Jsem přesvědčen, že také tohoto účelu bude u nás dosaženo. Ještě jednu věc chci říci: UNRRA byla vytvořena a organisována jako společná organisace Spojených národů, jako organisace demokratických a svobodymilovných zemí, které se spojily k boji proti mocnostem Osy, v boji za svobodu, demokracii, právo a spravedlnost. Při tvoření UNRRY byla uplatněna zásada, že solidarita a pevná jednota, která spojovala svobodymilovné a demokratické národy ve válce, má být udržena a uplatněna také v míru, a to i na poli hospodářském, a že tato spolupráce a solidarita má být vyjádřena také vzájemnou pomocí. To bylo uskutečněno a provedeno! A sluší poznamenat, že národy, které pomoc žádaly a které pomoc přijímaly, nikdy nepřevzaly žádné jiné závazky než závazek, že dodané zboží bude rozděleno poctivě a spravedlivě, tak aby byly splněny cíle hospodářské obnovy a pomoci, které si UNRRA stanovila. Národy, které pomoc přijímaly, nikdy také nebyly nikým o žádné jiné závazky žádány. Jsem rád, mohu-li při této příležitosti podle pravdy a skutečnosti prohlásit, že Československo, jak je ostatně všeobecně uznáváno, tento závazek poctivé, řádné a spravedlivé distribuce plní do všech důsledků poctivě a naprosto bez výhrad. (Potlesk.) Velmi mnoho nám v tomto směru pomáhá i misse UNRRA v Československu, v jejímž čele je pan Alexejev. (Potlesk)

Tato misse vykonala u nás v Československu práci velkou a poctivou. Vyslovuji při této příležitosti panu Alexejevovi a všem členům misse UNRRA v Československu náš upřímný dík za všechnu tu velkou práci, kterou u nás vykonali a konají. (Dlouho trvající potlesk.)

Velikou práci vykonal a koná od počátku také Československý úřad pro hospodářskou pomoc a obnovu, který spolupracuje s missí UNRRA a všemi ministerstvy, kterých se dodávky UNRRA týkají. Připadl mu obtížný úkol prováděti koordinaci požadavků jednotlivých oborů našeho hospodářského života, stará se o dopravu zboží a o jeho distribuci na rozdělovny a jednotlivé úřady a konečně se musí starat o inkaso částek za zboží rozprodané. Je to práce nová, pro kterou nebylo a ani nemohlo být zkušeností, a mohu říci, že Československý úřad pro hospodářskou pomoc a obnovu koná svoji práci s úspěchem. (Potlesk.) Považuji za svoji povinnost, abych všem jeho pracovníkům i všem ostatním, kteří se na této práci podíleli a podílejí, upřímně poděkoval. (Potlesk.)

Konečně chci uvésti, že pomoc UNRRY se neprojeví u nás jenom tím, že nám bylo dodáno a je dodáváno zboží, které potřebujeme, ale že tato pomoc se projeví u nás také tím, že celého výtěžku z prodeje zboží UNRRA, z kterého se odečtou pouze náklady spojené s dopravou a distribucí, bude podle smlouvy, kterou máme s organisací UNRRA, použito na sociální péči, na zdravotnictví a k obnově našeho hospodářského života. (Potlesk.) To znamená, že se budou u nás ještě dlouho blahodárné účinky UNRRY projevovat. Rád bych zdůraznil podle pravdy a skutečnosti, že pro nás v Československu neznamenala nikdy UNRRA jenom hmotnou pomoc. Československý lid v organisaci UNRRA vidí také prvý veliký krok ke spolupráci národů na poli hospodářském. Lidstvo touží po trvalém míru. Víme všichni, že mír nemohou vytvořit ani jednotlivci, ani jednotlivé národy a státy, neboť - jak to krásně při jedné příležitosti řekl náš president dr Edvard Beneš - "mír je společnou věcí všech". Proto mír, má-li býti trvalý a pevný, musí být organisován a budován nejenom na politickém dorozumění, ale i na pevných hospodářských základech. Je otázka, zda lidstvo je schopno vytvořit takovou organisaci. UNRRA je jasnou odpovědí, že ano, neboť UNRRA ponejprv prakticky spojila národy světa k vzájemné pomoci a hospodářské spolupráci. Teprve historie ocení, co UNRRA znamenala nejenom v boj i proti nouzi, hladu a bídě, ale i pro dorozumění národů. (Potlesk.)

Vzpomínajíce dnes třetího výročí organisace UNRRA, přejeme si upřímně, aby ideje a myšlenky, v jejichž duchu byla UNRRA vytvořena, zvítězily natrvalo, aby tak mohl být lidstvu zajištěn nejenom pevný a trvalý mír, ale i štěstí a blahobyt co možno největší. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 61) o vyměřování obecní dávky z nájemného a obecních poplatků, vybíraných na podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty, na léta 1944 až 1946 (tisk 155)

Zpravodajem je pan posl. dr John, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr John: Paní a pánové!

Kdykoliv se, třeba jenom okrajově, některým zákonem dotkneme našich národních výborů, naší samosprávy, myslím, že je naší povinností si současně uvědomit, jak velkou a záslužnou roli v naší republice od počátku našeho osvobození hrály právě národní výbory a jak velmi mnoho do dneška my, to znamená také parlament, jim dlužíme. Vznikaly v údobí, kdy nebyl ještě mír, za největšího osobního nebezpečí, jak bylo vidět z nespočetně řady obětí, které byly položeny právě z těchto řad. V prvních okamžicích po osvobození byl jejich úkol tak nesmírný, že jeho dosah si neuvědomujeme ještě ani dnes. Byly to nesmírné práce, které měly zajistit všechny hodnoty, které jsme v Československé republice měli, ony hodnoty, které byly ohroženy okamžikem, kdy dohasínala válka a kdy se všechny její hrůzy ve zvláštním zkreslení ještě v plné síle u nás projevovaly.

V této době národní výbory splnily daleko víc, než co jsme mohli od nich očekávat, jsouce najednou nejvyššími představiteli územní správy, představiteli téměř státu ve vlastním slova smyslu v tom omezeném územním úseku své činnosti, se všemi oněmi povinnostmi, které jinak koná a konala vláda. Je nutné si totiž uvědomit, že tehdejší nedostatek styků stavěl je před rozhodování a opatření, pro něž neměly předchozích vzorů a pro něž neměly také potřebných direktiv. Je, myslím, povinností této sněmovny, aby jasně prohlásila svůj velký závazek díků všem pracovníkům, kteří po celou řadu měsíců - a dneska už vlastně let - plnili všechnu tuto práci opravdu s nádherným nadšením. Ale úkoly národních výborů zůstávají a nestačí dnes přestat jenom na konstatování, že revoluční instituce lidové samosprávy se osvědčila, nýbrž naopak je naší povinností, abychom jí přispěli co nejvíce, aby se mohla osvědčovat také v normálních dobách. Jestliže to připomínám, tedy jenom proto, že si právě zde musíme uvědomit, že životnost, výkon a správné konání povinností je u národních výborů spjato tak, jako konečně všude jinde, s otázkou řádného hospodaření a především s otázkou řádného zajištění hospodaření. K uskutečnění každé revoluční myšlenky je zapotřebí nesmírného elánu, ale je potom třeba také tvrdé, důsledné a systematické práce k tomu, aby přinesla v každodenním životě ono ovoce, které se od ní očekává. (Potlesk.)

Dovolte, abych se při této příležitosti, i když to nezapadá ani okrajově do rámce tohoto zákona, dotkl jiné velké myšlenky, která byla proklamována ve stejné době se stejnou odvahou a nadšením a která dosud čeká na systematické a důsledné převtělené v náš denní život. Je to myšlenka národního pojištění. Paní a pánové, myslím, že my socialisté bychom měli právě v těchto okamžicích jásat nad velkým vítězstvím myšlenek národního pojištění, se kterými jsme vcházeli do úsvitu první republiky jako s myšlenkami revolučními. Jen si laskavě vzpomeňte, co bylo těch, kteří se tehdy proti nim stavěli, jak byla zmobilisována celá tehdejší liberalistická veřejnost, aby bylo zabráněno uskutečnění zejména starobního a pensijního pojištění a jak byly uměle shledávány argumentace proti bezpečí všech lidí v tomto státě v jejich stáří. Jak jinak vypadá situace dnes! Zeptejte se mlékaře, zeptejte se obchodníka, zeptejte se zemědělce - prostě všechen lid v Československé republice požaduje znovu a důsledně, abychom velký příslib národního pojištění vtělili ve skutek. (Potlesk.) Snad by nebylo vhodné ani okrajově se o tom zmínit, kdyby osnova už byla připravena tak, že bychom mohli čekat, že se objeví v nejbližších dnech na našich stolech. Ale jestliže někde usnula, jestliže my, kteří jsme ve styku s lidem, musíme jej stále konejšit sliby, potom myslím, že je naší povinností, abychom si jasně řekli, že požadujeme, aby národní pojištění bylo provedeno v nejbližší době (Potlesk.), protože to je praktický důsledek vítězství socialistických myšlenek v tomto státě. Vždyť nakonec oním nepříznivě hnacím elementem pro činnost jednotlivých lidí je právě jejich nejistota o osudu v případě stáří. Jestliže dnes volají všechny vrstvy po tom, aby jejich stáří bylo zajištěno ve formě národního pojištění, je to právě eliminování základů bývalého soukromohospodářského typu hospodaření u nás a je to také základ nového typu hospodaření v celém Československém státě.

Při této příležitosti bych se chtěl dotknouti ještě jednoho problému, kolem kterého chodíme po špičkách a v rozpacích. Je to problém, který má nepochybně úzkou souvislost i s problémem našich národních výborů, protože jeho řešením má býti zajištěn naší lidové samosprávě, ale také naší správě v nejširším slova smyslu dostatek kvalitních a kvalifikovaných sil. Je to otázka platů veřejných zaměstnanců. Jsem jasně a určitě proti tomu, aby otázky platů této části našeho národa bylo využíváno a zneužíváno demagogicky. Víme velmi dobře, že pohyb v určité části platů a mezd znamená také touhu po pohybu někde jinde. Ale myslím, že nebezpečí tohoto problému není v tom a že problém sám nelze odbýt pokrčením ramen a poukazem na to, že by se výše našich mezd a platů nebo jejich čísla uvedla do nezadržitelného pohybu. Dovolte mně, abych řekl své přesvědčení, že za dobu půl druhého roku se nám podařilo hospodářská čísla a všechno naše finanční hospodaření uvést do poměrně dobrého stavu. Ale při tom musíme zdůraznit, že nestačí jenom spokojit se s oněmi prvotními improvisacemi, které, i když byly dělány geniálně, mohou stačit přece jenom na dobu poměrně omezenou, a že konečně přichází doba, kdy se musíme celým problémem našeho národního hospodářství zabývat jako celým komplexem. Otázka mezd a cen musí být definitivně a jednoznačně řešena cestou stabilisace cen a úpravou platů a mezd takovým způsobem, aby byla výrazem spravedlivé odměny za dobře vykonanou práci. (Potlesk.) Platy veřejných zaměstnanců jsou součástí tohoto celkového systému našeho národního hospodářství, který musíme sami a záměrně vytvářet a vyrovnávat a který musíme takto chápat, i když chceme řešit např. otázku národního pojištění. Tu je nutné jasně vymezit onu část národního důchodu, kterou chceme a můžeme dát těm, kteří splnili ve svém produktivním věku svoji povinnost práce k našemu národu. Tak je tomu také jinde a je nutné dosíci rovnovážně a na základě potřebné gradace odstranění oněch pocitů křivd, které dosud máme na straně dělnictva, i na straně veřejných zaměstnanců.

Paní a pánové, prosím, abyste odpustili tuto exkursi do věcí, které i když zdánlivě přímo nesouvisí s projednávanou osnovou, přece jenom nutně se vám vynoří ve své souvislosti, pakliže jdete s jejich domýšlením do důsledků.

Osnova, která je vám předkládána ke schválení, jedná o vyměřování obecní dávky z nájemného a obecních poplatků a má vlastně usnadnit formální postup národních výborů, pokud ještě na rok 1944 nepřistoupily k vyměření této dávky. Podle tohoto zákona mohou použít předpisů dávky z roku předchozího i pro rok 1944. V rozpočtovém výboru jsme přejali celou koncepci návrhu tak, jak byla předložena vládou, s tím rozdílem, že jsme žádali, aby v těch případech, kde v roce 1944 došlo v důsledku válečných událostí k částečnému zničení objektů a tím ke snížení výnosnosti, mohla býti dávka nově vyměřena i po r. 1944. Mimo to i materiálně řeší osnova ony případy, kde z důvodů sociálních je potřeba stanoviti dávku z nájemného progresivně tam, kde ještě podle starých autonomních vzorů byla vyměřována stejným způsobem pro ty, kdož byli sociální velmi slabí, i pro ty, kdož po stránce sociální měli dostatek. Proto se zde připouští, aby v těch obcích, které již mají pravidla, mohla býti stanovena pravidla na zásadách progresivity, což zcela určitě odpovídá modernímu pojímání dávek.

Prosím proto jménem rozpočtového výboru, aby osnova zákona byla odhlasována tak, jak vám je předložena. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu. Řečníky jsou pp. posl. Caňkář a dr Jelínek. Dávám slovo prvnímu řečníku, p. posl. Caňkářovi.

Posl. Caňkář: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Projednávaná osnova zákona tisk 61 o vyměřování obecní dávky z nájemného a obecních poplatků, vybíraných na podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty, na léta 1944-46, stane se vedle zákona o finančním hospodářství vlastně prvním zákonem, který některým samosprávným pokladnám také něco přináší. Dovolte mi proto, abych při této vzácné příležitosti směl o naší samosprávě něco říci. Nejprve o těch, kdož ji spravují, a pak o jejím finančním stavu.

Ústavním dekretem presidenta republiky ze dne 4. prosince 1944 o národních výborech a Prozatímním Národním shromáždění a vládním nařízením z 5. května 1945 o volbě a pravomoci národních výborů staly se místní, okresní i zemské národní výbory orgány veřejně, t. j. státní správy ve všech jejích oborech, a tak byla revolučním způsobem provedena reforma veřejné správy. Tímto aktem byly zhodnoceny práce i význam samosprávy pro správu veřejnou, a dosavadní soustava osobní, byrokratická, byla nahrazena soustavou sborovou, kolegiální. A tak nyní representuje úřad nikoliv jedna osoba, zejména u okresních národních výborů, nýbrž lidový sbor, který také rozhoduje v záležitostech úředních. Má-li se veřejná správa státi skutečně novou, lidovou a také ekonomickou, je nutné dáti státním a veřejným zaměstnancům - t. zv. elementu byrokratickému - všechnu možnost k takové spolupráci s elementem lidovým, aby se oba elementy sžily. Poslání a kompetence obou činitelů jsou dnes již naprosto jasné. Samosprávným i státním zaměstnancům náleží tak jako v minulosti pilné, přesné a odpovědné vedení administrativy a lidovým funkcionářům pak iniciativa, odpovědné sborové rozhodování - ovšem podle zákonů - a kontrola.

Jak již zde bylo řečeno, bez národních výborů nebylo by možno v revoluční době a ani dnes, myslím, zvládnouti veřejnou správu. Ale i když zlidovění naší veřejné správy odpovídá povaze a touze našeho národa, slyšíme přece neustále kritiku národních výborů. Pronášená kritika, zpravidla odůvodněná, netýká se však nového systému a orgánů veřejné správy, nýbrž jednotlivých osob národních výborů, zejména místních a okresních. Vážené shromáždění, mohli a dovedli jsme být i u národních výborů shovívavými k jednotlivým výstřelkům a přestupkům revoluční doby. Nemůžeme však stále mlčením přehlížeti notorické, beztrestné a demoralisující přestupování zákonů z egoistických zájmů - ať osobních nebo politických - ani v samosprávě, ani jinde. Odpusťte mi, když řeknu, že nejsem v samosprávě od loňska a mohu snad proto při krajní toleranci říci, že celá naše objektivní veřejnost a zejména samosprávní funkcionáři jsou rozhořčeni skutečností, že v národních výborech seděli a sedí honci a lovci a jim podobní a že funkcionáři národních výborů, dokonce i jejich předsedy jsou někdy lidé s trestním rejstříkem, lidé, kteří maří plodnou občanskou spolupráci a kteří jenom poškozují dobrou pověst naší republiky a jsou příhanou výborů, které jsme s pýchou nazvali a nazýváme národními. Uvážíme-li, že zemským a okresním národním výborům jako orgánům veřejné správy bylo svěřeno malým retribučním dekretem i soudnictví a provádění očisty v národě, pak musí býti společnou snahou stran Národní fronty, aby členové národních výboru a jejich komisí měli pro konání tak významných funkcí především kvalifikaci mravní. Dne 4. t. m. slyšeli jsme od p. ministra vnitra, že 117.000 případů jen v zemi České měly projednávati národní výbory, resp. jejich trestní nalézací komise. Není tedy úkol okresních národních výborů, resp. jejich nalézacích komisí malý. A myslím, že nemohou přece v našich národních výborech - právě proto, že mají v rukou také spravedlnost - a ve veřejném životě vůbec zůstati lidé, kteří by socialismus a demokracii zdiskreditovali. Podle výsledků parlamentních voleb upravené národní výbory sice zlepšily původní stav, ale ani ony neodpovídají skutečné vůlí lidu. Volby do samosprávných sborů, sborů to vlastně hospodářských, vždycky měly svůj charakter a výsledkem se také vždycky lišily od voleb politických. V samosprávě a ve veřejném životě po mém soudu vůbec nebude lépe, dokud každý přestupek zákona nebude také po zákonu trestán u každého a pokud národní výbory budou produkty výkonných výborů politických stran a nikoli produkty vůle lidu. Máme ústavodárné Národní shromáždění, vyšlé ze svobodných, demokratických voleb, jehož funkce i doba trvání byly stanoveny zákonem. Nejsou však takovými naše národní výbory, a i při úctě, kterou mám k vládě a některým jejím ministerským nařízením, volám nejen po zákonu, jímž by byla stanovena pravomoc, povinnosti i odpovědnost národních výborů, ale i po brzkých svobodných a demokratických volbách do národních výborů. Respektuji rozhodnutí Národní fronty o odkladu voleb do národních výborů, ale připomínám, že jen svobodnými volbami do národních výborů, které by byly opět soutěží nejlepších lidí v obcích, okresích a zemích, upravily by se poměry v národních výborech a odpadly by oprávněné stesky našich spoluobčanů. Náš lid po brzkých volbách do národních výborů stále volá a volá také po svobodných volbách do všech korporací celostátního významu.

A nyní o administrativě a finančním stavu našich hospodářství, zejména obecních. Budete se jistě diviti se mnou, že ve splet dosud platných zákonů říšských, zemských, československých i protektorátních, kterými se naše samospráva i orgány veřejné správy musí prokousávati, mnohé z nich mají stáří přímo úctyhodné. Přežily již také řadu režimů. Základním zákonem naší samosprávy je rámcový říšsky zákon z roku 1862 a zemské zákony pro Čechy z r. 1864, pro Moravu z téhož roku a pro Slovensko z roku 1863. Novel zemských zákonů bylo do roku 1918 14. Uvedené samosprávné zákony staly se součástí platného čs. právního řádu podle zákona o zřízení československého státu z r. 1918, který praví: "veškeré dosavadní zemské a říšské zákony zůstávají prozatím v platnosti." A za 20 let první naší republiky nedošlo k vydání nových obecních zřízení pro jednotlivé země ani k jejich unifikaci. Struktura starých norem byla však pronikavě změněna volebním řádem z r. 1919, novelou z r. 1919 a čtyřmi finančními novelami z r. 1921, 1927, 1930 a 1935, které omezovaly původní poslání samosprávných sborů. A souputníky těchto zákonů samosprávných jsou zákony rovněž úctyhodného stáří: je to živnostenský řád z roku 1859, domovské právo z roku 1863, opatření chudinské z roku 1868 a 1896 a stavební řád z r. 1886. Tato změť samosprávných zákonů rozmnožena byla ještě řadou protektorátních výnosů a v poslední době směrnicemi ministerstva vnitra z 19. května 1945. Pomlčuji přitom o výnosech, zákonech, směrnicích a řádech pro okresní a zemské svazky územní samosprávy a pro samosprávu slovenskou.