Zejména však musíme trvat na oprávnění
parlamentu, pokud jde o vypracování nové
ústavy naší republiky. Mluvčí
našeho klubu měl už příležitost
v rozpravě o vládním prohlášení
v červnu letošního roku tlumočit stanovisko
našeho klubu. Podle našeho mínění
je právem a povinností ústavodárného
Národního shromáždění,
aby vypracovalo novou ústavu. (Potlesk.) My i dnes
trváme na stanovisku, které jsme tenkrát
zaujali. Jsme tím povinni principům demokracie,
kterým zůstáváme věrni, a jsme
přesvědčeni, že kdyby ústavodárné
Národní shromáždění nesdílelo
toto stanovisko a neujalo se iniciativy, pokud jde o vypracování
nové ústavy, nezasluhovalo by, aby bylo nazýváno
ústavodárným. Tím nechceme říci,
že by snad vláda neměla co říci
k nové ústavě. Vždyť při
projednávání kterékoliv zákonné
osnovy má vláda možnost uplatnit své
stanovisko prostřednictvím zástupců
ústředních úřadů a nepochybuji,
že parlament, zejména pokud jde o vypracování
tak významného zákona, jakým je nová
ústava, sám z vlastního rozhodnutí
pozve ke spolupráci odborníky v ústavním
právu a zástupce ústředních
úřadů, které jsou na otázce
zúčastněny.
Jde však o to, aby těžiště všech
prací, spojených s vypracováním nové
ústavy, bylo v parlamentě a aby parlament všechny
tyto práce suverénně řídil.
Bylo by jistě chyba, kdyby došlo ke zbytečné
dvojí koleji při přípravě nové
ústavy. Jestliže však ústavodárné
Národní shromáždění z
vlastního rozhodnutí přikročí
k jednání o nové ústavě, pak
bude spíše věcí vlády, aby zabránila
této zbytečné dvojí koleji prostě
tím, že upustí od svého původního
rozhodnutí a uzná iniciativu parlamentu v této
otázce.
Mám zato, ze jde o věc, ve které skutečně
spíše vláda by měla ustoupiti parlamentu
a nikoliv parlament vládě. Jistě že
parlament má možnost potom vládní návrh
buď schválit, anebo pozměnit či odmítnout.
To je samozřejmé, poněvadž bez konečného
rozhodnutí parlamentu by se vládní návrh
nestal ústavou. My ovšem žádáme
více. Žádáme, aby parlamentu příslušela
i iniciativa i rozhodování o postupu všech
prací s vypracováním nové ústavy
spojených.
Mluví se o tom, že je zde jakási politická
závaznost, spočívající v tom,
že parlament schválil vládní prohlášení
po ustavení nové vlády, ve kterém
se mluví také o tom, že vláda předloží
vlastní návrh nové ústavy. Také
náš klub hlasoval pro toto prohlášení
a také v dnešní schůzi bude hlasovat
pro nové prohlášení předsedy
vlády, neboť máme zato, že vláda
zasluhuje plné naší podpory, ale prosíme,
aby v tomto našem rozhodnutí nebyl spatřován
souhlas s otázkou, která se týká postupu
při pracích na nové ústavě.
Ústavní zákon o ústavodárném
Národním shromáždění,
schválený ještě Prozatímním
Národním shromážděním,
výslovně stanovil, že ústavodárnému
Národnímu shromáždění
přísluší dáti republice novou
ústavu. Jestliže ústavodárnému
Národnímu shromáždění
přísluší toto právo, pak v tom
snad je již obsaženo právo ústavodárného
Národního shromáždění
rozhodovat o tom, kdy přikročí k přípravě
nové ústavy a jaké orgány k tomu zřídí.
Ústavní zákon zavazuje ostatně nás
všechny, parlament i vládu, a je spíše
na vládě, aby své disposice učinila
podle disposic parlamentu a nikoliv opačně. Vláda
má jistě právo podávat parlamentu
osnovy, pro jaké se rozhodne. Tím bychom si ovšem
celý problém zjednodušili jen na formální
stránku věci. Nepopíráme toto právo,
ale obracíme se na vládu s apelem, aby tohoto svého
práva nepoužila, pokud jde o návrh na novou
ústavu. Jestliže vláda učiní
toto rozhodnutí, pak tím podá jen jasný
důkaz, že chce respektovat postavení a práva
parlamentu. A já soudím, že tento parlament
zasluhuje této důvěry se strany vlády,
neboť poskytuje vládě plnou podporu a rozhodně
se nemůže o něm říci, že
by činil sebemenší obtíže vládě.
Řekl bych dokonce, že se často příliš
smiřuje na příklad s opožděným
dodáváním vládních předloh
zákonů.
Nedovedu si představit, jaká hlediska vůbec
mluví pro to, aby nová ústava měla
mít za podklad oficiální vládní
návrh. Jisté je, že takový postup znamená
ohrožení našeho parlamentarismu v jeho základech
a může vytvořit nebezpečné precedens.
Záleží-li nám na našem parlamentarismu,
nemůžeme dát k takovému postupu souhlas.
Paní a pánové, jestliže zde hájíme
princip parlamentarismu, pak chtěl bych zdůrazniti,
že tak činíme jako stoupenci demokracie a jako
stoupenci socialismu. Je sice pravda, že parlamentarismus
je dílem především liberalismu minulého
století, ale to neznamená, že proto, že
chceme skoncovat se zbytky liberalismu v životě hospodářském,
neměli bychom trvat na tom, abychom zachovalí všechny
vymoženosti a instituce demokracie politické. Jsme
naopak přesvědčeni, že tím dokonalejší
socialistický řád se nám podaří
vybudovat, čím důsledněji a rozhodněji
budeme dbát, aby demokratické instituce byly v našich
nových poměrech zachovány.
Je oprávněným a demokratickým požadavkem,
aby o všech věcech, které se týkají
lidu, bylo jednáno veřejně, a jedině
parlamentní projednávání nám
zaručuje největší možnou míru
veřejnosti. Nebylo by správné, aby o ústavě
jednaly zvláštní orgány nebo aby se
o ústavě jednalo za zavřenými dveřmi
v úřadech. Vždyť jde o základní
zákon, který se týká postavení
každého občana republiky, který určí
osudy několika generací příštích.
Máme za to, že toto stanovisko měli by sdíleti
příslušníci všech poslaneckých
klubů. Jistě že poslanci mají své
povinnosti vůči svým politickým stranám.
Ale jsou určité povinnosti, které mají
všichni poslanci jen proto, že jsou poslanci. Jsou to
povinnosti především vůči parlamentu
a povinnosti vůči voličům, kteří
tento sbor zvolili s tím úkolem, aby co nejdříve
vypracoval novou ústavu naší republiky.
Nemínili jsme vnášeti snad nový spor
do Národní fronty a litujeme, že aspoň
ze začátku jsme byli s tímto stanoviskem
osamoceni, že dokonce jsme nenašli ani podpory u těch
stran, odkud ještě nedávno nám bylo
vytýkáno, že snad málo rozhodně
a statečně hájíme věc demokracie.
Litujeme toho tím více, že podle našeho
soudu máme dnes možnost, abychom vypracovali ústavu,
která by mohla být přijata všemi politickými
stranami Národní fronty.
Domníváme se, že nebude mezi námi sporu
o tom, že nová ústava musí zajistit
vlastnictví státu k základním zdrojům
našeho hospodářství, že musí
zajistit všechny občanské svobody a všechna
politická práva, ale stejně tak právo
každého občana na práci a na slušnou
odměnu za práci a tomuto právu odpovídající
povinnost podle svých sil přispěti k blahu
celku, jak to odpovídá našemu novému
hospodářskému a sociálnímu
systému. Mohlo by tedy být přijetí
naší nové ústavy manifestací
politické jednoty celého národa a těch
zásad, v jejichž duchu byla obnovena naše svoboda.
Proč máme brániti tomu, aby se přijetí
nové ústavy nestalo zároveň manifestací
životnosti našeho parlamentarismu a tím i síly
naší nové demokracie? (Potlesk.) Čím
dříve ústavodárné Národní
shromáždění přikročí
k jednání o nové ústavě, tím
dříve přispěje ke konsolidaci našich
poměrů a k upevnění naší
nové republiky. Je na ústavodárném
Národním shromáždění,
aby splnilo svou povinnost. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
p. posl. dr Klimkovi.
Posl. dr Klimek: Paní a pánové!
Dvouletý plán, který se má stát
zákonem dne 28. října, bude projednáván
ve vládě asi počátkem října.
Bude-li tento ústavní zákon formulován
tak, jak lze sledovat jeho obrysy podle projevů členů
vlády a zpráv tisku, bude jeho dosah těžko
odhadnutelný, aspoň pokud jde o tvorbu zákonných
norem. Jeho schválením se má ústavodárné
Národní shromáždění vzdát
řady svých ústavou zaručených
práv, na př. práva upravovati zákony
politiku průmyslovou, zemědělskou, zahraničně-obchodní
atd., t. j. prakticky se zbavit možnosti zasahovat do hospodářského
dění ve státě v každém
případě zúží ústavodárné
Národní shromáždění svou
kompetenci, jestliže dobrovolně připustí
aby poměry, které mají býti řešeny
podle ústavy zákonem, byly z jeho zmocnění
řešeny z usnesení vlády pouhými
vládními nařízeními Kromě
toho zůstává nebezpečí, že
protektorátní praxe vyhlášek jednotlivých
ministrů která je dosud namnoze praktikována,
bude zachována, ačkoliv odporuje ústavě.
Je proto na sněmovně, aby uvážila, zda
je vhodné, aby se stala tímto způsobem pouhou
dekorací a aby všechnu svou pravomoc přenesla
na vládu. Argument, že legislativní činnost
ve vládě je pružnější než
ve třistačlenném sboru, může
těžko obstát před svědomím
členů ústavodárného Národního
shromáždění.
Byl pronesen slib, že se vláda postará o včasné
předložení pečlivě propracovaného
návrhu nové ústavy. Ústava klade základy
životu státu na desítky let, ba snad na celé
generace. Jaká je ústava, takový je stát.
Pokládáme za samozřejmé, že Národní
shromáždění bude míti dostatek
času k projednávání ústavy
a že nebude časovou tísní nuceno ústavu
pouze promrskati.
V oboru politiky vyživovací jsme se dopustili těžké
chyby, i když jsme celkově zvýšili příděl
potravin. Všem ženám do 60 let, pokud nejsou
matkami alespoň jednoho dítěte do 15 let,
byly odepřeny přídavkové lístky
P/3. Tímto podivným rozhodnutím byly ženy
pracující v domácnosti znovu zařazeny
mezi ty, kdož nepracují, ačkoliv jejich práce
trvá od slunka do slunka, ačkoliv nastavují
večery a noci a neznají neděle ani placené
dovolené. Práce ženy v domácnosti je
pro národ při nejmenším tak důležitá
jako práce ženy v kanceláři nebo v továrně.
Základem národa není jednotlivec, nýbrž
rodina, a rodina se opírá o ženu-matku. Žena-matka
odrůstajících dětí, matka-vdova
hospodařící pro své odrostlé
děti, žena obsluhující svého
často nemocného muže nesmí býti
odstrčena v přídělu potravinových
lístků, i když je to žena stárnoucí.
(Potlesk.) Vyživovací politika nesmí
být nástrojem k rozbíjení rodinného
krbu, nesmí býti prostředkem nespravedlnosti
vůči ženám. Obroda společnosti
je možná jen obrodou rodiny jako společnosti
přirozené, a tomuto požadavku musíme
podřídit celou svou politiku.
Řízené potravinové hospodářství
se stalo právem předmětem kritiky. Musíme
proto znovu postaviti bez demagogie otázku t. zv. trhových
svazů. Ačkoliv ve statutech těchto Svazů
nacisté původně počítali s
dosti širokou autonomií zájemců, zavedli
jsme do těchto institucí režim za použití
německých předpisů z doby, kdy Německo
již dodělávalo, a celé své hospodářství
jsme svěřili několika pověřencům
vybíraným nadto spíše politicky než
odborně. Na tuto politiku doplatili již zelinařící
zemědělci a konsumenti, a proto věříme,
ze v co nejkratší době bude správa trhových
svazů zdemokratisována a provedeno nutné
zjednodušení. (Potlesk.) Řízené
obhospodařování se nesmí již
nikdy stát prostředkem k ničení hodnot,
jinak by bylo nutno žádat úplné uvolnění
na př. zeleniny a ovoce.
V průmyslové výrobě můžeme
sice zaznamenat jisté pokroky, byť relativní.
Bohužel však dvouletý plán, vycházející
z theorie t. zv. úzkých profilů, je zaměřen
toliko na podporu těžkého průmyslu a
v průmyslu spotřebním jen na výrobu
textilií, obuvi a pneumatik. Záměrně
opomíjí dvouletý plán podporu průmyslů
lehkých, zvláště vývozních.
Tak je na př. zanedbána podpora sklářského
průmyslu, ačkoliv o české sklo je
na zahraničních trzích tradiční
zájem. Zejména při kompensačních
obchodech požadují často zahraniční
kupci jako protihodnotu sklo nebo výrobky ze skla. Tak
na. př. Austrálie nabídla v posledních
dnech Československu vlnu pod podmínkou, že
jako kompensace bude do Austrálie vyvezeno sklo. Konečně
ani průmysly ve dvouletém plánu preferované
se nemohou obejít bez speciálních výrobků
sklářského průmyslu a bez vystupňované
výroby plochého i stavebního skla nebude
možno odstranit bytovou krisi ani provést stavební
obnovu, což jsou vlastně také cíle dvouletého
plánu. Je také otázka, zda náš
těžký průmysl, jehož výrobní
methody i zařízení jsou namnoze zastaralé,
bude moci konkurovat na mezinárodních trzích
a zda by nebylo účelnější podporou
speciálních průmyslů lehkých
vytvořit základnu úspěšného
zahraničního obchodu.
Výrobní programy jednotlivých podniků
pak je vůbec třeba dělat tak, aby odpovídaly
skutečné potřebě. Zdůrazňujeme
na př. stále nutnost výroby nových
nákladních vagonů, zatím co o osobních
vagonech nemluvíme vůbec anebo pouze o jejich obnově.
Nechceme se domnívat ani tvrdit, že je to snad z důvodů
optických, poněvadž výroba nákladních
vagónů je snazší a rychlejší
než výroba osobních vozů, což hraje
také jakousi úlohu při poklesu výkonnosti
našich vagonek v důsledku snížení
pracovního rázu. Nicméně dnešní
stav osobních vagonů na drahách je naprosto
nevyhovující. Přestárlých osobních
vozů železničních je asi tři
tisíce, neboť jde vesměs o vozy starší
než 40 let, z nichž z důvodů provozní
bezpečnosti je nutno okamžitě vyřadit
tisíc vozů. Nelze natrvalo pomíjet v železniční
dopravě dopravu osobní a z toho plynoucí
potřebu osobních vozů, poněvadž
právě řízené hospodářství
a zasazování velkých kvant lidí o
práce za neurovnaných bytových poměrů
vyvolává stále větší vlakovou
dopravu zaměstnaneckou, kterou nelze zvládnouti
jinak než železniční hromadnou dopravou
osobní. Kromě toho je v přípravě
řada akcí, které vyvolávají
zvlášť veliké dopravní potřeby,
a to ještě v době dvouletky. V roce 1948 bude
všesokolský slet, všeslovanský sjezd,
oslava 30letého trvání státu, stoleté
výročí zrušení roboty, 600 let
od založení university a pod. Konečně
nikdo nemluví ani o výrobě trolejbusů,
jichž potřebujeme velmi naléhavě nejen
v Praze a v Bratislavě, ale především
ve Zlíně, kde nelze jinak zvládnout dopravní
potřebu Velkého Zlína.
Vládní prohlášení se nezmínilo
o silnicích, ačkoliv jejich zanedbaný stav
se pomalu, ale jistě stává katastrofálním.
Ani v programu dvouletky není pamatováno na úpravu
a stavbu silnic dostatečným finančním
základem. Pro rok 1947 je počítáno
s investicí 3 miliard a pro r. 1948 2 miliard, kterážto
částka nebude stačit ani na nejnutnější
práce opravné a udržovací.
Vezmeme-li pro srovnání normální rozpočtový
rok 1937, bylo tehdy na silnice pamatováno 700 miliony,
což přepočteno na dnešní hodnotu
představuje sumu kolem 3 miliard. Tehdy bylo státních
silnic asi 8.600 km, zatím co nyní je nutno se stejnou
kvótou vystačit na daleko přes 30.000 km
státních silnic. Budeme se proto muset asi rozloučit
s myšlenkou, že bychom mohli postavit nové silniční
spoje, ačkoliv některé kraje jich potřebují
jako předpokladu života. Postupující
hospodářské oživení a konsolidace
dochází výrazu ve vzrůstu státních
příjmů.
K jiným závěrům však dojdeme,
jestliže rozebereme statistiku těchto státních
příjmů. Máme k disposici bohužel
jen čísla za prvních 5 měsíců.
Je sice pravda, že v českých zemích
státní příjmy z daní, dávek
a poplatků vynesly o 3,3 % nad rozpočtovou kvótu.
Tento vzestup však spadá skoro výlučně
na vrub vzestupu přímých daní. Daň
z obratu vynesla za toto období toliko 1.858 mil., t. j.
o 11 % méně nežli předpokládal
rozpočet, nepřímé daně 1.426
mil., t. j. o 28 % méně, a cla jen 25 mil., t. j.
o 87 % méně nežli očekával státní
rozpočet.
I když snad vyloučíme výnos cel v důsledku
malého zahraničního obchodu, jehož malý
rozsah není námi zcela zaviněn, svědčí
nízký výnos daně z obratu a daní
nepřímých právě o tom, že
ani výroba ani spotřeba nejsou dosud konsolidovány.
Je sice pravda, že toto minus je vyváženo větším
výnosem přímých daní, které
za stejné období vynesly 4,934 mil., t. j. o 29
% nad rozpočet, ale kdo platí tyto přímé
daně?
Daňové břemeno je tu neseno z valné
části neznárodněným drobným
podnikáním soukromým. Také tato okolnost
stojí za úvahu, jestliže se uvažuje o
dalším pokračování ve znárodnění
tentokrát v úseku obchodním. Při tom
poplatky vynesly opět v témže období
652 mil. Kčs, t. j. o 11 % méně nežli
činí rozpočtová kvóta, což
opět je důkazem toho, že náš právní
a hospodářský život se dosud nerozvinul,
pokud se týče, že není konsolidován.
Katastrofální nedostatek pracovních sil v
zemědělství jsme prozatím řešili
pouze povoláním dvou ročníků
mládeže na tři měsíce k zemědělským
pracem. Mělo-li by se však toto opatření
státi trvalým, byl by to neodpustitelný hřích
na mládeži a na mravním zdraví národa.
(Potlesk.)
Mluvíme také slovy velmi neurčitými
o vyčerpání pracovních reserv. Myslí-li
se zde na zaměstnání žen, ohrožuje
se tím život rodiny a tedy samy základny národa.
Uvažuje se prý o odčerpání sil
z peněžních a pojišťovacích
ústavů. Sloučením peněžních
ústavů a pojišťoven mají býti
vytvořeny předpoklady pro tuto akci. Zapomíná
se však, že poměrně nízké
sazby v pojišťovnictví jsou důsledkem
zdravé konkurence pojišťoven. Pokud jde o peněžní
ústavy, není náhodou, že ve venkovských
místech fungují vedle sebe spořitelna, kampelička
a nějaká živnostenská záložna,
poněvadž právě v této specialisaci
ústavů leží tajemství jejich
lepšího přehledu o úvěrové
potřebě venkovské klientely, na níž
závisí rozvoj našich řemesel i našeho
zemědělství.
Očekáváme, že mobilisace pracovních
sil bude se prováděti zásadně dobrovolně
již proto, že není pochyby o tom, že jakost
práce t. zv. totálně nasazených je
ponejvíce špatná. Odporuje také demokratickému
duchu naší vládní soustavy, abychom
mobilisaci práce prováděli jednoduchou a
pohodlnou cestou nařizovací, cestou zdánlivě
nejmenšího odporu.
Považujeme rovněž za samozřejmé,
že osobám vstupujícím do zaměstnání
v rámci t. zv. pracovní mobilisace nebo přicházejícím
z neproduktivního do produktivního povolání
bude tato změna ulehčena a zaručeno jim zachování
jejich životní míry. Vytvoření
těchto podmínek je tak důležité,
že bez nich nelze vůbec mluvit o zdaru mobilisace.
Přemístěným a nově získaným
pracovním silám musí býti poskytnut
vyrovnávací přídavek, který
bude doplňovat mzdu v novém povolání
na výši platu v povolání předešlém.
Nově umístěnému musí býti
zaručen dosavadní způsob sociálního
pojištění a výhody z lepšího
pojištění nemocenského. Osobám
nově umístěným v jednotlivých
oborech podle důležitosti a vzhledem k obtížnosti
práce musí býti poskytnuto úplné
nebo částečné osvobození od
důchodové daně na dobu na př. jednoho
roku ode dne umístění. Osoby, které
vstoupí nově do zaměstnání
a pobírají jakýkoliv veřejnoprávní
důchod, nesmějí ztratiti vstupem do zaměstnání
tento důchod a nesmějí býti zkráceny
v důchodu jakýmkoliv způsobem. Totéž
platí pro osoby, které setrvají v dosavadním
zaměstnání, ačkoliv by měly
podle zákona nárok na pensi nebo na jiný
veřejnoprávní důchod. Splnění
tohoto požadavku je předpokladem k tomu, aby pensisté
byli ochotní jíti zpět do pracovního
poměru, přičemž námitka, že
budou pobírat plat a ještě pensi, neobstojí,
poněvadž na veřejnoprávní pensi
mají tyto osoby nárok ze zvláštního
důvodu buď zdravotního nebo věkového,
kteréžto důvody neodpadají zařazením
do práce.
Důchody zaměstnaných manželek nesmějí
býti zatíženy vysokou daní důchodovou
v důsledku sečítání příjmů
manžela i manželky a rovněž bude nutno provésti
patřičné opatření, aby příplatky
na ženu a děti zůstaly nedotčeny při
vstupu manželky do povolání.