K tejto veci sú prihlásení rečníci,
zahájim preto rozpravu.
Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem rečnícku
lehotu tak, aby pre celú rozpravu činila pre každý
klub 30 minút. Hospitanti sa počítajú
do počtu členov klubu.
Na poslancov mimo kluby pripadá 10 minút.
Sú nejaké námietky proti tomuto návrhu?
(Neboly.)
Nie sú. Rečnícka lehota je teda podľa
tohoto návrhu stanovená.
Prihlásení sú títo rečníci:
pp. posl. Tymeš, dr. Josef Novák, Slánský,
Fraštacký, Frlička, Bašťovanský,
dr. Brúha, Langr.
Dávam slovo prvému rečníkovi, ktorým
je pán posl. Tymeš.
Posl. Tymeš (uvítán potleskem):
Paní a pánové!
Zahajuje rozpravu o návrhu dvouletého plánu
jsem si vědom historického významu dnešního
dne, neboť nemůže býti sporu o tom, že
dvouletý hospodářský plán,
o němž nyní jednáte, bude nejvýznamnějším
zákonem, který ústavodárné
Národní shromáždění v
tomto roce schválí. Tímto zákonem
zasahujeme hluboko do života celého národa
a bylo by proto jen v zájmu věci, kdyby sněmovna
měla dosti času a možností k důkladnému
studiu a jednání o předloze. Uznáváme
však, že vláda při nejlepší
vůli nemohla sněmovně návrh předložiti
dříve a že rychlé projednání
předlohy je nutné, aby se všechny další
přípravné práce k dvouletému
plánu mohly vykonat včas. Očekáváme
ovšem, že vláda v budoucnu bude plnit svůj
slib a nebude sněmovně stanoviti krátké
lhůty k projednávání důležitých
vládních předloh, tak jak tomu často
bylo doposud. Upozorňujeme především
na státní rozpočet, který musí
býti v nejkratší době sněmovně
předložen.
Soc. demokracie má samozřejmě k dvouletému
plánu kladné stanovisko. Vždyť splňuje
se tak velmi důležitý bod našeho programu.
Plánování je vlastně logickým
důsledkem znárodnění velké
části našeho průmyslu. Teprve změna
našeho národního hospodářství
nám umožňuje skutečné hospodářské
plánování. Dnes, rok po znárodnění
průmyslu, můžeme již po získaných
zkušenostech náležitě oceniti velkou iniciativu
Laušmanovu. Přišli jsme se znárodněním
průmyslu a peněžnictví včas a
vytvořili jsme nezbytné předpoklady pro socialistické
budování státu. Odklad nebo polovičaté
řešení byly by nás hospodářsky
i politicky velmi poškodily. Zákonem o dvouletém
plánu dokazujeme, že chceme setrvati na cestě,
kterou jsme nastoupili. Je to ostatně jedině možná
cesta k lepší budoucnosti národa. Kapitalismus
se nevrátí do našeho hospodářství
v žádné podobě. Nesmí se opakovati
krise, které ničily dělníka i úředníka,
rolníka i živnostníka. Jsme si vědomi
toho, že jsme teprve v počátcích plánování.
Nemůžeme zatím přestavět celé
naše hospodářství. Jediný vzor,
sovětský, nemůžeme kopírovati,
neboť naše hospodářské poměry
jsou jiné než v Sovětech. Můžeme
se však mnoho od Sovětů učit. Jejich
bohaté zkušenosti v plánování
mají i pro nás, pro celé naše hospodářství
velkou cenu.
Značnou brzdou v našem plánování
jsou neutěšené poměry mezinárodní
- a my jsme hospodářsky příliš
závislí na cizině. Mnoho zboží
dovážíme a musíme proto i mnoho vyvážet.
Politické napětí ztěžuje i spolupráci
hospodářskou. Můžeme se pochlubit opravdovou
upřímnou politickou a hospodářskou
spoluprací se Sovětským svazem a chceme dobré
politické i hospodářské styky se všemi
demokratickými zeměmi. Litujeme, že nebyla
dosud podepsána ohlášená smlouva s naším
slovanským sousedem, Polskem. Úzká spolupráce
prospěla by oběma zemím, Polsku i nám.
Přejeme si dobré hospodářské
styky také s našimi jižními sousedy, Rakouskem
a Maďarskem, žel, dosavadní politika maďarské
vlády tuto hospodářskou spolupráci
ztěžuje.
Velmi často slyšíme výtky, že se
nesnažíme uchovat si přátelství
západních států, především
Ameriky a Velké Britannie, a že tím stát
značně hospodářsky poškozujeme,
dokonce že je ohrožena i dvouletka. Je naprosto nesprávné,
když se v našem upřímném přátelství
a spojenectví se Sovětským svazem vidí
nepřátelství k ostatním zemím.
Je přirozené, že čeští a
slovenští lidé mají nejblíže
k slovanskému Rusku. Náš národ byl i
za carismu rusofilský a je pochopitelné, že
velká ruská revoluce, největší
revoluce světových dějin, nám ruský
lid ještě více přiblížila.
Sovětský svaz osvobodil téměř
celou naši republiku od nepřátel - od Košic
až ku Praze je naše země zkropena krví
ruských bratří. Nikdo nám proto nemůže
a nesmí zazlívat naši lásku a vděčnost
k ruskému lidu. (Potlesk.) Byl by to však omyl,
kdyby se v cizině domnívali, že náš
národ pro lásku a vděčnost k sovětskému
lidu zapomíná na velkou pomoc, kterou přispěli
ke svobodě lidstva Američané a Britové.
(Potlesk.) Víme, co pro nás znamenala i hospodářská
pomoc po válce a vděčně ji oceňujeme.
My jsme nikdy nechtěli žíti sobecky pouze pro
sebe, nýbrž přáli jsme si vždy
mezinárodní spolupráci a dovedli jsme ji
přinést i největší oběti.
Přejeme si však, aby se nám ze zahraničí
nemluvilo do našeho hospodářského uspořádání.
(Potlesk.) Nemůžeme dovolit, aby nám
vyrostl nový kapitalismus, který by znamenal návrat
k bídě, obnovu třídních bojů
a rozklad národních sil. (Potlesk.) Očekáváme,
že naše zahraniční služba učiní
vše, aby svět byl pravdivě informován
o našich poměrech, aby - pokud je to v našich
silách - naše hospodářství netrpělo
nedůvěrou ciziny nebo nějakými rozpory
a abychom nedávali ani záminky k novým nedorozuměním
a konfliktům.
Likvidace kapitalismu není jen naší věcí.
Je to proces, který zachvacuje celou Evropu. V žádné
evropské zemi nestojí kapitalismus na pevných
nohách a nemůže se proto tvrdit, že společenskou
přestavbou příliš předbíháme
světový vývoj. Měli jsme snad jen
více odvahy k činům. Naše strukturální
změny nejsou neuváženým experimentem,
nýbrž logickým důsledkem přirozeného
vývoje.
Přáli bychom si, aby výroba i spotřeba
byla plánována a zladěna v co nejširším
světovém měřítku, neboť
jen tak se můžeme zbaviti světových
hospodářských krisí, které
přiostřují také napětí
a krise politické.
Pro zdar dvouletého plánu je důležité,
abychom zajistili rentabilitu národních podniků,
ale také rentabilitu podniků soukromých.
Zájmy obou sektorů, národního i soukromo-podnikatelského,
musíme vhodně skloubit, neboť jen při
respektování potřeb obou složek můžeme
mít úspěch.
Členové našeho sociálně demokratického
klubu velmi podrobně referovali ve sněmovních
výborech o potřebách zemědělství.
Nebudu jejich vážné připomínky
a varovná slova opakovati. Všichni víme, jak
zemědělství trpí dnešními
mimořádnými poměry a že pomoc
zemědělcům je nejen akt spravedlnosti, nýbrž
i národní a státní zájem. Zemědělcům,
kteří s vypětím všech sil pracují
na zajištění národní výživy,
nemůžeme být za jejich práci nikdy dosti
vděčni. (Potlesk.)
Nechci také opakovati připomínky soc. demokratických
poslanců k bolestem a starostem našeho živnostenského
podnikání. Z vládního návrhu
není patrno, s jakou částkou se počítá
na řemeslo. Dvouletý plán pochopitelně
pamatuje především na těžbu uhlí,
výrobu železa, ocele a pod., neboť bez uhlí
a železa není hospodářská obnova
proveditelná. Avšak při investicích,
zejména stavebních, má značný
podíl řemeslo. Proto i řemeslo musí
dostat nové pracovníky. Modernisace strojového
zařízení je nutná i v živnostech,
zejména u firem stavitelských, ale i u všech
pomocných řemesel. V době válečné
utrpělo právě živnostnictvo značné
ztráty. Ministr Laušman je odhadl na 23 miliard
korun. I když je jasné, že tyto ztráty
nemůžeme za dva roky nahradit, přece musíme
učinit vše, co je v našich silách, aby
řemeslná výroba byla zmechanisována
a tak stoupla i její výrobní kapacita. Mechanisace
řemesel, průmyslu i zemědělství
je nesporně prvním předpokladem pro zvýšení
pracovního výkonu. Ovšem záleží
také mnoho na organisaci práce a na pracovní
morálce.
Je pravda, že poválečná demoralisace
se projevila i v menší části našeho
národa. Lidé, kteří se snadno a někdy
nepoctivým způsobem obohatili, otravují své
okolí. Přesto však je mnoho dělníků,
živnostníků, úředníků
a zvláště zemědělců, kteří
jsou vzorem národní a sociální vyspělosti.
Jejich velká a svědomitá práce si
zaslouží plného uznání. Ovšem
menšina národa sama nestačí odčiniti
následky okupace a války, i kdyby pracovala ještě
svědomitěji.
Musíme pro naše budovatelské úsilí
získat všechny zdravé síly národa.
(Potlesk.) Budovatelské úspěchy ruských
bratří musí nám býti příkladem.
Vzpomeňme jen, za jak těžkých poměrů
začali v Sovětském svazu s plánovaným
hospodářstvím. Bída byla větší
než dnes u nás a přece se podařilo vedoucím
pracovníkům Sovětského svazu vyvolat
v sovětském lidu enthusiasmus, pro nějž
nemáme v dějinách příkladu.
U nás se ještě dnes mnohde nechápe dosah
revolučních změn. Ještě dnes
je v mnohých závodech malicherné stranické
škorpení a vzájemné otravování
zaměstnanců. Je-li samozřejmostí tolerance
náboženská, musí býti v nových
poměrech stejně samozřejmá tolerance
politická. (Potlesk.) Musíme odstranit vše,
co lidem práci v dílnách a kancelářích
ztrpčuje. Musíme se zbavit starého i nového
příživnictví, musíme mít
odvahu potírat nepoctivost a korupci a zejména musíme
učinit pobyt v továrnách a dílnách
radostným, aby práce zaměstnance opravdu
těšila. V podnicích, ale i ve veřejné
správě musíme rozumně hospodařit.
Nemůžeme žít na vysoké noze, když
právem žádáme lid, aby se uskrovnil.
Úspory potřebujeme všude. Restrikce státních
zaměstnanců, která je nutná, sama
nestačí. Zde má parlamentní úsporná
a kontrolní komise opravdu velký úkol a je
jen třeba, aby byla co nejdříve ustavena.
Pro plánování v demokracii nemáme
zatím příkladu. Provádíme u
nás významné strukturální změny
a plánujeme při zachování demokratických
práv a svobod. To je věc nemalého politického
významu. Klademe značný důraz na dobrovolnost
obětí. Dokazujeme tím, že máme
velkou víru v politickou a národní vyspělost
a mravní sílu našeho lidu. Věřím,
že náš lid nám porozumí, když
uvidí naši poctivou snahu a dobré příklady.
Věřím především v našeho
dělníka. Věřím, že upřímně
míněná slova, která pronesl včera
předseda Ústřední rady odborů
kol. Zápotocký, se setkají u všech
uvědomělých dělníků
s plným porozuměním. Náš dělník
stál v čele všech akcí za svobodu národa,
za svobodu sociální, za rovnost v národě.
Staří dělníci se i v nových
poměrech velmi dobře osvědčili. Mám
zejména na mysli dělníky, kteří
prošli tvrdou socialistickou školou.
Je pravda, že mládeži socialistická výchova
chybí. Je pravda, že jsou zde patrny následky
dlouhé okupace, kdy nebylo možno mládež
vychovávat politicky k demokracii a socialismu. Ale i přes
tyto nedostatky je v řadách mladých lidí
velmi mnoho opravdu oddaných a nadšených pracovníků.
Jsou proto naše předpoklady pro splnění
dvouletého plánu uspokojivé. Potřebovali
bychom jen větší soulad a více důvěry
mezi stranami Národní fronty.
Není pochyby o tom, že Národní fronta
má stále své oprávnění
a že dosud své poslání nesplnila. Máme
před sebou velké úkoly, především
ústavní zákon. Potřebujeme více
než kdy jindy opravdu odpovědné státníky
a politiky, kteří mají odvahu k pravdě
a činům, ne politikáře a demagogy.
Kritika je v našich poměrech jistě vítaná
a nutná, ale musí býti věcná
a odpovědná. V poslední době jsme
často slyšeli kritiku našich národních
podniků a měli jsme dojem, že zde není
dosti odpovědnosti a že se často v kritice
přehání. Nesmíme kritisovat pro popularitu,
z důvodů stranických, nýbrž v
ušlechtilé snaze dosíci nápravy a zlepšení.
Nesmíme ustrnout, to je nám všem jasné.
Myslím i na nebezpečí zbahnění.
Agitace a stranické zájmy nesmí ovšem
zvyšovat nedůvěru mezi stranami.
Ještě nebezpečnější by bylo,
kdyby se znovu vyvolávala nedůvěra mezi Čechy
a Slováky. Nás, soudím, všechny velmi
překvapil projev předsedy Slovenské národní
rady, posl. dr. Lettricha, před jeho odjezdem do
Ameriky. Všichni jsme se domnívali, že právě
na Slovensku se zvláště uvítá
dvouletý hospodářský plán,
poněvadž znamená velmi mnoho především
pro Slovensko. A naší snahou také je, abychom
potřebám a přáním Slovenska
vyhověli plnou měrou. (Potlesk.)
Považovali bychom vsak za velkou politickou chybu, kdyby
se začalo znovu zasévat sémě nedůvěry
mezi Čechy a Slováky, kdyby se zase dělala
taková agitace, jak jsme ji znali v prvé republice,
která krok za krokem Slováky Čechům
odcizovala. Zde je opravdu třeba mnoho smyslu pro odpovědnost,
všichni si musíme uvědomit, že je to přímo
životní otázka pro celý náš
stát. Věřme si více a nepodezřívejme
se zbytečně! Bude-li mezi námi lepší
poměr, důvěra, že to všichni myslíme
dobře, že nechceme sestoupit s cesty, kterou jsme
nastoupili, pak i kritika ostrá, ale věcná
a upřímná nevyvolá ani hořkost
ani rozpor.
Měl bych dnes vytknout, že se ve dvouletém
plánu dostatečně nepřihlíží
ke skutečnosti, že země Moravskoslezská
byla válkou velmi postižena a že i před
válkou z důvodů politických byla značně
zanedbávána. Nechci však kalit dnešní
slavnostní náladu nějakými dílčími
stížnostmi, neboť soudím, že v tomto
okamžiku myslíme především na zdar
celého velkého díla. Dvouletým hospodářským
plánem zahajujeme novou etapu našeho hospodářství.
Tento hospodářský plán musí
býti splněn, abychom zvýšili životní
úroveň našeho lidu a vytvořili i předpoklady
pro populační vzestup. My poslanci se musíme
zvláště o zdar tohoto díla přičinit;
vláda nám to usnadnila. Změnila původní
návrh, vzdala se širokého zmocnění,
prohlásila, že má důvěru v parlament
a sama navrhuje, aby ústavodárné Národní
shromáždění prostřednictvím
svého výboru kontrolovalo provádění
dvouletého plánu. Nechci opakovat, co jsem už
několikráte řekl a napsal o velkém
poslání našeho zákonodárného
sboru. Předpokládám, že si všichni
plně uvědomujeme důležitost a význam
tohoto poslání a chceme-li, aby nezklamal národ,
nesmíme zklamat ani my. (Potlesk.) Obracíme
se k národu, aby více a lépe pracoval, to
nám ukládá povinnost, abychom i my pracovali
více a lépe a přizpůsobili i práci
parlamentu novým poměrům. My sociální
demokraté věříme, že jsme na
dobré cestě a že výsledky našeho
plánování budou dobré. Končím
slovy víry básníka Karla Tomana: všem,
kdo pevně věří, vždycky se v
dálce spásné jitro šeří.
(Hlučný potlesk.)
Podpredseda dr. Ševčík: Ďalším
rečníkom je pán posl. dr. Novák.
Dávam mu slovo.
Posl. dr. Novák: Slavné Národní
shromáždění!
Zákon, který nyní projednáváme,
je svým způsobem opravdu historický. Nechci
se zmiňovat o tom, nad čím kroutili hlavou
právníci v ústavně-právním
výboru, že zákon svou formulací neodpovídá
zvykům anebo formám doby dřívější,
nýbrž upozorňuji na to, že tímto
zákonem po prvé oficielně prohlašujeme,
že se v našem národním hospodářství
opouští liberalistický způsob funkce
státu v národním hospodářství
a že se nastupuje cesta nová. Dříve
stát jenom přihlížel, jak se národní
hospodářství potácí s jedné
strany na druhou, a nanejvýš přistupoval k
intervenci tehdy, když se dostavila hospodářská
krise, čili když si pacient zdraví zkazil -
podle Havlíčka - a stát ho měl potom
zhojit. Funkce státu, jak ji uvádíme v zákoně
nyní, podobá se spíše lékaři,
který člověku stanoví životosprávu,
jak má svěřenec žít, aby se vyhnul
chorobám a nemocím.
Velevážení, náš stát bude
do budoucna řídit národní hospodářství
za tím účelem, jak se praví v osnově
zákona, aby se zvýšila životní
úroveň všeho lidu. To znamená zlepšení
výživy a bydlení, dále ulehčení
práce a všechna ta hmotná dobra, která
mají sloužiti člověku, aby se mu žilo
lehčeji a lépe. Díváme-li se z tohoto
hlediska na program dvouletého plánu, mohu prohlásit
za hnutí, jehož členem mám čest
býti, že tento plán s takto formulovaným
cílem odpovídá křesťanskému
chápání národního hospodářství
a že se pro něj vyslovil ve své známé
encyklice Quadragesimo anno už Sv. otec Pius XI., který
zavrhl liberalistický způsob řízení
národního hospodářství a uvedl,
že cílem a smyslem národního hospodářství
má býti blaho všech a že musí býti
toto hospodářství řízeno podle
promyšleného a účinného plánu.
Plánování státní není
ovšem nic nového, neboť i starý liberalistický
řád plánoval.
Náš způsob dvouletého plánu přináší
však přece něco nového, to jest dává
státu moc, aby si plnění dvouletého
plánu vynucoval, a to nejenom u podniků státních
a znárodněných, nýbrž svým
způsobem i u podniků družstevních a
u podniků v rukou soukromých. To je to nové
- a doufám, že to bude k dobru našeho národního
hospodářství. My ovšem musíme
býti tady při tom velice opatrni, neboť ono
vynucování může přinésti
hluboké zásahy do života občanů.
Musíme být opatrni, aby zvýšené
tvorbě statků nebyly obětovány hodnoty
vyšší, pro něž právě
lidský život má svou pravou cenu. (Potlesk.)
V tom směru nesměli bychom býti němými
psy a museli bychom se postaviti na odpor, kdyby tato vlastní
lidská práva měla být v zájmu
splnění nějaké výroby pošlapána
anebo ničena.
Slavné Národní shromáždění!
Včera tu mluvil pan referent kol. Zápotocký,
který vyčítal lidové straně,
že se brání národním směnám
v nedělích a ve dnech svátečních,
a pravil, že se to snad nesrovnává s příkazem
lásky k bližnímu. Velectění,
i v církevní nauce a v praxi je na to pamatováno.
Je dovoleno pracovat i ve dnech svátečních,
ale tehdy, jak je v Písmě svatém, když
vůl nebo osel padne do jámy a je nutno je odtud
vytáhnout. (Potlesk.), ne však tehdy, když
pracovníci ve dnech všedních lenoší
a chtějí to nahradit prací ve dnu svátečním.
(Potlesk.)
Velectění, museli bychom se ozvati také proti
uplatňování nějakých sankcí,
kdybychom viděli, že zaváděním
na příklad nucené práce, přidělováním
sil a vším tím, na co se pamatuje v zákoně,
měly by býti roztrhávány a ničeny
rodiny a kdyby měly býti přesouváním
mladých do práce způsobovány mládeži
těžké mravní úhony, jako jsme
toho už svědky nyní. (Potlesk.)
Dvouletý plán předpisuje množství
statků, které mají býti vyrobeny podle
naší surovinné základny, podle našich
pracovních možností, podle lidské kapacity,
podle celkových směrnic potřeby i podle plánu
nejlepšího, optimálního využití
všech přírodních i lidských sil.
Zavádí se tu tedy po prvé v naší
výrobě hierarchie statků. Chceme v budoucnosti
klásti důraz nejprve na výrobu statků
nezbytných a potom v odstupňování
teprve na výrobu statků zbytných až
luxusních. Nikoli, jak to bylo dřív, kdy
o výrobě rozhodoval a určoval ji jen zisk
jednotlivců a nikoli potřeba obyvatelstva nebo prospěch
národa. Toto dělení statků neznal
liberalismus a proto přináší náš
dvouletý plán tady hodně dobra. Vzpomeňme
jen dob první republiky, když jsme nechali na příklad
textilní výrobu v našem zmenšeném
území v tak ohromném rozměru, jako
byla platná pro celé Rakousko, a potom jsme přišli
do těžké hospodářské krise,
když přestal hlad po zboží. V tom tedy
přináší nový plán velký
pokrok a doufejme, že tento plán přispěje
k tomu, že v budoucnosti, až přestane nynější
velká konjunktura, přejdeme přes doby ochabnutí
daleko lehčeji, než jsme to snášeli a
snášeti museli v dobách prvního údobí
naší republiky.