Vám, kteří jste četli osnovu zákona, a spíše ještě těm, kteří jsou venku, mohla se snad zatočiti hlava nad těmi miliony, po případě miliardami, které se tam převalují. Nezasvěceným by se mohlo zdáti, že to všecko jde už na vrub našeho dvouletého plánu. Musíme býti realisty v posuzování těchto čísel i v hodnocení úspěchu, abychom mohli býti realisty, když se snad některé naše předpoklady nesplní. Jinak bychom se podobali kohoutu, který se chlubil před svou družinou - moderně bychom dnes řekli před svým kolektivem - že je tak mocný pán, že přivolává slunce, že zakokrhá a že slunce vyjde. A ten kohout to své družině opravdu také dokázal; zakokrhal před východem slunce, a to slunce doopravdy vyšlo. A tak i my se musíme podívat těm cifrám do očí, abychom viděli, že mnohé obsahují hodnoty normálního hospodářského života. Vždyť hospodářský život nezačíná až dvouletkou, vždyť se pracuje na polích, v továrnách, všude; a velká část těch cifer by se uskutečnila i tehdy, kdyby dvouletky nebylo. Tedy o to ve dvouletce nejde, nýbrž o něco jiného. Ve dvouletce jde o to, abychom vyrobili více hospodářských statků, abychom při výrobě dosáhli lepšího sortimentu., t. j. té hierarchie statků potřebných, které musíme vyrábět na prvním místě, a potom teprve statků zbytných nebo po případě luxusních. Bohužel osnova buď vůbec ne, nebo jen málo zdůrazňuje - také jsem to neslyšel v žádném referátě pánů zpravodajů - že dvouletka musí znamenat také výrobu lacinějších statků, ne tak statků drahých, jak se to dnes projevuje při mnohé výrobě, která monopolisticky ovládla některý úsek a dnes myslí, že si může diktovati ceny stejně, jako to dělali liberalističtí kapitalisté, kteří potom tu nadhodnotu skrývali do svého zisku, do svých kapes. Velevážení, i na to musíme pamatovat, a dvouletka má v tomto směru velké úkoly před sebou.

Dále musíme pamatovat, abychom volili správný poměr mezi statky konsumními pro náš domácí konsum a zbožím, které budeme vyvážet do ciziny. Tolik po stránce hmotné. A po stránce duchové? Ve dvouletce jde o to, aby do tvořivé positivní práce bylo zapřaženo více rukou a více mozků lidských (Potlesk.), abychom stupňovali svou činnost ve všech úsecích tak, abychom po ochablosti, která byla v dobách okupace, opět přešli do plného tempa hospodářské a také lidské výkonnosti. To bude ten největší úkol a právě duchová stránka toho bude rozhodovat také o výsledku hospodářském. Dále musí dbáti dvouletka také, aby důchody, které plynou z tvorby hospodářských statků, byly rovnoměrně rozděleny na všecky vrstvy našeho obyvatelstva a aby privilegovaná kasta dřívější nebyla vystřídána privilegovanou kastou novou. (Potlesk.)

Velevážení, nemysleme si, že se nedostaví v tom novém plánu a v novém způsobu řízení hospodářského života brzdící nebo negativní síly, reakcionářské síly - užijeme-li hantýrky nové doby - jako byly brzdící reakcionářské a nesprávné síly v dobách dřívějšího, neřízeného liberalistického hospodářství. My jsme už tady slyšeli o některých zjevech a pojmech, které byly dosud neznámé. Mluvil tu, myslím, také pan kol. Zápotocký, který se zmiňoval kdesi o černých mzdách, nikoliv o nízkých mzdách, nýbrž o mzdách, které neodpovídaly vykonané práci a nebyly spravedlivé. Toto bude ta brzdící síla, která nám může silné rušit, po př. zpožďovat dobré výsledky řízeného hospodářství.

Velevážení, a teď k problému samému, k cifrám. Tentokrát ponejprv přišli ke slovu technokraté, technické síly, které vedou závody, výrobu. Ony měly plnou svobodu vypracovat veliký výrobní plán, skloubit jednotlivá odvětví do sebe, uvážit předpoklady hmotné i předpoklady osobní a vytvořiti tak dílo, o kterém předpokládáme anebo řeknu: o kterém aspoň věříme, že se podaří. Ovšem to poznáme až podle výsledků, byl-li ten plán udělán dobře. Prosím, je to dobře, že tato vrstva přišla nyní ke slovu a že myšlenky technokracie mohou dáti také našemu životu tak jako každá nová myšlenka to, co je v nich dobrého. Doufejme, že se v podstatě nemýlili. Musíme ovšem říci, že nemáme vždycky ty předpoklady v moci. Já věřím, že plán je dělán dobře, že nemá mnoho úskalí, už proto ne, že páni ředitelé znárodněného průmyslu a všech těch institucí chtějí mít úspěch a nechtějí být za dva roky stavěni ke zdi, nemyslím v tom jiném smyslu, nýbrž ke zdi odstraněním z té velké činnosti. Proto se jistě snažili, aby čísla, která uvádějí, byla fundována poměrné dobře. Jsou tam ovšem položky, o kterých víme s pravděpodobností - a možná i s jistotou - že se asi neuskuteční; ale tak to bývá vždycky u plánů a nesmíme se obraceti k těmto položkám, nýbrž k tomu, aby se plán ve svém celku, když ne na 100 %, tedy aspoň na hodně procent stal skutkem.

Velevážení, pro úspěch tohoto plánu však tady musí působit dva faktory, o kterých dneska ještě nevíme, jak se projeví, to jest: vzhledem k dvouletému plánu musí být ustálen a na správné koleje postaven poměr zaměstnavatele a zaměstnance. Všimněme si, že tady provádíme nebo jsme už provedli revoluci zákony znárodňovacími a zákonem o závodních radách. Dříve byl ten poměr ustálen poměrem soukromého zaměstnavatele, který byl odpověden a nesl všecky ztráty, tedy byl odpověden za správu a také zdar či nezdar přicházely na jeho účet, a potom zaměstnance, který odváděl práci a dostával mzdu bez ohledu na to, zda-li v budoucnosti podnik vydělá a nebo prodělá. Toto jest důvod, proč tento nový poměr není ještě vykrystalisován. Ještě není pevně stanovena pravomoc ředitelů v podnicích, hlavně znárodněných, jejich kompetence, a stejně není stanoveno napevno, hlavně v praksi, jakou funkci mají v těchto závodech závodní rady, po př. Revoluční odborové hnutí. A zde máme hodně obtíží. V revolučních dobách byl proveden pravý hon na "asociály" a způsobuje to nyní, že se noví ředitelé často bojí, - jak také jsme slyšeli v Národním shromáždění - rozhodovat a pevně řídit podniky.

Bez toho řešení nebude dobře fungovat dvouletka. Zde musíme najít správnou cestu, a Revoluční odborové hnutí, ÚRO mělo by samo - jak se o to už trošku hodně nesměle pokouší - jíti do této otázky a mělo by přestat, řekl bych, jistým způsobem sedět na dvou židlích, t. j. hráti dvě písničky, písničku zaměstnanců a současně mít vládu v příslušném podniku. Nejde to dobře spojit, nebo alespoň dosud se nám to nepodařilo dobře spojit a není možno do budoucna soudit, že by byl správný způsob, aby byla správa ovlivňována osobami, po případě organisacemi, které - vzato podle zákona - za výsledky nechtějí převzít odpovědnost. Tedy to hlavní ovšem, víc než organisace, je tady duch, který musí ovládat celičkou organisaci.

Mluví se o pracovní morálce, o nedostatku pracovní morálky a často se tento osten jenom zaměřuje proti dělníkům. To je ubližování dělníkům. Já se domnívám, že vedle nich je třeba zaměřit výzvu k vyšší pracovní morálce na vedoucí osobnosti v průmyslu, ve výrobě, to jest na vedoucí lidi, na mistry, aby dohlíželi, aby práce, za kterou jsou odpovědni, byla udělána dobře a včas, na inženýry, na závodní ředitele, po případě na hlavní ředitele, aby měli odvahu, když na sebe převzali určitou odpovědnost, také tuto odpovědnost plnit, ať se to líbí těm horším vrstvám, které nerady pracují, nebo nelíbí. Muž stojí tam, kam ho osud postavil. A když stát postavil ve znárodněném průmyslu určité muže na určitá místa, pak je zbabělost, jestli svou funkci řádně neplní. (Potlesk.)

Velevážení, dvouletý plán má, jak jest jeho program zvýšiti životní úroveň. Ty různé dvou letky, čtyřletky nebo pětiletky jinde prováděné neměly vždycky tento cíl, měly často jiný. Tedy náš cíl - promiňte, že se tím budu chlubit - opravdu se shoduje s Quadragesimo anno a jest, řekl bych českým způsobem provádění encykliky. My však zde musíme pamatovat na to, že nejde pouze o množství statků, nýbrž také o ceny. Blahobyt není v tom, když zde bude mnoho statků, ale když budou důchody širokých vrstev takové, aby si ty statky mohly nakoupit. V tom směru bude nutno provádění dvouletého plánu silně zaměřovat. Nesmíme zapomenout, že budeme mít určité těžkosti. Prosím nejsme stát autarkní. Velký stát sovětský si na příklad mohl dovolit určit docela svobodně ceny průmyslových výrobků, upravit a podle plánu vybudovat těžký průmysl, upravit k tomu cíli snížení životní úrovně všech vrstev. Ale, prosím, naše republika je stát, jehož blahobyt závisí na vývozu. Pro nás platí to, co platilo, myslím, o republice Benátské, která měla ve svém štítě paradoxní heslo: "Navigare necesse est, vivere non necesse - musíme plout, žíti nepotřebujeme". My také. My musím vyvážet. Životní úroveň si neudržíme na té výši, na kterou jsme dospěli, jestliže nebudeme vyvážet. My máme málo surovin, musíme u nás suroviny z ciziny zušlechťovat a vyvážet lidskou práci a musíme se o toto silně starat. Svého času, v prvním údobí republiky, jsme si všichni stěžovali na zlý zjev národohospodářský, že jsme u nás vyráběli cukr kilogram za Kč 1.40 a do ciziny jsme jej prodávali za 70 nebo 80 haléřů. (Hlas: A v Braníce vedle rafinerie za 6 korun!) Prosím. To byla jistě chyba a doopravdy snižování životní úrovně obyvatelstva. Dnes bychom byli na tom ještě hůře, kdybychom měli takovou situaci, že bychom nemohli do ciziny vyvážet nijak jinak než tím, že by se ostatní výroba, po případě náš domácí konsum musel připlácet na vývozní statky, abychom se vůbec mohli dostat na světový trh.

Velevážení, vidíte, že byla stanovena v zásadě směrnice trojnásobku cen a mezd. My však vidíme, že v mnohých oborech průmyslové výroby, hlavně také v znárodněném průmyslu, tam, kde má znárodněný průmysl výhodu monopolisace, nejsou ceny trojnásobné, nýbrž jsou třeba čtyřnásobné, pětinásobné a ještě mnohokrát vyšší. Potom je snadno se chlubit nebo ukazovat, že už mají Baťovy nebo nevím které závody bilanci už v rovnováze, když mají takové postavení, že si mohou volně a svobodně stanovit ceny zboží, které prodají a musí prodat. Tedy tento způsob neodpovídá duchu, na kterém je budována dvouletka a musí býti budován celý hospodářský život v našem státě.

A v této souvislosti chci na něco ukázat. Nejhorší postavení v tom směru mají zemědělci. Předepisuje se jim plán, že mají vyrobit o 35 % více hovězího masa, o 100 % více masa a tuku vepřového, o 75% více mléka, o 55 % vajec atd. Ale na druhé straně se jim dává nejméně ze všech oborů národního hospodářství. Ze všech těch 70 miliard, které mají přijíti na investice, je pro zemědělskou výrobu určena částka pouze 5¹/₄ miliardy Kčs. Žádá se od nich všecko, ale přispívá se jim velice málo. A ještě více: žádá se od nich, aby zvýšili živočišnou produkci, která vyžaduje daleko většího počtu pracovních sil, než je tomu při produkci rostlinné, kterou přece jenom je lehčeji možno mechanisovat. A při tom všecky snahy o opatření pracovních sil vyzněly až dosud velice chudě.

Měl jsem v posledních dnech příležitost podívat se na vývoj cen zemědělských produktů a zemědělských potřeb, čili toho, co zemědělec trží, a toho, co zemědělec potřebuje k výrobě.

Od r. 1932, od doby nejhoršího podcenění zemědělské práce, nebylo tak veliké disparity mezi cenami zemědělských výrobků a průmyslových výrobků, určených pro zemědělce, jako je to v době nynější. (Potlesk.) Rok 1932 byl rokem největšího zbídačení. Vzpomínáte si na ta zemědělská vyrovnání, na konkursy, na to, že zemědělec vůbec neměl prostředků a musel se domáhat vždyť jsme to museli v parlamentě odhlasovat - podpor státních a sanace zemědělské výroby. A dnes jsou ceny a stav zemědělské produkce takové, že se to rovná době nejnižšího útlaku zemědělského. Všechny vrstvy obyvatelstva musí míti svědomí se zemědělcem v nynější době (Potlesk.), když se dívají na jeho dřinu, která neochabuje a kterou není možno vydržet než jenom krátkou dobu.

Velevážení, nemůžeme myslet, že zemědělci budou moci splnit to, co se od nich žádá a co je podkladem blahobytu a co je podkladem národního hospodářství celého státu, když se jim jejich těžký úděl neulehčí ať pomocí sousedskou, ať pomocí od ostatních stavů nebo také úpravou cen jejich produktů, aby mohli dělnické síly také platit tak, aby opět našly cestu na venkov.

Zde jsme povinni velikým úkolem, abychom si nerozrušovali a neničili základní stav našeho národního hospodářství. Musíme dát zemědělcům předpoklady s hlediska státního, aby mohli úkol plnit. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.) žádný stav není ve své činnosti tak rozrušován různými opatřeními, návrhy zákonů, jako právě zemědělci. (Potlesk.) Už je potřebí, aby na vesnici byl po této stránce klid, aby se každou chvíli neobjevila osnova zákona, která se zase snaží sousedskou pospolitost rušit, která se snaží - my víme, z jakých ideologických důvodů - poštvat menší zemědělce proti větším, aby se v kalných vodách potom mohlo lovit.

Velevážení, my však musíme myslit státně, v zájmu celého státu, a ne v zájmu jedné politické strany. (Potlesk.) Kdybychom posuzovali, kterak se státní politika chová vůči jednotlivým stavům, přišli bychom k důsledkům, že žádná politika státní nebo oficiální se nedělá tak proti cítění těch, kterých se týká, jako politika, kterou ministerstvo zemědělství dělá proti zemědělcům. (Potlesk.)

Musíme upozornit ještě na jinou vrstvu obyvatelstva, a to s hlediska jiného než hmotného. Je tady vrstva soukromých podnikatelů, živnostníků a obchodníků. § 15, odst. 2 stanoví, že mezi podniky znárodněnými, družstevními a soukromými má býti rovnocennost. My však víme, že v první formulaci zákona o dvouletce této zásady dbáno nebylo a že tam bylo ustanovení, jak pěkně hedvábným šátkem rdousiti soukromou výrobu a soukromé podnikání ve prospěch znárodněného průmyslu. Mělo se na to jít regulací dovozu a vývozu, kde by byli tito soukromí podnikatelé a obchodníci úplně vyřazeni tím, že by celé vedení bylo v rukou znárodněného sektoru vývozního a dovozního.

Velevážení, zde musíme zdůraznit, když nikoho v republice nenapadne, že by se hospodářská politika mohla vésti proti dělníkům a proti nově utvořené instituci znárodněných podniků, že také nelze vésti politiku proti širokým vrstvám středního stavu, podnikatelům, živnostníkům a obchodníkům. (Potlesk.) Zdá se mi, že sice politikové a vláda mají poctivý úmysl schvalovat a plnit dojednání Národní fronty, ale že někteří ministři by měli také myšlenku, že národní hospodářství v Československu je vybudováno na třech sektorech podnikání: soukromém družstevním a znárodněném, vštípit také svým legislativním úředníkům, aby se cítili mluvčími a formulátory zákonů pro celý stát, a nejenom hlasateli jedné politické ideologie, aby se nepokoušeli tak zadními vrátky uskutečňovati to, co je odmítnuto celou politikou Národní fronty. (Potlesk.)

Dovolíte mi nyní, velevážení, abych se zmínil o důležitém faktoru, na kterém závisí zdar nebo nezdar dvouletky, a to o službě peněz. Zarazila mě v důvodové zprávě partie, kde se o službě peněz mluví. Říká se tam o tom, že musíme odmítnout starý názor, že investice závisí na finančních prostředcích, které jsou k disposici, a praví se doslovně: "Jsou-li k disposici všechny hmotné zdroje investiční, to jest pracovní sily, suroviny a výrobní možnosti investičních statků, jsou tyto investice proveditelné a úkolem finanční politiky je jedině mobilisovat finanční prostředky, aby hmotně proveditelné investice byly uskutečněny." A dále se tato myšlenka rozvíjí.

Prosím, odstavec tento sám o sobě jest pravdivý a nedalo by se proti němu nic namítat. Kdyby byl v programové řeči některého řečníka, v novinách, je tak všeobecný, že s ním možno úplně souhlasit. Když se ho však užije v důvodové zprávě u partie, která vykládá, jak asi se mají opatřit nutné prostředky, pak by tato formulace mohla vzbuzovat mínění, že k financování dvouletky budeme užívat všech cest, také takových, které se nebudou shodovat se zdravým finančním hospodářstvím. A nad tím, prosím, je třeba se vážně zamyslit.

Velevážení, vím, že při financování dvouletky nebudeme mít situaci lehkou. Všech nových prostředků, které jsou dnes v peněžních ústavech, je asi 26 miliard, ale to jsou prostředky provozní, prostředky denní, v nichž je prostředků trvalých, to je takových, které přicházejí především v úvahu pro investice, asi 5 miliard Kčs. Máme tedy asi 5 miliard dlouhodobých úspor, kterých můžeme pro investice hned použíti. Nezapomeňme, že musíme pracovat v zásadě jenom s novými penězi, s novou měnou, a ze staré jenom s tou částí, která bude po dávkách vkladatelům uvolněna. K investicím se musí používat prostředků pokud možno dlouhodobých. Používání peněz tak zv. krátkodobých k financování investic je vždycky velice povážlivé a musíme při užívání tohoto způsobu, i když se ho nebudeme moci uvarovati, býti velice opatrní.

Náš plán předpokládá zvýšení životní úrovně, to jest prostředků, které se dostanou do oběhu, a tu se musíme snažit, aby tyto prostředky pokud možno rychle zase našly cestu zpět do peněžních ústavů, aby tak opět mohly svou funkci znova začíti. Ale aby se to mohlo stát, je nutno posílit důvěru vkladatelů, že finanční stav republiky je už stabilisován, že prostředky svěřené jsou jisté, abychom dosáhli toho, že nebude, jak až dosud tomu je, tak velká thesaurace, která způsobuje, že Národní banka není pánem na peněžním trhu ani v nových prostředcích.

Tu se domnívám, že bychom měli přestat s tím překotným reorganisováním peněžnictví. Nemáme s tím dobré zkušenosti ani v průmyslu, kde jsme rozházeli znárodněný průmysl ze starého, vytvořeného systému do systémů jiných. A bylo by ještě nebezpečnější, kdybychom to provedli i v oboru peněžnictví. Nesmíme zapomínat ani na vkladatele a nesmíme si myslit, že vkladateli je všechno jedno, když se bude rozhazovat struktura finančních ústavů, na kterou je zvyklý, a když se budou tvořit úplně nové útvary.

Velevážení, přicházím ke konci své úvahy. Dvouletý plán se zdařil musí, řekl bych s básníkem, "Pevné vůli, tužbě ušlechtilé samo nebe dává dojít cíle". Když budou všecky vrstvy pracovati poctivě, jistě se výsledky dostaví. Pryč s kyselostí a škarohlídstvím! Nedívejme se na nezdary, které nás při tom budou potkávat! Byla už jednou citována slova presidenta Masaryka, který z písma svatého kdysi vyňal a uvedl ve větší známost partii: "Ten, který orá, nechť se neohlíží nazpět." My se také nesmíme hned dívat nazpět, zdali se něco stalo dobře nebo nedobře. Svou funkci musíme konat s vědomím, že práce bude dobrá, pakliže naše snahy budou dobré. Bude to otázka svědomí všech vrstev, aby se zde při tom úkolu účastnily a aby jej pevně plnily.

Základní podmínkou zdaru dvouletky však je, aby celý národ a všecky politické strany zachovaly věrnost ujednáním Národní fronty, aby se nechtěla pod rámcem dvouletky nějakým chytráckým způsobem rozrušit dohoda, která byla Národní frontou ujednána, aby se nechtělo použít dvouletky k tomu, aby jeden oddíl hospodářského života našeho státu byl preferován proti stavům a vrstvám ostatním. (Potlesk.)

Přál bych si, abychom vystačili s § 19, odst. 3, že všecka zařízení, která mají zavésti do práce ty, kdož v ní ještě zúčastněni nejsou, budou založena na systému dobrovolnosti. Bylo by zlé a nebezpečné, kdybychom musili sahati k těžkým donucovacím prostředkům, jež by mohly ohrozit svobodu našeho lidu a postavení našeho státu jako státu národního. Doufejme, že zdravý rozum a genius našeho národa najde cestu, aby se tato naše práce zdařila, aniž bychom museli používat nedemokratických, z doby nacistické smutně proslulých donucovacích a otrokářských zařízení.