Předseda: Uděluji slovo poslednímu
přihlášenému řečníku,
jimž je pí. posl. Švermová.
Posl. Švermová: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Ústavodárnému Národnímu shromáždění
je předložena smlouva o přátelství,
vzájemné pomoci a mírové spolupráci
mezi republikou Československou a Federativní lidovou
republikou Jugoslavií, podepsaná v Bělehradě
dne 9. května 1946. Domnívám se, že
mohu prohlásiti jménem nás všech, kteří
jsme byli z vůle lidu vysláni do tohoto shromáždění,
že zcela a upřímně souhlasíme
s touto smlouvou. (Potlesk.) Je výrazem našeho
dávného srdečného vztahu k bratrské
Jugoslavii. Je dokumentem naší slovanské politiky,
vyjadřující naše úsilí
zajistit klid, bezpečí a mír pro obě
naše země. Smlouva s Jugoslavii, podepsaná
maršálem Titem a předsedou vlády osvobozené
republiky Zdenkem Fierlingrem, je státnickým
aktem, za kterým jasně stojí národy
obou našich zemí. (Potlesk.)
Chováme hluboké přátelství
i obdiv k národům Jugoslavie, které vedly
nepřetržitě celá 4 léta hrdinný
boj a zasloužily se v největší míře
o vítězství nad Německem a Italií.
Jejich boj, který byl zahájen malými partyzánskými
oddíly a doveden do konce velikou národně-osvobozeneckou
armádou Jugoslávie, byl pro nás příkladem
i vzorem, byl povzbuzením pro naše bojovníky
v dobách nejtěžších i poučením,
jak vésti houževnatý zápas proti okupantům
za nejhorších podmínek.
Naše smlouva s Jugoslavií nese pečeť společného
boje. Češi bojovali po boku Srbů, Chorvátů
a Slovinců a v řadách českých
a slovenských partyzánů bojovali Jugoslávci,
tak jako by šlo o jejich rodnou zemi. Na velkém společném
bojišti proti dravé německé expansí
sešly se slovanské armády, aby vybojovaly svým
národům to nejcennější: svobodu,
samostatnost a mír. A toto úsilí, posvěcené
krví, vyjadřuje i smlouva, která je nám
dnes předkládána.
Smlouva o přátelství, vzájemné
pomoci a mírové spolupráci mezi naší
republikou a Jugoslavií je vynikajícím dokumentem
naší slovanské politiky. Po celé věky
toužily slovanské národy po spolupráci,
která jim měla dodati sílu v boji proti germánským
dobyvatelům, neustále ohrožujícím
slovanské země. V nejtěžších
dobách našich dějin byla pro nás povzbuzením
myšlenka o velikosti a síle spojených slovanských
národů. Víra v jasnou budoucnost byla nám
zdrojem odvahy i ve chvílích po Mnichově
v r. 1938 a byla rozhodujícím činitelem v
našem domácím i zahraničním odboji.
Slovanská myšlenka, která vyjadřovala
sny a tužby našich otců a dědů,
je dnes vyjadřována ve smlouvách uzavřených
mezi suverenními spojenými slovanskými státy.
Tak jako naše smlouva se Sovětským svazem byla
uzavřena v zájmu obou států, tak i
naše smlouva s Jugoslavií je podepřena upřímným
přátelstvím všeho lidu obou zemí.
Tužby slovanských národů o vzájemnosti
a spolupráci stávají se skutečností.
Stávají se skutečností proto, poněvadž
slovanské národy vytvořily státy,
jejichž pevnou základnou je demokracie, opravdová,
důsledná demokracie, jež je také zárukou
skutečné mírové politiky, pevnosti
režimu a jejich samostatnosti a suverenity.
Slovanské národy se mnohému naučily
v posledních letech nejkrutějšího utrpení
a ponížení, v letech, která rozhodovala
o jejich bytí a nebytí. Pochopily, co znamená
jednota národa a jednota národů. Poznaly,
čím je opravdová lidová demokracie,
přesvědčily se, že jediným základem
pro tuto národní jednotu i jednotu mezi slovanskými
národy je lidová demokracie, kterou vzaly za svůj
základ. Pochopily také význam slovanské
vzájemnosti, která byla největším
přínosem k vítězství nad Německem
a je nejcennějším přínosem pro
mír. Tvoříme své státy na demokratické
základně a odstraňujeme tím všechno,
co bylo příčinou naší slabosti,
vnitřních sporů a rozháraných
poměrů. Proto Jugoslávie potrestala ty, kteří
zradili zájem státu a vlastních národů,
a proto my se chceme vypořádati také se všemi,
kteří zradili v nejtěžší
chvíli svou zem. A správně se stalo zrádcům,
správně byl poslán na smrt Michajlovič,
který byl nástrojem nepřátel a původcem
zla, který stál tisíce drahocenných
životů i mnoho národních statků.
Silou slovanských států je, že lid zde
žije intensivním politickým životem a
je si vědom toho, že je strůjcem svého
vlastního osudu, že přestal být hříčkou
v rukou cizích sil. Je naplněn vědomím
národní hrdosti, která není šovinismem,
protože slovanským národům je cizí
myšlenka, že by byl jeden národ vyvolen, aby
vládl druhým; je si vědom své důstojnosti
a oprávnění, aby sám spravoval své
věci a nestrpěl cizí zásahy do záležitosti
své země. Je si vědom odpovědnosti
nejen za osudy své, ale i za mír celého světa,
neboť nikdo nepocítil tak ostře jako lid pravdivost
slov, že mír je nedělitelný. Proto naše
smlouva s Jugoslavií je neporušitelným závazkem
převzatým vládou i lidem. A proto se nikdy
nemůže státi cárem papíru a býti
pohozena na smetiště dějin tak, jak se to stalo
často s tolika smlouvami. A domnívám se,
že jsme učinili dobře, když jsme se postavili
za spravedlivý požadavek Jugoslavie, aby jí
byl dán Terst (Potlesk.), který jí
po právu náleží.
Chceme zabezpečiti mír, pokoj, klid a rozkvět
našich zemí, chceme spolupůsobiti k udržení
a prohloubení míru v celém světe.
Naše slovanská politika není namířena
proti nikomu, kdo nechce válku. Naše smlouva má
býti příspěvkem k upevnění
míru, k upevnění spolupráce mezi všemi
národy.
Vybojovali jsme si svobodu proti německé expansi,
proti německému imperialismu za cenu velkých
obětí a svým bojem jsme přispěli
k vítězství všech svobodomilovných
národů. Docílili jsme svého vítězství
proto, že jsme dovedli dáti tužbám po
slovanské vzájemnosti reálni základ.
Šli jsme věrně bok po boku se Sovětským
svazem, ve kterém slovanské národy tvoří
velikou většinu a jenž vyšel z druhé
světové války jako vítěz a
uznávaná světová velmoc. Naše
spojenectví se Sovětským svazem je skutečností,
která se nemění. A takovou skutečností
bude i naše smlouva s Jugoslavií, neboť obě
tyto smlouvy jsou diktovány našimi nejživotnějšími
zájmy.
Německo bylo vojensky poraženo, ale my víme,
že i nadále zůstává pro nás
nebezpečím. Německo je našim sousedem
a všechno, co se tam děje, nás zajisté
bezprostředně zajímá. A my víme,
že musíme státi na stráži, chrániti
si svoji bezpečnost i mír. A tomu slouží
i naše spojenecká smlouva s Jugoslavií. Proto
jsme si slíbili vzájemnou pomoc, a slova smlouvy,
která zde již byla tolikrát citována,
jsou slova jasná a přímá, taková,
jaká jsou obvyklá mezi dobrými přáteli,
slova, kterých nelze zneužít k různým
výkladům, slova, na kterých lze budovat.
My víme, že smluvní závazky mezi námi
a Jugoslavií budou dodrženy.
Považujeme však za svoji nejsvětější
povinnost učiniti především všechno,
aby Německo se nemohlo již nikdy ani opovážit
pomýšleti na obnovu dobyvatelských plánů.
A jestliže hovoříme o naší vzájemné
pomoci v případě, že bychom byli zapleteni
do nepřátelství s Německem, které
by obnovilo svou útočnou politiku, pak podtrhujeme
i druhý článek dohody, který hovoří
o tom, že smluvní strany se zavazují, že
učiní společně všechna opatření
podle své moci, aby znemožnily jakoukoliv novou hrozbu
a zamezily opakování Mnichova se strany Německa
nebo kteréhokoliv jiného státu, který
by se s ním přímo nebo jakkoliv spojil.
Československo a Jugoslavie jsou členy Organisace
spojených národů, která má
býti nejsilnější baštou míru.
Slovanské národy přinesly v této válce
největší oběti a proto chtějí
učiniti vše, aby se hrůzy a spoušť
války již nikdy nemohly opakovati. Slovanská
vzájemnost má přispěti k upevnění
míru a proto je ku prospěchu všem mírumilovným
národům světa. Naše smlouva s Jugoslávií
je nejcennějším přínosem nejen
pro obě naše země, ale i pro celou Evropu a
pro celý svět. Proto smluvní strany potvrzují,
"že se zúčastní v duchu nejupřímnější
součinností všech mezinárodních
akcí pro zachování míru a bezpečnosti
a plně přispějí k tomu, aby se tento
cíl stal skutkem. Při provádění
této smlouvy budou dbáti svých závazků
jako členové Organisace Spojených národů".
Naše smlouva s Jugoslavií, právě tak
jako smlouva se Sovětským svazem, je velkým
příspěvkem k zabezpečení a
udržení světového míru. Státi
na stráži míru je odkazem, který nám
zde zanechali naši mrtví. Je příkazem
všech, kdož chtějí žít v tvůrčí
práci. Aby byl dán světu mír a národům
svoboda, bojovala hrdinná armáda jugoslávských
vlastenců, vedená maršálem Titem, 4
léta za podmínek, které dějiny předtím
neznaly. Aby nám byla vrácena svoboda a zabezpečen
mír, umírali naši bojovníci za slovenského
povstání i na pražských barikádách,
dávali všanc své životy naši bojovníci
v podzemí i na frontách. Aby byl světu vrácen
mír a dána možnost tvůrčí
práce, přinesl veliký ruský národ,
národ ukrajinský a běloruský nejtěžší
oběti. Svůj vklad vnesl do pokladnice míru
i národ polsky a bulharský. V společném
úsilí slovanských národů, v
slovanské vzájemnosti a shodě je záruka,
že bude mír uhájen i v budoucnosti. Záruka,
na které musí míti zájem celý
mírumilovný svět.
Smlouva, která nám je předložena, je
velkým příspěvkem v společném
díle všech národů, usilujících
o pevný a trvalý mír. Vyjadřujíce
souhlas s touto smlouvou, plníme přání
našeho lidu, který ví, že o bezpečnost
a mír se nesmlouvá. Podáváme ruku
bratrské Jugoslavii s vědomím, že tak
činíme pro náš společný
zájem a k dobru všech slovanských národů.
Nechť žije věčné přátelství
slovanských národů!
Nechť žije a vzkvétá Jugoslavie, nechť
žije její maršál Tito! (Dlouhotrvající
potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Poněvadž v debatě nebyly předneseny
žádné námitky a všichni řečníci
vyslovili s navrhovanou smlouvou jednomyslný souhlas, oznámili
mi páni zpravodajové posl. Vandrovec a dr.
Erban, že se vzdávají závěrečného
slova.
Přistoupíme tudíž k hlasováni.
Schvalovací usnesení má 1 odstavec a dám
o něm hlasovati podle zprávy výborové.
(Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením
podle zprávy výborové, nechť zvedne
ruku! (Děje se.)
Konstatuji, že ústavodárné Národní
shromáždění přijalo jednomyslně
toto schvalovací usnesení (Shromáždění
povstává. - Hlučný, dlouhotrvající
potlesk. - Shromáždění opět usedá.),
jímž Národní shromáždění
republiky Československé souhlasí se smlouvou
o přátelství, vzájemné pomoci
a mírové spolupráci mezi republikou Československou
a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsanou
v Bělehradě dne 9. května 1946, podle zprávy
výborové ve čtení prvém.
Předsednictvo se usneslo podle § 54, odst. 1 jedn.
řádu, aby o tomto schvalovacím usnesení
bylo čtení druhé provedeno v téže
schůzi.
Vykonáme proto ihned druhé čtení.
Druhé čtení schvalovacího usnesení,
jímž Národní shromáždění
republiky Československé souhlasí se smlouvou
o přátelství, vzájemné pomoci
a mírové spolupráci mezi republikou Československou
a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsanou
v Bělehradě dne 9. května 1946 (tisk 19).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Vandrovec: Nejsou.
Zpravodaj posl. dr. Erban: Není jich.
Předseda: Kdo ve druhém čtení
souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak
je ústavodárné Národní shromážděni
přijalo ve čtení prvém, nechť
zvedne ruku! (Děje se.)
Konstatuji, že ústavodárné Národní
shromáždění přijalo opět
jednomyslně toto schvalovací usnesení, jímž
Národní shromáždění republiky
Československé souhlasí se smlouvou o přátelství,
vzájemné pomoci a mírové spolupráci
mezi republikou Československou a Federativní lidovou
republikou Jugoslavií, podepsanou v Bělehradě
dne 9. května 1946, také ve čtení
druhém. (Shromáždění
povstává. - Hlučný, dlouhotrvající
potlesk. - Shromáždění opět usedá.)
Tím je vyřízen pořad schůze.
Před ukončením schůze sděluji,
že dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu
dal jsem na dnešní schůzi posl. inž. Reimanovi,
Nepomuckému, Vilímovi, Kaplanovi,
Pavlánovi, dr. Bláhovi, dr. Vlad.
Procházkovi, na dnešní a zítřejší
schůzi posl. Buchvaldkovi a Sosnarovi.
Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se
příští schůze konala zítra
ve čtvrtek dne 18. července 1946 v 9 hod. 30 min.
1. Definitivní volba předsednictva ústavodárného
Národního shromáždění,
zapisovatelů a pořadatelů.
2. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu)
o vládním návrhu zákona (tisk 9) o
zálohách na náhradu za některé
škody válečné a škody způsobené
mimořádnými poměry.
3. Zpráva výborů soc.-politického
a ústavně-právního (podle § 35
jedn. řádu) o vládním návrhu
zákona (tisk 11) o mimořádných opatřeních
bytové péče.
4. Zpráva výborů soc.-politického,
branného a rozpočtového (podle § 35
jedn. řádu) o vládním návrhu
zákona (tisk 13) o péči o vojenské
a válečné poškozence a oběti
války a fašistické persekuce.
5. Zpráva výboru ústavně-právního
(podle § 35 jedn. řádu) o vládním
návrhu zákona (tisk 25), jimž se mění
a doplňuje trestní řád.
6. Zpráva výboru rozpočtového (podle
§ 35 jedn. řádu) o vládním návrhu
zákona (tisk 26), kterým se mění zákon
ze dne 19. února 1946, č. 30 Sb., o nové
úpravě československého práva
v oboru nepřímých daní a státních
finančních monopolů.
7. Volba Stálého výboru podle § 54 ústavní
listiny a volba výboru inkompatibilitního.
8. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu)
o vládním návrhu zákona (tisk 5),
ktorým sa rozširuje na územie Slovenska platnosť
dekrétu prezidenta Republiky zo dňa 27. októbra
1945, č. 116 Sb., o zmene zákona zo dňa 25.
júna 1926, č. 122 Sb., a vládneho nariadenia
zo dňa 17. júla 1928, č. 124 Sb., o úprave
platov duchovenstva cirkví a náboženských
spoločností štátom uznaných,
prípadne recipovaných, a o platovom prídavku
k najnižšiemu ročnému príjmu duchovenstva.
9. Zpráva výborů ústavně-právního,
průmyslového a osidlovacího (podle §
35 jedn. řádu) o návrhu posl. Aug. Klimenta,
Josefa Jury a soudruhů (tisk 4) na vydání
zákona o trestní ochraně znárodněných
podniků a podniků pod národní správou.
10. Zpráva výboru imunitního o žádosti
vojenského prokurátora v Praze ze dne 10. července
1946, č. j. 0-3672/4, C-II, za souhlas s trestním
stíháním posl. dr. J. Staško pro zločiny
podle §§ 183 a 194/1 v. tr. z., podle § 6/1 zákona
na ochranu republiky a § 5/1 zákona na ochranu republiky
(čís. J-1/1946).