Ovšem nelze si zastírat velké úkoly,
které máme před sebou a které budou
provázeny mnohými obtížemi. Velká
odpovědnost spočívá na ústředí
znárodněného průmyslu a hospodářství,
jakož i na hospodářských skupinách
pro průmysl neznárodněný. Zde právě
bude nutno podle vypracovaných výrobních
plánů zladit potřeby průmyslu, zemědělství,
stavebnictví a dopravy. I když byly zřízeny
různé komise, které mají zjistit,
kolik v příslušných oborech bude třeba
pracovních sil, uhlí, surovin, materiálu,
nebylo by správné a dvouletému plánu
prospěšné, kdyby ředitelé závodů
a příslušné orgány čekali,
až všechno dostanou. Bude velmi záležet
na jejich iniciativě, jak rychle získají
potřeby nutné pro splnění plánu.
- Při tom musí býti stále v patrnosti,
že jsou určité plánovací zásady,
které musí býti dodrženy. Zejména
ústředí znárodněného
průmyslu musí soustředit hlavní zájem
na ony výrobní odbory, které mají
klíčový význam a na jejichž výsledcích
závisí ostatní obory. Tím se ovšem
stane, že některé obory nebudou ve svých
žádostech, pokud jde o materiál, uhlí
a jiné potřeby, plně uspokojeny. Proto bude
žádoucí, aby nebyly zatajovány skryté
reservy, zejména pracovních sil i materiálu,
jak se až dosud v některých případech
děje. Zejména pokud jde o pracovní síly
je nepřípustné, aby nyní v průběhu
dvouletky byly tyto síly skrývány pro nějaký
příští výrobní program.
Poškozovalo by to nejen plán, ale celé hospodářství.
Nejen ředitelství podniků a závodů,
ale výbory skupin ROH, závodní rady i výrobní
výbory musí každý podobný případ
likvidovat a jeho tvoření ihned znemožnit.
Jenom tímto způsobem můžeme dosáhnout
řádného hospodaření a úspěšného
provádění dvouletky.
Dvouletému plánu bylo také věnováno
dnes zahájené dvoudenní zasedání
plena Ústřední rady odborů za účasti
pana ministra financí a pana ministra průmyslu.
ÚRO přehlíží dosud vykonanou
práci jednotného odborového hnutí,
zhodnotí dnešní situaci, zaujme stanovisko
k řadě současných ožehavých
otázek a určí směrnice odborové
politiky a úlohu odborů při plnění
programu třetí vlády Národní
fronty a dvouletého Gottwaldova budovatelského plánu.
Že bude tato pomoc značná a že se projeví
tak úspěšně, jako se projevila při
provádění Košického vládního
programu, o tom není žádného sporu.
Gottwaldova vláda připravuje dále pro odstranění
všech překážek, které stojí
v cestě zvyšování výroby a zvyšování
výkonnosti, daňové zvýhodnění
pro případy, kdy je více členů
rodiny zaměstnáno, osvobození práce
přes čas a zvýšených pracovních
výkonů od daně důchodové. Přání
a volání zaměstnanectva v tomto směru
bude vyhověno a dvouletý plán znovu dostane
velký náskok a bude všem zaměstnancům
další pobídkou k jeho provádění.
Z toho, co jsem uvedl, je zřejmé, že se naše
strana plně a neomezeně staví za budovatelský
program Gottwaldovy vlády, přednesený dne
8. července a bez výhrad schválený
všemi stranami Národní fronty. Stejně
rozhodně se stavíme za prohlášení
předsedy vlády ze dne 12. září.
Stavíme se zejména také za ty části
obou těchto projevů, kde se mluví o práci
na nové ústavě. Zdůrazňuji
to proto, že se od několika dní v tisku rozvíjí
kampaň, která líčí věci
tak, jakoby někdo, snad vláda, upíral ústavodárnému
Národnímu shromáždění
právo pracovat na jeho hlavním úkolu, totiž
na vypracování nové ústavy naší
republiky. V tomto duchu se také nesl zde před chvílí
projev p. posl. dr Bernarda.
Jak je to ve skutečnosti? V budovatelském programu
se praví, že vláda považuje za svou povinnost
připravit návrh ústavy. To ovšem znamená,
že se vláda musí postarat o to, aby byl vypracován
takový návrh, který by byl vhodným
podkladem pro jednání v ústavodárném
Národním shromáždění.
K tomu účelu vláda jíž učinila
přípravné kroky, jak to sněmovně
v poslední schůzi oznámil pan předseda
vlády. Řekl, že vláda přistupuje
k přípravě návrhu nové ústavy
s plnou vážností. "K tomu účelu
zřizuje dvě komise, a to politickou a právnickou,
v níž složky Národní fronty a vynikající
političtí a ústavně-právní
představitelé našeho veřejného
života budou míti možnost účastniti
se aktivně na přípravě návrhu
nové ústavy. Vláda, plníc svou povinnost,
předloží ústavodárnému
Národnímu shromáždění
návrh nové ústavy k projednání
a rozhodování."
Ale předseda vlády řekl dále: "Úvahy
o tom, jako by snad ve věci návrhu nové ústavy
republiky byla iniciativním právem a iniciativní
povinností vlády nějak porušena práva
ústavodárného Národního shromáždění,
nejsou na místě. Je-li vláda povinna přicházeti
s iniciativou v běžných věcech zákonodárných,
pak má tím větší povinnost činiti
tak ve věci nové ústavy. (Potlesk.)
Ústavodárnému Národnímu shromáždění...
je pro každý případ vyhrazeno neomezené
právo schválit, pozměnit nebo zamítnout
vládní návrh."
Rozvíjí-li se v tisku a v některých
politických stranách kampaň, aby bez ohledu
na tato závazná usnesení, schválená
všemi stranami Národní fronty buď přímo
v plenu ústavodárného Národního
shromáždění nebo ve vládě,
začalo ústavodárné Národní
shromáždění bez odkladu pracovat na
nové ústavě, nutno k tomu poznamenat toto:
jednak by se tím porušoval politický závazek,
který mezi sebou uzavřely všechny strany Národní
fronty tím, že ve vládě projednaly a
schválily budovatelský program, který pak
jednomyslně schválilo plenum ústavodárného
Národního shromáždění,
a za druhé se takovou podstatnou změnou vnáší
do provádění budovatelského programu
zmatek v jedné z nejdůležitějších
otázek - v otázce tvoření nové
ústavy. Kdyby měl parlament sám zahájit
hned nyní práce na nové ústavě,
nezruší se tím nijak závazek vlády,
daný prvou částí budovatelského
programu. Znamenalo by to tedy, že by se pracovalo na ústavě
současně na dvou místech, že by bylo
třeba dvojího štábu odborníků,
zkrátka by se vnesl do celé otázky zmatek,
který by byl vlastní věci jen na škodu,
a dále by se tím parlament v jistém smyslu
stavěl proti vládě, jejíž postup
v této věci před krátkým časem
jednomyslně schválil. Takový postup, totiž
že by ústavně-právní výbor
ústavodárného Národního shromáždění
zahájil ihned jednání o nové ústavě,
by znamenal nejen porušení formálních
předpisů sněmovního jednacího
řádu, nýbrž i porušení politického
závazku, který převzaly navzájem vůči
sobě strany Národní fronty tím, že
ve vládě i v plenu parlamentu schválily budovatelský
program, tedy i jeho část prvou, pojednávající
o přípravách k práci na nové
ústavě. (Potlesk.)
Tímto stanoviskem, jak už zdůraznil předseda
vlády v minulé schůzi, ovšem není
nijak dotčeno právo, aby se ústavodárné
Národní shromáždění zúčastnilo
už v tomto stadiu přípravných prací
k nové ústavě. Ale bude třeba najít
nějakou formu, kterou by se nerušilo usnesení
vlády i naše vlastní usnesení, jímž
jsme schválili budovatelský program, a kterou by
se do věci nevnesl zmatek. Vláda se jistě
také postará o to, aby v chystaných poradních
sborech měli členové parlamentu přední
účast. Lze přece předpokládat,
že na příklad do politického poradního
sboru vyšlou jednotlivé politické strany své
odborníky - poslance. Tento politický sbor bude
tedy vlastně ustavní komisí stran Národní
fronty. Shrnuji: trváme na dodržení celého
budovatelského programu v té formě, jak jej
parlament schválil, a stavíme se i v této
věci za prohlášení předsedy vlády
v minulé schůzi. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Uděluji slovo
dalšímu řečníku, jímž
je p. posl. dr Kempný.
Posl. dr Kempný (uvítaný potleskom):
Slávna snemovňa!
Už neraz bolo ústami zodpovedných činiteľov
demokratickej strany zdôraznené, že demokracia
a sloboda je náš život a že pred týmto
musí ustúpiť všetko. Pravý ľudský
život možno však stavať len na pravej demokracii
a pravej slobode, to znamená, že demokracia a sloboda
musí rovnako platiť pre všetkých. Bolo
by tragickým omylom našej politiky, ak by názvom
ľudovej demokracie chcela obrať demokraciu o jej pravý
smysel a jej pravú podstatu. Všetci chceme oddane
a verne slúžiť nášmu národu.
Ale ľud - to nie sú len príslušníci
jednej politickej strany alebo jednej spoločenskej triedy,
ľud - to sú všetci občania Československej
republiky, Slováci tak ako Česi, katolíci
tak ako protestanti, chudobní tak ako majetní, a
preto všetci musia mať aj rovnaké práva.
(Potlesk.) Chceme a budeme budovať našu demokraciu
na politických stranách, lebo bez nich nemohol by
byť náš život skutočne demokratickým.
Ale tak ako občania, aj politické strany musia mať
rovnaké možnosti slobodného rozvoja, a to tým
viac, ak národ v prevažnej väčšine
prejaví im svoju dôveru.
Sme na Slovensku svedkami toho, že sa takto nepostupuje,
a považujeme to za mínus našej tvoriacej sa demokracie
a za zbytok z revolučných čias, ktoré
už všetci považujeme za uplynulé. A práve
vládnym programom tretej československej vlády
je daný podľa nás signál k obdobiu budovateľskému,
konsolidačnému. Ak si tohto niektorí jednotlivci
a strany neuvedomujú, bojíme sa, že ani mravný
ani hospodársky efekt, ktorý všetci v tomto
dvojročnom období očakávame, sa nedostaví.
Nechceme stále zdôrazňovať náš
kladný a jednoznačný pomer k republike -
túto vec považujeme za otázku cti a zdravého
rozumu, ale aj za otázku srdca - ale na druhej strane musíme
otvorene znovu prizvukovať, že základným
kameňom tejto republiky je košická dohoda,
od ktorej nemožno cúvať ani napravo, ani naľavo.
(Potlesk.) Ak sa tvrdí, že sa zbavujeme chýb
starej republiky, najmä od škodlivého politického
a hospodárskeho centralizmu, nesmie to zostať len
rečníckou alebo novinovou frázou, ale musia
za tým nasledovať úprimné a zreteľné
činy. A tu musíme varovať i našich politických
odporcov a pripomenúť im, že národ a jeho
právo je viac ako strannícko-politický záujem,
a preto každé centralistické brnkanie je nezodpovedné
a protislovenské (Potlesk.) Zásada rovný
s rovným, keď bude všade dôsledne uplatňovaná,
bude zdravou páterou novej československej vnútornej
politiky. Ako nepoznáme kompromisu v otázke jestvovania
slovenského národa, tak nepripúšťame
ani oklieštenie alebo svojvoľné vykladanie košickej
dohody.
Sme si veľmi dobre vedomí toho, že boj o novú
ústavu bude tak veľký, ako bol boj o hlasy
voličov pred 26. májom. Stanovisko Slovenska bude
tlmočiť demokratická strana, ktorá získala
62 % a tým predstavuje takmer dvojtretinovú väčšinu
Slovenska, a táto strana zotrváva na vtelení
košickej dohody do novej ústavy Československej
republiky, zotrváva na ústavnom zabezpečení
všetkých demokratických slobôd a práv
občanov, cirkví a súkromných inštitúcií.
(Potlesk). Nová naša ústava nesmie opustiť
demokratické princípy, nesmie sa postaviť proti
kresťanskému svetonázoru, aby v duchu pravdy,
spravodlivosti a práva mohla byť trvalým základom
našej slobody a nášho života. Nová
ústava musí byť skutočne novým
medzníkom aj v Česko-slovenskom pomere, ktorý
článkami novej ústavy musí byť
presne definovaný, aby nebolo trhlín, nedorozumení
a škriepok o výklad slov a ich význame.
Pri tvorení novej ústavy bude veľmi mnoho záležať
na stanovisku našej strany, ale môžeme už
teraz ubezpečiť našu verejnosť na Slovensku
i v celej republike, že sme si vedomí významu
demokracie. Pôjde nám o to, aby človek ako
občan mal ústavným zákonom zabezpečené
všetky demokratické práva a slobody, aby mohol
slobodne myslieť, slobodne konať, vyznávať
vieru v Boha, slobodne sa vzdelávať, slobodne sa politicky
rozhodovať, nadobúdať majetok, slovom, aby sa
všade slobodne cítil, lebo nie paragrafy o právach
a slobode, ale pocit slobody robí človeka naozaj
slobodným. (Potlesk). A pôjde nám ďalej
o to, aby sme v ústave presadili veľký mravný
princíp, že štát má človeku-občanovi
slúžiť, a nesmie ho zotročovať, lebo
štát je pre občanov a všetky jeho inštitúcie
a orgány majú napomáhať mravný
a sociálny rozvoj človeka.
Dvojročný plán dáva ráz hospodárskemu
životu nášho štátu. Naše kladné
stanovisko a ochota zapojiť všetky sily na realizáciu
tohto plánu sú dané tým, že ide
o plán vlády, na ktorej zúčastnená
je aj demokratická strana. Je to teda aj náš
plán, a preto nám záleží, aby
boly vytvorené tie najpriaznivejšie predpoklady pre
jeho uskutočňovanie. Zpod tohto zorného uhla
treba posudzovať aj prípadné kritické
poznámky, ktoré považujeme za potrebné
predniesť k dvojročnici.
Jedným zo základných predpokladov úspechu
tohto veľkého plánu je aj zaistenie poriadku,
čo okrem iného znamená zabezpečenie
právnej istoty ako rozhodujúcej složky konsolidácie
pomerov i v hospodárskom živote.
Ak je vláda nie odhodlaná za každých
okolností zaistiť poriadok, to znamená právnu
bezpečnosť pre každého, kto statočne
vykonáva svoje občianske povinnosti, nemožno
dúfať, že by sa jej podarilo predložený
program uskutočniť. Nielen súkromní
podnikatelia, ale aj vedúce orgány podnikov štátnych
a národných musia mať presvedčenie,
že každé ich konanie, ktorým sledujú
záujem národa a štátu, bude vláda
za každých okolností a proti každému
podporovať a dosiahnuté výsledky spolu s nimi
brániť a zaisťovať. Ani prostý občan,
ani podnikateľ, ani podnik nesmie pri riadnom vykonávaní
svojich úloh mať pocit obavy alebo strachu len preto,
že by ho mohol ohroziť niekto, kto sa môže
vykázať legitimáciou tej alebo onej mocnej
politickej strany. (Potlesk.)
Za významný predpoklad úspešného
uskutočňovania dvojročného plánu
považujeme ovzdušie, v ktorom by bolo najmenej neistoty
ohľadne poštátňovacích úmyslov
vlády. Neistota vo vlastníckych pomeroch veľmi
nepriaznivo ovplyvňuje ochotu vykázať sa maximálnym
pracovným výkonom. Preto považujeme za veľmi
škodlivé, keď z mnohých, a to veľmi
vplyvných miest politických i hospodárskych
sa šíria chýry, ktoré prax aj potvrdzuje,
o tom, že poštátňovací proces nie
je zakončený, že sa bude prevádzať
aj v tom sektore, ktorý zostal vyhradený dosiaľ
súkromnému podnikaniu, a myslím, že
treba rozhodne odsúdiť to, keď sa zámerne
vplýva na pracovnú morálku v neznárodnenom
sektore len preto, aby sa zhoršily jeho výrobné
podmienky. Keby sa v tomto mienilo pokračovať, museli
by sme náležite dôrazne označiť
túto činnosť pravým menom, totiž
vyhlásiť ju za podrývanie hospodárskej
podstaty tohto štátu.
V tejto súvislosti je na mieste spomenúť, že
by už bolo načase riešiť aj otázku
vlastníckych pomerov tých podnikateľských
subjektov, ktoré sa nachádzajú nateraz pod
národnou správou a pod. Zdôrazňujeme,
že jasnosť a istota v týchto otázkach
podstatne ovplyvňujú celkový efekt hospodárskeho
úsilia. (Potlesk.)
Zo slovenského hľadiska podáva sa nám
dvojročný plán ako rámec, v ktorom
sa má prednostne prevádzať predovšetkým
industrializácia Slovenska. O tomto bode vládneho
programu sa už i na tomto mieste hovorilo, a preto nemienim
sa púšťať do jednotlivostí tejto
problematiky. Nech mi je však dovolené urobiť
niekoľko kritických poznámok.
Premiesťovanie podnikov, poťažne strojných
zariadení z českého pohraničia má
byť jednou zo složiek, ktorými industrializácia
Slovenska má nadobudnúť materiálnu náplň.
Nemusím zvlášť zdôraznovať,
že je len samozrejmosťou, že pre premiestenie môžu
prichádzať v úvahu iba podniky, poťažne
strojné zariadenia v každom smere moderné.
Doterajší priebeh tejto akcie svedčí
však o tom, že tempo, ktorým sa uskutočňuje,
je mimoriadne zdĺhavé. Vysvetlenie tohto zdĺhavého
postupu treba vidieť v tom, že najrôznejšie
záujmy veľmi často ozaj podradného významu
sa vedia v byrokratickej spleti tak pôsobivo uplatniť,
že často maria pozitívny priebeh akcie. Ak
sa industrializácii Slovenska priznala na najkompetentnejších
miestach tohto štátu celoštátna dôležitosť,
bolo by potrebné, aby sa najvyššie miesta rigorózne
staraly o to, aby takéto často celkom jednotlivecké
zásahy neznemožňovaly uskutočňovanie
industrializácie. Ak by premiesťovanie malo pokračovať
doterajším tempom, stala by sa industrializácia
Slovenska iba otázkou ďalekej budúcnosti.
Do problematiky industrializácie Slovenska málo
priaznivo zasahovala aj určitá byrokracia pri čerpaní
zahraničných úverov. Máme zprávy
o tom, že sa prílišným byrokratizovaním
agendy nákupu v cudzine prepásly také nákupné
možnosti, ktoré by boly priamo alebo nepriamo maly
priaznivý vplyv i na priebeh industrializácie Slovenska.
O týchto otázkach sa však zmienim zvlášť
v stati o zahraničnom obchode.
Keď bližšie skúmame doteraz prístupný
materiál o investičnej stránke dvojročného
plánu, zisťujeme, že pomer medzi plánovanými
investíciami v priemysle českomoravskom a slovenskom
je tri ku jednej. Predpokladám, že v slovenskej účasti
na týchto investíciách je na prvom mieste
pamätané na industrializáciu v užšom
slova smysle. Ak však v českomoravskom priemysle v
rámci dvojročného plánu ráta
sa s prevedením ďalekosiahlej modernizácie
výrobných zariadení, treba vysloviť
požiadavku, aby sa hľadisko modernizácie priemyslu
uplatňovalo súbežne aj na Slovensku. Treba
konštatovať, že aj v slovenskom priemysle treba
pamätať na modernizáciu, i keď sa už
vo vojnových rokoch v určitom rozsahu previedla.
Museli by sme označiť za mylný názor,
podľa ktorého slovenská účasť
na dvojročnom pláne by bola vyčerpaná
iba industrializáciou, to je tvorením nových
pracovných príležitostí. Popri industrializácii,
ktorej priznávame v poradí dôležitosti
prvé miesto, musí sa pamätať i na modernizáciu,
ktorá by držala krok s modernizáciou, uskutočňovanou
v priemysle českomoravskom.
Za významný príspevok ku konsolidácii
hospodárskeho života a tým aj za predpoklad
úspešného plnenia dvojročného
plánu považujem nekompromisné dodŕžanie
zásady rovnakej miery voči všetkým subjektom
hospodárskej činnosti, pokiaľ sa riadia zásadami,
ktoré parlament a vláda označily za záväzné
pre hospodárstvo tohto štátu. Mám na
mysli konkrétne rovnaké zaobchádzanie so
sektorom znárodneného a neznárodneného
priemyslu. K vysloveniu tejto požiadavky nás vedie
celý rad zjavov, ktoré svedčia o tom, že
sa neprávom diskriminujú tieto dva sektory. Podlamovali
by sme zásady hospodárskej činnosti, keby
oprávnene vznikal a udržiaval sa dojem, že jeden
sektor je favorizovaný na úkor druhého. Túto
požiadavku považujem za nezadateľnú složku
spravodlivosti v hospodárstve a nemôžeme súhlasiť
s tým, aby sa určité, a to veľmi vplyvné
miesta v tomto štáte odvažovaly verejne diskriminovať
nositeľov hospodárskej činnosti podľa
toho, či vykazujú viac alebo menej kolektivistických
prvkov. Toto naše stanovisko sa nemá vykladať
tak, ako by sme sa stavali proti sociálnej a socializačnej
línii v našom hospodárstve. Sme však presvedčení,
že tieto tendencie môžeme tlmočiť
v zákonodarstve bez toho, aby sa určité miesta
musely uchyľovať k nerešpektovaniu rovnosti pred
zákonom.
Podľa nášho názoru nemôže byť
prínosom ku konsolidácii, ak by sa nemala v hospodárstve
uplatňovať do dôsledkov rovnaká politika
v znárodnenom i v neznárodnenom sektore či
už v mzdách alebo cenách alebo distribúcii
a podobne. Znamenalo by to nebezpečnú dvojkoľajnosť,
ktorá by mohla ľahko vyústiť v chaos a
tým nepriaznivo ovplyvňovať celkové
výsledky nášho hospodárstva.