Zákon o dvouletce se vyhlašuje způsobem trochu slavnostním. Neberme to tak ve zlém. Když budova dospěje do rovnosti, tak tam zedníci také postaví ten stromek ověšený fábory a je také pěkný slavnostní oběd. Prosím, už je to taková lidská slabost. Pracujme, aby se plán splnil pro všecky, to jest pro větší blahobyt našeho drahého státu československého. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ako ďalší rečník je prihlásený pán posl. Slánský. Udeľujem mu slovo.

Posl. Slánský (uvítán potleskem): Dámy a pánové!

Zákon o dvouletém hospodářském plánu, který je dnes projednáván ústavodárným Národním shromážděním, je historickým zákonem. Po prvé náš parlament projednává zákon takového druhu, zákon, kterým se ukládají výrobní úkoly průmyslu, zemědělství i jiným úsekům našeho hospodářství. Dříve zákony takového druhu na denní pořad parlamentu nepřicházely. V předmnichovské republice vlády a ministři nezasahovali a ani nemohli zasahovat do výroby a peněžnictví. Taková pravomoc byla výhradním právem finančních magnátů. Tito magnáti však sami bez jakékoliv zákonné pravomoci zasahovali do hospodářství i do politiky státu. Je známo, jak pan Preiss mnohokrát diktoval vládě, co smí a co nesmí dělat, a vláda jeho postuláty plnila, poněvadž byla odkázána na úvěr bank. Je známo, že dřívější ministři financí a průmyslu byli vlastně exponenty bank, ústředního svazu průmyslníků a nejmocnějších kartelů, jejichž zájmy hájili a prosazovali.

Teprve znárodnění průmyslu učinilo jednou provždy konec této závislosti vládní politiky na velkokapitálu. Teprve nyní po znárodnění můžeme přistoupit k plánování našeho hospodářství. Znárodněním jsme dosáhli toho, že nikoliv již velkokapitalisté, ale lid prostřednictvím parlamentu a vlády má právo rozhodovat o bankách, dolech, hutích, velkozávodech, řídit je a ukládat jim úkoly. Kapitalisté řídili své banky a továrny s jednoho hlediska, s hlediska svých zisků a svých kapes. Neměli na zřeteli zájmy země a potřeby lidu. Kapitalisté vyráběli nikoliv to, co by činilo zemi silnou, obrany schopnou, nezávislou, nikoliv to, co bylo nutné s hlediska potřeb lidu, ale co jim vynášelo největší zisk. Proto za trvání soukromo-kapitalistického vlastnictví bank a velkoprůmyslu bylo jakékoliv plánovité hospodářství nemožné. Proto kapitalisté nebyli schopni zamezit anarchii a krisi.

My dnes po prvé přistupujeme k plánování hospodářství, abychom hospodářství dali do služeb země a lidu, abychom jednou provždy vyloučili nezaměstnanost. Jsou lidé, kteří, když čtou zákon o dvouletém hospodářském plánu, naplněný mnohými ciframi o výrobě uhlí, rudy, oceli, zapomínají, co je smyslem celého zákona. Ozvaly se hlasy ze řad určité skupiny našich intelektuálů, hlasy, které si stěžovaly, že jsme přikročili k hospodářské dvouletce, ale opomenuli jsme se zabývat dvouletkou mravní a duchovní. Lidé, kteří se takto dívají na dvouletý plán, nevidí nebo nechtějí vidět, že hlavním cílem všech těch suchých cifer plánu je člověk, že smyslem dvouletky je štěstí, spokojenost a blahobyt člověka. (Potlesk.) Právem můžeme říci, že v našem parlamentě nebyl ještě projednáván a schvalován humanitnější zákon, nežli je zákon o dvouletém plánu. (Potlesk.)

Dvouletka, to je ta nová humanita, humanita opravdová a vskutku národní. To je skutečná péče a starost o člověka, o českého a slovenského člověka, o jeho lidskou důstojnost, o jeho rodinu, o jeho štěstí. To je starost o to, aby náš český a slovenský člověk netrpěl hlad a bídu, aby byl zbaven strachu z nezaměstnanosti a krise, aby se mu vedlo lépe. Dvouletka, jak řekl ministerský předseda, soudruh Gottwald, vytvoří předpoklady k hojnosti a blahobytu a tím také umožní nikdy nevídaný duchovní rozkvět, nikoliv už úzké vrstvy národa, ale nejširších lidových mas. Přistupujeme k provádění dvouletého plánu právě rok poté, co jsme znárodnili banky a velký průmysl.

Odpůrci znárodnění ze řad reakce před rokem sýčkovali a předpovídali, že znárodnění utrpí krach, že znárodněním v podnicích půjde hospodářství od deseti k pěti. Dnes už můžeme s jistotou prohlásit, že jejich proroctví se nesplnilo. Naše znárodněné hospodářství neupadá, ale vzrůstá. Vzrůst je sice ještě pomalý, ale stálý. Reakční odpůrci znárodnění chtěli, aby se ukázalo, že bez kapitalistů nedovedeme zvládnout bankovní a průmyslové podniky, že to nedovedeme zvláště za těžkých poválečných podmínek, ztížených ještě odchodem velikého počtu německých pracovních sil. My se dnes můžeme pochlubit, že se nám daří tyto úkoly lépe zvládnout než našim kapitalistům po prvé světové válce. Tehdy za daleko lehčích podmínek byl vzrůst průmyslové výroby pomalejší než dnes, tehdy byla obnova doprovázena statisícovou nezaměstnaností, tehdy stouply ceny mnohonásobně výše než dnes. Zatím co ceny stoupaly rychle, mzdy a platy jen pomalu. My se dnes můžeme pochlubit dále tím, že obnova našeho hospodářství postupuje rychleji, konsolidovaněji a zdravěji nežli v celé řadě evropských zemí, které jsou po válce přibližně v stejné situaci jako my. Vezměme jen Francii, kde stále ještě postupuje inflace, černý obchod kvete v nevídaných rozměrech, ceny letí do výše, životní náklady stouply sedminásobně, zatím co mzdy a platy pokulhávají za touto výší. Obnova se tam provádí na účet pracujících mas.

Znárodněním našeho peněžnictví a velkého průmyslu jsme dosáhli toho, že jsme mohli rychleji a solidněji konsolidovat naše hospodářství, než kdybychom byli banky a velké podniky nechali v rukou kapitalistických magnátů. Tato konsolidace nám dnes umožňuje, že v našem prvém hospodářském plánu si můžeme vytyčit tak dalekosáhlý úkol, jako je dosažení a překročení předválečné úrovně výroby při zmenšeném počtu pracovních sil a současně dosažení předválečné životní úrovně obyvatelstva. Podaří-li se nám splnit tento úkol, a já věřím, že se nám to podaří, pak budeme prvním z osvobozených států, který dosáhne předválečné úrovně. A tím ještě názorněji prokážeme, že jsme se zavedením znárodnění a nových lidově demokratických pořádků dali na správnou cestu, na cestu, která nás dovede k lepšímu a blahobytnějšímu životu.

Přikročujíce k plnění dvouletého plánu, musíme si být všichni vědomi, že tento úkol nebude snadný, že bude vyžadovat velikého vypětí sil, obětavosti a uskrovňování. Toho nedosáhneme žádnou nařizovací cestou, ale v prvé řadě a především tím, že podnítíme uvědomělý zájem a elán milionových mas lidu.

Prvním úkolem nyní je, jak již řekl ve svém výkladu ministerský předseda soudruh Gottwald, aby výrobní úkoly byly rozvrženy na každý podnik, závod, dílnu, ba na každého dělníka, aby byly rozpočítány na rok, na měsíc i týden. V každé dílně bude viset tabule, na níž vedle předpokladů budou se zaznamenávat splněné úkoly a za účasti všech bude prováděna soutěž a závodění. Splnění dvouletky předpokládá dále zvýšení výrobnosti práce o 10 % proti roku 1937, což při dosavadním stavu asi 70 % předválečné výkonnosti znamená faktické zvýšení o 40 %. Tento úkol je vedle opatření pracovních sil nejdůležitějším předpokladem pro splnění naší dvouletky.

Abychom dosáhli předpokládaného zvýšení výrobnosti práce, musíme splnit několik dílčích úkolů. Předně musíme zlepšit pracovní morálku a kázeň. Stále se ještě setkáváme se zjevy opožděného příchodu do práce, neodůvodněného vynechávání směn atd. Ale bylo by omylem domnívat se, že jen zlepšením pracovní morálky a kázně dosáhneme zvýšení výrobnosti práce. Hlavní předpoklad k tomu tkví v řadě organisačně-technických opatření, v zlepšení organisace práce a výrobního procesu, ve správné mzdové politice.

Třeba si přiznat, že organisace výrobního procesu a organisace práce je ve většině našich podniků velmi zaostalá. Musíme zavést pásovou a seriovou výrobu všude tam, kde to výroba dovoluje. Velikého stupňování výroby vagonů bylo dosaženo především zavedením pásové výroby v našich vagonkách. Nyní po znárodnění máme možnost provést nejúčelnější dělbu práce mezi jednotlivé závody a normalisovat co nejvíce výrobu. Musíme se naučit šetřit na závodech elektrickou energií, materiálem, zmenšit zmetky na minimum. Třeba zavést prémie, které se vyplácejí, jestliže se ušetří na energii a materiálu, klesne-li počet zmetků. Každá dílna měla by mít, jako je tomu u Baťů, svůj vlastní rozpočet, to znamená vlastní týdenní, pololetní, roční plán výroby a předpoklady mezd, platů, režie, obratů a zisku. Režie má být stanovena na základě určených norem pro spotřebu energie, materiálu, jakosti výrobků. Platy dělníků, úředníků i techniků třeba upravit pomocí prémií tak, aby progresivně stoupaly či klesaly podle dosažených výsledků.

V celém znárodněném průmyslu nutno urychleně zavést krátkodobé podnikové početnictví, které umožní správnou a rychlou kontrolu hospodaření v závodech, srovnávání výsledků a rychlé odstraňování všech závad.

Třeba rozšířit práci v úkolu na největší možný počet dělníků a tam, kde není možno stanovit úkol, třeba kombinovat časovou mzdu nebo plat s prémiemi.

Platy a mzdy budou stoupat jen podle toho, jak se bude zvyšovat výkon. Nechť se současně věnuje co největší pozornost všem racionalisačním a úsporným návrhům dělníků a techniků, nechť nalézají v této činnosti co největší podporu. Stachanovský způsob práce, to nejsou nějaké silácké výkony, ale především zlepšená organisace práce, zlepšená organisace výrobního procesu, vynalézaná a zaváděná samými dělníky, techniky a inženýry, kteří nyní, kdy pracují pro sebe a nikoliv pro kapitalisty, mají zájem na tom, aby s menším vynaložením sil a materiálu se vyrábělo více a tím i levněji.

A co platí pro zaměstnance v průmyslu, platí s určitými obměnami i pro rolníky, úředníky, řemeslníky a ostatní pracující vrstvy. Všichni musíme více a lépe pracovat, všichni musíme přispívat ze všech svých sil k splnění dvouletky. Splnění dvouletky přinese prospěch všem vrstvám a všem stavům, dělníkům i úředníkům, rolníkům i živnostníkům, ženám i mládeži. Neodpovídá pravdě tvrzení, že prý dvouletka na ty či ony vrstvy nedostatečně pamatuje, že jsou v ní zkráceni rolníci či živnostníci nebo jiné vrstvy. Dvouletka už tím, že bude znamenat rozvoj a rozkvět našeho hospodářství, že zaručuje zvýšení i úrovně všeho lidu, že odstraní nezaměstnanost, přináší prospěch všem vrstvám národa. (Potlesk.)

Vezměme na př. živnostníky a obchodníky, malé a střední podnikatele vůbec. Nechť si jen vzpomenou, jak se jim vedlo za dřívějších dob, kdy přišla krise a s ní milionová nezaměstnanost, kdy se snížily mzdy a platy, nastal pokles cen zemědělských výrobků, kupní schopnost dělníků, úředníků, zemědělců hluboko klesla. Stavební ruch a investice uvázly a klesla i tržba obchodníků, živnostníků, tisíce obchodů a živností krachovalo a zavíralo se.

Co bude znamenat dvouletka pro tyto vrstvy? Dvouletka jim zaručuje, že nebude krise a nezaměstnanost, že nebude poklesu mezd a platů, že naopak naše hospodářství se bude rozvíjet a tím i stoupat koupěschopnost nejširších lidových vrstev. Nechť si jen malí a střední podnikatelé uvědomí, co bude pro ně znamenat, že jen na stavbu bytů bude investováno 14 miliard, na stavbu veřejných budov, silnic, na národohospodářské stavby více než 10 miliard, na stavby průmyslové 7 a půl miliardy, na stavby zemědělské jedna a půl miliardy, na stavby v dopravě 6 a půl miliardy, což dohromady činí 39 miliard 800 milionů, téměř 40 miliard.

Je známo, co znamená stavební ruch pro celou řadu živností, jak se tyto živnosti na něm podílejí. Mám zde tabulku, vypracovanou odborníky, z níž vysvítá, že na těchto 40 miliardách budou se živnosti a řemesla podílet přibližně 15¹/₂ miliardami. Kromě toho, je-li výrobní konjunktura ve velkopodnicích, podílejí se na ní i malí a drobní podnikatelé, kteří velkým podnikům dodávají řadu součástí a výrobků, které velkopodnik sám nevyrábí, poněvadž na ně není specialisován. To je všeobecně známo, to však není vyjádřeno ciferně v dvouletém plánu, který je plánem jen dílčím a zachycuje jen výrobní úkoly nejdůležitější a klíčových průmyslových odvětví.

Z toho všeho vyplývá, jak nepravdivé je tvrzení, rozšiřované různými podvratnými živly, jako by dvouletka ohrožovala malé podnikáni. Opak je pravdou. Dvouletka zajistí prosperitu jak velkému, tak i malému podnikání. Již jednou, právě před rokem, v souvislosti se znárodněním rozšiřovali titíž lidé, že znárodnění bude znamenat konec drobného podnikání. A co se ukázalo? Nedošlo k žádné likvidaci drobného podnikání, ale naopak obchody a živnosti prosperují. A totéž platí i o zemědělství. Odmítám zde útoky, přednesené na ministra zemědělství soudruha Ďuriše. Různí pánové také rolníky strašili znárodněním a dnes rolníci vidí, že znárodněním nebyli poškozeni, že jim byly zvýšeny ceny za jejich výrobky, že po velké úrodě ovoce, zeleniny, brambor je právě plánovité hospodářství a dnešní kurs vládní politiky v zemědělství, Ďurišův kurs, uchránil před zhroucením cen těchto produktů. (Hlučný potlesk.) A stejně tak se zemědělci přesvědčí, jak neopodstatněné je strašení, že dvouletka bude znamenat pohromu pro zemědělství, že budujeme stát těžkého průmyslu a zatím prý zůstává zemědělství popelkou. Autoři těchto tvrzení zapomněli na to, že rozvoj průmyslu nepřináší zemědělství škodu, ale prospěch. Rozvoj průmyslové výroby zaručí stabilitu cen a odbyt zemědělských výrobků. Čím lépe se bude dařit dělníkům, tím lépe se povede i rolníkům a ostatním vrstvám. Kromě toho však dvouletka dává velké částky na zvelebení a mechanisaci zemědělství, což bude zvyšovat jeho rentabilitu. Vedle více než 5 miliard přímých investic pro zemědělství je investováno dalších více než 7 miliard na výrobu hospodářských strojů, hnojiv, elektrifikaci obcí, stavby chladíren, mlékáren atd. Dvouletka přinese prospěch celému národu, učiní náš stát hospodářsky silnější. Jen si připomeňme, co dvouletka bude znamenat pro hospodářskou nezávislost naší země. V mnohých a velmi důležitých oborech se naše země osvobodí do značné míry od dovozu důležitých výrobků z ciziny. Tak na př. v chemii je známo, jak jsme byli v tomto oboru závislí na dovozu, zvláště na dovozu z Německa. Náš chemicky průmysl kryl jen 40% naší spotřeby, kdežto 60 % jsme museli dovážet a platit za to devisy. Dvouletkou změníme tento poměr tak, že náš chemický průmysl bude krýt 70 % spotřeby, a jen 30 % budeme dovážet a kromě toho v některých důležitých oborech, jako jsou umělé hmoty, pharmacie, barviva, budeme nejen krýt domácí spotřebu, ale budeme schopni vývozu a můžeme v střední a jihovýchodní Evropě ovládnout ty trhy, kam dříve dováželo Německo. Nechť proto všechny vrstvy našeho obyvatelstva pochopí, proč v prvé řadě investujeme do klíčových a základních oborů výroby, jako jsou doly, hutě, energetika, chemie atd. Volíme především takové investice, které vytvoří základy pro rozkvět našeho hospodářství v budoucnu, které učiní naši zemi nezávislou na cizině, které ji učiní silnou i s hlediska brannosti.

Jsme v situaci, jako hospodář, jehož usedlost byla poškozena živelní pohromou a který se musí pustit do obnovy. Je-li to rozumný hospodář, rozhodne se trochu se uskrovnit, více dřít, ale postavit si už něco lepšího a trvanlivějšího. Nebude netrpělivý, udělá si plán a začne nejprve stavět nové, pevné základy širokých rozměrů, aby stavba byla větší a důkladnější. Pochopme proto, že nemůžeme vše, co bychom chtěli vybudovat, pojmout do prvého, a k tomu ještě dvouletého plánu. Po dvouletce budou následovat pětiletky, které se budou obírat už ne budováním základů, ale při nichž již uvidíme, jak naše krásná a pevná budova roste do výše a do šíře. (Hlučný potlesk.)

A nová budova bude krásná také tím, že bude naše, česká a slovenská, že tam nebude už místa pro Němce. (Hlučný potlesk.) Za půldruhého roku od osvobození jsme se zbavili více než 3 milionů Němců, to je vskutku čin, který bude zlatým písmem zapsán do dějin našeho národa a státu. (Hlučný potlesk.) Již na jaře r. 1938 vydal Konrád Henlein známé heslo: Es kommt der Tag! - nenadál se, že po osmi letech přijde jiný den, den, kdy poslední vlak s Němci bude opouštět naši zemi. (Hlučný potlesk.)

Je to den radosti pro náš národ, je to veliký svátek, kdy by měly vyzvánět všechny zvony, neboť se naplnila historická spravedlnost. Naši potomci budou nám blahořečit, že jsme se nebáli provést tak rozhodný čin. Nedali jsme nic na hlasy, které se s různých stran ozývaly a varovaly, že prý odsun Němců nám způsobí těžké poruchy v našem hospodářství. Odchod Němců ztížil sice naše poválečné obtíže, vyvolal svízelný nedostatek pracovních sil, ale můžeme se pochlubit tím, že vlasteneckou obětavostí našeho lidu překonáváme i tyto obtíže. Poděkujme našim dělníkům, technikům a inženýrům, že přes odchod statisíců Němců z průmyslu naše výroba se nejen nezhroutila, ale neustále vzrůstá. Poděkujme našim zemědělcům a zvláště také jejich ženám, že do úpadu dřeli, aby sklidili a zachránili úrodu pro národ. Poděkujme všem těm, kdož pracovali a pracují v pracovních brigádách, naší mládeži, která dobrovolně šla pomáhat zemědělcům, poděkujme příslušníkům všech pracujících vrstev za jejich opravdové vlastenectví, projevené prací pro republiku. (Hlučný potlesk.)

Nyní bude třeba ještě většího vypětí sil, abychom mohli splniti náš plán a za 2 roky vyrábět více, než jsme vyráběli, když v našem průmyslu a v zemědělství pracovalo na 800.000 Němců. Závisí na nás, abychom to dokázali. Dokážeme to, když všichni nyní svorně přistoupíme k provádění úkolů dvouletky. Znovu opakuji, že k tomu je třeba svornosti mezi námi, svornosti všech stran Národní fronty. Každá ze stran měla své různé návrhy nebo výhrady k dvouletému plánu. Každá ze stran musela v něčem ze svých návrhů ustoupiti, abychom se dohodli. Ale nyní, až plán schválíme, musíme se shodnout také na tom, že přestaneme kritisovat a pustíme se plnou parou do plnění dvouletky. (Potlesk.)

Chceme na našem lidu, na jeho jednotlivých vrstvách, aby se uskrovňovaly, aby dovedly své dílčí zájmy podřizovati zájmům celku. Jděme také my, představitelé politických stran, příkladem vstříc a dokažme, že sami dovedeme své úzké stranické zájmy podřizovat zájmům národa. Neposuzujme proto jednotlivá opatření dvouletky s toho hlediska, co to vynese té či oné straně, ale jak to prospěje národu a státu. Nestrachujme se dáti souhlas k opatřením, která snad přechodně postihnou jednotlivce, ale jsou nutná v zájmu státu. Nenechejme se svésti k tomu, že v Praze dáme k různým opatřením souhlas, ale venku si budeme hrát na oposičníky a svalovat odpovědnost na druhé. Taková politika není ani poctivá, ani moudrá. Na konec lid poctí důvěrou nikoli toho, kdo pěstuje chytráckou a dvojakou politiku, ale toho, kdo mu čestně a otevřeně říká pravdu, byť byla sebe tvrdší. (Hlučný potlesk.)

Ale přes všechny třenice, které se objevují v Národní frontě, dovedli jsme vždy, když šlo o veliké a důležité záležitosti, se dohodnout, dovedli jsme vždy najíti to, co nás všechny spojuje, a to je zájem našeho lidu a zájem naší země. Vzdyť naše Národní fronta je mnohem pevnější a stmelenější, než bývaly vládní koalice všech seskupení v předmnichovské republice. Proto budujeme svůj nový stát daleko klidněji než po prvním našem osvobození, budujeme jej bez jakýchkoli zmatků, otřesů a krisí. Vždyť poměry u nás jsou mnohem konsolidovanější, než v řadě jiných evropských zemí.

Novým důkazem této konsolidovanosti a současně i životnosti a soudržnosti Národní fronty je ta skutečnost, že ve svorné dohodě jsme vypracovali a že ve svorné jednomyslnosti schválíme tak dalekosáhlý zákon, jako je zákon o dvouletém hospodářském plánu. (Potlesk.) Až 28. října budeme tento zákon vyhlašovat, připomeňme našemu lidu, že jednota našeho národa, vyjádřená spoluprací všech složek Národní fronty, je nejlepší zárukou nezávislosti republiky a jejího rozkvětu. (Potlesk.) Vyzvemež náš lid, aby ve vzorné jednotě se dal do obětavé a horečné práce za splnění dvouletého plánu. Dvouletý plán je veliké dílo, které umožní, aby naše krásná země se stala silnou a šťastnou. (Potlesk.)

Jménem klubu komunistických poslanců vyslovuji s předloženým zákonem o dvouletém hospodářském plánu naprostý souhlas. (Hlučný potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Fraštacký.

Posl. Fraštacký: Slávna snemovňa, dámy a pánovia!

Dovoľte mi, aby som ako zástupca najväčšej politickej strany na Slovensku vyhlásil stanovisko Demokratickej strany k zákonu o dvojročnom hospodárskom pláne. Bolo už povedané, že dvojročným hospodárskym plánom začíname obdobie plánovitého hospodárstva, ktorého jediným smyslom musí byť zvýšenie životnej úrovne nášho ľudu. Slovenský národ, ktorý vo svojej histórii prežíval toľko ponižovania a krívd, ktorému cez dlhé desaťročia odopierali najzákladnejšie práva politické a kultúrne, ktorý sa sotva posilnil v politickom a národnom povedomí za prvej republiky, prešiel cez druhú svetovú vojnu kalváriou a hrôzou frontu, tento národ predovšetkým čaká, že obnovený československý štát pripraví konečne na tisícročia pre neho pokojný a radostný domov. Nie je to očakávanie neoprávnené, lebo slovenský človek ukázal v časoch najťažších pre republiku, ako sa vie obetovať, ako vie pomáhať českým bratom, prchajúcim cez územie Slovenska do ďalekej cudziny, aby vstupovali do radov bojovníkov za oslobodenie vlasti, a nadovšetko v augustových dňoch roku 1944 vedel dokumentovať pred celým svetom, ako Slováci smýšľajú a aký majú vzťah k Československej republike.