Kulturní výbor ústavodárného
Národního shromáždění
vám, paní a pánové, doporučuje
zákon ke schválení tak, jak byl navržen.
(Hlučný potlesk.)
Místopředseda Tymeš: Zpravodajem za
výbor rozpočtový je za omluveného
posl. Součka p. posl. Janouš. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Janouš: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Rozpočtový výbor projednal ve své
schůzi dne 17. října 1946 tento iniciativní
návrh, uvážil skutečnosti, které
vedly autory tohoto zákona k jeho vypracování,
a doporučil schválení iniciativního
návrhu z těchto důvodů:
Vliv novinářů na veřejné mínění
je důležitým politickým činitelem.
Udělením novinářské ceny Karla
Havlíčka Borovského je sledován účel
vyjádřiti vážnost novinářské
práce. Udělení ceny ve smyslu návrhu
bude jednak vyznamenáním pro novináře,
kteří se zasloužili o zachování
a upevnění jednoty národa, jednak bude materiální
podporou, neboť cena ve výši 100.000 Kčs
umožní poctěnému v klidu a bez hmotných
starostí prohlubovati a rozšiřovati své
znalosti.
Poněvadž iniciativní návrh je správný
jak po stránce formální, tak i věcné
a není proti němu námitek, doporučuje
rozpočtový výbor jeho schválení
v plenu ústavodárného Národního
shromáždění. (Souhlas.)
Místopředseda Tymeš: K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájím proto rozpravu. Přihlášeni
jsou pp. posl. Hora a Hatina.
Uděluji slovo prvnímu přihlášenému
řečníku, jímž je p. posl. Hora.
Posl. Hora: Pane předsedo, slavná sněmovno,
paní a pánové!
V Havlíčkově jubilejním roce, kdy
vzpomínáme 125. výročí narozenin
a 90. výročí úmrtí Karla Havlíčka
Borovského, neohroženého novináře,
prvního našeho novinářského klasika,
novináře bystrého a nebojácného
pera, buditele národa v oboru politického uvědomování
českého lidu a nesmlouvavého Čecha
v nerovném zápase proti reakci, projednáváme
návrh zákona o udělování státní
novinářské ceny Karla Havlíčka
Borovského.
Dovolte mi, abych jako zástupce 11. volebního kraje,
Havlíčkova kraje, a jako iniciátor návrhu
tohoto zákona věnoval v souvislosti s tím
několik slov novinářům a jejich nesmírně
odpovědné a těžké práci
a úkolům.
Jen letmý pohled do života nás přesvědčuje,
jaký vliv na vytváření veřejného
mínění má tisk, tato sedmá
velmoc, a jak mimořádně záleží
na svědomité práci a vzdělání
novinářů. V tom dnešním chvatu
vyciťujeme, jak víc a více občané
získávají své informace z novin. V
novinách hledají vysvětlení důležitých
hesel dneška a významných pojmů současného
života. Jen si uvědomme, oč by se ztížila
práce zákonodárného sboru, nebýt
novinářů, jak je nemyslitelné, aby
tento sbor pracoval bez těsné součinnosti
a vzájemné spolupráce s novináři
a novinami. Jen domyslete tu skutečnost o tíze odpovědnosti
novináře před národem a před
dějinami.
Proto byl předložen návrh zákona o udělování
státní novinářské ceny Karla
Havlíčka Borovského jako projev mravního
a hmotného uznání těm novinářům,
kteří nejvíce přispívají
k harmonisaci našeho života, k moudrému uplatňování
a spojováni různých směrů cílících
především ke společné základně,
z níž výchovou vyrůstá mravní,
duchovní, politická, hospodářská
a branná sila československého lidu. Velké,
až nadlidské úkoly připadly novinářům
po druhé světové válce, která
rozložila svět duchovně i mravně a naučila
lidi i národy propadat hmotařství. Tyto mimořádné
úkoly vyžadují mimořádných
osobností, novinářů důkladně
po všech stránkách připravených
nejen všeobecným a odborným vzděláním,
nýbrž - a to především - mravním
vzděláním, charakterem a smyslem pro základní
práva lidská. Vždyť novinář
to je, který se stává vykladačem směrů
a jevů, a novináři to jsou, kteří
mají nedoceněnou moc uvést lidstvo, národy
a život rodin i jednotlivců do nutně většího
souladu a porozumění. Novináři to
jsou, kteří mají možnost nebo jimž
se tato možnost musí připravit, aby různé
a významné pojmy nezamlžovali, nýbrž
osvětlovali a objasňovali, činili je srozumitelnějšími
širokým vrstvám lidu a vedli je stále
k bližšímu a duchovně i mravně
hlubšímu soužití. Novinář,
to musí býti neohrožený strážce
všech svobod a základních občanských
práv.
Nikdy nesmí novinář mlčet k tomu,
co je bezpráví a násilí (Potlesk.),
co se vydává za pravdu a je lží, neboť
v té chvíli by klestil cestu novým formám
fašismu a nacismu, novému zběsilému
vraždění a potlačování
důstojnosti člověka, pošlapávání
lidství a všech idejí a ideálů,
pro něž dovedli nejlepší mužové
a ženy a celý národ bojovat, trpět a
umírat. Je ctí našeho národa, že
měl dost skvělých, statečných
novinářů, kteří včas
rozpoznali útok fašismu a nacismu proti výsostným
právům člověka, národa a lidstva
na život svobodný a demokratický. Kolik jen
u nás bylo havlíčkovsky nebojácných
novinářů bojujících proti fašismu
a nacismu, aby nakonec svými obětmi na životech
ukazovali nám cestu, po níž je nutno vytrvale
kráčet vždy, jsou-li ohrožena základní
práva člověka a národa.
Více než 50 novinářů přišlo
o život i jako oběti nacistické persekuce,
více než 100 novinářů bylo vězněno
v koncentračních táborech. K. Z. Klíma,
Alfred Fuchs, Julius Fučík, Ant. Pešl, dr Kříž,
Kurt Konrád, Zdeněk Bořek Dohalský,
J. Kladiva, JUDr Řezníček, Lev Borský
a jiní stateční novináři v
té nacistické nelidské džungli ukázali,
že za slovy statečnými následovaly statečné
činy.
Národ náš žádá po novináři,
aby byl v zásadách nekompromisní, nedogmatický,
nezaujatý a nestranický, či stranicky ve
smyslu vyšším, totiž že bude odvážným
odhalovatelem a kritikem všeho špatného, úzce
stranického a celku neprospěšného. Novinář
musí včas vytušit nebezpečí ať
pro národ či republiku, včas a opět
statečně na ně upozornit, směřovat
k větší a větší svobodě,
právu a pravdě a nebát se psát lidu
pravdu i v otázkách, které nejsou populární,
ochraňovat naši mateřštinu a psát
k nám čistou mateřštinou. A co nemůžeme
pominout, je živelná nutnost, věnovat všemožnou
péči výchově mládeže,
oné mládeže, která byla pro náš
národ bolestně narušena útočnou
i zákeřnou nacistickou propagandou a jedem. Této
mládeži musí novinář ukazovat
onu pravou cestu demokracie a socialismu a naučit ji bdít,
ostražitě bdít nad nejdražšími
hodnotami člověka a národa.
Učiňme všechno, aby našim novinářům
byla otevřena okna do celého světa dokořán.
Na tom závisí pevné úsilí o
vyšší úroveň československého
novinářství, aby odpovídalo světové
úrovni, dospělo k ní nebo ji i překonalo.
Právě proto, že jsme národem počtem
malým, musíme učinit všechno, abychom
byli národem duchovně silným, aby náš
tisk byl dokonalou rozhlednou do světa s největším
počtem oken, zaměřených do života
všech národů, zejména národů
demokratických a nám nejbližších
národů slovanských. Nesmí nám
chybět zdravá ctižádost vybudovat nejdokonalejší
zpravodajství z celého světa, přímé,
hodnotné a takové, které nám dá
nahlédnout hodně hluboko do života jiných
národů. To je cesta ke vzájemnému
poznání, cesta pravdy, šlechetný a účinný
prostředek k budování trvalého míru.
Náš novinář splní svůj
úkol dobře, zůstane-li věren svému
češství, českoslovenství, evropanství
a slovanství, světovosti a lidství. V tom
bude jeho formát vymezen opravdu světově
a při tom ryze československy.
Dnes, právě ve chvíli, kdy stavíme
základy a budujeme obnovenou republiku, máme povinnost
s této tribuny velmi důrazně zvolat, že
má-li novinář splnit své poslání
k národu a všem vrstvám lidu, musí zůstat
ve svém projevu svobodný a nezávislý
(Potlesk.), bez ohledu na dílčí zájmy
osob či skupin nebo stran. Každý zásah
do této novinářské svobody - arci
s výjimkou zákroků učiněných
v zájmu obrany demokracie, národa a republiky -
znamenal by nutně pocit nesvobody a co víc, působil
by jako projev pozvolného návratu fašismu a
nacismu, byť i v zastřené formě. Svobodu
a nezávislost novináře musíme všemi
prostředky a v každé době uchránit.
Jejich svoboda a nezávislost je naší svobodou
a nezávislostí, je svobodou a nezávislostí
lidu, národa a republiky. Je základem a předpokladem
dalšího pokroku.
Při tom všem dbejme, aby této svobody nebylo
zneužíváno, aby noviny nebyly vydávány
a povolovány jen pro určité směry,
zatím co jiné by měly být potlačeny.
Myslím, že je samozřejmé, aby tisku
mládeže byla věnována zvýšená
pozornost a aby každá mládež celonárodní
fronty měla svůj časopis a v něm našla
vše, co k politické výchově v duchu
národním, státním a demokratickém
potřebuje. Svoboda a ukázněnost, svoboda
a vzdělání - bez toho se novinář
neobejde, má-li se účastnit tvůrčí
činnosti nové, spravedlivější
lidské společnosti. I naši novináři
budují svou tradici. Musíme být především
svými, nesmíme utonout ve světě velkých
proměn, v rychlých zvratech sociálních,
hospodářských, jaké dějiny
nikdy předtím nezaznamenaly.
Ne nadarmo nese státní novinářská
cena jméno novinářského klasika Karla
Havlíčka. V něm je už kus tradice, na
niž naši novináři s hrdostí navazují.
Právě dnes, v předvečer výročí
velké ruské revoluce si připomeňme,
že Karel Havlíček byl vlastně prvním
znalcem Ruska, milujícím ruský národ,
a že byl opravdovým realistickým slovanským
politikem. Zdaž nemluví k nám i dnes Havlíček
živě a příkladně? Nepostřehl
právě Havlíček, že je smutným
následkem nesvobody a násilí, že rodí
ducha nesvobodného a netoliko násilnictví
fysické, nýbrž i duchovní a mravní
pokrytectví a chytráctví v nejhorším
slova smyslu? Hle, jak živé to vysvětlení
a svědectví o mnohých zjevech dneška!
Pravý muž - píše Havlíček
- musí mít nějaké přesvědčení
i musí si troufat je pronášet a zastupovat.
Kdo se bojí na pravém místě promluvit,
ten ať mlčky snáší bezpráví.
Novinář Havlíček žádá
po nás statečnost a ta je možná jen
tam, kde je občan přesvědčený
a neúplatný, nehledající prospěch
osobní, obětující se pro zájmy
celku. Havlíček viděl - a to si dnes s celou
vážností připomeňme - největší
klad ve vnitřní síle v národě,
v kteréžto síle je bohatý program národní
a politický. Věřil v revoluci hlav a srdcí,
nikoliv v násilí. Byl proti demagogii, lidu nepochleboval,
lid nedráždil a mluvil mu pravdu. Skvělý
to vzor novináře! Havlíčkův
ctitel T. G. Masaryk o něm výstižně
napsal: "Právě u Havlíčka můžeme
a máme si bráti příklad, jak žít,
můžeme se naučit, co to je obětovat
se pro druhé plným energickým žitím."
Mluvíme-li o Havlíčkovi-novináři,
nemůžeme opomenouti některé výstižné
výroky T. G. Masaryka o Karlu Havlíčkovi,
jehož snahám, tužbám a vlastnostem věnoval
obsažnou knihu. "Havlíček byl žurnalistický
génij", praví Masaryk, "byl mistr
žurnalistické sugesce. Přitom se řídil
svým hlavním pedagogickým pravidlem: nezakazovat
mnoho, nýbrž poukázat jen na zlé následky.
Neškádlí, nedráždí, ale
nasycuje hladového ducha svých čtenářů.
Je vzor odkrytosti - veřejnost byla požadavkem jeho
lidovosti. Je pravdivý, vždycky pravdivý. Jeho
záliba ve zdravém smyslu ho vede k demokratismu
a lidovosti. Byl a zůstal člověkem z lidu.
Myslil jak ten lid, mluvil a psal jak ten lid, cítil jak
ten lid. Jeho sloh je lidový. Psal živě a nabádavě.
Jeho noviny podávají hotový celek, aspoň
pokud jde o hlavní zásady a ovšem i o směr.
A to je při novinách to hlavní. Chce vzdělávat
a vzdělává. Je poctivý, důsledný,
statečný. Havlíček byl žurnalista
rozený, žurnalistům českým je
a bude vzorem," praví Masaryk. "Proto
neměl Havlíček stání ve sněmovně,
raději psal a novinařil. I dnešní novinářská
práce je denní dřina, je denní práce
a oběť pro druhé. Oběť pro druhé
znamená oběť pro národ."
Chceme-li svobodné, nezávislé novináře,
musíme dbát toho, aby jejich hmotné starosti
byly co nejmenší. Je to povinnost národa k
novinářům. Uznáváme a oceníme
mravně a jen nepatrnou měrou i hmotně velikou
práci našich českých a slovenských
novinářů tím, že schválíme
zákon o každoročním udělování
státní novinářské ceny Karla
Havlíčka Borovského v částce
100.000 Kčs, tak vřele přijatý všemi
stranami Národní fronty jako výraz úcty
a uznání k práci novinářů.
Ať tato novinářská cena ocení
nejlepší z nejlepších, vždy spravedlivě,
bez ohledu na stranickou příslušnost, a dodá
chuti i víry mladé generaci novinářské!
Ať se uznání dostane vždy novináři,
který bude svobodně a nezávisle psát
pro splnění a uchování nejvyšších
cílů našeho lidu a národa a tímto
svobodným a nezávislým psaním zaručí
našemu drahému lidu a naší krásné
zemi také plnou měrou hluboké vzdělání
a svobodu i nezávislost na věky! (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš: Uděluji
slovo dalšímu řečníkovi, p. posl.
Hatinovi.
Posl. Hatina: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
K návrhu zákona o udělování
státní novinářské ceny Karla
Havlíčka Borovského budiž mi dovoleno
pověděti, že tento zákon, který
je dnes sněmovně předložen, překvapil
tak trochu mnohé novináře, zejména
ty starší, neboť novinářskému
stavu se dosud věnovalo velmi málo pozornosti, zejména
jeho sociálním a existenčním starostem.
Pokud se pamatuji, jednalo se o novinářích
a jejich hmotných potřebách toliko u příležitosti
zákona o úpravě novinářského
pojištění. Jinak nebylo o novinářský
stav pečováno vůbec, i když bylo k tomu
velmi mnoho příčin, zejména při
jeho hmotných nedostatcích. Na novinářích
se vyžadoval často při jejich práci
toliko nadlidský výkon, čímž
mnohdy starost i zájem o novináře končil.
Ještě ani dnes není tomu po této stránce
jinak a mnoho se nezměnilo, neboť na novináře
se kladou v jejich povolání stále větší
a větší požadavky. Jest jen málo
činitelů, kteří posuzují také
podmínky, za jakých novinář pracuje.
O novinách je u nás velmi často pronášeno
rčení, že noviny jsou sedmá velmoc.
To slyšíme ovšem často od lidí,
kteří jsou velmi vzdáleni toho, za jakých
poměrů se noviny dělají, za jak těžkých
a nesnadných podmínek musí novinář
pracovat a jak mnohdy bývá z různých
zájmů povolání novináře
znesnadňováno, ba i znemožňováno.
Bylo by proto jenom ku prospěchu nejen novinářského
stavu, nýbrž i našeho veřejného
života, kdyby byl o novinářský stav
projeven vyšší zájem než dosud, a
to nejen snad tím, že máme odhlasovat zákon,
který stanoví novinářskou cenu, nesoucí
jméno jednoho z nejlepších a dosud nedostižných
novinářů.
Jako novinář, který patří již
k starší škole našich novinářů,
mohl bych vysloviti uznání nad tím, že
se novinářům dostává nejen
pozornosti, nýbrž i hmotného uznání
jejich skutečně odpovědné práce.
Mám-li však mluvit opravdově, upřímně,
musím říci, že bych považoval za
správnější, kdyby bylo napřed
učiněno opatření, které by
dalo pevnější základ anebo vytvořilo
lepší poměry, v nichž by nám vyrostli
novináři opravdu velkých mravních
kvalit, jakým byl právě Karel Havlíček
Borovský. (Potlesk.) Nezapírejme si, že
právě po této stránce máme
v naší žurnalistice mezeru a že v tomto
směru nebylo dosud učiněno nic, aby naše
žurnalistika byla takovou, jakou by si zasluhoval národ,
který se velmi často vrací k tradicím,
které Karel Havlíček svým novinářským
perem tvořil. Nezapomínejme, že dobrý
novinář může mnoho prospět, zejména
v těžkých údobích státní
politiky, tak jako na druhé straně může
neodpovědný novinář i v době
všeobecného klidu a pořádku vyvolávati
ve veřejnosti nedůvěru, může
způsobiti těžkosti i nesnáze, může
vykonstruovat řadu překážek, které
nastaví v cestu spořádanému chodu
našeho politického, hospodářského
i státního života. Takovou situaci může
vytvářet neodpovědný novinář
nejen doma, nýbrž i za hranicemi našeho státu.
Kdybychom si, slavná sněmovno, promítli s
tohoto hlediska nedávnou minulost, našli bychom řadu
případů, že část naší
žurnalistiky šla těmito nebezpečnými
cestami. Byla to zejména ona část žurnalistiky,
jejíž finančně zdatní představitelé
nenesli při takovéto novinářské
práci sebemenší díl odpovědnosti
za to, do jaké situace mohli dostat náš stát
nejen politicky, nýbrž i hospodářsky.
Politické cíle takových žurnalistů
a také i těch, kteří kolem této
žurnalistiky stáli, nebyly vždycky zaměřeny
k potřebám národa a státu a přivodily
do jisté míry troufalost, s níž proti
naší československé politice vystupovali
sudetští Němci, kteří, jsouce
propagátory německého fašismu, dostávali
neodpovědnou českou žurnalistikou přínos
i morální podporu ve svém rozvracení
našich národních sil. Po těchto zkušenostech
je proto nutné, abychom naší žurnalistice
věnovali více pozornosti i péče, zejména
v tom, jak se v novinářském působení
projevuje mravní i charakterová povaha jednotlivých
novinářů. K této otázce musím
obrátit zřetel tím více, jestliže
dnes schválíme návrh zákona o udělování
novinářské ceny Karla Havlíčka
Borovského.
Při schválení tohoto zákona, myslím,
nepůjde jen o ceny, nýbrž také o to,
že nám z tohoto zákona bude vyplývati
povinnost tak trochu bdít nad tím, abychom měli
opravdu novináře, kteří novinářské
ceny Karla Havlíčka Borovského budou skutečně
hodni. Mně při pomyšlení na tuto novinářskou
cenu nejde toliko o částku, kterou se tato cena
hodnotí, nýbrž spíše - a to je
důležitější - o mravní hledisko,
které bude a musí nejen zušlechťovat duši
novináře, nýbrž bude mu dávat
onu mravní silu, která musí vésti
pero novináře nejen po stránce mravní
čistoty, nýbrž i pokud půjde o pravdu
a nebojácnost, s jakou Karel Havlíček Borovský
razil cestu naší veliké národní
ideji. (Potlesk.) Budiž mi při této
příležitosti dovoleno říci, že
kdybychom těchto velikých mravních zásad
nedbali, mohli bychom se ocitnout v poměrech, v nichž
bychom sice měli uzákoněnou cenu Karla Havlíčka
Borovského, ale nemuseli bychom mít anebo neměli
bychom novináře vlastností i kvalit, které
byly zosobněny v Karlu Havlíčku Borovském.
(Potlesk.) Zdá se mi, že kdybychom se novinářskému
stavu věnovali tak málo jako dosud, mohli bychom
se do i těchto poměrů lehko dostat. Nebude
mě nikdo chtít přesvědčovat
o tom, že máme dostatek anebo dokonce nadbytek těch
novinářů, kteří by svůj
vznešený a veliký úkol, který
mají noviny plnit, plnili tak, jak to činil prvě
Karel Havlíček Borovský. Zde bych kladl největší
důraz na to, že novinář, jemuž
má býti Karel Havlíček Borovský
vzorem, musí míti jako svůj největší
majetek vyvinut smysl pro největší díl
odpovědnosti. Znakem každé jeho novinářské
práce musí být veliká mravní
idea, jak na to často klade důraz nynější
náš president dr Edvard Beneš.
Novinář podle vzoru Karla Havlíčka
Borovského musí mít ještě další
dobré vlastnosti. Musí být nebojácný,
důsledný, odvážný a čestný.
Musí mít v zájmu národa a státu
nejkrásnější poměr k pravdě
a poctivosti. Tyto vlastnosti nesmí v sobě opravdový
novinář potlačit ani v tom okamžiku,
kdyby se dostal do situace, která by ho postavila i před
těžké rozhodování jeho ideového
zaměření, které je v častých
případech při novinářské
práci diktováno příslušností
ke straně. I v takovéto situaci musí opravdový
novinář zůstat svůj a nemůže
se omezit ve svém působení toliko na činnost,
která by vyplývala ze stranické příslušnosti.
Práce, která by se od těchto důležitých
mravních zásad novináře nějak
odkloňovala, nemohla by splnit úkol tak odpovědný,
zejména v zájmu veřejném a státním,
jaký si na sebe novinář ve svém povolání
vzal. Nezapomínejme, že noviny nemají dnes
jen úkol zpravodajský a informační,
nepředstavujme si, že noviny mohou býti jen
kronikou denních polemik anebo navzájem se hašteřících
lidí.