Když jsme v koncentračních táborech a vězeních slibovali svým umírajícím bratřím, že jednou snad vyřídíme poslední pozdravy a vzkazy jejich rodinám doma, slibovali jsme jim také, že se postaráme o to, aby jejich ženy, matky a děti byly v příštím osvobozeném životě hmotně a existenčně zajištěny. A dnes tedy přichází konečně den, kdy můžeme tomuto slibu dostát a naplnit jej skutky. Pravím konečně, neboť vzhledem k ostatnímu vývoji nepřišel tento návrh zákona urychleně, jak bychom si byli bývali přáli. Byli jsme naopak svědky toho, kterak zákon tento byl naším lidem již očekáván, a setkali jsme se v prvním poválečném období bohužel s celou řadou konkretních případů, kdy naši váleční poškozenci a oběti války stáli bez hmotných prostředků, existenčně nezaopatřeni. Takový stav by byl vyslovenou hanbou pro celé naše národní společenství, neboť nesmíme dopustit a nikdy nedopustíme, aby hrdinný náš bojovník, který obětoval část svého zdraví nebo dokonce všechnu svoji fysickou schopnost, aby děti a rodiny našich mučedníků trpěly hmotným nedostatkem.

Naši hrdinové, invalidé, děti a ženy našich mučedníků nesmí napříště hmotně strádat proudatenství své a svých drahých. My, kteří jsme přestáli hrůzy války a úklady persekuce, nesmíme dopustit, aby nejobětavější vlastenectví našich lidí doznívalo bolestmi existenčních nedostatků jejich nejdražších, sirotků, žen a příbuzných! Neboť znovu a znovu si musíme a budeme připomínat, že náš svobodný život, naše národní a státní osvobození, celý příští vývoj našeho národa vykoupili tito mučedníci svými obětmi, vybojovali tito hrdinové svojí statečností a bolestmi. Nikdy nebudeme snad moci plně ocenit, nikdy nebudeme moci splatit všechno to, co dluhujeme jim a jejich rodinám.

Náš zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce je tedy nepatrnou splátkou tohoto velkého závazku. Zákon tento přihlíží s širokého hlediska ke všem, kdož po lidském právu a spravedlnosti této hmotné opory a zajištění zasluhují. Litujeme jen, že důchody zákonem stanovené nemohou býti a nejsou větší, neboť hospodářská a finanční situace státu to nedovoluje. Válkou a okupací ochuzené země našeho státu a jejich lid dávají za daných okolností našim poškozeným to, co jim mohou dát. Tato skutečnost nechť je dnes záštitou našemu národnímu svědomí.

Při této příležitosti připomínáme a zdůrazňujeme, že nesmí a nemůže být po schválení tohoto vládního návrhu odvrácen zájem od sociálního stavu a poměrů našich válečných poškozenců a obětí fašistické persekuce. Budeme naopak sledovat jejich existenční poměry a možnosti i nadále a kdyby si toho snad vývoj vyžádal, budeme usilovat o další zlepšení jejich hmotné situace. Neboť máme a budeme míti stále na paměti, že hmotné zajištění je minimum, které těmto svým spoluobčanům můžeme, ale jsme především i povinni, dát.

Budeme tedy hlasovat pro zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce. Budeme pro tento zákon hlasovat s takovým silným niterným přesvědčením a vědomím vlastenecké povinnosti, jako málo kdy jindy.

Přejeme si a budeme všestranně podporovat, aby toto nové zákonné opatření sociální bylo také v budoucnu vždy v plném souhlase se sociálním, hospodářským a společenským vývojem našeho života, aby právě tento zákon byl nositelem a uplatňovatelem nových zásad a vymožeností naší sociální práce a politiky.

Nový náš zákon nechť je malým výrazem našich díků a povinností k těm, kteří nám vykoupili svými obětmi národní samostatnost a svobodu, státní svébytnost. Nechť je však současně také mementem v řadě výstražných majáků našeho času, abychom bděli a pamatovali, že věčnou existenci národa je třeba hájit nikoli jen slovy, nýbrž i - a to především - činy. Skutky rozhodnými a statečnými, činy velkými a nesmlouvavými. A budeme-li takto napříště jednat a rozhodovat, půjdeme-li po stopách našich mučedníků a hrdinů z doby fašistické okupace a druhé světové války, pak můžeme být jisti, že již nikdy v dějinách nebude Národní shromáždění Československé republiky stát před úkolem tak smutným, před schválením sociálního zákona toho druhu, jako je dnešní náš úkol. (Potlesk.)

Podpredseda dr Šoltész: Ďalším rečníkom je pán posl. Skaunic, ktorému dávam slovo.

Posl. Skaunic: Paní a pánové!

Používám příležitosti projednávání tohoto zákona o zabezpečení vdov a sirotků a všech obětí nacistického běsnění, abych tu vzpomněl smečky banditů, která má na svědomí celou tu hrůzu a celé to neštěstí světa.

Minulého týdne jsem měl příležitost být přítomen několika přelíčením u vojenského tribunálu v Norimberku. Viděl jsem tam celou tu smečku vrahů pohromadě, smečku, která představovala vládu III. říše. Toho odporného Streichera, který se nyní vydává ústy svého obhájce za ochránce Židů, který tam říká, že je chtěl jenom přemístit do pozemského ráje na Madagaskar a nic jiného, viděl jsem Göringa, řezníky Jodla a Keitla, otrokáře Sauckkela, námořní piráty Dönitze a Roedra, našeho bývalého neslavného protektora a šlechtice, za něhož se začaly v listopadu 1939 popravy českých studentů, Neuratha, jeho následovníka Fricka, podvodnického eskamotéra s nacistickou ideologií a kulturou, jak byla hlásána třetí říší, Rosenberga, která vlastně vyústila ve vraždění milionů lidí, hospodářské znalce III. říše, kteří se vyznali tak dobře ve vykrádání obsazených zemí, kteří přinášeli hospodářskou zkázu do zemí dříve kvetoucích, Schachta, Speera a Funka, dále Seyss Inquarta, Fritscheho, Fricka a ostatních 21 vrahů, jakých dosud země v dějinách lidstva nenosila. Tak vidíte před sebou 21 vyvrhelů lidské společnosti, 21 lidí, kteří na vás nepůsobí jinak než odporný hmyz, než jako štěnice, které je třeba zamáčknout, jako pathologickou vyvřelinu na těle lidské společnosti, kterou je třeba chladnokrevně zkušenou rukou chirurga vyoperovat. Vidíte však před sebou 21 tvorů, jejichž činnost je vyjádřena číslicí větší než 21 milionů mrtvých lidí ve světě. Jen Sovětský svaz ztratil 7¹/₂ mil. lidí. Ztráty Polska se odhadují na 6 milionů. Jenom koncentrák v Osvědčimi strávil 4¹/₂ mil. lidí.

Bývalý velitel Greiser, který byl také v Norimberku a byl předán polské vládě a soudům k odsouzení, škemral o život, když byl předtím v protokole uvedl, že dal příkaz k zavraždění 2¹/₂ mil. lidí.

Jugoslavie ztratila 1,700.000 lidí na mrtvých. Vojáci spojeneckých armád padli v Africe, na Dálném Východě, ve všech světadílech, ve všech možných koutech světa. My máme těch obětí kolem 300.000. Lidstvu však nezbývá, než nésti břemeno odstranění všech těch hrůz, spravit rozbořená města, oživit opět hospodářský život a při tom řešit obrovské sociální úkoly, z nichž hlavní řešíme dnes, t. j. zabezpečení pozůstalých a zabezpečení obětí fašistické hrůzy i všech těch, kteří byli při bojích za svobodu poškozeni na zdraví. Zákon řeší zabezpečení vdov a sirotků po padlých v bojích, po popravených vlastencích, po lidech utýraných k smrti v gestapáckých mučírnách a koncentrácích, i všech těch, kteří byli poškozeni bojovými akcemi nebo přišli o zdraví v otrokářských táborech v té t. zv. třetí říši, kteří přišli o zdraví v koncentrácích a věznicích.

Zákon však řeší také otázku zabezpečení těch válečných poškozenců z prvé světové války, jejichž zabezpečení bylo již dříve neúnosné a dnes při zvýšených cenách se stalo pro ně přímo zlým. Abychom si učinili přehled o celé té hrůze a celém problému, který je nám řešiti, uvažme, že počet obětí se odhaduje takto: kolem 95.000 válečných invalidů z druhé světové války, 59.000 vdov, 61.000 sirotků, 31.000 rodičů, kteří byli fašistickým běsněním zbaveni svých živitelů, dále je tu 45.000 osob dosud nezvěstných a zavlečených, je tu 92.000 mrtvých našich bojovníků na všech bojištích světa a 35.000 invalidů vojenských, o kterých zákon dosud nehovoří a kteří jsou dosud v péči ministerstva národní obrany. Uvědomme si obrovské náklady, které nám vyvstaly, a tu je třeba si říci, jak je dovedeme do budoucna hradit. Při této příležitosti upozorňuji, že je potřeba, abychom se starali o zvýšení produkce, je třeba nových pracovních sil, a voláme proto po zákonu, který by řešil tuto otázku. Chybí nám tolik pracovních sil, že po odsunu Němců se jich jen v průmyslu bude nedostávati 350.000.

Zrovna tak, ba tíživěji, se pociťuje nedostatek pracovních sil v zemědělství. Uvažme, že tu byl útěk od manuelní práce, že jenom za doby okupace pouze v jednom oboru - stavebnictví - nám odešlo 100.000 stavebních dělníků. Musíme pamatovat na vrácení průmyslových sil do původního zaměstnání. Musíme pamatovat na účelné využití pracovních sil, které jsou po ruce, a proto tento zákon již také řeší tu otázku, aby tam, kde je možnost zaměstnávat válečného invalidu, se tak dělo, aby kvalifikovaní lidé odešli zpět ke svým původním povoláním do průmyslu, živností, do zemědělství. Nejsme státem, který by si mohl dovolit vyvážet svoji valutu za importovanou pracovní sílu. Víte o tom, že se v minulém roce a ještě letos na jaře mluvilo, že by bylo třeba dovézt sem 100.000 italských nebo jiných dělníků z okolních států. Uvažme však, že všechny státy mají své problémy, a to zrovna takové problémy, jako jsou naše. Pracovních sil nebude a proto bude zapotřebí řešiti tuto otázku zákonem, po kterém voláme. Bude to zásah tvrdý, ale takový postup bude schvalován a dobře pochopen celým národem. U všech nás je větší vůle k životu než k smrti - a nečinnost by znamenala smrt našeho hospodářství a tím konec našich možností k vybudování nových sociálních řádů.

Je třeba zákona o regulaci na pracovním trhu. Je třeba vyřešit otázku svátků a je třeba vyřešit otázku sociálně-politicky nejožehavější, otázku národního pojištění pro všechny. My chceme, aby byl jednou již u nás odstraněn rozdíl mezi bílou a černou prací, mezi bílým límečkem a modrou dělnickou halenou. My víme, že je tu únik z produktivní práce do prací podrobených pensijnímu pojištění. A národní pojištění to bude, které nám v tom přinese rovnost pro všechny a které přinese také úctu a lásku k práci, ke každé, které je potřebí k našemu životu.

Jsme v popředí států, které se odhodlaly po této druhé světové válce řešiti sociální problémy velkoryse. Jsme v popředí, za námi jdou touto cestou státy západní demokracie, zejména sociálně-demokratická Anglie, Francie, Holandsko a jiné státy. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Naše cesta byla urovnána dohodou stran v Národní frontě, byla to cesta demokracie, demokratického dohodování, demokratické svobody. My jsme proto mohli nastoupit cestu demokracie hospodářské, která vlastně politickou demokracii uskutečňuje a v budoucnosti uskuteční, cestu přestavby soukromokapitalistické společnosti ve společnost socialistickou. Je to cesta, která vede k sociálnímu míru uvnitř státu, je to cesta, která v mezinárodním měřítku vede ke šťastné budoucnosti národů celého světa. Jiná cesta nám nezbývá. Nepůjdeme-li touto cestou, pak půjdeme cestou vnitřních konfliktů a v mezinárodním měřítku konfliktů mezinárodních, v nichž argumentem již nebudou dalekonosná děla, vzdušné miny a ničivé tanky, ale atomická energie, která povede ke zkáze veškeré civilisace. Dvě malé nálože v atomových pumách, které byly svrženy na Japonsko, dostačily, aby dvě města byla vymazána s mapy. Dvě malé pumy, statisíce mrtvých a statisíce zraněných. My jsme se proto rozhodli jíti cestou mezinárodní dohody, cestou hospodářské demokracie, cestou, která povede ke spokojenosti a štěstí našeho národa, cestou, která půjde ke spokojenosti a míru v celosvětovém měřítku, která půjde proti všem válkám. Budiž i to, co jsem tu řekl, vášnivým protestem proti všem válkám, za mír, za svobodu lidstva. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Komzala. Dávám mu slovo.

Posl. Komzala: Slávna snemovňa! Dámy a pánovia!

Je tomu práve dva roky, čo na Slovensku začalo byť veľmi rušno. Do zdanlivého kľudu, ktorý, ako sa domnievali mnohí neinformovaní vonkajší pozorovatelia, na Slovensku panoval, do kľudu, ktorý bol charakterizovaný koncentračnými tábormi a žalármi v Ilave, Novákoch, Seredi, na krajských súdoch a vo väznici policajného riaditeľstva v Bratislave, do tohto kľudu sa vysypaly vzrušujúce zprávy o tom, že na území Slovenska začaly partizánske akcie väčšieho rozsahu. Skupiny partizánov prepadávaly nemecké dopravné prostriedky, ničily ich komunikácie a odzbrojovaly vo vlakoch cestujúcich nemeckých dôstojníkov a vojakov. A skoro na to zaznela na vlnách rádia do celého sveta ohromujúca zpráva, že na Slovensku došlo k ozbrojenému povstaniu, že slovenský národ povstal proti domácim zradcom a cudzáckym okupantom a vyhlásil v Banskej Bystrici ústami zástupcov všetkých složiek národa obnovenie Československej republiky a že vládu na oslobodenom území prevzala Slovenská národná rada. To boly najpohnutejšie chvíle slovenských dejín, ale aj dejín republiky, a ako sa ukázalo, pre slovenský národ chvíle najslávnejšie a najkrajšie, lebo nielen že postavily slovenský národ medzi pokrokové a víťazné národy v tejto vojne, ale smyly čiernu škvrnu, ktorá bola na slovenský národ nalepená tými, čo pre svoje osobné chúťky zapredali slovenský ľud nepriateľom civilizácie a odvekým vrahom Slovanstva - nemeckému fašistickému imperializmu.

A v týchto dňoch sa pohol celý slovenský národ a jeho najlepší synovia nastupovali do partizánskych oddielov a do československej armády mobilizovanej Slovenskou národnou radou, aby so zbraňou v ruke očistili svoju vlasť od nepriateľa a znovuvybudovali svoj štát, republiku Československú, spoločný domov slobodných Čechov a Slovákov. Vyše 60.000 bojovníkov nastúpilo pod zástavy národnej a demokratickej revolúcie. Uposlúchli hlasu svojho srdca a s nadšením išli obetovať svoje životy za republiku. Proti presile nepriateľa držali títo statoční chlapci celé frontové úseky bez ťažších zbraní a často takmer bez munície a hrdinským nasadzovaním vlastného života robili priamo divy.

Všetkých týchto je treba spomenúť v tejto chvíli, keď ideme debatovať k zákonu o starostlivosti o vojnových poškodencov. Všetkých tých, ktorí položili svoje mladé životy na oltár našej spoločnej československej vlasti, tých, čo obetovali svoje zdravie a údy, aby slovenský a český národ mohol nastúpiť cestu do nového štátneho života. A nielen tých, ale všetkých, ktorí, keď boli poslaní tzv. slovenskou vládou do vojny proti bratskému Sovietskemu sväzu, prešli na stranu svojich bratrov a vstúpili do partizánskych jednotiek na Ukrajine alebo do československého armádneho sboru. Z nich len na Ukrajine ostalo vyše tisíc chlapcov, ktorých oplakávajú ich rodičia, manželky a deti. A k týmto obetiam národne oslobodzovacieho boja družia sa ďalšie rady slovenských účastníkov v zahraničnom vojsku u západných spojencov, k nim sa družia nespočetné obete perzekúcie, politického a rasového prenasledovania, teroru a útlaku, ktorému bol slovenský a český národ po dobu šesť rokov vystavený. Len pred nedávnom sme v Bratislave pochovávali s pietou 24 obetí mauthausenského koncentráku, aby sme týmto národným pohrebom vyjadrili našu úctu všetkým, ktorí položili svoje životy za našu slobodu.

Lež nestačia len slová vďaky a uznania, nestačí len úcta a spomienka. Medzi nami žijú tisíce pozostalých po našich hrdinných bojovníkoch a mučeníkoch, ich manželky, deti a rodičia, žijú medzi nami tí, ktorí v boji za našu slobodu stratili svoje zdravie a stali sa vojnovými invalidmi. Je povinnosťou národa a štátu, aby sa postaral o lepší život týchto všetkých, aby straty na živote a zdraví boly odškodnené aspoň starostlivosťou o pozostalých a uľahčením životných podmienok vojnovým invalidom. Túto povinnosť ide splniť zákon, ktorý bol ústavodarnému Národnému shromaždeniu práve predložený. Vypracovali sme ho ešte vlani ihneď po oslobodení, lebo sme si boli vedomí toho, že našou prvou a najväčšou povinnosťou je postarať sa o obete vojny. Keď tento zákon leží dnes už pred vami, vážené panie a pánovia, môžeme s uspokojeným svedomím povedať, že je to dielo veľké a tak významné, že to nemôžeme v tejto chvíli ani náležite oceniť. Je to naozaj najmodernejší zákon o vojnových poškodencoch, aký bol doteraz kdekoľvek, okrem Sovietskeho sväzu, vynesený. Nielen, že rieši veľkoryse a skutočne pod zorným uhlom sociálnych hľadísk všetky otázky vojnových poškodencov, ale splňuje aj dávne želania vojnových poškodencov z prvej svetovej vojny, o ktoré títo darmo za celú dobu v prvej republike bojovali. Vychádza z toho stanoviska, že vojnovým poškodencom je každý, kto v súvislosti s vojnovými udalosťami stratil svoj život alebo zdravie, ale mimoriadnu starostlivosť venuje aktívnym bojovníkom za slobodu a ich pozostalým a priznáva vyššie renty ako ostatným. Zákon nehľadí na iné zárobkové príjmy poškodeného, ktoré si svojou prácou získava, lebo tie mu za jeho prácu i tak patria, ale dáva plnú rentu každému, kto má na ňu nárok preto, že sa vojnovým poškodencom stal, a to bez ohľadu na výšku jeho riadneho zárobku. Zákon poskytuje liečebnú starostlivosť invalidovi a jeho rodine, a to i pri ochorení, ktoré nie je v priamej súvislosti s utrpeným zranením a podobne. Ťažkým invalidom sa dostáva celého radu výhod, ako je 50 % sľava vstupného do kultúrnych podnikov, a u invalidov 65 % a ťažších zdarma doprava na verejných dopravných prostriedkoch. Zákon vyslovuje povinnosť umiesťovať invalidov na ľahšie práce v podnikoch a úradoch, pamätá na preškolenie invalidov do vhodných zamestnaní a pod. Dôchodok vdovy nie je zákonom krátený, ak má táto iný príjem. Pod pojem vojnového poškodenca spadajú aj prípady úrazu pri nútených i dobrovoľných prácach konaných vo verejnom záujme, ak poškodený nemal nárok z titulu verejnoprávneho poistenia. Je to skrátka zákon moderný a tak sociálny, že nášmu štátu urobí dobré meno v celom svete a bude isto vzorom i pre štáty iné.

Starostlivosť podľa tohoto zákona zaťažuje ovšem v značnej miere štátnu pokladnicu. A jednak nemožno tu hovoriť o zaťažovaní. Jedná sa o holú skutočnosť, s ktorou sa musí štát zúčtovať, a náš štát zúčtováva sa s ňou ozaj veľkoryse a v duchu nového československého humanizmu, ktorý neoperuje vzletnými vlastenecko-sociálnymi frázami, ale koná veľké sociálne dielo v prospech tých, ktorí si to najviac zaslúžia a ktorí to najviac potrebujú. A tu naozaj niet čo ľutovať pri vynakladaní prostriedkov v prospech tých, ktorí na vojnu osobne toľko doplatili, a najmä tých, bez ktorých by nebolo bývalo našej dnešnej slobody.

Za klub poslancov komunistickej strany Slovenska vyhlasujem, že náš klub bude hlasovať za tento zákon, ku ktorému iniciatíva vyšla ostatne od nás z Bratislavy a ktorý uspokojí aj našich vojnových poškodencov.