Mluvil jsem s naším soudr. posl. dr. Bělehrádkem
a on mi vypravoval, jaká krásná byla spolupráce
našeho lidu, když brzy po skončení války
vydala universita, jejímž byl rektorem, výzvu
k československému národu, aby se vynasnažil
nahradit těžké duchovní ztráty,
které utrpěla Jugoslavie zničením
své bělehradské universitní knihovny.
Vypravoval mi, jak občané, ženy i dělnictvo
z továren, spěchali a přinášeli
tisíce a desetitisíce knih a velké sumy peněz,
aby tak všichni projevili, jak je jim Jugoslavie drahá
a blízká.
Jsem přesvědčen, že tato smlouva, pro
niž brzy zdvihneme nejenom své ruce, ale také
svá srdce, nikdy nebude porušena, že sem do těchto
sfér nikdy nevpadne nový Mnichov se svými
hrůzami a následky a že naše soužití
bude nejen na smrt, ale také na život podle toho krásného
hesla, které jsme si již tak dávno dali: věrnost
za věrnost!
Nechť žije spojenectví Československa
s Federativní lidovou republikou Jugoslavií. (Hlučný
potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo p. posl. Novomeskému.
Posl. Novomeský: Slávne Národné
shromaždenie!
Od onoho decembrového dňa v r. 1943, keď národy
republiky potajomky sa dozvedaly o uzavretí sovietsko-československej
smluvy o priateľstve, vzájomnej pomoci a povojnovej
spolupráci, nemajú vari naše úsilia
o zaistenie bezpečnosti štátu významnejší
sviatok nad tento deň, keď ústavodarné
Národné shromaždenie ide dávať
definitívnu platnosť smluve o priateľstve, vzájomnej
pomoci a mierovej spolupráci medzi Československou
republikou a Federatívnou ľudovou republikou Juhosláviou.
Smluva, ktorú slovenskí komunistickí poslanci
schvália manifestačne, nie je prvým paktom
československo-juhoslávskym, ako už bolo s
tejto tribúny spomenuté.
I náš obranný systém predmníchovský
spočíval medzi iným tiež na dohode s
Juhosláviou, lež medzi týmito sväzkami
a terajšou priateľskou smluvou československo-juhoslávskou
je radostný rozdiel, na ktorý dovoľte upozorniť.
Hoci naše dohovory boly opodstatnené vzájomnými
sympatiami a vyspelým vedomím priam osudovej sviazanosti
záujmov národov Československa a Juhoslávie,
diplomatická úmluva zaisťovala súčinnosť
oboch štátov iba pri zdolávaní dielčieho
nebezpečia, kým v pomere k hlavnému nechávala
dvere otvorené. Náš dohovor s Juhosláviou
v rámci Malej dohody zaisťoval súčinnosť
oboch štátov proti akciám maďarského
revizionizmu, dával predpoklady pre spoločný
postup pri styku s Maďarskom, avšak k ničomu
nezaväzoval ani jednu, ani druhú stranu voči
Nemecku, hlavnému zdroju ohrozenia tak národov Juhoslávie,
ako aj Československa.
A ako sa v rozhodujúcich chvíľach ukázalo,
bez jednoty voči Nemecku iluzórna je i tá
najpevnejšia a najspoľahlivejšia dohoda o obrane
pred maďarskou rozpínavosťou, pretože táto
spája svoje zámery s aktivitou nemeckého
drangu. Obrazne rečené: pocestní cestujúci
sa dohodli o spoločnej obrane pred nespratnosťou zbrojnoša,
nemali však dohovor o obrane pri ataku lúpežného
rytiera. A keď tento zgniavil najprv jednoho, potom druhého,
i jeho nezbedný zbrojnoš prišiel napokon na svoje.
Význam smluvy, o ktorej hovoríme, spočíva
v tom, že vymedzuje a zaväzuje k spolupráci na
hlavnom poli pri zaisťovaní bezpečnosti tak
Juhoslávie ako Československa. Už teraz predvída
tesnú súčinnosť oboch štátov
pri zabezpečovaní náhrad za škody spôsobené
Nemeckom, ako aj pri uskutočňovaní preventívnych
opatrení, zaisťujúcich nás pred možným
nemeckým hospodársko-politickým tlakom. A
vzájomná pomoc má sa uskutočniť
v prípade nášho, alebo juhoslávskeho
konfliktu s Nemeckom, či s iným štátom,
ktorý by sa s Nemeckom spojil k útočnému
činu. Počestní cestujúci dohovorili
sa teda o obrane aj pred útokom lúpežného
rytiera i jeho zbrojnoša. V tomto smysle je terajšia
naša smluva s Juhosláviou o priateľstve, vzájomnej
pomoci a mierovej spolupráci významnejšia,
ďalekosiahlejšia a plodnejšia, než boly smluvy
predošlé. Netreba zastierať skutočnosť,
že pre takúto úmluvu v minulosti chýbaly
nielen medzinárodné, zahranično-politické,
ale i vnútorné predpoklady aj u nás, ale
aj v Juhoslávii. I keby sa v pomere k vzrastajúcej
nemeckej agresii nebola správala medzinárodná
politika oportúnnou opatrnosťou, i keby u nás
bol býval pomer k nemeckému nacizmu taký
rozhodný pred vojnou ako za vojny, s Juhosláviou
regenta Pavla, veľkosrbskej buržoázie a generality,
sotva by bola možná úmluva tak jednoznačná,
priama a na koreň veci idúca, ako je táto.
Uvedomme si len, čím bola Juhoslávia pred
vojnou, a uvedomme si to na základe najautentickejšej
zprávy, z podania maršala Tita: "Tak vojensky
ako politicky bola Juhoslávia v chaotickom stave. Na najvyšších
miestach generálneho štábu sedeli zradcovia
Nedičovského typu, ktorí boli v nemeckých
službách. Juhoslávia bola zaplavená
nemeckými vyzvedačmi-ťturistamiŤ. Korupcia
a zlodejstvo vládlo vo všetkých inštitúciách
a najviac v Ministerstve vojenstva. Z 12 miliárd štátneho
rozpočtu 4 miliardy sa vynakladaly na vojenské účely,
napriek tomu vojsko bolo zle vyzbrojené a nepripravené.
Od tých čias, ako sa na čelo vlády
dostal Stojadinovič, belehradskí držitelia
moci - od roku 1935 naďalej - čím ďalej
tým viacej paktovali s mocnosťami Osy a opúšťali
staré spojenectvá, ako napr. Malú dohodu,
spojenectvo s Francúzskom atď. Zo všetkých
síl sa pracovalo, aby Juhoslávia bola pokiaľ
možno osamotená, slabá a zrelá, aby
sa mohla stať korisťou nemeckých dobyvateľov."
S Juhosláviou tohto typu, prirodzene, nemohlo sa ani len
myslieť na uzavretie smluvy proti hlavnému nepriateľovi
južných i západným Slovanov, ako aj
Slovanov všetkých, i keby naše a zahranično-politické
podmienky boly takejto smluve prialy. Táto smluva je smluvou
nového Československa s novou Juhosláviou
v novej medzinárodnej atmosfére. Uzatvárame
ju po tejto vojne na základe spoločného poznania
hlavného zdroja nebezpečia, ktoré na nás
doliehalo a nám hrozilo, a môžeme ju uzavrieť
preto, lebo v boji proti nemeckej hrozbe prození boli i
vnútorní spojenci nemeckého nacizmu tak v
Juhoslávii, ako u nás. Ak si teda ceníme
túto smluvu ako záruku našej bezpečnosti
pred nemeckou agresiou v spojitosti s obdobnou smluvou československo-sovietskou,
vedzme o nej, že mohla byť uzavretá len s Titovou
Juhosláviou, s Juhosláviou národne oslobodzovacích
armád, so žiadnou inou, najmä nie s Juhosláviou
zpred roku 1941.
Medzi národami našimi a národami Juhoslávie
vždy boly vrelé sympatie. Tie sa rozvinuly za slávnej
borby partizánskych oddielov a národne-oslobodzovacích
armád maršála Tita za tejto vojny v mohutný
pocit slovanskej súdržnosti a spolupatričnosti.
Touto smluvou, panie a páni, jej potvrdením, dávame
výraz, dávame formu týmto sympatiam, tomuto
priateľstvu, tomuto vrelému vzťahu slovanských
národov Československa k slovanským národom
Juhoslávie. (Potlesk.)
Předseda: Dávám slovo p. posl. Vičánkovi.
Posl. Vičánek: Slavná sněmovno!
Budiž mně dovoleno, abych k projednávanému
schvalovacímu usnesení o smlouvě o přátelství,
vzájemné pomoci a mírové spolupráci
mezi republikou Československou a Federativní lidovou
republikou Jugoslavií učinil jménem čs.
strany lidové toto prohlášení:
Máme-li v dnešní schůzi schváliti
spojeneckou smlouvu mezi republikou Jugoslávií a
Československou republikou, je zcela správné,
že se tak děje slavnostním způsobem
ve slavnostní schůzi.
My, Češi a Slováci, máme ve své
národní povaze a svém cítění
odjakživa plné a prožívané porozumění
pro bratrství národů slovanských a
v každé krisi, do které se během věků
dostávaly jednotlivé slovanské národy,
dostávalo se potřebným nejen našich
českých sympatií, nýbrž i plné
podpory mravní a hmotné. Byli jsme našimi národními
buditeli v minulých generacích vychováváni
k všeslovanství, k uvědomění
vzájemnosti slovanské a k pevné víře,
že Slovanstvo v Evropě přece se jen jednou
dočká naplnění své víry
ve velikost svého poslání a úkolů
a že zaujme v politické Evropě místo,
které mu počtem, duševními, mravními
i fysickými vlastnomi právem náleží.
(Potlesk.)
Nelze při tom přehlížeti neobyčejnou
důležitost v tomto sbratřování
Slovanů, kterou hrálo a bohdá bude hráti
oživení křesťanské tradice cyrilometodějské,
tradice slovanské, která svou mohutností,
obsahem a vznešeností je po řadu desetiletí
duchovním poutem mezi téměř všemi
slovanskými národy, a z ní vyplývající
snahy unionistické, snahy po sjednocení Slovanstva
ve víře a tím i kultuře, jež
byly nacistickou hrůzovládou přervány,
čekají na své obnovení jako další
důležitý krok ke sbratření a
prospěchu slovanských národů.
A právě v souvislosti s těmito snahami i
s projednávanou smlouvou s bratrskými národy
Jugoslavie uvádím dvě slavná jména,
známá celému slovanskému světu:
Chorvata arcibiskupa dr. Josefa Strossmayera a Slovince biskupa
dr. Jegliče, kteří byli a jsou vynikajícími
mezníky na cestě přátelství
a sbratření našich národů s národy
Jugoslavie.
Mnoho bouři přehnalo se nad hlavami Slovanstva,
zejména nad hlavami Čechů a Slováků
na jedné, a našich slovanských bratři
dnešní Jugoslavie na druhé straně. Národ
česky měl svůj tragický den, den sv.
Rufa, národ Srbů stejně nešťastný
Vidov dan. Češi truchlili na Bílé Hoře,
Srbové oplakávali Kosovo Pole. Stejný těžký
osud stíhal jak náš národ, tak národy
jihoslovanské. Po prvé světové válce
zdálo se jisto, že Bílá Hora i Kosovo
Pole jsou navždy odčiněny, že doba nesvobody
slovanských národů patři nenávratné
minulosti a že osvobozené národy Československa
a Jugoslavie půjdou po cestě demokracie vstříc
nerušené své šťastné budoucnosti.
Toto očekávání se však nesplnilo.
Válka nebyla skončena takovým mírem,
aby se zabránilo po celkem krátkém údobí
nové válce, a zdroj válečného
nebezpečí, pangermanismus, rozrostlý ve zrůdný
a nelidský nacismus, nebyl natolik oslaben, aby s domýšlivým
fašismem po boku nezaplavil celý svět novým
přívalem prolité krve, novým dílem
zkázy a nesmírným mořem utrpení
a běd. A byly to právě bratrské národy
Jugoslavie a Československa, které jako přední
slovanská stráž pocítily brutální
pěst nacismu a fašismu nejtíže a v dlouhém
a těžkém boji světové demokracie
za osvobození světa od násilí, strachu,
hladu a za svobodu náboženskou, jak to proklamoval
veliký president Spojených státu severoamerických
Roosevelt, přinesly oběti nejtěžší.
Slavná sněmovno, válka je skončena,
demokracie zvítězila nad násilím,
mír však není dosud vybojován. Chceme
proto čerpati poučeni z historie třeba nedávné,
chceme čerpati z chyb dříve činěných
poučení a chceme, my Češi a Slováci,
stejně jako jiné slovanské národy
Evropy budovati svůj nový státní a
národní život v obnovených národních
demokratických státech tak, abychom již nikdy
nebyli nepřipraveni na případ hrozby a nebezpečí
a aby nás každý útok germánský
našel sjednocené, silné, připraveně
odraziti každý útok a případné
potlačiti každé hrozící nebezpečí
již v zárodku.
Proto jsme my Češi a Slováci šťastni,
že jsme mohli uzavříti spojeneckou smlouvu
s naším mocným slovanským sousedem,
Sovětským svazem, smlouvu, která je a zůstane
vždy základním pilířem naší
zahraničně-bezpečnostní politiky.
A jsme neméně šťastni, že toto spojenectví
se Sovětským svazem můžeme dnes doplniti
další obrannou spojeneckou smlouvou s bratrskou Federovanou
republikou jugoslávskou. A zdůrazňuji, že
i v tomto případě stejné jako v předchozím
nejde o smlouvu diktovanou pouze chladným a vypočítavým
rozumem, hledajícím pouze naši vlastní
bezpečnost, nýbrž že snad ještě
větší roli hraje v obou případech
otázka srdce, láska k slovanským národům
Ruska a Jugoslavie, pouto slovanského pobratimství
a snaha, aby slovanské uvědomění a
sebevědomí bylo tímto spojeneckým
svazkem utuženo a stalo se krystalisačním bodem
pro sjednocení všech Slovanů v klidné
budovací práci v míru, ale v případě
potřeby i v boji proti společnému nepříteli.
Jsme přesvědčeni, že v tomto spojenectví
našich obou demokratických republik, jimž se
doplňuje naše oboustranné spojenectví
s mocným Sovětským svazem, je dána
oběma smluvním stranám nová cenná
záruka zabezpečení tolik vytouženého
míru pro nás i přicházející
generace spojeneckých národů slovanských
a v míru možnost vybudování obou našich
republik na šťastný demokraticky domov našich
národů.
Z těchto stručných důvodů činím
rád závěr: čs. strana lidová
bude ráda hlasovati pro navržené schvalovací
usnesení o smlouvě o přátelství,
vzájemné pomoci a mírové spolupráci
mezi republikou Československou a Federativní lidovou
republikou Jugoslavií. (Potlesk.)
Předseda: Slovo má pan posl. dr. Bugár.
Posl. dr. Bugár: Slávna snemovňa!
- Mám tú česť prehovoriť v mene
demokratickej strany k vládnemu návrhu o smluve
uzavretej medzi Československou republikou a Federatívnou
ľudovou republikou Juhosláviou o priateľstve,
vzájomnej pomoci a mierovej spolupráci medzi smluvnými
stranami. Smluva podpísaná o vzájomnej pomoci
smluvných strán v deň 9. mája 1946,
výročia to víťazstva veľkej oslobodzovacej
vojny, je ďalším pilierom postaveným na
základný kameň priateľstva medzi slovanskými
národmi Juhoslávie a Československa. Bol
to nielen Šafárik, ktorý za svojho pôsobenia
v Chorvátsku naväzoval a napomáhal tie najsrdečnejšie
styky medzi slovanskými národmi, ale boli to i naši
slovenskí zákonodarci v bývalom uhorskom
sneme, ktorí v roku 1905 vytvorili takzvaný klub
národnostných poslancov hlavne medzi poslancami
chorvátskymi, srbskými a rumunskými, ktorých
spoločným účelom bolo upevňovať
slovanskú jednotnosť a front proti maďarskej
nadvláde.
Už v tých dobách sa vytvorila vlastne Malá
dohoda, ktorá bola namierená proti rakúsko-uhorskej
rozpínavosti. Táto národnostná dohoda
a spolupráca bola zvlášť srdečne
pestovaná so strany slovenských poslancov v uhorskom
sneme. Nám Slovákom je potešujúcim,
že teraz znovu i na pôde parlamentnej sa zosilujú
staré priateľské styky a dávajú
svoj výraz medzinárodnej smluve uzavretej samostatnými
slovanskými štátmi.
Smluvné strany sa zaväzujú, že učinia
spoločné opatrenia každého druhu, aby
znemožnily akýkoľvek útok so strany Nemecka
alebo iného štátu, ktorý by sa s ním
priamo alebo akokoľvek ináč spojil k útokom,
namiereným proti ktorémukoľvek zo smluvných
štátov. Taktiež sa zaväzujú smluvné
strany, že žiadna z nich nesjedná spojenectvo
a nezúčastní sa koalície, namierenej
proti druhej zo smluvných strán. Konečne
obidve smluvné strany sa dohodly, že budú upevňovať
spoločne a každá i vo svojej pôsobnosti
hospodárske, kultúrne, duchovné a iné
styky medzi sebou.
Je azda podivné, že po skončení tak
krutej druhej svetovej vojny sa ihneď uzavierajú nové
smluvy o vzájomnej pomoci proti spoločným
nepriateľom. Toto je len reálna dedukcia, že
porazená mocnosť - Nemecko - ako minulosť ukázala
po prvej svetovej vojne, skrýva v sebe tajné sily,
ktoré by sa mohly znovu pripravovať na útočnú
vojnu, a to v prvom rade proti Slovanom, ktorí rozleptali
nemeckú ríšu a veľkolepé sny hesla
"Drang nach Osten".
Autori smluvy touto priateľskou dohodou chcú nielen
upevniť vzájomnú istotu o pomoci v prípade
vojny, ale chcú už vopred zabrániť vôbec
myšlienke vojny, namierenej proti ktorémukoľvek
z bratských národov. Ochrana oboch národov
a vzájomná pomoc má byť poskytnutá
proti ktorémukoľvek útočníkovi,
ktorý by pomocou Nemecka chcel na ktorýkoľvek
štát smluvných strán zaútočiť.
Naša smluva smeruje k obrane mieru a priateľským
vzťahom a spolupráci medzi Juhosláviou a Československom
ako členov, ktorí podpísali San Franciskú
chartu k upevneniu mieru. Touto smluvou národy juhoslávsky
a československý dávaly celému svetu
na vedomie, že najúprimnejšou účinnosťou
sa budú zúčastňovať na udržaní
medzinárodného mieru, bezpečnosti a že
všemožne sa budú usilovať o to, aby toto
priateľstvo malo svoj kladný výsledok aj na
poli hospodárskom a kultúrnom.
Smluvy o neútočení, o vzájomnej pomoci
atď. sa už mnohorazy v minulosti staly len zdrapmi papierov
a nezabránily katastrofám, ak nevyvieraly z hlbokého
citu a nezlomného priateľstva národov, smluvy
uzavierajúcich. Aj ľud československý
i juhoslovanský na vlastnom tele pocítil zhrútenie
sa smlúv a sľubov, ktoré maly zabezpečiť
jeho bezpečnosť.
Po všetkých týchto trpkých skúsenostiach
ľud juhoslovanský i československý cestou
svojich reprezentantov dôkladne skúma nielen slová,
ale aj obsah novej smluvy a hodnotí jej dodržanie.
Istota, že táto smluva vyviera z tej najvnútornejšej
potreby duševnej a z úprimnosti národov jedného
i druhého štátu, dáva záruku,
že bude trvať dlhšie než 20 rokov. (Potlesk.)
Osud národov oboch štátov je si tak blízky,
že smluva vznikla z prirodzenej solidarity, ktorá
sa pričleňuje k smluvám ostatných
slovanských štátov, ktoré už boly
alebo budú ešte medzi slovanskými národmi
a štátmi uzavreté. Slovanom hrozilo a azda
ešte aj hrozí to isté nebezpečie a preto
pod ochrannou záštitou Sovietskeho sväzu musíme
si na poli medzinárodnom jednako hájiť všetci
Slovania naše slovanské záujmy a hranice. (Potlesk.)
Potreba a duch tejto smluvy sa rodil v dobe heroických
partizánskych bojov v Juhoslávii a v Československu,
kde obidva národy bojovaly nielen proti spoločnému
nepriateľovi zahraničnému, ale aj proti reakcii,
ktorej zdolanie pod rozšafným vedením maršála
Tito Broza sjednotilo národy juhoslovanské v pevný,
nerozborný federatívny štát a pod otcovskou
ochrannou rukou nášho prezidenta Beneša
sjednotilo Čechov a Slovákov v jednotnú republiku
Československú. (Potlesk.)
Práve preto táto smluva je výrazom úprimného
priateľstva Čechov a Slovákov k národom
Juhoslávie nielen v dobrom, ale aj vo zlom. Budeme vždy
jednotni a spolupracovať a spolubojovať za naše
lepšie hospodárske, kultúrne a sociálne
postavenie.
Preto v mene demokratickej strany a jej reprezentantov schvaľujem
túto smluvu a srdečne ju vítam. (Potlesk.)