Podpredseda dr Šoltész: Zpravodajcom za výbor branný je pán posl. Vodička. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Vodička: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Projednávaná osnova zákona o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce je novým dokladem, že vláda Národní fronty a ústavodárné Národní shromáždění se s velkou vážností starají o to, aby nové zákony v naší nové lidově-demokratické republice odpovídaly jejímu duchu. Je to veliký pokrok v našem sociálním zákonodárství, protože tímto dílem se uspokojuje zájem nejširších a také nejtížeji postižených vrstev českého i slovenského národa a proto tyto vrstvy budou míti z titulu tohoto zákona skutečný a nesporný prospěch.

Tento zákon je třeba považovati za jeden z důležitých kamenů našeho sociálního zákonodárství, neboť se v něm projevuje nový rys oceňování člověka v tom smyslu, že člověk je nejcennější statek ve státě a že v případě potřeby je povinností státu se proto o něho velmi pečlivě a svědomitě starat. Péče o člověka v nové lidově-demokratické republice přestává býti filantropickou otázkou, ale stává se vážným celostátním a celonárodním problémem, s kterým souvisí otázka míti zdravé a zdatné občany, míti dostatek dobré pracovní síly, míti zajištěnu obranu republiky a bezpečnost státu. Proto dobré sociální zákonodárství může velmi mnoho po této stránce prospěti.

Jak se projevuje v tomto zákoně lidově-demokratický duch naší nové republiky? Především v tom, že osobám, které utrpěly poškození zdraví nebo těla v důsledku vojenské služby, válečných událostí nebo fašistické persekuce, jakož i pozůstalým po osobách, které zemřely za těchto okolností, se dostane zaopatření ze státních peněz jako odškodnění. To znamená, že podle tohoto zákona nebude válečný poškozenec nebo oběť války a fašistické persekuce dostávati již almužnu, která ještě byla závislá na tom, zda dostal přidělenu trafiku, ale zákonem zaručenou náhradu.

Až dosud podle starých zákonů bylo o invalidy a válečné poškozence velmi špatně postaráno. V minulé republice byli pro stát nemilou přítěží, které se stát rád zbavoval. Jejich renty byly nízké, v žádném případě nezajišťovaly ani to nejskrovnější existenční minimum. Nepočítalo se s nimi ani jako s pracovní silou, ani jako s občany. To se dnes změnilo. Válečný invalida, válečný poškozenec a oběť války a fašistické zvůle přestává býti dnes almužníkem, který z milosti dostával renty, jež byly výsměchem sociální péče, a naopak stal se občanem, který má zákonný nárok na odškodnění za ztrátu svého zdraví anebo života v boji proti nepříteli své vlasti.

Proto také náš lidově-demokratický stát se považuje ve smyslu tohoto zákona za ručitele, pro kterého vyplácení náhrad invalidům a poškozencům je mravním závazkem, který bude plněn do všech důsledků, a nikdy se již nevrátí praxe, která byla prováděna v minulé republice, že invalida, který si poctivou prací chtěl zlepšiti svou bídnou existenci, byl připraven o svou invalidní rentu. Právě proto nutno vyzdvihnouti, že ohromným kladem tohoto zákona je, že při zajištění zákonného nároku na odškodné současně řeší zákonnou cestou i problém zapojení invalidů - dokonce i těžkých - do občanského života a že jim dává možnost získati zaměstnání, aby podle svých sil a schopností se účastnili plnění té nejkrásnější občanské povinnosti, na které závisí rozkvět naší republiky, to je produktivní práce.

Podle tohoto zákona je práce každého válečného poškozence vítána a v žádném případě mzda za práci, kterou invalida a válečný poškozenec získá, neohrozí vyplácení náhrady, ke které se stát podle tohoto zákona zavázal. Ba dokonce se v tomto zákoně jde tak daleko, že podle § 96 jsou všichni majitelé továren a závodů povinni přijímati do zaměstnání na pracovní místa těžké invalidy, a to na prvních 20 pracovních míst alespoň jednoho a na dalších 30 pracovních míst nejméně jednoho dalšího těžkého invalidu.

Tu je třeba vyzdvihnouti tento nádherný sociální charakter zákona, který dává právo na práci i těžkému invalidovi, dává mu možnost účastniti se produktivní práce, nevyřazuje ho z lidské společnosti a dokazuje mu, že má stále pro republiku i národ svou cenu. (Potlesk.)

Jaký je to rozdíl při srovnávání těchto skutečností s tím, co jsme prožívali v minulé republice! Tehdy pro majitele továren a závodů neměl již cenu 40tiletý zdravý člověk, zatím co v lidově-demokratické republice má cenu - a republika s ním také počítá - i ten, kdo o svoji invaliditu je všude jinde z jakékoliv práce a z jakéhokoliv zaměstnání úplně vyřazen.

Tato osnova zákona jako velké sociální dílo naší republiky pamatuje i na takové případy, které dříve nepřicházely vůbec v úvahu, protože snahou bylo nároky válečných poškozenců spíše omezovati než zlepšovati. V tomto případě týká se pomoc pozůstalým po zemřelém invalidovi, jehož smrt nebyla v příčinné souvislosti s poškozením. V takovémto případě přísluší pozůstalým nárok na zaopatření tehdy, bylo-li snížení výdělečné schopnosti invalidovy stanoveno aspoň 45 %. Při nižším ocenění lze docíliti zabezpečení obživy ze státních prostředků na základě zjištění, že pozůstalí nemají dostatečného příjmu k obživě.

Pokrokový duch tohoto zákona se projevuje také v tom, že se za pozůstalé počítá družka invalidova, děti nemanželské nebo osvojené, umožňuje se podpora i pro nevlastní rodiče, osvojitele dítěte nebo pěstouny a dokonce prarodiče, což se projevuje v našem zákonodárství po prvé.

V zákoně je počítáno také s celou řadou přídavků, k řádnému důchodu, jako ošacovací příplatky, příplatky na ženu a děti, příplatky vyživovací, drahotní, slepecké, pro pozůstalé pohřebné, takže tímto způsobem se invalidům, válečným poškozencům a pozůstalým po obětech války a fašistické persekuce dostane zaopatření tak, že mohou býti z toho skromně sice, ale bez obav a starostí živi.

Invalidní důchody, které určuje tento zákon, jsou podstatně zvýšeny a při tom jsou odstraněny rozdíly, které v minulé republice dělily invalidy při stejné invaliditě na různé podporované skupiny.

Také vdovský důchod se vztahuje i na družky a po znovuprovdání dostávají pozůstalé vdovy a družky odbytné s právem na znovu nabytí nároku v případě, ovdoví-li znovu v době tří let. Je třeba také zdůrazniti, jaká zásadní změna nastala na základě tohoto zákona v sociální péči o invalidy a pozůstalé po nich. Je to především nové pojetí sociální péče. Místo péče o invalidy a pozůstalé jakožto opatření rámci sociální péče, stanoví se zákonná právní náhrada za válečné škody pro ty, kteří jsou tímto zákonem podchyceni. To znamená existenční zaopatření ne jako sociální péče, ale jako náhrada a odškodné.

V zákoně se přihlíží k sociálním poměrům pro vdovy a také pro sirotky se stanoví požitky zvlášť, a ne jako dříve, kdy vdovy dostaly důchod s přiznáním příspěvku na výchovu sirotků.

Tento zákon stanoví tedy zásadu, podle které se zaopatření invalidům, válečným poškozencům a pozůstalým poskytuje jako náhrada škody, při čemž se rozlišuje mezi škodami, které mohly vzniknout každému obyvateli a mezi škodami vzniklými činností proti okupantům.

V závěru chci zdůrazniti skutečnost, že všechny výbory, které projednávaly tuto osnovu, byly nuceny učiniti podstatnou změnu v této osnově, a zejména v tom, že v osnově nebylo činěno rozdílu mezi poctivými bojovníky za svobodu národa, jak z prvého tak i druhého odboje a mezi těmi, kteří ztratili životy a zdraví ve službách okupantů tím, že sloužili ve vládním vojsku a v branné moci tak zvaného Slovenského státu. To se ovšem netýká těch příslušníků těchto dvou vojenských útvarů, kteří v nich konali svou vlasteneckou povinnost, na ně se vztahují ty paragrafy zákona, které jsou platné pro ostatní odbojové pracovníky.

Jako zpravodaj branného výboru odpovědně prohlašuji s tohoto místa, že přijetím této osnovy plníme již předem část budovatelského plánu naší lidově demokratické republiky, a proto jménem branného výboru doporučuji osnovu zákona o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a persekuce ku přijetí.

Zároveň doporučuji jménem branného výboru i přijetí resoluce, ve které se vyzývá ministr sociální péče, na Slovensku povereník sociálnej starostlivosti, aby dle ustanovení § 7 tohoto zákona se dostalo zaopatření a výhod tohoto zákona jen těm příslušníkům vládního vojska a branné moci tak zvaného Slovenského státu, a to ještě jen ve zvlášť ohleduplných případech, u nichž se bezpečně zjistí, že v době nesvobody žádným způsobem a formou se neprovinili proti zájmům Československé republiky. (Potlesk.)

Podpredseda dr Šoltész: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je pán posl. Vítek. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Vítek: Vážené dámy a pánové!

Když u nás v době okupace zuřila vichřice fašismu, byly způsobovány našemu národu nesmírné škody. Drtivá většina národa však nešetřila ani svých životů a bojovala jak doma proti okupantům, tak i v zahraničních armádách proti společnému nepříteli, jsouc přesvědčena, že lid tak, jak byl jednotný v boji, pomůže i v míru zaceliti utrpěné rány. Jestliže dnes Národní shromáždění projednává osnovu zákona, která má tyto rány zaceliti, pak plní jen slib, který si lid uložil v době nejtěžší.

A komu by právě při projednávání této osnovy a při vzpomínce na oběti nevyvstal před očima onen zločin mnichovanů, kapitulantů a ostatních zrádců a paličů? A kdo by naproti tomu se nezaradoval nad spojeneckou smlouvou s Jugoslavií, která byla včera tak slavnostně přijata touto sněmovnou, právě tak jako nad pevným přátelstvím se Sovětským svazem, které jsou nejlepšími preventivními léky proti ranám, jež by nám hrozily v budoucnosti?

Osnova tato však neřeší jen odškodnění obětí druhé světové války a fašistické persekuce, ale i obětí první světové války a vojenské služby vůbec. Péče, která byla dosud poskytována těmto obětem, byla provisoriem, které nutno nahraditi zákonem. Veliká mravní podstata tohoto zákona spočívá právě v tom, že se tu postiženým dává skutečná náhrada a tak se odstraňuje stav, který by u poškozených budil pocit almužny. Výdaje spojené s uzákoněním této osnovy jsou kryty jednak v rozpočtu ministerstva sociální péče a jednak má krytí zbytku zajistiti vláda v celkovém státním rozpočtu. Krytí tohoto zbytku bude únosné proto, že do konce roku 1946 lze počítati, že se přihlásí asi ²/₃ uchazečů, resp. že bude vyřízeno asi ²/₃ přihlášek. Uvážíme-li, že se na příklad jen v Čechách a na Moravě přihlásí okrouhle asi 114.000 uchazečů a celkový náklad bude činiti kolem 1³/₄ miliardy, pak pochopíme rozsah této osnovy. Na Slovensku nelze dosud přibližný celkový počet uchazečů odhadnouti. Jde tu vcelku arciť o velký finanční náklad který vyžaduje péče podle této osnovy, avšak nutno uvážiti, že osnova dává náhradu za ztrátu statků nejcennějších, za ztrátu zdraví nebo života.

Tato osnova svědčí o novém duchu naší lidově demokratické republiky a o rychlé konsolidaci poválečného stavu.

Slavné Národní shromáždění! Rozpočtový výbor se usnesl doporučiti plenu, aby osnova, tak jak byla schválena a doporučena výborem sociálně-politickým a branným, byla plenem přijata a stala se tak zákonem. (Potlesk.)

Podpredseda dr Šoltész: K tejto veci sú prihlásení rečníci. Zahájim preto rozpravu.

Prihlásení sú: pp. posl. dr Neuman, Plojhar, Skaunic, Komzala a Kleinerová.

Dávam slovo prvému rečníkovi, p. posl. dr Neumanovi.

Posl. dr Neuman: Pane předsedo, paní a pánové!

Včera tomu byl rok, kdy vláda Československé republiky - několik týdnů po osvobození - vydala prozatímní opatření ve prospěch obětí persekuce. Bylo patrno, že vláda má nejlepší vůli a se vším urychlením se už 17. července 1945 snažila vyřešiti nejtěžší bolesti našich persekvovaných. Nebylo už její věcí, jestliže administrativa ještě ani do dnešního dne - kdy toto prozatímní opatření vládní má býti nahrazeno zákonem - ve všech případech, v případech sirotků, vdov i předků po politických vězních, ostatních persekvovaných i ostatních obětí poslední války dosud tyto věci nevyřešila. Považuji za svou povinnost poděkovat vládě, že tak se vším urychlením řešila tyto naléhavé věci, ale zároveň velmi naléhavě prosím, aby se vláda postarala, abychom nejenom zde tvořili zákony, nýbrž aby byly také se vším urychlením prováděny. (Potlesk.)

Paní a pánové! Dovoluji si upozorniti, že jenom podle prozatímního odhadu čeká na vyřešení svých potřeb 180.000 poškozenců této války, na 80.000 sirotků, 70.000 vdov a 30.000 otců a matek čeká na důchod, na který mají po mém soudu právo. A jestliže se dnes čeho dožadujeme, pak je to jenom to, aby v nejbližších týdnech byly vyměřeny a vyplaceny všechny důchody podle tohoto zákona, poněvadž - jak už jsem jednou řekl v tomto domě - nebudeme stavět pomníky mučedníkům této války, nýbrž chceme v živém pomníku, v dětech, sirotcích a vdovách postavit pomník celého národa obětem poslední války.

Osnova, kterou právě projednáváme, je velkou osnovou unifikační, a řada zákonů, které řešily otázku náhrad a důchodů obětem první světové války, se jí ruší a rovněž se nahrazuje opatřením, o němž jsem se zmínil. Ale tato osnova je vedle státního rozpočtu co do rozsahu a obsahu největší osnovou, projednávanou Národním shromážděním od osvobození. Proto mně dovolte, paní a pánové, abych zde pronesl své mocně "ceterum autem censeo..."

Způsob, jakým projednáváme v této budově osnovy zákonů, je naprosto nedostatečný. Není dostatek času k řádnému prostudování a myslím, že se stalo naposled, kdy jsme k tomu dali souhlas (Potlesk.), a jedině ohledy na oběti persekuce nás vedly k tomu, abychom s tímto opatřením souhlasili, poněvadž jinak je pod důstojnost parlamentu, jak se projednávaly v posledních chvílích osnovy a jak se teprve ve výborech rozdávaly osnovy zpravodajům, aniž se mohlo o nich jednat. Kvituji proto s díkem prohlášení pana ministra financí, že to, co se stalo včera, stalo se se strany resortu ministra financí po prvé a naposled, a my se dožadujeme téhož i ode všech ostatních ministerstev, poněvadž je věcí parlamentu, aby náležitě a včas mohl každou osnovu prozkoumat a jí se také důkladně obírat. - Pokud pak jde o osnovu samu, chtěl bych jenom říci, že touto osnovou nedáváme žádný dar, touto osnovou neusnášíme žádný akt sociální péče, nýbrž jenom nahrazujeme způsobené škody, a to ještě nedostatečně. Bude povinností příslušných činitelů, aby včas, jakmile to hospodářské poměry dovolí, přišli s novelisací tohoto zákona a náležitě upravili důchody poškozenců z této světové války a obětí fašistické a nacistické persekuce.

Uvážíme-li, paní a pánové, že dnes na 200.000 - a možná, až zjistíme definitivní přihlášky, 250.000 - poškozenců a obětí této války přihlásí své nároky, uvážíme-li, že v celé Evropě to budou statisíce a miliony, kteří se budou dožadovat náhrady, uvědomujeme si, co znamená válka. A právě při projednávání tohoto zákona musíme naplnit všichni svá srdce, ale nejenom my, nýbrž současně s námi i celá Evropa, jedinou touhou: Už nikdy válku, už nikdy takové oběti! A proto všemi prostředky proti nacismu a fašismu, proti jeho zbytkům; vyčistit svůj stát, vyčistit Evropu a jít směrem za demokracií, a my, Čechoslováci, za Masarykovou humanitní demokracií! (Potlesk.)

Podpredseda dr Šoltész: Ďalej má slovo p. posl. Plojhar.

Posl. dr Plojhar: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Před námi leží vládní návrh zákona, jehož prostá skutečnost doléhá již sama hluboce do našich myslí a dotýká se silně samého jádra našeho národního svědomí a lidského citu: zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

Od květnové revoluce předestřeli jsme ve světle československé pravdy a spravedlnosti před oči všeho našeho lidu onu velkolepou obětavost a hrdinství, jimiž se český člověk v letech okupace vyznamenal, sklonili jsme se v hrdé úctě před jedinečným mučednictvím našich bratří a sester, kteří donesli své češství, svou lásku k rodné zemi a k národu na Kalvarii novodobých dějin. Vzdali jsme všechny morální pocty těm zástupcům a legiím českých a slovenských vlastenců naší současnosti, kteří pohrdli fysickou smrtí a statečně trpěli a umírali v koncentračních táborech a na popravištích, kteří padli hrdinnou smrtí na všech frontách světa i doma v liniích bojů podzemních i na barikádách. Vzdali jsme poctu nejbližším jejich příbuzným, spolubojovníkům a spolutrpitelům, pozůstalým po obětech největších a nejslavnějších. A vždy jsme si při těchto pietních aktech uvědomovali, že náš vděk, naše úcta k národním hrdinům a jejich rodinám nemůže být nikdy dost veliká a úměrná jejich obětem. A jak je možno ubránit se dnes jakémusi niternému studu a vědomí malosti, jestliže hrdinství ducha, strašlivé oběti na životech, svobodě a zdraví našich nejlepších synů a dcer máme spláceti a nahrazovati hodnotou hmoty, částkami peněz!

Znovu a v daleko větší míře si dnes uvědomujeme, že všechny hmotné statky nemohou národu nikdy nahradit jeho největší a nejstatečnější bojovníky, nemohou navrátit rodinám otce-živitele a matky-ochranitelky. Proto spatřujeme v zákonu o péče o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce zákon nejvýš nutný a potřebný, i když víme, že uskutečnění zákonného opatření - jako je léčebná péče, ošetřování v ústavech a sanatoriích, školení a cvičení invalidů k novým fysickým schopnostem, výhody při jejich jízdách, resp. přepravě - a cifry navržených důchodů nemohou ani zdaleka vyvážiti přinesené oběti.