Demokratická strana je rozhodnutá poskytovať
plnú ochranu drobnému a strednému podnikaniu,
nášmu živnostenskému stavu, proti takým
žravým tendenciám znárodneného
podnikania. Nemôžeme totiž ináč
nazvať snahu skoro každého sektoru národného
priemyslu po zapojení do národného podniku
napríklad konfiškovaných živnostenských
podnikov, ako je tomu napríklad v kovopriemysle, ktorý
chce okupovať konfiškované zámočnícke
dielne a autodielne.
Vládny program v rámci dvojročenky predvída
prevedenie novej organizácie zahraničného
obchodu. S hľadiska slovenských hospodárskych
záujmov máme k tejto úprave vážne
pripomienky. Myslím, o tom nemôže byť sporu,
že nová úprava organizácie zahraničného
obchodu musí zodpovedať v plnom rozsahu slovenským
hospodárskym záujmom. V doterajších
prípravných rokovaniach sa uplatňovaly dve
tendencie: monopolistická a protimonopolistická.
K tendencii monopolistickej zaujímame zásadne negatívne
stanovisko. V monopolizácii zahraničného
obchodu, nech by mala akúkoľvek formu, vidíme
nebezpečenstvo byrokratizácie, nedostatočnej
pružnosti a tým aj výkonnosti.
Tak ako nesúhlasíme s monopolizáciou, označujeme
za neželateľný taký stav, v ktorom by
bol pripustený ľubovoľný počet
subjektov v importe a exporte. Musí sa tu presadiť
sníženie počtu partnerov, aby nedochádzalo
ku škodlivým sprievodným zjavom voľnej
súťaže, napríklad neserióznemu
postupu v cenovej politike na škodu národného
hospodárstva. Prihovárame sa za pripustenie obmedzeného
počtu partnerov v jednotlivých odvetviach vývozných
a dovozných. Takýmto riešením by sa
dosiahla vzájomná kontrola, ktorá je bezpodmienečne
potrebná, ak má byť zahraničný
obchod zdravý.
Takto formulujeme svoje stanovisko s platnosťou celoštátnou.
Pokiaľ ide o nutnosť rešpektovať špeciálne
záujmy slovenské, musíme zdôrazniť,
že pripravované riešenie musí byť
také, aby slovenskí vývozci a dovozci mali
plnú možnosť uplatňovať sa v zahraničnom
obchode. Preto zahraničný obchod, pokiaľ ide
o jeho praktických nositeľov, musí byť
čo najveľkorysejšie decentralizovaný.
Museli by sme sa so všetkou rozhodnosťou postaviť
proti takému riešeniu, ktoré by či už
výslovne, alebo nepriamo centralizovalo exportnú
a importnú činnosť, týkajúcu
sa slovenského hospodárstva, mimo Slovenska. Mohlo
by to znamenať stomiliónové škody pre
Slovensko, lebo neide tu len o exportéra a importéra
samotného. Ide tu o celý rad sprievodných
služieb, ktoré by sa v prípade prílišnej
centralizácie mimo Slovenska u nás neujaly. Mám
na mysli služby sprostredkovateľské, bankovné,
poisťovateľské, spedičné a iné.
Preto upozorňujeme príslušných úradných
činiteľov už teraz na tieto okolnosti a žiadame,
aby sa na to pamätalo.
V sektore znárodneného priemyslu sa prejavuje snaha
sústrediť komerčnú činnosť
do ústredných riaditeľstiev, poťažne
do obchodných spoločností k nim pričlenených.
Ba uplatňuje sa tu tendencia strhnúť na takéto
centrálne organizácie nákup, niekedy i predaj
aj pre sektor neznárodnený. Myslíme, že
táto tendencia by sa v krátkom čase vykázala
nepriaznivými výsledkami. Považujeme za zdravé
umožňovať národným podnikom práve
v komerčnej agende uplatniť sa ako hospodárske
jednotky. Pri takomto riešení aj slovenský
priemysel môže sa primerane a k osohu slovenského
hospodárstva zapojiť do zahraničného
obchodu. Rovnako považujeme za žiadúce ponechať
osvedčeným a serióznym obchodným spoločnostiam
možnosť zapojiť sa do zahraničného
obchodu. Sme presvedčení, že aj taký
znárodnený priemysel použije služieb takýchto
exportných a importných spoločností
vtedy, ak budú ukazovať kalkuláciu výhodnejšiu.
Zároveň shrnujem: Varujeme pred monopolizáciou
a centralizáciou, lebo oboje prináša byrokratizáciu,
ťažkopádnosť a iné nevýhody,
ktoré nemôžu byť ľahostajné
nám ako štátu, odkázanému v miere
tak životne významnej na export a import. Na toto
stanovisko máme už aj praktické odôvodnenie.
Máme zprávy o tom, ako sa osvedčil byrokratický
postup pri vyčerpávaní úveru, ktorý
nám povolily Spojené štáty vo výške
50 miliónov dolárov na nákup prebytkov výstroje
americkej armády v Európe. Bolo by zaujímavé,
keby sa parlament dozvedel podrobnosti tohoto prípadu.
Dozvedeli sme sa z úradných kruhov, že z 50
miliónov dolárov takmer za 3/4 roka vyčerpalo
sa iba nie celých 7 miliónov dolárov a že
celá akcia koncom septembra končí. Takéto
mimoriadne tempo vyvinula Československá republika
v dobe, keď iné štáty - aj neutrálne
- práve vďaka pružnej organizácii a nákupu
nakúpily za výhodných podmienok hodnotné
tovary za stovky miliónov dolárov, a na dovŕšenie
tragikomiky tohto prípadu, za niekoľkonásobne
zvýšené ceny sme museli tieto tovary kúpiť
z tretej ruky. Myslím, že tento prípad je kvalifikovaný
na to, aby bol výstrahou. (Potlesk.)
Cez letné mesiace malo tisíce českých
občanov možnosť navštíviť prvý
raz po vojne Slovensko a presvedčiť sa o našich
skutočných pomeroch. Toto oživenie cudzineckého
ruchu českými hosťami nemalo len svoje hospodárske
reflexy, ale prinieslo i kladné výsledky politické.
Českí ľudia sa konečne presvedčili,
ako na Slovensku žijeme, ako sa tu pracuje na rekonštrukcii
a výstavbe štátu, a tým sa raz prevždy
zlikvidovaly fantastické zprávy o nespoľahlivom
a štátu nebezpečnom Slovensku. Nahradily ich
však zlomyseľné zprávy o neporiadku v
zásobovacom systéme na Slovensku, a to len preto,
že zásobovacie pomery sú u nás podstatne
lepšie a že možno voľne nakúpiť
niektoré potrebné články. To, pravda,
nevedie niektorých činiteľov politických
strán v českých zemiach k tomu, aby uvažovali
o uvoľňovaní viazanej distribúcie niektorých
životných potrieb, ale naopak pod rôznymi titulmi
sa snažia rozšíriť lístkový
systém aj na území Slovenska. Konštatujem,
že zavedenie prísneho lístkového systému,
aký platí v českých zemiach ako dedictvo
nacistickej éry, by bolo nezdravým hospodárskym
zákrokom a ohrozilo by plynulosť na trhoch. Pritom
sa nezaoberáme otázkou zvýšených
nákladov v štátnej administratíve, lebo
by bolo v rozpore s úsporným systémom vlády,
o ktorom hovorí pán predseda vlády, keby
sme mali prijímať na Slovensku nové neproduktívne
sily na lístkovú agendu, ktorá zamestnáva
v českomoravských zemiach vraj 21.000 neproduktívnych
síl, zatiaľ čo sa práve v Čechách
poukazuje na nedostatok pracovníkov. Argumentuje sa proti
Slovensku tým, že voľné články
nie sú prístupné pracujúcim vrstvám
a že si tieto môžu nakúpiť len vrstvy
zámožné. (Predsedníctvo prevzala
podpredsedníčka Hodinová-Spurná.)
Táto argumentácia je vyvrátená celým
zásobovacím systémom na Slovensku, ktorý
je prísne zameraný práve na potreby pracujúcich
ľudí, vo forme mimoriadnych prídelov zabezpečuje
pracovníkom ďalšie zlepšenie vyživovacích
pomerov a len takto si možno vysvetliť, že slovenský
robotník netrpí už podvýživou,
ale pociťuje už následky mierového hospodárenia
v zásobovaní. Veľké zásluhy na
tomto má, pravda, slovenský roľník,
ktorý dobrovoľne, bez zákrokov a bez akýchkoľvek
nariadení trhových a nákupných sväzov
prináša svoje výrobky do spotrebiteľských
centier. Máme jednoduchšiu zásobovaciu agendu,
a to je naše veľké plus.
Druhý dôvod pre zavedenie lístkového
systému sa vidí v tom, že sa údajne
na Slovensku ľahkomyseľne hospodári s obilninami,
takže v marci sa vraj opäť objavia prosebníci
zo Slovenska, ktorí budú žiadať záchranu
krajiny pred hladom. Túto legendu vyvrátim len s
poukazom na to, že ministerstvo výživy v máji
roku 1946 žiadalo súrne najprv 1000 vagónov
a neskôr 2000 vagónov výpomoci v obilninách
pre české zeme. Bez akýchkoľvek prieťahov
sme splnili požiadavky a vypravili ihneď 100 vagónov.
Príslušné miesta však týchto 100
vagónov obilia vrátily ako nepotrebné, takže
tieto blúdily po celej republike, než sa zas k nám
vrátily bez ďalšieho vysvetlenia.
My vieme veľmi dobre, kto má záujem na zachovaní
prísne viazanej distribúcie a lístkového
systému. Je to 7.000 funkcionárov a zamestnancov
najrozličnejších trhových sväzov
a záujmových organizácií, ktorí
tu majú výborný zdroj príjmov, hoci
hodnota ich práce je veľmi iluzórna. Videli
sme to pri nedávnej zeleninovej odbytovej kríze,
kedy český konzument nechcel zvýšené
prídely zeleniny jednoducho preto, lebo túto dostával
úplne zvädlú. Najprv totiž musela prejsť
každá nákupná akcia celou spleťou
administratívnych a byrokratických opatrení
v jednotlivých organizáciách, a až potom
dostal konzument zeleninu. Azda by bolo zaujímavé
počuť zprávu o tom, koľko tvarohu a masla
bolo práve pre tento složitý systém
rôznych organizácií zničeného
napríklad v mliekárni v Českých Budejoviciach.
Keď niekde platí heslo o tom, že sa treba odnacizovať,
platí to predovšetkým pri viazanej distribúcii
a organizácii nákupu a predaja tovarov v českomoravských
zemiach.
Všetky tieto nedostatky máme na mysli a preto demokratická
strana s najväčšou rozhodnosťou sa stavia
proti pokusom o zavedenie lístkového systému
na Slovensku v plnej šírke. My naopak voláme
po uvoľnení niektorých článkov
životnej potreby, čo platí predovšetkým
o tovaroch, ktoré rýchle podliehajú skaze.
Poukážem len na prípad obhospodarovania vajec
na Slovensku, ktorý je groteskou udržovania viazanej
distribúcie za každú cenu, lebo na koniec konzument
dostane lacnejšie vajca mimo prídelu ako na prídel.
S myšlienkou uvoľnenia viazanej distribúcie sa
zaoberajú štáty, ktoré boly vojnou silnejšie
poškodené ako naša republika.
Nakoniec chcem zdôrazniť, že demokratická
strana nikdy nevidela a nehľadala v politike uplatnenie mocenských
ľudských prúdov, ale snažila sa vždy
o spolužitie a spoluprácu s inými na podklade
mravného vzťahu človeka k človeku. Za
takúto spoluprácu osvedčujeme sa aj dnes,
lebo chceme v každom vidieť človeka, no nie politického
nepriateľa a protivníka. Chceme, aby sme si všetci
boli vedomí toho, že sme ľudia s mravným
a ľudským vzťahom k sebe, že sme občania
riadiaci sa zákonmi a nariadeniami, a nie svojvôľou
a bezcitným vzťahom k človeku. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dalším řečníkem
je p. posl. Cígler.
Posl. Cígler: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Je mi velikou ctí jestliže mohu zaujmouti stanovisko
k prohlášení pana předsedy vlády,
speciálně k některým otázkám
hospodářským. Je pravda, že poměry
v našem hospodářství a zejména
v našem průmyslu se velmi znatelně zlepšily.
Pan předseda vlády správně poukázal
na některé příklady, kde je dneska
již dosahováno úctyhodného výkonu.
Velmi mnoho našich občanů pochopilo již,
že zdar dvouletého plánu podmiňuje další
klidný a šťastný vývoj našeho
hospodářství, že tvoří
základy k dosažení radostnější
budoucnosti a že je také zatěžkávací
zkouškou pro onen velkolepý pokus, který jsme
jako jediní v Evropě učinili, zestátnivše
největší část našeho průmyslového
podnikání. Je ovšem třeba, aby nejen
část našeho národa, ale aby celý
národ byl přesvědčen, že dvouletka
se zdařit musí a že je pro nás zatěžkávací
zkouškou. Od nejmenších školáčků
po nejstarší občany musíme býti
proniknuti myšlenkou, že je nutno učiniti všechno
ve prospěch dvouletého hospodářského
plánu. Prohlašuji proto s plnou odpovědností
za československou sociální demokracii, že
budeme podporovati co nejúčinněji všechna
opatření, která budou k tomuto cíli
zaměřena, a že se vynasnažíme,
aby byly odstraňovány všechny překážky,
které se budovatelskému úsilí budou
stavět v cestu.
Jestliže jsme se rozhodli, že náš průmysl
zestátníme, a tím přistupujeme k řízenému
hospodářství, musíme podle mého
mínění vyvodit z toho všechny důsledky.
Hospodářské plánování
předpokládá dobrou organisaci a naprostý
pořádek. Bohužel nelze tvrdit, že bychom
tento pořádek už měli, že bychom
měli uspořádány všechny naše
hospodářské záležitosti tak,
aby nám dávaly správný podklad pro
hospodářské plánování.
Je na př. neobyčejně nemilé, jestliže
jsme až dosud nedovedli zavést pořádek
do živnostenského a jiného výdělečného
podnikání, ačkoliv naše vláda
hned na začátku činnosti ne tohoto, ale Prozatímního
Národního shromáždění
předložila už návrh zákona tisk
číslo 6, který právě tyto problémy
řešil. Vládě se proto nedá vytýkat,
že by byla na tuto důležitou otázku zapomněla.
Návrh se tehdy dostal do parlamentu jako jedna z prvních
osnov Prozatímního Národního shromáždění
- a parlament jí uchystal slavnostní pohřeb
první třídy. Někteří
pánové, když před tím bylo o
ní několikráte ve sněmovních
výborech hovořeno, vrátili ji vládě
s tím, že není dostatečná a že
má býti přepracována. Byla to veliká
chyba, neboť přijetím této osnovy mohli
jsme zabrániti vzniku mnoha set nových živností
a obchodů a mohli jsme už ten pořádek
mít.
Ovšem, pan posl. Děd a p. posl. Fusek
vědí velmi dobře, kdo byli ti, kteří
tuto osnovu tisk číslo 6 popravili. Jakýkoliv
labutí pláč proto, myslím, není
právě na místě. Jde totiž nyní
o to, že živnosti a obchody v našem pohraničí
budou převáděny do rukou soukromých.
Tady má p. poslanec Děd pravdu, takže
ti, kteří budou muset své podniky ve vnitrozemí
likvidovat, ztěžka mohou býti umístěni
jinde a při tom se pohraničí obsazovalo oním
známým způsobem, kdy se často nebral
žádný zřetel na odbornou kvalifikaci
uchazečů o jednotlivé národní
správy, a co je ještě smutnější,
ani zřetel na jejich občanskou bezúhonnost.
Dostal se mi do rukou přípis kriminální
policie, jímž se upozorňuje na řadu
případů národních správců
v pohraničí, kteří spravují
státní majetek a při tom jsou to vesměs
staří kriminálníci. (Potlesk.)
Jsou trestáni sedmkrát, čtrnáctkrát,
dvacetkrát, osmadvacetkrát. Dám panu ministru
vnitra tento výběr k disposici. Že hospodaření
v těchto podnicích potom podle toho vypadá,
je na bíle dni. Nyní budou jistě tihleti
pánové mezi těmi, kteří si
budou činit nároky, aby jim byly živnosti a
obchody odevzdány do soukromého vlastnictví.
Na druhé straně potom někteří
řádní a osvědčení živnostníci
a obchodníci mají likvidovati své podniky
ve vnitrozemí, neboť je pochopitelně pro naše
hospodaření neúnosné, abychom měli
jeden obchod na 90 obyvatel, jako se to objevuje v některých
našich větších městech.
Já bych se tedy domníval, že by bylo dobře
vyřešiti otázku živností a obchodů
ve vnitrozemí s největším urychlením,
a to tak, aby na některé živnostníky
a obchodníky mohl býti vzat zřetel v souvislosti
s osidlovací akcí. Dále bych řekl,
že předpokladem normálního a zdravého
hospodářského vývoje je vůbec,
abychom si v našem pohraničí udělali
náležitý pořádek. Naše denní
časopisy a dokonce některé revue jsou plny
stížností o tamních poměrech.
Je to trapné někdy číst. Zdá
se však, že přes tyto stížnosti -
a někdy opravdu velmi vážné - přecházejí
naše kompetentní místa k dennímu pořádku.
Omezujeme se tedy na to, že do pohraničí jezdí
žurnalisté, že se o pohraničí píše
velmi často neobyčejně kritickým tónem,
nyní tam dokonce jezdí členové tohoto
váženého sboru, ale málo se děje
k odstranění těch závad, které
se v pohraničí vyskytují. Domnívám
se, že povinností poslanců není, aby
problémy takto řešili, aby se zabývali
každým jednotlivým případem nějakých
nesprávností nebo zlodějen. Pan ministr vnitra
musí tady zasáhnout, aby stížnosti,
kterých je již tolik, dal řádně
vyšetřit a aby byli potrestáni všichni
ti, kteří se nesprávností dopouštějí.
(Potlesk.)
Je špatnou naší visitkou před cizinou,
má-li odsun Němců tyto neblahé důsledky
a je-li osídlení našeho pohraničí
provázeno zjevy takové demoralisace. Budeme proto
trvat na tom, aby pořádek byl zjednán za
všech okolností a bez jakýchkoliv ohledů.
Byla by to trapná věc, kdybychom se jí chtěli
podrobně zabývati a myslím, že to bude
jednou temný stín v historii tak slavného
údobí našeho národa. Hodnoty, které
přišly nazmar, jsou nesmírné a budou
nám chybět.
Je mimo jakoukoliv diskusi, že toto "také hospodářství"
diskredituje ony všechny krásné snahy dát
našemu národu nový, lepší společenský
řád. Budeme muset mnoho napravovat, abychom dokázali,
že jde o extrémní činy jednotlivců,
neslučitelné se snahami všech poctivých,
socialisticky myslících lidí.
A teď mi dovolte, abych řekl toto: Budování
nového společenského řádu předpokládá
vůbec určitou politickou zralost, jak nám
to svého času dobře řekli jak nezapomenutelný
T. G. Masaryk, tak také nynější
president dr Edvard Beneš. Když jsme se rozhodli
proti hospodářskému liberalismu, který
dohrál svou dějinnou roli, měli bychom, jak
již jsem řekl, vyvoditi z toho všechny důsledky.
Znamená to také podříditi všechny
osobní zájmy zájmům celku. A domnívám
se, že to také znamená, že automaticky
ztrácíme určitou část svých
hospodářských svobod. A tohleto je, myslím,
to, co někteří pánové, zejména
p. posl. Děd et tutti quanti nedovedou pochopit.
Má-li stát plánovati v našem hospodářství
se zdarem, nemohou býti jeho zájmy kříženy
křikem o nedotknutelnosti určitých práv,
za liberalismu sice nedotknutelných, ale v řízeném
hospodářství velmi problematických.
Máme zde na zřeteli ony snahy zasahovati do klasifikace
podniků, zachraňovati některé z nich,
i když jich zachování není národohospodářským
zájmem, a postupovati způsobem rušícím
z egoistických příčin celostátní
plánování. To by byla cesta nesprávná,
a ti, kteří ji sledují, nechť si uvědomí
její neslučitelnost s principy novodobého
hospodaření. Ovšem nechť při restrikci
hospodářských podniků je respektován
hlas naší lidové samosprávy.
Docela správně se také poukazuje na to, že
národní důchod musí býti rozvržen
takovým způsobem, aby se nehromadila kupní
síla na straně jedné, a aby byla nedostatečná
kupní síla na straně druhé. Mohu ze
své praxe sdělit, že pro obrovský počet
pracujících je drahota u nás neúnosná.
Naproti tomu zjišťujeme neustále, že je
mnoho lidí, kteří nevědí, kam
s penězi.
Je správné, jestliže chceme udržeti hodnotu
naší koruny a bráníme se zvyšování
mezd a platů. Pracující lid má pro
tyto snahy naší vlády také plné
pochopení. Ovšem naše úsilí bude
marné, jestliže se nevypořádáme
se všemi druhy šmelinaření, a to jak se
šmelinou skutečnou, tak také se šmelinou
polooficielní.
Dělníci našich továren žádají,
aby bylo neúprosně pokračováno v boji
proti černému obchodu a aby byl úplně
vymýcen. Žádají dále, aby vláda
všemi prostředky, které má po ruce,
pracovala k pronikavému snížení cen
životních potřeb, aby jejich životní
úroveň byla snesitelná.
Podal jsem v prvním zasedání tohoto Národního
shromáždění interpelaci předsednictvu
vlády, aby byly sníženy ceny životních
potřeb, a to zejména oněch druhů potravin,
které nám dováží UNRRA. V této
interpelaci jsem poukázal na to, že cena potravin
pro čtyřčlennou rodinu činí
na jedno přídělové období 2.176
Kčs 50 hal. Vezmeme-li v úvahu, že průměrná
hodinová mzda jednoho dělníka v našem
průmyslu činí 13,10 Kčs, vidíme,
vezmou-li se v úvahu velké srážky, že
velká část našich dělníků
nemůže si pro své rodiny koupiti ani to minimální,
co je poskytováno u nás na potravinové lístky.
Státní, veřejní zaměstnanci
a zaměstnanci soukromí ve vyšších
službách nejsou na tom o mnoho lépe.