupřímněji národy Sovětského
svazu, zejména veliký ruský národ,
u příležitosti 29. výročí
Velké říjnové socialistické
revoluce, zdravím velkého muže, který
stojí v čele Svazu sovětských socialistických
republik, generalissima J. V. Stalina (Potlesk.), slavnou
sovětskou armádu (Potlesk.) a všechen
náš bratrský sovětský lid. (Potlesk.)
Mohu tak učiniti tím radostněji, neboť
vím, že tak činím i vaším
jménem a že po celé naší vlasti
od Šumavy k Tatrám uctívá všechen
český a slovenský lid slavnostními
projevy, průvody a manifestacemi dnešní velký
svátek, jak jej k tomu vyzvalo společné provolání
politických stran a celostátních nadstranických
organizací ze dne 2. listopadu t. r. vůle oslaviti
státní svátek našeho spojence tryská
z citu, ze srdce a z největší hloubi našeho
národního a slovanského vědomí
československého lidu, který nikdy nezapomene,
čím nám byl veliký ruský národ
v minulosti, v dobách našeho probuzení i za
první světové války a hlavně
pak za druhé světové války, kdy se
často zdálo, že po tragickém březnu
1939 je na delší epochu a na celé generace
pochována naše národní a státní
samostatnost. A také by byla, nebýt Rudé
armády a statečnosti všeho sovětského
lidu, jemuž vděčíme za vysvobození
z nacistické poroby.
Naše přátelství k Rusku i k Sovětskému
svazu je starého data. Zakrátko tomu bude již
bezmála 30 let, co se sešla v Praze o Třech
králích památná schůze všech
českých a moravských poslanců, která
schválila historickou tříkrálovou
deklaraci, již můžeme označiti za prvou
odpověď českého národa na poselství
míru a svobody, adresované nám ze země
Sovětů, z revoluční Moskvy. Dva měsíce
před tímto shromážděním
poslanců zemi českých podala sovětská
vláda dne 30. listopadu 1917 spojeneckým vládám
notu, v níž navrhovala uzavření příměří,
a v této notě byl také vyjádřen
mezi cíli války a míru požadavek sebeurčení
Čechů, Slováků a Jihoslovanů.
Sovětská vláda ihned na počátku
své existence se první ze všech světových
mocností postavila za naše národní požadavky,
vytyčené v zahraničí T. G. Masarykem
a dr Benešem, které proklamovaly právo
našeho národa na vlastní stát. Tříkrálová
deklarace poslanců českých zemí uvítala
toto stanovisko sovětské vlády a tak se stala
dokumentem, jenž dokazoval před celým světem,
že Praha se již obraci zády k císařské
Vídni a tváří k revoluční
Moskvě. Již tento dokument ukázal osudové
sepětí naší národní a
státní samostatnosti s říjnovou revolucí
a se Sovětským svazem, který z ní
vznikl. Právem bylo řečeno: Bez 7. listopadu
1917 nebylo by 28. října 1918. A pak již přátelství
československého lidu, navazující
na staré tradice slovanského bratrství Čechů
a Slováků k velikému ruskému národu
a k nejpokrokovějšímu státu na světě,
nikdy neuhaslo. S nelíčenou radostí a jásotem
uvítal lid Československa zájezd tehdejšího
ministra zahraničí dr Edvarda Beneše
do Moskvy v květnu 1935 a uzavření spojenecké
smlouvy československo-sovětské. Chápali
jsme všichni, že tato smlouva a její důsledné
provádění i s naší strany skrývá
v sobě obrovskou moc a možnost odolat hrozícímu
náporu z Německa. Naše historická věda
se dosud nezhostila velikého úkolu ukázati
v systematické souhrnné práci, jak veliký
podíl na našem národním osvobození
a na osvobození v říjnu 1918 má ruský
národ a velká říjnová revoluce.
K tomu přistupuje ještě úkol ukázati,
jak smlouva československo-sovětská ze dne
16. května 1935 zůstala v září
r. 1938 a ve chvíli tragédie mnichovské jediným
pevným bodem, zatím co všechny ostatní
smlouvy a čestné závazky se měnily
v cár papíru. A hlavně pak je třeba
ukázati onen lví podíl, jaký má
na našem druhém osvobození Rudá armáda,
všechen sovětský lid a generalissimus Stalin
osobně. (Potlesk.) Český a slovenský
národ je si dobře vědom těchto zásluh
Sovětského svazu o naši svobodu a státní
i národní nezávislost a právě
z tohoto vědomí pramení ona veliká
láska, důvěra a přátelství
republiky Československé ke Svazu sovětských
socialistických republik.
Každým dnem a zvláště pak, když
jde o naše zájmy na mezinárodně politickém
poli, přesvědčujeme se o významu tohoto
přátelství pro naše národní
a státní zájmy. Budiž zde znovu připomenuta
obrovská zásluha J. V. Stalina samého o to,
že jsme mohli uskutečnit odsun Němců
z Československa a že se stáváme skutečně
národním státem Čechů a Slováků.
Budiž zde připomenuta také zásluha sovětské
delegace na mírové konferenci v Paříži,
kde sovětští zástupci tak usilovně
podporovali požadavek Československa o odsun Maďarů,
jak o tom svědčí projev delegáta Svazu
sovětských socialistických republik pana
Vyšinského dne 20. září 1946.
Stejně přesvědčivé jsou výsledky
naší spolupráce a našeho spojenectví
se Sovětským svazem i na jiných úsecích
našeho státního života. Připomínám
tu ještě zdárné výsledky delegace
československé vlády v čele s ministerským
předsedou Klementem Gottwaldem v Moskvě v
létě tohoto roku. Právě dnes dlí
v Moskvě delegace předsednictva ústavodárného
Národního shromáždění,
aby společně se sovětským lidem oslavila
výročí Říjnové revoluce.
Jsem přesvědčena, že pobyt našich
parlamentních zástupců v Sovětském
svazu, jakož i pobyt členů Nejvyššího
sovětu SSSR u nás přispěje k dalšímu
upevnění vzájemných svazků
mezi národy SSSR a republiky Československé.
Byl-li Sovětský svaz nadějí lidstva
bojujícího proti nacistickému a fašistickému
barbarství, je nadějí lidstva také
nyní, kdy jde o zabezpečení trvalého,
spravedlivého a demokratického míru, kdy
jde o to, aby z ovoce vítězství netěžili
nepřátelé svobody, pokroku a demokracie,
nýbrž aby osvobozené národy si na svém
a po svém v mírumilovné práci vybudovaly
řád, hospodářství a nový
život. S radostí sledujeme, jak Sovětský
svaz, mocný a silný slovanský stát,
společně s druhými demokraciemi střeží
vítězství a mír a bezpečný,
pokojný vývoj osvobozených národů.
Jsme šťastni, že jsme spojencem takové země,
která rozvinula obrovskou obnovovatelskou a tvůrčí
práci, aby rychle zahojila válečné
rány a stala se i co do výroby nepokročilejší
zemí světa, neboť víme, že síla
a moc Sovětského svazu a síla naší
demokracie, opírající se o Sovětský
svaz, je bezpečnou zárukou míru, tak potřebného
i republice Československé, aby taktéž
mohla zahojit rány, způsobené nám
válkou a okupací.
V den státního svátku Sovětského
svazu současně se svými pozdravy a projevy
vděčnosti posíláme sovětskému
lidu též svá nejsrdečnější
přání k dalším úspěchům
v jeho budovatelské práci. Nechť žije
a rozvíjí se veliký Sovětský
svaz! (Potlesk.)
Nechť žije trvalý bratrský svazek národů
SSSR a Československa! (Potlesk.)
Nechť se rozvíjí ku blahu našich národů
spolupráce na všech úsecích našeho
státního života ve smyslu smlouvy z prosince
1943, uzavřené v Moskvě presidentem dr Benešem
za přítomnosti generalissima Stalina! (Dlouho
trvající potlesk.).
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž je
1. Zpráva výboru dopravního o vládním
návrhu zákona (tisk 112) o poště (poštovní
zákon) (tisk 204).
Zpravodajem je pan posl. dr Langer, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Langer: Paní a pánové!
V poštovním zákonodárství je
dualismus. Jsou v platnosti dva poštovní zákony.
Jeden z roku 1837, platný v Čechách a na
Moravě, druhý z roku 1850, platný na Slovensku.
Jde o zákony, z nichž jeden je starý 96 a druhý
dokonce 109 let. Oba tyto přestárlé zákony
jsou v rozporu s dnešními státoprávními,
národohospodářskými a dopravními
poměry. Řady jejich ustanovení lze použíti
pouze pro dopravu silniční, nejvýše
ještě lodní, nikoli však pro dopravu železniční,
automobilní nebo dokonce leteckou. Zaostalost obou zákonů
působí při jejich používání
nesmírné potíže a vynucuje si často
násilné právní konstrukce. Oba zákony
jsou proniknuty duchem tehdejší absolutistické
doby. Vždyť na poštu se pohlíželo jako
na vlastnictví panovníkovo. Panovník dovoloval
používati pošty pouze z milosti. Tehdejší
doba vůbec neuznávala služební povinnost
pošty, kterou projednávaná osnova zavádí.
Právní dualismus, který oba zákony
znamenají, brání ustálení právních
poměrů mezi poštou a veřejností,
ježto ztěžuje výkon administrativy a vnitřního
chodu nejen služby poštovní, ale i soudnictví
a veškeré legislativy vůbec, ježto po
každé je nutno při úpravách poštovního
styku, při vydávání předpisů,
při judikatuře ve věcech poštovních
přihlížeti k oběma dualistickým
normám. Každá citace z těchto přestárlých
zákonů je odpudivá také zevně,
poněvadž není autentického textu těchto
zákonů kromě znění německého,
pokud se týče maďarského. Tím,
co bylo uvedeno, jistě je dostatečně odůvodněna
naléhavá potřeba nového poštovního
zákona, který by platil na celém území
Československé republiky a poskytl tak základ
pro další rozvoj poštovnictví, zejména
také pro úspěšné zdolání
těch úkolů, které poště
ukládá dvouletý budovatelský program
Gottwaldovy vlády Národní fronty Čechů
a Slováků.
Dovolte mi, abych vás seznámil s navrhovaným
zákonem nejdříve všeobecně. Poštovní
zákon upravuje pouze některé obory činnosti
pošty. Jedná pouze o dopravě poštovních
zásilek, nikoli však telegramů, nejedná
o telefonu, rozhlasu a vůbec se nedotýká
činnosti v oboru telekomunikačním. Tato činnost
jest upravena zvláštními právními
normami. Zákon poštovní v ničem se nedotýká
těchto oborů.
Navrhovaný poštovní zákon opouští
tradiční termín "poštovní
regál", ježto tento termín se nehodí
pro přítomnou dobu a může býti
nahrazen velmi výstižným českým
pojmem "poštovní výhrada", jak to
také činí. Pošta se vzdává
podle osnovy práva na výhradní dopravu periodických
spisů, to znamená novin a časopisů,
kterou jí dosavadní zákony zaručovaly.
Činí tak v souhlasu, ba souladu s dnešní
praxí a v uznání velikého významu
novin a časopisů, jimž popřává
možnost, aby se libovolným způsobem dostal
co nejrychleji na místo svého určení
a tak co nejúčinněji splnily své poslání.
Osnova rozšiřuje již platné ustanovení
a oprávnění železnic, že mohou
dopravovati svoji služební korespondenci svými
zaměstnanci, také na ostatní státní
podniky všech druhů, čímž vychází
podstatně vstříc jejich oprávněným
přáním. Není ovšem myslitelno,
aby totéž oprávnění bylo rozšířeno
také na soukromé nebo na znárodněné
dopravní podniky, poněvadž by to mohlo znamenat
zavádění soukromé dopravy písemností,
což z důvodů fiskálních i z důvodů
poštovního tajemství je nežádoucí.
Dalším uvolněním poštovní
výhrady je v tuzemsku dosud neplatné, ale osnovou
navrhované oprávnění sdružovati
za účelem úspory poštovních poplatků
v jednu zásilku věc, podléhající
poštovní výhradě a určené
různým adresátům, ovšem jenom
tehdy, jsou-li tyto věci určeny osobám s
adresátem bydlícím. Osnova přejímá
zde do tuzemska předpis platný již v mezinárodním
poštovním styku.
Osnova přijímá jako zákonné
ustanovení také ustanovení o poštovním
tajemství. Toto poštovní tajemství,
uznávané všemi poštovními správami,
je vlastně obchodním tajemstvím pošty
a podporuje zachování důvěry v poštu.
Jeho důležitost si vynucuje úpravu zákonnou
s trestními sankcemi. Tomuto požadavku činí
osnova rovněž zadost.
Zákonitě bude zajištěno poště
také právo zadržovací k zásilkám
za poplatky a výdaje na nich váznoucí. Dosud
opíralo se toto oprávnění pouze o
vládní nařízení. Starobylost
dosavadních poštovních zákonů
je patrna také z toho, že ustanovení o oprávnění
pošty, aby vydávala poštovní známky
a jiné ceniny, v dosavadních zákonech nebylo
prostě z toho důvodu, že tyto zákony
jsou tak staré, že v době, kdy zákony
vznikly, poštovní známky ještě
nebyly.
Osnova zavádí trestní sankce proti poštovním
zaměstnancům, kteří by porušili
poštovní tajemství. Podle dosavadních
předpisů bylo možno trestati tyto zaměstnance
pouze disciplinárně. Tímto ustanovením
odstraňuje se zároveň také rozdílnost
mezi posuzováním deliktu porušení tajemství
poštovního a tajemství telegrafního,
které již bylo zavedeno podle zákonů
telegrafních.
Dopravní výbor projednal vládní návrh
ve své schůzi 22. října. Zjistil,
že návrh odpovídá potřebám
doby, že je sestaven pečlivě, že je dobře
promyšlený a ucelený. Provedl však přesto
řadu změn, z nichž některé jsou
rázu zásadního, některé týkají
se pouze čistoty jazyka českého a jsou projevem
snahy, aby navrhovaný zákon odpovídal i po
stránce jazykové požadavkům lahodnosti
a jasné srozumitelnosti slovní. Ze změn zásadních
nutno pro vaši informaci uvésti:
K § 8, který jedná o poštovním
tajemství, byl dodán odstavec 4, který vypočítává
taxativně případy, kdy pošta má
právo otevříti uzavřené poštovní
zásilky. Dopravní výbor přičinil
tento proto, poněvadž jednak nesouhlasil s tím,
aby tak důležitá výjimka ze zákazu
otevírati zásilky a tím také ze zachovávání
listovního tajemství byla ponechávána
vládnímu nařízení, jednak byl
toho názoru, že novodobý zákon má
se vyhýbati co nejvíce odkazování
na jiná zákonitá ustanovení, pokud
to nevadí jeho přehlednosti, ucelenosti a srozumitelnosti.
K § 11, pokud se týče § 12, připojil
dopravní výbor ustanovení, podle něhož
jsou poštovní úřady povinny projednati
stížnosti do jednání pošty, jímž
se někdo cítí poškozen, anebo rozhodnouti
o nárocích, vyplývajících z
odpovědností pošty za věci poštou
dopravované, neodkladně a podle okolností
také zjednati nápravu. Tím je učiněn
významný průlom do zásad dosavadního
správního řízení, podle kterých
byl občan bezmocný, když správní
úřad nevyřídil jeho stížnost
ať již úmyslně nebo z nedbalosti, poněvadž
se nemohl dovolati nejvyššího správního
soudu, dokud věc neprošla instanční
cestou správní. Dodatek vsunutý dopravním
výborem poskytuje občanům ochranu proti svévoli
neb nedbalosti správních úřadů
poštovních.
V § 14, který jedná o trestních ustanoveních
proti porušení poštovního zákona,
zavádí dopravní výbor novinku proti
dosavadním zvyklostem, spočívající
v tom, že opravňuje poštu, aby sama uložila
pokutu, nepřesahuje-li 500 Kčs a podrobí-li
se jí vinník. Sleduje se tím zjednodušení
a zlevnění dosavadního způsobu řízení,
spojeného s ukládáním pokut za porušení
výhradních práv pošty. Až dosud
dávala pošta pouze podnět k tomuto řízení.
Vlastní provedení náleželo do kompetence
finančních úřadů, pokud se
týče důchodkových soudů. Tento
způsob byl velmi těžkopádný a
nákladný. Osnova proto v zájmu urychlení
a zjednodušení řízení svěřuje
ukládání pokut za poštovní důchodkové
přestupky menšího rozsahu poštovním
správním úřadům, při
čemž však váže toto zmocnění
dvojím způsobem: nesmí jít o pokutu
vyšší než 500 Kčs a postižená
osoba musí se zaplacením pokuty souhlasit. Takový
souhlas obviněného není v důchodkovém
trestním právu zvláštností a
projevuje se v instituci t. zv. upouštěcího
řízení, podle něhož se nekoná
řádné důchodkové trestní
řízení, podrobí-li se vinník
vyměřené pokutě a dobrovolně
ji zaplatí. Teprve v případech, kdy pokuta
přesahuje částku 500 Kčs nebo kdy
vinník trvá na zavedení řádného
důchodkového trestního řízení,
případné odmítá zaplatiti pokutu
vůbec, stanoví osnova, aby se použilo předpisů
důchodkového trestního zákona, t.
j. věc se odevzdá finančnímu úřadu,
pokud se týče důchodkovému soudu.
V podrobnostech je třeba uvésti k osnově
toto: Poštovní zákon má 6 kapitol a
celkem pouze 18 paragrafů. Kapitola první jedná
o poštovní výhradě, druhá o činnosti
pošty, třetí o zvláštních
oprávněních pošty, čtvrtá
o stížnostech a odpovědnosti pošty, pátá
o trestních ustanoveních a šestá o ustanoveních
závěrečných.