Jinak prosím a doporučuji, aby slavné ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tento vládní návrh zákona beze změny
tak, jak mu ho výbory soc.-politický a ústavně-právní
po provedení změn předkládají.
(Potlesk.)
Místopředseda Tymeš: Zpravodajkou za
výbor ústavně-právní je paní
posl. dr Horáková. Dávám jí
slovo.
Zpravodajka posl. dr Horáková: Slavná
sněmovno, paní a pánové!
Bylo již uvedeno, co je důvodem tohoto zákona.
Po válce, právě tak jako po prvé světové
válce, vypukla bytová krise. Je zjevem celoevropským
a u nás zasahuje především hlavní
město, velká města a ty části
státu, které byly postiženy válkou a
bombardováním. Po prvé světové
válce řešila se krise zákony na ochranu
nájemníků. Dnes přistupujeme k řešení
tohoto nedostatku regulací bytového trhu. Má
zamezit hlavně spekulaci s byty a umožnit klidný
průběh osidlování pohraničí.
Cifry, které zde byly uvedeny, jsou však pouze ciframi,
které representují sečtení nedostávajících
se bytů. A při tom ovšem musíme vzíti
na zřetel, že jde pouze o sečtení, které
nezachycuje, kolik z dosavadních bytů na bytovém
trhu je nedostatečných, závadných
a nehygienických a které by bylo nutno vyloučiti,
abychom dosáhli opravdu v bytových otázkách
a v bydlení úrovně, která by byla
důstojná kulturní a civilisační
výše našeho obyvatelstva a splnila všechny
úkoly, které hrají v celkové životní
úrovni našeho obyvatelstva tak velikou roli. Víme
dobře, že bydlení je základní
sociální podmínkou a že nejenom zdraví
obyvatelstva a jeho sociální poměry jsou
na řádném a zdravém bydlení
přímo závislé, ale že také
mravní úroveň spočívá
a koření v problémech bytových. (Potlesk.)
Nepovažujeme proto tento zákon za způsob řešení
vlastního problému, bytové krise, ale předkládaný
zákon doporučujeme proto, že přece jenom
jeho důsledek má zmírnit okamžitou tíseň
zavedením bytové ohlašovací povinnosti
a, což je také velmi důležité,
upravením rovnoměrnější bytové
distribuce s ohledy sociálními, zejména také
pokud jde na rozsah bytový. A konečně sleduje
zákon umožnění plynulého přesunu
českého a slovenského obyvatelstva do pohraničí.
Bylo zde již řečeno, že distribuce bytů,
tak jak ji zákon navrhuje, svěřuje se místním
národním výborům a stanoví
se zároveň podmínky, jakým musí
vyhovovati osoby, jimž jsou byty přidělovány.
Doufáme, že místní národní
výbory, kterým tento zákon v této
velmi důležité roli dává tak
značnou pravomoc, uvědomí si také
do všech důsledků velikou vážnost
tohoto svého úkolu a splní ho tak, aby byl
proveden opravdu nejenom ku prospěchu místní
obce a místního zájmu, který je sledován,
ale aby byl především splněn ku prospěchu
našeho lidu a celého státu.
Určitá výjimka z práva místních
národních výborů, rozhodovati plně
o distribuci bytové, je při družstevních
domech. Pro tyto byty jsou určité jiné postupy
s mírnějšími podmínkami. A také
při přidělování bytů
vlastníkům domu jsou zmírňovací
podmínky. A konečně jsou uvedeny určité
výjimky při přidělování
bytů státním zaměstnancům.
Místním národním výborům
ukládá zákon též, aby tam, kde
je toho potřebí, provedly revisi bytů, obsazených
po skončení okupace. Ústavně-právní
výbor i soc.-politický výbor učinil,
jak uvidíte v zákoně, v tomto směru
změny a doporučuje, aby tato revise byla vztažena
i na byty, jejichž přidělení bylo provedeno
za okupace. Tento úkol, daný místním
národním výborům, považují
oba výbory také za nesmírně vážný
a očekávají, že místní
národní výbory splní ho s veškerou
svědomitostí.
Aby bylo místním národním výborům
skutečně také umožněno vykonati
důsledky revise a vykonati zrušení smluv a
vlastní praktické jejich provedení, které
jim zákon umožňuje, usnesl ústavně-právní
výbor zařazení nového paragrafu mezi
paragrafy ve vládní osnově navrhované,
který zabezpečuje místním národním
výborům, aby mohly svými vlastními
orgány provést obecní nebo soudní
exekucí také vykonání svého
rozhodnutí.
Co je velmi důležité a co jistě také
uvítají naši obyvatelé a naši příslušníci
z řad osob persekvovaných a účastníků
domácího odboje i zahraničního, je
změna, kterou ústavně-právní
výbor schválil a navrhl pro § 3. V tomto paragrafu
se zajišťuje přednostní právo na
pronájem bytu osobám, kterým byl tento zabrán
za okupace okupačními úřady nebo jinými
okupačními orgány, protože byly účastníky
zahraničního nebo domácího odboje
nebo byly postiženy politickou persekucí. Totéž
právo se přiznává i jejich pozůstalým
rodinným příslušníkům.
Rovněž je potřebí podtrhnouti velmi
upřímnou snahu soc.-politického výboru,
který navrhl a po schválení ústavně-právním
výborem doporučuje a navrhuje, aby osobám
s větším počtem dětí bylo
také přiznáno přednostní právo
při přikazování bytů.
Velmi důležitou změnu proti vládnímu
návrhu a usnesení soc.-politického výboru
učinil ústavně-právní výbor
zrušením, resp. vypuštěním celého
znění § 20. Ústavně-právní
výbor tento paragraf doporučuje vypustiti proto,
ježto nenabyl přesvědčení, že
je nezbytně potřebí tak mocného zásahu
do dosavadní kompetence místních národních
výborů ve věci bytových otázek.
Dosavadním 20. paragrafem byla by značně
omezena kompetence místních národních
výborů v tomto směru.
Nakonec ústavně-právní výbor
doporučuje vypustiti §§ 30 až 35, které
mají zvláštní ustanovení pro
pohraniční území. Doporučuje
je vypustiti proto, poněvadž ústavně-právní
výbor nepovažuje za nutné činiti rozdílu
v rámci tohoto zákona mezi vnitrozemím a
pohraničím a zbavovati v pohraničí
místní národní výbory dosavadní
pravomoci při provádění regulace bytového
trhu, ježto místní národní výbory
zdolaly již úspěšně veliký
kus práce a zamýšlené bytové
komise, které by musely být v jednotlivých
obcích zřízeny, byly by tvořeny stejnými
osobami, které také tvoří místní
národní výbory. A mimoto ústavně-právní
výbor uvážil, že by centralisace této
agendy mohla ohroziti její rychlost a pružnost.
Ústavně-právní výbor nepovažoval
za nutné omeziti § 36, který se týká
práv osidlovacího úřadu, aby tento
mohl zasáhnouti z důvodů osidlování
také do bytového přídělu a
distribuce, nepovažoval za vhodné omeziti ho pouze
na pohraničí a zařadil ho proto ve znění
upraveném jako první paragraf do části
společných ustanovení, takže se tímto
paragrafem dostává osidlovacímu úřadu
celostátní možnosti zasáhnouti do úpravy
bytů ve prospěch plynulého a zdárného
provedení osidlování.
Mimo tyto podstatné změny se ústavně-právní
výbor usnesl na řadě úprav jednotlivých
paragrafů souvisících se základními
výše uvedenými změnami, takže provedl
také přirozeně nové očíslování
všech paragrafů zákona a úpravu jejich
citace. Jinak se drží doporučovaný a
navrhovaný text původního návrhu.
Mimoto doporučuje ústavně-právní
výbor i soc.-politický výbor dvě resoluce,
které ještě mají zachytiti některé
otázky, jež nebylo možno definitivně pro
krátkost času upraviti v zákoně. První
resoluce se týká směrnic, jež mají
být vydány ministerstvem sociální
péče, aby byla opravdu náležitě
a jasně stanovena otázka trvale neobydleného
bytu. Ministerstvu sociální péče se
v této resoluci ukládá, aby ve směrnicích,
jež vydá k zákonu o mimořádných
opatřeních bytové péče, precisovalo
pojem trvale neobydleného bytu. A za druhé, aby
ve směrnicích upozornilo místní národní
výbory, že jsou povinny postarati se o uložení
svršků exekvovaného nájemníka,
nebude-li mu přikázán náhradní
byt podle ustanovení § 5 zákona č. 45
z roku 1928 Sb. z. a n.
Druhá resoluce se týká regulace pronájmu
a užívání místností, určených
k jiným účelům než k bydlení.
V tomto směru navrhují oba dva výbory tuto
resoluci: Vláda se žádá, aby s urychlením
připravila a předložila ústavodárnému
Národnímu shromáždění
návrh zákona o regulaci, pronájmu a užívání
místností, určených k jiným
účelům než k bydlení.
Jinak prosíme a žádáme, aby navrhovaná
osnova s uvedenými změnami a obě resoluce
byly plenem přijaty. (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš: K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahajuji proto rozpravu.
Řečníky jsou: pp. posl. inž. Janáček,
dr Kácl, dr Jelínek, dr Čepička.
Dávám slovo prvnímu řečníkovi,
jímž je pan posl. inž. Janáček.
Posl. inž. Janáček: Slavná sněmovno,
dámy a pánové!
Naše dosud platná ústava praví ve svém
§ 109, že soukromé vlastnictví lze omeziti
jen zákonem. Touto sněmovnou schválené
prohlášení předsedy vlády Gottwalda
ve své úvodní části, ve
které vytyčuje některé vedoucí
zásady naší nové budoucí ústavy,
praví v tomto směru, že zejména má
býti ústavně zabezpečen poctivě
nabytý majetek našich zemědělců,
živnostníků, obchodníků a všech
ostatních fysických i právnických
osob. Těmito slovy se chce patrně naznačit,
že i v novém našem právním řádě,
který bude vytvořen naší novou ústavou,
má býti soukromý majetek postaven pod ochranu
ústavních a jiných zákonů a
že bude každému občanu i osobám
právnickým dovoleno, poctivě, to jest v rámci
zákona, soukromého majetku nabývati a nabytého
svobodně užívati.
Má-li tudíž nějakým novým
zákonem toto svobodné užívání
nějakého majetku býti podstatně omezeno,
může se tak zajisté stát v duchu zásad,
kterými jest ovládána naše dosavadní
ústava i v duchu zásad, které byly vytyčeny
pro budoucí uspořádání našich
právních poměrů, jen z důležitých
zájmů vyššího blaha veřejného.
Jestliže nám tedy nyní vláda předkládá
prostřednictvím ministra sociální
péče návrh zákona o mimořádných
opatřeních bytové péče, tisk
č. 11, na základě kterého má
býti v těch obcích, které mají
podle posledního sčítání více
než 3.000 obyvatelů nebo které určí
okresní národní výbory, disposiční
právo s majetkem domovním s platností až
do 31. prosince 1948 prakticky úplně sistováno
a přeneseno na místní národní
výbory, musíme se ptát, zda jsou u nás
poměry na trhu bytovém skutečně tak
neutěšené, že je podobný dalekosáhlý
zásah do svobodného užívání
soukromého domovního majetku odůvodněn
zájmy obecného blaha.
Abychom na tuto otázku mohli uspokojivě odpovědět,
museli bychom míti přístup k výsledkům
sčítání bytů provedeného
ke dni 31. ledna t. r. Přes to však ony částečné
údaje, o které se opírá sama důvodová
zpráva k tomuto zákonu, nejsou toho druhu, že
by mohly přesvědčivě odůvodnit
tak radikální a tak všeobecný zásah
do soukromých práv vlastníků domů.
I když konkretní uplatnění předpisů
tohoto zákona v určité obci je závislé
na výslovném usnesení příslušného
místního národního výboru,
je téměř jisto, že většina
místních národních výborů
se pro tuto nucenou distribuci bytovou rozhodne již z důvodů
čistě politických, i když nebudou v
místě podmínky skutečné bytové
nouze objektivně dány.
Z dat uvedených ve zmíněné důvodové
zprávě především vychází
najevo, že, nehledíme-li k poměrům na
Slovensku, absolutní nedostatek bytů v historických
zemích, který je uveden číslem 8.674
byty, je minimální a že dokonce země
Česká jako celek vykazuje přebytek bytů
a že stejně aktivní bytovou bilanci mají
většinou i okresy pohraniční. Jedna
normální stavební sezóna by stačila
tento faktický nedostatek bytů ukojit více
než dvojnásobně.
Patrnější nedostatek bytů se jeví
jen místně, zejména v Praze a v některých
větších městech a pak v několika
okresech, postižených větší měrou
válečnými událostmi. V každém
případě však z tohoto zjištění
samé úřední důvodové
zprávy plyne, že nebylo a není objektivních
důvodů k všeobecnému zavedení
této nucené distribuce na celém státním
území a zejména ne v tak drastické
formě, jak to vládní návrh předvídá.
Je věru těžko pochopit, že právě
u nás vznikají větší obtíže
v bytovém hospodářství, uvážíme-li
na př., že již v nejbližších
měsících má být ukončen
transfer německého a později i maďarského
obyvatelstva z republiky, čímž se nám
má jen v historických zemích uvolnit alespoň
560.000 samostatných bytových jednotek, které
musí více než dostatečnou měrou
nahraditi úbytky válkou způsobené.
Nejen v Praze, ale i ve většině venkovských
obcí i ve venkovských městech republiky můžeme
pozorovat citelný pokles počtu obyvatelstva proti
poslednímu sčítání lidu, a
přes to nelze popřít, že obtíže
s ubytováním jsou skutečně zjevem
všeobecným. Vznikají tu situace někdy
skoro groteskní. Tak na př. typické poměry
jsou v tom směru u nás v Jihlavě, tedy ve
městě, kde se odchodem německého obyvatelstva
uvolnila více než polovina bytů vůbec
a kde dnes i přes značnou popřevratovou imigraci
žije ještě stále nejméně
o 1/3 obyvatelstva méně než
za války, a přes to se toto zmenšené
obyvatelstvo do města jaksi nemůže vejít.
Na jedné straně je velký počet neuspokojených
žádostí o byty, avšak na druhé
straně je skoro 800 bytů prázdných,
i když snad značné procento z nich jsou byty
zdravotně vůbec vadné nebo nemoderně
zařízené v poměru ke dnešním,
někdy až nadměrně zvýšeným
požadavkům.
Příčina všech závad a nedostatků,
se kterými se tedy na poli bytového hospodářství
setkáváme, nemá ve většině
případů svůj původ v objektivním
nedostatku bytových jednotek jako spíše ve
všeobecně vadné a selhávající
organisaci těch správních orgánů,
které jsou řízením bytového
hospodářství pověřeny. Ten
problém je vlastně širší, neboť
se svým dílem na obtížích, s
nimiž tady zápasíme, podílí do
značné míry i celková naše politika
osidlovací jak v sektoru zemědělském,
tak v oboru řemesel a průmyslu.
Silně pochybuji, že se tyto obtíže nějak
zmenší nuceným přidělováním
bytů, jak to navrhuje § 2 vládní osnovy,
z toho jednoduchého důvodu, že tuto praxi vlastně
všechny místní národní výbory
de facto všeobecně již zavedly, a to u všech
domů, i těch, které se neoctly pod národní
správou, a to jednak na podkladě dosavadních
předpisů, nebo si tuto působnost osvojily.
Podle dosavadních zkušeností lze však
říci, že právě tyto zásahy
mnohých místních národních
výborů byly leckdy plynulému chodu na bytovém
trhu spíše na překážku než
ku prospěchu.
Bylo by nošením dříví do lesa
dokazovat, že stížnosti toho druhu jsou všeobecné
a že se neomezují jen na místa v pohraničí
nebo místa s větším přesunem
obyvatelstva ve vnitrozemí, ale že se vyskytují
prostě všude a že se o nich mohl přesvědčiti
každý, kdo jakýmkoli způsobem přišel
s bytovými úřady při místních
národních výborech do styku.
Nikdo mě nepřesvědčí, že
se může mluvit o nějakém plánovitém
řízení bytového trhu na příklad
v Praze, když se mi věrohodný člen tohoto
slavného ústavodárného Národního
shromáždění, a to ne člen bezvýznamný,
protože jde náhodou o osobnost i za hranicemi republiky
dnes populární, dlouholetého dachauského
vězně, repatrianta, válečného
poškozence, zkrátka o člověka, který
splňuje do písmene všechny podmínky
pro přednostní přidělení bytu,
přiznal, že za nedlouho bude už slavit při
svém hledání bytu v Praze jubileum, protože
už má sbírku 23 různých přidělovacích
dekretů, a ještě žádný byt.
Nikdy se mu ještě nepřihodilo, aby náhodou
stav ve skutečnosti souhlasil s předpoklady dekretu,
nebo aby dekret byl z nějakého jiného důvodu
proveditelný.
Tím nemá být, prosím, řečeno,
že by vždycky chyběla na straně orgánů
místních národních výborů
potřebná dobrá vůle, neboť spolupůsobí
tu řada různých okolností jiných.
Je všeobecně známo, že to byly z počátku
různé nepředvídané zásahy
okupačních armád a úřadů,
které namnoze dobré úmysly bytových
orgánů postavily na hlavu a zavinily četné
zmatky.
V mnohých městech s větším počtem
německého obyvatelstva byla značná
část německých bytů při
nařízené koncentraci Němců
za účelem jejich odsunu okupována novými
nájemníky svémocně bez úředního
přidělení, čímž byl zaviněn
značný zmatek a znemožněna žádoucí
evidence bytů. Je při tom smutné, že
se tito samozvaní nájemníci většinou
neřídili při výběru vhodných
bytů ani skutečnou potřebou obytných
prostor ani svými platebními možnostmi, nýbrž
spíše hodnotou zařízení a jiného
majetku, který odsunutí Němci v bytech zanechali.
Kdybych měl odpověděti na otázku,
proč se poměry nezlepšily ani později,
když pominuly tyto nežádoucí zjevy vyvolané
jednak válečným stavem, jednak porevoluční
psychosou, řekl bych, že příčina
toho do značné míry spočívá
ve struktuře našich národních výborů.
Nemám v úmyslu se zde zabývati touto otázkou
podrobně, ale jistá věc je, že se dnes
všeobecně uplatňuje přesvědčení,
že instituce našich národních výborů
tak, jak je národní revoluce vytvořila, potřebuje
určité reformy a doplnění. Stejně
se všeobecně cítí, že hlavní
slabina dnešních národních výborů
spočívá ve vzájemném prolnutí
funkce kontrolní s vlastní výkonnou mocí
veřejnou. Stále více se ozývá
volání po vytvoření odborné
a politicky nezávislé výkonné a prováděcí
moci, která by se samostatně uplatňovala
vedle kontrolní funkce volených zástupců
lidu. Právě nedostatek takové politicky neusměrněné
administrativy je příčinou toho, že
většina národních výborů
na řešení konkretního problému
bytového hospodářství, který
se tak úzce dotýká soukromých a hospodářských
zájmů jednotlivých občanů,
ztroskotala. Vím z prakse, že bylo na straně
volených funkcionářů některých
místních národních výborů
hodně dobré vůle zavésti do bytového
hospodářství pořádek, provésti
z vlastní iniciativy rozsáhlé revise bytů,
jak to také předvídají §§
18 a 19 předloženého vládního
návrhu, že však vždy takové pokusy
nakonec nikam nevedly, poněvadž se ukázalo,
že důsledné provedení těchto
revisí a vyvození důsledků z nich
je z různých důvodů pro volené
funkcionáře politicky neúnosné.
Třebaže v zásadě ustanovení citovaných
paragrafů osnovy nutno uvítat, neboť jsme přesvědčeni,
že důsledné provedení by značně
přispělo k uvolnění na bytovém
trhu, nechováme po dosavadních zkušenostech
mnoho naděje, že tato cesta se osvědčí,
ponecháme-li provádění v rukou dosavadních
politických činitelů. Poměry na četných
místech jsou takové, že, kdyby se revise měla
provést se všemi důsledky a spravedlivě,
leckde by nastalo učiněné stěhování
národů a že by se při tom přišlo
na četná provinění proti poctivé
správě konfiskovaného, dnes národního
majetku. Taková opatření, jistě nutná
a zdravá, by však mohla provésti pouze administrativa
osobně na politických stranách nezávislá
a odpovědná pouze zákonu a nadřaděným
demokratickým institucím, nikoliv funkcionáři
často osobně a politicky interesovaní.