Nezapomínejme také, že noviny mají dnes
už poněkud jiný význam, jinou tvářnost
i jiné úkoly, než jaké měly za
dob působení Karla Havlíčka Borovského.
Jejich úkol se stále zvětšuje. To ovšem
neznamená, že by se měl zmenšovat jejich
mravní a výchovný význam, který
noviny při všem tom, co se jim dnes ukládá,
musí plnit, a nesmějí tento výchovný
význam opomíjet. Nezapomínejme, že dnes
ve veliké části našich rodin, zejména
na venkově, jsou noviny jedinou četbou, neboť
při dnešních drahotních poměrech
je jen málo rodin, které si mohou koupit knihu nebo
si pořizovat vlastní knihovnu. Zde tento nedostatek
musejí nahražovat aspoň noviny, a svědomitý
novinář nesmí tento úkol opomíjet.
Jako novinář rád kvituji, že jsme se
dostali u nás již tak daleko, že uzákoněním
novinářské ceny je dán výraz
i pochopení pro těžkou a odpovědnou
práci novinářů. Z tohoto důvodu
také rád kvituji to, že již vláda
přijala zákon, podle něhož bude také
postavení redaktorů jiné, než tomu bylo
dosud. To ovšem bude úkolem další schůze
našeho parlamentu, aby byl zákon o postavení
redaktorů obšírněji zdůvodněn.
Tímto zákonem se splňuje dávný
náš požadavek, což ovšem neznamená,
že bychom neměli svou pozornost zvýšit
v tom směru, abychom měli dostatek kvalitních
a svědomitých novinářů. Řekl
jsem, že v tomto směru máme značnou
mezeru, ba nedostatek. Staří novináři
z velké části zahynuli za okupace v koncentračních
táborech, řada novinářů byla
popravena a část, která se vrátila,
má podlomené zdraví a tím je zmenšena
jejich pracovní schopnost sloužit novinám tak,
jak toho dnes noviny potřebují.
Musíme proto učinit všechno, aby náš
novinářský dorost, který dnes vstoupil
do redakcí různých listů, měl
všechny podmínky k tomu, aby se mohl v novinách
náležitě uplatnit, aby mohl v novinách
plnit ono poslání, které by bylo opravdu
hodno novinářské ceny Karla Havlíčka
Borovského.
A zde neváhám říci, že i když
máme tak veliký odstup od doby, v niž Karel
Havlíček novinářsky působil,
nebylo by nijak naší mladé novinářské
generaci na škodu, kdyby se podívala do té
dávné historické doby a z ní se poučila
o ušlechtilé novinářské práci.
Nebude jí také naprosto na škodu, když
si otevře list z doby pozdější, jakým
byl na př. časopis "Čas", redigovaný
rovněž dobrým žurnalistou Herbenem,
do něhož často psal své novinářské
články náš první president Tomáš
Garrigue Masaryk.
Tato dobrá a stará škola může být
naší novinářské generaci jenom
ku prospěchu, neboť mám za to, že minulost
přece jen v mnohých případech je dobrou
učitelkou přítomnosti a že se z ní
můžeme i přes různé nové
směry mnohému učit.
V závěru chtěl bych však při
uzákonění této novinářské
ceny ještě poznamenati: Postrádám v
návrhu zákona opatření, jak bude naloženo
s novinářskou cenou v takovém případě,
když se v běžném kalendářním
roce nenajde novinář, který by mohl býti
za svou novinářskou práci onou cenou poctěn.
Nevylučujeme případ, že by se tak mohlo
stát. Zde bych doporučoval, aby částka,
která je určena na novinářskou cenu
a nebyla pro stanovený účel využita,
byla věnována schopným a snaživým
mladým novinářům k podpoře
studijní, třeba v naší zahraniční
novinářské službě. I to by byl
čin, kterým bychom velmi prospěli úrovni
našich novin a kterým bychom podpořili mladé,
snaživé novináře. Domnívám
se, že i takováto investice by se nám dobře
rentovala.
Končím tím, že i při tom všem
by po schválení tohoto zákona bylo pro mne
největším uspokojením, aby nejvyšší
novinářskou cenou pro československého
novináře zůstala poctivost, neohrožená
služba pravdě, služba národu, který
Karel Havlíček Borovský tolik miloval, aby
byla stále zvyšována činnost k výstavbě
našeho tak draze vykoupeného státu. (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš: Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodajce za výbor
kulturní, pí posl. Uhlířové.
Zpravodajka posl. UhIířová: Vzdávám
se slova.
Místopředseda Tymeš: Dávám
slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový,
p. posl. Janoušovi.
Zpravodaj posl. Janouš: Vzdávám se slova.
Místopředseda Tymeš: Přistoupíme
k hlasování.
Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
podle zprávy výborové, nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Z usnesení předsednictva podle § 54, odst.
1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé
čtení.
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona
o udělování státní novinářské
ceny Karla Havlíčka Borovského (tisk 186).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodajka posl. Uhlířová: Nejsou.
Zpravodaj posl. Janouš: Nejsou.
Místopředseda Tymeš: Kdo ve druhém
čtení souhlasí s osnovou zákona tak,
jak ji ústavodárné Národní
shromáždění přijalo ve čtení
prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.
Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se
příští schůze konala zítra
ve čtvrtek dne 7. listopadu 1946 o 13. hodině
1. Zpráva výboru dopravního o vládním
návrhu zákona (tisk 112) o poště (poštovní
zákon) (tisk 204).
2. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Ústí nad Labem za souhlas s trest.
stíháním posl. Tichého (přestupek
podle zákona na ochranu cti) (tisk 187).
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Přerově, odd. V, za souhlas s trest.
stíháním posl. Kaďůrka (přestupek
ublížení na cti podle § 2 zák.
č. 108/33 Sb.) (tisk 188).
4. Zřízení výboru právního
a zrušení výboru ústavně-právního.
5. Volba výborů ústavního, právního
a výboru pro kontrolu provádění dvouletého
plánu.
Končím schůzi.