Uvnitř našeho státu byla zřízena kromě velkých stanic, t. j. Prahy, Brna, Ostravy, Plzně, Budějovic, Bratislavy a Košic, ještě celá síť stanic menších, které odlehčují stanicím hlavním, pomáhají řešit kulturní, organisační a hospodářské otázky regionální a opírajíce se o dokonalou znalost kraje, prokázaly a prokazují velké služby státu při roztáčení kol našeho průmyslu, při řízení náborových akcí a při hromadném osidlování našeho pohraničí. Programy našich regionálních stanic jsou přizpůsobovány umělecké a naukové vyspělosti jednotlivých krajů, jejich svéráznému vkusu a jejich kulturním potřebám. O těch je rozhlas zpravován pravidelně. Ministerstvo informací totiž provádí průzkum veřejného mínění posluchačů radia, a to jednak v Praze sborem střídajících se dobrovolníků, jednak na venkově prostřednictvím svých kulturních expositur. Je zřejmé, že při množství a různorodosti posluchačstva není možno jeho přáním vyhovovati ve všem, jinak by na příklad musila být většina vážné hudby nahrazena lehkou zábavou a nemohlo by se věnovat tolik času veřejným otázkám. A naší snahou musí být vésti k lepšímu poznání a vychovávat umělecky, politicky i hospodářsky hlavně naši dospívající a dospělou mládež, na níž bylo nacisty hřešeno nejvíce.

Rozhlas se rychle rozvíjí do hloubky a šířky. Jeho vývoj nebude dlouho ukončen ani technicky. Připomínám na příklad jen televisi, za hranicemi již dosti pokročilou, která v Československu neleží ještě ani v kolébce. Nechceme-li, abychom byli daleko předstiženi, a nemáme-li za pokročilejšími státy jen pokulhávati, bude také rozhlas třeba postavit na pevnou právní základnu. To je v dané chvíli nejdůležitější. Je nezbytně třeba rozhlasového zákona. A první, co nutno zaříditi, aby bylo možno pracovat tak úspěšně, jak to vyžaduje věc tak vážná, je upravit vzájemný poměr Čechů a Slováků a vztah ministerstva informací k ministerstvu pošt. Spojení poštovnictví s jeho nutně pomalejším pracovním tempem a zcela odlišnými úkoly, než má rozhlas, bylo snad účelné v minulosti a ve vývoji teprve počínajícím, ale dnes je tento stav již nežádoucí.

Čtvrtý velký kulturní podnik je československý film. Byl znárodněn již v prvních dnech květnové revoluce a dán do rukou revolučního výboru filmových pracovníků. Počátek byl učiněn, ale pravé potíže nastaly teprve pak. Přišlo období, těžko říci bojů, ale intrik a úkladů ve filmově houštině velmi mnohotvarých, jimiž mělo býti dokázáno, že český film bez zachování starého režimu nemůže vůbec žít. Šlo o jmění a výdělky příliš velké, o zájmy domácí i zahraniční příliš vážné, aby se nepodniklo všechno. Ale český film přes úklady reakce přec jen žil a dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 činil přítrž hlavním zmatkům uprostřed něho a kolem něho. Československý film byl znárodněn a do rukou státu přešlo veškeré jeho podnikání, to jest výroba půjčovny a všechny kinematografy v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Nedlouho potom byl film už finančně aktivní a dnes se jeho výroba vrací do produkčního tempa skoro normálního. Po provedené již premiéře "Průlomu" bude nyní téměř zároveň dohotoveno dalších 5 filmů, které budou v srpnu po prvé uvedeny na filmovém festivalu v Mariánských Lázních. K dokončení se blíží ještě 6 jiných, mezi nimiž první český barevný film. "Roháč z Dubé". V příštím produkčním roce má byt vyrobeno asi 30 filmů. České filmové umění, osvobozené teď od dusícího je liberalistického hospodářství, v tomto odboru horšího než kdekoliv jinde, má otevřeny všechny cesty a nepochybuji o tom, že půjde po těch nejlepších.

Kontrolní zásahy do oboru knižního, tiskového, rozhlasového a filmového byly k ozdravění našich poměrů naprosto nutné. Tvůrčí osobnost jimi nebyla vůbec dotčena, jak nám to ve vlastním zájmu chtěla dokazovati reakce, naopak teprve teď se režisérské, herecké, hudební, výtvarné a spisovatelské talenty budou moci rozvíjet plně a nezávisle na věcech s uměním nesouvisících. Bylo jen znemožněno kapitalistické těžení z kultury, její zneužívání nekontrolovatelnými zájmy, byly zničeny jen zmatky a zvůle. Komu je toho líto? Z kulturních pracovníků nikomu a z těch, kdo mají právo lidem zpříma hleděti do očí, také nikomu. Nejlepším důkazem toho je, že se všechny kulturní organisace postavily za regulaci knižního trhu a tisku, za znárodnění rozhlasu a filmu.

Nevím, zda největší, ale jistě jedna z nejvýznačnějších kulturních organisací, Syndikát českých spisovatelů, manifestovala na svém nedávném sjezdu nejen za toto revoluční opatření, nýbrž za celý program vlády Národní fronty prohlášením, ve kterém se m. j. praví: "Scházíme se v historické chvíli, kdy se u nás mají zabezpečiti výsledky národní revoluce a připraviti půdorys k výstavbě socialistického státu. Jako mluvčí lidu, jenž je zdrojem veškeré státní moci a z něhož vyvěrají všechny naše síly duchovní, hlásíme se s radostným sebevědomím k práci na tomto díle a hlásíme se slavnostně k účasti na uskutečňování dvouletého budovatelského plánu, s nímž počínáme záměrně utvářet svou národní budoucnost. S postavením lidu se mění od základu i postavení spisovatelovo. Aniž se vzdává svého předjímatelského snu, stává se z odbojníka budovatel."

Chtěl jsem se zmínit jen o hlavních zásazích do našeho kulturního života. Stavějí československou lidovou demokracii do popředí a na čestné místo pokrokových národů. O ostatních kulturních otázkách, jako jsou přebudování České akademie věd na státní instituci vědecké práce, postátnění Národního musea, realisace stavby Národní galerie, zřízení státní ústředny hudební, zákon divadelní a jiné a jiné otázky, týkající se výtvarného umění, hudby, divadelnictví, věcí mládeže, kulturních styků s cizinou a našeho umění nejskromnějšího, umění artistického - o těch budu mít ještě příležitost mluvit později. Ale rád bych se zmínil alespoň o díle nad jiné důležitém, o kulturním plánu ze všeho nejdůležitějším, o díle, přesahujícím svým významem hranice naší doby a směřujícím do budoucnosti: mám na mysli školský zákon.

Vládní prohlášení o něm je velmi stručné. Slibuje nám základní školský zákon, jímž bude naše školství moderně vybudováno tak, aby se veškeré mládeži dostalo co největšího všeobecného vzdělání a aby se nadaným dětem bez rozdílu sociálního původu umožnilo vzdělání vyšší.

Věříme, že v tomto shromáždění bude o věci tak závažné řečeno více a že - jako bude proklamováno právo každého občana na práci, na spravedlivou odměnu za ni, na odpočinek, na zaopatření ve stáří - bude také slavnostně vyhlášeno právo každého občana na vzdělání. (Potlesk.) Neboť teprve ono sjednotí celý národ v právech, povinnostech a odpovědnosti a výběr nejlepších umožní rychlý růst naší republiky až k dosažitelným možnostem.

Naše školství se pro složitost dnešních vnitřních politických poměrů zpožďovalo za ostatním evropským školstvím, a to i v dobách předválečných. Tím pronikavějšího zásahu je třeba právě nyní, kdy stavíme svůj stát na nový ústavní řád. A školský zákon, vypracovaný ministerstvem za vedení soudr. dr Nejedlého, je opravdu zásah hluboký. Znamená zlidovění a zdemokratisování veškerého československého školství.

Osnova nového školského zákona navrhuje, aby československé školy byly státní, a opravdu bez tohoto zásadního principu by nebylo vybudování moderního státu ani možné. Školy v českých zemích dosud totiž všechny státní nebyly a v tom nás předstihli bratři Slováci, osvobození arci o měsíce dříve než my, kteří nařízením Slovenské národní rady ze dne 6. září 1944 všechno své školství postátnili.

Škola má být jednotná a má poskytnout každému občanu stejnou příležitost ke vzdělání a možnost dojíti až k jeho nejvyšším stupňům. Všechna mládež má býti vychovávána a vyučována bez zřetele ke společenskému postavení rodičů, původu nebo vyznání. Povinnost školské docházky se osnovou upravuje tak, aby do patnácti let byla výchova jednotná a teprve od 15 let, t. j. na stupni, na kterém už bývá zřejmé, jaké schopnosti, sklony a úmysly mladý občan má, bude se škola větviti na čtyřleté vyšší školy: humanistickou, reálnou a školy odborné. Na odborné školy bude příliv žactva regulován tak, aby odpovídal pravděpodobným možnostem jeho příštího umístění v průmyslu, produkci nebo administrativě a distribuci. Přechod z odborných škol na učení vysoké bude při splnění určitých podmínek dovolen. Školy budou v zásadě poskytovati vzdělání bezplatně, na vyšších stupních bude dobře prospívající studentstvo dostávati stipendia, a příspěvek na úhradu školských věcných nákladů budou platit jen synové a dcery rodičů zámožnějších. Studentská samospráva bude rozšířena, stipendia a drobné odkazy soukromníků často nepoužívané, poněvadž jsou vázány na podmínky dnes již nesplnitelné, budou komasovány, takže z velkého jmění, které r. 1938 činilo na 1/2 miliardy Kč, bude možno krýti valnou část všech studentských stipendií. Také učitelstvo nižších škol bude požívati vzdělání vysokoškolského.

Jeden zákrok bude nutno učinit urychleně. Musí být co nejdříve proveden dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 132 Sb., o vzdělání učitelstva a musí býti co nejdříve vydán statut pedagogických fakult, aby se mohlo od 1. října počíti s přednáškami, neboť učitelské ústavy budou zrušeny: první a druhý ročník už neexistuje, třetí a čtvrtý už jen dostudovává a mohli bychom se tedy octnouti v situaci, že bychom byli rok bez učitelského dorostu vůbec.

To jsou hlavní hesla - jen hesla - připraveného školského zákona.

Paní a pánové, nezbývá leč přáti tomuto sboru, panu ministrovi školství a osvěty i sobě, abychom dokončili s týmž zdarem započatou práci, s jakým ji zahájil pan ministr Nejedlý, a s nadšením nad tím, že nám bylo po zdolání hlavních překážek hospodářských i politických popřáno společně pracovat o díle tak velkém, jak to nebylo dovoleno žádné z generací minulých.

A ještě jedna věc ne zcela vyřešená čeká na konečné rozhodnutí. Týká se také mládeže, její organisace. Vládní nařízení o ní praví, že "vláda ve snaze zvyšovat mravní a tělesnou odolnost a zdatnost národa, posilovat brannost a brannou schopnost československého lidu a upevňovat jednotu národa klade si za cíl uskutečniti demokratickým způsobem sdružování československé mládeže a československé tělovýchovy v jednotných celostátních a nadstranických organisacích na podkladě národního, státotvorného a demokratického programu." A to je také věc národní kultury. Před tou musí ustoupit všechny malé a ještě menší zájmy úzce stranické a prestižní.

V předválečných parlamentech se o kultuře mnoho nemluvilo. Že o ní už můžeme - a to plným právem a sebevědomě - jednat v ústavodárném Národním shromáždění Československé republiky, je jedním z nejkrásnějších výsledků naší vítězné revoluce a je to důkazem, oč jsme revolucí ve svém vývoji stoupli.

Z jakých dálek, paní a pánové, a z jak dávné minulosti zní nám i celému civilisovanému světu dnes věta: "Kdykoli slyším slovo kultura, jede mi ruka po revolveru." Můžeme tomuto výroku norimberského zločince věřit do písmene, neboť násilníci, utlačovatelé a kořistníci za hranicemi i doma se nemusí bát ničeho více než právě kultury statečného národa. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Mikuláš.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Ujímaje se slova k vládnímu prohlášení, činím tak proto, abych přičinil několik poznámek k oné části, která jedná o zemědělství.

Soudím, že naši zemědělci s povděkem uvítají programové prohlášení vlády, zvláště příslib ústavního zajištění právní bezpečnosti, jež je zejména pro zemědělství nezbytným předpokladem zdárného budování. Je přirozené, že program může pouze naznačovat hlavní směrnice činnosti, jejichž plnění bude - pokud se týče zemědělství - úkolem správné zemědělské politiky. Základním předpokladem pro zemědělskou výrobu je zajištěný odbyt zemědělských výrobků za náležité ceny. To znamená zajištění dobrých odběratelů zemědělských výrobků. Poněvadž takovými odběrateli jsou právě lidé činní v jiných výrobních odvětvích než v zemědělství, má zemědělství životní zájem na těchto jiných výrobních odvětvích a jejich prosperitě. Mají tedy zemědělci přímý, ba možno říci osobní zájem na dobrém chodu především našeho postátněného průmyslu. Všechna opatření, jež budou učiněna k dosažení tohoto stavu, budeme my zemědělci vítat a podporovat.

V zásadě nejde o nic jiného než o to, aby se všichni zúčastnění v jiných výrobních odvětvích, zejména v průmyslu, dali do práce s takovou pílí a oddaností, jako to dělají zemědělci nejen od května loňského roku, ale již od věků. Však tato vpravdě selská houževnatost, píle a pracovitost - chcete-li trvalá stachanovština - je především to, čím se naše zemědělství a naši zemědělci drží za každých poměrů.

Paní a pánové, bylo provedeno generální - rovnání cen a mezd. Správně uvedl pan ministr zemědělství v zemědělském výboru Prozatímního Národního shromáždění 28. listopadu 1945: "Ceny zemědělské jsme zvyšovali s hlediska prvního vážného odstranění rozdílu mezi zemědělskou a průmyslovou výrobou. Jdeme hodně vysoko u cen hovězího dobytka, kde je index proti r. 1938 okolo 400 a u cen vepřového bravu až okolo 450."

Nejvyšší úřad cenový ve své publikaci "Proč jsou zvyšovány ceny?", vydané 30. listopadu 1945 s krásným mottem "V demokracii odpovídají úřady především lidu", uvádí sice, že u vepřů jsou nové ceny nikoli 4^1/2krát, nýbrž jen 4.13krát vyšší než ceny v roce 1938, ale zdůrazňuje rovněž, že cenovou úpravou z listopadu 1945 je vyrovnáno hodnocení práce zemědělské s hodnocením práce v průmyslu, a přimlouvá se docela za "náležité" zdanění zemědělců.

Ministerstvo zemědělství vydalo jako 23. svazek Knihovny ministerstva zemědělství brožurku inž. Jana Krblicha nazvanou "Stará a nová zemědělská politika". Praví se tu: "Byla to opět naše nová zemědělská politika v osvobozeném státě, která také zde přiložila ruku k dílu a zjednala potřebnou nápravu velkorysou úpravou cen výrobků živočišných." - "Tyto ceny výrobků živočišných byly zvýšeny v průměru asi o 70 %, což znamená celkové zvýšení tržby asi o 31/2 miliardy Kčs ročně. A z této obrovské částky pak přijde 21/2 miliardy Kčs ve prospěch malých a středních zemědělců do 20 ha."

Slavná sněmovno, uvedl jsem několik těchto citátů na doklad rozdílu mezi teorií a praxí. Teoreticky je zemědělcům, zejména do 20 ha, náležitě pomoženo; podle mínění nejvyššího cenového úřadu docela tak, že by se mělo od nich daňově odčerpat. Projevilo se to také při letošním jednání o cenách obilí, při čemž se vážně doporučovalo snížení cen za výrobky živočišné.

V praxi to však vypadá takto: V roce 1933 prodal zemědělec 380 kg živé váhy prasat - průměrná cena byla tehdy 7 Kč za 1 kg - a pořídil si za strženou částku hospodářský vůz. Dnes po všech zvýšeních cen živočišné výroby, zejména prasat - 29 Kčs přes 110 kg, 26.5 Kčs od 70-110 kg a 23 Kčs do 70 kg u zemědělců do 20 ha - musí tento zemědělec prodat 685 kg prasat přes 110 kg těžkých nebo 755 kg prasat 70-110 kg těžkých nebo 869 kg prasat do 70 kg, aby si za strženou částku pořídil hospodářský vůz. Podobný poměr či nepoměr je u všech potřeb, které zemědělec kupuje.

Ukazuje se, že výše cen sama o sobě není rozhodující a směrodatná a že není správné označovati pouze cenu, za kterou zemědělec prodává, a zvýšení tržby plynoucí ze zvýšení této ceny za konečný výsledek pro rozhodnutí, zda se zemědělcům pomáhá či nikoliv. Rozhodující je správný poměr cen. Takového správného poměru - žel - tu stále ještě není, ač jeho dosažení bylo již také v programu předešlé vlády proklamováno. Platí to o cenách všech zemědělských výrobků včetně výrobků živočišných, o nichž se s oblibou tvrdí, že jsou dobré. Je to zřejmé z porovnání, které jsem uvedl. Platí to také o všech velikostních skupinách zemědělských podniků. Míra nepřízně cenových poměrů je u skupiny do 20 h poněkud menší než u skupin ostatních. Taková je skutečnost a pravda.

Udělování různých podpor na tomto stavu nic nezmění. Když již jsou pro zemědělce získány prostředky na podpory k zvelebení zemědělství, bylo by zajisté účelnější a hospodárnější soustřediti se na určitý úkol a ten skutečně věcně provésti. Tak na př. stojí před námi velmi vážná otázka vybudování horských pastevních družstev. Velká většina z nich musí stavěti t. zv. údolní statky. A stavba jednoho takového statku je rozpočtena na 15 milionů Kčs. Je tu potřeba vybudovati mlékárny jak stavebně, tak strojním zařízením. Je třeba provésti stavební a strojní rekonstrukce v nynějších mlékárnách a je třeba budovati mlékárny nové.

Vládní program určuje zvýšení výroby mléka o 75 % a másla o 10 %. Dodává-li se nyní do mlékáren přes 1 miliardu litrů mléka ročně, bude to znamenat dodávku skoro 2 miliard litrů. Chceme-li, aby zvýšená výroba mléka došla svého účelu - a to chceme - musíme se neprodleně postarat o to, aby mlékárny stačily na zvýšenou dodávku mléka. V souvislosti s tím je třeba vybudovati na vesnicích vyhovující sběrny mléka. To znamená investovat neprodleně 2 miliardy Kčs. Družstevní mlékárny ani jejich členové nestačí provésti tyto investice z vlastních prostředků.

Zemědělci - a zase všichni bez rozdílu - se jako až dosud přičiní i za těchto nepříznivých předpokladů cenových o zvýšení zemědělské výroby, jak je v prohlášení vlády plánováno. (Potlesk.) Očekávají však, že podstatné zvýšení výroby průmyslové bude znamenat nutně snížení cen průmyslových výrobků, čímž se dospěje k žádoucímu správnému poměru cen. (Potlesk.)

Vládní program předpokládá zvýšení stavu dobytka hovězího o 35 %, prasat o 100 % a sádla o 100 %. Jak jsem na počátku uvedl, nemůže jíti program do podrobností, ostatně je věcí Státní hospodářské rady, aby v rámci celkového hospodářského plánu vypracovala plán zemědělský na podkladě návrhu předloženého ministerstvem zemědělství, i když tento návrh byl předčasně vyhlášen jako hotový plán, ač se v něm vůbec nepřihlíží k řadě podstatných okolností, velmi důležitých pro jeho praktické provedení.

I tak - nebo právě proto - třeba upozornit na souvislost stavu dojnic se zvýšením výroby mléka a souvislost stavu prasat a jeho zvýšení se zvýšením výroby sádla. Zvýšení výroby mléka možno totiž dosíci i při nezvýšeném stavu dojnic, když u nich zvýšíme dojivost. Soudím, že by právě tato cesta měla být nastoupena. Pokud se týče zvýšení stavu prasat a výroby sádla, třeba pamatovat, že zvýšení výroby sádla o 100 % nemůže býti dosaženo stejným zvýšením stavu prasat. U chovu prasat je jedna z hlavních překážek, jejímž odstraněním bychom dosáhli zamýšleného výsledku. Jde o to, dochovat skutečně všechna prasata, určená k porážce tak, aby mohla být poražena v jatečné zralosti. Ohromné rozšíření nemocnosti prasat, zejména obrny a různých chřipkových onemocnění, působí v chovu prasat přímo katastrofálně. Ztráty, slavná sněmovno, jen v důsledku obrny se odhadují asi na 1/2 miliardy Kčs ročně. Učinit co nejrychleji všecko k vymýcení těchto ztrát znamenalo by více než zvyšovati početní stav prasat.