Zjišťování skutečně platného
právního stavu v obecní samosprávě
je i pro dobrého a zkušeného samosprávného
pracovníka a právníka velmi obtížné.
Z uvedeného je také patrné, že vydání
nového unifikačního zákona pro naše
samosprávné svazky je nanejvýš žádoucí,
a bude proto velikým a vděčným úkolem
p. ministra vnitra a jeho úřadu, aby za součinnosti
zkušených samosprávných pracovníků
i samosprávných ústředí připravil
co nejdříve pro parlament vzornou osnovu zákona,
který by nejen určoval působnost, pravomoc
a odpovědnost národních výborů,
ale s pomocí p. ministra financí uspořádal
také hospodářství naších
obcí, měst, okresů a zemí.
Je nanejvýš žádoucí, aby s šéfem
veřejné správy a s ministrem financí
i vláda a parlament - jak zde také bylo před
chvilkou řečeno, věnovaly finančnímu
stavu a hospodářství svazků územní
samosprávy skutečně všechnu svoji pozornost
a péči.
Pan ministr vnitra ve svém exposé 31. ledna t. r.
sám přinesl několik čísel z
bědného finančního stavu územní
samosprávy. 13 1/2 miliardy škod
přihlášených pro reparace, 8 1/4
miliardy dluhů. Vydání samosprávy
v zemích českých činí prý
2 1/2 miliardy, příjmy z dávek
a poplatků uhrazují pouze asi 3/4
miliardy. Buďme spravedliví. Tento stav nezavinili
dřívější samosprávní
funkcionáři. Do tohoto stavu byla uvržena naše
územní samospráva okupanty, kteří
olupovali celý národ a kteří záměrně
rozvraceli naši finanční komunální
soustavu. Důvodová zpráva projednávaného
vládního návrhu zákona tisk 61 to
také přiznává, když říká,
že finanční hospodářství
územní samosprávy, v níž okupanti
hospodařili především ve prospěch
svůj a kterou bezohledně vykořisťovali,
bylo za okupace velmi těžce postiženo.
Vracím se k nejstaršímu a základnímu
zákonu obecní samosprávy, k říšskému
zákonu č. 18 z r. 1862. Je smutnou pravdou, že
tento zákon svým článkem V dával
obcím největší hospodářskou
svobodu a pravomoc. Říká, že "obec
se může volně na všem ustanovovati a dle
toho nařizovati a opatření činiti,
co se předkem a nejprve prospěchu obce dotýče
. . .".
Takováto samospráva, naplněná nelimitovanou
obětavostí našich občanů, jejich
ušlechtilou ctižádostí, řevnivostí
a soutěživostí, dala našemu národu
školy, divadla, kulturní domy, nemocnice, chorobince,
sociální ústavy, parky, komunikace a jiná
veřejně prospěšná zařízení.
Pozdější samosprávné zákony,
zejména pak finanční novely z r. 1921, 1927,
1930, 1935 a vládní výnosy protektorátní,
volnost obce a její finanční hospodářství
jen omezovaly. Zákonné úkoly a finanční
oběti obcí rostly a rostou, jejich zdroje příjmů
se však stále omezují.
Národní výbory staly se orgány veřejné
správy a místní národní výbory
přebírají celou samostatnou i přenesenou
působnost dřívějších obecních
orgánů i úkoly, které jim ukládají
nové naše zákony. Jsou pro stát nejlevnějšími
orgány veřejné správy, protože
jejich věcné a osobní náklady uhrazují
si v obcích občané sami. Vedou si rozsáhlou
a nákladnou zásobovací a vyživovací
agendu a v městech přes 10.000 obyvatel dosud nesou
věcné i osobní náklady na policii.
Malým příkladem těchto nákladů
mohou býti nejen moje Poděbrady, ale i vaše
a každé jiné město v naší
republice. V r. 1938 činily náklady města
Poděbrad na bezpečnost 313.581 Kč, v r. 1944
832.000 K a roku letošního budou činit již
1,246.000 Kčs. Počítají-li Poděbrady
v obecním rozpočtu na rok 1946 při své
řádné roční potřebě
10,582.000 Kčs s přídělem obecních
přirážek vybíraných státem
ve výši z r. 1944 pouhých 1,581.000 Kčs,
pak račte vidět, že tento státní
příděl stačí sotva na úhradu
nákladů na bezpečnost, dnes členy
Sboru národní bezpečnosti, ale zdaleka že
nestačí na krytí celého personálního
nákladu, který v r. 1946 činí 5,506.000
Kčs proti 3,222.000 K v r. 1944 a proti 1,377.000 Kč
v r. 1938.
Podobně je tomu jistě - ne-li ještě
hůře - i v jiných městech a obcích
naší republiky. Naše obecní samospráva
v obcích přes 10.000 obyvatel nese tedy celý
věcný i osobní náklad na policii sama,
ač jí nedisponuje. Dovolte mi proto také,
abych k tomuto stavu směl říci několik
slov.
Prvním poslancem, který se odvážil již
v Prozatímním Národním shromáždění
kritisovati nezákonnost organisace bezpečnostní
naší služby a poměry ve Sboru národní
bezpečnosti, byl posl. Hora. Jeho objektivní
a s dobrým úmyslem pronesená řeč
21. listopadu minulého roku vzrušila sněmovnu
a vyvolala nespokojenost i hluk na některých stranách.
Rudolfinem přehnala se bouře také při
rozpravě o exposé pana ministra vnitra Noska,
když posl. doc. dr. Krajina 12. února t. r.
jménem klubu poslanců národně socialistických
žádal odklad hlasování o výkladu
pana ministra Noska do té doby, dokud nebude zjednána
náprava v bezpečnostní a zpravodajské
službě. Pan ministr vnitra po jednáních
ve vládě a v Národní frontě
tenkráte uklidnil sněmovní bouři svým
doslovem 14. února t. r., v němž sněmovně
mimo jiné řekl: "Máte-li stížnosti
o chování se třeba i jednotlivců Sboru
národní bezpečnosti, prosím vás,
odevzdejte mně je a věřte, že všecky
stížnosti budou vyšetřeny a náprava
zjednána. Mou snahou však je", řekl pan
ministr, "aby se náš nový Sbor národní
bezpečnosti stal pýchou všech demokratických
občanů našeho státu". Vážené
shromáždění, to bylo a zůstalo
také jistě i naším vroucím přáním.
A protože nikdo nepochyboval o upřímnosti slov
a slibu pana ministra vnitra, byl také tenkrát jeho
výklad z 31. ledna 1946 jednomyslně schválen.
Dnes, po devíti měsících, bohužel
vidíme, že jednomyslným odhlasováním
exposé pana ministra neskončily se debaty o Sboru
národní bezpečnosti ani ve veřejnosti
ani ve sněmovně, protože se nepříznivé
zprávy o bezpečnostní službě
stále množí. Můžete čísti
dnešní noviny, dovídáte se tam zase
zcela něco nového o Duchcově.
Pomlčím o zprávách novinářských
a zůstanu pouze u debat sněmovních. Vedly
se na pokračování nejen v minulém
měsíci ve sněmovním výboru
bezpečnostním za přítomnosti pana
ministra vnitra a byly skončeny teprve ve čtvrté
jeho schůzi 16. října t. r., ale vedou se
i v plenu sněmovny. Účastní se jich
již nejen poslanci národně socialističtí,
Hora, Hřebík,Čížek
atd., ale i poslanci druhých stran Národní
fronty. Jsme v nich dnes, vážené shromáždění,
již tak daleko, že si 26 poslanců sociálně
demokratických interpelací posl. Hatiny z
18. září t. r. stěžuje na bezpečnostní
poměry v našem pohraničí, zejména
v Aši, kde po ulicích ve večerních hodinách
je nebezpečno chodit a kde nikdo z bezpečnostních
orgánů v noci službu nekoná. Ke zjištěným
zde krádežím - a bylo jich, jak je v interpelaci
uvedeno, 600; 600 bytů v Aši bylo vykradeno, a byl
to majetek našich občanů a také i majetek
národní - a ke všem těm krádežím
podle interpelace chovala se stráž Národní
bezpečnosti zcela netečně. Interpelanti se
proto táží pana ministra, co hodlá učiniti
pro bezpečnost života a ochranu majetku soukromého
i státního. V bezpečnostním výboru
pak jeden z interpelantů, pan posl. Kubát,
kritisoval naše bezpečnostní poměry
také jménem svého poslaneckého klubu
i jménem vedení své politické strany.
Já s lítostí musím dodati, že
i ve vnitrozemí je policii v ulicích našich
měst ve dne viděti zřídka a v noci
nikdy. A přece máme ve zmenšené republice
mužstva bezpečnostní stráže téměř
dvakráte tolik jako v r. 1938, a k tomu ještě
různé milice.
Já se ptám, kde je těch skoro 30.000 mužů
Sboru národní bezpečnosti? Anebo kde jsou
aspoň ti, které jsme si jako strážce
životů, majetku i mravnosti v řadách
svých spoluobčanů vybrali a ve svých
obecních zastupitelstvech potom jako nejkvalifikovanější
také zvolili a ke kterým máme doposud srdečný
poměr? Kde jsou ti, kteří byli hrdi na úkol
jim svěřený a kteří jako ostražití
a svědomití strážci dříve
pilně procházeli náměstími
a ulicemi našich měst ve dne i v noci? Na to vám
odpovídám, že zásluhou velení
a vedení Sboru národní bezpečnosti
dnes sedí u kancelářské práce
na policejních strážnicích. (Předsednictví
převzal místopředseda Tymeš.)
Kritisovat nemožný stav naši bezpečnostní
služby odváží se dnes málokdo.
Případ poslance čs. strany lidové
Hořínka, kterého sněmovna 5.
října 1946 nevydáním musila chrániti
před trestním stíháním, nám
ukazuje, že poměry ve Sboru národní
bezpečnosti nesměl by bez obav před šikanami
pomalu kritisovati ani ve veřejném zájmu
již ani poslanec ústavodárného Národního
shromáždění. (Potlesk.)
Naše bezpečnostní orgány bývaly
elitními sbory, které plnily své zákonné
povinnosti přesně. Bývaly naší
ozdobou a pýchou proto, že se při výběru
mužstva u státní policie věnovala velká
pozornost nejen schopnostem, ale i mravní kvalifikaci uchazečů.
A u samosprávné policie vždycky rozhodovalo
o přijetí a povyšování celé
obecní zastupitelstvo.
Vážené shromáždění!
Kdo přijímal od loňského roku, od
loňského května nové členy
do Sboru národní bezpečnosti? Rozhodovala
při přijímání vždycky
kvalifikace anebo legitimace? Kdo a jak provádí
povyšování ve Sboru národní bezpečnosti
v republice lidově demokratické? V té první
republice to dělalo vždycky celé obecní
zastupitelstvo.
Je mi upřímně líto, že Sbor národní
bezpečnosti, nikoli však vinou většiny
mužstva, ztratil dobrou pověst a také důvěru
občanů, kterou dříve mívaly
naše bezpečnostní orgány. (Výkřiky.)
Když zakročovali proti těm, kteří
něco dělali proti republice, tak to bylo na místě!
(Výkřiky.) Jen žádné rekriminace!
To se stává také ještě dnes.
Račte se ptát na Mělnicku, na Českobrodsku
atd. (Výkřiky.) Zloděje, prosím,
nikdo nechrání.
Vážení pánové, odpusťte
mi jedno, co jsem povinen vám říci. Prosím
pěkně, takové výkřiky nesluší
straně vládní. Ty snad slušívaly
kdysi stranám oposičním, dnes nemáme
stran oposičních, račte se přihlásit
o slovo a odpovědět mi. Já mluvím
k samosprávě, prosím, a to k samosprávě
náleží. Nemám-li pravdu, račte
mi to vyvrátit. (Potlesk.)
O Sboru národní bezpečnosti opakuji především
to, co jsem uvedl ve své interpelaci z 18. záři
t. r. Uznávám potřebu celostátní,
centrálně řízené, ale zákonné
organisace bezpečnostní služby. Nemohu však
souhlasiti s dosavadním stavem nezákonným,
připomínajícím nejen protektorátní
a nacistickou soustavu, ale také někdy i její
methody.
Vzpomenu-li, že z policejních věznic naší
samosprávy před válkou musil býti
každý zatčený do 24 hodin buď předán
řádnému soudu nebo propuštěn,
pak mne a jistě i vás udivuje zpráva z bezpečnostního
výboru sněmovního, že v policejních
věznicích lidově demokratické republiky
je bezdůvodně po řadu měsíců
drženo několik tisíc Čechů. Já
jsem pro spravedlivou justici, ale odpusťte mi, nikoli pro
führerovskou persekuci, poněvadž je tady v tomto
shromáždění jedna třetina poslanců,
kteří ji na svém těle zažili.
(Potlesk.)
To, co jsem si dovolil uvésti, vážené
shromáždění, nutí k úvahám:
Máme bezpečnost skutečně vždycky
jen pro bezpečnost? Může býti bezpečnost
svěřena někomu jinému než mužům
bezúhonným a způsobilým? Dne 16. minulého
měsíce sněmovna radostně přijala
zprávu pana ministerského předsedy, že
29. října t. r. odejde od nás poslední
transport Němců. Tento slib, toto ohlášení
se stalo také historickou skutečností. A
tak naše republika dne 29. minulého měsíce
stala se republikou národní. A já se ptám:
Je nutno i nyní míti v národním, kulturním
a demokratickém státě tak početný
Sbor národní bezpečnosti? (Potlesk.)
Chceme zůstati státem demokratickým, anebo
se státi státem policejním?
Neblahý stav naší bezpečnostní
služby není zaviněn bezúhonným
mužstvem, které dříve konalo své
povinnosti vzorně a které samo je roztrpčeno
poměry ve Sboru národní bezpečnosti
jednak preterováním, jednak také bezdůvodným
překládáním a jinými šikanami,
nýbrž vedením a velením Sboru národní
bezpečnosti, jakož i přítomností
těch, kteří se pro bezpečnostní
službu naprosto nehodí. Včasnou nápravou
bezpečnostních poměrů v naší
republice kvitovala by naše veřejnost panu ministrovi
vnitra vděčně.
Ke zdárnému naplnění úkolu,
který jsme si manifestačně a slavnostně
před drahými nám hosty a historickými
svědky ze SSSR uložili zákonem k 28. říjnu
ke šťastnému žití v naší
republice, po němž všichni tak toužíme,
je nám právního stavu a právní
ochrany, pořádku a klidu nezbytně třeba.
A teď se vrátím k finančnímu
stavu naší obecní samosprávy, jejíž
zákonné povinnosti kulturní a sociální
stále rostou.
Příjmy obcí se skládaly z výnosu
vlastního majetku, z výnosu podniků, elektráren,
plynáren, pivovarů, železáren, jatek
a j., ze státních přídělů,
z výnosu obecních přirážek, z
výnosu dávek a poplatků. Tyto příjmy
byly obcím zkráceny odejmutím obecních
přirážek. Protektorátním nařízením
z r. 1944 byly dány obcím za odňaté
výnosy obecních přirážek ke zrušené
zvláštní daní výdělkové,
daní rentové přímo vybírané
a daní z vyššího služného
od 1. ledna 1943 t. zv. pevné náhradové příděly
na r. 1943-1944, které se proti dříve vybíraným
obecním přirážkám krátily
u statutárních měst (Praha, Plzeň,
Brno, Olomouc a Mor. Ostrava) o 13,3% a u ostatních obcí
o 10%. Ochuzená obecní samospráva musela
těmito 10%, po příp. 13,3% dotovati zemské
fondy, ze kterých pak země poskytovaly příspěvky
finančně slabým okresům a obcím.
Sanovala tedy od r. 1943 samosprávu vlastně samospráva
sama, nikoli protektorátní vláda.
Vládní nařízení č. 22
z r. 1945 prodlužuje platnost vládního nařízení
z r. 1944 i na rok 1945 s tou změnou, že pevné
náhradové příděly na rok 1945
zvyšuje o 20%, po případě o 5% tam,
kde obce v letech 1942 nebo 1943 zvýšily sazbu obecních
přirážek proti r. 1941, a dává
obcím přechodně přirážkové
příděly namísto státem vybíraných
obecních přirážek k dani pozemkové,
domovní dani třídní a činžovní
a ke všeobecné dani výdělkové.
Přechodně přirážkové příděly
pro rok 1945 měly se rovnati vybíraným obecním
přirážkám z r. 1944. vládní
nařízení č. 106 z r. 1944 limitovalo
obecní přirážky - s výjimkou
přirážky k dani činžovní
- na 400% a u statutárních měst na 600%.
Tento stav trvá podnes a je potud horší, že
při změněných hospodářských
poměrech, vyšších cenách, vyšších
platech, mzdách a předpokládaných
vyšších daňových základech
dostávají obce náhradové i přirážkové
příděly podle výnosu přirážek
z r. 1944.
Limitování přirážek svazků
územní samosprávy, zejména obecní,
a poskytování přídělů
zavádí u nás finanční novela
již v roce 1927. Druhá finanční novela
totiž je částkou kytice zákonů
českoněmecké občanské - panské
koalice z roku 1927; spolu s velkou daňovou reformou dr
Engliše z téhož roku přinášela
úlevu průmyslu, bankám a ostatním
tak zv. velkým poplatníkům na úkor
poplatníků malých a středních
a samosprávu ochudila o půldruhé miliardy.
Zákonodárcové panské koalice byli
si tenkráte vědomi, do jakého finančního
stavu a závislosti vrhají samosprávu, a proto
zavedli poskytování pomocných, nedostačujících
přídělů.
Byl jsem a zůstávám i podnes, pokud se samosprávy
týče, zásadně proti limitům,
pevným náhradovým přídělům,
přirážkám a jakýmkoliv přídělům
jako řešení definitivnímu, pokud nejde
o skutečnou sanaci, protože takováto opatření
berou samosprávě skutečnou samosprávnou
svobodu a velmi často rozrušují i morálku
samosprávy. Rozdaný tisk č. 202, který
máte před sebou, příděly ponechává.
Ovšem připomínám, že je to úprava
prozatímní.
Obecní samosprávu však ochuzuje také
tak zv. protektorátní první stavební
novela, a to nejen o stavební kompetenci, ale zejména
tím, že obcím odnímá značný
zdroj příjmů, t. j. stavební a parcelační
poplatky. Protektorátní stavební novela bere
kompetenci lidovým sborům a městským
radám, nyní národním radám,
a přenáší je na osobu, na úředníka
okresního úřadu, i v takových městech,
jejichž technické kanceláře vedou technici-inženýři.
Vrácení stavební kompetence aspoň
těm obcím, které mají technicky vybavené
stavební kanceláře, interpeloval jsem 18.
září t. r. Rád konstatuji, že
Sbírka zákonů a nařízení
v částce 75 přináší skutečně
vyhlášku ministerstva techniky, kde se některým
městům stavební kompetence vrací.
Sbírka zákonů a nařízení
naší osvobozené republiky přinesla již
řadu nových opatření, kterými
se samosprávě ukládají nejen nové
úkoly a oběti, ale odnímají se i zdroje
příjmů a způsobují další
zhoršení jejího finančního stavu.
I znárodněním československého
energetického průmyslu a hospodářství
zchudla obecní samospráva. Obecní elektrárny
a zejména plynárny bývaly aktivními
podniky, i když byly zatíženy státní
daní výdělkovou. A byly také nerozlučnou
součástí obecní finanční
soustavy, protože obce každoročně participovaly
na jejich výtěžku. Podle dekretu pana presidenta
o energetice v zájmu účelné a hospodárné
výroby a rozvodu energie, t. j. elektřiny, plynu,
páry atd., a v zájmu dokonalého provozu má
býti energetické hospodářství
vedeno vlastními orgány a osvobozeno ode všech
daní a dávek. Znamená to tedy další
ochuzení komunálního hospodářství
nejen o zisky aktivních podniků komunálních,
ale také o eventuelní obecní přirážky
k daní výdělkové a o obecní
dávku z elektrické energie. Jako částečnou
náhradu těchto ztrát pro účely
veřejné správy má správa energetických
podniků odváděti státní pokladně
úměrnou dávku.
Apeluji na pana ministra průmyslu, aby směrnice
jeho ministerstva pro ohodnocení energetických podniků
odevzdávaných samosprávou do správy
národních podniků, poskytovaly naší
samosprávě spravedlivé ocenění
a také spravedlivou finanční náhradu.
Odstavec 5 čl. III finančního zákona
pro rok 1946 říká, že do pokladny státu
plynou od 1. ledna 1946 všecky platby na přirážky
svazků územní samosprávy. Dle odst.
1 téhož článku z vybíraných
nebo vybraných samosprávních přirážek
má ministr financí po dohodě s ministrem
vnitra poskytnouti zemím, okresům a obcím
příděly ze státní pokladny.
Podle § 2 poskytnou se tyto příděly
ve výši přídělů stanovených
na rok 1945. Příděly pro rok 1945 měly
se rovnati povoleným přirážkám
obecním z roku 1944. Skutečnost je tedy taková,
že ministerstvo financí vybere samosprávní
přirážky pro rok 1946 k vyšším
daňovým základům z roku 1946 a ve
výši, která se podle odst. 6 čl. III
zákona o státním hospodářství
má stanoviti zvláštním zákonem.
Tato výše byla nebo má býti stanovena
zákonem, který je rozdán [tisk 222], a má
činiti k dani činžovní 300%, k pozemkové
dani 1000%, ke zvláštní výdělkové
2 % a k ostatním daním 800%. Ovšem jejich výnos
plyne do státní pokladny.