A ještě jedna bolest našeho zemědělství a zemědělského družstevnictví. Zemědělci a jejich družstva jsou spolu s jinými podnikateli povinnými členy řady t. zv. trhových, lépe řečeno válečných svazů. Životnost těchto svazů je obdivuhodná, i když, nebo právě proto, že jejich členové nemají žádného vlivu na jejich správu. Vybírají příspěvky, mají různé milionové fondy a tvoří s oblibou další fondy, do nichž plynou další příspěvky. Tak na př. Svaz pro mléko a tuky vybírá od mlékáren z každého litru mléka 3 haléře. Při jedné miliardě litrů mléka, dodaného zemědělci do mlékáren, je to 30 milionů Kčs ročně. Z jednoho kg selského másla, vykoupeného od zemědělců, vybírá Svaz 30 hal., z každého kilogramu tvarohu, zpracovaného na olomoucké tvarůžky, 20 hal., z každého kilogramu sádla a loje 25 hal., atd. atd. Tak platí zemědělci a spotřebitelé tímto způsobem milionové příspěvky devíti různým trhovým svazům, každý z nich hospodaří jen ve svém úseku, bez ohledu na ostatní svazy a na celek.

Z vývoje hospodářských poměrů je však též zřejmé, že nejen v přítomnosti, ale i v dobách budoucích, kdy přejdeme k hospodářské soustavě mírové, nebude již možno ponechati naše hospodaření libovůli naprosto volného a ničím neomezeného svobodného podnikání. Hospodářská konference v Quebecku je důkazem toho, že národy celého světa docházejí k přesvědčení, že jen na podkladě řádného hospodářského plánu, jímž by byly jak výroba, tak i distribuce a spotřeba řádně usměrňovány, možno dosáhnouti postupem doby nejen plného hospodářského, ale i politického uklidnění světa.

S hlediska zemědělského nutno si uvědomiti, že v dobách přechodu k mírovým poměrům budeme muset počítati ještě s těžkými úkoly zásobovacími, a to jak pokud se týče produktů živočišných, tak i rostlinných. Z výše uvedeného vyplývá nutnost vytvořiti dvě národohospodářské instituce, které by vzájemnou koordinací, ve spolupráci se zájmovými složkami a v rámci celostátního zemědělského a zásobovacího plánu spolupracovaly při usměrňování výroby a samy dále regulovaly distribuci a spotřebu produktů jak rostlinné, tak živočišné výroby. To znamená zrušení dosavadních tak zvaných trhových svazů, respektive jejich nahrazení uvedenými dvěma institucemi. (Potlesk.)

Řekl jsem, že i za nepříznivých cenových předpokladů se zemědělci přičiní, aby splnili uloženy úkol zvýšení zemědělské výroby. Naděje, které se v souvislosti s tím vkládají do mechanisace zemědělství, považuji za přehnané, zejména pokud se týče těchto dvou roků. Budeme zajisté usilovat o to, aby zemědělství bylo přímo i nepřímo pomocí strojních stanic a strojních družstev strojově vybaveno.

Čemu však je třeba věnovati zvláštní pozornost, je provádění elektrisace. Je stále velký počet vesnic bez elektrického proudu, tohoto všestranného pomocníka. Tu má státní energetický průmysl široké a vděčné pole činnosti. Je potřebí rozšířit především síť elektráren tak, aby výroba proudu stačila nynější i nové spotřebě. A další věc: levný proud. Využití vodní síly pro výrobu elektrického proudu se zdá stále nedostatečné. Je však očividné, že i tak bude stále třeba spoléhat na potahy a lidi. Soudím, že problém opatření trvalých pracovních sil pro zemědělství nebude tedy mechanisací a elektrifikací rozřešen. (Potlesk.) Podle mého názoru prostě nejsou a nebudou lidé, to je dostatek lidí, kteří by v zemědělství námezdně pracovali, i když v důsledku používání strojů bude potřeba pracovních sil zmenšena. Ostatně, to si uvědomujeme, je od věků zemědělství více méně veřejná služba národu. Vidíme to i nyní, že práce zemědělce není plně, zaslouženě a spravedlivě odměněna, takže vzniká nadhodnota, jdoucí k dobru celku.

Zemědělství u nás se nutně musí postupně přizpůsobit tak, aby se obešlo bez trvalých námezdních sil. To znamená postupné provádění rozdělování držby půdy tak, aby se dospělo k rodinným usedlostem, to je k usedlostem, kde rodina zastane práci vlastními silami. To znamená při větších podnicích dělení mezi členy rodiny, z nichž většina zůstane v zemědělství, nebo rozdělení odprodejem, když rodinné rozdělení nepřichází v úvahu. Není jiného řešení, chceme-li zachovat naši vesnici. (Potlesk.)

Pro přechodnou dobu bude třeba pracovní výpomocí mladých lidí po určitou dobu, náležitě organisovanou, na zákonném podkladě zavedenou, zajistiti chod zemědělství, při čemž, to je třeba dobře uvážit, by ovšem mladí lidé byli spíše příslušníky rodiny zemědělce než námezdními silami. Působilo by to také k opravdové jednotě národa, k jednotě duší a srdcí.

Paní a pánové, zemědělci se dali neprodleně po květnových událostech 1945 do budovatelské práce a přes všechnu nepřízeň doby v ní oddaně a trpělivě setrvávají. Jdou ruku v ruce s ostatními pracujícími, s nimiž je spojuje společné úsilí, vybudovat republiku jako základnu a záštitu bezpečné budoucnosti našich národů. Vítají zvláště v prohlášení vlády obsažené zásady nové ústavy, zejména ony o ústavní ochraně soukromého podnikání a o zabezpečení poctivě nabytého majetku, a budou vládu v jejím budovatelském úsilí plně podporovat. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo poslednímu řečníku, panu posl. Půčkovi.

Posl. Půček: Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Budovatelský program Gottwaldovy vlády je velmi významný pro všechny vrstvy obyvatelstva našich zemí. Jeho splnění bude znamenat vytvoření základny, ze které budeme dále pokračovat v budování svého sociálně spravedlivého státu. Důsledky naší národní a demokratické revoluce budou v těchto letech vtěleny do naší nové ústavy. Všechny tyto skutečnosti mají zajisté veliký význam pro příští generace a je proto pochopitelné, že mladí lidé mají o všechny otázky naší nové ústavy a o budování našeho státu veliký zájem. Ať je to dělník, rolník, student, učeň, všichni budou jednou pokračovat ve velkém národním a sociálním díle, jehož základy v současné době klademe.

První podmínkou splnění dvouletého plánu je zajištění potřebného počtu pracovních sil. Vládní program o tom mluví tak, že bude provedena národní mobilisace práce a že účast každého jednotlivce na hospodářském budování státu musí se stát otázkou cti a vlastenectví. Bude třeba získat pracovní síly především pro ty obory, které mají pro splnění dvouletého plánu největší význam, a zabezpečit tyto obory pracovním dorostem. Je jisté, že naše doly potřebují tisíce nových horníků, kteří vystřídají přestárlé havíře a odsunuté Němce. Potřebujeme zabezpečit stavební obory pracovními silami, a také naše zemědělství jich velmi mnoho potřebuje. Myslím, že má-li toto řešení být trvalé, musí to být takoví lidé, kteří již v těchto oborech zůstanou, tedy především mladí lidé. Z celého dvouletého plánu je zřejmé, že nám půjde především o to, získat pracovní síly, zejména pro fysickou práci. Vládní program o tom mluví takto: učiníme vše, aby produktivní práce, zejména práce fysická, měla to čestné místo ve společnosti, které jí právem náleží.

Podívejme se, kde tkví příčiny, proč nastal v posledních letech odliv i od produktivní práce, který se nyní značně pociťuje. Ideálem mladého člověka nebylo státi se horníkem, kvalifikovaným dělníkem nebo jiným fysicky pracujícím zaměstnancem, ale úředníkem, obchodníkem nebo zřízencem. Tento postoj vůči fysické práci nevznikl jen tak náhodně u mladých lidi, ale byl výsledkem celého stavu společnosti a výchovy v rodině. Byla to především snaha rodičů po dobrém zajištění jejich dětí, která je vedla k tomu, že jim vštěpovali touhu stát se úředníkem nebo "člověkem pod pensí". Kdo může zazlívati matce, žijící ve špatných sociálních poměrech, ženě dělníka, rolníka nebo drobného živnostníka, že chtěla, aby její syn ve společnosti znamenal něco více než jeho otec? Setkávala se s tím na každém kroku, všude viděla, že dělník nebo drobný rolník je považován za posledního ve společnosti. Mladé dívky nechtěly míti za muže dělníka, ale úředníka. Často si taková matka uvědomovala, že i když její syn vystuduje a stane se úředníkem, bude si musit dále odtrhovat od úst a pomáhat mu, protože jeho postavení po materiální stránce nebude o mnoho rozdílné od postavení jeho otce, avšak skutečnost, že její syn bude vystupovat jako tak zvaný "lepší člověk", vedla ji ke všem obětem a k touze, aby ze svého syna měla studovaného člověka. Byli jsme svědky, jak často docházelo na venkově k rozkolu v rodině, když jediný syn utíkal do města za lepším životem, za vyšším postavením ve společnosti.

Mám za to, že chceme-li změnit postavení mladého člověka k fysické práci, musíme také podstatně změnit postavení společnosti vůči fysicky pracujícím. Jsme-li si vědomi, jak velikou důležitost má pro nás život dostatek uhlí, musíme tomu dát výraz také tím, že si budeme vážit práce havíře a spravedlivě ji oceníme jak společensky, tak materiálně. Odměna za práci musí odpovídat její důležitosti, aby se to projevilo i na životním standardu těžce pracujících lidí. Tak je tomu s každou těžkou fysickou prací, která nesmí být napříště překážkou ve společenském uplatnění, ale naopak předností. Pak mladí lidé nebudou vidět svůj ideál pouze v úřednických místech, ale v každé tvůrčí práci. Je proto třeba činit celou řadu pronikavých opatření, která pomohou postavit fysickou práci na její čestné místo.

Podíváme-li se na pracovní podmínky našich učňů, ať v řemesle, továrnách nebo obchodech, vidíme, že je třeba ještě velmi mnoho vykonat, aby jejich práce byla opravdu radostná. Zvláště tam, kde je učební pán nesvědomitý a kde učeň bydlí u něho, bývají životní podmínky této mládeže velmi špatné. Často bydlí v místnostech, které jsou vším možným, jen ne byty. Je jich všemi způsoby zneužíváno jako laciné pracovní síly na újmu jejich vlastního výcviku. Bude proto třeba postarat se zákonitým opatřením o mladé lidi, kteří se pro práci připravují.

Ale máme také řadu mladých lidí ve výrobním procesu, kterým ještě není 18 let a kteří nejsou v učebním poměru. Musí být zaručeno zákonem, že všichni mladí lidé do 18 let, stojící v zaměstnaneckém poměru, mají býti v poměru výchovném. Bude potřeba provést patřičnou reformu učební osnovy, zajistit možnost dalšího vzdělání pro pracující dorost dobrým vybavením učňovských škol po stránce materiální i personální. Učitelé těchto škol musí býti také pedagogicky způsobilí a dobře zabezpečeni, aby se mohli svému výchovnému poslání cele věnovat. Pracujícímu dorostu musí býti zajištěna také dobrá životní úroveň stavbou domovů mladých, kde bude o ně postaráno po materiální i duchovní stránce. Musíme usilovat o jejich sblížení se studující mládeží, čehož můžeme dosáhnout společnými internáty a hlavně důsledným sociálním zrovnoprávněním, až po slevu na drahách a elektrických tratích. Mladý učeň nebo dělník musí vidět, že jeho místo ve společnosti je čestné a že má-li schopnosti, může si svou prací získat dobré postavení. Musí mu být zajištěna možnost dalšího vzdělání a kvalifikace v jeho oboru. A je třeba se starat také o kulturní část jeho života tím, že mu budou zpřístupněny všechny zdroje kultury a že o něj bude i po této stránce pečováno.

Má-li být změněn postoj mladých lidí k fysické práci, je třeba podle toho provádět také naši školskou politiku. Od nejnižšího stupně musí být škola budována na podkladě nejširšího lidového vzdělání a mládež musí být vychovávána, aby si fysické práce vážila a ji ctila. Výchovný charakter školy nechť je podepřen spoluprací učitelů, rodičů i žáků. Je třeba věnovat péči žákovským samosprávám. Školy nesmějí býti skleníky, kde budou vychováváni mladí lidé, kteří při příchodu do praktického života jsou bezradní. Je proto třeba zpřístupnit školu veřejnosti tak, že budou pořádány přednášky odborníků z našeho průmyslu, lidové správy, veřejného života, příslušníků armády, kulturních pracovníků atd. Celá školská výchova musí sledovat dokonalou přípravu žáka pro praktický život. Další vzdělání musí býti umožněno všem nejschopnějším, bez ohledu na sociální původ. Jednotlivé druhy škol musí býti rozšířeny nebo naopak zúženy podle potřeb našeho veřejného a hospodářského života. Dnes máme nadbytek sil v distribuci a naopak velký nedostatek sil produktivních. Bude proto potřeba rozšiřovat školy odborné, zejména zemědělské a družstevní. Jen tak dosáhneme toho, že mladí lidé, kteří vyjdou ze škol, najdou také potřebné uplatnění.

Významnou událostí v životě mladého člověka je volba povolání. Péči o volbu povolání je však třeba zdokonalit. Musí býti rozšířena síť poraden pro volbu povolání a poradcům dáno odborné školení. Při našem nedostatku pracovních sil musíme dbáti, aby každé bylo účelně využito a aby každý mohl plně rozvinouti své vrozené schopnosti. Příprava mladých lidí pro práci musí býti dokonalá, protože potřebujeme zvýšiti celkovou produktivitu práce. Nesmí se šetřit na výcviku mladých lidí, protože se tak sami připravujeme o hodnoty. Šestiletá okupace zanechala nám všude neblahé dědictví. Mládež to pociťuje zejména na svém zdraví a sociální péči. Vláda je si toho vědoma a mluví ve svém programu, že bude rozšířena a prohloubena péče o pracující a studující dorost.

Po stránce zdravotní péče je třeba uvážit, že na zdraví národa závisí jeho brannost a tím také jeho bezpečnost. Již od mládí nechť je o mládež náležitě pečováno zavedením zdravotních kartoték, které budou mladého člověka provázet po celý život a podle kterých bude sledován jeho zdravotní stav a předcházeno nemocím.

Také ochrana před úrazy a nemocemi z povolání musí býti provedena. Vláda si klade za cíl zdokonalovat a rozšiřovat rekreační péči o mládež. K tomu je třeba dodat, že si to vyžádá výchovy vedoucích rekreačních středisek, aby tato střediska i po výchovné stránce splnila svůj účel.

Své samostatné problémy má zemědělská mládež. Zde se pociťuje obzvláště silná potřeba mladých lidí. Je třeba pro ně vytvořit příznivé pracovní podmínky, povznést život na vesnici po všech stránkách. Zemědělské mládeži nechť je také zajištěna možnost dalšího a odborného vzdělání. Musí se zavést návštěva pokračovacích škol, rozšířit síť odborných zemědělských škol. Bude třeba účelně využít zimní přestávky k odborným kursům, které by byly spojeny s rekreací, protože zemědělská mládež je v letních měsících plně zaměstnána. Také bude třeba uvažovat o vhodném zapojení mladých dívek do výrobního procesu. Jejich výchova nechť je vedena v duchu důsledné rovnoprávnosti s muži, aby ve všech oborech mohly nalézt vhodné uplatnění.

To jsou všechno zásahy, které je třeba provést, aby se mládež mohla vyvíjet za zdravých podmínek a se zdravým poměrem k práci. Podle jejich vyřešení bude vypadat účast a podíl mládeže na dvouletém plánu. Jejich řešení je naléhavé zvláště dnes, kdy celý národ se připravuje k zápasu o splnění programu své vlády. Mládež chce stát v prvních řadách tohoto boje a má pro to předpoklady. Není třeba o její hodnotě pochybovat. Dokázala svým postojem za okupace, svou účastí na květnové revoluci a svou prací za jeden rok výstavby našeho státu, že má nejvřelejší vztah ke svému národu, jehož zájmy dovede hájit se zbraní i s lopatou v ruce. Viděli jsme, s jakým nadšením se pustili mladí lidé do výstavby našeho státu. Viděli jsme miliony pracovních hodin, které odpracovali příslušníci jednotné organisace Svazu české mládeže při zajišťování loňských žní, viděli jsme jejich soutěživost a snahu o nejlepší výkony v dobrovolné přesčasové práci. Můžeme říci, že naše mládež je vskutku budovatelská. I dnes se mládež staví do služeb republiky, do řad obětavých a nadšených pracovníků na její výstavbě. Přál bych každému vidět, jak nadšeně přijal společný pracovní sjezd Svazu české mládeže a Sväzu slovenskej mládeže zprávu o tom, že se vláda dohodla na svém programu, jehož základem je dvouletý plán výstavby. Na tomto sjezdu se jednalo o vytvoření společného ústředí obou svazů a o postoji mládeže k současným otázkám našeho veřejného a hospodářského života. Všechny diskuse zde vedené svědčily o tom, jak velice záleží mládeži na výstavbě státu a na odstranění problémů, které nám v tom brání.