Při provádění znárodňovacího dekretu v oboru soukromého pojišťovnictví bude nutno při tvoření nových celků přihlížeti k tomu, aby zde bylo vybudováno několik podniků a bylo tak dosaženo sledovaného účelu a aby se tu zbytečně nevytvořil jeden veliký těžko ovladatelný kolos, což by znamenalo úplné zbyrokratisování smluvního pojišťovnictví.

V oboru cenové, mzdové a platové politiky musí býti v prvé řadě provedeno snížení cen čímž zvedneme relativní hodnotu naší koruny a zhodnotíme tak mzdy a platy širokých vrstev námezdně zaměstnaných občanů. Snížení cen může býti dosaženo jednak zvýšením výroby jednak odstraněním všech neproduktivních nákladů jak ve výrobě samé přímo v závodech tak také ovšem odstraněním všech zbytečných distribučních nákladů. Musíme mít dosti odvahy k řešení tak vážných problémů, jako je postupné rušení všech tržních svazů. V nejvyšším cenovém úřadě je nutno zříditi pracovní sbor ze zástupců zaměstnanců, dále zemědělců, výrobců a spotřebitelů, aby tak byla dána záruka, že cenové problémy budou řešeny skutečně se zřetelem k potřebám současné doby. Je zapotřebí řádné kontroly a rozdělení zodpovědnosti. Té se dosáhne vytvořením zmíněného pracovního sboru, jehož úkolem bude spolupráce s předsedou a kontrola cenových problémů.

Jedním z nejdůležitějších našich problémů je otázka mezd a platů. Nesmíme zapomenouti, že daleko větší část našeho národa pracuje v námezdním poměru a žije jedině ze svých mezd a platů. Je tudíž třeba věnovati této otázce mimořádnou pozornost a péči. Mzdová a platová úprava, provedená v rámci posunu hospodářských čísel současně se zvýšením cen před vánocemi r. 1945, byla daleko předstižena cenami a důsledek toho je, že dnes jsou tisíce rodin zaměstnanců, které si nemohou koupiti ani všechno to, co jim na lístky a body přináleží.

Naše dělnictvo a zaměstnanectvo koná ve své převážné většině svoje pracovní povinnosti vzorně. Nechceme z našeho dělníka, osvobozeného z otrockého jha kapitalismu, učiniti otroka a robota kapitálu státního. Náš dělník si musí býti vědom, že jako svobodný československý občan pracuje ve znárodněném průmyslu pro sebe a národ, a to musí býti hnací silou k dosažení nejvyšších výkonů.

Je ovšem nutno ve mzdové a platové politice zavésti pořádek, poněvadž zde vládne leckde chaos, který v zájmu klidu v závodech a ve výrobě musí být odstraněn v nejbližší době. Jistě tomu značně odpomůže zákon o státním řízení mzdové politiky, jehož předloha je v připomínkovém meziministerském řízení. Uzákonění této osnovy třeba provésti co nejdříve. Záslužné konsolidační dílo koná v oboru mzdové a sociální politiky vůbec Revoluční odborové hnutí, byť mnohdy i za cenu vlastní nepopularity, ale činí to v zájmu a ve prospěch širokých vrstev pracujících.

Naše dosavadní mzdová soustava, jak již to bylo několikráte také zde zdůrazněno, prostě nevyhovuje. Je třeba přebudovati urychleně náš mzdový systém a zavésti systém mezd podle výkonu a podle zásluhy. Bude to jistě práce obrovitá, ale v zájmu celého našeho sociálního a národohospodářského života je velmi naléhavá. Jen systémem mezd za výkon a zásluhu lze také zvýšiti výkonnost zaměstnanců. Ovšem v souvislosti s tímto problémem nutno také vyřešiti otázku zdanění mezd a platů. Výdělky, plynoucí ze zvýšené výkonnosti, nutno daňově zvýhodniti. To se týká v prvé řadě náhrad za práci přes čas, výkonnostních přídavků a jiných náležitostí. Není pro dělníka a zaměstnance pobídkou ke zvýšení výkonu skutečnost, že velká část jeho vyššího výdělku plyne na daň. To je jistě pádný psychologický moment, který nesmíme přehlížeti. V tomto směru musí ministerstvo financí vyjíti zaměstnancům vstříc. Nesmí se při tom zapomínat, že daňovým zvýhodněním takových mezd se nedává zaměstnancům žádný present, ale že se tím přispívá ke zvýšení pracovního výkonu, t. j. ke zlevnění cen výrobků, což dále značí ozdravění našeho hospodářského života. Při této příležitosti bych se zmínil i o zdaňování výdělků rodin, v nichž pracuje více členů. Správné je, aby každý plnoletý příslušník rodiny byl zdaňován zcela samostatně, což platí stejně i tam, kde pracuje manžel i manželka, a tak zapojíme do pracovního poměru řadu nových pracovních sil, jichž je všude tolik zapotřebí. A když již hovořím o daních, je zde naprosto nezbytno, aby progresivita důchodové daně byla snížena, poněvadž tak, jak je zavedena, je značná a velmi tížívá. Otázce mezd, platů a jejich zdanění musí být věnována velká péče, poněvadž to vyžaduje zájem našeho hospodářství a zájem celého státu. Musíme hledat všechny vhodné prostředky ke zvýšení pracovního výkonu a výroby. Konečně bude také třeba ukončiti nivelisační mzdový a platový systém, poněvadž bychom diskvalifikovali jakoukoliv kvalifikaci zaměstnanců. Co to znamená po stránce pracovního výkonu, je na bíle dni. Zde by nám mohl býti dobrým vzorem Sovětský svaz a jeho mzdová a platová soustava.

Účelně organisovaná veřejná správa je základem státu; skutečnost, že veškerá moc u nás je vložena do rukou lidu, se musí projeviti také především důslednou demokratisací veřejné správy. Jedním z nezbytných předpokladů pro dosažení ideálu jednotného a nestranného provádění platných předpisů je politická a hospodářská nezávislost veřejných zaměstnanců. Pro přijímání do veřejných služeb a pro služební upotřebení veřejných zaměstnanců musí býti rozhodující toliko odborná a mravní kvalifikace. To platí pro propůjčování míst a funkcí vůbec, a zejména pak pokud jde o obsazování míst vedoucích.

Čs. strana lidová bude všemi prostředky a naprosto nekompromisně prosazovati požadavek, aby se veřejní zaměstnanci při výkonu služby řídili a mohli říditi výhradně platnými předpisy. Vliv stranické politické legitimace při obsazování služebních míst a propůjčování veřejných funkcí a stranicky politický tlak na zaměstnance při výkonu služby musí býti v zájmu zdravé a skutečné demokracie naprosto vyloučen. Veřejný zaměstnanec musí míti pocit jistoty, že pro jeho služební poměry budou jedině rozhodujícími jeho odborná kvalifikace a pracovní výkon. Zaměstnanec nedostatečně placený podléhá zajisté daleko snáze úplatkářství a všelikým jiným způsobům korupce. Veřejný zaměstnanec musí proto býti dostatečně placen, aby mohlo býti od něho žádáno vzorné plnění služebních povinností.

Dnešní platový systém veřejnozaměstnanecký naprosto nedostačuje a nevyhovuje a proto musí býti v nejbližší době nahrazen novým moderním platovým zákonem. Tento nový, moderním požadavkům vyhovující platový systém musí veřejnému zaměstnanci zaručiti spravedlivou odměnu za jeho práci, musí jej zbaviti nejistoty prýštící z dosavadních nedostatků systemisace a zabezpečiti mu určité minimum odměny, kterou za svou práci dostane, a zajistí mu také při normálním vysloužení dostačující pensijní základnu. Jen kombinovaný platový systém, založený na základě automatického časového postupu a systemisačního hodnocení jen takových služebních míst, s nimiž je spojena skutečná a závažná funkce, může uspokojiti jak zájem zaměstnance, tak i zájem služby. Nový platový systém musí dbáti zásady "za vyšší výkon vyšší odměna". Zaměstnanci musí býti zařazeni podle předběžného vzdělání, bude však třeba zdůrazniti hledisko upotřebitelnosti a výkonu a usnadniti přestup z nižší služební kategorie do vyšší i bez průkazu absolvování určité školy a bez zkoušek, pokud nejde o přestup do kategorií s předepsaným uceleným speciálním odborným vzděláním. Přídavky jakéhokoli druhu mají své odůvodnění, nemohou však býti součástí platového zákona, protože by tím do platových poměrů byl vnesen zárodek ještě větších nesrovnalostí, než jaké byly způsobeny dosavadní systemisací služebních míst.

Při platové úpravě budiž pamatováno na uplatnění zásady rodinné mzdy v platovém schematu v tom smyslu, aby křivka platové hladiny stoupla vzhůru zejména v době, kdy si zaměstnanec zakládá rodinu, i když pozdější platové zvyšování bude pozvolnější. Budeme se domáhati toho, aby nové veřejnozaměstnanecké právo bylo vybudováno v době co nejkratší. A tu připomínáme slib bývalého předsedy vlády, že platová úprava bude provedena do konce roku 1946.

Nynější poměry nestrpí dlouhého odkladu, a poněvadž zatímní úprava nynější změti platových předpisů, zaviněných zejména protektorátními nařízeními čís. 15 až 19 z roku 1944, by vyžadovala velikého a nákladného úsilí, bude daleko účelnější věnovati se plně práci na vybudování nového platového práva, a to i v době dnešních neustálených cen. Především je zapotřebí provésti reorganisaci veřejné správy, zjistiti skutečnou potřebu zaměstnanectva, čímž by se současně dosáhlo možnosti odbourání nadbytečného počtu sil ve státní správě a podle zjištěných výsledků provésti pak platovou úpravu. Zdůrazňuji znovu, že se budeme domáhati jejího uskutečnění v době co možno nejkratší. Jsme dnes svědky toho, že z veřejných služeb odchází celá řada skutečných odborníků do služeb soukromých proto, že tam dosahují dvojnásobného a někdy dokonce až trojnásobného zvýšení příjmů.

Zaměstnanci budiž zásadně přijímáni do služebního poměru veřejnoprávního a nikoli smluvního. Budiž věnována plná péče zapracování přijatých zaměstnanců v době jejich čekatelského poměru, zejména po stránce odborného školení.

Je však také třeba, a to velmi důrazně, zmíniti se o nezbytnosti úpravy zaopatřovacích platů a pensí veřejných zaměstnanců. Jakékoli rozlišování staropensistů, novopensistů či nejnovějších pensistů musí býti úplně odstraněno. Všechny skupiny pensistů musí býti zrovnoprávněny. Okupanti spáchali na těchto lidech těžkou křivdu, a my jsme ji za dobu trvání naší obnovené samostatnosti ještě nenapravili. Zde musí dojíti k nápravě v nejbližší době. A nebyl to konečně nikdo méně významný než sám bývalý předseda vlády pan Fierlinger, který nedávno napsal, že je-li třeba něco upravovat, tak jsou to věci veřejných zaměstnanců a pensistů.

Vládní prohlášení se obírá také otázkou národního pojištění. Příští národní pojištění bude čin neméně významný, než bylo znárodnění našeho průmyslu. Bude zapotřebí, aby při svém projednávání byly tyto tak důležité osnovy bedlivě prozkoumávány se všech hledisk a po všech stránkách, aby přinesly co největší užitek zejména pojištěncům, ale aby také byly únosné pro naši výrobu a naše národní hospodářství vůbec.

Při této příležitosti nutno se zmíniti o tom, že v nejkratší době musí býti pro dělnictvo konečně již také vyřízena otázka náhrady ušlé mzdy za prvé tři dny nemoci. Bude nutno uvážit, snese-li dnešní stav naší výroby, zejména ve znárodněném průmyslu, další zatížení tím, že navrhovanou novelisací § 1154 b) občanského zákona obecného bude na podniky přenesena povinnost náhrady takto ušlé mzdy, takže prvý týden v nemoci, resp. prvých 14 dní by platil zaměstnavatel, či mají-li nositelé nemocenského pojištění vypláceti dělníku nemocenské již prvým dnem nemoci, jak je tomu v pojištění bratrském. Jistě i tato otázka je velmi delikátní, ale rozhodně musí býti tento ožehavý problém co nejdříve rozřešen. Dělnictvo právem žádá, aby se mu dostalo v nemoci takové ochrany, jakou mají ostatní zaměstnanecké vrstvy.

Krátkost mně vyměřeného času mi nedovoluje zabývati se ještě dalšími otázkami, které souvisí s vládním prohlášením, ač by to jejich význam jistě vyžadoval. Chci se proto v závěru své řeči zmíniti ještě o jednom velmi naléhavém problému. Je to problém vázaných vkladů. Veřejnost naše uvítá jistě s uspokojením prohlášení vlády, že se vynasnaží, aby otázka měnové reformy a s ní souvisící otázka vázaných vkladů byla co nejrychleji vyřešena. Vím, že jde o otázku velmi obtížnou, která musí býti řešena opatrně, nemá-li dojíti k inflaci. Na druhé straně však mám za to, že thesaurování peněz je vyvoláváno jedině tím, že řešení vázaných vkladů, v prvé řadě těch, které vznikly opravdu úsporami, se tak protahuje. Střádalové počali pochybovati o svých úsporách, a v obavě o nové úspory nechávají si ev. přebytky dnes doma. Co to značí pro naše hospodářství, nemusím zde vykládati. Je proto nejen v zájmu drobných střadatelů, ale v zájmu státu samého, aby se s touto otázkou již pohnulo. Účinek této operace se brzy projeví ve zvýšených vkladech, čímž se peníze, dosud tajené mimo peněžní ústavy, dostanou do oběhu a bude jich lze využíti pro veřejné investice.

Závěrem konstatuji, že vládní prohlášení bude jistě celou veřejností přijato vlídně. Půjde nyní o to, aby rychlým provedením všech jeho zásad obnovena byla plná důvěra občanů k vládě a k státu. Vzbudit tuto důvěru má v rukou vláda, ústavodárné Národní shromáždění a vůbec všichni ti, kteří jsou postavení na rozhodující a odpovědná místa ve státě.

Pokud jde o čs. stranu lidovou dává pro tuto práci k disposici všechny své síly. Je k tomuto postoji konečně zavázána svým programem, svou minulou i dnešní prací. Proto klub poslanců čs. strany lidové bude pro vládní prohlášení hlasovati. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Olbracht.

Posl. Olbracht: Paní a pánové!

Heslo "Osvětou k svobodě" bylo u nás dobře známo a často se ho používalo. Ale my jsme k němu nikdy důvěru neměli, viděli jsme v něm marný pokus stavěti dům od střechy, v nejlepší případnosti uzounké východisko z nouze, jímž sice tu a tam mohou projíti jednotlivci, ale která má pro široké lidové vrstvy cenu velmi malou. Věděli jsme, že postup musí byt obrácený, že se svobodou dochází k osvětě, a nikoli opačně. Teď si československy lid svobody dobyl. Teď je tedy na čase, aby záměrně započal budovati také svou kulturu. Soudruh Kopecký vyslovil nedávno hezké slovo, že "pro kulturu v Československé republice bylo nejvíce vykonáno znárodněním 70 % průmyslu, bank a části velkostatkářského pozemkového majetku".

Z naší revoluce v r. 1918 jsme se poučili o jedné věci: čeho revoluce nedobude ihned ve svém začátku, toho že později dobývá jen velmi těžko, nebo že toho nedobývá vůbec. - A nelze říci, že bychom byli tentokrát marnili čas. Svou kulturu jsme budovali stejně rychle jako své hospodářství. Jsme si vědomi, že jsme položili teprve základy k ní. Ale ústavodárné Národní shromáždění se schází právě proto, aby tyto základy upevnilo a určilo, jak na nich stavěti dále. Jsem přesvědčen, že jsou to základy dobré a že se dá na nich budovati s úspěchem.

Nebude neúčelné zběžným pohledem přelétnout alespoň hlavní kulturní práci, vykonanou společným úsilím za pouhých 14 měsíců. Není malá.

Za jeden z nejvýznamnějších činů uplynulého období pokládám zásah do vydavatelství knih. Nejen tím, že bylo zničeno ohnisko fašistické propagandy a odstraněny její nejhorší následky, nýbrž proto, že byl do nakladatelského podnikání vnesen pořádek vůbec. Vydavatelský trh byl již před válkou v úplné anarchii. Tiskl si kdo chtěl co chtěl, nejhorší brak vedle hodnotných děl, nejnevkusnější kýč vedle skutečného umění. Velmi často jediným motivem vydavatelské činnosti byl zisk, a kapitalistickému podnikateli bylo namnoze jedno, vydělává-li na dobrém starém autorovi, jehož díla už nejsou zákonem chráněna, nebo kazí-li lidový vkus nejapnými šlágry, či reprodukcemi šeredných obrazů, vyjíždí-li auty z jeho skladů cizí, státu nepřátelská propaganda, pověra nebo filosofický galimatyáš. Moderní stát, který chce vytvářet novou ideologii, čelit přežitkům minulosti, šířit sebedůvěru pracujícího národa a vychovávat jej k budoucnosti stále lepší, nemůže takovéto nakládání s kulturou, nebo řekněme i jen s papírem, trpět. Proto vzal do rukou knižní trh. Rozhoduje o tom, co se má vydávat a co nikoliv, jak mají býti knihy drahé, kolik zisku smí mít nakladatel a jaké má být hospodářské postavení autora, ať již literárního, výtvarného nebo hudebního. U ministerstva informací byla zřízena zvláštní státní publikační komise, v níž zasedají zástupci Syndikátu českých spisovatelů, Syndikátu hudebních skladatelů, Svazu knihkupců a nakladatelů, Svazu knihovníků, Ústřední rady odborů, Svazu mládeže, hlavní správy výchovy a osvěty československé armády a ministerstva školství a osvěty. Složení tohoto sboru je jistě dostatečnou zárukou hodnoty vydávaných děl, účelnosti a spravedlnosti. A publikační komise zmáhá skutečně svou velkou práci a potíže s plným zdarem, ve vší shodě a pracovní jednotě. Do vydavatelského podnikání byl již vnesen plán, podle možnosti odčiněny zločiny protektorátu, a co hlavního, odstraněn předválečný zmatek. Teď jde o to, aby byla uzákoněna osnova o nové úpravě tisku, neboť praxe se opírá jen o výnos o hospodaření papírem - a takový výnos jistě nestačí. Učiniti tuto osnovu zákonem má býti právě dílem ústavodárného Národního shromáždění.

Podobně jako u knihy bylo postupováno také u tisku periodického. I zde skoncováno se zmatkem, libovůlí a s přežitkem minulosti protektorátní i předprotektorátní. Veškerý politický tisk byl u nás odevzdán do rukou stran Národní fronty a ty za něj přejaly odpovědnost. Byl ovšem zakázán všechen tisk německý nebo proněmecký, fašistický a kolaborantský a s ním také tisk soukromých podnikatelů, t. zv. nezávislý, ale často se předstíráním nezávislosti jen kryjící, namnoze destruktivní, špatný nebo alespoň zbytečný. Kromě deseti deníků pražských a 18 venkovských, řízených v Čechách a na Moravě stranami Národní fronty, a kromě řady jiných týdeníků vycházejí časopisy, redigované Syndikátem českých spisovatelů, Jednotou výtvarných umělců, ženskými organisacemi, sdruženými náboženskými a kulturními, naším vojskem, organisacemi tělocvičnými a mládeže, odborovými, odbornými, atd. Jen "Orbis", dnes jeden z největších národních podniků, na př. vydává 27 časopisů a vydal do 5. března t. r. 135 publikací v nákladu 1,975.000 výtisků. - Předběžná censura není a tisková svoboda je v lidové demokratické republice taková, jaká v našich zemích předtím nikdy nebyla. Tisková svoboda je arciť něco jiného než tisková zvůle. A jako by stát a vláda nedovolily, aby se v tisku prozrazovala na příklad vojenská opatření, nutná k obraně země, nemohly by ani strpět, aby byly propagovány, ať zřejměji či zakrytěji, myšlenky fašistické nebo nepřátelské lidové demokracii a jednotě národa. Za 14 měsíců spolupráce se stalo pouze jedenkrát, že s dodatečným souhlasem ministerské rady zakročil ministr informací proti listu pro porušení příkazu a pro nevhodné psaní.

Jiná velká organisace je znárodněný Československý rozhlas, jedno z nejmladších zřízení k šíření kultury a nadto důležitý prostředek moderního vládnutí vůbec. Co náš rozhlas vysílá doma, je celkem známo, méně známo je, jak slouží republice za hranicemi. Čtvrtý odbor ministerstva informací navázal styky s řadou zahraničních stanic, které zavedly nebo přislíbily pravidelné vysílání ve svém jazyku o československém životě kulturním, politickém a hospodářském. Jsou to tyto stanice: Lucemburk, připojený na Brusel a Anglii, odkud jsou vysílány zprávy z naší domoviny 10 minut denně, Bukurešť, která vysílá jednou měsíčně 30 minut, Bělehrad dvakrát týdně 5 minut, Sofia jednou týdně 10 minut, pak Paříž dvakrát měsíčně po 15 minutách, Alžír dvakrát měsíčně po 30 minutách a Mexiko dvakrát měsíčně po 30 minutách. Jedná se také s krajinskými stanicemi ve Spojených státech, se stanicemi v Buenos Aires a Ecuadoru. Se zapojenými stanicemi to bude 35 vysílaček, které budou z nejrůznějších zemí informovat o Československu. A kromě toho se vysílají denně krátkovlnné cizojazyčné relace z Prahy, a to pro Svaz sovětských socialistických republik, pro Anglii, Francii, Jugoslavii, Bulharsko, Španělsko, pro lužické Srby a relace esperantem. Tolik o službě republice v zahraničí.